Amazonky

Soubor tanečního divadla Lenka Vagnerová & Company uvede v pražském divadle La Fabrika premiéru nové inscenace

Lenka Vagnerová & Company

PREMIÉRA AMAZONKY 1.11.2017 19:30 La Fabrika Praha

Rychlost, síla, tvrdost, úder, vytrvalost, cíl, oheň, dobrou noc !

Kdo říká, že násilí není odpovědí … ?

… a kdo mě zastaví ?

Amazonky. Národ mýtických žen, válečnic, jejichž zuřivá síla a nemilosrdnost daly vzniku bizarním příběhům.

 Soubor Lenka Vagnerová & Company se od doby své existence zaměřuje na oblast nonverbálního progresivního tanečního divadla.  Inscenace v sobě mísí taneční, činoherní i loutkové divadlo. Existenční otázky, naléhavost témat vztahu člověka ke zvířatům a okolí, hra se skutečností a fantazií jsou charakteristické pro tvorbu LV&C. Soubor pravidelně spolupracuje s tanečníky, herci, výtvarníky i hudebníky. Lenka Vagnerová klade důraz na preciznost divadelních situací, pohybových kvalit, využívá sílu a dynamiku skupiny, podporuje individuality performerů, hledá nové fyzické mo nosti a pohybové hranice vlastního těla. Dává prostor vzniku novým divadelním formám a propojuje výrazné umělecké osobnosti a tvůrce. Soubor se svými představeními sklidil za dobu své existence řadu ocenění a vysoká hodnocení odborné kritiky.

 

Reprízy Praha 2017:

2.11., 27.11., 28.11., 11.12.

Vstupenky na představení je možné zakoupit v předprodeji na pokladně divadla La Fabrika (Komunardů 30, Praha 7) za 350 Kč (dospělý) a 250 Kč (student), nebo na www.lafabrika.cz.

Další informace naleznete na www.lenka-vagnerova.cz

Taneční magazín

Lenka Vagnerová Company

 

Nonverbal – nabitý týden

Pražská La Fabrika se předposlední květnový týden stala již podruhé centrem a pořadatelem mezinárodního festivalu PRAGUE NONVERBAL. Ona i další pražské progresívní stánky nekonvenčního a pohybového divadla přivítaly na desítky zahraničních i domácích souborů a sólistů, kteří se vyjadřují divadlem beze slov.

Druhý ročník festivalu PRAGUE NONVERBAL proběhl od 21. do 25. května v Praze. Na domovské scéně La Fabrika, ale též v Jatkách78, Alfredu ve dvoře, Studiu Hrdinů, Centru současného umění DOX a v Cross Clubu. Přinesl na čtvrt stovky divadelních prezentací, ale i filmy a důležitá kuloární setkání tvůrců.

Začneme od „A“ čili Alfredu ve dvoře. Vlastnímu zahájení festivalu předcházela na letenské scéně Alfred ve dvoře mezinárodní performace „Take Down“. V tanečně-wrestlingové řeči se v ní setkali Japonka Kazuyo Shionoiri a izraelský tanečník Dror Liberman.

 Hlavní a čestnou cenu festivalu SILENCE SPEAK LOUDERS převzala režisérka, herečka, choreografka i loutkářka Zoja Mikotová.

Taneční legenda Vlastimil Harapes se v hledišti objevila krátce po návratu z operace. A byl středem pozornosti.

Slavnostní zahájení v neděli 21. 5. v La Fabrice probíhalo pod patronací ministra kultury Mgr. Daniela Hermana. Bylo nabité. Hosty i styly. Konferenciérky Anna Polívková a Martha Issová, za tradičního živého doprovodu na klavír Zdenka Merty, elegantně zvládly propojit takřka nepropojitelné. Tak třeba Annu a Johanu Schmidtmajerovy, s Janem Cinou a Jiřím Weissmanem v půvabných tanečně akrobatických hříčkách. Škoda, že v hledišti nebyl Milan Drobný. Asi by se divil, co jde vytvořit za kreace na jeho dávný hit s textem Jiřího Grossmanna „Bambule bijou bác“. Z jiného soudku bylo vystoupení Trygve Wakenshaw. Dalším kontrastním článkem pořadu byla hudebně humorná skeč Martina Zbrožka. Zaujala i Tap Academy a mnozí další. Vyvrcholením večera bylo udílení ceny “SILENCE SPEAK LOUDERS“. Její laureátkou se stala režisérka, herečka, choreografka a pedagožka Zoja Mikotová. Brněnská rodačka, která se postupně od loutkařiny dopracovala k divadelní režii a pantomimě. Roku 1992 založila na JAMU do té doby unikátní Ateliér výchovné dramatiky neslyšících. Vedle režijní práce (Husa na provázku, Činoherní klub, Slovácké divadlo a další), pedagogické praxe a zahraniční angažmá se často objevuje v roli lektorky na řadě workshopů v naší republice i v zahraničí. S neslyšícími divadelníky spolupracuje na řadě dalších akcí mimo JAMU. Slavnostní večer zakončil krátkometrážní film Jiřího Kiliána „Scalmare“. Světový choreograf se tak po necelém roce v La Fabrice představil opět výrazným surrealistickým dílem. Jeho černobílému snímku vévodily výkony jeho ženy a „múzy“ Sabine Kupferbergové a Petera Jolesche. Dílo si vysloužilo dlouhotrvající potlesk. Na pódiu se vystřídali i slavní hosté. Kromě Jiřího Kiliána i Soňa Červená. Z hlediště jim aplaudovali mezi jinými také Boleslav Polívka, Vlastimil Harapes, Jiří Lábus, Yvona Kreuzmannová, výtvarník a balónový pilot Vratislav Hlavatý. …a mnoho a ještě více dalších person uměleckého i veřejného života.

Boleslav Polívka se účastnil slavnostního zahájení festivalu, ale také se později představil jako filmový režisér (spolu s F. A. Brabcem) své krátkometrážní hříčky „Hon“.

 Slavná herečka a zpěvačka Soňa Červená usedla vedle Jiřího Kiliána v čestné lóži při zahajovacím večeru.

Halka Třešňáková a Anna Polívková se představily v rámci festivalu v Alfredu ve dvoře.

Během nabitého týdne pak pokračovala plejáda skvělých divadelních zážitků. V La Fabrice se prezentoval britský soubor Vamos Theatre s „Finding Joy“, francouzské divadélko Compagnie Mangano-Massip s titulem „What Is Mime“, mexická herečka Gabrielle Muňoz s „Quizás“, ale také domácí mimové a klauni – Václav Strasser, Jiří „Bilbo“ Reininger a skupina Bratři v tricku nebo Martin Zbrožek.

Jatka78 patřila premiéře Rostislava Nováka ml. „Jatka číslo 5“ a Cirku La Putyka s jeho „Airground“.

V Cross Clubu se prezentovala Polka Maria Zimpelová s půvabnou hříčkou „What Do You Really Miss?“.

Alfred ve dvoře mimo zmíněné japonsko-izraelské ouvertury festivalu patřil Anně Polívkové a Halce Třešňákové s milým „Walk In Progress“.

Studio Hrdinů hostilo českou Pantomimu S. I. S výmluvným titulem „Z českých luhů a hájů přinesli jsme vám vodu“.

A holešovické centrum moderního umění přivítalo českou Farmu v jeskyni a její inscenaci „Odtržení“.

Světoznámý choreograf Jiří Kilián přijímal zasloužené ovace i jako tvůrce filmu „Scalmare“.

V La Fabrice proběhla také pražská premiéra filmové hříčky Boleslava Polívky „Hon“. Sám ji – za asistence režiséra a kameramana F. A. Brabce – také režíroval. Film byl natočen již roku 2007 na tehdy ještě hercově farmě v Olšanech u Brna. Vychází z tradiční honičky na klauny, která se – vedle kupříkladu hospodského zabíjení much – tehdy na olšanské farmě odehrávala. Mimo Boleslava Polívky a jeho dětí i hereckých kolegů ve snímku vystupují i neherci – tradiční účastníci povedených akcí v Olšanech. Samotný filmový titul měl už před časem světovou premiéru v Olšanech. Ale i v Praze se setkal s obdivem.

Prague Nonverbal se vydařil. Dokázal podchytit na vícebarevné platformě mnoho umělců, kteří si mají co říci i beze slov. Nezbývá se než těšit na ročník třetí.

MICHAL STEIN

Foto: PRAGUE NONVERBAL

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA už klepe na dveře

ČTP nabídne to nejlepší, co vzniklo za uplynulý rok na české taneční a pohybové scéně. Od 6. do 9. dubna 2017

ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA je za dveřmi!

Letošní ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA se uskuteční 6.–9. dubna 2017 a opět nabídne výběr toho nejzajímavějšího, co vzniklo za uplynulý rok na české taneční a pohybové scéně. ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA (ČTP) se díky svým posledním velmi úspěšným ročníkům etablovala mezi nejvyhledávanější akce svého druhu v Evropě.

„Z nenápadného každoročního festivalu české tvorby se platforma proměnila v hojně navštěvovanou a celosvětově sledovanou akci, jejíž počet zahraničních hostů v roce 2016 poprvé překročil stovku. Úspěch akce není náhodný, odpovídá dynamickému růstu kvality i diverzity české taneční a pohybové scény,říká ředitelka pořádající organizace Tanec Praha Yvona Kreuzmannová.

Platforma představí celkem devět inscenací vybraných odbornou dramaturgickou radou ze 37 přihlášených děl, která doplní ještě tři speciální uvedenía tradičně vítězná inscenace loňské ČTP. Diváci se mohou těšit na díla Jara Viňarského a Petry Tejnorové, souboru Ve rTeDance navazující na spolupráci s režisérem Jiřím Havelkou, nebo dílo uskupení ME-SA, za které byla tanečnice Martina Hajdyla Lacová nominována na Cenu Thálie 2016. Mezi dalšími uvedenými budou soubory 420PEOPLE, Spitfire CompanyOrchestrem BERG, Cirk La Putyka, uskupení tYhle nebo sólové projekty Terezy Hradilkové a Viktora Černického.

Na podzim loňského roku se již podruhé scházela Divácká porota, která si díky evropskému projektu BeSpectACTive! vyzkoušela obdobu práce dramaturgické rady festivalu. Z jejich výběru vzešla tři díla –Švihla Terezy Hradilkové, L/One of the Seven ME-SY a Andreje Petroviče a Study mladého uskupení Holektiv. I když obě poroty hlasovaly nezávisle na sobě, v letošním roce se svým výběrem prakticky shodují. Dílo Study se odborná dramaturgická rada rozhodla zařadit v rámci sekce „Mladá krev“. Speciálního uvedení se dočká také Svěcení jara zralého tanečníka a experimentujícího choreografa Jiřího Bartovance, které vytv ořil pro a se studenty Konzervatoře Duncan Centre, a dále představení pro děti a mládež, které s profesionálním týmem vytvořila Mirka Eliášová pod názvem Momo.

I letos se bude na závěr platformy oceňovat. Mezinárodní odborná porota rozhodne o cenách v kategoriích Taneční inscenace roku a Tanečník / Tanečnice roku. České členy dramaturgické rady v jury doplní zahraniční osobnosti: Anita van Dolen (NL) zeStadsschouwburg Amsterdam, režisérka a dramaturgyně Maja Hriešik (SK), Bettina Masuch (DE) z tanzhausnrw, Anita Mathieu (FR)z Rencontreschorégraphiquesinternationales de Seine-Saint-Denis a Benjamin Perchet (IE) z Dublin Dance Festiva lu.

Z hlasování diváků pak vzejde vítěz Ceny diváka. Další porota složená z odborníků udělí Cenu za světelný design, kterou zaštiťuje Institut Světelného Designu. V porotě pro světelný design zasedne dvojnásobný kandidát Ceny Jindřicha Chalupeckého, výtvarníkRichard Loskot, světelný designer Vladimír Burian, předsedkyní poroty bud e umělecká ředitelka Pražského Quadriennale, absolventka oboru scénografie na pražské DAMU a oboru divadelní scéna na Wayne State University v Detroitu Markéta Fantová. Od loňského roku se také uděluje ocenění pro Manažera roku, iniciované panem Jiřím Opělou. Porotu, která rozhodne o jejím letošním vítězi, tvoří průkopník managementu nezávislého tanečního souboru Jiří Opěla, Manažerka roku 2016 Karolína Hejnová a taneční publicistka Jana Návratová.

I letošní doprovodný program nabídne mnoho příležitostí k setkávání, reflexi a diskusím o stavu českého současného tance a pohybového divadla. Již tradičně se uskuteční neformální burza projektů Meet the Artists, která českým umělcům zprostředkovává přímý kontakt se zahraničními i regionálními prezentry. Choreografické fórum pořádané Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA se tento rok zaměří na práci s prostorem.

23.ročník se odehraje na osmi pražských scénách – PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Alfred ve dvoře, DOX – Centrum současného umění, Experimentální prostor NoD, Jatka78, Divadlo Duncan Centre a La Fabrika.

Celý festival vyvrcholí v neděli 9.dubna uvedením loňské Taneční inscenace roku, kterou se stalo Odtržení souboru Viliama Dočolomanského Farma v jeskyni, a následným slavnostním vyhlášením cen letošního ročníku.

Program festivalu  naleznete  na: www.tanecniplatforma.cz

Dlužno také dodat, že  přípravy na 29. festival Tanec Praha 2017 právě vrcholí. Festival propukne 28. května a přiveze do Prahy a dalších obcí to nejlepší ze světového tance. Diváci se mohou těšit na umělce z Evropy, Asie, Afriky i Latinské Ameriky. Festival se bude konat až do 28. června. 

I letos se mohou diváci těšit na mimořádná představení, která tancem vyprávějí o světě kolem nás – komentují současnou společenskou situaci, nastavují kritické zrcadlo lhostejnosti, smazávají rozdíly mezi jednotlivými kulturami a v neposlední řadě rovněž přinášejí naději.

Mottem letošního festivalu je „Tancem proti předsudkům!“ TANEC PRAHA 2017 aspiruje svou dramaturgií na prezentaci tanečního a pohybového umění jako způsobu, jak vzdorovat předsudkům a beze slov komentovat, co se týká v dnešním světě nás všech. Bez předsudků a výtvarně nekonvenčně je pojata také letošní kampaň festivalu, která prostřednictvím výrazných čistých ilustrací stylizuje základní myšlenku vybraných představení.

 

 

Katka Kavalírová

Taneční magazín

 

Lešanské jesličky podle Lenky Vagnerové

La Fabrika představuje „Lešanské jesličky“ v podání Lenky Vagnerové a její Company opravdu netradičně. Mimo samotné Lenky Vagnerové má na tom lví podíl i legendární představitel filmového největšího z pierotů, herec a režisér Vladimír Javorský. Mimo režijní a dramaturgické spolupráce zde také netradičně ze záznamu interpretuje (spolu s Karolínou Baranovou) Hrubínův text…

Básnický opus Františka Hrubína „Lešanské jesličky“ byl již filmově, respektive televizně, zpracován roku 1983 režisérem Jiřím Bělkou. Jednalo se však víceméně spíše o klasickou recitaci básně ve stylizovaných kulisách. Koncem letního roku došlo i k premiéře baletně divadelní verze v podání Lenky Vagnerové & Company. Symptomatické pro spolupráci pražských tanečních scén je, že celý program byl nastudován a připraven ve studiu ALTA, ale premiéru měl na nedaleké scéně (pouze tři stanice tramvají daleko) La Fabrika. A věru, tentokrát se může jednat o taneční událost roku 2016.

lesanskejeslicky3

Tanec, muzika i recitace

Velkým přínosem pro Lenku Vagnerovou a její Company je konkrétně pro „Lešanské jesličky“ spolupráce s hercem a režisérem Vladimírem Javorským. Ten se na této inscenaci nepodílel pouze režijně, ale podstatnou měrou rovněž dramaturgicky. Více než doprovodnou složkou se stala i hudba osvědčeného divadelního autora Ivana Achera.

Vyznění muziky však není pouze záležitostí samotné kompozice. Živočišnost a dravost ji dodal zpěv uznávané Lenky Dusilové a sóla na akordeon i heligonku Jany Vébrové, jinak známé jako zpívající harmonikářky ze severočeského větrného mlýna.

Nosným prvkem celých „Lešanských jesliček“ je pochopitelně komponovaný a aranžovaný pohyb. Velkou tíhu inscenačních záměrů Lenky Vagnerové na sobě nesou tudíž tanečníci: Andrea Opavská, Fanny Barrouquére, Branislav Bašista, Ivo Sedláček a Michal Heriban. Každý z nich se snaží na jevišti vžít co nejlépe do vizí realizačního týmu, ale výkon Andrey Opavské z nich o nepatrný d ílek ční výše.

Výrazný náboj „Lešanským jesličkám“ dodávají scénografické nápady Anny Vránové, ve spojitosti s kostýmy Michala Heribana i Andrei Vagnerové. Světelný design Michala Kříže má místy i dějotvornou funkci. A v neposlední řadě tentokrát musím zmínit i s celým dílem velmi konvenující a svébytné fotografie Michala Hančovského. Ty tentokrát nejsou, jako často v případě jiných divadel, pouze výtvarně dokumentární záležitostí , ale svým smyslem pro drobnokresbu a vyzdvihnutí detailu rovnocenným výtvarným prvkem celého projektu.

Jelikož se jedná o jevištní provedení básnického díla, nechybí zde ani stylizovaná recitace Hrubínova díla v podání Karolíny Baranové a samého Vladimíra Javorského.

lesanskejeslicky4

Originálně a subjektivně

Hodinová inscenace je doslova nabita choreografickými a inscenačními nápady. Jak se samotná iniciátorka, autorka koncepce a spolurežisérka Lenka Vagnerová vyznává, chce předat divákům poselství, jak na ni dříve „Lešanské jesličky“ působily.

Subjektivní ráz celé inscenaci má dodat i deformovaná reprodukce recitovaných pasáží a pravidelný praskot, záměrně připomínající staré ohrané gramofonové desky.

Choreograficky a režijně nelze celé inscenaci nic vytknout. Jednotlivé postavy jsou nejen pohybově, ale i dějově motivicky prokomponovány. Hudba i světelný design umocňují patřičně emoce i zvýrazňují dějovou linku.

Otázka tkví spíše v dramaturgické rovině. Neschází „Lešanským jesličkám“ určitý kontrapunkt jemné venkovské poetiky a nostalgie? Celá inscenace se spíše monotonněji line  v tvrdě na dřeň otevřené interpretaci Hrubínova díla.

V hledišti mně tak maně přišlo na mysl v prvním plánu, že v Lešanech je bývalá vojenská základna a nyní vojenské muzeum. Přestože chápu určitou paralelu se zimní náladou, předvánočním časem a silou výpovědi Hrubínovy básně, stále mi tam schází určitá mezipoloha. Kontrast. Nebyla by pro tento styl interpretace třeba vhodnější Hrubínova báseň „Jobova noc“?

lkesanskejeslicky2

Myslím, že inscenace dokázala a prokázala nový a neotřelý autorčin pohled. Jistě vzbudila a ještě vzbudí množství otázek. A tak tomu má v případě uměleckého díla být. Závěrem chci konstatovat, že se mně osobně líbí, jak soubor naplňuje název „Company“. Ačkoli se jedná o prvotřídní sólisty, tak na pódiu dokazují, že jsou plnohotnotným a jednotným týmem.

lesanskejeslicky1

Michal Stein

FOTO: Michal Hančovský (Lenka Vagnerová & Company)

Taneční magazín

La Fabriku zasáhl Virus!

Praha je jednoznačně světovou metropolí kultury. To dokumentuje i nedávná premiéra dánského souboru v pražské La Fabrice. Představení VIRUS se setkalo s neobyčejnou pozorností diváků i médií. Vracíme se k němu krátkým vysvětlujícím textem a několika fotografiemi z premiéry…

Světová premiéra: La Fabriku zasáhl Virus!

V pondělí 17. října proběhla v pražské holešovické LA FABRICE světová premiéra dramatu VIRUS v podání dánské JO STRØMGREN KOMPANI (JSK). Jednalo se o neobyčejné představení plné neočekávaných zvratů, nečekanýc h inscenačních nápadů a neotřelých jevištních inspirací.

virus1

Vlastní drama vychází z premisy, že je celá městská čtvrť ohrožena nebezpečným, neznámým infekčním virem. Všejhermetickými stěnami a vzduchotěsnými poklopy. Uprostřed strachu z rozšíření nákazy se odvíjí vlastní drama. Představeni VIRUS je vlastně obnaženou tanečně-psychologickou sondou do boje o vlastní přežití.

virus2

Žánrově celý jevištní formát kombinuje tanec, pohybové divadlo i činohru mluvící zvláštním, osobitým jazykem a balancuje na pomezí mezi absurdní fantasy a thrillerem s humánním podtextem.

virus4

V premiéře a hned následné repríze v La Fabrice zaujali herci a herečky: VÂNIA DOUTEL VAZ, MIKKEL ARE OLS ENLUND, DAG RUNE a IVAR ÖRN SVERRISSON.

Soubor JO STRØMGREN KOMPANI vznikl roku 1988 v Oslu a jeho domácí scénou je místní Dům norsk opery . Ale často jezdí na zahraniční turné.

Sám Jo Strømgren nedávno inspiroval a vedl český a moravský soubor 420 PEOPLE v baletní variacii n a stolní tenis. Tato inscenace slavila úspěch na festivalu TANEC VALMEZ i na scéně JATKA 78 v Praze.

virus5

JO STRØMGREN KOMPANI (JSK) vystupovala již ve více než padesáti státech světa. A v Praze se premiéra VIRUS opravdu vydařila. O tom svědčí i fotografie z La Fabriky.

vireus6

Michal Stein

Taneční magazín

FOTO: La Fabrika

FRAGILE CZ TOUR 2016

Vokální skupina Fragile zahájí druhou část CZ tour 2016 v Děčíně a Praze

 

 

DRUHÁ ČÁST FRAGILE CZ TOUR 2016

U našich slovenských sousedů se mimořádně daří vokální skupině Fragile s dvanáctiletou tradicí s mnoha úspěchy: Trojnásobní držitelé zlaté sošky – slovenské divácké ceny OTO v kategorii Hudební skupina roku, společně s Richardem Müllerem, oceněni Krišťálovým krídlom za Album roku, předskokani skupiny Také 6 a Suzanne Vega… Vystoupili na koncertech Karla Gotta, zpívali s Helenou Vondráčkovou. Společně s nejznámější tváří pro českého diváka, herečkou a zpěvačkou Soňou Norisovou vystoupili v mnoha televizních pořadech: Silvestr na ČT-1, Sama doma, Dobré ráno s  ;ČT, Snídaně s Novou, Show Jana Krause. Podpořili celou řadu charitativních projektů a televizních přenosů. Jejich skladby Fields of Gold a Only You rotují ve známých italských rádiích. V nejbližší době chystá v Itálii vydání prvního alba u firmy Egea Music.

fragile_praha_008

Skupina se v Česku prezentovala po dobu třech let s jedním z nejpopulárnějších česko-slovenských zpěváků Richardem Müllerem s projektem Hlasy. Turné s více jak sto úspěšnými koncerty u nás a na Slovensku provázely nadšené reakce publika. Získali čtyřnásobnou platinu za album Hlasy a Hlasy 2. Cenu SOZA za nejprodávanější nosič zvukového záznamu za rok 2014 na DVD HLASY 2 (CD, live CD + DVD).

Letos již mají za sebou první desítku koncertů a tento týden zahájí druhou část CZ tour 2016 v Děčíně (28.9.) a na Prague a cappella festivalu v La Fabrika (29.9.). Navázala tak na loňské úspěšné samostatné Fragile CZ tour, kdy koncertovala ve více jak dvou desítkách obcí a měst.

fragile0009

Skupinu tvoří celá řada známých tváří z televizních obrazovek a divadel. Mnoho z nich je mimořádně úspěšných ve svých oborech: Dirigent a producent Braňo Kostka, herečka Helena Krajčiová, zpěvačka Svetlana Rymarenko, zpěvák Slavo Košecký, herci a zpěváci Vilo Csontos a Kamil Mikulčík. Alternanti skupiny: zpěvačka Jana Boltižiar a Kamila Apetauer, zpěváci Peter Lacho, Martin Madej a Jozef Hečko . Herečka a zpěvačka Soňa Norisová bude hostem Karla Šipa v televizním pořadu ČT Všechnopárty a na obrazovkách TV Nova ji brzy uvidíme v pokračování kriminálního seriálu Policie Modrava 2.

fragile0019

Mezi novinky, které skupina prezentuje ve druhé části CZ tour 2016 patří skladba The Parting Glass – irská národní skladba, kterou zařadil na svůj poslední album také Ed Sheeran. Dále skladbu Get Lucky od Daft Punk, Without or without you od U2, Good Old Fashion Lover Boy a aranže dalších známých hitů legendární britské skupiny Queen. Proto zasáhnou široké divácké publikum a na své si přijdou všichni milovníci kvalitní muziky.

fragile0022

Druhá část Fragile CZ tour:

28.09. Děčín, Městské divadlo Děčín, Teplická 75,

29.09. Praha, Prague A Cappella Festival 2016, LaFabrika (22:00 hod.),

18.10. Mělník, Mělnické kulturní centrum o.p.s, U Sadů 323,

19.10. Hodonín, Dům kultury, Horní Valy 3747/,6

20.10. Znojmo, Městské divadlo Znojmo, nám. Republiky,

26.10. Nový Bor, Městské divadlo v Novém Boru, Revoluční 480,

27.10. Brno, Kulturní dům Rubín, Makovského nám. 3,

09.11. Zábřeh, Kulturní dům, Československé armády 835/1,

10.11. Nový Jičín, Beskydské Divadlo, Divadelní 5,

11.11. Olomouc, HK Olomouc,

15.11. Ostrava, Dům kultury města Ostravy, divadelní sál, ul. 28. října 124/2556

26.11. Valašské Klobouky, Kulturní dům Klobučan Masarykovo nám. 942,

03.12. Pardubice, Dům hudby, Sukova třída 1260,

04.12. Ostrov nad Ohří, Klášterní areál Ostrov, Klášterní 141/D,

05.12. Teplice, Krušnohorské divadlo, U Císařských lázní 4,

09.12. Praha, KD Ládví, Burešova (Binarova) 1661/2 Praha – 8 Kobylisy,

Hudební styl a cappella je založený na zpěvu bez doprovodných nástrojů. Rozšířil se v 50. letech 20. století v počátcích rock’n’rollu. Mezi první představitele patří skupina Nutmegs, která měla v roce 1955 několik hitů založených na a cappella stylu. Další vlna nastala v 70. letech v U.S.A. V dalších letech vznikla a cappella styl proslavila celá řada osobností: Také 6, The Real Group, Bobby McFerrin, The Flying Pickets, Rajaton, Van Canto, Viva Vox Choir, Smooth McGroove a mnoho dalších. Našim nejznámějším seskupením je věhlasný 4TET!

fragile0024

fragile_praha_013

 

Stanislav Stebila

Foto: Marek Pilnaj

Taneční magazín

Premiérové tango ve Slévárně

„Tango, ó tango“ bylo doslova tanečním koncertem herečky Anny Polívkové a jejího partnera Michala Kurtiše

Premiéra  jak má být proběhla ve čtvrtek 25. 4. na renomované divadelní scéně La Fabrika. Konkrétně v prostoru její scény Slévárna. Titul „Tango, ó tango“ byl doslova tanečním koncertem herečky Anny Polívkové a jejího partnera Michala Kurtiše. Vše bylo i náležitě premiérově nablýskané, včetně publika, kde nechyběly známé tváře tanečního světa i známé osobnosti včetně slavných příbuzných protagonistů.

Polívková – Kurtiš, tedy dvojice, která je ověnčená vavříny ze šestého ročníku televizní taneční soutěže Star Dance se netají, zvláště dcera slavného klauna a baviče Bolka, že miluje tango. A na jevišti je to setsakra znát. Detailně vypilované a vypointované taneční scény. Mnoho pohybových nápadů, exkurze do historie tanga i potřebný nadhled. To vše po taneční stránce dává představení sílu, význam i výrazný náboj. Úspěšně jim sekunduje i tanečnice Terera Bufková, herečka Háta Hlavatá a další mužští vystupující Tomáš Slavíček a Jiří Zeman. Chválou nelze šetřit ani na výtečně postavenou pasáž stepu v závěrečné fázi večera.

Komplimenty se nedá šetřit také na skvělé zařazení filmových dotáček. Ať již v rovině gagů při nesmírně humorných scénách lyžování anebo dokumentárních černobílých exkurzů do historie tohoto temperamentního a jiskrného tance. Pro úplnost je nutno vyzdvihnout i práci s herci od taneční školy BAILEMOS, specializované na argentinské tango, pod vedením Jana Chrostka a Ivany Balkové.

Polivkova_Kurtis

Co se týká jevištního tvaru, jsem tak trochu na rozpacích. Ani renomovaná filmová režisérka Slobodanka Radun s výraznými muzikálovými zkušenostmi nedokázala dát celému večeru ráz jednolitého představení se vším všudy. Již od prvních minut bylo divákovi jasné, že se nejedná o žádnou syžetovou inscenaci, která by směřovala odněkud někam. Nebo navíc byla nějak vypointovaná. Sled jiskřících pohybových i filmově klaunských nápadů ve stylu starých grotesek, vděčná výuka tance nemotorného klienta či gagy při stepu sice vyvolávaly bouře smíchu a potlesk na otevřené scéně, ale jinak divák asi trochu nechápal, jak představení jako celek uchopit a pochopit. Šlo totiž, jak již jsem nastínil, spíše o sled jednotlivých scének a filmů. Navíc, pokud budu hodnotit představení komplexně, tak trpělo neprovázaností a nevyvážeností. Filmy byly jalksi „napěchovány“ v první třetině večera a dále se spíše již pouze tančilo. Představení nemělo ani závěrečnou pointu, k níž by směřovalo. Prostě, skončilo.

Kladně lze (mimo zmiňovaných filmových projekcí) hodnotit i kostýmy Jarky Procházkové, spíše minimalistickou, ale velmi případnou scénografii Marka Brožka a hudební živý autorský doprovod Hany Baborákové s kolegou na klávesy.

I přes předešlé výtky lze nový počin Anny Polívkové, která nezapře komické geny svého otce, ani ty herecké po své matce, hodnotit jako přínos. Určitě dostává tango a tanec do jiné roviny chápání diváků. Ubírá mu nabubřelost a zkostnatělost a odlidštěnost, jež mu mnozí laici přičítají. Po celý večer je nejen z Anny Polívkové cítit velkou lásku a pokoru k tanci. Zejména k tangu. A určitě proto má „Tango, ó tango“ jako takové význam! Nakonec, přesvědčete se v La Fabrice sami.

AnnaPolivkovaTango

Foto: archiv La Fabrika.

Michal Stein

Taneční magazín