Dream Factory Ostrava se letos zaměří na sbližování

Divadelní festival již popatnácté

Největší činoherní festival na severní Moravě, kterému se daří okouzlovat Ostravu a blízké okolí těmi nejzářivějšími, ale i nejdivočejšími divadelními sny, se vrací již popatnácté. Během deseti dní od 25. května do 3. června nabídne přes třicet divadelních představení nejen v divadelních sálech, ale i v prostorách galerie, ateliéru a dalších místech, kde by člověk běžně na divadlo nenarazil. 

Blízko od sebe. Protimluv, nebo žitá realita? V zásadě obojí, ale především se toto spojení stalo hlavním dramaturgickým východiskem letošního programu. „Fyzická vzdálenost se v posledních letech stala naprosto zásadní, protože člověku mohla zachránit i život. Je to však vzdálenost metaforická a spolu s ní pomyslné příkopy a barikády, které určují, jak zvládneme přežít jako společnost. A právě jejích podobami a překonáváním se budeme během festivalu zabývat. Proč nás i v roce 2023 rozdělují pohlaví, generace, politická přesvědčení, sociální zázemí a spousta dalších věcí? Copak nemůžeme souznít jen proto, že nemáme mnoho společného? Inscenace, které během 15. ročníku představíme, jsou také naprosto rozdílné, ať už jde o žánr, herecký a režijní styl, poezii, krutost nebo nadhled… a přece je všechny spojuje snaha o nalezení cesty k sobě samému, k těm nejbližším, ale i ke světu kolem nás,” přibližuje téma 15. ročníku dramaturgyně festivalu Sylvie Vůjtková.

Festival odstartuje v Porubě, kde od čtvrtka 25. do soboty 27. května svým programem obsadí nejen nově zrekonstruovaný Dům kultury Poklad, ale i přilehlé okolí. O slavnostní zahájení se letos postará Divadlo F. X. Šaldy Liberec s oceňovanou životopisnou groteskou BurianInscenace Tomáše Dianišky na našem festivalu už prakticky zdomácněly. V minulém ročníku diváky zasáhlo jeho 294 statečných, letos se mohou těšit na krále komiků ve ztvárnění držitelky Ceny Thálie Veroniky Korytářové, která právě v Ostravě započala svou hereckou dráhu studiem na Janáčkově konzervatoři,“ uvádí ředitel festivalu Tomáš Suchánek.

Tentokrát se ostravské publikum bude moct důkladněji sblížit zejména s nezávislým uměleckým gangem Depresivní děti touží po penězích a s tvorbou jejich režiséra Jakuba Čermáka. Nekompromisně krutá a zároveň místy až dojemná groteska Očistec si zaslouží každý, ve které exceluje Zuzana Bydžovská v roli stárnoucího prezidenta, bude uvedena v porubském Pokladu a intimní zpověď o komplikovaném vztahu otce a syna Kdo zabil mého otce v hlavní roli s Danielem Krejčíkem se odehraje v Komorní scéně Aréna. Představí se také brněnská Husa na provázku se svým zběsile očistným scénickým obřadem Vykouření, anatomicky nekorektní rocková show Hedwig a její Angry Inch a improvizační skupina My kluci, co spolu chodíme, od nichž je možné čekat naprosto cokoli, protože jejich zálibě v absurdních situacích a obrazech se jen tak někdo nevyrovná.

Od neděle 28. května až do soboty 3. června se program přesune do centra Ostravy a zavede diváky nejen na velká jeviště a do klubových divadelních scén, ale nabídne jim i návštěvu Fotografické galerie Antikvariátu Fiducia a foyer Nové radnice.

Jedním z diváckých lákadel bude jistě nejnovější inscenace Dejvického divadla Fifty. V roli padesátiletého cynika, který nepřestává snít, se představí Ivan Trojan, který za svůj herecký výkon nedávno obdržel Cenu divadelní kritiky a nad letošním festivalem převzal uměleckou záštitu. Je pro nás velkou ctí a radostí, že se tváří jubilejního ročníku stal právě Ivan Trojan. Krásně do sebe zapadá i to, že je členem souboru Dejvického divadla, které ostravskou továrnu na sny navštěvuje pravidelně, a to už od historicky prvního ročníku,” dodává ředitel festivalu Tomáš Suchánek.

Divadlo Na zábradlí, které se také řadí mezi festivalové stálice, přiveze bizarní severskou grotesku Medvěd s motorovou pilou do Divadla Petra Bezruče a Komorní scénu Aréna naopak obsadí nezávislé soubory: po Depresivních dětech převezmou štafetu Lachende Bestien s radikálně hravým Kohlhaasem a nezávislý trojboj završí Divadlo Letí s razantní adaptací klasického příběhu hladní vodina: Rusalka v režii Daniely Špinar. Do Divadla loutek zavítá americká klasika Kočka na rozpálené plechové střeše v provedení Činoherního klubu a následovat ji bude moderní verze klasického mýtu o toxické maskulinitě. Za feministickou odplatou královny Iokasté stojí Slovenské komorné divadlo Martin společně s Městskými divadly pražskými a těšit se můžete na střet antiky se současností, mýtu s #metoo a slovenštiny s češtinou. Obdobné československé spojení nabídne také intimní site-specific stolní hra Dobšinský*ako som sa stal*, která je určená pro pouhých 16 diváků. Slavnostního zakončení 15. ročníku se pak v sobotu 3. června ujmou Městská divadla pražská se strhující současnou adaptací hry F. G. Lorcy Yerma.

Hlavní program doplní soutěžní přehlídka Student Factory, která představí práce studentů vysokých uměleckých škol nejen od nás, ale i ze Slovenska, Polska a Maďarska. Chybět nebude ani místní produkce v podobě Ostravské sekce a bohatý doprovodný program, jehož součástí budou projekce, besedy, diskuse po představení a koncerty, a dokonce i unikátní výlet do virtuální reality! Kompletní program 15. ročníku festivalu najdete na www.dfov.cz.

Předprodej vstupenek na festivalová představení zahajujeme ve středu 5. dubna. Vstupenky na všechna festivalová představení můžete zakoupit online nebo na pokladně Divadla Petra Bezruče. Vstupenky na představení v Porubě lze zakoupit také na pokladně DK Poklad a vstupenky na představení Dejvického divadla Fifty rovněž zakoupíte v předprodeji Národního divadla moravskoslezského.

15. ročník divadelního festivalu Dream Factory Ostrava se uskutečňuje pod záštitou ministra kultury Martina Baxy, primátora Statutárního města Ostravy Tomáše Macury a hejtman Moravskoslezského kraje Iva Vondráka a je realizován za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Statutárního města Ostravy a Moravskoslezského kraje. Hlavním mediálním partnerem 15. ročníku je Česká televize. Děkujeme. Pořadatelem festivalu je Dream Factory Ostrava, z.s. 

Lucie Sembolová
pro Taneční magazín| 

O mrtvých se ne/mluví

Spielraum Kollektiv zkoumá český a mexický pohled na smrt

Spielraum Kollektiv připravuje ve spolupráci s mexickým režisérem Juanem Manuelem Garciou Belmonte inscenaci O mrtvých se ne/mluví, v níž zkoumá rozdíly v přístupu ke smrti Čechů a Mexičanů.

Česko-německý soubor Spielraum Kollektiv kolem autorky a performerky Lindy Straub a scénografa Mathiase Strauba tentokrát přizval ke spolupráci mexického režiséra dramaturga a producenta Juana Manuela Garciu Belmonte. V novém projektu s názvem O mrtvých se ne/mluví společně zkoumají rozdíly v přístupu ke smrti mezi Čechy a Mexičany.

„V inscenaci kombinujeme naše vlastní zkušenosti a srovnáváme český a mexický pohled na smrt skrz umělecké počiny a rešerše. Těžko najít větší kontrast. Ateistická Česká republika, vykořeněná z jakékoli kultury smrti, s často velmi morbidním humorem, a postšpanělské Mexiko, ve kterém žijí zvyky Aztéků v křesťanské kultuře. Zatímco Mexičani se smrtí žijí, Češi by slovo smrt nejraději vymazali ze slovníku. Zajímalo nás podívat se pod pokličku. Hledat příčiny, okolnosti i důsledky,“ říká autorka konceptu a performerka Linda Straub.

Smrt je téma, ke kterému se Spielraum Kollektiv ve své tvorbě opakovaně vrací. Tématu smrti se dotýkal i projekt Relax Now! (2016), se kterým Spielraum Kollektiv v roce 2017 hostoval v Mexiku na festivalu FIAC a díky kterému se také s Juanem Manuelem Garcia Belmonte seznámili. „Byli jsme v Mexiku zrovna v období Día de muertos a myslím, že to nepřímo ovlivnilo i naší budoucí spolupráci,” směje se Linda Straub.

V inscenaci O mrtvých se ne/mluví se Linda Straub alternuje se Zdenkou Josefi. Druhou performerkou je mexická interdisciplinární umělkyně a choreografka Valeria Oviedo z Tijuany v Mexiku, která v současné době působí v Berlíně.

V pohybové performance lecture se mluví česky i španělsky. Důležitou složkou je hudba, která pracuje se zdánlivě nepropojitelným střetem české a mexické tradice. Na inscenaci spolupracuje sound designer Myko, videoprojekci a scénografii vytvořil Mathias Straub a light design Michal Horáček. Autorka kostýmů, Barbora Burdová, vychází z mexické i české lidové kultury.

Work in progress inscenace O mrtvých se ne/mluví se koná v úterý 18. dubna v 19 hodin v Eliadově knihovně v Divadle Na zábradlí. Premiéra se uskuteční na podzim tohoto roku.

Fragmenty z inscenace v úpravě pro rodinné publikum, Spielraum Kollektiv uvede také na festivalu FUK v rámci akce Proměna podle vzoru rodina v sobotu 15. dubna v 16:00. https://fuk.education/program/promena-podle-vzoru-rodina/

O mrtvých se ne/mluví

Work in progress: 18. dubna 2023, 19:00
Eliadova knihovna v Divadle Na zábradlí

Vstup zdarma

Anotace:

„Civilizace, která popírá smrt, končí popíráním života.” (Octavio Paz)

Ztratili jsme vztah k jediné jistotě našeho života? Reflektujeme náš vztah ke smrti v České Republice a v Mexiku. Česká snaha vytěsnit oproti mexickému pojetí, kde se mrtví míchají s živými. Ticho po pěšině versus taneční vír, křik a šílenství oslav.

Hledáme podobnosti a rozdíly v praktikách a celkovém pojetí smrti. Dvě performerky, česká a mexická, konfrontují své vlastní zkušenosti s texty literatury faktu, řečí čísel i myšlenek českých a mexických tvůrců, kteří se tématu smrti věnovali. Česko-mexická divadelní sonda do života se smrtí.

„Dá se říci, že jsme předběhli celou Evropu v míře rozšíření kremací a sekulárních obřadů a rovněž v sociální legitimizaci možnosti nekonat pro zesnulého žádný obřad.” (Olga Nešporová)

Co je po smrti? Nevíme. Předtím je divadlo.

Kredity:

Režie: Juan Manuel Garcia Belmonte

Dramaturgie: Linda Straub

Performují: Valeria Oviedo, Linda Straub / Zdenka Josefi

Video: Mathias Straub

Scénografie: Mathias Straub a Michal Hór Horáček

Kostýmy: Barbora Burdová

Světelný design: Michal Hór Horáček

Hudba: Myko

Partneři projektu: DOX, Divadlo Na zábradlí

Projekt podpořila Evropská unie

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín

Rozhovor s herečkou Kristýnou Janáčkovou

„Miluji divadlo, je živé a pravdivé“

Její velkou láskou je divadlo, které ji okouzlilo již v dětském věku. Známou se stala díky seriálům Ordinace v růžové zahradě a Cesty domů. V mini roličce se Kristýna Janáčková objevila v americkém seriálu Génius oscarového režiséra Rona Howarda, což  pokládá za obrovský zážitek, pracovat pod jeho vedením.

Tatínek gynekolog a maminka porodní asistentka. Vy a Váš bratr Zdeněk jste od mala inklinovali k divadelnímu umění. Zvláštní. Bylo to i tím, že Váš dědeček byl kdysi ochotníkem?

„Ochotnicky hrávala i moje maminka. Naproti našemu domu v Karolince bylo divadlo, které je tam dodnes a je u herců velmi oblíbené, moc rádi tam jezdí hrát. Dívali jsme se na něj z kolíbky, a když jsme už chodili na „gympl“, nazkoušeli jsme v něm přes léto s kamarády představení. Bratr ho režíroval. Možná to vše k tomu mohlo přispět. Těžko říct, ale táhlo nás to k tomuto světu velmi silně.“

Rodiče si z Vás přáli mít lékárnici a o svůj sen, být herečkou, jste musela hodně bojovat. Na konzervatoř Vás nepustili a tak jste šla na gymnázium a poté jste se hlásila na DAMU na „loutkařinu“. Nevyšlo to, ale měla jste štěstí, vzali Vás do divadla ve Zlíně. Pak přišla Aréna v Ostravě. Jaké byly Vaše divadelní začátky?

„Jednou měsíčně jsme jezdili s bratrem do Divadla Na Zábradlí za Petrem Léblem, se kterým jsme se znali. Bydleli jsme přímo v divadle a chodili na všechna představení, které tam hráli. Mohli jsme navštívit i zkoušky. Byla to velká škola a nezapomenutelné zážitky. A tam jsem se seznámila s dalším výtečným divadelním režisérem J. A. Pitinským, který si mě poté obsadil do své hry v Městském divadle ve Zlíně, kde jsem studovala Vyšší odbornou školu herectví. Měla jsem tam další krásné herecké příležitosti, dokud jsem nedostala angažmá v Komorní scéně Aréna v Ostravě.“

Z Ostravy jste odjela do Prahy, kde jste nejdříve pracovala ve vinárně Bokovka. Byla to dobrá zkušenost?

„Byla. Splnilo mi to touhu dobře si odpočinout od divadla, protože ve mně mé poslední angažmá nezanechalo zrovna ty nejlepší vzpomínky. Potřebovala jsem být sama se sebou. Svým pánem. A zároveň se nadechnout a nechat se inspirovat a motivovat pro moji další etapu života. Vinárna Bokovka byla plná umělců, neodklonila jsem se zcela od svého světa, zároveň jsem tam měla určitou svobodu a taky to bylo ideální místo pro sledování různých charakterů lidí. Bylo pro mě jako pro herečku zajímavé sledovat, jak se lidé chovají. Před příchodem, během pobytu a taky v ranních hodinách. Chodili tam za mnou i kamarádi. Bylo to fajn. Ale do toho jsem jezdila dohrávat představení do Ostravy. Bylo jich i kolem 15-ti  během jednoho měsíce. Takže zas takový odpočinek to ve finále nebyl.“

První výraznou roli studentky archeologie Kláry vám před kamerou svěřil Jiří Strach v TV minisérii Ďáblova lest. Jak se Vám spolu pracovalo?

„Skvěle! Až mě mrzí, že jsme se od té doby už nepotkali. Je to úžasný režisér i zábavný společník. Sešla se tam super parta. Moc ráda na to vzpomínám. A když jsem zrovna netočila, hlídala jsem na place svou neteř, protože v minisérii hrála i má švagrová. Ale s ní jsem se před kamerou bohužel nepotkala.“

Známou jste se stala díky seriálům Ordinace v růžové zahradě coby hysterická Kristýna Tichá a Cesty domů v roli svobodné matky pětiletého kluka Evy Janákové. Jak se Vám role hrály a baví Vás práce před kamerou?

„Byla to úplně jiná práce, než na jakou jsem byla do té doby zvyklá. Chtělo to jinou přípravu na roli vzhledem k tomu, že nebylo moc prostoru na zkoušení a taky jsem netušila, co bude s mojí postavou za pár dílů. U diváků obě moje role nebyly moc oblíbené pro svou hysterii, umíněnost a drzost, ale mě osobně bavily, protože bylo co hrát. Ale ke konci už jsem si přála být alespoň na chvíli hodná a spravedlivá, Ale to už ty moje postavy pomalu končily.“

Zahrála jste si také v americkém seriálu Génius o Albertu Einsteinovi (Geoffrey Rush). Koho jste hrála?

„To byla opravdu minirolička. Byla jsem prodavačka jednoho obchůdku a vyběhla ven, kde bylo pozdvižení, kterému přihlížel i Albert Einstein. Byl to pro mě ale obrovský zážitek hrát pod režijním vedením oscarového režiséra Rona Howarda a mluvit s ním osobně.“

Divadlo hrajete na scénách – Studio DVA (Brouk v hlavě) a Palace (Manželský poker), Co pro Vás znamená divadlo? Je Vám bližší jeviště nebo kamera?

„Divadlo je pro mě láska. Miluji na něm to, jak je živé a pravdivé. Celá budova, všechny prostory mi voní. Má pro mě nepopsatelné kouzlo a atmosféru. Kamera je jiná, ale i ji miluji, zvláště,  když se opravdu pracuje na rolích a potkáváte zajímavé a inspirativní lidi. Velký rozdíl je v tom, že před kamerou je to teď a už se to, na rozdíl od divadla, víckrát neopakuje. Ale zase můžete díky krásnému projektu být tam, kde byste třeba být nemohli, a zažít to, co byste normálně nezažili. Jako například procházet se jako princezna po zámku a to i tam, kde návštěvníci obvykle nemůžou. Je to hodně i o štěstí. Obojí je pecka, když máte štěstí na spolupracovníky a zajímavé projekty.“

Je o Vás známé, že ráda cestujete. Putovala jste do Santiaga de Compostela. Co Vám tato cesta dala?

„Poté jsem byla ještě s kamarádkou Lucií v Bosně a Hercegovině a navštívily jsme i bosenské pyramidy, loni jsem byla se svým mužem v Tibetu a letos jsem měla jet do Afriky mezi gorily, ale to kvůli pandemii padlo.

Každá cesta mi toho dala velmi moc. Obohatila mě a posunula v mnoha směrech dál. Zbožňuji vzít si krosnu a jít. Je to určitá svoboda a poznávání sama sebe. A kus světa. Jiných kultur a míst. Píšu si vcelku detailně o svých cestách deníky. Abych nezapomněla a viděla zpětně, jaký smysl to pro mě mělo.“

Jak ráda odpočíváte?

„Lehnu si na zahradě do sítě, hrabu se v hlíně, pěstuji bylinky, zkoumám je a čtu si o nich. Také z nich vařím, dělám si z nich různé kosmetické přípravky, oleje, sirupy, medy apod. nebo se zavřu do pracovny, čtu si, píšu deníky o cestách i deníky pro syna, kterému je píšu každý den už od početí, takže nyní už jich má 39, nebo jen tak jsem a hraju si se synem.“

Kristýna Janáčková

Narodila se 4. 9. 1981 ve Vsetíně, kde vystudovala gymnázium.

Začínala ve Zlíně, pak byla v Aréně v Ostravě, dnes hraje ve Studiu DVA a v Divadle Palace.

Film a TV – Strážce duší, Kobova garáž, Království potoků, Ďáblova lest, O království z nudlí a štěstí bez konce, 3 sezóny v pekle, ORZ, Cesty domů, Přístav, Helena, Génius, Kadeřnictví, Krejzovi …

Bratr Zdeněk Janáček je divadelní režisér a manžel herečky Ani Geislerové.

S partnerem Michalem Škrabákem mají dva syny.

Foto: Archiv Kristýny Janáčkové 

Veronika Pechová    

pro Taneční magazín                 

Vizváry, Tučková i Střihavka

Návraty do Švandova divadla

Návraty do Švandova divadla – do konce roku se zde objeví Radim Vizváry, Kateřina Tučková, Kamil Střihavka i Vánoční jarmark

Konec roku ve Švandově divadle je letos ve znamení hostů, z nichž se mnozí na smíchovskou scénu rádi vrací. Patří k nim především Radim Vizváry, mezinárodně uznávaná osobnost současného mimického divadla v Evropě, který se stane opět stálým hostem. A už 26. listopadu ve Velkém sále uvede své Sólo, inscenaci nabízející výběr toho nejlepšího z jeho tvorby. Titul je pak na programu i 31. ledna 2023. Rezidenturou ve Švandově divadle tak Vizváry splní dávné přání svého kolegy, legendárního mima Borise Hybnera, který si právě v tomto divadle přál získat stálý prostor pro špičkovou současnou pantomimu.

„Je to už víc než 10 let, kdy jsme s Borisem Hybnerem usilovali o divadlo, ve kterém bychom mohli mít domovskou scénu,“ vzpomíná Radim Vizváry, vynikající český mim, performer, režisér, pedagog a choreograf. „Boris si nejvíc přál, abychom dostali pantomimu do Švanďáku a zakotvili ji v etablovaném divadle, podobně jako žila dlouhá léta např. Fialkova pantomima vedle činohry v Divadle Na zábradlí. Abych ctil jeho odkaz, rozhodl jsem se vytvořit nové představení na téma, které už Boris nestihl zpracovat. Rád bych premiéru uvedl v březnu 2023, a to právě ve Švandově divadle,“ plánuje Vizváry. A dodává, že jeho rezidenci podpořilo současné vedení smíchovské scény a městská část Prahy 5. Kromě chystané novinky a mistrovského Sóla uvede u Švandů v příštím roce i oblíbené představení Pejprbój, pantomimu pro nejmenší, v níž spolu s dětmi vykouzlí neuvěřitelný pohádkový příběh pomocí role papíru.

Rozhovory se spisovatelkami, Noc divadel

Ke Švandům se ještě letos, byť na jediný večer, vrátí i herečka Bára Poláková (16. 11.) a spisovatelka Kateřina Tučková (15. 12.), čerstvá držitelka Státní ceny za literaturu, která je současně i spoluscenáristkou nejnovější smíchovské inscenace Kabaret Winton. Obě tvůrkyně budou – první v doprovodu Jana P. Muchowa a druhá ve společnosti spisovatelky Biancy Bellové –  znovu hosty Scénických rozhovorů moderovaných Davidem Hrbkem. Jeho talk-show slaví tento rok už 20 let své existence.

Dodejme, že programovou novinku Kabaret Winton lze v tomto roce navštívit ještě čtyřikrát. Z toho jednou, 19. 11. v rámci Noci divadel, za zvýhodněné vstupné 190 korun. Pro diváky bude v den připraven i Automat na filmy v podání souboru Buchty a loutky. Automat se rozběhne hned dvakrát, od 19.30 a 20.30. Vstupné bude i v tomto případě přátelské: 90 korun.

Vánoce a závěr roku 2022

Začátek prosince (4. 12.) bude patřit Vánočnímu jarmarku, příjemné tradiční akci nabízející vánoční atmosféru i prodej drobných vkusných dárků v prostorách divadla.

Bonbónkem prosincového programu bude akustický koncert Kamila Střihavky (22. 12.), který se do Velkého sálu Švandova divadla vrací po osmi letech. Rocková legenda zde vystoupí s kapelou The Leaders.

Švandovo divadlo bude hrát i mezi vánočními svátky: 27. 12. uvede komedii CRY BABY CRY, vtipný příběh o ženách hledajících návod na štěstí. O den později, 28. 12., diváky ve Velkém sále pobaví komedie Smrt mu sluší Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem. V tentýž den uvede studiová scéna Švandova divadla inscenaci Pankrác ´45, napínavé komorní drama vyprávějící o fiktivním setkání pěti různých žen v pankrácké věznici. Ve čtvrtek 29. 12. je na programu komedie Smrt mu sluší, zatímco studiová scéna bude patřit poetickému dramatu Srpnové světlo. Předposlední den v roce 2022, 30. 12., ovládne jeviště Velkého sálu improvizovaná show Just! Impro Silvestrovský speciál.

www.svandovodivadlo.cz

Foto:  Richard Moučka, David Konečný,  Richard Bouda

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín