DEKKADANCERS oslaví 10 let na scéně

Dvě premiéry, výstavy i fotografický workshop

DEKKADANCERS otevírají novou divadelní sezónu oslavami 10. výročí od vzniku druhé generace souboru. Vystoupí na dvou scénách, představí dvě premiéry, dvě výstavy a workshop vedený nejvýraznější osobností české taneční fotografie – Pavlem Hejným. Soubor založili v roce 2009 tehdejší tanečníci Baletu Národního divadla Tom Rychetský a Viktor Konvalinka společně s Pavlem Hejným. Oslavy pak směřují k tzv. 2. generaci DEKKADANCERS, kdy se vedení souboru v roce 2015 ujímají Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát a Marek Svobodník. Toto období znamená přechod od příležitostných vystoupení ve formátu sister company Baletu ND k plnohodnotnému tanečnímu tělesu, které má na kontě kolem 80 představení ročně a získalo několik prestižních divadelních ocenění (např. ceny Thálie, Cena Divadelních novin). Dnes soubor vedou Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát, kteří jsou i autory většiny inscenací.

Studio 54: Nejvýpravnější premiéra v historii DEKKADANCERS

DEKKADANCERS za sebou mají několik náročných a výpravných koprodukcí, ať již s Českou filharmonií nebo Divadlem bratří Formanů, které se těší desetitisícové návštěvnosti (např. Jonathan Livingston RacekMá vlast či Kniha džunglí). 8. listopadu pak soubor v ARŠE+ uvede dosud nejnáročnější inscenaci ve vlastní produkci, kterou si nadělil k 10. výroční. Studio 54 bude postaveno na humoru a blyštivé show, naváže tak na předchozí úspěšné inscenace typu Poslední večeře či Hornybach 18+Studio 54 je hudebně-taneční show na motivu legendárního newyorského klubu z konce 70. let. Autory představení jsou Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát, kteří se zároveň představí v rolích zakladatelů souboru Iana Schragera a Steva Rubella. Hudbu pro představení skládá Jan Šikl, který stál již za hudební složkou inscenace La Dolce Vita a spolupracuje např. s Orchestrem BERG.

„Téma Studia 54 a jeho příběhu v nás rezonuje dlouho a oslavy 10 let od vzniku 2. generace nám připadají jako dobrá příležitost pro jeho uchopení. Shodli jsme se, že nechceme vytvářet dokumentární představení, které by příběh legendárního newyorského klubu vyprávělo od     jeho počátku do jeho rychlého konce. Hledali jsme dramaturgickou nadstavbu, která by v nás zažehla touhu objevovat víc než příběhy lidí, které jsou se Studiem 54 spjaty. Chtěli jsme si zafabulovat. A tak nás napadla myšlenka posledního večírku před koncem světa. Jak by takový večírek vypadal ve Studiu 54? Jaký by byl program? Kdo by na něj přišel? A co by jeho návštěvníci prožívali během posledních hodin svého života?” přibližuje Ondřej Vinklát.

Součástí inscenace bude i tzv. Decompression room s výstavou fotografií Pavla Hejného, které budou ilustrovat vznik tohoto jedinečného představení.

Zpátky ke kořenům: 10 dkg DEKKA

Sezónu na Jatkách78 DEKKADANCERS zahájí 23. září uvedením La Dolce Vity v choreografii Štěpána Pechara and v choreografii Jiřího PokornéhoDo divadla v Holešovické tržnici, domácí scéně souboru, bude směřovat retrospektivní část programu k 10 letům. Ta vyvrcholí na konci listopadu výstavou Pavla Hejného a show 10 dkg DEKKA. Na jateční scéně se 27. a 28. listopadu potkají zakladatelé souboru a většina performerů a tvůrců, kteří prošli historií souboru. Výstavu zahájí herec Jiří Lábus, který je patronem a významným spolupracovníkem souboru.

„DEKKADANCERS byli pro nás obrovskou inspirací a vzorem už během studií na konzervatoři. Jejich tvorbě jsme rozuměli, a sdíleli podobný smysl pro humor, který místy šel až za hranici absurdna. Premiéra Umíněnosti ztracených, kterou Dekkáči uvedli na Nové scéně, byla pro naší tvorbu zásadní. Jejich profesionalita, obrovský elán, ale také hravost a bezstarostnost byla cítit až do poslední řady Nové scény. Humor střídala tklivost a zase naopak. Měli jsme husinu. Hned druhý den jsme se sešli v parku a vymysleli naší prvotinu, kterou jsme nazvali Červenej čudlik. Po absolutoriu jsme nastoupili do Národního Divadla, kde jsme se všichni potkali, společně natáhli suspíky a bílý kamaše, a sem tam si v rámci Dekkáču zablbli,“ říká k počátku spolupráce s DEKKADANCERS Ondřej Vinklát.

Jakmile Tom Rychetský, Viktor Konvalinka a Pavel Hejný oznámili, že z nedostaku časových kapacit ukládají soubor k ledu, rozhodli se Štěpán Pechar s Ondřejem Vinklátem a Markem Svobodníkem navázat na jeho činnost a pokračovat pod hlavičkou DEKKADANCERS. Dnes ve vedení souboru stojí dvojice Pechar – Vinklát.

10 dkg DEKKA bude večerem, který oslaví nejen působení 2. generace, ale i generace první, bez které by ta druhá nebyla. V celovečerním představení protkaném kratšími i delšími fragmenty prací obou generací vystoupí původní obsazení a věkový rozdíl mezi některými tanečníky bude činit bezmála 30 let

Nejen tanec, ale i fotka dělá Dekkáče tím, čím jsou

Není zcela běžné, že by jedním ze zakladatelů tanečního souboru byl fotograf. Tom Rychetský na založení souboru vzpomíná takto: „V Národním Divadle se jednoho dne zjevil jakýsi `huňáč` s foťákem. Byl to Pavel Hejný. Zpočátku fotil zkoušky baletu a mám takové podezření, že hlavně kvůli baletkám, ale to je vedlejší. Pak fotil i představení a ty fotky byly neskutečný. Jednoho večera jsme zašli na pivo a já mu představil koncept své budoucí choreografie Nedokončený kus – tria dvou tanečníků a fotografa. Nápad se mu líbil, a tak jsme si plácli na spolupráci. Premiéra měla velký úspěch a z toho nadšení jsme společně s Viktorem Konvalinkou založili Dekkáče. Takhle jednoduchý to bylo!”

A protože je taneční fotografie integrální součástí DEKKADANCERS, vyhlásili DEKKADANCERS společně s ARCHOU+ open call Kick-Off Vol. II: Foto Workshop. Jedná se o dvoudenní intenzivní fotografický workshop pod vedením Pavla Hejného, který proběhne 23. a 24. září 2025. Jeho součástí je stage focení inscenace La Dolce Vita i tačníků DEKKADANCERS a následný rozbor fotografií. Zaměřuje se na mladé tvůrce do 30 let.

DEKKADANCERS

Skupinu v roce 2009 založili tanečníci a choreografové Viktor Konvalinka a Tom Rychetský, společně s fotografem Pavlem Hejným. V roce 2015 se vedení ujímá tzv. druhá generace DEKKADANCERS – Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Marek Svobodník. Dnes skupinu vede dvojice Pechar – Vinklát. DEKKADANCERS mají na svém kontě řadu produkcí a představení napříč žánry – od celovečerních tanečních inscenací, až po rozmanité projekty, jako jsou módní přehlídky, hudební videa a koncerty. Soubor se zaměřuje na tvorbu, která překračuje běžnou hranici tance a oslovuje tak širokou veřejnost. Autenticky, bez podbízivosti a s jedinečným přístupem ke každému představení. Spolupracuje s nejlepšími ze svých oborů napříč žánry. Patří mezi ně nejen špičkoví tanečníci, ale i populární hudebníci či renomovaní herci, divadelníci a výtvarníci. Divák si z představení DEKKADANCERS odnáší nejen pohybově-taneční zážitek, ale celistvý divadelní prožitek, často okořeněný o specifický druh humoru, který bortí hranice mezi divákem a performerem.

Mediálním partnerem oslav 10. výročí DEKKADANCERS je Český rozhlas Vltava.

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín

PKB pozastavuje po padesáti letech existence činnost

Pražský komorní balet (PKB), jeden z nejdéle působících nezávislých tanečních souborů v České republice, bude od 1. června 2025 nucen přerušit svou kontinuální činnost. I přes padesátiletou tradici, mezinárodní úspěchy a aktivní působení napříč regiony se soubor v letošním roce ocitl ve složité finanční situaci, která neumožňuje další profesionální provoz v dosavadním rozsahu.

Půlstoletí umělecké kontinuity v ohrožení

Pražský komorní balet založil v roce 1975 významný český choreograf Pavel Šmok jako přímého pokračovatele Studia Balet Praha, které vzniklo již v roce 1964. Během pěti dekád se PKB na poli současného tanečního divadla vyprofiloval jako výrazná umělecká značka, pod kterou vznikly desítky původních děl a která uvedla na česká i zahraniční jeviště řadu významných choreografů a špičkových tanečníků.

Rok 2025, kdy si Pražský komorní balet připomíná padesáté výročí svého vzniku, měl být příležitostí k důstojnému bilancování. Místo oslav ale přináší bolestné rozhodnutí – přerušení činnosti, které je výsledkem dlouhodobě nevyrovnaného a nedostatečného financování nezávislých souborů v oblasti tanečního divadla.

Profesionální provoz, celoroční činnost, šíře zásahu

Od roku 2013 PKB funguje v režimu profesionálního souboru s celoroční činností. Vytváří nové inscenace, pravidelně reprezentuje Českou republiku v zahraničí a nabízí taneční umění v regionech, kde jinak nemají diváci možnost kvalitní taneční představení zhlédnout. Pořádá také edukativní programy pro mladé publikum. Po stránce výkonu – počet představení, návštěvnost, dramaturgická náročnost – je PKB srovnatelný s baletními soubory kamenných divadel.

Mezi úspěchy posledních let patří Ceny Thálie (Cena Thálie pro Dominika Vodičku a řada nominací na toto ocenění, například Linda SvidróTereza HlouškováOndřej VinklátBára MüllerováEnnio Zappalà), úspěšná a vyprodaná představení, například KYTICE v choreografii a režii Petra Zusky oceněná nejlepší inscenací roku 2019, LA STRADA choreografa Jiřího Bubeníčka či komponovaný večer Petra Zusky PRO MOU VLAST v rámci Roku České hudby). Soubor pracuje s vynikajícími českými choreografy: Petr ZuskaJiří BubeníčekMarek Svobodník a další. Uměleckým patronem Pražského komorního baletu je světoznámý choreograf Jiří Kylián.

 

Finanční realita a její důsledky

Navzdory těmto výsledkům získal Pražský komorní balet v letošním roce nejnižší podporu v rámci grantového programu Ministerstva kultury pro celoroční činnost a čelí i dlouhodobě nízké podpoře ze strany hlavního města Prahy. Současná výše veřejného financování činí přibližně 4,5 milionu Kč, zatímco celkový roční rozpočet souboru přesahuje 17 milionů Kč.

„Pro soubor s denním provozem, který zaměstnává dvě desítky profesionálů, je tato situace neudržitelná. Po pečlivém zvážení všech možností jsme byli nuceni přistoupit k dočasnému pozastavení činnosti. I nadále však věříme, že se podaří nalézt řešení a k umělecké činnosti se vrátíme,“ uvádí ředitelka Pražského komorního baletu Ladislava Dunovská Jandová.

Výzva k podpoře

Z důvodu aktuální situace dojde ke zrušení více než 12 pracovních míst a omezení plánovaných aktivit včetně zájezdů a vzdělávacích projektů. Část závazků se PKB pokusí i přes tuto obtížnou situaci ještě v letošním roce realizovat.

Na podporu PKB vznikla veřejná petice „Jsme pro zachování Pražského komorního baletu“, kterou mohou zájemci podepsat v Divadle na Vinohradech, v Městské knihovně v Praze nebo v Domě tanečního umění v Braníku.

Pražský komorní balet je největší český nezávislý soubor, který vznikl v roce 1964 a v tehdejším Československu patřil k prvním představitelům současných proudů v moderním tanci. Soubor založil a dvě desítky let pak vedl choreograf Pavel Šmok, jeden z tuzemských protagonistů moderního tance. Experimentální studio Balet Praha (později jen Balet Praha) založili v roce 1964 právě Pavel Šmok spolu s Lubošem Ogounem a Vladimírem Vašutem. Na tento projekt v roce 1975 navázal Pražský komorní balet. Za dobu své existence se soubor stal významným nezávislým a obecně respektovaným reprezentantem českého tanečního umění doma i v zahraničí a získal řadu ocenění. Pražský komorní balet dál hrdě nese dědictví Pavla Šmoka a připravuje premiéry, které přinášejí radost publiku v Praze i po celé České republice.

Foto: Martin Divišek (po posledním představení Kytice)

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Premiéra Mé vlasti

Divadelní sezona vyvrcholí v Azylu 78, projekt, který nemá obdoby

Na scénu míří projekt, jaký v českém kulturním prostoru nemá obdoby. První divadelní adaptace Mé vlasti pro malé i velké diváky v podání České filharmonie, Divadla bratří Formanů a DEKKADANCERS bude slavnostně uvedena přesně za týden v Azylu78. Výjimečné spojení scénického umění, hudby a výtvarné poetiky slibuje velkolepou multižánrovou podívanou pro malé i velké. Po loňském rozloučení s Knihou džunglí tak tvůrci přicházejí s novou výpravnou inscenací, která se právem stává zlatým hřebem závěru letošní divadelní sezony.


Zkoušky právě vrcholí pod šapitó v pražském Azylu78, kde se režiséři Matěj FormanJanek Jirků a Štěpán Pechar střídají nad jednotlivými symfonickými básněmi. V představení se na jedné scéně potká 12 performerů (během třítýdenního bloku představení se alternuje 15 tanečníků, herců a akrobatů) a komorní sestava hudebníků České filharmonie čítající 16 lidí. Smetanovu předlohu pro ně upravil respektovaný skladatel a dirigent Marko Ivanović. Scénu navrhl Matěj Forman a kostýmy a masky připravila výtvarnice Andrea Sodomková.

Vznik takto rozsáhlého projektu dále umožnila výrazná finanční pomoc společnosti Pale Fire Capital českého internetového podnikatele a investora Jana Barty, který je známý svými filantropickými aktivitami. Má vlast je tak dalším kulturním projektem, který se mohl opřít o jeho podporu.

„Naše inscenace vzniká v produkci několika malých nezávislých kulturních subjektů, rozpočtově by ale patřila spíš do Národního divadla. Pro financování takto velkého projektu potřebujeme významnou pomoc od firemních partnerů. Vstup takto významného partnera jen pár týdnů před premiérou pro nás sehrál klíčovou roli. Pomoc Jana Barty nám umožnila projekt realizovat v jeho plánovaném rozsahu. Diváci tak nezůstanou o nic ochuzeni a mohou se těšit na velkolepou podívanou, která nemá v českém kontextu srovnání,“ uvádí producent Štěpán Kubišta. Projekt pak podpořila celá řada dalších partnerů, mezi kterými je třeba vyzdvihnout dotaci od Bohemian Heritage Fund.

Divadelní Má vlast se zároveň odehraje pod záštitou prezidenta České republiky Petra Pavla.

MÁ VLAST

BEDŘICH SMETANA & KOL. (FORMAN, IVANOVIĆ, JIRKŮ, PECHAR, SODOMKOVÁ) Sodomková)

  • Premiéra: 12. 6. 2025, Azyl78, reprízy: 14.–29. 6. 2025, Azyl78
  • Autor hudby: Bedřich Smetana
  • Hudební úprava, nastudování: Marko Ivanović
  • Scénář, scénografie, režie: Matěj Forman (režie Vyšehradu a Blaníku)
  • Námět, scénář, režie: Janek Jirků (režie básní Vltava, Šárka a Tábor)
  • Choreografie, režie: Štěpán Pechar (režie Z českých luhů a hájů)
  • Kostýmy a masky: Andrea Sodomková
  • Výtvarná spolupráce, tvorba loutek, technologie a výroba: Petr Pasler, Tereza Komárková, Josef Sodomka, Jitka Barnetová
  • Účinkující: Lukas D. Blaha, Patrik Čermák, Florian Garcia, Josef Bobeš Havelka, Albert Kaše, Andrej Lyga, Natalia Metodijeva, Šimon Pliska, Eva Stará, Dora Sulženko Hoštová, Nela Štarková, Adriana Štefaňáková, Ondřej Vinklát, Andrea Vykysalá, Václav Wortner a hudebníci a hudebnice České filharmonie
  • Vizuál: Magdalena Rutová, typo Jan Čumlivski
  • 105 min. vč. přestávky / vhodné od 6 let / česky

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín

Premiéra Má vlast pro malé i velké

Česká filharmonie, Divadlo bratří Formanů a DEKKADANCERS na jedné scéně

Pod nejnovějším nastudováním Mé vlasti jsou podepsáni tvůrci úspěšného projektu Kniha džunglí, kterou mezi lety 2022 až 2024 zhlédlo více než 30 000 diváků. Na jedné scéně se opět potká Česká filharmonie, DEKKADANCERS a Divadlo bratří Formanů. Režiséry projektu jsou Matěj Forman, Janek Jirků a Štěpán Pechar. Hudební aranžmá skládá Marko Ivanović. Kostýmy a masky navrhla Andrea Sodomková, která spolupracuje s Matějem Formanem i na scénografii. Na multižánrovou scénickou podívanou v síti GoOut zbývá už jen polovina dostupných vstupenek. Premiéra se uskuteční 12. června v Azylu78. Poté se projekt přesune na festival Smetanova Litomyšl, kde byly jeho reprízy vyprodány během dvou dní.

Má vlast se začala zkoušet na konci března 2025. Koncem dubna se zkoušení přesunulo do atraktivních prostor haly 11A, tzv. Skleněnky, v Holešovické tržnici. Finální přípravy pak proběhnou v Azylu78, kde se následně uskuteční premiéra. Tři režiséři postupně prochází jednotlivé symfonické básně s 16 účinkujícími, mezi nimiž jsou zastoupeni tanečníci z DEKKADANCERS, improvizátoři z My kluci, co spolu chodíme, akrobatky z Holektivu i herci z Divadla Minor.

 

Hudební zpracování bude výzvou

O hudební doprovod se pod špičatou střechou šapita postará České filharmonie. Hudební nastudování pro ni připravuje skladatel a dirigent Marko Ivanović„Celosvětově je známa především Vltava, ale já mám zvláštní vztah k Blaníku. Je to trochu přehlížená část, která je ale velmi optimistická, idealistická a pro mě reprezentuje přesně tu míru vlastenectví, kterou na Češích tak obdivuji. Navíc se jedná o skladbu, po jejímž prvním poslechu (bylo mi tehdy 14) jsem poprvé zatoužil studovat v Praze a stát se dirigentem.”

Extrémně obtížné symfonické básně v Azylu78 zahraje komorní sestava České filharmonie v pouhých 16 lidech. Mnozí filharmonici to již nyní berou jako skutečnou výzvu, stejně jako hraní v atypickém prostředí cirkusového stanu. Autor hudební úpravy také slibuje, že se diváci dočkají i hudebních nástrojů, které by nejspíš Bedřicha Smetanu ani nenapadlo použít.

 

Pro malé i velké. Hravě i s humorem. To je oč tu běží!

Multižánrový projekt počítá s výpravnou scénou, která vzniká pod vedením režiséra a výtvarníka Matěje Formana, jehož originální pohled nabídne mezigenerační podívanou a také workshopy. Dětem bude před představením určena Velká rytířská výzva, kde si budou moci pod vedením zkušených výtvarníků z okruhu Divadla bratří Formanů a Blanických rytířů vyzdobit vlastního oře, s nímž vyrazí do boje o záchranu naší vlasti.

„Určovat hranici mezi malým a velkým divákem je ošemetné a snad i pošetilé. Netvoříme naučné představení pro školní mládež ani vzdělávací koncert pro děti. Jsme zkrátka unášeni Smetanovou hudbou a když teď, obrazně řečeno, překládám hudební motivy Mé vlasti do divadelních obrazů a scén, nemyslím při tom na dětské nebo dospělé publikum, ale toulám se krajinou a nechávám se okouzlit. Poslouchat a vnímat Smetanovu hudbu je moje cesta k ní. A je to také o příbězích a o nás. Má vlast se odehrává mezi přítomností a minulostí. Je to o hledání zamilovaných míst, která jako poklad, objevují po generace ti, kdo žijí s touhou po kráse, opravdovosti, dobrodružství a lásce. Malí i velcí. Je to pozvání pro všechny,“ vysvětluje Matěj Forman.

Autorem námětu a režisérem je Janek Jirků, ředitel Divadla Minor. Na scéně tak nebudou kromě herců a tanečníků chybět ani loutky: „Naším cílem je vytvořit kouzelné představení. Aby loutkové divadlo fungovalo, musí to dovolit i divák. Když si chce hrát, je to v pohodě. Ale hravost tu není pro hravost, není to jenom prázdná zábava – zrychluje přenos informací, zesiluje emoce, vyostřuje dramatičnost. Smetanova hudba je obrázková. Dramatická. Energická. Hravá. Proměnlivá. Nesmírně nápaditá. Chvíli pimprlová a chvíli naprosto vážná. Jsem přesvědčen, že by Smetanu bavilo s námi pracovat na společné věci, že to, co je blízké nám, by bylo blízké i jemu. Nicméně, bránit se nemůže, takže my čile spolupracujeme s ním,” uzavírá režisér Jirků.  

Choreografii pro inscenaci připravuje umělecký a výkonný šéf DEKKADANCERS Štěpán Pechar. Autoři přistupují k divadelnímu zpracování Mé vlasti s respektem, ale zároveň vítají použití humoru: „Má vlast v našem podání bude nejen hudebním, ale i tanečním, hereckým, loutkovým, akrobatickým a také výtvarným představením. Samotné obsazení je složeno z tanečníků, herců, akrobatů, muzikantů, což je taková krásná zoologická všech možných druhů performerů. Pevně věřím, že všichni dostanou prostor se vyřádit. Pro naši společnou tvorbu si totiž nelze odmyslet humor a nadsázku, které nám jsou vlastní. Je to právě to pojítko, které nás všechny sbližuje.“

MÁ VLAST

BEDŘICH SMETANA & KOL. (FORMAN, IVANOVIĆ, JIRKŮ, PECHAR, SODOMKOVÁ)

Sodomková)

  • Premiéra: 12. 6. 2025, Azyl78, reprízy: 14.–29. 6. 2025, Azyl78
  • Autor hudby: Bedřich Smetana
  • Hudební úprava, nastudování: Marko Ivanović
  • Scénář, scénografie, režie: Matěj Forman
  • Námět, scénář, režie: Janek Jirků
  • Choreografie, režie: Štěpán Pechar
  • Kostýmy a masky: Andrea Sodomková
  • Výtvarná spolupráce, tvorba loutek, technologie a výroba: Petr Pasler, Tereza Komárková, Josef Sodomka, Jitka Barnetová
  • Účinkující: Lukas D. Blaha, Patrik Čermák, Florian Garcia, Josef Bobeš Havelka, Albert Kaše, Andrej Lyga, Natalia Metodijeva, Šimon Pliska, Eva Stará, Dora Sulženko Hoštová, Nela Štarková, Adriana Štefaňáková, Ondřej Vinklát, Andrea Vykysalá, Václav Wortner a hudebníci a hudebnice České filharmonie
  • Vizuál: Magdalena Rutová, typo Jan Čumlivski
  • 105 min. vč. přestávky / vhodné od 6 let / česky

Více informací: https://www.mavlast.cz

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín