Double Shot

DEKKADANCERS se vrací k tradici komponovaných večerů

První letošní novinkou tanečního souboru DEKKADANCERS bude Double Shot, večer složený ze dvou choreografií. První polovinu večera obstará Occultatum, které se zaměří na démony, kteří jsou ukryti v každém z nás. Jeho autorem je trojnásobný držitel Thálie za tanec Ondřej Vinklát. Autory druhé choreografie jsou Štěpán Pechar a Viktor Konvalinka. V Řbitovu nápadů předvedou, jak vypadá umělecký přetlak a jak ho vyjádřit nejen tancem. 

 

KDYŽ SE DÉMONI URVOU Z ŘETĚZU

Occultatum slibuje podívanou na pomezí fyzického a tanečního divadla, která volně a s nadsázkou odráží současný socio-politický obraz. Zabývá se fenoménem moci a jejího zneužívání. Kdo opravdu jsou lidé skrývající se za svými “maskami“? Vyrábí si společnost své diktátory, aby se mohla vzdát odpovědnosti za své konání? A může v člověku vykvést zlo, které nemá ani špetku naděje otočit se v dobro a být tak podstatou bytí?

„Occultatum je nejtemnějším představením, o kterém jsem doposud uvažoval, že vytvořím. Jednou z inspirací k němu byly vnitřní hlasy, démoni. Ty démoni, o kterých nikdo jiný kromě vás neví. Démoni, kteří mezi sebou vedou dialogy, boje, a rozum mezi nimi statečně hledá kompromis. Někdy se stane, že se jeden z démonů urve, osedlá si rozum a stane se vedoucím zájezdu. To pak může být neukočírovatelná jízda! Occultatum si pohrává s představou, že se urve právě jeden z těch nejtemnějších, a už není cesty zpět,” vysvětluje autor choreografie Ondřej Vinklát.

Kromě režie a choreografie Ondřej Vinklát pro Occultatum vybíral hudbu a věnuje se i jejímu hudebnímu mixu a rekompozici. V inscenaci vstoupí kmenoví tvůrci DEKKADANCERS (Štěpán Pechar, Viktor Konvalinka) i nové tváře souboru (Natalia Metodijeva, Florian Garcia).

„Při práci s tanečníky mě bavilo pozorovat souznění těchto temností s jejich těly. Nebylo to nijak zdlouhavé hledání. Zdá se, že se každý z nich se svými démony dobře zná, a že je mají celkem pevně na uzdě. Díky tomu vznikla spousta absurdních a groteskních obrazů, které do představení náramně pasují. To nabízí prostor i pro nadsázku, a tak nakonec nebude taková kruťárna, jak se může na první pohled zdát,“ uzavírá Ondřej Vinklát.

NÁPADY POSBÍRANÉ ZA 13 LET EXISTENCE SOUBORU

Druhá polovina večera diváky zavede na hřbitov. Přesněji řečeno na Řbitov nápadů. Popudem pro vznik inscenace byla touha vzkřísit několik námětů, scén a choreografií, které DEKKADANCERS nasbírali od roku 2009, ale až do této doby nenastal ten správný čas je využít. Do Řbitova nápadů se pětice tanečníků pustí bez pevného scénáře, výsledkem tak bude situační humor, který na sebe bude nabalovat další nepředvídatelné situace. Diváci se mohou těšit na pantomimu, ztřeštěné dialogy a choreografie, které za tanečníky budou umět mluvit i beze slov.

„Řibtov nápadů, jak název napovídá, je takový náš pytel nápadů, který jsme pohřbili, a právě teď nastal čas ho vykopat. Zveme vás ke zpovědi některých z našich vybraných obětí,“ zvou na druhou část večera jeho tvůrci – Viktor Konvalinka a Štěpán Pechar.

 

DEKKADANCERS: DOUBLE SHOT

Premiéra: 26. 10. 2022, reprízy: 27. 10., 28. 10., 19. 11.

Více informací & vstupenky: https://dekkadancers.net/cs/repertoire/double-shot

Hudba: CoH, J.S.Bach (interpretace Fanny Vicens), Amon Tobin, Alva Noto, Two Fingers, FKJ

Hudební mix / rekompozice: Ondřej Vinklát

Vizuál: Pavel Hejný

70 min. / vhodné od 12 let / částečně česky a anglicky

Occultatum

  • Koncept, režie, choreografie: Ondřej Vinklát
  • Scéna: Pavel Knolle, Ondřej Vinklát
  • Kostýmy: Pavel Knolle
  • Masky: Marek Capoušek
  • Světelný design: Karel Šimek
  • Původní obsazení: Natalia Metodijeva, Štěpán Pechar, Viktor Konvalinka/Florian Garcia

Řbitov nápadů

●     Režie, choreografie: Štěpán Pechar a Viktor Konvalinka

●     Scéna a kostýmy: Pavel Knolle

●     Původní obsazení: Štěpán Pechar / Viktor Konvalinka, Florian Garcia, Ondřej Vinklát, Natalia Metodijeva

Zuzana HOŠKOVÁ 

pro Taneční magazín

 

Rozhovor se Štěpánem Pecharem, choreografem a uměleckým šéfem DEKKADANCERS

„Někdy se koníček promění v povinnost. A to je špatně“

Štěpán Pechar

V dětství se věnoval kreslení a malování. Hodně sportoval a nakonec se našel v tanci, který jej okouzlil, jak přiznal až v osmnácti letech. Začínal studiem v pražském Duncan Centru a ve dvaceti letech nastoupil do sedmého ročníku pražské taneční konzervatoře. Tančil v Laterně magice, spolupracoval s 420PEOPOLE, Lenkou Vagnerovou & Company, s Pražským komorním baletem. Krásné role tančil na scéně ND a od roku 2015 působí Štěpán Pechar jako umělecký a výkonný šéf, choreograf a tanečník DEKKADANCERS a tanec, jak sám přiznává, stále miluje. „Je to ohromná součást mého života. Je to moje povolání a velká vášeň.“  

Pocházíte z Malty, kde jste do svých osmnácti let se sourozenci vyrůstal v rodině českého lékaře, a maminka je maltská rodačka a pracovala v cestovní kanceláři. Jak vzpomínáte na toto období? Neuvažoval jste, že byste byl jako Váš tatínek lékařem?

„Na své dětství a náctiny mám jen ty nejkrásnější vzpomínky. Byl to úplně bezstarostný život. Snad největší starostí bylo vybrat pláž, kam se půjdeme koupat, nebo vyhrát plážový volejbal.

Pamatuji si na to, když mi bylo zhruba 8 let a táta nám s bráchama ukazoval záznam operace kolene a s velkým zájmem nám popisoval každý krok operace. Uznám, že mě to dost zajímalo. Táta nám také neustále kladl na srdce, že je dobré mít alespoň jednoho doktora v rodině a jistě si přál, aby alespoň jeden z jeho čtyř synů se doktorem stal. Nestal. Ačkoli naši byli celkem přísní ve výchově a trvali na tom, aby se nám dařilo ve studiu, nikdy na nás netlačili ve výběru studia a kariéry. Já jsem o medicíně jistého času uvažoval, ale odradilo mě to celoživotní studium a silné nutkání věnovat se sportu a pohybu.“

V dětství jste se věnoval kreslení a malování a k tanci jste se dostal díky lásce k jedné slečně, jak jste v jednom rozhovoru přiznal, až v osmnácti letech. A se studiem tance jste začal v pražském Duncan Centru a ve dvaceti letech jste nastoupil do 7. ročníku Pražské taneční konzervatoře. Čím vás tanec tak okouzlil, že jste mu podlehl a zapudil myšlenku studia fyzioterapie?  

„Když jsem sportoval, zajímaly mě vždy cviky, které jsou směřovány k tomu se naučit nějakou dovednost. Tedy necvičit jen sílu pro sílu, nebo výdrž pro výdrž a pružnost pro pružnost, ale cvičit sílu v nohách například pro výbušnost a pro vyšší skok, nebo cvičit zápěstí pro zlepšení stojky, cvičit flexibilitu za účelem toho dokázat udělat provaz apod. Po té fyzické stránce, tohle je přesně tanec. Učíte své tělo být připravené se naučit co nejvíce dovedností a tyto dovednosti jsou pak prostředkem vašeho vyprávění na jevišti. Navíc oproti míčovým hrám se v tanci neučíte jen určitou opakující se škálu dovedností, ale učíte se neustále nové. V podstatě s každou choreografií se učíte jiné pohyby, zkoumáte jiné principy a přicházíte neustále na nové způsoby, jak pracovat s tělem. Ta pestrost je to, čemu jsem propadl. K tomu ztvárňujete tancem role, které musíte naplnit emocemi. A vždy mě nesmírně zajímala choreografie, kde se správnou fantazií a se zájmem o tvorbu je opravdu možné snad všechno. Tanec, choreografie, divadlo…dohromady jsou nevyčerpatelnou studnou zajímavostí.“

Jako tanečník jste začínal v roce 2010 v Laterně Magice, spolupracoval jste s 420PEOPOLE, Lenkou Vagnerovou & Company, s Pražským komorním baletem a pak jste dostal nabídku od tehdejšího uměleckého šéfa baletu ND Petra Zusky. A na prknech Zlaté kapličky jste debutoval v klasickém baletu Labutí jezero. Tančil jste moderní i klasické role. Někde jste řekl, že jste si zatančil mnoho svých vysněných rolí. Na kterou rád vzpomínáte a máte ještě nějakou nesplněnou rolí, kterou byste si rád zatančil?

„Velmi rád vzpomínám na Bella Figura od Jiřího Kyliána, nebo na DECADANCE od Ohada Naharina, taky Cacti od Alexandra Ekmana. Opravdu jsem si velice užíval tyhle krásné díla tančit. Spíše než konkrétní vysněné role mám vysněné spolupráce s některými choreografy. Například moc rád bych poznal práci s Crystal Pite na některé z jejích choreografiích, nebo Akrama Khana nebo Mats Eka. Zajímalo by mě, jak přistupují k tvorbě, jak formují své myšlenky do pohybu, jak uvažují nad dramaturgií nebo režií, jak pracují s tanečníky.“

Od roku 2015 působíte jako tanečník, choreograf a umělecký šéf tanečního souboru DEKKADANCERS. V současné době se věnujte více vedení souboru. Na co se mohou příznivci vašeho souboru těšit? Připravujete nové projekty? 

„Diváci se mohou těšit na již čtvrtou premiéru v tomto roce. Pro podzim tohoto roku připravuje pro DEKKADANCERS svoji novou kreaci Ondřej Vinklát. Po spolupráci s Divadlem Bratří Formanů a s Českou filharmonií na Knize džunglí, která měla premiéru 7. 6. 2022 v Azylu, se chceme zase zaměřit na tvorbu ryze naši, ryze DEKKA. Plánujeme už také rok 2023. O všech nových projektech budeme včas informovat na našich nových webových stránkách www.dekkadancers.net, nebo na našem FB či IG.

Hodně se věnujete také chorografii (Purpurový déšť, Gone Too Soon). Poslední večeře, na niž jste jako choreograf podílel spolu s Ondřejem Vinklátem a Markem Svobodníkem, byla Oceněna nejlepší choreografií roku 2017 – Operaplus.  Máte v této disciplíně nějaké vzory?

„Je jich mnoho, například již zmiňovaní Jiří Kylián, Crystal Pite, Mats Ek, Akram Khan. Jsou mi vzorem svým přístupem a uvažováním nad choreografií, svojí nápaditostí a ojedinělostí.“

V roce 2021 měla premiéru Vaše one man show Muž z Malty a na přípravě scénáře jste se inspiroval svým dospíváním. V tomto projektu jste propojil tanec, malbu a stand-up a právě stand-up sledujete od svých devíti let a vašimi oblíbenci jsou Robin Williams a Jim Carrey. Jaké to je být na scéně sám?

„Vzrušující!“

Čím je pro Vás tanec dnes? Někde jste řekl, že tanec stále milujete…

„Samozřejmě že tanec stále miluji. Je to ohromná součást mého života. Je to moje povolání a velká vášeň.“

Je Vám práce také koníčkem?

„Do jisté míry. Všeho moc je příliš. Někdy se stane, že se koníček promění v povinnost. To je špatně! Kdykoliv se mi tohle v minulosti stalo, vždy jsem se snažil udělat vše potřebné k tomu, abych znovu nalezl chuť k práci a dostal se do stavu, kdy mě práce nesmírně naplňuje. Myslím si, že jedině tak, můžete dosáhnout opravdu výjimečných výsledků. Jsem si vědom toho, že mám se svojí prací velké štěstí v tom, že je pro mě, dost často, koníčkem.“

Jak rád trávíte chvíle volna?

„Aktivním odpočinkem – volejbal, saunování, motorky, běh, kresba, fitko, cestování, čtení, kino i divadlo.“

Děkuji za rozhovor

Štěpán Pechar

Narodil se 2. září 1987 na Maltě, kde vyrůstal do svých 18 let.

Tanec studoval v Duncan Centru a na Taneční konzervatoři hlavního města Praha.

Spolupracoval s Laternou Magikou, 420PEOPLE, Lenka Vagnerová & Company, Pražský komorní balet. Byl členem baletu ND v Praze.

Působí jako umělecký a výkonný šéf, choreograf a tanečník DEKKADANCERS, kde účinkuje v – Muž z Malty, Stabat Mater, A. I., HornyBach 18+, Poslední večeře

 

 

Foto: Archiv Štěpána Pechara 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Přípravy hudebně-taneční Knihy džunglí vrcholí

Premiéra Divadla bratří Formanů, DEKKADANCERS a České filharmonie

Přípravy vrcholí!

Premiérová Kniha džunglí podle Ivanoviće, Formana a Pechara skloubí hudbu, divadlo, výtvarno a tanec už v červnu

Šapitó Azyl78 se od 7. do 30. června promění v magickou džungli. Premiéra Knihy džunglí nabídne divadelní dobrodružství, které je symbiózou hudby, výtvarna a tance. Zážitek pro všechny věkové kategorie připravuje⁠ mimořádná skupina kulturních subjektů, které v tomto složení spolupracují úplně poprvé. Jsou jimi Divadlo bratří Formanů, Česká filharmonie, DEKKADANCERS a Jatka78 v roli producenta. Po premiéře bude následovat 20 repríz. Inscenace se odehraje na Výstavišti Praha v zadní parkové části u Stromovky.

Původní hudbu ke Knize džunglí složil skladatel a dirigent Marko Ivanović a na místě ji přednese Česká filharmonie. Osobitý výtvarný rukopis a poetiku jí vdechnul výtvarník a režisér projektu Matěj Forman a jeho tým Divadla bratří Formanů, zejména pak tvůrkyně masek a kostýmní výtvarnice Andrea Sodomková. Pohybovou část v choreografii Štěpána Pechara zastanou tanečníci souboru DEKKADANCERS.

“Když s Formany děláme představení, chceme připravit divákům prožitek. Chceme, aby měli pocit, že jsou uprostřed pralesa. Uprostřed nevyzpytatelné, tajemné, zábavné a nebezpečné přírody. Tyto polohy se dají vyjádřit vizuálně a také hudebně. Lidé mohou být překvapení nějakým zvukem, něco je může i polekat. Ale bude to krásné,” říká hudební skladatel Marko Ivanović. Originální hudba bude na místě živě interpretována 15členným orchestrem složeným z hudebníků České filharmonie. Orchestr se stane pevnou součástí jevištní výpravy. Dirigentem pak bude sám autor Marko Ivanović, který bude v alternaci s Janem Kučerou. Poprvé v historii tak Česká filharmonie zahraje v cirkusovém šapitó.

Osobitou atmosféru a poetiku se silným autorskými motivy tvoří mimo jiné i masky a kostýmy, které pro inscenaci připravila výtvarnice Andrea Sodomková. Ta je součástí týmu Divadla bratří Formanů a s Matějem Formanem získala 3 ocenění Alfréda Radoka za scénografii. Matěj Forman pro Knihu džunglí navrhl a s týmem spolupracovníků připravil prostorově a výtvarně bohaté dekorace. “Chceme vyprávět Knihu džunglí hudbou, pohybem a také atmosférou, okouzlit diváky a přetvořit šapitó na svůj vlastní svět. Pracujeme s unikátním prostorem, do kterého stavíme dekorace a kulisy tak, aby se scéna proměňovala a pomáhala našemu vyprávění. Několik poměrně odvážných scénických nápadů by mohlo přidat naší adaptaci a celému divadelnímu dobrodružství nečekaný rozměr a doufejme i okouzlující atmosféru. Sami se necháme překvapit s diváky, kteří budou u toho,” zve Forman.

Uměleckou mozaiku doplňuje spolu s hudbou a výtvarným řešením tanec. Spolupráci subjektů inicioval právě umělecký šéf DEKKADANCERS a choreograf Štěpán Pechar. Matěje Formana napadlo využít potenciál všech a adaptovat Knihu džunglí, aby vzniklo něco nového a originálního, k čemu by mohl Ivanović složit originální hudbu. “Pro obsazení Knihy džunglí proběhl mezinárodní konkurz. Uvidíte vynikající tanečníky z Řecka, Francie, Itálie a Nigérie. I stálá esa ze souboru –⁠ například trojnásobného držitele ceny Thálie za tanec Ondřeje Vinkláta, cirkusovou umělkyni Alžbětu Tichou a další. Celkem na jevišti vystoupí 12 tanečníků,” uvedl Pechar.

“Inscenace je určena divákům všech věkových kategorií, objevitele nových hudebních krajin, odvážné děti a milovníky dobrodružství i výpravných divadelních scén. Chceme v hledišti propojit příznivce divadla s těmi, kteří raději chodí do lesa. O vstupenky je enormní zájem, v prodeji zbývá méně než polovina vstupenek. Což je naše velké štěstí, protože dělat takový  projekt v současné době je také velké finanční dobrodružství. Kdo chce přijít, neměl by příliš dlouho váhat. Kapacita Azylu78 je 520 míst,” uvedl Štěpán Kubišta, ředitel divadla Jatka78, který za projektem stojí v roli producenta.

Knihu džunglí uvádíme od 7. června do 30. června v Azylu78 na Výstavišti Praha.

 

 

Magdalena Novotná
pro Taneční magazín

Poe – Šílený? Geniální?

V pojetí Lenky Vagnerové prostě nepopsatelně úžasný!

28.dubna 2022 se na Nové scéně Národního divadla odehrálo„skutečně neskutečné divadlo!“

Nesmím opomenout, že mezi hosty byl také choreograf evropského  formátu  – Petr Zuska.  Našim čtenářům ho zajisté blíže přibližovat nemusím, rozhovor  s ním najdete na našich stránkách.

Lenka Vagnerová nechala ožít představy spisovatele Edgara Alana Poe, považovaného za tvůrce hororu. Možná ne každý náš čtenář ví, že mnozí dokonce zkoumali, zda Edgar Alan Poe nebral drogy! Ale nic takového se nepotvrdilo. Byl šílený? Nebo jen žil v době nasáklé krví, kdy umírání bylo na denním pořádku a on to nemohl snést? Byl citlivý? Byl geniální? Kdo ví. Každopádně šťastný ve své době asi nebyl. Proto i jeho dílo oplývá spíše strašlivou skrytou stránkou a těžko říci, co přesně si on sám myslel.

Ale zpět k dílu Lenky Vagnerové.  Představení Poe v sobě mísí prvky prvotřídního tance, akrobacie i snad estrády, doplněné neuvěřitelnými efekty, hudbou, zpěvem, kostýmy či různými rekvizitami.

Poe patří do dílny (repertoáru) Laterny Magiky a její umělecký šéf Radim Vizváry říká: „Hledal jsem výraznou osobnost, která s Laternou magikou doposud nespolupracovala, ale svou originalitou by přispěla k obohacení jejího repertoáru. Lenka Vagnerová nepochybně patří k tomu nejlepšímu v oblasti současného českého tance. Navíc  stále častěji pozoruji, že ve snahách choreografů je, využít  prvky techniky mimu. Lenka toto využívá vědomě a efektivně.“

Ke své práci si Lenka Vagnerová přizvala špičkové umělce a tvůrce: texty- Lenka Vagnerova a Vladimír Javorský, scéna – Eva Jiřikovská, hudba, dramaturgie – Ivan Acher, světelný design – Michal Kříž, účinkující – vynikající Ondřej Vinklát, trojnásobný držitel Ceny Thálie, Vladimír Javorský a Tereza Marečková jsou coby samotný Edgar Alan Poe.

Tvůrci vycházeli z povídek Poea ‚Maska červené smrti, Jáma a kyvadlo, Skokan, Král mor, Havran. Některé povídky mají příběh, některé jsou pouze sdělením emocí (odsouzeného). Je tu krása, strach, zoufalství, ironie, nesmyslnost lidského chování.

Lenka Vagnerová říká: „Není nutno popisovat Poeův život, to ani nebylo naším záměrem. Při čtení Poea zjistíte, že je  jeho živo obsažen v jeho tvorbě. Skrze ni se o něm dozvíme to nejpodstatnější.“

Pokud jde o hudbu, Ivan Acher říká: „ Tato inscenace byla největší výzva, jakou jsem kdy zažil.“

„Pokud jde o choreografie samotné, Lenka Vagnerová stvořila  za pomoci technických vymožeností a vynikajícího týmu tančníků a také dvojicí hudebníků-tvůrců chroeografie neviděné a nevídané“, dodává Ivan Acher. Musím souhlasit.

Hudba zní chvílemi hororově, chvílemi vesele a bezstarostně, inu, jak je libo. Hlavně je poutavá a zajímavá.

Pojďme ale k inscenaci samotné. ÓÓÓ! Těžko hledat slova. Na dnešní dobu pokrokové, jedinečné, zajímavé, veselé, bizarní, strašné, skandální, otřesné.. ale geniální! !

Strašlivé a bizarní představy spisovatele samotného ožily, setkáváme se tu s nejrozmanitějšími pitoreskními postavami, neustále nás překvapují, ano, jsou přesně jako ve zlých snech, možná i deliriu… Tyto představy si s námi doslova zahrávají. Brnkají nám na nervy. Zneklidňují i klidného. Co je to? Co je to? Ptáte se znovu. Dělá si ze mě tvůrce legraci?

To vše je doplněno neuvěřitelnými efekty, které jsou zřídkakdy k vidění. I vizuální efekty – podivný škleb na plátně – vypovídá také mnohé.

Výkony tanečníků jsou neuvěřitelné. Žasla jsem, když „Antěl pitfornosty“ (čti anděl pitvornosti) vstoupil do snů (na scénu). Neuvěřitelné akrobatické výkony, zlehka podané v symbióze se zlými sny, byly absolutně  dokonalé. Nevím, co dodat, jen se běžte podívat…….

Ale těchto momentů bylo mnoho. Vaření v kotli.., listování stránkami, hra na podivný nástroj, soudci na zvláštních bruslích. Ale to, co mi dělalo ještě dlouho dobrou náladu, byla např. bizarní módní přehlídka. Ano, zarputilé postoje manekýnů a modelů… ale jakých!! Ano!  Bravo!

Je nutné také vyzdvihnout výkon Ondřeje Vinkláta. V rámci strašidelných snů se náhle zlehka objeví naprosto dokonalý pohyb, pohyb z představ, těch nejúžasnějších… Lehce a s úsměvem…

Je nutné ocenit, že možná i  interpreti samotní  se během představení baví, ať už sami sebou, nebo  svými kostýmy, dialogy, šílenými představami šíleného. A divák se baví s nimi!

Inscenace přináší jakýsi svěží vítr do našich tradičních děl. Je tu cosi těžko nazvatelného. Je to nové. Bizarní. Směšné. Hrozné. Hororové. Pohybově dokonalé. Moře překrásných a zajímavých i strašných kostýmů, vizuálních efektů, i zvukových.  Poutavá  hudba. Občas se tu zhoupne hrozivé kyvadlo. Bože, jak krásná kulisa! Vzpomínám také na představení, kde nebyly prakticky žádné kostýmy, žádné rekvizity, žádné vizuální efekty, jen tanečníci v teplácích. Toto je pravý opak. Jakési future show!  Myslím, že máme opravdu mezinárodní dílo, které se může prezentovat ledaskde. A milý diváku, mysli si, co chceš, tvař se, jak chceš, kritizuj si, jak chceš. Stejně je to geniální!

Lenko, děkujeme za neuvěřitelný zážitek, který opravdu nikdo nečekal!

Foto: Národní divadlo

 

Eva Smolíková

Taneční magazín