Štítek: Albert Kaše

„and“

Jiří Pokorný v nové inscenaci pro DEKKADANCERS zkoumá mezilidské vztahy

Jiří Pokorný a DEKKADANCERS uvedou novou tanečně-pohybovou inscenaci “and” o blízkosti i vzdálenosti mezi námi. Poukazuje na naše sociální prostředí jakožto rozpadající se systém, ve kterém se ztrácejí vztahy. Pokorný, který se jako performer i choreograf proslavil v zahraničí, se ke spolupráci se souborem vrací po 10 letech. Známé jsou především jeho spolupráce s Nederlands Dans Theater či Crystal Pite a její company KIDD Pivot. Do novinky obsadil jádro tanečníků DEKKADANCERS, kteří na domácí scéně aktuálně patří k naprosté špičce. V inscenaci tak vystoupí tři tanečníci nominovaní na letošní Thálie či Ondřej Vinklát, který již laureátem tří ocenění je. And mohou diváci prvně zhlédnout 31. října na Jatkách78. Na premiéru navážou čtyři reprízy.

Jak nejlépe zachytit fungující (nebo naopak zcela nefungující) vztahy pohybem? Odpověď na tuto otázku hledá nová inscenace and souboru DEKKADANCERS, jejímž choreografem je Jiří Pokorný. Písmeno “a” zde reprezentuje symbol propojení. Představuje jednotu nebo místo, ve kterém můžeme objevovat zcela nové obzory v navazování mezilidských vztahů.

„A“ Sjednocuje rozporuplnost našich životů a přivádí nás k vyššímu stavu vzájemného porozumění, protože význam “a” je společný všem bez rozdílu. Vždyť co by byla sůl bez pepře, kdyby mezi nimi chybělo ono zmiňované „a“? And tak v celovečerním představení spojí několik jedinců v jednu velkou rodinu, kdy na základě interakcí mezi nimi budeme mít možnost hodnotit blízkost či odtažitost jejich vztahu. Ke slovu se dostává i téma samoty, vždyť nakonec je přeci „lepší chtít být sám než zůstat sám“, jak praví motto inscenace.

„S tanečníky se společně snažíme najít způsob, jak pohybem ztvárnit jednotlivé charaktery postav bez nadměrné popisnosti, tedy “nevyhrávat” emoce, ale nechat jednotlivé emoční momenty plynout skrze tělo a jeho pohyb co nejpřirozeněji. Je to proces, který se vyvíjí pomalu. I samotný tanec má své limity. Abychom dosáhli určité pohybové diverzity, tanečníci pracují s pohybovou texturou na několik různých způsobů. Dále pracujeme s prostorem a interaktivně i se světlem. Skrze tyto prostředky se snažíme přiblížit i k samotné podstatě “and”, vysvětluje Jiří Pokorný.      

Samota může být restart, nový začátek, nezávislost i síla. Samota nemusí být osamělá. Osamělými se však stáváme, když sami sebe nevnímáme jako součást celku, protože žádný člověk není ostrov.

Pro inscenaci vzniká hudba z pera hudebníka a tanečníka Davidsona Jaconella. Hudbu či zvukový design vytvořil např. pro Nederlands Dance Theater 2, Korzo Theater v nizozemském Haagu, Alberta Ballet v Kanadě, West Australian Ballet v západní Austrálii a několik tanečních institucí v Německu. Spolupracuje nejen s Jiřím Pokorným, ale dále také s choreografy Ihsanem Rustemem, Stephenem Delattrem či Ivanem Alboresim. V roce 2018 absolvoval mentoring u světoznámého skladatele Dirka P. Haubricha, který mimo jiné spolupracuje s choreografem Jiřím Kyliánem.

V inscenaci vystoupí nejlepší tanečníci současné scény: Ondřej Vinklát (držitel tří Thálií za tanec), Patrik Čermák (užší nominace na Thálii 2024 za Tramvaj do stanice Touha), Natalia Metodijeva (širší nominace na Thálii 2024 za La Dolce Vitu), Albert Kaše (širší nominace na Thálii 2024 za La Dolce Vitu), Florian Garcia a mladé talenty Adriana Štefaňáková a Nela Štarková.

DEKKADANCERS: and

  • Koncept a choreografie: Jiří Pokorný
  • Hudba: Davidson Jaconello
  • Tančí: Ondřej Vinklát, Patrik Čermák, Nela Štarková, Florian Garcia, Natalia Metodijeva, Albert Kaše, Adriana Štefaňáková
  • Vizuál: Pavel Hejný
  • Scéna a kostýmy: Jiří Pokorný ve spolupráci s Pavlem Knollem
  • Světelný design: Lukáš Brinda

Premiéra: 31. 10. 2024 / 70 min. / vhodné od 10 let

https://dekkadancers.net/cs/repertoire/and/

Jiří Pokorný (1981) je jeden z nejvýznamnější českých tanečníků, choreografů a lektorů, kteří se prosadili v zahraničí. Jako performer byl angažován v NDT pod vedením Jiřího Kyliána a poté pokračoval ve své profesní dráze s výjimečnou Crystal Pite a její company KIDD Pivot. Je jednou z mála osobností, jež získala důvěru od Crystal Pite k nastudování a předávání jejích choreografií vybraným souborům. Je autorem řady uznávaných choreografií a ke spolupráci s DEKKADANCERS se vrací po 10 letech od svého debutu pro tento soubor s kusem Černé mraky nepláčou.

Foto (© Pavel Hejný) 

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín 

Jonathan Livingston Racek

Dekkadancers a česká filharmonie chystají premiéru hudebně-taneční inscenace s Jiřím Lábusem

Po úspěšném projektu Kniha džunglí uvádějí DEKKADANCERS a Česká filharmonie další společný počin. Bude jím taneční představení s mluveným slovem o svobodě a poznání Jonathan Livingston Racek podle kultovního literárního díla Richarda Davida Bacha. V exkluzivních prostorách Dvorany Rudolfina se setkají nejlepší tanečníci současné scény a přední čeští herci Jiří Lábus a Vilém Udatný. Režie a choreografie se ujal trojnásobný držitel Thálie za tanec Ondřej Vinklát. Původní hudbu pro precizní interprety České filharmonie napsal Ivan Acher. Premiéra se uskuteční 28. srpna a navážou na ni čtyři reprízy.

K tomu, abys žil svobodně a šťastně, musíš obětovat nudu!

Mladý racek Jonathan je blázen do létání. Nepotřebuje se pachtit za potravou, jako to dělá většina jeho souputníků. Baví ho létat. Vysoko, daleko, střemhlav, prostě podle svého! Přes všechny pochybnosti o sobě a odmítnutí ze strany hejna, se mu díky vytrvalosti dostává svobody, poznání a radosti z bytí.

Legendární novela Richarda Bacha byla vydána před více než 50 lety, nicméně její odkaz spatřují tvůrci inscenace neustále aktuální: „V dnešní době, kdy často nevíme, čemu věřit, se více než kdy předtím otevírá možnost, která tu vždy je – důvěra v sebe sama. Důvěra je jako vnitřní kompas, který nás při dobrém záměru dovede dál, než sahají naše sny. Tímto přístupem se rád nechávám řídit jak při vzniku konceptu představení, tak při práci s tanečníky, kteří sami intuitivně reagují na podněty vycházející z předlohy. Postupně tak vzniká společné napojení na podstatu díla, která nás vede až k prvnímu uvedení.“ vysvětluje Ondřej Vinklát.

Premiéra se uskuteční již na konci léta ve Dvoraně Rudolfina. Na jedné scéně se setkají nejlepší tanečníci současnosti a přední čeští herci Jiří Lábus a Vilém Udatný. S oběma umělci soubor váže dlouholetá spolupráce a přátelství. „S Ondřejem Vinklátem jsme se seznámili před několika roky v Národním divadle po představení Romeo a Julie. Ondra mi tehdy řekl, že mě obdivuje od svých sedmi let, a já jemu složil poklonu, že ho obdivuji od sedmi hodin večer, kdy vkročil na scénu. A ten obdiv trvá,“ říká Jiří Lábus a dodává:

„Na DEKKADANCERS se mi líbí, že se nebojí nevyzkoušených věcí, nechtějí ustrnout na místě. Často se vyjadřují k tématům, která jsou aktuální a pro společnost důležitá. Jejich tvorba nikdy není zábavou pro zábavu. Má přesah a důležitou výpovědní hodnotu. To vše ve formě, která není nudná, ale je nanejvýš zábavná.“

Hudbu k inscenaci složil Ivan Acher. Přímo na scéně ji živě zahraje 6 hudebníků České filharmonie pod vedením dirigenta Filipa Urbana. „Ve spojení s tanečním divadlem bude knižní předloha fungovat bezvadně. Její odkaz je v zásadě prostý, ale ve spojení s tancem a hudbou se nám ho podaří dostat právě do míst, kde se jeho síla znásobí. S choreografem Ondrou Vinklátem se dorozumíváme na stratosferických frekvencích, takže Racek bude v dobrých rukou. Pokud k tomu připočteme možnosti dvorany Rudolfina, kde jsem měl možnost premiérovat už svoji skladbu s Agon Orchestra, a byl jsem nadšený z dozvuku toho prostoru, tak myslím, že i s Českou filharmonií se máme na co těšit,“ nastiňuje spolupráci Ivan Acher.

DEKKADANCERS & Česká filharmonie

Jonathan Livingston Racek

  • Režie a choreografie: Ondřej Vinklát
  • Scénář: Ondřej Vinklát, Tomáš Vondrovic
  • Režie mluveného slova: Tomáš Vondrovic
  • Předloha: Richard David Bach
  • Tanečníci: Natalia Metodijeva, Tereza Kučerová, Adriana Štefaňáková, Klára Jelínková, Florian Garcia, Patrik Čermák, Albert Kaše
  • Herci: Jiří Lábus, Vilém Udatný
  • Hudba: Ivan Acher
  • Dirigent: Filip Urban
  • Zvuk: Jan Středa
  • Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
  • Světelný design: Lukáš Brinda

Délka: 60 minut / vhodné od 8 let / česky (s titulky)

Premiéra: 28. 8. 2024

Vstupenky a více informací: https://dekkadancers.net/cs/repertoire/racek/

Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=bABITWW26gQ

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín

La Dolce Vita

Nejdrzejší představení Dekkadancers

Nejdrzejší představení Dekkadancers bude o lidech bez domova. Poprvé jej uvedou v dubnu na Jatkách 78

První premiérou DEKKADANCERS v roce 2024 bude La Dolce Vita. Inscenace sází na tancem ztvárněné akční i dojemné scény plné pouličních šarvátek, odvyprávění příběhu podmanivou hudbou, či na avantgardní estetiku a typický dekkáčovský humor. Autorské duo Štěpán Pechar a Štěpán Benyovszký se v La Dolce Vitě nechalo volně inspirovat příběhy lidí bez domova. Pro inscenaci vzniká rovněž autorská hudba z dílny Jana Šikla. Novinka slibuje i neotřelou výpravu a kostýmy, jejich tvůrcem je Pavel Knolle. Na přípravách soubor spolupracuje s Armádou spásy, Novým Prostorem a Pragulic. Organizacím, které pomáhají bezdomovcům, tanečníci vyčlenili platinové benefiční vstupenky, kdy mezi ně rovným dílem rozdělí 100 % vybrané částky. Premiéra se uskuteční 9. dubna na Jatkách78.

DEKKADANCERS uvedou taneční show inspirovanou příběhy lidí bez domova. Bezprizorní parta nezlomných bezdomovců se tváří v tvář tuhé zimě snaží spojit síly a přežít. A s tím, jak zima přituhuje, podaří se jim včas přesvědčit nás i sama sebe, že jsou lidi jako ostatní, s osudem, který může potkat kde koho, s životem, který stojí za to zachránit?

Vznik inscenace pro šestici tanečníků inicioval umělecký šéf DEKKADANCERS Štěpán Pechar, který připravuje choreografii a společně se Štěpánem Benyovszkým La Dolce Vitu režíruje. „Je to projekt, na který se extrémně těším, protože je příběhem lidskosti. O hořkosladkém životě jako takovém. Současně je pro mě výzvou choreografovat po delší pauze sám. Chci se obejít bez různých berliček, hledat nové přístupy k choreografii a různé principy pohybů, jež se stanou plnohodnotným výrazovým slovníkem. Představuji si tak trochu postapokalyptický svět, kdy se absurdní a vtipné situace z každodenního života bezstarostných bezdomovců postupně zužují na jedno jediné – boj o tenhle náš sladký život,“ vysvětluje choreograf.

 

Dramaturgem a režisérem inscenace je další z kmenových tvůrců DEKKADANCERS Štěpán Benyovszký, který se souborem spolupracoval např. na Poslední večeři, HornyBach 18+, Proměně či A.I. V novém kusu se nyní pokusí nastínit, proč může být život na ulici sladký: „Nejvíce znepokojující výpovědi, které jsme v rozhovorech s lidmi žijícími na ulici slyšeli, se točily kolem jejich spokojenosti. Svůj život by prý za nic neměnili. Nemusí se o nic starat, nemusí dělat nic, než na co mají chuť. Jen si užívají, všechno, co jejich život nabízí, bez starosti o zítřek. Mohou se oddat impulzům, neřestem, závislostem i lenošení. La dolce vita! Co na tom, že zítra může hrozit mráz, hlad, úraz či smrt – teď si ještě mohou udělat dobře. Našli jsme něco univerzálně lidského na snaze ignorovat naléhavé problémy ve vlastním životě a prostě se jen snažit ukojit bezprostřední touhy.“

Autorskou hudbu pro inscenaci složil Jan Šikl, který se hudbě věnuje na několika úrovních. Jako bubeník v projektech Zabelov Group a Korjen, jako skladatel vážné hudby (spolupráce s Orchestrem Berg), skladatel filmové a video tvorby a hudby scénické (např. pro Národní divadlo, 420PEOPLE či Spitfire Company). Hudebník a skladatel slibuje barevně a žánrově pestrou hudbu: „Drsné osudy jsou v La Dolce Vitě vyprávěny silně estetizovaným jazykem tance. A podobně jsem se i já snažil dávat do kontrastu bezprostřednost a jistou špínu zvukových nálezů a vedle toho představit krásnou ušlechtilost klasických nástrojů. Moje hudba bude spojovat také předvídatelnost repetitivní hudby a prvek náhody při hledání samplů v hromadě ruchů.“

 

 

Diváci nákupem vstupenek podpoří lidi žijící na ulici

Na přípravě představení DEKKADANCERS spolupracují s organizacemi, které dlouhodobě usnadňují život bezdomovcům. Kompletní tým tvůrců a tanečníků absolvoval procházku Prahy s bývalým bezdomovcem Romanem, kterou organizuje Pragulic. Armáda spásy zprostředkovala setkání s terénním pracovníkem a cennými zkušenostmi přispěli také zástupci Nového Prostoru.

DEKKADANCERS se současně rozhodli tyto instituce podpořit. V první řadě je vyčleněno vždy 8 benefičních platinových vstupenek na každé představení La Dolce Vity. 100% částky z jejich prodeje bude rovným dílem rozděleno mezi Armádu spásy, Nový Prostor a Pragulic. Armáda spásy využije prostředky na nákup nocleženek, protože zima bez střechy nad hlavou obzvlášť studí. Nový Prostor vybranou částku využije na podporu denního centra a sociální rehabilitace lidí bez domova. Pragulic zaplatí lítačku svým průvodcům Mírovi, Karlovi a Karimovi a podpoří samostatné bydlení dalších spolupracovníků.

 

 

DEKKADANCERS: LA DOLCE VITA

  • Námět, choreografie a režie: Štěpán Pechar
  • Režie a dramaturgie: Štěpán Benyovszký
  • Choreografie: Štěpán Pechar
  • Hudba: Jan Šikl
  • Výprava: Pavel Knolle
  • Light design: Lukáš Brinda
  • Vizuál: Pavel Hejný
  • Tančí: Natalie Metodijeva, Adriana Štefaňáková, Nela Štarková, Florian Garcia, Albert Kaše, Patrik Čermák
  • Více informací: https://dekkadancers.net/cs/repertoire/ladolcevita/
  • Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=Y1pnEbyS3h8
  • Premiéra: 9. 4. 2024, reprízy: 10.–14. 4. 2024
  • 70 min. / vhodné od 6 let / bez jazykové bariéry

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín

Velké ovace absolventům ve Stavovském divadle

Pro Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium i hosty. ֍ Pestrý a bohatý repertoár. ֍ Citlivá choreografie i dramaturgie. ֍ Kvalita a entuziasmus. ֍

Historií prodchnuté Stavovské divadlo v Praze bylo počátkem června hostitelem dvou Absolventských představení studentů Tanečního centra Praha i jeho hostů. Ta byla zároveň i symbolickou tečkou v působení této vzdělávací instituce v Praze 5, pod Dívčími hrady, na Žvahově. TCP i další nekomerční spolky a instituce se totiž brzy stěhují – na adresu zrekonstruovaných prostor někdejšího Branického pivovaru v Praze 4.

Úvodem přítomné v hledišti přivítal na forbíně manažer konzervatoře TPC inženýr Antonín Schneider. V civilním, informačně bohatém, proslovu poukázal na řadu složitých aspektů posledních dvou sezón, se kterými se (nejen tato) škola musela vyrovnat. Zároveň diváky informoval o programu večera, ale i programu školy. I když v závěru vyslovil několik bodů, týkajících se přímo rodičů žáků školy, určitě se nemuseli ti „méně zainteresovaní“ v hledišti cítit jako na SRPŠ. 🙂

Celý večer se skládal ze šestnácti samostatných čísel žáků a hostů. Nejvíce v nich byly zastoupeny sedmé a osmé ročníky školy a hned po nich třídy páté a šesté. Prostor však dostali i žáci třetích a čtvrtých ročníků.

Ke kladům celého večera – kromě výtečných výkonů mladých tanečnic a tanečníků – patřila i skvělá práce těch v zákulisí. Především zvukových mistrů a osvětlovačů. Ti druzí především dokázali na každé jednotlivé vystoupení dopřát divákům unikátní atmosféru.

K častým neduhům obdobných bilančních vystoupení patří povětšinou monotónnost, dramaturgické vršení jednotlivých čísel bez jakékoli myšlenky… A tím pádem časem, nebojím se říct, jistá nudnost. Zde tomu bylo právě naopak! Diváky neustále nechávala v napětí citlivá ruka dramaturga. Jednotlivá čísla si odpovídajícím způsobem kontrastovala. A především, celý večer měl patřičnou gradaci. K tomu zcela jistě přispěl pestrý výběr autorů choreografií. Od osvědčených choreografek Vlasty Schneiderové, Terezy Hlouškové, Pavly Königsmarkové, Lindy Svidró, přes Terezu Chladovou, Evu Plockovou, Ihora Bezdieniezhnykha až po legendy Maria Petipu a ikonu této školy Pavla Šmoka.

Právě nastudování Šmokovy choreografie „Musica Slovaca“ jeho význačnou tanečnicí i asistentkou Kateřinou Dedkovou  Frankovou,  v provedení současných členů Pražského komorního baletu Báry Müllerové a Dalibora Lekeše, významně symbolizovalo propojení tohoto tělesa se školou.

Vrcholem celého večera byly impozantní „Vzpomínky“ (v choreografii Vlasty Schneiderové) v taneční interpretaci sedmých a osmých ročníků školy. Byly postaveny na mistrnou koláž z děl Georga Friedricha Händela, Matteo Bocelliho i etnické budhistické hudby. Celé vyznění této silně působivé kreace podpořily verše Ivana Slavíka, jenž ze záznamu přednesl Jaromír Meduna.

Právě jeho recitační výkon dával vzpomenout na legendu jménem Radovan Lukavský. Ten  podstatnou část své kariéry zářil právě na stejných divadelních prknech…

Nespravedlivé by bylo opomenout i číslo „Musicality of step“ absolventa této školy z roku 2016 Ihora Bezdieniezhnykha. A celý večer obohatila jistě i nejen „Láska“ na hudbu módní Shakiry, „Střemhlav“, „Painted Rainbow“ či „Gruzie“. Dlužno podotknout, že všem vystoupením (beze zbytku) dodával, mimo nesporně zvládnutého baletního i tanečního umění, patřičnou gradaci elán a entuziasmus vystupujících. Ovace byly zasloužené. Prostě, mladá krev se nezapře…

Za zmínku jistě ještě stojí, sice útlý, ale nesmírně informačně bohatý program. Vkusně graficky řešený.

Zpravodajská slušnost velí, ještě před koncem, představit maturanty a absolventy TCP za školní rok 2020/2021. Jmenovitě a abecedně to jsou: Eliška Bílková, Jana Budařová, Evgeniia Efimová, Natálie Glembová, Adéla Hausleitnerová, Ester Hrubá, Albert Kaše, Markéta Kultová, Justýna Mašková, Andrea Medzanská, Simona Mejsnarová, Anna Němčoková, Oldřiška Neumannová, Monika Plachá, Nicole Popelková, Kim Sojeong a Barbora Travinská.

Úplným závěrem zbývá popřát TCP, ale i dalším nekomerčním institucím, konkrétně Pražskému komornímu baletu, Mezinárodnímu centru tance, Nadaci TCP, Nadačnímu centru Pavla Šmoka i komunitnímu centru Branický pivovar mnoho pohody a nových kulturních výzev v novém působišti. A jelikož se jedná o prostor bývalého pivovaru, tak osvědčeným pivovarským heslem – ZDAŘ BŮH!

Psáno ze druhého představení v pátek 4. června 2021.

Foto: archivní

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN