Štítek: La Fabrika

Derniéra EVER, novinky MOMENT IN TIME a SMOKE AND MIRRORS

Jarní tipy z programu 420PEOPLE

Renomovaný soubor současného tance 420PEOPLE zve na sérii výjimečných inscenací, které propojují pohyb, hudbu i hlubokou reflexi dnešního světa. Od derniéry hypnotické inscenace EVER přes existenciální zastavení v MOMENT IN TIME až po smyslovou iluzi SMOKE AND MIRRORS se diváci ocitnou na hranici reality, kde se energie, prostor i čas neustále proměňují.


Poslední příležitost vychutnat si derniérovou inscenaci EVER se naskytne 23. a 24. 4. od 19.30 v La Fabrice. V choreografii Václava Kuneše se představí čtyři tanečníci a tanečnice „v tom nejlepší světle, v záři reflektorů na výstavních podstavcích“. Neutichající tempo elektronické hudby ve speciálním setu od jednoho z nejvýraznějších českých DJs a zvukového mága Ladislava Zensora alias Exhausted Modern přenese diváky na intimní místo, kde čas a ani prostor nehrají roli. Zatímco hudba vytváří pocit energie a naléhavosti, esej Václava Havla, která v představení zazní, poskytuje reflexivnější a hlubší pohled. Jeho esej o „živém divadle“ stále platí i dnes, kdy se nacházíme mezi streamovanou online kulturou a živými vystoupeními. První derniérový termín přinese i překvapení v podobě tanečního přídavku Evy Adamczykové & Jakuba Mazůcha – tím, za který od porotců získali čtyři desítky.

Inscenace MOMENT IN TIME, kterou vytvořila kmenová choreografka souboru 420PEOPLE Sylva Šafková, odkazuje na relativitu času. Čas považujeme za objektivní neměnnou a plynulou skutečnost, přesto neběží všem a všude stejně… Po úspěšné premiéře v září loňského roku a několika reprízách v interpretaci Elišky Hulínské, Francescy Amy Amante, Filipa Staňka a Viktora Konvalinky se na jeviště La Fabriky vrátí 24. a 25. 5. od 19.30.

Další zdařilá loňská novinka SMOKE AND MIRRORS je na programu Studia Maiselovka 28., 29. a 30. 5. od 19.30. Jde o sólové představení tanečnice Francescy Amy Amante a sólový koncert flamenco kytaristy Filipa Zubáka. V choreografii Václava Kuneše tančí a zní, mizí a objevují se mezi skleněnými levitujícími objekty. „Smoke and Mirrors – ve slovníku 20. a 21. století má tento anglický výraz význam lehce negativní. Mě ale inspiroval význam a zejména účel tohoto výrazu z 18. století. Šlo o celkem jednoduchý, tenkrát velmi působivý způsob, jak dosáhnout ,magické iluze’. Projektor, tedy ,kouzelná lampa’, zrcadlo a kouř,“ říká Václav Kuneš k choreografii, kterou vytvořil speciálně pro intimnní prostor Studia Maiselovka. Inspirací pro scénografii se stala tvorba výtvarnice Vladimíry Klumparové, díky níž bylo sklo nedílnou součástí tvůrčího procesu.

Foto: Vojtěch Brtnický 

Simona Andělová

pro Taneční magazín

 

Rozbitá realita

20PEOPLE uvedli Y/why

9. září 2024 proběhla v divadle La Fabrika premiéra nejnovější taneční inscenace souboru 420PEOPLE.  Hned na počátku představení dílo ve veselém duchu uvedl sám umělecký ředitel souboru Václav Kuneš. Netradičně nastoupil v sukni a vlastně se sám sobě podivil, cože to vlastně chtěl říct, když slov není moc třeba. Nicméně prozradil, že pokud se někdo zeptá proč, někdy potřebujeme dát si čas na odpověď, někdy potřebujeme čas i na to, abychom se zeptali proč a někdy je odpovědí i nevím. Václav Kuneš dále uvádí: „Otázka ‘proč’ je možná naše první otázka. A může být i ta poslední. Mezi „první a poslední“ ji ale používáme prakticky denně. Někdy z opravdové zvídavosti, někdy z absolutního nechápání (některých) jedinců, společnosti nebo světa kolem nás. A právě ta dynamika vztahu jedinec versus skupina je mojí inspirací pro mnoho tanečních kreací a gagů, ale také pro výlet do nejhlubších zákoutí lidské duše.”

Pětice zkušených a výborných tanečníků (Veronika Tököly, Eliška Jirsová, Eliška Hulínská, Filip Staněk, Michal Toman) přichází rovnou z hlediště, kostýmy jsou černobílé, saka mají na zádech jakousi díru a během představení je tanečníci sem tam oblékají a zase svlékají, možná toto symbolizuje, zda jsou si jisti odpovědí, či ne, kdo ví. Možná se někdy při odpovídání cítí  i docela obnaženi. Na scéně nejsou prakticky žádné kulisy, jen stěna a v ní dveře. Hra světel možná symbolizuje naše tápání při hledání odpovědí, občas máme jasno, občas temno. Někdy vcházíme radostně a někdy celkem násilně.

Tanečníci jsou ve svých pocitech svobodní, cítí  něhu,  smích, ale i zoufalství. To vše svoboda je. Václav Kuneš pokračuje: „V inscenaci Y / why se pohyb formuje v realitě, která je cynická, vtipná, ale i násilná a rozbitá více než kdy jindy.“

Velmi se mi líbil lightdesign Karlose Šimka, jednoduché, vkusné a výstižné.

Tímto tanečním dílem uzavírá choreograf Václav Kuneš pomyslný triptych, jehož součástí jsou dvě předchozí inscenace, EVER a WHERE. Tyto tři inscenace na sebe, nejen časově, navazují a vytváří komplexní dílo EVER Y WHERE.

EVER je čas. „O momentech, které jsou pomíjivé a věčné zároveň.“

WHERE je prostor. „O cestě sám k sobě, tedy někam.“

Y / why je smysl. „O vtipné, cynické, ale i rozbité realitě.“

 

Příjemně strávený večer, možnost vidět prakticky dokonalý pohyb. Odcházela  jsem spokojená.

 

Foto: Archiv 420PEOPLE

Eva Smolíková

Taneční magazín

 

PULPS

Simona Machovičová a 420PEOPLE zvou na premiéru

Choreografka a tanečnice Simona Machovičová ve spolupráci se souborem současného tance 420PEOPLE představí své nové představení PULPS, v němž zachycuje reálné vnímání a prožívání lidských emocí napříč mezilidskými vztahy. Taneční duet vytvořený speciálně pro prostor Studia Maiselovka představí spojení dvou tanečníků (Simona Machovičová & Jindřich Panský) společně s živou autorskou hudbou Václava Havelky a to v premiérách 29. února a 1. března 2024.

“Partnerský vztah dvou lidských bytostí. Každá z nich nese stejný podíl zodpovědnosti na lásce, vzájemné starostlivosti, úctě a poznání. Rovnováha dvou částí. PULPS je zobrazením různých fázích vztahu dvou milenců, kde jedním článkem je žena a druhým muž, no právě zde bychom rádi otevřeli vaše vnímání natolik, aby pohlaví interpretů bylo zanedbatelné. Aby jste se možná dokázali napojit na jeden z článků partnerské dvojice bez ohledu na pohlaví, ale spíš na základě vašich vlastních vztahových zkušeností. Čím byly a nebo jsou nasáknuté vaše vztahové dužiny? Byli jste už někdy “vyšťavení do poslední kapky” protože jste se opakovaně vraceli zpět i přesto, že rozum namítal? Nebo se cítíte být těmi, kteří odšťavňují ne/vědomě ze samotné lásky a či bolavé nenávisti?” takové otázky zachycuje představení PULPS.

Choreografie PULPS vykresluje současné pojetí významu “vztahu” a reálnou podobu emocí. To vše za doprovodu autorské hudby Václava Havelky živě. Václav Havelka, hudebník, zpěvák a frontman kapely Please The Trees, se v posledních letech věnuje také experimentální tvorbě. Album Exhale Extender (2019) je po předchozím ep City Fox on Acid (2016) další instalací do kolekcí mapujících rozměr žánru american primitiv. Na rozdílod hlukové prvotiny, která svou paletou připomíná srážku divoké zvěře s běsnícím velkoměstem, je novinka spíš návrat do sluje. Organická a roztáhlá kytarová meditace sevřená praktickým dronem je silným odkazem na veličiny žánru, ale i newyorské kytarové avantgardy. Na tuto tvorbu volně navazuje s živou hudbou složenou pro představení Pulps.

Nový vizuální rozměr do inscenace vnese tvorba módní návrhářky Martiny Machovičové a její značka Mars Industries.

Již čtvrtá premiéra 420PEOPLE ve Studiu Maiselovka přinese opět intimní kontakt s divákem, který dostane jedinečnou možnost přemítat nad svým nitrem.

Simona Machovičová (původem ze Slovenska) vystudovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě – bakalářský stupeň a dále pokračovala v magisterském studiu na Akademii múzických umění v Praze. Absolvovala půlroční mezinárodní studijní program na taneční škole Peridance Capezio Center v New Yorku. Jako interpret spolupracovala převážně se soubory v České republice: Lenka VAGNEROVÁ & Company v představení “Amazonky” (2017, 2018) a “Sorcerer” (2014). Pro Janu BURKIEWICZOVOU a company Burkicom účinkovala v tanečních představeních “Divočina” (2015, 2016) a “Najděte ostatní” (2017). Od roku 2018 je členkou tanečního souboru 420PEOPLE pod vedením Václava KUNEŠE. Účinkuje v představení: The Watcher (La Fabrika), INspiraCe (Divadlo Archa) a v nejnovějším představením HeArt of Noise v choreografii Sylvy Šafkové (Divadlo Archa). Současně od roku 2020 spolupracuje s francouzským tanečním souborem KAFIG pod vedením Mourada MERZOUKIHO, kde je interpretkou v tanečním představení Zéphyr.

Za svojí choreografickou a interpretační tvorbu získala ocenění na festivalech: Festival of Choreographic Miniatures v Belehrade v letech 2014 i 2015 a na Internationales Solo-Tanz Theater Festival v Stuttgartě v Německu v roce 2015, kde získala cenu diváků, díky které sa dostala na mnoho tanečních festivalů v Brazílii (2016). Choreografii vytvořila i pro Moravskoslezské Národní divadlo do opery od Antonia Salieriho “Škola žárlivých”.

Vstupenky jsou k dostání na www.420people.org

Nový projekt souboru 420PEOPLE s názvem PULPS ve Studiu Maiselovka:

Premiéra: 29. 2. & 1. 3. 2024

Reprízy: 5. & 6. 5. 2024

Choreografie: Simona Machovičová

Obsazení: Jindřich Panský, Simona Machovičová

Hudba: Václav Havelka

Kostýmy: Mars Industries by Martina Machovičová

Produkce: Aneta Jochim

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín

Dokonalý striptýz pod dohledem umělé inteligence

Dekkadancers a umělá inteligence! Jak získat ženu? Úžasné poučení pro dámy i pány

V rámci festivalu  B READ a DAN CE  PR  AGUE   jsme zhlédli představení s názvem A.I. (umělá inteligence). A bylo o čem přemýšlet!

(Nový „networkingový“ projekt nazvaný Bread & Dance Prague proběhl od  13. 5. – 18. 5. 2023 v divadlech La Fabrika, Archa, Jatka78, DOX a Studio Maiselovka).

Skupina Dekkadancers, kterou bych nazvala tzv. Losers v oblasti tance, tedy nejlepší z nejlepších (Losers Cirque Company je novocirkusový soubor, který patří k našim nejlepším a reprezentuje české umění v zahraničí),  předvedla opravdu výborný výkon. Vtipné, plné nápadů a provokací pro diváka, doplněné dokonalým tanečním výstupem.  Navíc doplněno zvukovou nahrávkou, kde hovoří Jiří Lábus, takže o vtip se bát nemusíme.

Představení jsme zhlédli v prostoru Jatka 78, bohužel tento prostor je malý a špatně větratelný. Je mi líto, že už po několikáté musím upozornit na skutečnost, že prostor Jatek 78 představení bohužel vždy degraduje. Ale odmyslíme-li si toto, pak už inscenace neměla v zásadě chybu.

Umělá inteligence.  Tíživá situace. Trojice tanečníků (nebo robotů?)  šlehá červenými paprsky,  divák se až bojí.  Nad to ještě tanečníci mají na sobě černé upnuté oblečení. Hotoví roboti. Hrůza. Tohle je naše budoucnost???

Dostáváme se do děje – rodinná hádka.  Nepořádný muž a jaksi marnivá žena. Ukřičené děti. Běžný hovor. Ale muž je dosti zaujat vším, co se týká umělé inteligence. Tak dost. Že by taky vypnul ženu a děti? Jednoduché, ne?  Ale zazní věta: „Přece nemůžeš jen tak vypnout někoho, koho máš rád?“  Vyvstává otázka, zda v budoucnu můžeme vůbec poznat, jestli  někoho máme rádi nebo ne. Přece – bohužel – vraždy se děly i bez  umělé inteligence a možná v budoucím světě  se to celé jeví ještě mnohem jednodušší.

Tanečníci vždy vše doplní svými dokonalými, precizními pohyby, piruetami,  skoky. Vždyť to nejsou žádní začátečníci…. (Ondřej Vinklát,  Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar).Takže divákovo oko má z čeho se těšit.

Nastává zřejmě nejveselejší část inscenace a také ta, která  zejména na dámy opravdu hluboce zapůsobí…

Situace je jednoduchá: Muž se snaží získat dívku  stojící někde na autobusové zastávce. Ale moc úspěšný není. Zapíná tedy umělou inteligenci a ta radí: „Ted jsi moc sebevědomý, teď málo. Nemá zájem. Udělej….“ Až nakonec dívka zájem má! Donutí muže ke striptýzu, což baví nejen ženskou část publika (a to velmi), ale smějí se i muži.  Postava, představující ženu,  (je to sice muž, ale každý chápe), má naprosto hrdý a uvědomělý výraz, což činí situaci ještě tragikomičtější.

A dostáváme se do bodu, kdy  se muž opravdu naučí „balit ženy“. A jde to. Takže umělá inteligence radí: „Brutálně toho zneužij!“ A tak jo! Jsme svědky orgií, promiskuity, sladkých vzdechů, ale bez citů, neuvěřitelného řádění ..až… vchází manželka. „No, to snad nemyslíš vážně!“ praví zcela vážně. Muž je zpočátku trochu proviněný, ale přichází na pomoc umělá inteligence a začíná vysvětlovat. V tomto okamžiku už se drží za břicho celé publikum. Je to tak přesvědčivé…. Až konečně manželka uvěří….. Inu, tak to bývá.

Muž i umělá inteligence se zasmějí a je po problému. Jen nám divákům je trochu těžko….

Nyní se tanečníci omotávají do kabelů, nachází „tatínkovy umělé rukavice“ atd…  Budí to v nás snad i dojem, že umělá inteligence má taky jakýsi vlastní život.

Jednoduše řečeno, výborné představení, plné krásných tanečních figur, celkem hluboké myšlenky, probouzející  mnoho otázek, na které zatím nikdo nezná odpověď. Humorné, s nadhledem. A přesto si musíme po odchodu klást znepokojující otázku: „Opravdu?“ A co když skutečně to tak bude? A co když skutečně přestaneme rozlišovat mezi reálným  a umělým životem ??“

Bravo tvůrcům!

Námět a režie: Štěpán Benyovszký a Dekkadancers

Choreografie: Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar

Světelný design: Karel Šimek

Scéna a kostýmy: Pavel Knolle

Tančí: Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar

Foto:  Archiv Dekkadancers, Jatka 78

Eva Smolíková

Taneční magazín