Pražský komorní balet začne novou sezónu

V turecké Ankaře zatančí Tereza Hloušková v choreografii Petra Zuzky

Pražský komorní balet zahajuje novou sezónu. První vystoupení PKB čeká ve druhé polovině tohoto týdne. Na čtvrtém ročníku festivalu moderního tance Contemporary Dance Festival v Ankaře v sobotu 4. září zatančí Tereza Hloušková. V tureckém hlavním městě se tanečnice představí se v sólové choreografii Petra Zusky s názvem „Fo(u)r One“, za niž vloni získala širší nominaci na Cenu Thálie.

Do souboru nastupují noví sólisté, Nikita Korotkov, který v minulosti tančil například v Národním divadle v Mnichově, ve slavném fyzickém divadle Piny Bausch ve Wuppertalu či v nizozemském divadla Scapino Ballet, a František Rezek, který přichází ze souboru Bohemia Balet. Sólisty PKB se od září stávají také Oldřiška Neumannová a Albert Kaše, kteří zde donedávna působili jako stážisté.

Od nové sezóny 2021/22 se Pražský komorní balet přesouvá do nového zázemí. Soubor bude nyní působit v nových prostorech Domu tanečního umění Praha v areálu bývalého Branického pivovaru, který byl dnes oficiálně otevřen. „Nové zázemí jsme potřebovali již řadu let, pracovali jsme po dlouhou dobu v provozně a technologicky nevhodných prostorech,“ uvedla Ladislava Jandováředitelka Pražského komorního baletu. „Dům tanečního umění nabídne odpovídající podmínky pro naši kontinuální činnost, získáme konečně profesionální prostředí pro naši práci: vlastní střechu nad hlavou, taneční sály, hygienické a rehabilitační zázemí, sklady pro kostýmy a scénografii…“

Na slavnostním otevření Domu tanečního umění byla dnes pokřtěna nová publikace s názvem (Studio) Balet Praha. Nová vlna československé choreografie. Autorkou knihy, kterou vydává Nadační fond a Institut Pavla Šmoka, je Lucie Kocourková. Slavnostního křtu nové publikace se ujala herečka a dabérka Nela Boudová.

V září uvede PKB dvě reprízy oblíbených představení Petra Zusky v pražském Divadle na Vinohradech, v neděli 12. září to bude Carmina Vetera a v neděli 26. září pak Kytice. Na 24. října chystá taktéž v Divadle na Vinohradech uvést premiéru Zabiják život, která vloni díky koronavirovým opatřením proběhla jen online. Na začátku prosince pak soubor čeká premiéra Kříž u potoka, kterou volně na motivy stejnojmenného románu Karoliny Světlé vytvoří choreografka Alena Pešková. V představení bude hostovat Zemlinského kvarteto.

Pražský komorní balet je nejdéle působícím nezávislým tanečním souborem v Čechách. Jeho zakladatelem byl slavný choreograf Pavel Šmok, který dal novou tvář českému baletu, a Pražský komorní balet uchovává jeho odkaz stále. Tvoříme ale dál nové inscenace, podporujeme domácí choreografy i skladatele a každý rok připravujeme původní premiéru. Naším hlavním choreografem je Petr Zuska, dlouholetý šéf Baletu Národního divadla a umělec světového renomé, na repertoáru však najdete i díla dalších choreografů, jako jsou Lukáš Timulák, Jiří Pokorný, Tomáš Rychetský, Ondřej Vinklát, Marek Svobodník a další.

 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Dva premiérové tipy z LATERNY MAGIKY

„Zázrak (s)tvoření“ a „New Normal“ – premiéra pro děti i krátký taneční film

Červen je v Laterně magice nabitý. Soubor představí publiku novou premiéru pro nejmenší diváky od 4 let a zpřístupní on-line taneční film, který vznikl v uplynulých měsících. Inscenace pro rodinné publikum „Zázrak (s)tvoření“ vznikla pod režijním vedením Radima Vizváryho. Premiéry proběhnou 24. a 25. června a první reprízy hned v sobotu 26. června. Krátkometrážní film z žánru dance for camera s titulem „New Normal“ si budete moci online pustit již od 14. června. Snímek choreografky Nataši Novotné a režiséra Jakuba Jahna zahajuje novou programovou řadu: „Laterna for Camera“.

„Zázrak (s)tvoření“

Premiéra inscenace »Zázrak (s)tvoření«

Nová inscenace pro diváky od čtyř let a jejich rodiče „Zázrak (s)tvoření“ bude mít 24. a 25. června premiéru na Nové scéně Národního divadla. Představení pro nejmenší kombinuje prvky pantomimy, nového cirkusu i loutkoherectví. Režisérem je umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry.

Další snímek z inscenace pro dětí

Tým osvědčených tvůrců tvoří kostýmní výtvarník a scénograf Marek Cpin, skladatel Ivo Sedláček, akrobat Matyáš Ramba, které se ujal pohybové spolupráce, light designér Karel Šimek a v neposlední řadě Maria Procházková, která se jako animátorka věnovala tvorbě projekcí.

Pro děti od 4 let

Představte si, že byste si mohli vytvořit nový svět z čisté nicoty. Takový, o jakém třeba sníte, bezpečný, ale plný překvapení a dobrodružství. Náš hrdina stojí na úplném začátku – se svou fantazií a bělostným papírem, který se může stát čímkoli. Papír hraje v inscenaci opravdu jednu z hlavních rolí. Je jedinou, zato živou a tvárnou rekvizitou. Je spoluhráčem hlavnímu hrdinovi a jeho kamarádům i materiálem, z něhož vniká celá scéna, celý svět, v němž ústřední postava kluka zažívá své dobrodružství.

Když jsem nastoupil do Laterny magiky a seznámil se s repertoárem, uvědomil jsem si, že v něm chybí více inscenací pro ty úplně nejmenší. Mám na mysli děti už od 4 let,“ vysvětluje Radim Vizváry svůj první tvůrčí krok v Laterně magice, které se od ledna letošního roku ujal jako umělecký šéf. S papírem jako hlavním materiálem využitým v představení má dobré zkušenosti ze svého vlastního sólového představení „Pejprbój“. V naší inscenaci je ale performerů sedm a rolí také, což dělá celkem kilometr papíru. Malí i velcí se mohou těšit, co všechno lze z takového množství vytvořit.

Papír prší i na projekcích

Bílý papír určuje základní estetiku celé inscenace, bílé kostýmy, které navrhl Marek Cpin, evokují papírovou látku a papír najdeme i jako materiál projekcí, které byly vytvořeny technikou stop motion.

Česky se tomu říká pookénková animace, což je základní ruční animační technika, která je ve svém principu velice jednoduchá,“ vysvětluje Maria Procházková. „Znamená, že to, co animujeme, snímáme okénko po okénku. Vyfotíme, posuneme, vyfotíme, posuneme… a tak pořád dokola. Snímky seřazené za sebe pak vytvoří zdání pohybu. Pro ,Zázrak (s)tvoření´ jsem všechny potřebné tvary vytrhávala z bílého papíru a animovala je na černém pozadí. Složitější tvary, například zvířata, jsem skládala z více vytrhaných částí, aby byly pohyblivější. A teď si zkuste představit déšť, kdy je v záběru najednou 30 kapek, útržků papíru, které musíte všechny poposunout, abyste vyfotili jednu fázi pohybu.

O filmových dotáčkách s živými performery se, s ohledem na čistě výtvarnou stránku inscenace, vůbec neuvažovalo. „Původně jsem si myslel, že bychom na projekční plochu i na samotné objekty z papíru mohli promítat či mapovat kreslené barevné ilustrace a animace, Maria mě ale přesvědčila, že takové projekce by papír přebily,“ říká Radim Vizváry.

Papírový „Zázrak (s)tvoření“

Nakonec zůstala barva v jediné složce, a tou se light design. Karel Šimek jeho prostřednictvím dotváří atmosféru a náladu každé scény. A to v souladu s hudbou Ivo Sedláčka, která tento charakter podporuje. Dokáže být lehká a hravá i dramatická. Oba umělci patří ke spolupracovníkům Radima Vizváryho a podíleli se na řadě jeho projektů.

S papírem je to jako s malířským plátnem. Jeho bělostná čistota poskytuje skvělý podklad pro práci s jakoukoliv barvou či tvarem, který nás napadne,“ říká Karel Šimek. „Papír a světlo na sebe reagují, stejně jako reaguje barva a plátno. Výsledek pak může být abstraktní, ale taky naprosto konkrétní. To, co vidím na jevišti já, nemusí nutně být naprosto identické s tím, co vidí divák. A to mě na spolupráci papíru se světlem nejvíce baví. Ta volnost v pojetí toho, co na jevišti vidím. To je pro mě ,Zázrak (s)tvoření´ – absolutní neohraničená svoboda v tom, čím je svět, který si tvoříme, naplněný.“

Tvoření je principem celé inscenace a současně i jejím poselstvím. Tím nejprostším, ale nikoli banálním vzkazem malému i velkému divákovi je, že jaký svět si vytvoříme, takový jej budeme mít. A že hravost a fantazie jsou právě těmi prostředky, kterými si krásný a pro nás příjemný svět vytvořit můžeme.

Nádherné choreografické nápady to vše přináší „Zázrak (s)tvoření“

Inscenace je poetická a komorní, vystupuje v ní sedm performerů: hlavního hrdinu ztvárnil mim Matěj Petrák a jeho průvodci světem papíru jsou členové a hosté Laterny magiky Pavlína Červíčková, Zuzana Herényiová, Tereza Kučerová, Patrik Čermák, Jindřich Panský a Alex Sadirov.

Profil na webu ND:

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/zazrak-stvoreni-14666358

Trailer 1: https://youtu.be/XbziT8cdrGI

Trailer 2: https://youtu.be/4NRgiG7ikig

»Zázrak (s)tvoření«

Námět, scénář a režie: Radim Vizváry

Scéna a kostýmy: Marek Cpin

Hudba: Ivo Sedláček

Choreografie: Matyáš Ramba

Light design: Karel Šimek

Animace a projekce: Maria Procházková

Premiéra: 24. 6. a 25. 6. od 18.00

Reprízy: 26. 6. od 14.00 a 17.00

Nový normál v tanečním filmu Laterny magiky

Laterna magika uvede 14. června svůj první krátkometrážní film v žánru dance for camera. Film choreografky Nataši Novotné a režiséra Jakuba Jahna s titulem „New Normal“ vznikal na Nové scéně ND během uplynulých tří měsíců. Na tvorbě filmu pracoval soubor Laterny magiky magiky spolu s hostujícími umělci. „New Normal“ bude k vidění na webových stránkách Národního divadla zdarma. Ještě před závěrem sezony tak odstartuje novou audiovizuální programovou řadu: „Laterna for Camera“.

Poetický taneční film „New Normal“ reaguje na současnou situaci a přináší pohled na „nový normál“ jako naději a příležitost k transformaci, ke které dochází vnitřním hledáním, niterným soubojem a překonáním sama sebe. Vše se pohybuje v úrovni metafory, film nevypráví příběh a neukazuje konkrétní popisné situace, hledá hranici stylizace a realismu.

Záběr z filmu

Během posledních několika let vyvíjím specifický režijní styl, který propojuje připravené situace s improvizací a dokumentárním způsobem snímání. Ve spolupráci s kameramanem Davidem Markovičem se během natáčení snažíme zachytit okamžiky a fragmenty, které takřka nejde vymyslet předem. Jsou příliš křehké a prchavé. Z těchto mikro záběrů potom ve střižně vytvářím střih vystavěný ze stovek kratičkých záběrů, tak aby výsledný film v divácích evokoval až fyzické reakce,“ přibližuje Jakub Jahn způsob natáčení i zamýšlený divácký zážitek.

Renomovaní tvůrci

Hlavní tvůrčí dvojice Nataša Novotná a Jakub Jahn se u natáčení nepotkali poprvé, mají za sebou již společnou práci na krátkém tanečním filmu „Hamletophelia“. Nataša Novotná je navíc celoživotně provázaná s mistrem tohoto žánru Jiřím Kyliánem, k tanečnímu filmu má tak velmi blízko: „Jakub je svým způsobem velmi poetický, což jsem já taky. Od začátku jsme se snažili pečlivě si naslouchat a vnímat představy toho druhého. Fakt, že byl Jakub přítomen většině zkoušek v prostoru, nám umožnil věci okamžitě diskutovat a vzájemně pochopit jak sebe, tak i ,technikality´ našich oborů, tedy režie a choreografie.“

Dalšími tvůrci filmu jsou Marek Cpin jako kostýmní výtvarník a scénograf a Karel Šimek jako light designér. Hudbu vytvořil na míru scénám a náladám multiinstrumentalista Prokop Korb a ve filmu vystupuje také mladičká úspěšná písničkářka Amelie Siba. Za kamerou stál dlouholetý spolupracovník Jakuba Jahna, etablovaný kameraman a fotograf David Markovič. V neposlední řadě se do tvůrčího týmu přidal i tanečník a choreograf Jiří Pokorný jako „new normal“ ve světě českého tance. Dramaturgickou asistenci poskytla ředitelka Festivalu tanečních filmů Jana Návratová.

Natáčení filmu probíhalo na Nové scéně Národního divadla, její unikátní architektura se sama o sobě stala scénografií inspirující choreografické řešení i filmovou obraznost: „V úplném začátku jsem se opírala o historii Nové scény především jako budovy, brutalistní architektura byl způsob, jak jít do věci pohybově. Repetice a minimalismus a z toho vystupující originální plochy,“ poodhaluje kořeny inspirace Nataša Novotná, jedna z mezinárodně nejúspěšnějších českých tanečních tvůrkyň.

Laterna for Camera“ je nově vznikající koncepce a programová řada, kterou by Laterna magika ráda zahájila tvorbu audiovizuálních děl. Jejím iniciátorem je nový umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry: „Nadšení z tvorby tohoto filmu nám vnuklo nápad nezastavit se u jednoho projektu a zvláštní, u nás málo používané, označení žánru dance for camera nás inspirovalo k pojmenování vlastní programové řady, která bude specifická jen pro Laternu magiku. Laterna magika přeci není jen divadlo, může zastřešit celou paletu dalších uměleckých činností – a zůstat Laternou magikou. Promlouvá mnoha žánry a může využívat stále nové způsoby tvorby, nové komunikační kanály. Rok pandemie koronaviru nás totiž mimo jiné naučil, jak důležité je v dnešní době být pro své publikum online, a tak chceme podporovat nové projekty a talenty i touto cestou.“

Další snímek z natáčení

Radim Vizváry chce tak dát pod hlavičkou Laterny magiky prostor dalším tvůrcům, kteří mohou využít médium filmu i audiovizuální tvorby obecně: výtvarného a digitálního umění, hudby, performance v nejširším smyslu. „Laterna for Camera“ je dalším krokem otevírání Laterny magiky novým kontaktům, spolupracím a uměleckým spojenectvím.

Laterna for Camera: »New Normal«

Režie: Jakub Jahn

Scénář: Jakub Jahn, Nataša Novotná

Choreografie: Nataša Novotná

Hudba: Prokop Korb a Amelie Siba

Kamera: David Markovič

Zvuk: Vít Jíra

Scéna a kostýmy: Marek Cpin

Light design: Karel Šimek

Dramaturgická asistence: Jana Návratová

Umělecká supervize: Radim Vizváry

Produkce: Sandra Malisová

Účinkují: Adéla Abdul Khaleg, Pavlína Červíčková, Kateřina Hanousková, Zuzana Herényiová, Tamara Kšírová, Tereza Kučerová, Natálie Paulasová. Amelie Siba, Anna Slaninová, Patrik Čermák, Libor Kettner, Jiří Pokorný, Alexandr Sadirov, David Stránský, Viktor Svidró, Radim Vizváry

Online premiéra: 14. června 2021 v 18.00 hod.

Film si můžete pustit na stránkách souboru zde v kvalitě platformy Vimeo: https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/new-normal-38423508 Sledovat můžete také na našem facebookovém a YouTube kanále.

 

Foto: Patrik Borecký a Michal Hančovský

Lucie Kocourková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

JAŠKÓW s  ERFTEMEIJEREM v inscenaci »Adamova jablka«

Švandovo divadlo uvede 19. června 2021 premiéru

Téměř rok po původně ohlášeném termínu se ve Švandově divadle dočká premiéry hra Adamova jablka“. V sugestivním příběhu o dobru a zlu v režii Jiřího Pokorného se sejdou Jacob Erftemeijer jako pastor Ivan a Robert Jašków v roli neonacisty Adama. Premiéra bude 19. června ve Velkém sále Švandova divadla. Ten bude podle stávajících pravidel naplněn do poloviny své kapacity, takže se do něj vejde přibližně 150 diváků. Ti se zatím musí prokázat buď negativními testy na covid-19, potvrzením o jeho prodělání či dokončeným očkováním: aktuální pravidla pro vstup najdou diváci na webových stránkách divadla.

Hra je adaptací stejnojmenného filmu, který v roce 2005 natočil podle vlastního scénáře dánský režisér Anders Thomas Jensen. Ten Adamova jablka pojal jako osobitý mix žánrů s řadou barvitých postav. Nechybí v něm absurdní situace i dialogy a také humor, který je často černý, sarkastický a nekorektní. V pojetí jednoho z nejbouřlivějších divadelních režisérů střední generace Jiřího Pokorného tak budou Adamova jablka“ patrně nejostřejší komedií, jakou kdy diváci u Švandů viděli. Titul zároveň završí trilogii adaptací severských filmů, do níž patří oblíbené komedie Kdo je tady ředitel?“ a Kurz negativního myšlení“.

Pastor a neonacista

Hrdinou hry je pastor Ivan (Jacob Erftemeijer), muž zdánlivě neochvějné víry, který ve všem hledá jen to dobré. Na své venkovské faře tak rád přijme obtloustlého kleptomana Gunnara (Matěj Anděl), alkoholičku Sáru (Bohdana Pavlíková) i teroristu Khalida (David Punčochář). Ti si zde mají odpykat alternativní tresty nebo tu najít porozumění a útočiště.

Neonacista Robert Jašków

Jenže se objeví nový příchozí, zavilý neonacista Adam (Robert Jašków). A právě Adam se časem rozhodne, že Ivana donutí, aby konečně prohlédl: připustil existenci zla a uvěřil, že tím, kdo jej zkouší, není Ďábel, ale sám Všemohoucí. Převychová nakonec dobrý člověk neonacistu, nebo to bude spíš Adam, kdo obrátí na svou víru pastora?

Jašków kontra Erftemeijer

Hraju Adama a domnívám se, že ze své podstaty není zlý, i když je jakýmsi archetypálním představitelem zla – nebo se tak aspoň zpočátku jeví,“ naznačuje Robert Jašków. „Myslím, že to, jaký ve skutečnosti Adam byl, je či bude, záleží i na nás, na uchopení látky, na výsledku… Ale už teď ho mám svým způsobem velmi rád,“ uvádí herec.

Robert Jašków pod stromem

Podobně mluví i Jacob Erftemeijer: „Mým úkolem je ztvárnit postavu Ivana. A na otázku, kdo z těch dvou je dobrý a kdo ten zlý, bych odpověděl větou, kterou pronesl Ivan: Zlí lidé neexistují, na to my nevěříme.“

Razance dobra i zla

O získání práv k uvedení tohoto titulu usilovalo Švandovo divadlo dlouhých osm let a pandemie koronaviru posunula premiéru o další rok. Dramaturgyně Martina Kinská však o aktuálnosti titulu nepochybuje. „Současný stav, který v lidech probouzí v mnohem větší razanci to dobré i zlé, nás jen a jen utvrdil, že příběh a témata ,Adamových jablek´ jsou víc než aktuální. Nejen ve vyostřeném střetu dobra a zla, ale i v relativnosti těchto dvou kategorií. Tedy, pokud změníte kontext a pootočíte perspektivu. A také v tom, že největší boj na hraně přežití ve zdraví – tom fyzickém a především psychickém – svádí člověk zpravidla sám se sebou,“ říká Martina Kinská.

V popředí David Punčochář a v mírném pozadí Jacob Erftemeijer

Kromě hereckých výkonů se můžeme těšit na zajímavě pojatou scénu Jana Štěpánka, jejímž středobodem je jabloň. O kostýmy i o bleskurychlé proměny Ivanovy, čím dál zmučenější, vizáže se společně s maskérkami postará Jana Hauskrechtová. Hudební a zvukovou stránku představení, v němž zazní hit skupiny Bee GeesHow Deep Is Your Love, vytváří Nikos Engonidis. Ten bude v inscenaci zároveň účinkovat, takže se o živou hudbu postará přímo během představení.

Premiéra je naplánována na 19. června 2021 ve Velkém sále, první repríza se uskuteční 21. června.

Více informací na webu: www.svandovodivadlo.cz

Foto: Alena Hrbková

Magdaléna Bičíková

pro TANEČNI MAGAZÍN

CYRANO, ale i ORWELL a HAVEL na smíchovském jevišti

Švandovo divadlo do nové sezóny s bohatým repertoárem

Klasický titul „Cyrano z Bergeracu“ v novém přebásnění, ale i světovou premiéru původní hry „Srpnové světlo“ napsanou a zrežírovanou Martinem Františákem. Či adaptaci slavného románu „1984“ George Orwella, světově úspěšné drama „Ať vejde ten pravý“, nabízející to nejlepší ze severské detektivky. Ale rovněž upíří romanci a psychologické drama a navíc dva provokativní tituly, věnované aktuálním tématům dnešní doby – klimatické změně a dozvuku vlny #MeToo. To vše, včetně premiéry hry „Adamova jablka“, odsunuté z dubna 2020 až na březen 2021, nabídne v sezóně 2020/2021 divákům pražské Švandovo divadlo pod vedením uměleckého šéfa Martina Františáka. Ten přizve ke spolupráci silné režijní osobnosti – Jiřího Pokorného, Dodo Gombára, Jana Holce i progresivní režisérskou dvojici Adama Svozila a Kristýnu Jankovcovou. Další tvůrčí dvojicí, v jejíž koncepci vznikne nová studiová inscenace, bude Miřenka Čechová a Petr Boháč. Tedy v tomto posledním případě tandem reprezentující špičku českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Předprodej vstupenek začíná ve středu 13. května 2020.

Novou sezónu otevře „Cyrano z Bergeracu“ v režii Martina Františáka. Klasický titul v novém přepisu Martina Crimpa uvede Švandovo divadlo necelých deset měsíců po světové premiéře v Londýnském Playhouse Theatre. Českého přebásnění, které vzniklo exkluzivně pro Švandovo divadlo, se ujala oceňovaná překladatelka Ester Žantovská. Adaptace renomovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda, zbavuje ho však romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby, přecházející od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu. Crimp ve svém brilantním přepisu obnažuje moc, kterou mají ti, kteří vládnou slovem: moc vytvářet novou podobu reality, moc manipulovat. Slovo je tu tak prostředkem, který dokáže zažehnout lásku i nenávist. „Tímto se Crimpova verze Cyrana stává nejen příběhem lásky, ale nenásilně, aniž by byl text výrazně aktualizován a přenášen do současnosti, se vyjadřuje i k tématům ryze politickým. Protože ten, kdo vládne slovem a dokáže jej šířit, získává moc utvářet svět,“ je přesvědčen Martin Františák. Premiéra hry právě v jeho režii bude 24. října 2020 ve Velkém sále.

Následovat bude titul „Zabíjejte popírače klimatických změn“. Vypráví o tom, co se může stát, když se nezastavitelná síla klimatické změny střetne s nepružnými osobami z nejvyšší politiky. Palčivě aktuální hru australského dramatika Davida Finnigana inspirovaly černé komedie Quentina Tarantina, rétorika Ala Gora a klenotnice populární hudby. Hra přitom klade zásadní otázku: kdo konečně přiměje společnost, aby se začala k planetě chovat šetrněji? Vědci? Experti na klima? Nebo snad eko-teroristé? A je to vůbec potřeba? „Finniganova hra se strefuje do všech skupin názorového spektra, takže není další ekologickou agitací, nýbrž satirickou komedií, která odkrývá sílu médií a sociálních sítí a jejich vliv na mínění mnohdy krvelačné veřejnosti,“ říká dramaturg David Košťák. Švandovo divadlo uvede inscenaci v české premiéře v překladu Ester Žantovské, režie se ujme Adam Svozil s Kristýnou Jankovcovou. Premiéra bude již v listopadu 2020 ve Studiu.

Členky souboru Švandova divadla Natálie Řehořová, Marie Štípková a Anna Stropnická na aktuálním snímku Aleny Hrbkové, pod současným sloganem Švandova divadla. Tento slogan se stal i tématem našeho titulního snímku.

Tamtéž, tedy na malé scéně Švandova divadla, se 28. listopadu 2020 uskuteční i první uvedení hry „Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu“ autorů Petra Boháče, Miřenky Čechové a Martiny Kinské. Ti představí publiku myšlenky pozapomenutého rakouského filosofa Otty Weiningera, který na přelomu 19. a 20. století (než spáchal v pouhých 23 letech sebevraždu) přetavil většinu podstatných názorů a nálad své epochy do podoby svérázného díla. August Strindberg či Ludwig Wittgenstein považovali Weiningera za génia, jiní ovšem za šílence. „Dnes je většina jeho misogynských názorů pro západní společnost naprosto nepřijatelná. Ale co když přistihneme diváka, že s nimi navzdory jejich ,nepřipustitelnost´ tu a tam vlastně souhlasí?“ ptají se tvůrci. Dodejme, že Petr Boháč a Miřenka Čechová, dvě vůdčí osobnosti umělecké skupiny Spitfire Company, patří dnes ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Jejich inscenace vždy nabízejí originální pohled a skrze nápaditou provokativnost často nabourávají myšlenkové stereotypy a pohodlnou mainstreamovou „splavnost“. „A přesně o to usilujeme i ve společném projektu Spitfajrů se Švandovým divadlem; zvláště když se neustále zdvihají nové a nové vlny #MeToo a diskuse o genderové rovnosti nabývají na radikálnosti,“ říká spoluautorka hry a současně dramaturgyně smíchovské scény Martina Kinská.

První premiérou roku 2021 bude inscenace původní české hry „Srpnové světlo“, uvedená ve světové premiéře 30. ledna 2021 ve Studiu. Umělecký šéf Švandova divadla a současně režisér nového titulu Martin Františák napsal pro herecký soubor text, jímž stylově navazuje na své předchozí oceňované hry „Nevěsta“ nebo „Karla“. Opět se v něm věnuje hrdinům mimo společnost a svůj poetický jazyk, vycházející z nejlepší tradice české dramatiky, staví do kontrastu s prostotou každodenního života. Příběh situoval tentokrát do skalistých hor ledového severu, jimiž neúprosně proniká srpnové světlo. Dva muži, žijící v opuštěném statku po rodičích, nepotřebují zdánlivě nikoho a nic. Jenže se objeví dívka, uprchlice naplněná jasem. Je možné pro vlastní naději a štěstí udělat ve dne věci, na které se bojíme v noci jen pomyslet…? „Text napsaný přímo pro Švandovo divadlo vznikal mezi pobytem našince u hlubokých fjordů a groteskní realitou všedního dne,“ prozradil Martin Františák.

Adaptaci slavného románu „1984“ britského spisovatele George Orwella v režii Doda Gombára nabídne Švandovo divadlo poprvé 13. února 2021 ve Velkém sále. Orwellovi se v jeho mistrovském utopickém románu podařilo předpovědět totalitní společnost, v níž pouhé vlastní myšlenky mohou být pro člověka těžkým zločinem. Vizionářské dílo, které se stalo jednou z nejdůležitějších knih 20. století, vyšlo poprvé v červnu 1949. Zejména komunistické režimy se v románu záhy poznaly, takže kniha byla v zemích socialistického bloku po desetiletí zakázána. Mnohé z motivů, například všudypřítomné obrazovky, které vedle vysílání propagandy současně občany snímají a kontrolují, se přesto zdály být dlouho z oblasti sci-fi. „A dnes takové obrazovky nosíme po kapsách a s podivuhodnou ochotou skrze ně poskytujeme informace současným Velkým bratrům,“ poznamenává režisér Dodo Gombár.

Ve Velkém sále se odehraje také premiéra hry „Adamova jablka“, přesunutá z dubna 2020 až na 27. března 2021. Hra, která je adaptací stejnojmenného filmu Anderse Thomase Jensena, je završením trilogie divadelních adaptací severských filmů – „Kdo je tady ředitel?“ a „Kurz negativního myšlení“. A patrně i nejostřejší komedií, jakou kdy diváci ve Švandově divadle uvidí. „Navíc v pojetí jednoho z nejbouřlivějších režisérů střední generace – Jiřího Pokorného,“ upozorňuje dramaturgyně Martina Kinská. Podle ní tato velmi černá komedie pracuje s nezaměnitelnou severskou poetikou, a to „v originalitě situací, krystalické dramatice, tak v archetypální symbolice střetu dobra se zlem, bolestného sebepoznání a v provokativním míšení žánrů“. Farář Ivan (Jacob Erftemeijer) se ve všem snaží vidět jen to dobré. Rád tak pomáhá nacházet novou cestu ztracencům, kteří si na jeho venkovské faře odpykávají alternativní tresty. Vše ale změní příchod Adama (Robert Jašków), zarputilého neonacisty, který se rozhodne, že faráře donutí, aby si přiznal pravý stav věcí: uviděl zlo a připustil, že tím, kdo ho už léta krutě trápí, není Ďábel, ale Bůh sám. Převychová farář neonacistu, anebo o své pravdě přesvědčí neonacista faráře? A jakou roli má v příběhu fakt, že Bible se v něm sama otevírá vždy na stránce s příběhem o Jobovi? Odpovědi se diváci dozvědí na jaře roku 2021.

Sezónu za rok uzavře 29. května 2021 ve Velkém sále premiéra hry „Ať vejde ten pravý“. Vyprávění mistrně balancující na pomezí severské detektivky, upírské romance a psychologického dramatu. Titul, který ve Švandově divadle uvidíme v režii Jana Holce, poprvé uvedlo Národní divadlo v Londýně, odkud byla inscenace pro velký úspěch přenesena na West End a poté zahájila vítězné tažení po dalších světových scénách. Přispěla k tomu poutavá knižní předloha Johna Ajvide Lindquista a také fakt, že se její divadelní adaptace ujal Jack Thorne, zkušený britský dramatik, známý svou prací rovněž pro film a televizi (podílel se například na scénáři k sedmé epizodě Hvězdných válek). Hrdiny příběhu jsou dvě děti. Oskar je osamělý chlapec, kterého ve škole šikanují. Žije s matkou v paneláku na kraji města. Dívenka Eli se přistěhuje naproti. Nechodí do školy a přes den nikdy neopouští byt. Dva malí vyděděnci se spřátelí a jejich pouto den ode dne sílí, zatímco sousedstvím otřásá série brutálních vražd…

Hra „Ať vejde ten pravý“ tak ve finále sezóny nabídne publiku Švandova divadla lákavou podívanou: s napínavým, imaginativním a téměř detektivně se rozplétajícím dějem, nečernobílými postavami i možností nechat se strhnout poutavými jevištními obrazy.

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN