„MOVE Fest 2020“ v Ostravě právě uvádí českou premiéru představení o dezinformacích a konspiračních teoriích. Ze Slovenska na něm spolupracují Vlk a Vlčeková!
„Brave New Life“ – to je název nového představení, které v české premiéře představí sedmý ročník festivalu tance, nového cirkusu a fyzického divadla „MOVE Fest 2020“. Aktuálně již tuto středu od 20.00 v ostravském Cooltouru. Projekt propojující divadlo, pohyb, živou hudbu a originální mixování videí stvoří na pódiu fiktivní Ministerstvo pravdy, které má ochránit diváky před lží a hoaxy.
Představení vzniklo v rámci koprodukční spolupráce dvou nezávislých kulturních center – Cooltouru Ostrava a košické Tabačky Kulturfabrik.
Kde je pravda? Kdo ji pozná? Může Ministerstvo pravdy zajistit krásný nový život a chránit před dezinformacemi a konspiracemi?
Žijeme v době, kdy se svět dělí na sever a jih i lež a hoax? To vše jsou otázky nového koprodukčního projektu „Brave New Life“, který je založen na neobvyklém divadelním textu opírajícím se o příspěvky z internetových diskusí a stránek. Vznik inscenace je součástí projektu „Shaking The Walls“, který je z většinové části financován z programu Evropské unie „Creative Europe“.
„Na začátek jsme připravili několik debat na společensky aktuální témata v Centru Pant. Jednalo se o moderované diskuze s novináři, hudebníky, umělci, a dalšími. Stěžejní pro nás byly debaty o pravdě. A to z různých úhlů pohledů předrevoluční i současné generace. Během debat se jako zásadní projevilo téma dezinformace a konspirace. Do tohoto kontroverzního motivu jsme se tedy pustili společně, se slovenským tvůrčím týmem z košické Tabačky a režisérem Jozefom Vlkom,”nastiňuje Andrej Harmečko, ředitel kulturního centra Cooltour Ostrava.
Autoři v představení propojují divadlo, živou hudbu, pohyb a VJing – tedy originální práci s videem, která napodobuje činnost hudebního DJingu. Diváci se mohou těšit například na Michala Nogu, herce známého nejen z ostravského Divadla Petra Bezruče, nebo například na Janu Ryšlavou, ředitelku iniciativy MOVE Ostrava, organizující festival „MOVE Fest“.
Role režiséra se ujal slovenský autor, režisér, skladatel, hudebník, performer a producent Jozef Vlk a choreografkou představení je tanečnice, choreografka a pedagožka Stanislava Vlčeková.
„Inscenace vznikla v průběhu čtyř intenzivních tvůrčích rezidencí v průběhu roku 2020 v košické Tabačce i našem Cooltouru. Dokázali jsme to tak společně i navzdory koronavirovým komplikacím. Po devíti měsících náročných příprav proběhla světová premiéra představení ve středu 16. září v Košicích,” uvádí ředitelka MOVE Festu a jedna z performerek představení Jana Ryšlavá.
Česká premiéra inscenace proběhne ve středu 7. října od 20.00 v ostravském kulturním centru Cooltour v rámci festivalu MOVE Fest 2020.
Památník Karla Čapka představuje výstavu k výročí divadelní hry „R.U.R.“
Výstava ke 100 letům od vzniku slavné hry „R.U.R.“ Karla Čapka, v níž se poprvé objevilo dnes už mezinárodně užívané slovo robot, se chystá od 26. září 2020 do 28. února 2021, pod názvem „Cesta do hlubin robotovy duše“. Kde? V Památníku Karla Čapka, ve Staré Huti u Dobříše. Premiérově se na ní představí rovněž nový robotický artefakt od Michaela Stránského, autora oblíbeného „Patníku Dášeňky“. Dále také původní historická figurka robota z majetku rodiny Josefa Čapka. Ta navíc provede dětské návštěvníky virtuálním kvízem.K vidění budou navíc unikátní dobové fotografie například z Knihovny Kongresu USA. Také zajímavá knižní vydání „R.U.R.“ či programy divadelních inscenací. Například té z roku 1942 z Anglie, jejíž text upozorňuje diváky, že: „…představení pokračuje i v případě ohlášeného náletu německých bombardérů…“
Karel Čapek coby autor dramatu „R.UR.” v karikatuře svého bratra Josefa
Jak uvádí ředitel Památníku a autor výstavy Zdeněk Vacek, divadelní hra Karla Čapka „R.U.R.“ – „Rossum´s Universal Robots“ – se stala prvním skutečně mezinárodním úspěchem nejen tehdy mladého autora, ale i české dramatické tvorby vůbec. „Od jejího vydání uplyne letos v listopadu právě 100 let, a proto jsme se rozhodli uspořádat výstavu, na níž bychom představili unikáty sesbírané z celého světa s R.U.R. spojené. Zároveň chceme připomenout, že Karel Čapek už ve své době zcela vizionářsky pojal robota nikoli jako zařízení čistě mechanické, ale viděl ho jako umělou bytost, biologickou entitu se schopností dál se učit a rozvíjet. Což odpovídá i současnému vývoji robotiky a dynamického oboru umělého života, artificial life.“
Děti na výstavě čeká interaktivní kvíz
Robot z kovu i jako digitální průvodce
Výstavu doplní asi 70 cm vysoká plastika robota z kovu, porcelánu a dřeva, vytvořená při této příležitosti Michaelem Stránským, autorem populárního „Patníku Dášeňky“. Ten, už od roku 2013, v zahradě stržské vily nemine žádný pejsek. Sběratelé si, za 1590,- Kč, budou moci zakoupit stříbrnou pamětní minci vydanou Českou mincovnou u příležitosti 100 let R.U.R.. A během vernisáže bude možné obdivovat také její dvě zlaté alternativy v hodnotě desítek tisíc korun.
A na své si přijdou i děti. „Díky spolupráci Památníku s organizací CESNET čeká na nejmenší návštěvníky nový interaktivní kvíz, který zábavnou formou prověří jejich znalosti z oblasti robotiky. Průvodcem jim bude zdigitalizovaná postavička robota vyrobeného ve 20. letech minulého století patrně ve Švýcarsku a sloužící k propagaci Čapkovy hry. Její půvabný originál z kovu a dřeva, s pohyblivými klouby, lidskou hlavičkou a rukama k digitalizaci, velkoryse zapůjčila rodina Josefa Čapka. Právě díky jeho geniálnímu nápadu, jak hrdiny bratrovy hry trefně pojmenovat, dnes znají české slovo robot doslova po celé planetě,“ dodává Vacek.
Titulní stránka programu „robotického dramatu”, tentokrát z pražského Národního divadla
Autor výstavy dále upozorňuje na reprodukce unikátních fotografií, například z archivu Knihovny Kongresu USA či artefakty připomínající kočování tamních ochotníků s „R.U.R.“. „Loutkové provedení se ve 30. letech minulého století stalo součástí oficiálního vládního amerického programu pro podporu nezaměstnaných v rámci Rooseveltova New Dealu,” uzavírá Zdeněk Vacek.
Výstavu doplní hudební doprovod ve stylu první republiky a zájemci se mohou těšit i na reprezentativní sborník „Robot 100“, s příspěvky odborníků na umělý život. Konkrétně umělců, sportovců a dalších výrazných osobností z celého světa. Pro školní mládež a další předem objednané skupiny v Památníku počítají i s komentovanými prohlídkami.
Legendární drama Karla Čapka bylo inspirací i pro sci-fi Isaca Asimova
prvním sci-fi na televizních obrazovkách bylo ve světovém měřítku právě „R.U.R.“? Černobílé nastudování mohli diváci britské BBC sledovat živě v pátek 11. února 1938 od 15.20 do 15.55. Večer se ještě reprízovalo. Ovšem kvůli absenci záznamové techniky je museli herci před televizní kamerou sehrát ještě jednou. Další primát, tentokrát rozhlasový, patří adaptaci z roku 1926, kterou BBC poprvé uvedlo vcelku, nikoli v tehdy obvyklém pásmu, komentovaných ukázek z dramatu.
výstava „Cesta do hlubin robotovy duše” připomene i roli hollywoodské hvězdy Spencera Tracyho? Ten na prknech znamenajících svět začínal coby student právě v úloze robota, roku 1923 na Broadwayi.
na roli robota jako svůj divadelní debut vzpomíná také slavný britský herec Michael Caine?
výstava připomene také sovětský plagiát „R.U.R.” z pera Alexeje Nikolajeviče Tolstého, na divadelní scénu uvedený v roce 1924 pod názvem „Vzpoura strojů:?
a autorství Karla Čapka neodkazoval ani na výstavě rovněž připomenutý sovětský film z roku 1935 „Zánik senzace“? Ten oficiálně vycházel z díla Ukrajince Volodimira Vladka, ale objevili se v něm roboti s výrazným nápisem „R.U.R.“ na prsou.
Zpěvák, skladatel, textař i imitátor LIBOR PETRŮ se stále častěji začíná prosazovat i jako herec a také v roli takzvaného „baviče“. Ostatně, jeho široký talent i schopnosti jej k tomu přímo předurčují. Na televizních obrazovkách se nyní také, kromě Liborova bratra – zpěváka Leoše – objevuje i jeho syn Leon.
Libor je tudíž, po všech stránkách a na „více frontách“, poměrně velmi vytížen. Bez mučení se přiznám, že jsme nyní využili určitého kulturního útlumu při zmatcích, stran kulturních vystoupení, během „koronavirové krize“ a Libora tak snáze „odchytli“ k rozhovoru pro TANEČNÍ MAGAZÍN.
Co Vás vůbec k muzice a zpěvu přivedlo?
„Prý zpívám od dvou let. Tak to alespoň tvrdí rodiče. Ostatně, máme to právě v rodině. Náš taťka zpíval s orchestrem a taky mamka zpívá velmi dobře. Takže, vlastně asi oni.“
A ke skládání písniček?
„To přišlo v době, když jsem se na střední škole naučil hrát na kytaru. Začal jsem si současně i sám skládat písničky.“
Píšete píseň kontinuálně, tedy hudbu a text současně. Anebo později zhudebňujete svůj text? Či naopak otextujete již vymyšlenou melodii?
„Skládám tak, že nejprve udělám hudbu, potom text. Snažím se, aby následně text korespondoval s hudbou. Samozřejmě jde to i obráceně. Také jsem to zkusil, ale ta první varianta mi vyhovuje nejvíce.“
Libor Petrů zpívá u příležitosti křtu svého nového alba. V pozadí zleva: kytarista David Jakubec, Patrik Fox a zpěvačka Madia.
Máte od dětství blízký vztah ke sportu, avšak jaký máte postoj k tanci?
„Tanec se mi samozřejmě líbí, především latina, ale tady mi, fakt, dáno nebylo.“
Chodil jste tedy vůbec do tanečních?
„Do tanečních jsem, bohužel, nechodil. Avšak chodil jsem do kurzu před samotnými tanečními. Když ale taneční mistr prohlásil: ,Tak takové dřevo jsem ještě neviděl´, už jsem se neodvážil dál pokračovat. Na plese jsem vždy před dámskou volenkou lezl pod stůl. A na svém ,maturáku´ jsem se bál, aby na mě nepřišla během písničky řada. Naštěstí to dobře dopadlo a muzikanti skončili dříve, než bych musel vyzvat k tanci naši profesorku. Byl jsem strachy zpocený jako po fotbalovém zápase. No, na vlastní svatbu jsem ,vydřel´alespoň valčík.“
Libor s přítelkyní Věrkou
Máte Vy tedy vůbec rád tanec jako takový?
„Jak jsem již teď řekl, tanec mám rád, ale pouze jako divák. Je to stejné jako s hokejem.“
Kdy jste třeba byl naposledy na klasickém baletu?
„Tak to už bude hodně dávno. Naposledy asi s nebožtíkem hercem Jirkou Krytinářem. A už byste ze mne ani nevydolovali ten název. Musím se dobrovolně přiznat, že to zrovna není můj šálek kávy.“
Libor Petrů (sedící úplně vpravo) jako dodnes aktivní bývalý výkonnostní fotbalista, je hybnou silou a výraznou posilou na hřišti týmu slavných osobností ze světa kultury a sportu ,Československý lev´
A co říkáte modernímu výrazovému tanci?
„Tak tento tanec se mi líbí hodně! Zejména v provedení mladých děvčat…“
Spolupracujete při tvorbě pořadů s nějakým choreografem či pohybovým expertem?
„Tak žádný natolik odolný se ještě nenašel. Proto mám vlastně tu kytaru, abych na pódiu mohl stát, či sedět. Při zkouškách hudební komedie ,Zítra to roztočíme, Jaroušku!´ jsem dost trpěl při tanečních kreacích. Vypadal jsem u nich jako blázen. Naštěstí to právě ta moje role vyžadovala.“
Jak jste se dostal k imitaci zpěváků, která Vás nakonec dovedla na obrazovky tehdy Československé televize a ke spolupráci s režisérem Františkem Polákem?
„Zase to mám z rodiny. Můj taťka je ještě i teď ve svých pětaosmdesáti letech zdatným imitátorem. Zvládá Buriana, Vojtu, Štercla i další. Tak jsem to asi zdědil, akorát jsem se více vrhnul na zpěváky. Vždy, když se mi líbila nějaká písnička, snažil jsem se zpěvem co nejvíce přiblížit danému interpretovi. A když jsem byl několik let členem Směšného divadla Luďka Soboty, hodně jsem se tam naučil právě hlas samotného principála.“
Chcete ještě něco doplnit? Anebo se k něčemu vrátit?
„…ale, měl bych ještě dodatek k tomu mému historickému premiérovému televiznímu vystoupení.Bylo to v tenkrát velmi populárním pořadu ,Možná přijde i kouzelník´. Byl jsem vybrán právě mezi imitátory na konkurzu. Jelikož to bylo tehdy moje první vystoupení před televizními kamerami, měl jsem obrovskou trému. A hodně mi ,na place´ pomohl zkušený Zdeněk Srstka. Od té doby jsme byli velmi dobrými kamarády. Skoro třicet let!“
Vystupujete s celou řadou hereckých a „zábavních“ legend. Některé z nich již nejsou mezi námi. Na kteréz nich nejvíc vzpomínáte?
„Asi nejvíce vzpomínám právě na toho velkého kamaráda a skvělého borce Zdeňka Srstku. S ním jsem odjezdil nespočet vystoupení. Hodně jsem vystupoval i s Jirkou Krytinářem – byla s ním legrace. A moc rád vzpomínám i na kolegu z hudební komedie ,Zítra to roztočíme, Jaroušku´ Pepu Mladého. Nezapomenu na jeho vyprávění v šatně. Byl to moc dobrý kamarád.“
A kdo z nich Vám dal nejvíce rad pro pěveckou kariéru?
„Odpovím trochu jinak. Tím, že imituji asi přes třicet zpěváků, neměl jsem v podstatě žádný vzor. Ale nejradši jsem měl Petra Rezka. Bylo pak moc hezké se s ním osobně potkat.“
A v rámci kariéry divadelní?
„Jako jevištní vystupování? Hodně mi právě dalo angažmá u Luďka Soboty – skvělá škola.“
Poznamenala letošní pandemie koronaviru výrazně Vaše koncertní plány?
„Asi jako každého – vše bylo zrušeno. Doufejme, že se brzy zase všechno vrátí do normálu.“
Na křtu CD Libora Petrů ,Romantický prase´ se sešlo hodně ryzího zlata! Zleva nositel tří zlatých medailí z hokejových MS 1999, 2000 a 20001 Tomáš Vlasák, zlatá olympijská vítězka z Turína Kateřina Neumannová a legendární zlatý brankář z OH v Naganu i držitel dvou zlatých prstenů za triumf ve Stanley Cupu Dominik Hašek. Zcela vpravo autor a oslavenec Libor Petrů.
Čím jste odpadlá vystoupení nahradil?
„Udělal jsem nové písničky, nahrál je ve studiu u Patrika Foxe. Hodně mi pomohla také zpěvačka MADIA. Vydal jsem CD ,Romantický prase´ a pokřtil ho v kavárně jménem ,Proč ne 67´. Měl jsem věhlasné kmotry a kmotřičky. Například Pavla Zedníčka, Heidi Janků, Dominika Haška, Katku Neumannovou, Tomáše Vlasáka, Honzu Bergra, Evu Čížkovskou a Hanku Kousalovou.“
Výše zmíněné CD Libora Petrů (úplně vpravo) pokřtili v kavárně ,Proč ne 67´ i celebrity z uměleckého světa: Pavel Zedníček, Hana Kousalová, Eva Čížkovská a Heidi Janků
Jak se odreagováváte, když máte tak nabitý program?
„Dám si vířivku! Podívám se na nějaký dobrý film, nebo si jdeme s naším týmem celebrit ,Československý lev´ zahrát fotbal v rámci zápasů staré gardy. A také nesmím zapomenout na cestování. Jezdíváme s přítelkyní velice často do zahraničí. Teď tedy spíše po Čechách, Moravě a na Slovensko. Takové výlety mne moc nabíjejí.“
Libor se synem Leonem, snachou Štefi a vnučkou Larou
A co chystátedo nové sezóny 2020/2021?
„Po zkušenostech z letoška si plány moc nedávám. Co bude, to bude. No přece jenom – chtěl bych udělat klip na vánoční písničku”.
Tak Vám přejeme, nejen za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU, podařený klip nejen na písničku vánoční, ale i na ty všechny další v budoucnu.
