Završení nabité divadelní sezóny konzervatoře TCP

Taneční centrum Praha

Taneční centrum Praha uvede v pátek 24. června od 18 hodin v Divadle Hybernia Závěrečné představení sezóny 2021/22, které je každoroční přehlídkou umělecké činnosti konzervatoře. Vystoupí zde studenti od prvního do osmého ročníku. Mladí umělci divákům předvedou průřez vyučovanými tanečními styly jako je balet, jazz, moderní tanec, step, lidový tanec či akrobacie.

„Závěrečné představení Tanečního centra Praha je skutečně tím posledním v letošní nabité sezóně, kdy studenti i přes další turbulentní covidový rok absolvovali celkem 52 představení v osmi městech,“ uvádí Jan Schneider, ředitel konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha„Ve večeru tedy odtančíme skutečně jen zlomek naší celoroční práce. Představí se jednotlivé třídy včetně těch nejnižších ročníků a dokonce i přípravné taneční oddělení Terpsichore. Velký dík patří zejména rodičům, kteří poskytují studentům zázemí a podporu. Pro všechny je to další hodnotná zkušenost na prknech, která znamenají svět, a tak účinkujícím studentům ze srdce přeji tradiční ‚zlomte vaz‘!“

Vstupenky na představení jsou k zakoupení na pokladně Divadla Hybernie či online pod tímto odkazem: https://www.hybernia.eu/program-divadla/predstaveni/tanecni-centrum-praha.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Evropští loutkáři a nezávislá world music už tento víkend v Paláci Akropolis

Festival plný loutek, divadla a hudby

V termínu 13.–16. 11. 2021 proběhne v pražském Paláci Akropolis festival plný loutek, divadla a hudby. O program se tradičně postará loutkář Matija Solce, skupina Fekete Seretlek, spolupořádající Studio Damúza a speciální hosté z Izraele, Jordánska, Itálie, Rakouska, Slovinska, a samozřejmě také z České republiky.

SOBOTA 13. 11.

Loutkové představení pro osm diváků, válečná koláž Ariela Dorona, hudebníci od Balkánu přes Alpy až do Francie a jedinečné slovinské hudební duo

Festival Nekropolis první den odstartuje netradiční sólové dokumentární představení pro 8 diváků s kulinářským překvapením na závěr. Soubor Dafa Puppet Theatre v inscenaci Smooth Life představí příběhy a situace z rodinného života palestinského muže, který se narodil a vyrostl v uprchlickém táboře v Jordánsku. Divadelní program prvního festivalového dne doplní hvězda evropského loutkářství Ariel Doron se svou překvapivou koláží obrazů z války, vyrobenou výhradně z dětských hraček. Večerní hudební část obstará mezinárodní formace Etno Histeria United – projekt čítající přes tisíc hudebníků, kteří se pokaždé setkají v jiné sestavě, v jiném počtu, a na jiném místě, kde vytvářejí unikátní repertoár. Po mezinárodní smršti převezme pódium slovinské Duo Zajtrk, kombinující lidovou a etno hudbu se šansonem, kabaretem, jazzem, blues, popem a rockem.

NEDĚLE 14. 11.

Gianluca Di Matteo, Matija Solce, studenti DAMU a večerní jam session

Druhý festivalový večer odstartuje další z matadorů evropského loutkářství – Gianluca Di Matteo. V autorské loutkové inscenaci Il caffè delle ombre odvypráví příběh loutkáře, který by místo své práce raději pracoval v baru. Chybět nebude ani další evropský loutkář Matija Solce a jeho Život pod psa, který si pohrává se psí perspektivou prostorů, zvuků, lidí a společnosti. Nekropolis navštíví i studenti DAMU s inscenací DeMask, která vznikla v rámci workshopu studentů DAMU právě se zmíněným Matijou Solce a kromě rukou, nohou a hlav herců v ní hrají FFP masky a další plastové předměty. Nedělní večer zakončí jam session Oscara Antoliho, Petry Onderuf, Claudie Schwab a jejich hostů.

 

PONDĚLÍ 15. 11.

Vítězný projekt Ceny Divadelních novin, první uvedení nové inscenace Fekete Seretlek a slovinské Wild Strings Trio

Předposlední festivalový den obsadí Palác Akropolis hned čtyřikrát komorní projekt Prefaby souborů Plata Company a mir.theatre. Autorská výtvarně-zvuková inscenace, která získala Cenu divadelních novin v sezoně 2019/2020, se odehrává na umakartovém stole a zobrazuje motivy každodenního života v paneláku. Následně se úplně poprvé ve formě “in progress” ukázky představí divákům nový projekt skupiny Fekete Seretlek s názvem EXIT – kabaret živé folk-elektronické hudby v kombinaci se zvukem materiálů. Závěr dne bude patřit slovinské kapele Wild Strings Trio, která přináší směs stylů, emocí, nadšení a virtuozity. Francouzský violoncellista, slovenská houslistka a slovinský kytarista kombinují balkánské rytmy, funkční riffy, jazzové improvizace, flamenco a keltskou hudbu. Projeli Evropu, Asii a teď zakotví v Paláci Akropolis.

ÚTERÝ 16. 11.

Teatro Matita, Fekete Seretlek a hosté

Poslední festivalový večer bude ve znamení Fekete Seretlek a jejich mezinárodních hostů. Nejprve odehraje mezinárodní soubor Teatro Matita svůj divadelní hit The Hatchet ve formě koncertu, improvizace, hravé komedie a divadla objektu. V rámci vyvrcholení celého festivalu se k Fekete Seretlek připojí jejich hudební přátelé z celého světa.

Divadelní část festivalového programu letos proběhne v rámci mezinárodního projektu evropské spolupráce s názvem Puppets & Design, jehož cílem je přetvářet objekty každodenní potřeby v nástroje umožňující dialog. Toho dosahuje propojováním umělců z oblasti loutkového divadla s průmyslovými designéry, což oběma skupinám poskytuje inspiraci k novým tvůrčím přístupům a integraci nových uměleckých nebo technických prvků do praxe, což přispívá k rozšíření jejich cílových skupin. Vstupenky jsou v prodeji v síti GoOut.

Kateřina Sochací

pro Taneční magazín

Poetický videoklip Dáši Zázvůrkové

Jazzovej anděl

Olga Špátová & Jan Malíř natočili pro Dášu Zázvůrkovou  poetický videoklip k písničce Jazzovej anděl 

Dášu Zázvůrkovou pojí přátelství s Olgou Špátovou a Janem Malířem už léta. “S Olinkou jsem se seznámila při práci na dokumentu o Dobře placené procházce, kterou jsme  natáčeli v roce 2007 a s Honzou jsme se potkali v roce 2008, kdy Miloš Forman natáčel film Dobře placená procházka. Honza byl hlavním kameramanem a já hrála roli Vanilky,” vzpomíná zpěvačka Dáša Zázvůrková.
 
Spolupráce s Olgou Špátovou a Janem Malířem byla pro Dášu splněným snem. Olgu oslovila dokonce už před 5 lety, věděla totiž, že nikdo jiný by příběh Jazzového anděla neuchopil tak citlivě a pravdivě, jako ona. O Janu Malíři Dáša mluví jako o muži, který je  přímý, pevný ve svých postojích a názorech, profesionál, citlivý a laskavý člověk se smyslem pro humor. “Souznění, respekt, napojení se na sebe, naprostá koncentrace a laskavost Olinky ale i Honzy Malíře mi dali takovou důvěru, že bych nejradši s nimi točila celovečerní film a ne “jen” třídenní klip. Jsme přátelé, máme společná témata a baví nás spolu tvořit. A jsem moc ráda, že se naše cesty spojily v téhle písni, když už jsem byla připravená a dostatečně vyzrálá,” raduje se Dáša.
 
“S Dášou nás spojuje mnohaleté přání vytvořit příběh o tom, co všechno může člověk obětovat a také ztrácet pro opravdovou lásku. Dáša je autorkou hudby a textu Jazzového anděla, je její osobní zpovědí. Cením si, jak je v její interpretaci pravdivá. Jsem moc ráda, že jsme se s Dášou plné sil vydaly na hrbolatou cestu s žebřinovým vozíkem, a v duchu si stále připomínaly Vrchlického verš Za trochu lásky šel bych světa kraj,” doplňuje Olga Špátová.  
 
Písničku Jazzovej anděl Dáša napsala s vědomím, že nic není věčné a přesto něco je navždy. Že by se měl člověk radovat z přítomného  okamžiku a umět přijmout sám sebe a svůj osud.
 
Ve videoklipu, který působí spíše jako menší filmový příběh, pozorujeme hlavní hrdinku, jenž jde krajinou s malým žebřiňákem, kde má svoje věci, které s ní souvisí. Veze si svůj osud, svůj domov. Postupně ztrácí všechno, na konci příběhu zůstává jen panenka. “Co je to za symbol, je odpověď na každém z nás. Já to cítím tak, aby člověk nikdy nezůstal sám… pro mě je v životě nejdůležitější láska a moje rodina a v tomhle klipu je to nosné téma, životní výpověď,” vysvětluje Dáša a dodává: “Videoklip se natáčel u Jevan v lesích a bažinách a poslední natáčecí den jsme prožili ve Voticích na Polském vrchu u javora. Tam mi bylo vždycky hezky. Bylo to napůl cesty k mojí babičce Růžence mezi Voticemi a Líštěncem. Takže se mnou lomcovaly vzpomínky a návrat do dětství a přitom jsem skrze Jazzovýho anděla prožívala už úplně jiný příběh. Nějak se mi to vše slilo do jednoho okamžiku a bylo mi krásně a zároveň melancholicky.”

Naďa Koronovská
pro Taneční magazín

Výstava plakátů Jana Schmida zahájena

Zajímavá výstava nejen plakátů inscenací populární „YPSILONKY“ v „GALERII VIHOHRADSKÁ 12“, v budově Českého rozhlasu, potrvá do konce října

Zahájení výstavy s názvem „DIVADELNÍ PLAKÁTY JANA SCHMIDA PRO STUDIO YPSILON“ proběhlo 1. 10. 2020 v „Galerii Vinohradská 12″, v budově Českého rozhlasu v Praze. Úvodní slovo na vernisáži, kterou otevřel malý koncert se zpěvy členů Studia Ypsilon, pronesl doc. PhDr. Jan Dvořák.

Interiér galerie po instalaci výstavy, ještě před samotnou vernisáží (Foto: Zdeňka Mlýnková)

Aktuální výstavu plakátů Jana Schmida jsme představovali těmito slovy: „Osobnost Jana Schmida –  k jehož jménu se váže hned několik (uměleckých) profesí, neboť je režisérem, dramatikem, spisovatelem, výtvarníkem, hercem, ale i profesorem pražské DAMU – se vyznačuje neobvyklou univerzalitou, širokým rozpětím a dostředností zároveň. Je z vzácného rodu lidí, kterým je vlastní merkuriální způsob myšlení. Lovec příznivých okamžiků. Provokatér nápadů, mistr nečekaných proměn se schopností orientace a rychlého rozhodování. Takto s myšlenkou „setrvávat vždy tam, kde se věci mění“ v roce 1963 založil ,STUDIO YPSILON´ – divadlo, jemuž svým originálním syntetizujícím způsobem vidění a chápání vtiskl nezaměnitelnou podobu, styl a poetiku, kterou od počátku, s důrazem na výrazové herectví, strategicky formuje a oživuje metodou improvizace, s využitím tvořivého potenciálu náhody. Jelikož Schmidova původní profese je výtvarnická, pro Studio Ypsilon v kontinuitě už více než padesáti let navrhuje také plakáty, jejichž nezaměnitelný rukopis, úzce provázaný s poetikou divadla, se stal neodmyslitelnou součástí vizuální image této dnes již legendární divadelní scény. Tentokrát se spíš menší výstava Schmidových afiší, odjakživa se pro svou výraznou osobitost zcela vymykajících běžné plakátové produkci, soustřeďuje především na autorovu tvorbu ze současnosti a nedávné minulosti, s jen malým doplněním o plakáty z raného období Studia Ypsilon jako připomínky souvislostí a kontinuity.“

Schmidovu výstavu uvedl někdejší šéfredaktor časopisu Scéna, divadelní teoretik i organizátor doc. PhDr. Jan Dvořák (Foto: Zdeňka Mlýnková)

K tomu vybíráme a volně citujeme z úvodní řeči Jana Dvořáka:Mám to štěstí, že plakáty Jana Schmida mohu sledovat již padesát let. Toto kontinuum považuji za zázrak, přičemž nejde pouze o jeho plakáty a výtvarnou publicitu spjatou s divadelním děním, ale i jeho knižní produkci. Asi bychom marně hledali v našem divadelnictví srovnání co do rozsahu a rozpětí tvorby, kterou je u Jana Schmida důležité vnímat jako celek. To se týká i jeho plakátů, které chápu jako tekutý seriál, který nemá analogii ani v předválečném, ani v pozdějším či současném divadelním kontextu. I díky nim se ,Ypsilonka´ v horizontu celé české kultury ukazuje už jako obrovitá stavba, jako navršený a nepřehlédnutelný mrakodrap, jehož nedílnou součástí je dosud stále kriticky nepojmenovaný fenomén šedesátých let.“

Záběry plakátů dvou inscenací populárního divadla (Foto: Eva Smolíková)
Z hudebního zahájení výstavy: v popředí zpívající herec Jan Jiráň a známý jazzový kontrabasista František Uhlíř (Foto: Zdeňka Mlýnková)

I v době koronavirové pandemie byla atmosféra vernisáže vynikající, byť k lítosti všech se autor sám, nečekaně „uvízlý“ na dálnici cestou z Brna, nedostavil a v kontaktu mohl být pouze telefonicky. Navzdory nepohodlným rouškám byla nálada uvolněná, k čemuž také přispělo živé „ypsilonské hudbaření“, tentokrát zastoupené jazzově odlehčenou hrou a zpěvem Jana Jiráně za doprovodu Františka Uhlíře, Jana Bradáče, Dominika Renče a Jana Nohy. Jako přídavek dále zazněla píseň „Chodidla“ v podání Jana Bradáče a Jana Večeři, který zde zazpíval také svou píseň „Mlynářka“. Družná nálada vernisáže se příjemně protáhla.

Herci populární Ypsilonky jsou nesmírně muzikální, což dokázali i na slavnostním zahájení výstavy Jana Schmida (v pozadí si všimněte historických rozhlasových artefaktů a rádii, jež jsou součástí trvalé expozice v „GALERII VINOHRADSKÁ 12″) (Foto: Eva Smolíková)

Na výstavě je představeno celkem šestadvacet plakátů, v počtu navíc zdvojených také nápaditým vystavením jejich rubových stran s programy k inscenacím. Dále je zde možné vidět i výběr ze Schmidových knih, jím také ilustrovaných, anebo zhlédnout dokument o Janu Schmidovi, který v roce 2010 natočil Aleš Kisil v rámci televizního cyklu „Česká divadelní režie“.

Plakáty byly vystaveny jednak z hlavní, pohledové, strany, ale byla odhalena i jejich rubová strana, která obsahuje informativní text i fotografie o inscenaci (Foto: Eva Smolíková)

Pro veřejnost bude výstava, v suterénu staré budovy českého rozhlasu, otevřena po celý říjen. A to každé pondělí od 12 do 18 hodin a každý čtvrtek od 12 do 14 hodin.

Foto: Eva Smolíková a Zdeňka Mlýnková

Připravila: Eva Kulová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pozn. TM: Text článku je převzat od PR oddělení „Studia Ypsilon“.