Přípravy hudebně-taneční Knihy džunglí vrcholí

Premiéra Divadla bratří Formanů, DEKKADANCERS a České filharmonie

Přípravy vrcholí!

Premiérová Kniha džunglí podle Ivanoviće, Formana a Pechara skloubí hudbu, divadlo, výtvarno a tanec už v červnu

Šapitó Azyl78 se od 7. do 30. června promění v magickou džungli. Premiéra Knihy džunglí nabídne divadelní dobrodružství, které je symbiózou hudby, výtvarna a tance. Zážitek pro všechny věkové kategorie připravuje⁠ mimořádná skupina kulturních subjektů, které v tomto složení spolupracují úplně poprvé. Jsou jimi Divadlo bratří Formanů, Česká filharmonie, DEKKADANCERS a Jatka78 v roli producenta. Po premiéře bude následovat 20 repríz. Inscenace se odehraje na Výstavišti Praha v zadní parkové části u Stromovky.

Původní hudbu ke Knize džunglí složil skladatel a dirigent Marko Ivanović a na místě ji přednese Česká filharmonie. Osobitý výtvarný rukopis a poetiku jí vdechnul výtvarník a režisér projektu Matěj Forman a jeho tým Divadla bratří Formanů, zejména pak tvůrkyně masek a kostýmní výtvarnice Andrea Sodomková. Pohybovou část v choreografii Štěpána Pechara zastanou tanečníci souboru DEKKADANCERS.

“Když s Formany děláme představení, chceme připravit divákům prožitek. Chceme, aby měli pocit, že jsou uprostřed pralesa. Uprostřed nevyzpytatelné, tajemné, zábavné a nebezpečné přírody. Tyto polohy se dají vyjádřit vizuálně a také hudebně. Lidé mohou být překvapení nějakým zvukem, něco je může i polekat. Ale bude to krásné,” říká hudební skladatel Marko Ivanović. Originální hudba bude na místě živě interpretována 15členným orchestrem složeným z hudebníků České filharmonie. Orchestr se stane pevnou součástí jevištní výpravy. Dirigentem pak bude sám autor Marko Ivanović, který bude v alternaci s Janem Kučerou. Poprvé v historii tak Česká filharmonie zahraje v cirkusovém šapitó.

Osobitou atmosféru a poetiku se silným autorskými motivy tvoří mimo jiné i masky a kostýmy, které pro inscenaci připravila výtvarnice Andrea Sodomková. Ta je součástí týmu Divadla bratří Formanů a s Matějem Formanem získala 3 ocenění Alfréda Radoka za scénografii. Matěj Forman pro Knihu džunglí navrhl a s týmem spolupracovníků připravil prostorově a výtvarně bohaté dekorace. “Chceme vyprávět Knihu džunglí hudbou, pohybem a také atmosférou, okouzlit diváky a přetvořit šapitó na svůj vlastní svět. Pracujeme s unikátním prostorem, do kterého stavíme dekorace a kulisy tak, aby se scéna proměňovala a pomáhala našemu vyprávění. Několik poměrně odvážných scénických nápadů by mohlo přidat naší adaptaci a celému divadelnímu dobrodružství nečekaný rozměr a doufejme i okouzlující atmosféru. Sami se necháme překvapit s diváky, kteří budou u toho,” zve Forman.

Uměleckou mozaiku doplňuje spolu s hudbou a výtvarným řešením tanec. Spolupráci subjektů inicioval právě umělecký šéf DEKKADANCERS a choreograf Štěpán Pechar. Matěje Formana napadlo využít potenciál všech a adaptovat Knihu džunglí, aby vzniklo něco nového a originálního, k čemu by mohl Ivanović složit originální hudbu. “Pro obsazení Knihy džunglí proběhl mezinárodní konkurz. Uvidíte vynikající tanečníky z Řecka, Francie, Itálie a Nigérie. I stálá esa ze souboru –⁠ například trojnásobného držitele ceny Thálie za tanec Ondřeje Vinkláta, cirkusovou umělkyni Alžbětu Tichou a další. Celkem na jevišti vystoupí 12 tanečníků,” uvedl Pechar.

“Inscenace je určena divákům všech věkových kategorií, objevitele nových hudebních krajin, odvážné děti a milovníky dobrodružství i výpravných divadelních scén. Chceme v hledišti propojit příznivce divadla s těmi, kteří raději chodí do lesa. O vstupenky je enormní zájem, v prodeji zbývá méně než polovina vstupenek. Což je naše velké štěstí, protože dělat takový  projekt v současné době je také velké finanční dobrodružství. Kdo chce přijít, neměl by příliš dlouho váhat. Kapacita Azylu78 je 520 míst,” uvedl Štěpán Kubišta, ředitel divadla Jatka78, který za projektem stojí v roli producenta.

Knihu džunglí uvádíme od 7. června do 30. června v Azylu78 na Výstavišti Praha.

 

 

Magdalena Novotná
pro Taneční magazín

Poe – Šílený? Geniální?

V pojetí Lenky Vagnerové prostě nepopsatelně úžasný!

28.dubna 2022 se na Nové scéně Národního divadla odehrálo„skutečně neskutečné divadlo!“

Nesmím opomenout, že mezi hosty byl také choreograf evropského  formátu  – Petr Zuska.  Našim čtenářům ho zajisté blíže přibližovat nemusím, rozhovor  s ním najdete na našich stránkách.

Lenka Vagnerová nechala ožít představy spisovatele Edgara Alana Poe, považovaného za tvůrce hororu. Možná ne každý náš čtenář ví, že mnozí dokonce zkoumali, zda Edgar Alan Poe nebral drogy! Ale nic takového se nepotvrdilo. Byl šílený? Nebo jen žil v době nasáklé krví, kdy umírání bylo na denním pořádku a on to nemohl snést? Byl citlivý? Byl geniální? Kdo ví. Každopádně šťastný ve své době asi nebyl. Proto i jeho dílo oplývá spíše strašlivou skrytou stránkou a těžko říci, co přesně si on sám myslel.

Ale zpět k dílu Lenky Vagnerové.  Představení Poe v sobě mísí prvky prvotřídního tance, akrobacie i snad estrády, doplněné neuvěřitelnými efekty, hudbou, zpěvem, kostýmy či různými rekvizitami.

Poe patří do dílny (repertoáru) Laterny Magiky a její umělecký šéf Radim Vizváry říká: „Hledal jsem výraznou osobnost, která s Laternou magikou doposud nespolupracovala, ale svou originalitou by přispěla k obohacení jejího repertoáru. Lenka Vagnerová nepochybně patří k tomu nejlepšímu v oblasti současného českého tance. Navíc  stále častěji pozoruji, že ve snahách choreografů je, využít  prvky techniky mimu. Lenka toto využívá vědomě a efektivně.“

Ke své práci si Lenka Vagnerová přizvala špičkové umělce a tvůrce: texty- Lenka Vagnerova a Vladimír Javorský, scéna – Eva Jiřikovská, hudba, dramaturgie – Ivan Acher, světelný design – Michal Kříž, účinkující – vynikající Ondřej Vinklát, trojnásobný držitel Ceny Thálie, Vladimír Javorský a Tereza Marečková jsou coby samotný Edgar Alan Poe.

Tvůrci vycházeli z povídek Poea ‚Maska červené smrti, Jáma a kyvadlo, Skokan, Král mor, Havran. Některé povídky mají příběh, některé jsou pouze sdělením emocí (odsouzeného). Je tu krása, strach, zoufalství, ironie, nesmyslnost lidského chování.

Lenka Vagnerová říká: „Není nutno popisovat Poeův život, to ani nebylo naším záměrem. Při čtení Poea zjistíte, že je  jeho živo obsažen v jeho tvorbě. Skrze ni se o něm dozvíme to nejpodstatnější.“

Pokud jde o hudbu, Ivan Acher říká: „ Tato inscenace byla největší výzva, jakou jsem kdy zažil.“

„Pokud jde o choreografie samotné, Lenka Vagnerová stvořila  za pomoci technických vymožeností a vynikajícího týmu tančníků a také dvojicí hudebníků-tvůrců chroeografie neviděné a nevídané“, dodává Ivan Acher. Musím souhlasit.

Hudba zní chvílemi hororově, chvílemi vesele a bezstarostně, inu, jak je libo. Hlavně je poutavá a zajímavá.

Pojďme ale k inscenaci samotné. ÓÓÓ! Těžko hledat slova. Na dnešní dobu pokrokové, jedinečné, zajímavé, veselé, bizarní, strašné, skandální, otřesné.. ale geniální! !

Strašlivé a bizarní představy spisovatele samotného ožily, setkáváme se tu s nejrozmanitějšími pitoreskními postavami, neustále nás překvapují, ano, jsou přesně jako ve zlých snech, možná i deliriu… Tyto představy si s námi doslova zahrávají. Brnkají nám na nervy. Zneklidňují i klidného. Co je to? Co je to? Ptáte se znovu. Dělá si ze mě tvůrce legraci?

To vše je doplněno neuvěřitelnými efekty, které jsou zřídkakdy k vidění. I vizuální efekty – podivný škleb na plátně – vypovídá také mnohé.

Výkony tanečníků jsou neuvěřitelné. Žasla jsem, když „Antěl pitfornosty“ (čti anděl pitvornosti) vstoupil do snů (na scénu). Neuvěřitelné akrobatické výkony, zlehka podané v symbióze se zlými sny, byly absolutně  dokonalé. Nevím, co dodat, jen se běžte podívat…….

Ale těchto momentů bylo mnoho. Vaření v kotli.., listování stránkami, hra na podivný nástroj, soudci na zvláštních bruslích. Ale to, co mi dělalo ještě dlouho dobrou náladu, byla např. bizarní módní přehlídka. Ano, zarputilé postoje manekýnů a modelů… ale jakých!! Ano!  Bravo!

Je nutné také vyzdvihnout výkon Ondřeje Vinkláta. V rámci strašidelných snů se náhle zlehka objeví naprosto dokonalý pohyb, pohyb z představ, těch nejúžasnějších… Lehce a s úsměvem…

Je nutné ocenit, že možná i  interpreti samotní  se během představení baví, ať už sami sebou, nebo  svými kostýmy, dialogy, šílenými představami šíleného. A divák se baví s nimi!

Inscenace přináší jakýsi svěží vítr do našich tradičních děl. Je tu cosi těžko nazvatelného. Je to nové. Bizarní. Směšné. Hrozné. Hororové. Pohybově dokonalé. Moře překrásných a zajímavých i strašných kostýmů, vizuálních efektů, i zvukových.  Poutavá  hudba. Občas se tu zhoupne hrozivé kyvadlo. Bože, jak krásná kulisa! Vzpomínám také na představení, kde nebyly prakticky žádné kostýmy, žádné rekvizity, žádné vizuální efekty, jen tanečníci v teplácích. Toto je pravý opak. Jakési future show!  Myslím, že máme opravdu mezinárodní dílo, které se může prezentovat ledaskde. A milý diváku, mysli si, co chceš, tvař se, jak chceš, kritizuj si, jak chceš. Stejně je to geniální!

Lenko, děkujeme za neuvěřitelný zážitek, který opravdu nikdo nečekal!

Foto: Národní divadlo

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Strašidlo cantervillské

DEKKADANCERS uvedou premiéru hororové taneční grotesky inspirované dílem Oscara Wilda i životem Ozzyho Osbourna

Po zpracování Kafkovy Proměny sahají DEKKADANCERS k dalšímu knižnímu tématu. Na motivy povídky Oscara Wilda chystají moderní přetančení Strašidla cantervillského. Jde o první rodinnou inscenaci, kterou bude mít taneční soubor na stálém repertoáru. Tvůrčí duo Marek Svobodník a Štěpán Benyovszký oživí více než 130 let starý příběh formou taneční hororové grotesky. Oproti původnímu námětu nebude starobylé sídlo obývat rodina amerického velvyslance, ale rodinný klan globální metalové hvězdy. Pro inscenaci vzniká rovněž autorská hudba Alexe Sadirova a Ondřeje Vinkláta. Hudba i zpěv zazní navíc živě. Premiéra se uskuteční 28. dubna na Jatkách78, na programu jsou i dvě následné reprízy.

 

Choreografii Strašidla cantervillského připravil Marek Svobodník, člen uměleckého vedení DEKKADANCERS a demisólista Baletu Národního divadla. Dříve se jako choreograf podílel na inscenacích Poslední večeře, HornyBach 18+ či spolupracích DEKKADANCERS s Tata Bojs. Známé jsou i Svobodníkovy choreografie pro Pražský komorní balet (Chvilka POEzie; Když nevíte coby, kupte si dva hroby), Balet Jihočeského divadla (Faunovo odpoledne), nebo pro Divadlo F. X. Šaldy v Liberci (MašínGun Brothers, společně s Viktorem Konvalinkou). V obsazení Strašidla cantervillského se budou mísit jak tanečníci z Baletu ND známí z inscenace Poslední večeře, tak mezinárodní cast vzešlý z loňského konkurzu, který soubor uspořádal.

Transpozice Cantervillského strašidla do nonverbální podoby je jako dvojsečná zbraň. Na jedné straně má předloha z tanečního či pohybového hlediska nespočet skvěle uchopitelných situací, na straně druhé obsahuje momenty, kterým by se inscenátor raději vyhnul. Proto jsme neváhali složit pár vtipných písní, jež interpreti budou zpívat živě, a pojmout tak tyto scény více muzikálově či jako hudební videoklip,“ vysvětluje Marek Svobodník.  

Režisérem a dramaturgem inscenace je Štěpán Benyovszký, který s DEKKADANCERS již dříve připravil Poslední večeři, HornyBach 18+, Proměnu či A.I. Tvorbu DEKKADANCERS charakterizuje snaha posouvat nejen hranice tance a jeho výrazových prostředků, ale rovněž rozpracování známých předloh do netušených rovin. To je také příklad Strašidla cantervillského. Autorský tým dávný příběh přenáší do dnešní doby. Místo velvyslance se tak na sídle Cantervillů zabydlí protřelá metalová star. Jejím předobrazem je americký hudebník Ozzy Osbourne a Osbournovo album Bark at the Moon také inspirovalo vizuál inscenace, který nafotil spoluzakladatel souboru DEKKADANCERS Pavel Hejný. Útržky z rodinného života hudební hvězdy pak tvůrci čerpali např. z reality show The Osbournes:

„Dysfunkční rodina globálních superhvězd nám připadala jako ideální pro aktualizaci Wildovy kapitalistické americké rodinky. Navíc podtrhuje původní motiv, kdy jsou Američané strašidelnější než samo strašidlo. Původní postavy jsme lehce upravili, například pro ženskou hrdinku jsme v duchu reality shows rozvinuli nevyhnutelnou milostnou zápletku s anglickým aristokratem,“ odkrývá část scénáře jeho autor, Štěpán Benyovszký.

Pro inscenaci současně vzniká hudba šitá přímo na míru. Stojí za ní další kmenoví spolupracovníci DEKKADANCERS – Alex Sadirov (DJ Alegs) a Ondřej Vinklát. Supervizi hudební složky má na starosti Martin Horčic, bubeník z kapely Trahir. „Osbournova hudební dráha, ať už z období Black Sabbath nebo pozdější, je inspirací i pro hudbu, kde se ozývá v temných metalových náladách, humorně nadsazeném ‚rokecu‘ i ve vytí vlků a zlověstných ozvěnách ztracených zvonů. Ale samozřejmě jde o inspiraci, představení nemá čistě metalový soundtrack,“ dodávají autoři inscenace.

 

Novinka je určena rodinnému publiku se zaměřením na děti ve věku od 10 let a jejich rodiče. Děti se budou příjemně bát, rodiče pak zavzpomínají na vlastní metalové, rockové či jiné hudební období, a hlavně si odpočinou: „Naše hororová groteska nabídne moderní, žánrově stylizovanou choreografii, zábavný děj, aktuální postavy i potřebnou dávku (někdy černého) humoru. Představte si, jak by tančili Oscar Wilde a svůdná Salome o čarodějné noci, na rozpadlé hradební zdi, odění do Ozzyho černočerných hábitů, za zpěvu vlčí smečky… tak nějak bychom to mohli sehrát,“ slibují Štěpán Benyovszký a Marek Svobodník.

DEKKADANCERS: Strašidlo cantervillské

Premiéra 28. 4. 2022, Jatka78

Reprízy: 29. a 30. 4., Jatka78

Více informací & předprodej: http://www.jatka78.cz/cs/inscenace/strasidlo-cantervillske

Tvůrci & obsazení:

  • Libreto: Marek Svobodník a Štěpán Benyovszký (podle Oscara Wilda)
  • Režie a dramaturgie: Štěpán Benyovszký
  • Choreografie: Marek Svobodník
  • Hudba: DJ Alegs / Ondřej Vinklát a Matěj Šust
  • Hudební supervize: Martin Horčic
  • Texty: Štěpán Benyovszký, Adéla Svobodníková
  • Scéna: Petr Siedlaczek
  • Kostýmy: Pavel Knolle
  • Světelný design: Jan Hugo Hejzlar
  • Tančí: Matěj Šust, Kristina Kornová / Coline Fayolle, Mathias Deneux, Jonáš Dolník / Filippo Nannucci, Jakub Rašek, Juliette Jean / Tereza Kučerová, Florian Garcia, Lenka Hrabovská, Ifigenia a Ariadna Toumpeki

https://drive.google.com/drive/folders/1nsgWeZsZ308NdFJeClgLPeCQ-hakqMyN?usp=sharing

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín

Stabat a Mater

DEKKADANCERS a Lenka Dusilová na jedné scéně

zasílám informaci o chystané premiéře projektu Stabat a Mater. 14. a 15. březen budou na Jatkách78 patřit unikátnímu propojení současného tance a české hudební scény. Po Tata Bojs DEKKADANCERS oslovili ke spolupráci další výraznou osobnost. Je jí devítinásobná držitelka výročních hudebních cen Anděl Lenka Dusilová.
V první polovině večera se uskuteční pražská premiéra choreografie DEKKADANCERS Stabat Mater. Připravili ji trojnásobný držitel cen Thálie za tanec Ondřej Vinklát a Štěpán Pechar. Ve druhé polovině večera odehraje koncert Lenka Dusilová, jíž DEKKADANCERS doprovodí taneční improvizací.

„Stabat Mater je pro DEKKADANCERS krokem zpět ke kořenům. Vyjadřuje touhu zachytit myšlenku a malovat její obrazy čistě pomocí pohybu. S Lenkou Dusilovou jsme chtěli společně vytvořit něco již dlouho. Aby na naši choreografii navázala koncertem, který doprovodíme taneční improvizací, nám přišlo jako skvělý nápad. Celý večer jsme nazvali Stabat a Mater s poukazem na to, že jeho dvě části propojují naši představu matky Ježíše Krista s matkou českého alternativního roku Lenkou Dusilovou,“ vysvětluje Ondřej Vinklát.

Z večera si tak diváci odnesou ojedinělý hudebně-taneční zážitek. Zpěvačka Lenka Dusilová svou autorskou hudbou a také skladbou Ivana Achera vytvoří prostor pro improvizační vystoupení souboru DEKKADANCERS. Oba večery tak budou mít jednotnou linku, ale přesto budou pokaždé jiné.

Lenka Dusilová ke spolupráci s tanečním souborem dodává: „Přijala jsem krásnou výzvu od tanečníka a choreografa Ondřeje Vinkláta spojit svou živou sólovou performance s uměleckým tanečním jazykem DEKKADANCERS a se speciálním skladatelským vstupem Ivana Achera. Pro tento tvar použiji některé vybrané skladby z mého aktuálního alba Řeka, které je velice osobním a regresním nahlédnutím do zátěžové minulosti mojí ženské rodové linie, která se zpětně táhne až ke konci 2. světové války. Ivan Acher napsal původní skladbu, která navazuje na skladbu Tremolo, která jest temným ženským lamentem ve sledu příběhů alba Řeka. Jsem nedočkavě natěšená, jak to celé ve výsledku bude fungovat s reminiscencí a dokonalým tanečním jazykem a myšlením  DEKKADANCERS.“ 

Zuzana Hošková
pro Taneční magazín