Letňák

Léto pro Pražany na Střeleckém ostrově začíná tento víkend. Program zahájí Tančírna na břehu Vltavy

LÉTO PRO PRAŽANY NA STŘELECKÉM OSTROVĚ 2017 ZAČNE TENTO VÍKEND. PĚTIMĚSÍČNÍ PROGRAM ZAHÁJÍ TANČÍRNA NA BŘEHU VLTAVY

V sobotu 29. dubna od 17 hodin se na pražském Střeleckém ostrově koná v rámci Mezinárodního dne tance Tančírna Art 4 People na Vltavě, která tak zahájí již pátou sezónu Letňáku – Léta pro Pražany. Ten letos mimo jiné přivítá matadory rockové scény v čele s Ivanem Králem, ale prostor nabídne i mladým talentům napříč žánry.

„V sobotu zahájíme náš další pětiměsíční kulturní a společenský maraton na pražském Střeleckém ostrově. Letošní Letňák – Léto pro Pražany nabídne lidem přes stovku nejrůznějších kulturních produkcí od koncertů, DJ´s party, přes filmové projekce, až po benefiční a jiné společenské akce. Již v sobotu zveme na Tančírnu Art 4 People, která to vše otevře, a doufejme i pořádně roztančí. Akce se koná na hlavní scéně v rámci oslav Mezinárodního  dne tance a vstup na ni je pro všechny zdarma. V neděli pak bude plovoucí scéna od 18 hodin patřit Electroswing Sunday,“ přibližuje start pátého ročníku Letňáku 2017 – Léta pro Pražany na Střeleckém ostrově šéf jeho produkce David Pešek Dvořák.

Na hlavní hudební taháky se mohou fanoušci těšit od června. Koncerty na Velké scéně odstartuje stále populárnější kapela Jelen, která zahraje s řadou vzácných hostů 18. června. V srpnu vystoupí Vladimír Mišík a Ivan Hlas (16. 8.) či formace Sto zvířat (31. 8.). Září pak bude patřit Ivanu Královi, jehož koncert na Střeleckém ostrově bude jediným letošním koncertem v Praze (4. 9.), dále Xavieru Baumaxovi a zpěvačce Mucha (6. 9.) a celý ročník uzavře Ben Cristovao (28. 9.).

„Vedle koncertů na Velké scéně budou v průběhu konání Letňáku 2017 kontinuálně probíhat akce na zmíněné plovoucí scéně Ponton. Útočiště tam najdou příznivci hudebních stylů jako blues, pop, rap, jazz, funky, deephouse či elektroswing. Začátky akcí na Pontonu jsou zhruba v 18 hodin a vstup na ně je zdarma,“ doplňuje hudební program David Pešek Dvořák.

Mimo hudební program jsou připraveny další doprovodné akce, které mohou zájemci navštěvovat již od května. Již příští týden ve čtvrtek 4. května proběhne Den Evropy a podobně jako vloni nabídne pestrý zábavný, kulturní i vzdělávací program pro děti a dospělé. V neděli 21. května pak Nadační fond Harmonie pořádá 2. ročník veřejného koncertu s názvem „Přijďte si s námi zahrát!“, jehož se zúčastní i vynikající pianista Ivo Kahánek s houslistou Josefem Špačkem.

 

Tomáš Kopečný

Taneční magazín

 

Taneční tour CZECH DANCE MASTERS 2017

Největší taneční tour v ČR prolomí magickou hranici 20 000 tanečníků…. staňte se i Vy její součástí

Přihlášky:

www.czechdance.org

https://www.facebook.com/czechdancemasters

Největší taneční tour v ČR prolomí magickou hranici 20 000 tanečníků….staňte se součástí
CZECH DANCE MASTERS 2017 i vy!

Již 10 let objevujeme nové tváře a motivujeme začínající tanečníky. Nabízíme jedinečné podmínky pro posouvání hranic
tanečního umění a vytváříme prostor pro čerpání zkušeností a nápadů.

„Tradice nás zavazují a tanečníci inspirují!“

 

Moderátor TV Óčko Jakub Kotek 

Největší taneční tour v ČR s desetiletou tradicí, kterou pořádá Czech Dance Organization

(největší organizace tanečníků a tanečních škol v České republice) – taneční tour CZECH DANCE MASTERS 2017.

Této tour se každoročně účastní na 20 000 tanečníků a 25 000 diváků.

Tour čítá na 15 CELOREPUBLIKOVÝCH AKCÍ v délce 24 soutěžních dní (z toho 4 konané v Praze, ostatní mimopražské) se slavnostním zakončením v podobě čtyřdenní akce GRAND FINÁLE MČR v Průmyslovém paláci na Výstavišti Holešovice Praha s účastí 7 500 tanečníků.

Závěrečnou tečkou je pak v neděli 28.5. GALAVEČER, kde se 30 TOP choreografií utká

o titul absolutní vítěz CZECH DANCE MASTERS 2017.

Odkaz na spot o tour CZECH DANCE MASTERS 2017:

 

S čím můžete počítat?

Stage s video projekcí či led obrazovkou a světelnou technikou na všech 15 soutěžích CDM 2017!
Baletizol, ochranné zóny, narozeninové ceremoniály, průběžná slavnostní vyhlašování vítězů několikrát denně a dodržování harmonogramu.
Čtyřicet různých odborných porot dle tanečních stylů.
Uveřejnění výsledkových listin a dílčích protokolů porotců na našem webu hned po skončení soutěže.
Sledování či stahování video záznamu za poplatek např. vybrané taneční disciplíny hned druhý den po soutěži.
Dodržování soutěžních pravidel s možností odvolání, rozborové semináře pro trenéry a choreografy po každé soutěži.
Pravidelný info servis a nabídka zproštění od poplatků OSA a INTERGRAM                                                                                                    pro Vaši tréninkovou přípravu…CDO je členem ČASPV!
Diplomy, medaile a věcná ocenění pro vítěze jsou standardem.

Poměřte si síly s evropskou a světovou konkurencí..
vybojujte si nominaci na Mistrovství Evropy a světa!

STREET DANCE
IDO Světové poháry DISCO DANCE, HIP HOP, STREET DANCE SHOW – Moskva, Rusko,  1. – 9.5. 2017
IDO Mistrovství Evropy HIP HOP, BREAK DANCE, ELECTRIC BOOGIE – Walbrzych, Polsko, 15. – 18.6. 2017
IDO Mistrovství světa HIP HOP, BREAK DANCE, ELECTRIC BOOGIE – Kodaň – Brondby, Dánsko, 17. – 21.10. 2017

ART DANCE
IDO Světové poháry BALLET, JAZZ, MODERN AND CONTEMPORARY DANCE, SHOW DANCE – Moskva, Rusko,  1. – 9.5.
IDO Mistrovství Evropy BALLET, JAZZ, MODERN, CONTEMPORARY – Praha, Česká republika, 5. – 8.6. 2017
IDO ME SHOW DANCE, Světové poháry BALLET, JAZZ , MODERN AND CONTEMPORARY – Petrohrad, Rusko, 13. – 15.10. 2017
IDO Světové poháry SHOW DANCE – Sochi, Rusko, listopad 2017
IDO Mistrovství světa SHOW DANCE – Riesa, Německo, 20. – 25.11. 2017
IDO Mistrovství světa BALLET, JAZZ DANCE, MODERN AND CONTEMPORARY DANCE – Polsko, 3. – 9.12. 2017

DISCO DANCE
IDO Světové poháry DISCO DANCE, HIP HOP, STREET DANCE SHOW – Moskva, Rusko,  1. – 9.5. 2017
IDO Mistrovství světa DISCO DANCE A DISCO FREESTYLE – Chomutov, Česká republika, 22. – 25.6. 2017
IDO Mistrovství Evropy DISCO DANCE A DISCO FREESTYLE – Minsk, Bělorusko, 2. – 5.11. 2017
IDO Mistrovství světa STREET DANCE SHOW a Světový poháry DISCO DANCE – Ústí nad Labem, Česká republika, 21. – 24.9. 2017

TAP DANCE
IDO Mistrovství Evropy TAP DANCE – Praha, Česká republika, 9. – 10.6. 2017
IDO Mistrovství světa TAP DANCE – Riesa, Německo, 28.11. – 2.12. 2017

BELLY DANCE
IDO Mistrovství světa a Evropy BELLY DANCE – Moskva, Rusko, 2. – 6.5. 2017
IDO Mistrovství světa a Evropy, Světové poháry BELLY DANCE – Petrohrad, Rusko, říjen 2017

COUPLE DANCE
IDO Mistrovství Evropy COUPLE DANCE – Saint Romain en Gal, FRANCIE, 17. – 19.3. 2017
IDO Světový pohár SYNCHRO DANCE – Catania, Itálie, 1. – 2.4. 2017
IDO Mistrovství světa COUPLE DANCE – Telfs, Rakousko, 29. – 30.9. 2017
IDO Mistrovství světa SYNCHRO DANCE – Atény, Řecko, prosinec 2017

Foto: CDO

Czech Dance Organization,

Taneční magazín

Nabídka tance do zahraničí

Casting 17. ledna 2017 od 8.00 hod!

Casting se bude konat 17.1.17 od 8:00 na adrese Pod Juliskou 2A,Praha 6.

Budova Stanice techniků, 2. patro v tanečním sále!

Koho hledáme?

Hledají se tanečníci.  Tým, ve kterém budou  3 slečny a 2 kluci, minimální věk  18 let. Zaměření:  modern, jazz, hip hop… Jedná se o choreografii, kde je od všeho trochu. Stačí umět jen základy. Nehledáme pouze profesionály, ale i talentované lidi,  kteří se rychle učí :).

Kontrakt je na rok s nástupem k 10.2.2017. Vystupuje se 6 dní v týdnu, dvakrát denně po 45 minuách. Jen den je volno. Choreografii se tanečníci naučí na místě. V Praze proběhne pouze casting.

Kde se bude tančit?

Místo výonu práce je Eliat. Úžasné a slunné letovisko v Izraeli, kde je vysoká koncentrace mladých umělců, zejména tančníků a herců.

Agentura revivopro.com zajišťuje tanečníkům:

– výplata 650 euro/měsíc

– ubytování zdarma v úžasném hotelovém komplexu, který je určen pouze pro umělce této společnosti a je situován 200 metrů od pláže 🙂

– letenky

– zdravotní pojištění

– povolení k pracovnímu pobytu na rok

– 3 jídla denně, neomezené konzumace nealkoholických nápojů

–  doprava na místě zajištěna ( tanečníci mají představení na různých místech, vždy se jedná o krátké přesuny v rámci letoviska )

Velmi solidni agentura,  vše je zde na velmi kvalitní úrovni. „Za mě výborná zkušenost, kterou můžu každému talentu jen vřele doporučit 😉“ říká Petra Váchová, která s touto agenturou spolupracuje už 5 let.

Vážení zájemci,    neváhejte nás kontaktovat na email tancivenku@gmail.com   nebo telefonním čísle 775 454 977.

 

Rádi vám poskyteme více informací a zodpovíme veškeré vaše dotazy 🙂

Přikládám malou ochutnávku toho, kam se vlastně jede a co se tam vlastně tancuje 🙂

 

Petra Váchová

Taneční magazín

Rozhovor s choreografkou, tanečnicí a manažerkou CDO Bárou Guzdkovou

„Baví mě se předvádět, jsem takový exhibicionista“

 

 

1. Vy tančíte jazz a jste velice úspěšná. Proč právě jazz?  V čem tkví jeho  kouzlo oproti  jiným tancům?

„Jsem takový  exhibicionista, jsem člověk do větru, baví mě předvádět se. Jazz je  určený pro lidi, kteří mají rádi publikum, mají rádi velkou show, také jazzovou muziku samozřejmě,  proto jsem si vybrala právě jazz.

Jako dítě jsem začínala s show dance, s contemporary a s modernou, ale později  jsem se upnula hlavně na jazz. Myslím si, že k  mé povaze je  tento taneční styl  ten  nejlepší.“

2. Když se nějaká rodina či dítě rozhodne pro jazz, co ho čeká? Těžká technika nebo lehce zvládnutelná ?

„Jako  u každého  artového  tancování, technika je samozřejmě důležitá. Využijí se  zde základy baletu, ale technika jazzu není ta nejnáročenější technika artových tanců. Dítě spíše  čeká trenink jeho osobnosti,  aby se nebálo vyjádřit své pocity před diváky, hlavně se musí naučit  prodat jazz. Jazz je opravdu tanec pro lidi, není s& aacute;m pro sebe (užívám si své pocity), ale je tu  hlavně  proto, aby bavil  diváky a ukázal jim, že si vystoupení  užíváte.

Trénink děti  samozřejmě čeká, ale technika u tanečních stylů  jako  je třeba moderna,  contemporary nebo balet je mnohem těžší. Řekla bych, že klasický jazz je ideální taneční  styl pro děti, které  pravidelně hopkají před televizí a chtějí své umění  stále někomu ukazovat.“

3.  Je  tento taneční styl drahá záležitost, nebo stačí „tepláky a pití“?

„Na trenink samozřejmě stačí tepláky a pití, ale později, když přijdou kostýmy s nějakou rekvizitou, to už je finančně náročnější. Myslím, že je to až na úrovni baletu,  kostýmy jsou různě vykamínkované, vyperličkované jako to známe z filmů (Chicago),  tyto   kostýmy jsou mnohem dražší  oproti moderně, kde se dá tančit i v teplákách nebo v nějakých minimalistických trikotech. Boty jsou většinou jazzové, ale dají se využít i pro jiné tance, takže tato položka  nehraje až takovou roli. Malé děti tančí v piškotech,  finanční zátěž  přichází až později. Mluvíme-li o soutěžním jazzu, kostýmy jsou  drahá záležitost.“

4.  Je pravda, že lidé, kteří vyhledávají jazz, jsou emocionálnější, jsou hlubší povahy?

„Určitě. Rozlišujeme několik stylů jazzu, tzv.  Broadway jazz, lyrical jazz. Ten, kdo ovládá  několik stylů, přijde  na trenink a řekne  si: „Tak,  dnes mám právě náladu na lyrický jazz, chci vyjádřit tyto pocity a vpravit je  do svého tance.“

Někdy se chci předvádět, chci se s dětmi  vyblbnout, tak si naopak pustíme nějaký živý jazz, třeba   se saxofonem a pořádně tam vybijeme energii.

Jazz nabízí  několik směrů, každý člověk  má něco  raději něco méně, ale vždy je tam možnost  to trošku obměnit. Jednotvárný není jazz určitě, není  to hudba pro povrchní  povahy.“

5. Platí o jazzu také, že musíte doslova žít tento  životní styl, abyste tu hudbu „dostala pod kůži“?

„Pokud se stane  vaší vášní a povoláním, jako se to stalo mně,  tak už to dost ovlivňuje celý  můj život mimo parket a sál. Poslouchám i doma jazzovou muziku, nemám jí  nikdy dost. Dnes  i různí interpreti  předělávají písničky do jazzového stylu,  takže je stále co poslouchat. Myslím, že mým životním stylem se jazz stal docela dost.“

Není to samozřejmě podmínkou, lze „vypnout“. Já  si  také někdy ráda odpočinu.“

6.  Kolik času jste věnovala tréninku, když jste se rozhodla být profesionální tanečnice? Trénovala jste  do strhání těla nebo stačila „hoďka a hotovo?“

„Tancuji od čtyř let,  ze začátku těch  tanečních stylů bylo více, ale už  od základní školy jsem věděla, že jazz mě baví úplně nejvíc. Tehdy jsem  byla součástí skupiny, tedy jsem  musela absolvovat i ostatní styly,  ale vždycky jsem se těšila na sólové tréninky, kde jsem se věnovala mému milovanému  jazzu.   Od střední školy, kdy jsem začínala i s trenérskou činností, jsem už dělala jazz víceméně pořád. Bylo to v takových návalech:  léto jsem byla schopná trávit po tanečních školách, od září (i s ohledem na školu) toho bylo méně, ale pokud bych přepočítala trénink  na hodiny, tak to určitě byly nějaké dvě, tři hodiny denně.“

bara_guzdkova

7. Nebylo Vám líto, že ostatní se opalují a vy tančíte?

„Nikdy mi to nebylo líto. Musím přiznat, že holky na gymplu  i na základní škole chodily ven a my jsme prostě měli tréninky, vystoupení, soutěže, mezinárodní soutěže. Zřejmě  jsem přišla  o spoustu oslav a párty, ale nikdy mě to nemrzelo. Zpětně vím,  že to, co jsem se naučila, nebyl jen samotný jazz dance, ale i disciplína, pravidelnost, dodělat věci do konce, takže si  myslím, že  trénink mi dal i spoustu dobrých vlastností  do života. Nikdy, nikdy jsem toho nelitovala.“

8. Je jazz v současné době oblíbený taneční styl v ČR nebo je spíše menšinovou  záležitostí?

„Začala bych trošku okolo. V dnešní době je největší boom streetových a hip hopových stylů.   Když chcete tančit jazz, nenaučíte  se ho ani za rok, ani za dva. Možná po pěti letech si můžete říct, tak něco málo možná umím. U streetu je  to naopak,  chodíte chvíli na trénink,  už trošku něco umíte, je to takové rychlejší. Hlavně pro  děti má význam, že  výsledek je  rychlejší, takže v tomto směru je street asi baví trošičku více. Na  druhou stranu u jazzu nemáme takový úbytek tanečníků. Ty   děti,  které se rychle naučí street, tak zase dokáží rychle přestat. Já si nedokážu představit,  vlastně to u nás ve skupině  ani nevidím, že by najěké dítě, které tam deset let tvrdě dře, jen tak odešlo. Neřekne si,  že všechnu tu práci „hodí do kopru“ a začne se věnovat třeba keramice…. 🙂

My jsme  ve skupině skoro všichni  soutěžně tančili  až do  vysoké školy, později  už samozřejmě málokdo u  toho zůstal. Nebo se někdo rozhodnul pokračovat a stát se profesionálem. Všeobecně se dá říct, že  nemáme takový úbytek tanečníků, je nás  méně  v tomto tanečním soutěžním světě, ale za to jsme vytrvalejší.“

9. Vrací se lidé k jazzu třeba poté, co vystudují vysokou školu?

„Z mé zkušenosti vím, že   i při vysoké škole se tanec někdy zvládnout dá. Pokud ho má člověk opravdu rád, jde to. A pokud už někdo přestane se soutěžením,  vyhledává si třeba  lekce  tance nebo  open class. Myslím si,  že tanec nelze jen tak opustit beze slova, zavřít taneční boty a už se  k tomu nikdy nevrátit. Lidé se k tanci vrací jako ke koníčku, nevěnují tomu tolik času. Pokud nejsou aktivní, tak aspoň vyhledávají taneční akce nebo jdou na tanec jako diváci.“

10. Pomohly popularitě jazzu filmy?

„Filmy zprofanovaly jazz, ukázaly ho v té nejčistší podobě. Muži aspoň ví, že jazz je hezké ženské tancování.“

11. Muži  se věnují tanci méně?

„Určitě. V jazzu mnohem, mnohem méně. Pro  kluky  je to náročný  trénink, více než na streetové disciplíny,  navíc přetrvává názor, že  hip hop je mužský, ale jazz si muži  neumí u sebe  ani představit. Říkají si: „Jeje,  jak v tom budu  vypadat?“  Tady je hlavní důvod.“

12. Náročnější trénink? Kluci nechtějí tak tvrdě dřít?

„To ani ne, ale  je to otázka i rozsahu, to se jim už nepozdává. Hlavně je to zženštělý tanec, vidí holky a flitry, připadají si, že oni  muži do toho nepatří. Vnímají jazz jako ženský  styl a nechtějí to. Ve stepařských  studiích je kluků  docela dost. Oba dva tyto styly se prolínají,  oba začínaly na Broadwayi,  přesto  ve stepu muži  jsou a v  jazzu ne.“

bara_guzdkova4

13. Jazz je černošský tanec. Češi nejsou tak temperamentní, nedáváme své city najevo. Je to vůbec vhodný tanec pro nás?

„Dá se to naučit. Nebo spíše než  naučit – spousta lidí tu hudbu cítí. Samozřejmě, kdybych se já  postavila vedle nějakého černocha, bude můj tanec  vypadat jinak. Nemyslím si, že to nemůžeme tančit, že by to bylo hloupé. Ale budeme jiní. Můžeme v jazzu  být i  dobří, ale když porovnáte lidi z oblastí, odkud jazz vyšel, bude to jiné, to určitě. Clasical jazz zní od černošské kap ely úplně jinak, žádná  česká kapela to takhle  nezahraje. Vychází to z toho, že oni  mají ten styl vrozený a my naučený.“

14. Je ten rozdíl na škodu?

„Ne není, je to zase něco jiného, objevujeme nějakou  novou dimenzi, přinášíme něco svého, nikde není psáno, že je to blbé. Ale  zatím v Česku ani v tanci, ani v muzice nikdo s nějakou extra novou dimenzí nepřišel a spíše se snažíme dohánět klasiku…“

15. Jazz není starý tanec, vznikl ve dvacátém století. Je to móda? Vydrží  zájem o jazz?

„Třeba standard se drží, pole dance i orientální tanec byly takové módní vlny. Pole  dance i belly dance bavil ženy chvíli,  rozmach tu byl a najednou zájem ochladl,  tyhle styly si neudržely svou základnu. Ženy se naučily  tento styl   a pak se chtěly  zas realizovat někde jinde.

|Jazz dance se bude držet na nějaké hladině, už tady jsou dobří lektoři, tanečnici,  zahraniční lektoři,  nemyslím, že zájem bude nějak stoupat, ale určitá základna tady vybudovaná  je.  Tihle lidé budou předávat své základy dál, svým dětem, svým rodinám.

Artové disciplíny  se nedají jen tak opustit, je s tím příliš mnoho práce.

Chodím na workshopy v Praze, znám lektory, chodí tam i  dost amatérů, nejsou to profíci, nejsou kdo ví jak dobří, ale chodí. Baví je muzika,  produkujeme si nové lidi, kteří se o tento styl budou zajímat.“

16. Jak si vedete na soutěžích  v jazz dance?

„CDO (Czech dance organization) pořádá kategorie formace, malé  skupiny,  dua a sóla.

Na soutěžích jsou  zastoupeny  všechny formy  jazzu. CDO vysílá své tanečníky, kteří se umístí na prvních třech místech v ČR  na mezinárodní klání, kde jsme dost úspěšní.“

17. Říká se, že jazz je pro tanečníky, kteří chtějí vyjádřit  „svou duší“. Jak to jde dohromady se soutěžením?

„Je několik směrů jazzu,  já teď mluvím  o klasickém Broadway jazzu. Pak je  tu  jazz lyrický, který se upíná k vyjádření pocitů, k interpretaci své duše, nitra. Technika je podobná,  ale lyrický jazz vyjadřuje pocity a všechno, co prožíváte.“

18. Je také možné soutěžit v lyrickém jazzu,  tedy v pocitech, v tom, co prožíváte?

„No,  jsou na to soutěže, ale je to samozřejmě velice těžce porovnatelné, velice. Zrovna v tom soutěžním  tancování hraje velkou roli technika, ta  se porovnávat dá. Tam jako porota poznáme,, kdo je na tom lépe a kdo hůř, ale pocity?  To nemůžeme   nikomu říct, jestli cítí   dobře nebo špatně. A to je to, co je na lyrickém jazzu krásné. To, co některé přitahuje k lyrickému jazzu. Tady  není špatně nebo dobře, tady jsi to „TY“.  Je na tobě,   jestli cítíš takhle, my ti to nemůžeme nijak vymlouvat a ani tě to nemůžeme naučit nějak cítit.

Lektor jazzu může dávat  nějaké varice nebo pohyby, může říct, že teď půjdeme zprava doleva, nebo nahoru, dolů, ale nikdy nemůže tanečníkovi  říct, že  teď má cítit takhle, protože teď jsme smutní. Pokud ten člověk  není smutný, tak to tak neucítí a převede si  do svých pocitů. Na tomto principu se tančí  lyrický jazz, řekla bych. Porovnat  tento styl tance  jde opravdu jen těžko.

Když se my porotci  na soutěžích setkáme se dvěma  sólistkami,  jedna předvede  jazz v zamilovaném  stylu a jedna ve  smutném, nemůžeme  říct, že jedna vyhrála, protože byla hezky veselá. Spíše se  tedy orientujeme na techniku a  celkovou choreografii, v pocitech nemůže nikdo soutěžit.

Ale my v CDO netlačíme  děti: “Musíš vyhrát“  potěší nás sice, když jsme první, ale nerveme si medaile z krku…

Říkáme dětem: „Hlavně  si to užijte, tančíte na Mistrovství republiky.“ My porotci dobře  víme, že nejsme branky, body, vteřiny.

Hodnocení je také individuální,  každý porotce  hodnotí jinak, někdo je unešený z nápadu, jiný  z choreografie, další  z techniky, zkrátka, každému se líbí něco jiného. Proto jsou  výsledky každý rok jiné. Porota se  sejde a řekne si: „Tak  letos bylo nejlepší tohle“.

I tanečníci si uvědomují,  že  tanec je těžko   porovnatelný, říkat si: „Ten vytočil pět  otoček a ten jen tři, takže je lepší ten s pěti“, to nelze. Tanečník se třemi otočkami měl  zase úžasný výraz a procítění, a to, co chtěl sdělit, to sdělil naprosto přesně,  porota i diváci byli  nadšení. A potom i dětem, které prohrály,  říkáme: „No, musíme se více snažit  a třeba příští rok ….“

Ten,  kdo se v CDO nějakou dobu pohybuje, dobře ví, že jednou  je na koni tenhle, podruhé zase tamhle ten.  Řekla bych, že trend „Přivezte sto medailí, jinak se nevracejte!“ už takový není.

I kluby to berou tak: „Teď vyhráli tihle, tak se na ně podívejte a snažme se být lepší.“  Dnes se kluby nesnaží být lepší než někdo, ale snaží se být lepší než byli oni sami loni. Snažíme  se růst a prohrávat, to je to, co mě  soutěžní tancování dalo.

Prohry  jsou,  když se naučíte prohrávat  v „pitomých“  soutěžích, když  je vám dvanáct,  pak je  jednodušší v životě přijímat větší prohry.

Děti nám sice v klubu pláčou, když nemají medaili, my ale říkáme, že musí  na sobě více pracovat. Tímto se děti učí  chápat, že někdo může být lepší než oni, že úspěchy nejsou zadarmo. Prohry  ani výhry nejsou na škodu. Ten,  kdo vyhraje, ví,  že se mu zúročila práce, když  bude na sobě pracovat,  vyhraje. Má to něco do sebe, prohry i výhry.

Když můj domovský klub prohrál, děti stály  a  koukaly, očima se ptaly: „Jak je to  možné?“ Ale pak pochopily, že to tak asi muselo být, že si to asi nezasloužily. A tohle je dobré pro děti i pro rodiče. I rodiče většinou řeknou: „Nic  si z toho nedělej, ono se to příští rok určitě podaří.“

Samozřejmě jsou a  budou i  ambiciózní rodiče, možná je to komplex, dokazují na dětech to, co sami nedokázali. Ale u nás v CDO je všechno  přátelské, nikdo by  neměl mít  obavy vstoupit do soutěžního tancování, nikdo neřeže děti za to, že nevyhrály. Není tady  žádné finanční ohodnocení, vítězové nedostávají žádné finance, pořád jde jen o plastovou medaili, takže tady není nějaká šílená motivace.“

bara_guzdkova2

19. Sporty jsou finančně ohodnocené a tanec není. Proč?

„Je těžké vůbec říct, zda je tanec sport nebo není. Je sport nebo umění?

Někdy naši tanečníci podávají doslova sportovní výkony, jindy  tu máme třeba lyrický jazz, který jasně sport není, je to umění.   Některé naše složky určitě budou stále uměním   a disco dance  bude  možná tanec jako sport.

Na tuhle zapeklitou  otázku často  narážíme.  A musíme odpovídat: „Jak kdy. Podívejte se na naše dva různé styly a posuďte sami.“  V soutěžním tancování nelze toto obecně říci.“

20. Souhlasíte, aby se tanec  stal součástí olympijských her?

„To je těžká otázka. Vedla jsem na toto téma několik debat, slyšela jsem několik odpovědí.

Tanec patří na divadelní jeviště, na parket, i když v soutěžním   tanci jezdíme také třeba do sportovních  hal. Ale přece jen bych nerada viděla tanec pod nějakými zářivkami  a startovními čísly. Na druhou stranu mnozí  říkají: „Ono by nám to pomohlo, kdybychom spadali pod sport, byli  bychom bráni jako plnohodnotní.“

Podle mého názoru cesta k popularizaci tance  musí vést jinudy. Ráda se podívám na gymnastiku na olympijských hrách, ale tanec tam moc nevidím.   Měl  by zůstat tam, kde se vyvíjí. Cesty k jeho oblibě musíme  hledat jinak.

Mám zkušenost z Polska, pracovala jsem tam, jezdím tam tvořit  choreografie. V Polsku  jsou televizní show, kde se  tanec stal opravdu populární záležitostí, situace je dnes taková, že při vystoupení je  zpěvák a s ním  i tanečníci jmenováni jmény.

Je to samozřejmě komerční cesta,  ale podařilo se jim, že zpěvák i tanečníci  natočí videoklip a  všichni vědí, jak se ti lidé ve videoklipu jmenují. O tanečnících se ví,  kde  už vystoupili, co dělají, zkrátka jsou na tom stejně jako jiné showbyznysové hvězdy.

V Polsku běží  tři taneční soutěže,  takže polský divák vidí   3x týdně taneční soutěž v hlavním vysílacím čase.  Je to komerční  tanec, žádný balet, ale už je soutěž koncipovaná tak, že tanečník, který vyhraje, musí  zvládnout  standard, modernu, hip hop,  ča-ču, afro tance, škála je široká.  Běžný divák rozliší pomalou a rychlou hudbu, ale v Polsku se laici začínají orientovat v nějakých stylech, berou tanec jako součást kultury. Divák už má přehled, tancem se zabývají  běžní lidé, zájem běžných lidí o tanec je už v jiné rovině.  Takhle bych si tu cestu představovala i u nás, spíše takto, než tlačit tanec  do olympijských her. Bylo by krásné, kdyby si lidé  všímali, že za zpěvákem je někdo, kdo se snaží diváka pobavit, zaujmout.

V Polsku začali s jednou soutěží, mělo to šílenou sledovanost, další konkurenčí televize si udělali svůj formát soutěže, další také. Lidé  už mají dost seriálů. Navíc tanečníci jsou krásní lidé.  Když přijde tanečník, tak se na něj prostě „kouká.“  I u nás by tanec měl být pro televize zajímavý.  Pěveckých superstar jsme měli až dost, nevyprodukovali jsme nic zvláštního. Sledovat dobré taneční výkony by bylo  příjemné.

České publikum ale vyžaduje spíše kriminálky. Mnohdy se musí ustoupit z kvality a prodávat brutální věci, krása je lidem k smíchu.

Já nemám  doma už ani televizi. Opravdu mě překvapuje, když  náhodou u rodičů  zapnu televizi, tak zásadně běží kriminálky. Stále se divím, že toto lidi pořád dokola baví. Zaráží mě, co je chtěné. Kdyby to chtěné nebylo, tak to nebudou vysílat.

Já si raději na internetu čtu  zajímavé rozhovory s tanečníky a sleduji  taneční vystoupení.“

21. Názor mnoha mužů zní: „Jedinný tanec, na který se budeme dívat,  je  striptýz, tanec u tyče atd.“ Co Vy na to?

„Nevím, proč Čechy takhle dopadly…..“

22. CDO  je největší česká taneční  organizace. Jaké  možnosti a aktivity nabízí?  Kdo chce soutěžit, musí být členem CDO?

Registrujeme 10 000 registrovaných a 5 000 evidovaných členů, to znamená, registrovaní platí příspěvek  a mají nějaké výhody, evidovaní  neplatí, také mohou  jezdit na soutěže, které  pořádáme. Jsou zde dvě  tour:   Extraliga – která probíhá od října do konce ledna, dále Mistrovství  ČR v disco  dance a  hip hopu, tj.  sólo, duo, malé skupiny.

Jsme   největší  taneční organizace v ČR, proto   máme skvělou databázi, když nám kdokoliv napíše, můžeme poslat jaké taneční školy jsou v jeho okolí, máme přesně napsáno, jaké školy jsou registrované v Praze, v Karlových Varech, takže můžeme poskytnout informaci o školách a čemu se věnují.

bara_guzdkova3

23. Češi jsou v soutěžích úspěšní, vyhrávají proti velkým zemím. V čem vidíte základ tohoto úspěchu?

„Ne, že bychom byli pracovitější,  ale ta čísla jsou vždy velice originální,  je to práce vedoucích klubů.  Z našich  čísel jde něco silného, porota se shodne na tom, že nápad byl  lepší a dalo to divákům  více  než technické zpracování skladby. Zahraniční účastníci jsou na tom mnohdy technicky  lépe než my, ale z dětí nejde nic, jen ten výkon. Děti  všechno „vytočí, skočí,“ z nás jde i něco navíc, máme nějakou hodnotu. Tímto děkuji trenérům všech našich klubů, kteří nás  reprezentují jak nejlépe  mohou. Můžeme se pochlubit i několika tituly Mistr světa a Evropy,  dokonce na základě tohoto  výsledku se  v příštím roce budou pořádat tři mezinárodní velké soutěže v ČR.  V disko dance jsme obsadili  všechna tři první místa, na „bedně“ stáli jen Češi,  o toto prvenství se popraly tři české kluby.

Švédi mají tanec jako sport ve své zemi, novináři je  čekají  na letiši,  dělají rozhovory, ale Čechům se podařilo porazit i tyto země jako Švédsko a Itálie. Je to úspěch. Je to tím, že nejsme sportem.

Ráda bych vyzdvihla klub Beethoven Chomutov, tato vítězná formace byla jiná, opravdu. Jejich vedoucí do toho dává něco navíc, nejen, že je všechno technicky správně, ale každý věděl, kdo je Beethoven Chomutov. Jsme na ně hrdí.“

 

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

 

 

Rozhovor s demisólistkou ND Klárou Slanou Jelínkovou

„Miluji svou profesi a nechci se jí vzdát!“

 

 

1.  Co přesně znamená „demisólistka“?

„Balet je rozdělen na sbor, demisólo, sólo a první sólo. Demisólistka tančí  sóla, ale současně také tančí ve sboru. Někdy je snad těžší být sboristka. Sólista si odtančí své a jde domů, ale sboristky stojí na jevišti třeba všechna  dějství.“

2. Brzy po ukončení školy jste získala angažmá v ND. Byla to náhoda, štěstí, talent?

Prošla jsem mnoha konkurzy. Patřila jsem do silného ročníku 1981 a vlastně všichni jsme se dostali do ND.  Byla to éra p. Vlastimila Harapese. Toužila jsem také hrát v Laterně Magice. Ale nakonec zvítězilo Národní divadlo a nikdy jsem toho nelitovala.

Myslím, že to bylo štěstí, dnes je situace o mnoho obtížnější. Všude je nadbytek lidí, dokonce i v zahraničí. Soubory se ruší nebo se slučují.

Tím více potřebujete štěstí. Mnohdy  jsou lidé urputní, pracují a přesto jejich úsilí nikam nevede. Často ti, kteří se prosadili, hovoří třeba o jedné malé události, která se stala a nastartovala jejich kariéru. Vždycky záleží na  štěstí.“

IMG_2014

3. Ztvárňujete raději  role,  nebo raději sama tvoříte choreografie? Co  Vám přináší větší radost?

„Jak kdy. Někdy tančíte  choreografii, která vám  „nesedí“ a trápíte se.  Ale já se necítím být choreografkou. Dělala jsem sice své choreografie v rámci miniatur v ND anebo jsem vytvořila choreografie  pro ty nejmenší v  přípravce ND, ale mě nejvíce baví být  interpretem. Baví mě tancem předávat pocity. Cokoliv sdělovat tělem divákovi. Cítím se být i pedagogem, ten také předává zkušenosti. „Hrozně mě štve“ vymýšlet příběhy, rekvizity, světla, projekty atd. Mě baví zabývat se jen pohybem, jsem určitě více tanečnice než choreografka.

Pokud máte danou hudbu, jste tím strašně svázaní. Obzvláště je-li hudba dlouhá. Když se mi nelíbí hudba, nemůžu nic vymyslet. Hudba mě musí inspirovat. A tanec bez hudby není možný. I když jsem tančila jednou do ticha, to je  také zajímavá zkušenost, více pak vnímáte své tělo.

Jednou jsem nacvičovala choreografii „Svěcení jara“ na hudbu  Stravinského v choreografii Petra Zuzky. Na první poslech máte dojem, že víte oč kráčí. Ale až teprve po měsíci denního poslouchání jsem tak trošku měla pocit, že jsem pochopila a naplno mě pohltily tóny. Někdy člověk musí proniknout hlouběji.“

4. Jak se díváte na problém současnosti, který se často skloňuje ve všech pádech a to je extrémní štíhlost  baletek? Často slýcháme, že baletky nemají menstruaci,  nemohou mít děti, mají problémy při porodu atd.

„To je individuální. Je jasné, že baletky tlusté být nesmí. Ale řešit váhu v kg nelze. Některý člověk má o 5 kg víc, má více svalů a bude hubenější než já.

Dnešní doba si žádá hubenost, někdy jsou baletky opravdu až vychrtlé. Ale nikdo nám nezakazuje jíst. Naopak.Co si budeme povídat, tanečníci vesměs hodně „papají.“

Hodně se pohybujeme, vyskáčeme přebytečné kalorie. Někdo sní víc, někdo méně. Znám tanečnici, která si dá „svíčkovou“ a jde tančit. Ale to samozřejmě každý nemůže. Většinou musíte jíst častěji, menší porce a zdravě.

Některé baletky opravdu velmi málo jí, aby byly štíhlé, ale pak nemají energii a  nevydrží dlouho dělat balet. Sílu potřebujete. Já taky hodně jím. Mám až 9 hodin pohybu denně. Když nejím, nemám sílu a jsem protivná.

Pokud mluvíme o porodu, je pravda, že máme velmi pevné svaly na břichu, které se jen tak snadno neuvolní a při porodu to není úplně žádoucí.

Byla éra, kdy baletky neměly mít prsa. Dnes už to není pravda. Stále se drží trend hodně hubených holek, pokud ale tanečnice ztloustne, je na to upozorněna. Musím říct, že je k nám náš mistr hodnější než ke klukům, protože ženy mají větší problémy s hormony, berou prášky atd.

Někdy holka oteče, tak tohle se toleruje. Ale pamatuji si, že pokud některé  holky delší dobu se svou nadváhou nic nedělaly, tak je vyhodili. Tloušťka se nemůže tolerovat, je to větší zátěž na klouby, při skocích, také při zvedání partnerky.

Vidím to i v přípravkách baletu. Je vidět, že již mladá dívka bude určitý typ postavy, bude prostě silnější, nebo bude příliš velká. Je mi jich líto, je to škoda, jsou třeba šikovné, přesto nemají taneční budoucnost.

Někteří kluci jsou ale zase moc drobní a hubení a to také není úplně ideální. Je třeba, aby měli sílu a  vždycky svou partnerku uzvedli.“

5. Když jste se rozhodla mít dítě, bála jste se o práci?

„Bála jsem se, ale ne zas tak moc! Když se dítě narodilo, mé hodnoty se změnily.

Navíc po 3 měsících po porodu  jsem již tančila na prknech divadla Hybernie a občas jsem vypomáhala i v Národním divadle. Ale jen s některými inscenacemi.

Po jednom roce jsem chtěla nastoupit, ale ještě úplně nezvládneme ten každodenní kolotoč. A tak jsem dala přednost svému synovi, i když se mi po tanci moc stýská. Snad  na mě v divadle nezanevřou. Už teď  se těším,  že po 2 letech nastoupím v plné síle. Bude to těžké, ale to už k tanci patří.  Udělám vše proto,  aby zase diváci byli spokojení a samozřejmě i můj šéf a hlavně já sama!“

1

6. Dalo by se povolání baletky zařadit mezi běžné profese, naplánujete si rodinu a v klidu si užijete mateřství a volný čas?

„Ne. Běžné povolání to určitě není, ale dá se to zvládnout, když se chce, jde to.

Mě by zabila pracovní doba od 8 hodin do 5 hodin, stereotyp. Na druhou stranu, tohle je také nesmírně náročné.

Některé baletky se po porodu rozhodly jinak a už se nevrátily. Já jsem optimista. Třeba nevydržím, ale musím to přece zkusit!

Některý člověk ani nemá dostatek energie to všechno vydržet, takže musí odejít.  Těžké je také to, že se dozvím dnes, jak bude vypadat zítřek, takže se nedá nic naplánovat. Myslím tím náš program. V zahraničí to většinou lidé ví, alespoň  na týden dopředu, i když  připouštím, že  jak kde. Také proto tuto profesi lidé s dětmi vzdají. Nemůžete si v podstatě nic naplánovat, ani zubaře ne :-)“

P1230351

7. Jen menšina lidí uznává balet. Většinou jsou reakce záporné, lidé se posmívají, tvrdí, že by na balet nikdy nešli. Je to spousta dřiny a tohle je vděk. Jak to prožíváte?

„Je to smutné. Většina z těch, kdo něco takového tvrdí, balet nikdy neviděla, nezná ho. Děti nejsou vedené k baletu, rodiče raději koupí dražší lístek na bezduchý muzikál. My jim v baletu nabídneme mnohem kvalitnější podívanou.

V ČR jsou důležitá média, propagace. Vůbec nevadí, že třeba dotyčný umělec nic neumí, ale je důležité, že je mediálně známý. Je to škoda,   na jednu stranu mladí rádi zkoušejí plno nových věcí, ale co třeba jít „jen tak“ na balet??? To se moc nenosí.

V Petrohradu má balet jiné postavení, lidé ho jinak vnímají. Tam jsme byli „někdo“. Pomalu se Vám tam klaní na ulici, jakmile zjistí, že jste „baleťáci“. 🙂

8. Ale Vy jste také studovala jazz a hip hop. Proč? Pomýšlíte na změnu?

„Je to lepší pro rozvinutí těla. Čím více stylů pohltíte do sebe,  tím lépe.Vždycky se Vám to bude k něčemu hodit. Cítila jsem se jako dřevo, když jsem zkusila street dance, house anebo hip hop. Ocitla jsem se mezi 10ti-letými holčičkami, které  tak „válely“, že jsem se styděla. Člověk si rozšíří koordinaci pohybu, muzikálnost. A hlavně se po letech baletu stane „měkkčím.“

9.  Kdyby se Vaše dítě rozhodlo dělat balet, bránila byste mu?

„Můj muž si to rozhodně nepřeje. Já bych to také nechtěla, vím, co to obnáší, zejména ze zdravotního hlediska.

Ale na druhou stranu budu své sítě podporovat vždy v tom, co bude chtít dělat, i kdyby to byl balet. Odtančila jsem vystoupení při vysoké teplotě atd. Jednou to dokážete, ale všechno se někde za nějaký čas projeví. Někdo tančí s nateklou nohou, nikdo mu nepomůže, když se mu potíže zhorší, každý řekne: „tak tam nemá lézt“. Jindy se zase nezdaří operace a také musíte skončit. Nikdo Vám nic nedá. A hlavně si na Vás za chvíli nikdo ani nevzpomene.

Ach, jak je to všechno pomíjivé. Tahle profese je příliš časově omezená.

A v Čechách není ani adekvátně finančně oceněná.  Jenom uvažte,  kolik solistů a dalších tanečníků z nejlepších divadel v Čechách chodí  různě po večerech někam tančit, nebo  musí brát spousty „kšeftů“, aby se nějak  uživili! A to nemluvím o tom, že neexistuje důchod!!!! Ten nám zrušili!!!!

Zkrátka,  obětujete této profesi  své dětství a mládí, dále půlku  života a ve 40-ti letech,  (když jste na tom dobře) skončíte a nemáte nic a můžete začít zase od začátku někde jinde.

Ale na druhou stranu,  já svou profesi miluji a nechci se jí jen tak vzdát!!!

P1230553

Těžký úděl!!

Děkuji za rozhovor
Eva Smolíková