Štítek: Radim Vizváry

Laterna magika oslaví 65. výročí na Signal Festivalu

Projekt Citová paměť, spojení historie a současnosti Laterny magiky

Laterna magika, multimediální a multižánrové divadlo, oslaví 65. výročí na Signal Festivalu. U příležitosti tohoto jubilea přichází s projektem Citová paměť, jehož hlavní téma spojuje historii a současnost Laterny magiky.

Instalaci pro Signal Festival připravuje režisérka Tereza Vejvodová spolu s uměleckým šéfem Laterny magiky Radimem Vizvárym. Toto umělecké duo má za cíl posunout hranice umění spolu s technologiemi a ukázat (v prostoru budovy Muzea hlavního města Prahy na Florenci, které bude výjimečně po dobu Signal Festivalu zpřístupněné veřejnosti, protože zde až do roku 2024 probíhá rekonstrukce), jak může být člověk v tvůrčím souladu s moderními divadelními prostředky.

„V rámci jubilejního 65. výročí Laterny magiky jsme se rozhodli technologicky a myšlenkově zhodnotit její nejdůležitější milníky z hlediska historického vývoje až po současnost a vytvořit z nich něco neobvyklého. Budeme nadčasově a svěže pracovat s myšlenkami, přístupy a postupy Alfréda Radoka a Josefa Svobody,“ říká umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry.

Festival nabídne unikátní zážitek, kdy návštěvníci budou moci procházet cyklickými prostory – bezčasím, minulostí, přítomností a budoucností. Ve středu tohoto prostoru, symbolizujícího přítomnost, se odehraje hlavní část instalace.

Motivem instalace je koncept „citové paměti“, termín, který definoval v jednom ze svých textů zakládající člen Laterny magiky, Alfréd Radok. V jeho slovech se citová paměť podobá procesu, kdy dva fotografické negativy zkušenosti reálné a umělé splynou do jednoho pozitivu, na základě kterého je možné rozumět kódům uměleckého vyjádření.

„Všichni v sobě nosíme různorodé obrazy našich procítěných životních zkušeností a právě díky nim je nám umožněno instinktivně vytvářet komunikaci pomocí kódů emocionálního charakteru. A to ať už v pozici diváka, nebo autora. Zároveň vlastníme jako lidé magickou schopnost stavět ze vzpomínek hypotetické projekce budoucnosti. Právě toto téma vysvětluje mou fascinaci nadčasovostí Radokovy myšlenky. Citová paměť má moc spojovat přítomnost (cit) s minulostí (paměť) a je pro Laternu zásadním principem v jehož centru stojí a vždy stál člověk samotný, nikoliv technologie. Pokud se snažíme vizualizovat naši budoucnost i pokračování Laterny magiky, zapojujeme právě naši citovou paměť,“ dodává režisérka Tereza Vejvodová.

Celá instalace bude podpořena živým vystoupením performerů, světelnými a video projekcemi a audio nahrávkami.

Instalace Citová pamět slibuje divákům Signal Festivalu jedinečnou možnost vidět Laternu magiku mimo domovskou scénu, a to ve dnech 12.–15. října 2023.

Signal Festival

Signal Festival vstupuje do druhé dekády své existence. Festival digitální a kreativní kultury bude zkoumat nové ekosystémy plné uměleckých děl z oblasti light designu, vizuálního a digitálního umění, umělé inteligence, ale i konceptuálního umění. Spojuje historické kulisy milované Prahy s nejnovějšími technologiemi a současnými společenskými tématy.

Více o festivalu na signalfestival.com

 www.laterna.cz

 MgA. Dita Táborová,  MgA. Kateřina Ondroušková

Taneční magazín

Mime on the Moon

Premiéra Radima Vizváryho

Inscenace nabízí novou perspektivu pohledu – na svět i na umění pantomimy

Radim Vizváry, uznávaný představitel českého mimického divadla, chystá po pěti letech premiéru nového sólového projektu: inscenaci Mime on the Moon představní 2. října 2023 ve Švandově divadle. Své diváky zavede do světa lyrické pantomimy a imaginární reality, aby jim ukázal svět očima mima.

Radim Vizváry je mim, autor, režisér, choreograf a pedagog. Patří mezi nejvýraznější mezinárodně uznávané osobnosti současného mimického divadla v Evropě. Je absolventem Hudební a taneční fakulty AMU v Praze, kde dosáhl doktorského titulu Ph.D. Je držitelem Ceny Thálie 2016 za herecký výkon v autorské inscenaci Sólo, medaile International Theatre Institute za dlouhodobé vynikající výsledky v divadelním umění a dalších ocenění u nás, v Evropě nebo USA. Jako autor, režisér nebo choreograf má na svém kontě stovku představení, jako interpret představil svou uměleckou práci téměř v celé Evropě nebo v USA, Asii a Africe.

Pantomimu rozvíjí do současné podoby v autorských projektech a její techniku vyučuje na HAMU. Je uměleckým šéfem divadelního uskupení Mime Prague, spoluzakladatelem a ředitelem mezinárodního festivalu Mime Fest a uměleckým šéfem mezinárodního festivalu pouličního divadla v Táboře Komedianti v ulicích. V současnosti je uměleckým šéfem Laterny magiky.

„Jednou z metafor Mime on the Moon je změněná perspektiva. Spočívá ve specifickém pohledu mima na svět a jeho realitu, a zároveň z mé pozice tvůrce je to jiná perspektiva pohledu na pantomimu jako žánr a techniku. To se prakticky odráží v tom, jak s ní pracuji a jaké nové způsoby fyzického vyjádření pro tuto inscenaci hledám,“ říká Radim Vizváry.

Jeho poslední sólovou inscenací bylo VIP v roce 2018. Na repertoáru stále zůstává i Sólo, které mu vyneslo cenu Thálie 2016, a také představení pro nejmenší děti Pejprbój. Zatímco v posledních letech se Radim Vizváry jako tvůrce věnoval především multižánrovým a multimediálním produkcím, nyní si dopřává návrat ke komornímu divadlu jednoho herce a k čisté pantomimě.

„V posledních letech jsem pantomimu propojoval s jinými uměleckými žánry a druhy, abych ji obohatil o nové vyjadřovací prostředky. To vše se samozřejmě propisuje i do mého těla a celého fyzického projevu jako určitý arzenál, ze kterého mohu vybírat. Rozhodl jsem se však vrátit ke kořenům, k čisté formě pantomimy. Nepřidávám žádné další pohybové techniky, multimédia nebo efekty. Vrátil jsem se k principu minimální scény a soustředil jsem se na výzkum minimalistického gesta, práci s detailem,“ vysvětluje, „a také jsem si při tvorbě sám pro sebe stanovoval nové výzvy.“

Mim a jeho svět

Inscenace Mime on the Moon je metaforou mima a jeho světa: protože mim žije ve své vlastní realitě, kde je cokoliv možné: „Když jsem na jevišti, ztvárňuji imaginární realitu, což je realita viděná očima duše mima, skutečnost jeho bytí a jeho opravdového já. I mim žijící v imaginárním světě musí ale mít spojení s realitou světa skutečného, aby se do něj mohl vrátit. Lyrická pantomima ztvárňuje vztah imaginární reality s realitou světa.“

Na rozdíl od Sóla nebude nový projekt složený z jednotlivých etud, ale sleduje jednotnou dramaturgickou linku. Měsíc představuje vnitřní svět člověka, jenž má pocit, že se nachází mimo společnost. Odkudsi z okraje, zpovzdálí pozoruje a prožívá okolní dění. Skrze samotu a skrze prostor poznává mim svět a dochází ke smyslu svého vlastního bytí. Vydají se s ním diváci na tuto poetickou cestu? Dokáží se ztotožnit s osamocenou postavou na scéně?

„Samota není ve skutečnosti depresivní. Člověk se dnes samoty obává a myslí si, že je špatná, ale tak to není, pokud ji přijmeme jako prostor pro sebe. Je to příležitost prozkoumat své nitro a hledat duchovní rozměr. Zní to banálně, ale v přítomném okamžiku není samota negativní,“ vysvětluje Radim Vizváry své pohnutky. Ostatně mim jako typ je vždy sám, na jevišti i tehdy, když je zobrazován jako objekt jiných uměleckých žánrů. Literatura, malířství nebo hudba vždy zachycují mima a podobně i klauna jako postavu, která stojí osamocena mimo dav. V různých obdobích tak mim sloužil i jako metafora a sebeidentifikace umělce a jeho vztahu ke společnosti.

Pantomima je živoucí umělecký žánr. Zaujme i přehlceného diváka?

Radim Vizváry zkoumá, jak zasadit klasickou pantomimu do současného vnímání diváka a zároveň i sebe jako tvůrce, hledá cesty, aby byla pantomima sdělná a současná. „Přeji si divákům ukázat, že čistá pantomima ještě existuje i funguje jako plnohodnotný jevištní tvar. Nikdy si ale nemohu být jistý, jak ji divák přijme, jestli dnes ještě unese lyriku beze slov. Protože je kolem nás množství podnětů a divák může být až otupělý, protože na něj útočí show a zábava na každém kroku. Dokážeme se napojit na společné vnímání? To je otázka, před kterou stojím vždy. Snažím se očistit techniku mimu od různých nánosů, které nabrala za desetiletí, a zároveň vnímám, jak důležitý je kontext a dramaturgie. Stejná technika nebo situace vyzní jinak v závislosti na prostředí, kostýmu a scéně, na tom, jaké jsou další části jevištního díla…“

Jako vždy pracuje i nyní Radim Vizváry s odkazem velikánů pantomimy, aby ho uchoval živý: inspiruje se například dílem Marcela Marceaua, od jehož narození letos uplynulo 100 let, nebo svého učitele a „pantomimického táty“ Borise Hybnera, který ho nasměroval k lyrické pantomimě. Konkrétní etudy byste ale v inscenaci hledali marně, Vizváry nejde cestou rekonstrukce, ale snaží se předávat vnitřní poselství, které je v pantomimě skryto. Hrát pantomimu stejným způsobem jako před padesáti nebo sto lety, by stejně postrádalo smysl. A to navzdory tomu, že stále hovoří o čistotě její techniky:

„Mám tělo člověka 21. století, které zapojuji jiným způsobem, a tak dostává pohyb odlišný výraz. V pohybu jsou jiné akcenty, jinak pracuji s dynamikou, důležitou složkou je také čas, jehož vnímání se mění. Jsou to subtilní, ale velmi důležité změny. Jsem přesvědčen, že lze pracovat s tradiční formou, s dědictvím umělců, z jejichž tvorby jsme vzešli, a přesto tvořit současné divadlo.“

Úcta k tradici i vizionářství

Radim Vizváry ve své tvorbě spojuje vizionářství současné dramaturgie s úctou k tradici a respektem k osobnostem, které poetický obor pantomimy formovaly v minulosti. Vlastní tvorbou i pedagogickou prací usiluje o rozvoj současné pantomimy v její čistotě a působivosti, ale zároveň ji aktualizuje rozvojem techniky a obohacuje o nové prostředky.

„Každý umělecký druh se musí vyvíjet, jinak by zakrněl a zanikl. Je velmi málo živých druhů a žánrů umění, které zůstávají v přísně kodifikované podobě, snad jen určité druhy asijského divadla. Ale v našem civilizačním okruhu jsme vnitřně naladěni na pokrok. V umění je to stejné jako v životě. Vnímání vývoje a pokroku jako hlavní hybné síly se odráží i ve všech oblastech včetně divadla. Pantomima jako žánr se vyvíjí, protože se mění diváci. Je obrovský rozdíl mezi způsobem, jak divák vnímal divadlo před sto lety a jak je vnímá dnes, to vše musíme v tvorbě zohledňovat,“ vysvětluje.

Jádro tohoto poetického umění je tak stále stejné – dělat neviditelné viditelným, vyjádřit to, co nelze popsat slovy, a dotýkat se duše diváka. „Pantomima potřebuje diváka trpělivého a otevřeného, ochotného se zklidnit a soustředit a zároveň otevřít prostor své vlastní fantazie. Pak je odměněn a umělec spolu s ním,“ dodává Radim.

Na premiéru Mime on the Moon se můžete těšit 2. října ve Švandově divadle od 19:00 hodin. Vstupenky jsou v prodeji na webu divadla. Repríza je naplánována na 8. prosince.

Detail inscenace: bit.ly/Mime_on_the_Moon

Lucie Kocourková

pro Taneční magazín

Česká pantomima v zahraničí

Radim Vizváry úspěšně na Tel Aviv Dance Festival

Úspěšné hostování na Tel Aviv Dance Festival má za sebou také Mime Prague, respektive náš přední představitel mimického divadla Radim Vizváry. Svou stálici Sólo uvedl 28. července a inscenaci pro nejmladší publikum Paperboy měl možnost zahrát hned dvakrát. Kromě tří vyprodaných představení byla úspěšná i diskuze, s pantomimou a její historií se seznámili i zdejší studenti tance. Pro Radima Vizváryho je letošní zájezd zatím druhou návštěvou Izraele.

Dobrodružství druhé části české výpravy

„Poprvé jsem vystupoval se Sólem v Izraeli v roce 2018 na festivalu Fringe v Beer Sheva, kde ale byla organizace a produkce velmi nedostačující, spíše provizorní. Kdežto při letošním účinkování v Tel Avivu jsem zažil naprosto dokonalou organizaci a profesionální práci, od PR a komunikace až po produkci, a především vlídný a laskavý přístup. Musím ocenit celý tým, který byl skvěle sehraný a připravený,“ hodnotí Radim Vizváry, který má možnost porovnávat své zkušenosti i vlastní praxi.

„Měli jsme některé náročnější technické požadavky, protože jsme například nemohli převážet fragmenty scénografie, takže jsme požádali, aby je vyrobili nebo zajistili na místě. Vše bylo připraveno na míru téměř identicky s naší výpravou. Přivezli jsme jen kostýmy a líčidla nebo dílčí rekvizity, které by se těžko sháněly, třeba role papíru pro představení Paperboy. Set-up jsme plánovali den před představením, ale když jsme přijeli, byl už připravený celý světelný park, tím nám ušetřili řadu hodin práce,“ nezastírá Vizváry spokojenost s produkcí. S takovým servisem se umělci setkávají jen výjimečně, spíše nikdy. Kvalita a připravenost technického týmu je stejně jako celá organizace prací umělecké ředitelky festivalu Naomi Perlov, kterou si umělci nemohou vynachválit jako odbornici ve svém oboru. „Skvělá komunikace, obratné řešení problémů, pokud se vyskytly, a celý festival měl i srdečnou až rodinnou atmosféru, odjížděli jsme s pocitem, že bychom se tam zase někdy rádi vrátili,“ shrnuje Radim klady festivalu.

„Ačkoliv přelety probíhaly v noci a předem nás varovali, že v zemi hrozí generální stávka, nakonec vše proběhlo hladce, bez velké fyzické a psychické zátěže. Protesty jsme zaznamenali při příjezdu jen jednou, jinak jsme se soustředili na přípravu představení a vystoupení,“ komentuje Radim Vizváry okolnosti festivalu, který probíhal v době protestů. „Člověk se musí dopředu vnitřně nastavit, že jede do Izraele a do regionu, kde platí jiná pravidla, pak už neřeší třeba dlouhá čekání a podrobné kontroly na letišti, přijímá všechno jako fakt.“

Seznámení s pantomimou: osvěta při každé příležitosti

Všechna představení byla vyprodaná a těšila se velkému úspěchu. „Říkali mi, že Izraelci nejsou zvyklí příliš projevovat nadšení a jsou odměření, jejich zvykem je jednou zatleskat a odejít, ale měl jsem několik děkovaček, což mě samozřejmě potěšilo, dokonce tleskali i během představení. To v zahraničí často nezažívám. O představení měli zájem i studenti tanečních škol, takže když jsem se během dne připravoval na vystoupení, přišlo asi 15 studentů, kterým jsem mimo program udělal přednášku o pantomimě a své práci, což bylo moc příjemné,“ komentuje Vizváry svou snahu o osvětu v oboru.

Po Sólu se konala diskuse a podle organizátorů na ní zůstalo více zájemců, než očekávali. Diváky nejvíce zajímaly rozdíly mezi žánry i technikami mimu a současného tance, historie i současnost nebo kolik profesionálních mimů v oboru působí nejen u nás, ale i v celosvětovém měřítku. „Ptali se samozřejmě, odkud beru inspiraci a také na náročnost sólového představení. Byli tam i dva odborníci, teoretik sledující mimické divadlo ve světě a izraelský mim, který se dokonce učil techniku mime corporeal u jednoho ze studentů Etienna Decrouxe. Oba dva mi vyjádřili – ale jak to říct, aby to neznělo neskromně – zkrátka byli s představením velmi spokojeni po stránce profesionálního provedení. Kritik řekl, že moje technika je vzácná a výjimečná a že je velmi současná, což mě potěšilo. Snažil jsem se tedy vysvětlit a názorně ukázat na příkladech, v čem spočívá inovace techniky mimu.“

Dětská představení měla obě velký úspěch, mnoho bezprostředních reakcí se objevilo na sociálních sítích a diváci často sdíleli videa především ze závěru představení. „Byli tam i diváci, kteří představení viděli dopoledne a přišli podruhé, nebo kteří viděli Sólo a šli na oba Paperboye.“ Důležité je i zaujmout producenty: „Dostali jsme nabídku na příští rok do Jeruzaléma, a později se nám ozvala ředitelka tanečního festivalu v Bělehradu, která sólo v Tel Avivu viděla. Zřejmě ho uvedeme dvakrát, myslím, že to připadá na březen příštího roku. Byli tam i další producenti, tak uvidíme, jestli se ještě něco urodí.“

Dlouhodobé plánování: networking je základ

Hostování na festivalech obvykle předchází dlouhé měsíce plánování, vystoupení se domlouvají i několik let dopředu, nejméně však rok. Festivaly jsou místem setkání nejen diváků, ale i producentů a ředitelů, takže inscenace, která uspěje, má šanci na další pozvání. Základem síťování jsou tuzemské festivaly, ale také pomoc partnerských organizací.

Ředitelka Tel Aviv Dance Festival Naomi Perlov byla v Praze v roce 2022 na festivalu Česká taneční platforma. „Této přehlídky jsem se sice neúčastnil, ale našla si mne sama na doporučení, protože do programu festivalu hledala i jiný žánr než tanec. Moje představení se jí líbilo a bez váhání zamluvila i uvedení představení pro děti Paperboy, které přitom vůbec neviděla, až v Tel Avivu. Všechna jednání a setkání tak začala naživo tady v Praze,“ komentuje Radim Vizváry pozvání na festival, který je primárně věnován prezentaci současného tance.

„Naši návštěvu jsme začali plánovat v červnu 2022 a během komunikace a vyjednávání ohledně technických požadavků nebo honoráře občas nastaly okamžiky nedorozumění, ale to přikládám spíš tomu, že jsme museli vyjednávat na dálku. Když jsme přijeli tam, tak jsme viděli a zažili špičkový festival. Mohu říct z vlastní zkušenosti, protože organizuji několik festivalů, dlouhá léta, že vím, co obnáší sestavit profesionální tým, připravit zázemí pro umělce, po technické stránce i komfortní prostředí, aby se cítili dobře a mohli se plně a bez starosti připravit na vystoupení,“ komentuje zkušeně. Festivaly, které vede, Mime Fest i Komedianti v ulicích, mají už víc než desetiletou tradici.

Podpora ze strany Českého centra Tel Aviv

Mime Prague i soubor choreografky Věry Ondrašíkové velmi výrazně podpořilo České centrum Tel Aviv, které výrazně odlehčilo i finanční náklady, které by jinak vznikly festivalu. Bez této spolupráce a také bez prvotní iniciativy Českého centra by se pravděpodobně zájezd našich umělců vůbec neuskutečnil.

České centrum nejen umělcům uhradilo letenky, ubytování i diety. Důležitá byla i osobní podpora a starostlivost ředitele CC Tel Aviv Roberta Mikoláše (který nyní na přelomu července a srpna změnil místo působnosti na Řím). Pozvání vzešlo do velké míry právě z jeho iniciativy: byl to právě on, kdo pro uměleckou ředitelku Naomi Perlov a její zástupkyni Tamir Eting zařídil výjezd do Prahy a současně se ihned zavázal k finanční spoluúčasti centra na hostování českých divadelníků v Izraeli.

Oporou uměleckých týmů byl i na místě. „Bez jeho pomoci a laskavosti bychom si Izrael neužili bez stresu, v komfortu a s pozitivní náladou,“ dodává Radim Vizváry za oba soubory.

Radim Vizváry se svým oceňovaným Sólem (2016) odehrál víc než 100 repríz v desítkách českých divadel i na mnoha zahraničních festivalech, mimo jiné na festivalu Mindelact na Kapverdách a v Japonsku. Od listopadu 2022 inscenaci opět pravidelně hraje ve Švandově divadle. Zde také 2. října uvede nový autorský projekt zaměřený na minimalistické gesto v současné pantomimě. Ve svých sólových projektech i koprodukcích s různými soubory hledá pro pantomimu nová nosná témata, která mohou oslovit a dotknout se současného diváka. V posledních letech zkoušel také nové možnosti propojení techniky mimu s jinými žánry, například s iluzionistikou, s novým cirkusem a akrobacií, objektovým divadlem a s novými technologiemi a multimédii, kterým se věnuje v Laterně magice. Sólo zůstává stále jeho nejuváděnější a nejoceňovanější inscenací.

PhDr. Lucie Kocourková

pro Taneční magazín

Věra Ondrašíková & kolektiv poprvé na Tel Aviv Dance Festival 2023

Čeští umělci během léta reprezentují tuzemskou kulturu na mnoha mezinárodních festivalech a akcích v zahraničí

Čeští umělci během léta reprezentují tuzemskou kulturu na mnoha mezinárodních festivalech a akcích v zahraničí. Mezi jedny z nejprestižnějších patří Tel Aviv Dance Festival, který se koná v Izraeli. V Suzanne Dellal Centre se na konci července mohli diváci seznámit s českým současným tancem a pantomimou. Současný tanec zastupoval soubor Věra Ondrašíková & kolektiv, který představil svou úspěšnou inscenaci Witness.

V Tel Avivu vystupoval také náš přední mim Radim Vizváry s inscenacemi Sólo a Paperboy. Velkou část července strávil na cestách také tým Tance Praha, pod jehož záštitou vystoupily tři umělecké kolektivy v Itálii a v Riu de Janeiru. A soubor Spitfire Company je letos pozván na Ediburgh Fringe festival.

Příběhy stromů nejen v Tel Avivu

S tvorbou Věry Ondrašíkové kombinující současný tanec, poetický light design a manipulaci s objekty, se diváci seznámili během dvou vyprodaných představení 27. července, vedla také taneční workshop. Divákům představila projekt Witness v jeho kompletní jevištní podobě, adaptovaný však pro izraelské publikum. Dotýká se v něm otázky vztahu člověka k přírodě a životnímu prostředí a využívá jak sofistikované jevištní prostředky vytvářející iluze v prostoru, tak práci s přírodním materiálem, kterým jsou zde větve listnatých stromů. To ony jsou svědky lidských životů, ale i samotnými aktéry.

„Myslím, že mohu říct za celý tým, že jsme si zájezd užili, byl to velmi intenzivní zážitek. Přišlo mi jen trochu líto, že po druhém představení jsme museli začít balit a pomalu se chystat na letiště, protože se rozvinuly velmi hezké interakce, diváci za námi po představení chodili a chtěli si o něm ještě povídat. Vidím jak je důležité nevěnovat všechen čas pouze pro přípravu a hraní, ale i pro setkávání,” říká Věra Ondrašíková.

„Byli jsme pozváni ředitelkami Suzanne Dellal Centre a festivalu Naomi Perlov a Anat Fischer Leventon, které viděly Witness na České taneční platformě 2022,“ vypráví. „Jsem vděčná, že daly našemu představení takovou důvěru, ačkoliv je neobvyklé a divácké přijetí nebylo vůbec jisté. Po pražském představení říkaly, že to pro ně bylo tehdy jedno z nejsilnějších děl na platformě a velmi vyzdvihly živou hudbu Filipa Míška. Vyprávěly nám také, že v Izraeli se staví nebo stavělo tak, že je vždy mezi několika domy zasazený strom, který se stává pamětí příběhů jednotlivých rodin a funguje jako takový most mezi sousedy. Sama si musím teprve k tomu najít nějaké další informace, ale s naším představením to rozhodně rezonuje. A možná to je důvod, proč jsme byli na Tel Aviv Dance Festival vybráni. V každém případě to pro nás byla veliká motivace.“ Na základě účasti na České taneční platformě byl ostatně Witness vybrán i na festival Dance München. „Dramaturg festivalu Peter Sampel doporučil naše představení umělecké ředitelce Nině Hümpel, která je jednou z nejvýznamnějších německých tanečních kritiček a jejím sítem neprojde jen tak ledacos. Tahle dvě setkání pro nás byla zásadní,“ dodává choreografka.

Dramatické okolnosti

Přípravy na cestu do Izraele probíhaly od prosince do července. „Víkend před naším odjezdem zesílily protestní akce a v době, kdy jsme odlétali, hrozila generální stávka. Byli jsme z celé situace pochopitelně nervózní, řešili jsme bezpečnostní stránku věci, bylo to pro nás náročné psychicky a také fyzicky, protože jsme letěli v noci. Letenky jsme získali díky Českému centru v Tel Avivu zdarma, ale šlo o noční přelety,“ popisuje Věra zážitky souboru. „Na místě jsme měli tři dny na přípravu, měli jsme také workshop, krátkou choreografickou dílnu pro profesionální tanečníky. Navíc jsme věděli, že v Izraeli jsou všechny stromy vzácností a člověk si nesmí brát ani průřezy. I tak by byly úplně suché.“

Specifikem inscenace Witness je totiž používání velkých přírodních větví, náletových stromků nebo keřů. Jeden kmínek tentokrát převáželi z Prahy do Izraele letadlem a nebyl to úplně jednoduchý proces. „Větev jsme zabalili a poslali, všechno prošlo a až na poslední bráně na letišti v Tel Avivu u proclení nás zastavili a nechtěli nás pustit. Celníci se chtěli spojit s produkcí divadla, ale bylo pět ráno, takže nikdo ještě nebyl v práci. Ale asi po tři čtvrtě hodiny dohadování nás nechali jít i s větví,“ vypráví teď už s úlevou Věra, „Nicméně druhý den za námi do divadla přišli z ministerstva životního prostředí, že dostali informaci z letištní bezpečnosti a byl z toho velký malér, chvíli to vypadalo, že ani nebudeme hrát. Dopadlo to tak, že jsme se zavázali, že stromek po představení zlikvidujeme nějakým předepsaným způsobem, zkrátka bylo to jako z akčního filmu.“

Další „rekvizity“ vznikly už na místě. „Olivovník je zde posvátný strom, ale právě je prořezávali, takže jsme ho mohli využít a pak jsme měli ještě jeden strom z Jeruzaléma. V Izraeli panovalo skutečně extrémní sucho, takže jsem se snažila představení přizpůsobit i tomuto tématu, dotknout se motivu sucha, požárů, které panují i v Evropě, a především adaptovat příběh na místní podmínky. V našem představení se odráží téma boje, souboje, konfliktů, snažila jsem se tedy posunout význam směrem ke konfliktu dvou národů, které se nemohou dohodnout ani na tom, čí je jejich posvátný strom. To vše se do představení přetavilo a vznikla nová verze.“

Na obou představeních reagovalo nakonec publikum odlišně, zřejmě bylo i jiné složení diváků. Větší úspěch měla druhá repríza. „Přišli se s námi seznámit lidé s profesní komunity a taneční školy, měli jsme z toho opravdu dobrý pocit, že to celé mělo smysl,“ uzavírá choreografka úspěšné hostování.

Trocha čísel

Nejúspěšnější inscenace Věry Ondrašíkové Guide byla v roce 2017 vybraná do Aerowaves Top 20 a tím získala velkou pozornost zahraničních promotérů. Získala také řadu ocenění (Cenu diváků, Cenu za světelný design a Cenu Tanečník roku pro Jara Ondruše na České taneční platformě) a dnes se blíží 70. repríze, což je v rámci scény současného tance vysoké číslo. V prosinci 2021 měla premiéru nejnovější inscenace Ondrašíkové Witness, která získala Cenu diváků na České taneční platformě 2022. Byla již uvedena v listopadu loňského roku ve slovinské Lublani a letos v červnu na mezinárodním tanečním festivalu v Mnichově. Izrael byl třetím zahraničním zájezdem.

„Odhadem polovina repríz inscenace Guide se odehrála v zahraničí“, upřesňuje Věra Ondrašíková. „Hráli jsme ho například v Jeruzalémě, v New Yorku, Soulu, v Drážďanech nebo v dánském Aarhusu v rámci festivalu Aerowaves. Také jsme vystupovali v Polsku a v Británii, jednou na festivalu světelného designu v Leedsu a pak také v Birminghamu na tanečním festivalu. Největší ohlas si pamatuji v rámci Noci kultury ve Vilniusu, kdy jej během jednoho večera vidělo přes 1 000 lidí a měli jsme čtyři děkovačky v řadě se standing ovation. To byl jeden z nejsilnějších zážitků vůbec.“

Soubor Věra Ondrašíková & kolektiv nyní pracuje na novém dlouhodobém projektu s názvem Clouds, ve kterém se zaměří na práci s mládeží a téma křehkosti psychického zdraví. Koncept vznikl již v lednu tohoto roku, premiéra je naplánovaná na jaro 2024. Projekty se vyznačují dlouhými obdobími příprav a zkoušení, soubor se také soustředí na jejich intenzivní reprízování a prezentaci na zahraničních festivalech. Pořádá také choreografické dílny pro teenagery a workshopy současného tance pro širokou veřejnost. Nezapomíná ani na nejmladší generaci, ve které si pěstuje budoucí publikum, pravidelně uvádí představení pro základní a umělecké školy s diskuzí.

Věra Ondrašíková vystudovala výtvarné gymnázium a poté obor choreografie na pražské AMU. Jako tanečnice se podílela na projektech českých a zahraničních choreografů. Získala cenu „The most outstanding dancer” na festivalu Masdanza na Kanárských ostrovech a nominaci v soutěži Das beste deutsche Tanzsolo v Lipsku. Hostovala mj. v Divadle Komedie (Klára S. – režie David Jařab).

Její představení byla uvedenana festivalech Tanec Praha, Biennale de la danse v Lyonu, na festivalu Aerowaves v Londýně, Aerodance v Amsterdamu, Cynetart v Drážďanech a Masdanza na Kanárských ostrovech (I. cena za skupinové dílo). Jako rezidenční choreografka pracovala v Mexiku, Německu a ve Francii. Vytvořila choreografii k Havlovým Antikódům na Nové scéně, které byly v roce 2013 uvedeny ve Washingtonu, Miami a New Yorku.

Její soubor působí pod značkou Věra Ondrašíková & kolektiv na české a zahraniční scéně od roku 2008. Dosud nejúspěšnější inscenace Guide se dočkala sedmdesáti uvedení po celém světě a získala řadu cen (na České taneční platformě 2016 Cenu diváků, Cenu za světelný design a cenu Tanečník roku pro Jara Ondruše), v roce 2017 bylo představení vybráno do mezinárodní sítě Aerowaves. Představení Witness získalo Cenu diváků na České taneční platformě 2022 a je uváděno na mezinárodních festivalech (Dance München, Tel Aviv Dance Festival). V roce 2024 soubor uvede premiéru nového představení pro mladé publikum Clouds v divadle PONEC.

Lucie Kocourková 

pro Taneční magazín