Pražský komorní balet připomene páté výročí úmrtí Pavla Šmoka odvysíláním dokumentu o tomto svém duchovním otci a významném choreografovi
Pavel Šmok, génius české choreografie. Choreograf, který posouval estetiku českého tance, tvůrce veliké invence, muzikality i humoru, umělec, který si rozuměl s jevištěm i kamerou, zakladatel Baletu Praha a Pražského komorního baletu. V neděli 4. dubna 2021 uplyne už pět let od chvíle, kdy nás Pavel Šmok opustil. Památku jedné z nejvýraznějších osobností českého baletu a tanečního divadla připomene Pražský komorní balet snímkem pod názvem „Fenomén Šmok“. Ten odvysílá internetová televize Mall.tvod 18 hodin –symbolicky v den výročí. Dokument bude možné zhlédnout až do 30. dubna 2021.
Dokument „Fenomén Šmok“ není klasickým portrétem známého choreografa. Nesnaží se postupně mapovat všechna zásadní období Šmokova baletu, ale pokouší se vystihnout především podstatu jeho uměleckého myšlení. Podstatu jeho umělecké inspirace. Ne nadarmo existuje v kuloárech pojem „šmokovství“, který se právě tento snímek pokusí objasnit. Autor a režisér projektu Ondřej Kepka využil i časosběrného materiálu, který natočil ještě během Mistrova života.
Mistr Pavel Šmok při práci
„Blíží se páté výročí úmrtí Pavla Šmoka, výjimečného člověka, skvělého choreografa a jednoho ze zakladatelů našeho souboru. S ním tehdy odešla jedna z bezpochyby nejvýraznějších osobností českého baletu a tanečního divadla posledních více než padesáti let“, říká Ladislava Jandová, současná ředitelka Pražského komorního baletu. „K odkazu tohoto legendárního choreografa se náš soubor stále hlásí a snaží se rozvíjet a inspirovat domácí taneční scénu tak, aby se stále mohl označovat za dědice Pavla Šmoka.Ve spolupráci s odbornou garantkou repertoáru Kateřinou Dedkovou-Frankovou pravidelně studujeme a uvádíme Šmokovy choreografie a v současné době také velmi intenzivně pracujeme na vzniku ,Institutu Pavla Šmoka´, studijním a vědeckém centru, které bude mít své působiště v Praze.”
Podrobný životopis Pavla Šmoka najdete zde, záznam dokumentu pak od 4. dubna od 18.00 na www.mall.tv/kulturazije.
Odešel velký hudebník, skladatel, zpěvák, manažér, podnikatel, ale také velmi talentovaný spisovatel
V poslední letošní lednový víkend celý český (nejen) hudební svět zasáhla velmi smutná zpráva: „Ve věku pětasedmdesáti let zemřel kapelník a skladatel Ladislav Štaidl“.
Ladislav Štaidl se pro mnohé stal tím, „který stál za Karlem Gottem“. A to nejen na pódiích a v nahrávacích studiích, ale i jaksi symbolicky za jeho kariérou. Obzvláště v jejich společných počátcích, kdy byl tím třetím důležitým Štaidlův bratr, textař a producent Jiří. Ten tragicky zahynul roku 1973 při autonehodě.
Ladislav Štaidl však patřil k těm lidem, kteří měli ohromný organizační, ba manažérský, cit. A to – později – dokazoval i mimo koncertní pódia a svět vinylových desek, cédéček, rozhlasových či televizních redakcí. Ačkoli sám vynikající skladatel, podařilo se mu kolem Zlatého slavíka soustředit i další plodné hudební autory jako Jaromíra Klempíře (ten u něj v orchestru zpočátku hrál i na klávesy), Karla Svobodu, Petra Hapku či později Jiřího Zmožka.
Ladislav Štaidla jeho hudební orchestr získali i Zlatého slavíka v kategorii hudebních skupin a doprovodných těles. Nebyla to náhoda. Ani pouze zásluha Karla Gotta (i když ten na to vliv, bez debat, měl). Štaidl si však uměl do kapely vybrat skvělé „hráče“. Stačí připomenout legendárního pianistu Rudolfa Rokla, saxofonistu Felixe Slováčka, trumpetistu Václava Týfu, pozounistu Jana „Bažíka“ Pavelku, kytaristu Pavla Fořta, baskytaristy Vincence Kummera a později Ondřeje Soukupa, hráče na bicí Vladimíra Janiše a pak Jana Žižku, vedoucího pěveckého sboru (také skladatele i bývalého kapelníka) Bohuslava Myslíka… I mnohé další… Kapele to hrálo a fungovalo lidsky i mimo pódia. Možná i proto, že část hudebníků pocházela z Moravy? Ale, jak se říká, je těžké sestavit fotbalový tým ze samých hvězd. A v hudebním tělese, s řadou rozličných zájmů a priorit, je to ještě zdaleka těžší. Ladislavu Štaidlovi tak patří obdiv, že svůj tým nejen sestavil, ale hlavně dokázal dlouhodobě provozně „ukočírovat“.
Ladislav Štaidlse v průběhu své kariéry také sám stal zpěvákem. A jeho písně „Mží ti do vlasů“ či televizně seriálová „Jsou dny, kdy svítá“ se staly takřka přes noc hity. Milá byla i jeho další autorská písnička ve vlastním podání „Když uvidíte někdy psíka“. Často si k nim psal i sám texty. Zkomponoval hudbu k mnoha a mnoha českým filmům i seriálům. A velmi často si zpěváci i z nich dodatečně vybírali své pozdější hity. Jako tomu bylo u Heleny Vondráčkové v případě písně „Poslední bezejmenná“ s textem Eduarda Pergnera (z Jirešova filmu „Mladý muž a bílá velryba”) .
Ladislav Štaidlse, pohříchu, po ukončení dlouholeté – a úspěchy dlážděné – spolupráce s Karlem Gottem, dostával do popředí hledáčku médií spíše ze strany zájmu o jeho partnerku Ivetu Bartošovou. Dost neprávem. Ačkoli pověsil kytaru i dirigentskou taktovku takříkajíc „na hřebík“, dařilo se mu i v podnikání mimo hudební branži. Založil reklamní agenturu i několik dalších společností. Možná nevíte, že jste v kinech v devadesátých letech křupali pop-corn od jeho českoamerické firmy?
Ladislav Štaidlnapsal i několik knížek. Patrně nejznámější jsou ty jeho dvě vzpomínkové – „Víno z hroznů“ a „Desátý klíč“. Píše v nich vtipně, bez příkras i skrupulí, o své kariéře i lidech, které během ní potkal. Asi již méně z vás zná jeho knížku s první manželkou našeho bývalého premiéra Paroubka „Rendez-vous s paní Zuzanou“. Zde spíše poslouchal a věrně zapisoval… Asi nejen podle mého mínění je nejkvalitnější jeho poslední knížka povídek „Ukradená pointa“. Teprve její povídky dávají vyniknout Štaidlovu neotřelému slohu, vtipu, nadhledu i částečnému sarkasmu. Určitě není náhodou, že Štaidlův literární vklad pochválil i spisovatel, novinář a profesor na amerických univerzitách Arnošt Lustig.
Ladislav Štaidlbyl v roce 1986 jmenován zasloužilým umělcem a dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.
Ladislav Štaidl (vlevo) na unikátním historickém archivním snímku s legendárním jazzovým muzikantem a skladatelem Duke Ellingtonem (omluvte, prosím, zhoršenou kvalitu reprodukce)
Ladislav Štaidlpatří bezesporu k významným osobnostem české pop-kultury druhé poloviny dvacátého století.
Na fotografie, počteníčko, navíc i odhaluje jednu tajemně spletitou potrubní „myšlénkovou“ záležitost
Začátek velké cesty / komentované prohlídky
Na šedo–červeno–černo–bílých zdech kavárny máme nově fotografie od Petra Vápeníka, které vznikly s „Pražskými domy“ za zády. Zajímá-li Vás, co to znamená, rádi pro Vás uspořádáme soukromou prohlídku, komentovanou autorem.
Přihlaste se, prosím, na e-mailu: info@divadlokamen.cznebo telefonu 775 718 470. Pozvánku najdetezde.
Jak si tady žijeme – rozhovor
V časopise „Místní kultura“se zjevil rozhovor o tom, jak si v poslední době v divadle žijeme. Jde o seriál, o svých zážitcích zde píše více divadelních skupin. Ne že by takovéto produkční záležitosti byly vzrušující, ale upozornit na ně musíme. :-)
Zapletené topení, zapletené „myšlénky“
Při drobné opravě naší topné soustavy se přišlo na to, že máme, zřejmě vlivem složitých „myšlénkových a estetických procesů“, ke kterým u nás občas dochází, veškeré trubkoví zapojeno obráceně vzhledem ke konci a počátku.
Odborněji řečeno: máme zaměněný přívod a zpátečku.
Náprava nemohla spočívat v jednoduchém narovnání, protože ve spleti trubek a idejí nebylo možné najít zápletku. Proto bylo nutné provést na čtyřech místech další zauzlování.
Můžeme vás s radostí ujistit, že topení je nyní v dokonalém souladu s našimi konceptuálními postupy.
Švandovo divadlo uvede ve světové premiéře on-line unikátní projekt ke 100. výročí premiéry legendárního dramatu „R.U.R.“ Karla Čapka
Přestože Švandovo divadlo patří k těm pražským scénám, které se rozhodly otevřít nejdřív v březnu 2021, hned na úvod příštího roku tu pro diváky připravují jednu velmi zajímavou novinku. 26. února od 19 hodin uvedou u Švandů on-line unikátní inscenaci pod názvem „AI: Když robot píše hru“. Text sestavený z dialogů vygenerovaných umělou inteligencí vypráví o radostech a strastech každodenního života z pohledu robota. Premiéra projektu zasvěceného pokroku a fascinujícím technologiím se uskuteční on–line, prostřednictvím živého přenosu na sociálních sítích divadla. Součástí inscenacebude i debata s odborníky. Ti se, spolu s divadelníky, pokusí zodpovědět na otázku, zda robot zvládne napsat divadelní hru.
Jacob Erftemeijer (na civilním snímku) bude hrát v představení titulní roli Robota
„Projekt vznikl ve spolupráci Švandova divadla, Matematicko-fyzikální fakulty UK a DAMU. Cílem bylo prozkoumat, jak se vlastně umělá inteligence chová i nakolik je schopná vytvořit použitelný divadelní text. Já sám jsem byl k téhle představě nejdřív spíše skeptický, ještě víc jsem byl ale zvědavý, co nakonec z počítače vypadne,“ říká Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla, který inscenaci zároveň režíruje.
Režisér této experimentální hry a současně ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek
Počítač pod dohledem týmu informatiků, v čele s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou z MFF UK, tak zhruba od května letošního roku generoval obrazy ze života hlavního hrdiny – robota čelícího každodenním radostem a strastem. „Uvidíme, jak robot pojímá základní lidské otázky jako je narození, umírání, hledání lásky, ale třeba i práce během koronavirové krize,“ prozrazuje Hrbek. Text vznikal v angličtině, do češtiny jej převáděl strojový překlad. Výsledkem byl soubor dialogů, které ve Švandově divadle seřadili tak, aby vyprávěly ucelený příběh putování robota lidskou společností. Ten může připomenout futuristickou verzi „Malého prince“.
Vtip na slupce od banánu
Právě nezáměrné chyby současně dodávají textu originální půvab a také humor. „Dialogy jsou občas opravdu legrační, přestože umělá inteligence neumí vytvářet vtip cíleně a nerozumí, že vygenerovala něco vtipného. Je to podobné, jako když někdo uklouzne na slupce od banánu. Ten člověk to neudělal proto, aby nás rozesmál, ale my se smějeme. A THEaiTRobot občas taky takhle uklouzne po slupce od banánu,“ doplňuje Rudolf Rosa.
Zleva režisér hry Daniel Hrbek, programovatelný inteligentní THEaiTRobot a jeho duchovní otec Rudolf Rosa
Strasti autora-začátečníka
Podle dramaturga Davida Košťáka, který spolu s informatiky na celý proces dohlížel, lidé nejprve zadali počítači základní parametry: kdo, kde a s kým mluví a přidali dvě úvodní repliky. Ty pak počítačový autor dál rozvíjel. Coby dramatik-začátečník, navíc neživý, se ale bez lidské pomoci neobešel. „Občas prohodil ženské a mužské postavy nebo na něčem ulpěl, takže dialog ztratil smysl. Oříškem, který zatím s obtížemi louská, je také podtext – fakt, že nejde jen o to, co v divadelní hře postava říká, ale co tím ve skutečnosti myslí,“ vypočítává Košťák. „Na rozdíl od někdy svéhlavých živých autorů ale stačilo počítači ukázat místo, kde ztratil nit, a on začal od příslušného bodu hned vytvářet text nově,“ vtipkuje dramaturg.
A jestli jednou chytrý software zcela nahradí živého dramatika? „Zatím to tak nevypadá, ale v budoucnosti by třeba mohl fungovat jako jeden z nástrojů, které má autor k dispozici,“ uzavírá David Košťák.
Dramaturgie: David Košťák, Martina Kinská Scéna: Martin Šimek
Kostýmy: Paulína Bočková
Hudba: Daniel Hrbek
Asistenti režie: Blanka Popková, Vojtěch Nejedlý
Produkce: Tereza Marková
Osoby a obsazení:
ROBOT: Jacob Erftemeijer
MISTR/MUŽ: Tomáš Petřík
TEENAGER: Oskar Hes / Marek Frňka
MASÉRKA/HEREČKA: Denisa Barešová
CIZINEC/PSYCHOLOG: Petr Buchta
ÚŘEDNICE: Andrea Buršová
Světová premiéra bude 26. února 2021 od 19.00 ve Studiu Švandova divadla.
Víte, že…
S nápadem oslavit stoleté výročí premiéry Čapkovy hry novou hrou napsanou pomocí chytrého software přišel v roce 2019 inovátor Tomáš Studeník? Jeho myšlenky se ujal tým informatiků z „Matfyzu“, vedený počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou. Ten už od střední školy vystupuje na internetu pod přezdívkou „R.U.R.“.
Robot, zapůjčený z pozůstalosti Karla Čapka, v hledišti Švandova divadla
Rosův tým využil na projekt jazykový model „GPT2“ vyvinutý konsorciem OpenAI? Spoluzakladatelem konsorcia byl i vizionář a podnikatel Elon Musk.
Autoři projektu předpokládají, že v průběhu příštího roku by se systém mohl zdokonalit natolik, aby namísto sledu scének vygeneroval skutečnou celovečerní hru?
Foto: Richard Moučka, Alena Hrbková a archiv THEaiTRobot
