Rozhovor s choreografkou, režisérkou a tanečnicí Lenkou Vagnerovou

„Tanec si mě vybral sám“

Lenka Vagnerová sama přiznává, že si ji tanec vybral sám a ona jej následovala. Jako tanečnice byla  třikrát nominována na Cenu Thálie. Velice brzy začala tanec učit, a  v roce 2012 založila taneční divadlo Lenka Vagnerová & Company. Působí také jako choreografka a režisérka nejen ve své company, ale spolupracuje i s různými scénami v Čechách, jak na operetních, tak i novocirkusových projektech.

V dětství jste se věnovala gymnastice, tanci a od šesti let také baletu. Čím jste chtěla být?

„Na základní škole jsem vždy chtěla být archeoložkou. Pokud se ptáte na tanec,  tak ten si mě vybral sám a já jen poslouchala a následovala. A taky hodně makala“

Táhlo Vás to na divadelní prkna?

„Ano. Od dětství tam byla fascinace tím prostředím, okouzlila mě vždy magie, která se vytvářela na scéně, moc ráda jsem chodila do divadla.“

Stala se z Vás úspěšná tanečnice a za své kreace jste byla třikrát nominována na Cenu Thálie. Byla jste vyhlášená za Taneční osobnost rok 2003. Podle České taneční platformy jste se v roce 2005 stala Tanečnicí roku. Po čase jste se s aktivní taneční kariérou rozloučila. Jako tanečnice jste prošla tanečními technikami jako graham, limon, jazz… až jste se našla v současném tanci. Čím Vás zaujal? 

„To nebylo ze dne na den, že by si člověk řekl, že se bude věnovat jiné „technice“. Vše byl kontinuální proces a vývoj. Čím více se člověk z různých technik naučí, opravdu se nimi intenzivně protancuje a detailně je pochopí, tím více je schopen rozklíčovat jaký pohybový slovník je ten, který jej interpretačně nebo choreograficky naplňuje. Každý tanečník by měl mít perfektně zpracované tělo, vnitřní logiku i koordinaci. K tomu všemu techniky (a ne jenom k tomu) slouží. Jsem velmi vděčná, že jsem měla tu možnost vyrůstat v době i v prostředí, kde se na kvalitu a hloubku výuky všech technik velmi dbalo.  Teprve potom, až dojde k jistému poznání, může tanečník dosáhnout interpretační svobody a začít naplno hledat a experimentovat.“

Velice brzy jste začala tanec učit. A tak jste na HAMU vystudovala pedagogiku moderního tance. Pravidelně vedete workshopy a vyučujete taneční metodu „Talk though you boby“ v tanečních souborech, divadlech, školách na mezinárodním poli.  Co Vás na práci pedagoga baví a proč právě techniku, která je založena na „principu těla jako loutky“? V jednom rozhovoru jste k tomu řekla: „Pochopit tělo a jeho funkčnost je zásadní v každém druhu tance.“

„Pedagogika je o sdílení, předávání, motivaci a empatii. Pokud na sále pracujete s lidmi, kteří mají zájem se něco dozvědět, osobně se posouvat, nebo prostě jen tak přijít zažít společnou práci, tak je to obohacující pro obě strany. Moji výuku bych nenazvala technikou, ale spíš metodou, nebo návodem jak přemýšlet o těle komplexněji, že tanec není pouze fyzická stránka, zažité vzorce, ale také koordinace mnoha faktorů. Interpretační kvalita není pouze v technicky dokonalém zvládnutí pohybu (to se samozřejmě předpokládá právě absolvováním již zmiňovaných technik), ale další polovina je v pochopení obrovského spektra pochodů v těle a mysli.

To vše je navíc ještě spojeno s osobností interpreta. Pokud má nedostatek pokory, tolerance a výrazné ego, tak je ten proces edukativního růstu často zablokovaný.“

V roce 2012 jste založila taneční divadlo Lenka Vagnerová & Company a první představení, které jste uvedli, bylo Jezdci. Od té doby jste vytvořila řadu autorských představení – Panoptikum, Amazonky, Lešanské jesličky, Gossip, Riders, María de Buenos Aires, La Loba, Mah Hunt. Co Vás přivedlo k založení právě tanečního divadla? Byla to touha mít všestranný dohled nad inscenací, nejen dělat choreografii? Splnilo se Vám to?

„Lidé se mě často ptají, jaké mám mety, jaké jsem měla cíle. Neměla jsem žádné, pouze zvládnout to, čemu se věnuji na sto procent. Nemám ráda odfláknutou práci, nemám ráda věci napůl. Nechávala jsem vždy život plynout kolem sebe, pozorovala okolí, a když byl čas na nějaké rozhodnutí, tak jsem je uskutečnila. Tak to bylo i s company. Když jsem cítila, že potřebuji vytvořit představení, které mohu formovat od úplného zrodu po konec, požádala jsem o grant. Berete na sebe velkou zodpovědnost vůči týmu, divákům i institucím, které představení podpoří, ale současně získáte tou samostatností tvůrčí svobodu a pokud vy i tanečníci věříte smyslu celého procesu, tak se ta energie v inscenaci nasčítá.“

Jako choreografka působíte nejen ve své company, ale spolupracujete s různými scénami v Čechách, jak na operetních, tak i novocirkusových projektech. V ND v Praze jste dělala choreografii na představení Poe, v MDP na inscenaci María de Buenos Aires. Za své choreografie jste obdržela řadu ocenění. Čím Vás choreografii tak fascinuje? Máte v tomto oboru nějaký vzor?

„Fascinuje mě lidské tělo, jeho možnosti a schopnost výpovědi beze slov. Působím v oboru již pár let, ale nikdy mě nepřestane fascinovat, jak jsou možnosti pohybového projevu pestré a nevyčerpatelné. A pak je samozřejmě ta vizualizace choreografií, k čemu slouží, jestli umí přenést konkrétní emoci nebo situaci, jak s ní pracovat v celku, v kontextu dalších složek, …, miliony otázek na které mě zajímá u tvorby sama sobě odpovědět.“

Několik let jste pracovala také v zahraničí např. ve švédském souboru Norddans. Co Vám zahraniční zkušenost dala?

„V zahraničí jsem začala pracovat velmi intenzivně už od ukončení HAMU. Nejdřív interpretačně, posléze jako pedagog a choreograf, rehearsal director. Je to jako s těmi technikami. Čím víc poznáte, tím větší nadhled, pokoru a pochopení můžete získat. Jste jen malinký článek v obrovském oceánu famózních umělců. Každému tanečníkovi, který má pocit, že už vše umí a není co dál rozvíjet, nebo je věčně nespokojený s tím co má, bych doporučila zúčastnit se konkurzu některého z velkých souborů a konfrontovat se se světem skvělých interpretů.

Každá země má jiné podmínky pro tanec, tak k tomu musíte přistupovat. O tom se vede množství debat. Ta kvalitní práce a zodpovědnost je vždy ale jen jedna, nezávisle na podmínkách. Snažím se maximálně, jak jen umím, za podmínek které máme, podporovat tanečníky v jejich rozvoji, budovat taneční žánr u nás a přibližovat náš obor divákům. Asi právě proto, že věřím, že to má u nás smysl. Nic nám nespadne jen tak z nebe, každý detail provozu souboru má za sebou kvantum práce. O to víc si každého toho malinkého detailu vážím.“

Působíte také jako režisérka – ND (Poe), MDP (María de Buenos Aires), Divadlo Minor (Sněhová královna, Robin Hood) a představení v Lenka Vagnerová & Company. Do svých projektů obsazujete tanečníky i netanečníky. Připravujete nový projekt? Na co byste pozvala k Vám do divadla? 

„Nedávno jsme odpremiérovali v Praze první etapu specifického konceptu Corpo Gourmet, který vniknul ve spolupráci souborů Lenka Vagnerová & Company a Alquimia Escénica z Mexika. Toto kulturní a umělecké propojení dvou souborů, interpretů odlišných kultur, vzájemné předávání vědomostí, učení se jeden od druhého, porozumění různých světů je pro celý tým nesmírně obohacující. Po stránce umělecké, edukativní ale i po stránce provozní. Navíc žijeme v době, kdy je vzájemná spolupráce zemí velkým tématem. Na podzim 2023 chystáme premiéru pohádky v koprodukci s divadlem Minor. Na toto se nesmírně těším.“

Jste maminkou dvou dětí. Láká je také svět tance a divadelních prken?

„Nechávám jim svobodu poznávat a nasávat možnosti všeho druhu. Pokud někdo z nich bude mít sklony k divadlu, bude to jejich rozhodnutí a musí si na to věkem přijít sami.“

 Patříte k lidem, pro které je jejich práce koníčkem?

„Tanec pro mne nikdy nebude práce a taky to slovo celý život neumím vyslovit v kontextu toho, co dělám. Nikdy neřeknu „jdu do práce“ a vždy mě zarazí, když to od jiných slyším. Jsem přesvědčená, že tuto profesi musíte milovat, i když se vám stane denním chlebem. Pokud jako tanečník začnete pouze počítat hodiny a faktury, sedět s jedním prstem na zkoušce na mobilu, začnete být se sebou spokojení, tak je to slepá ulička. Samozřejmě je vše velmi individuální, záleží na konkrétním projektu, představení a lidech. O lidech to celé je.

Současně naše profese potřebuje férové ohodnocení tak, jako jakákoliv jiná profese (práce jestli chcete). Je velmi důležité podporovat řádné ohodnocení tanečníků a dalších s námi spolupracujících umělců. Snažím se o vytvoření důstojných podmínek pro tanec, které tady leta ve srovnání se zahraničím chyběly a pořád mnohdy chybí. Ta profese si to nesmírně zaslouží a potřebuje. Bez řádných podmínek nelze plnohodnotně fungovat, ani vytvářet projekty rezonující na mezinárodním poli. Jsme často zvyklí pracovat pod tlakem a ve stresu, a to by se mělo změnit. Na druhou stranu jsme také národ věčných nespokojenců. Na tom bychom také měli pracovat. Podmínky by měly být samozřejmé, pokud subjekt dosáhne potřebné úrovně. Co se ale nesmí nikdy ztratit je vášeň pro věc, vůle, respekt, poctivá práce na sále a práce na sobě samém.

Jak ráda trávíte chvíle volna?

„S dětmi. Kdybych mohla, měla bych v druhém životě školku s obřím hřištěm J. S dětmi se cítíte upřímně, nikdo na vás nic nehraje, neexistuje tam pokrytectví, ani přetvářka, tak jako v tom našem světě. Nespokojenost u dětí má vždy opodstatněný důvod na rozdíl od dospělých . S nimi se cítím svobodně, a to je pocit k nezaplacení.“

Děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Lenky Vagnerové, Zbyněk Hrbata 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

TANUM

ATU ČR přináší podzimní vzdělávací semináře a workshopy pro odbornou veřejnost

Projekt TANUM, komunikační platforma Asociace tanečních umělců České republiky (ATU ČR) s odbornou veřejností a představiteli státní správy, vstupuje do závěrečné fáze. V ní se bude soustředit na podporu posílení kapacit členů oborové organizace ATU ČR a také na získání nových dovedností profesionálních tanečníků a absolventů tanečních konzervatoří – během podzimu proběhne řada odborných workshopů a seminářů. V rámci projektu TANUM (TANeční UMění), který byl podpořen Norskými fondy, financemi z Národního plánu obnovy a také MHMP, dál probíhají diskuse o Statusu umělce a Prostorové a finanční analýze potřeb v oblasti profesionálního tanečního umění.

Ve středu 25. října od 14 hodin proběhne v Domě tanečního umění v Braníku seminář Jak správně vyplnit daňové přiznání fyzických osob, který povede Ing. Jakub Švanda. Ve středu 8. listopadu od 15 hodin proběhne tamtéž seminář Buďte vidět v online světě Mgr. Julií Válkovou. Do třetice se v termínu 13. prosince od 15 hodin uskuteční seminář Jak na tvorbu videa? Audiovizuální prezentace tanečního umění Janem Chaloupkou.

Současně připravuje ATU ČR další odborný workshop, tentokrát s nezávislým maďarským tanečníkem a choreografem Lórándem Zachárem. V úterý 31. října od 12 hodin bude v branickém Domě tanečního umění diskutovat na téma Uplatnitelnost profesionálních tanečníků po skončení aktivní taneční kariéry, možnosti uplatnění na trhu práce v době ukončení studia, aktivní kariéry a po ukončení kariéry. Naváže na workshop s Attilou Egerházim, maďarským choreografem a pedagogem, který byl zaměřen na téma veřejné finanční podpory v oblasti nezávislého tanečního umění v Maďarsku versus v České republice. S Egerházim diskutovali členové rady ATU ČR, zejména Linda Svidró, předsedkyně této asociace. Poslední workshop (jméno hosta je v jednání) se pak uskuteční v listopadu a soustředit se bude především na výměnu zkušeností v oblasti jednání s představiteli veřejné správy v zahraničí versus v České republice a současně shrne dosavadní výstupy projektu.

V rámci projektu proběhla i Prostorová a finanční analýza potřeb v oblasti profesionálního tanečního umění, která zhodnotila podmínky pro výkon umělecké práce jak v nezávislé, tak zřizované taneční sféře. Do analýzy se zapojily všechny baletní soubory kamenných divadel v České republice a dále sedm nezávislých souborů současného tance a divadla, např. Lenka Vágnerová Company, Pražský komorní balet, DekkaDancers, Burki.com, Farma v jeskyni, Losers Cirque Company a další.

„Z dotazníkového šetření, které realizovala Asociace tanečních umělců ČR, vyplynulo, že zůstává mnoho neřešených problémů,“ vysvětluje Zdeněk Prokeš, člen rady ATU ČR„Taneční umělkyně či umělci jsou stále nedostatečně ohodnocováni za svou práci, která probíhá často v nevyhovujících podmínkách. Přetrvává společensky i sociální podceňování tanečního umění. Umělec věnuje většinou veškerý svůj čas výkonu povolání, v mnoha případech za neodpovídající finanční ohodnocení a po skončení kariéry – ať už z důvodů zdravotních, či věkových, mu stát nenabízí nic – často stojí ve čtyřiceti letech na začátku bez jakýchkoliv jistot. Z toho vycházejí i důležité úkoly pro taneční komunitu do budoucna.“

Aktuálně probíhá sběr dat a odborné diskuse v oblasti tanečního umění, diskuse s MKČR na téma Nastavení minimálních standardů Statusu profesionálního umělce v oblasti tanečního umění, které se zaměřují na specifikaci náročnosti umělecké práce v oboru. Je potřeba definovat kritéria, které profesionál oboru musí splňovat, popsat dopady systému sociálního zabezpečení výkonných umělců a zohlednit časová a sociální specifika této profese. Členové Strategického týmu projektu proto jednají se zástupci Nadace pro taneční kariéru, Vize tance, odbornou veřejností a Ministerstvem kultury.

„10. října se na Ministerstvu kultury konala Informativní schůzka s řešiteli výzkumných projektů, kde ministerstvo představilo návrhy na legislativní ukotvení statutu umělce,“ doplňuje Prokeš„Ukazuje se, že všechny zúčastněné čeká ještě dlouhá cesta. Bude zapotřebí větší mezirezortní spolupráce Ministerstev kultury, financí, zdravotnictví, spravedlnosti a Ministerstva práce a sociálních věcí. I tak ovšem bez politického zadání z meziresortních jednání nemůže vzejít systémová změna. Náš další výzkum Prostorové a finanční podmínky přinesl také velmi zajímavá zjištění, ale pro náročnost sběru dat a následné analýzy se výsledky teprve zpracovávají.“

Podrobnější informace o projektu TANUM najdete na webové stránce: www.atucr.cz.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

BREAD & DANCE PRAGUE aneb TANEC VŠEM!

Bezpočet nových výzev pro tanečníky z celé Evropy!

11 představení  8 choreografů  6 souborů a bezpočet nových výzev pro tanečníky z celé Evropy! To je nový „networkingový“ projekt nazvaný Bread & Dance Prague, který vypukne v týdnu od soboty 13. 5. do čtvrtka 18. 5. 2023 v divadlech: La Fabrika, Archa, Jatka78, DOX a Studio Maiselovka.

Nenechte si ujít mezinárodní burzu tanečníků a vyznavačů tanečního a fyzického divadla, konference pro odbornou veřejnost a speciální OFF PROGRAM v podobě představení. 
Konkurz aneb mezinárodní burza tanečníků jako na skutečné burze nabídne, byť pouze 40ti porotou vybraným zájemcům od nás i ze zahraničí, unikátní možnost, jak zainvestovat do sebe a posunout se dál. Pomyslně i pohybově, do písmene. Prostřednictvím workshopů s možnostmi konkrétního uplatnění v produkcích některého ze zúčastněných a pořádajících souborů.


Na představení i burzu tanečníků jsou pozváni i zahraniční promotéři, kteří poskytnou cenný feedback na tvorbu jednotlivců i souborů. A běžní diváci? Ti si na své přijdou při večerních představeních a Off programu kdy se jim předvede to nejlepší ze „vzrušujícího nového baletu“. A to díky pěti souborům, které se „unisono“ rozhodly otevřeně představit aktuální tvorbu, cesty vedoucí k úspěchům a oceněním, ale i prohry či zatím nesplněné touhy a ambice.

BURKICOM, 420PEOPLE, DEKKADANCERS, FARMA V JESKYNI, LENKA VAGNEROVÁ & COMPANY

Znáte je? Všichni jsou si v projektu rovni, ale někdo musí udělat nákrok kupředu a převzít na sebe větší odpovědnost a nastavit tvář dotazům a detailní organizaci celé akce. A tím je choreografka Jana Burkiewiczová z BURKICOM, jejíž poslední inscenace Ostrov! získala nominace na Ceny divadelní kritiky, Ceny Thálie i Ceny divadelních novin. Zaměřuje se na aktuální sociálně společenská témata a v rámci představení překračuje hranice jednotlivých uměleckých oborů. O samotné akci Jana říká: „Unikátní je na ní to, že je založená na spolupráci lidí, kteří si mohou být konkurencí. Ale nyní se spojili, protože jim to dává smysl. Jde o první ročník, takže vše asi nebude dokonalé, ale rozhodně vášnivé, otevřené, kreativní, zábavné a přátelské. A hlavně – plné skvělého tance.“

Další ze souborů – 420PEOPLE funguje na domácí i zahraniční taneční scéně již 15 let, pravidelně spolupracuje s Národním divadlem, či oceňovaným spolkem Jedl. Myšlenkově navazuje na Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána, kde svého času vystupovali i Václav a Nataša Novotná, byť dnes často využívají v choreografii unikátní nápady Sylvy Šafkové.

DEKKADANCERS zase představují otevřenou taneční skupinu, která má na svém kontě řadu produkcí a představení napříč žánry. V tvorbě často sází na humor a nadsázku, které jsou spojovacím bodem jejich inscenací a choreografií. V čele dnes stojí tzv. druhá generace DEKKADANCERS, kterou reprezentují umělečtí šéfové souboru Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát.

Doslova divadelní laboratoř symbolizuje Mezinárodní divadelní soubor Farma v jeskyni pod vedením Viliama Dočolomanského. I tato skupina obdržela za dvě desetiletí řadu záviděníhodných ocenění, například Evropskou cenu Nové divadelní reality, Total Theatre Award a další. Od roku 2018 působí jako rezidenční soubor Centra současného umění DOX.

Prvky tanečního, fyzického, loutkového i činoherního divadla pak spojuje divadlo LV&C (Lenka Vagnerová & Company), v jehož repertoáru lze nalézt hledání odpovědí na existenční otázky, vztahu člověka k jiným bytostem i doslova fantazijní, metaforické obrazy. Také tato skupina se může pochlubit řadou úspěchů, namátkou 7mi oceněními na Cenu Thálie, či Total Theatre Award z Fringe Festivalu ve skotském Edinburghu.

Celý program najdete na www.bdprague.cz


MgA. Aneta Jochim
pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečníci a choreografkou Monikou Částkovou

„Měla jsem přemíru energie, tak mě poslali tancovat“

Monika Částková

Věnuje se pohybovému divadlu, současnému tanci a tančí v inscenacích Lenka Vagnerová & Company, což byl pro Moniku Částkovou sen, který si plní. Vyzkoušela si také choreografii, ale jak sama přiznává, její místo je teď v interpretaci.    

Jak jste se dostala k tanci, který jste vystudovala na Konzervatoři Duncan centre v Praze?

„K tanci jsem se dostala už jako čtyřletá holka, kdy jsem měla přemíru energie, a rodiče mě poslali tancovat, aby mě unavili 🙂 V Základní umělecké škole (Přelouč) mně pak nabídli možnosti, jak v tanci pokračovat, a tak jsem se ocitla na Konzervatoři Duncan centre.“

Tanec jste v rámci stipendia studovala také v New Yorku na José Limón Institute a kromě toho jste vystudovala také choreografii na pražské HAMU. Čím Vás choreografie zaujala? Neuvažovala jste o studiu taneční pedagogiky?

„Na HAMU (Hudební akademie múzických umění) jsem šla z Konzervatoře Duncan centre, kde byla tvorba hlavním oborem a já jsem  toto  měla ráda,  byl  to takový přirozený postup, studovat choreografii. Necítila jsem se jako pedagogický typ a učit jsem nechtěla, musím ale říct, že když se postavím před studenty, tak mě to naplňuje. Dnes bych možná volila jinak.“

Věnujete se pohybovému divadlu a současnému tanci v souboru Lenka Vagnerová & Company, v němž vystupujete pod jejím vedením v inscenacích – Gossip, Panoptikum, Krajinou slz, Amazonky, Lešanské jesličky, Riders. Proč právě pohybové divadlo? Čím je Vám blízké?

„Tančit s Lenka Vagnerová & Company byl sen, který si plním. Pohybové divadlo je mi blízké svou opravdovostí. Pořád hrajete divadlo, ale lidé cítí každou vaši emoci. Je to nádherná magie a krásná práce.“

Monika Částková – Hodina současné taneční techniky – foto Lukáš Poláček

Na inscenaci ‚Krajinou slz‘ jste se podílela také jako choreografka.  Za svoji autorskou inscenaci ‚Arvore‘ jste v roce 2011 získala ocenění na mezinárodním choreografickém festivalu Solo duo v Budapešti. O rok později jste v japonské Yoyaně představila své další dílo Closer distance. Pak jsou tu další představení – Camalea, Vodník, Open your chest. Co Vás na choreografii baví?

„Ta možnost volby. Máte nápad, něco vás vede kupředu, pak se objevíte na rozcestí a máte nepřeberně možností, kam jít. Je fakt, že už je to pár let, co jsem tvořila naposledy, takže kdo ví, zda bych se z těch křižovatek teď vymotala. Věřím ale, že můj čas ještě přijde.“

Díky spolupráci s Černým divadlem Jiřího Srnce jste vystupovala v zemích Latinské Ameriky a také v Číně. Jaká to bylo zkušenost práce v černém divadle? Co Vám to dalo?

„Byla jsem tenkrát čerstvá absolventka, takže cestování mi dalo mnoho zážitků. Projeli jsme spoustu krásných míst. Práce na turné vyžadovalo určitou dávkou zodpovědnosti a důležitý byl cit pro spolupráci. Setkání s panem Srncem bylo také velmi inspirující, byl to krásný člověk.“

Jste více tanečnice nebo choreografka?

„Už jsem na to malinko narazila. Myslím, že teď je moje místo v interpretaci, ale nikdy neříkám nikdy a k choreografii se třeba vrátím.“

 Je Vám práce také koníčkem, nebo práci a volno oddělujete? Umíte odpočívat?

„Já myslím, že to v tomto oboru oddělit úplně nejde. Když děláte práci, kterou jste vždycky dělat chtěla, když milujete svou práci, když ji na jevišti tolik prožíváte, tak je i vaším koníčkem. A co se odpočinku týče, tak si myslím, že se zlepšuji. Věkem 🙂

Monika Částková – Arvore – foto Vojtěch Brtnický

Děkujeme za rozhovor 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín