Mezigenerační dialog nad rakví

Spielraum Kollektiv uvádí premiéru Odkazu v Nové libeňské synagoze

Spielraum Kollektiv se ve své novince Odkaz věnuje tématu čekání na smrt a toho, co po člověku zůstane. Autorka konceptu a performerka Linda Straub se rozhodla inscenovat svůj vlastní pohřeb. Inspiruje jí její dvaadevadesátiletá babička a rozhovory s ní. Inscenace Odkaz měla předpremiéru na festivalu Venušiny dny, premiéra se uskuteční v Nové libeňské synagoze 28. a 29. května.

„Kdybych inscenovala pohřeb mé babičky před její smrtí, rodina by mě pravděpodobně zabila. O smrti se nemluví do té doby, než přijde. A nejlíp ani potom ne. Inscenuji proto raději svůj vlastní pohřeb. Role jsou rozdané. Rakev je moje. Vy jste hosté.“

Spielraum Kollektiv se v nové inscenaci Odkaz věnuje tématu stáří a umírání. Na inscenaci začala Linda pracovat s babičkou začátkem loňského roku. Různé verze zkušebního procesu byly uvedeny v rámci festivalu Vlnoplocha, ….příští vlně / next wave… a na festivalu Venušiny dny v divadle Venuše ve Švehlovce.

„Na tuto inscenaci jsem chtěla mít dostatek času a možnost podívat se na ni s odstupem. Hodně věcí se za ten rok změnilo. Začínali jsme s deseti lidmi na scéně a skončili u sóla. A i sólo prošlo svým nepředvídatelným vývojem.”

Stěžejní inspirací byla Lindina dvaadevadesátiletá babička, její názory a vzpomínky. Byla jsem ráda za záminku se k ní zase dostat o něco blíž. Vždycky mě zajímala jako člověk a zajímal mě i její postoj ke smrti. Na rozdíl od celé rodiny s ní byla naprosto smířená. Zajímá mě také tabuizace smrti – bojíme se jí, a proto máme strach o ní se starým člověkem mluvit, zamlouváme ji, a přitom starý člověk má často potřebu smrt komunikovat,“ říká autorka konceptu a performerka inscenace, Linda Straub.

Linda inscenuje svůj vlastní pohřeb a bere do hry tedy dualitu pohledu na smrt své babičky a pohledu sebe jako zástupkyně mladší střední generace, a to jak s poetikou, tak i s nadsázkou, drzostí a černým humorem. Babička už nemůže být naživo součástí představení. Spielraum Kollektiv proto experimentuje s možnostmi práce s audiovizuální nahrávkou, skrz kterou babička přes svou nepřítomnost na scéně takřka jedná.

Na inscenaci Linda spolupracovala s režisérem Husamem Abedem, dramaturgyní Tinkou Avramovou a choreografkou Veronikou Knytlovou. Light design vytvořil Patrik Sedlák, sound design připravil Myko a multifunkční kostým je dílem Barbory Burdové. Důležitou roli v sólové performanci hraje projekce Mathiase Strauba a animace Daniely Pasekové.

Spielraum Kollektiv: Odkaz – premiéra

  1. premiéra: 28. května 2023, 20:00, Nová libeňská synagoga
    Vstupenky:bit.ly/odkaz-premiera1

  1. premiéra: 29. května 2023, 20:00, Nová libeňská synagoga
    Vstupenky:bit.ly/odkaz-premiera2

Kredity:

Koncept, performuje: Linda Straub

Režijní spolupráce: Husam Abed

Dramaturgická spolupráce: Tinka Avramová

Pohybová spolupráce: Veronika Knytlová

Scénografie a video: Mathias Straub

Sound design: Myko

Light design: Patrik Sedlák

Animace: Daniela Paseková

Kostým: Barbora Burdová

Partneři: Vlnoplocha, …příští vlna/next wave…, Venuše ve Švehlovce a Krajinou přílivu z.s.

Podpořili: Státní fond kultury, Ministerstvo kultury ČR

Foto: Michaela Škvrňáková

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín

O mrtvých se ne/mluví

Spielraum Kollektiv zkoumá český a mexický pohled na smrt

Spielraum Kollektiv připravuje ve spolupráci s mexickým režisérem Juanem Manuelem Garciou Belmonte inscenaci O mrtvých se ne/mluví, v níž zkoumá rozdíly v přístupu ke smrti Čechů a Mexičanů.

Česko-německý soubor Spielraum Kollektiv kolem autorky a performerky Lindy Straub a scénografa Mathiase Strauba tentokrát přizval ke spolupráci mexického režiséra dramaturga a producenta Juana Manuela Garciu Belmonte. V novém projektu s názvem O mrtvých se ne/mluví společně zkoumají rozdíly v přístupu ke smrti mezi Čechy a Mexičany.

„V inscenaci kombinujeme naše vlastní zkušenosti a srovnáváme český a mexický pohled na smrt skrz umělecké počiny a rešerše. Těžko najít větší kontrast. Ateistická Česká republika, vykořeněná z jakékoli kultury smrti, s často velmi morbidním humorem, a postšpanělské Mexiko, ve kterém žijí zvyky Aztéků v křesťanské kultuře. Zatímco Mexičani se smrtí žijí, Češi by slovo smrt nejraději vymazali ze slovníku. Zajímalo nás podívat se pod pokličku. Hledat příčiny, okolnosti i důsledky,“ říká autorka konceptu a performerka Linda Straub.

Smrt je téma, ke kterému se Spielraum Kollektiv ve své tvorbě opakovaně vrací. Tématu smrti se dotýkal i projekt Relax Now! (2016), se kterým Spielraum Kollektiv v roce 2017 hostoval v Mexiku na festivalu FIAC a díky kterému se také s Juanem Manuelem Garcia Belmonte seznámili. „Byli jsme v Mexiku zrovna v období Día de muertos a myslím, že to nepřímo ovlivnilo i naší budoucí spolupráci,” směje se Linda Straub.

V inscenaci O mrtvých se ne/mluví se Linda Straub alternuje se Zdenkou Josefi. Druhou performerkou je mexická interdisciplinární umělkyně a choreografka Valeria Oviedo z Tijuany v Mexiku, která v současné době působí v Berlíně.

V pohybové performance lecture se mluví česky i španělsky. Důležitou složkou je hudba, která pracuje se zdánlivě nepropojitelným střetem české a mexické tradice. Na inscenaci spolupracuje sound designer Myko, videoprojekci a scénografii vytvořil Mathias Straub a light design Michal Horáček. Autorka kostýmů, Barbora Burdová, vychází z mexické i české lidové kultury.

Work in progress inscenace O mrtvých se ne/mluví se koná v úterý 18. dubna v 19 hodin v Eliadově knihovně v Divadle Na zábradlí. Premiéra se uskuteční na podzim tohoto roku.

Fragmenty z inscenace v úpravě pro rodinné publikum, Spielraum Kollektiv uvede také na festivalu FUK v rámci akce Proměna podle vzoru rodina v sobotu 15. dubna v 16:00. https://fuk.education/program/promena-podle-vzoru-rodina/

O mrtvých se ne/mluví

Work in progress: 18. dubna 2023, 19:00
Eliadova knihovna v Divadle Na zábradlí

Vstup zdarma

Anotace:

„Civilizace, která popírá smrt, končí popíráním života.” (Octavio Paz)

Ztratili jsme vztah k jediné jistotě našeho života? Reflektujeme náš vztah ke smrti v České Republice a v Mexiku. Česká snaha vytěsnit oproti mexickému pojetí, kde se mrtví míchají s živými. Ticho po pěšině versus taneční vír, křik a šílenství oslav.

Hledáme podobnosti a rozdíly v praktikách a celkovém pojetí smrti. Dvě performerky, česká a mexická, konfrontují své vlastní zkušenosti s texty literatury faktu, řečí čísel i myšlenek českých a mexických tvůrců, kteří se tématu smrti věnovali. Česko-mexická divadelní sonda do života se smrtí.

„Dá se říci, že jsme předběhli celou Evropu v míře rozšíření kremací a sekulárních obřadů a rovněž v sociální legitimizaci možnosti nekonat pro zesnulého žádný obřad.” (Olga Nešporová)

Co je po smrti? Nevíme. Předtím je divadlo.

Kredity:

Režie: Juan Manuel Garcia Belmonte

Dramaturgie: Linda Straub

Performují: Valeria Oviedo, Linda Straub / Zdenka Josefi

Video: Mathias Straub

Scénografie: Mathias Straub a Michal Hór Horáček

Kostýmy: Barbora Burdová

Světelný design: Michal Hór Horáček

Hudba: Myko

Partneři projektu: DOX, Divadlo Na zábradlí

Projekt podpořila Evropská unie

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín