Nothing else, Mothers

Benefiční představení o vztahu mezi matkou a dcerou

Benefiční představení o vztahu matky a dcery s Antonií Formanovou a Cécile Da Costa podpoří organizaci Plzeňská zastávka z. s. – poradnu pro pozůstalé

Lednové uvedení autorské inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové Nothing else, Mothers bude věnováno organizaci Plzeňská zastávka z. s. – poradně pro pozůstalé. Benefiční představení kompozice vztahu mezi matkou a dcerou uvede produkční platforma ProFitArt v Paláci Akropolis 30. ledna. Celý výtěžek ze speciálního uvedení poputuje na podporu činnosti neziskové organizace, jež pomáhá rodinám zejména při náhlých ztrátách milovaného člověka.

Autorská inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové Nothing else, Mothers je kompozicí vztahu mezi matkou a dcerou. Je o nahlížení za subjektivní paměť, síle a moci našich pocitů. Přenosu emocionálních vzorců z generace na generaci. Do jaké míry se necháme ovlivnit našimi prvotními vztahy a přejatými vzorci chování? A když je odkryjeme, můžeme je přesáhnout?

V inscenaci vystupují tanečnice Cécile Da Costa, se kterou Dominika Špalková spolupracovala na pohybové performance Roselyne, a herečka Antonie Formanová. Analogie vztahu matky a dcery se tak dostává i do dvougeneračního obsazení – tanečnice učí herečku tančit a naopak, stejně jako se dcery v životě učí od matek. Ženský inscenační tým doplňuje ještě hudební skladatelka Marie Čtveráčková známá jako Mary C, light designérka Eliška Kociánová a scénografka Karolína Kotrbová. Inscenace měla premiéru v Paláci Akropolis v září loňského roku.

Lednové představení bude speciální akcí pro dobrou věc – výtěžek podpoří neziskovou organizaci Plzeňská zastávka z. s.., která poskytuje fyzickou a morální pomoc rodinám, v nichž zemřelo dítě, rodinám, ve kterých nečekaně zahynul jeden nebo oba rodiče a zanechal po sobě děti, osamělým vdovám a vdovcům po náhlé ztrátě životního partnera.

Již 10 let poskytují dobrovolní poradci porozumění a doprovázení procesem truchlení. Věnují čas truchlícímu člověku, hledajíc společně naději, sílu a úlevu od trápení. Pomáhají začlenit nové skutečnosti do jejich života, hledat různé strategie, jak se se smrtí milovaného člověka vyrovnávat. Důležitým úkolem v tomto zranitelném období je podpořit pozůstalé, neboť každá konfrontace se smrtí může přinést uvíznutí v traumatu a komplikovaný zármutek.

Jejich činnost je financována z velké části dobrovolnou a nezištnou prací členů spolku, kteří svou odbornou prací a ve svém volném čase pomáhají klientům začít řešit praktické povinnosti pozůstalého, jako je zařizování pohřbu, smysluplné rozloučení, vyřizování úředních náležitostí, obstarat pozůstalostní věci, péče o děti. Nabízí poradenství, podpůrné psychoterapie, svépomocné skupinky pro pozůstalé rodiče nebo bezplatné zapůjčení knih, které mohou pomoci k porozumění jejich žalu.

Přímou pomocí pozůstalým sledují tři cíle: pomáhat lidem v těžké životní situaci zasažené tragickým úmrtím (sebevraždy, nehody, úmrtí miminka, náhlá úmrtí, vraždy) poskytovat kvalitní přímou pomoc, podílet se na osvětě v oblasti mýtů a zraňujících předsudků v čase truchlení.

Plzeňskou zastávku můžete podpořit zakoupením vstupenky na lednové uvedení inscenace Nothing else, Mothers nebo také příspěvkem na transparentní účet 2300334693/2010.

Nothing else, Mothers – benefiční představení
30. ledna 2021, 19.30, Palác Akropolis
Vstupenky: https://bit.ly/NothingElseMothers-benefice

FB událost: https://www.facebook.com/events/977516689509298

 

Plzeňská zastávka z.s.

https://plzenskazastavka.cz/

https://www.facebook.com/PlzenskaZastavka.cz

Nothing else, Mothers

námět a režie: Dominika Špalková a Anna Klimešová
choreografie: Cécile Da Costa
účinkují: Antonie Formanová, Cécile Da Costa
hudba: Marie Čtveráčková
scénografie: Karolína Kotrbová
light design: Eliška Kociánová
producent: ProFitArt, z.s.
partneři: Festival 4+4 dny v pohybu, Alfred ve dvoře, Fundacja Pałac Gorzanów, Palác Akropolis
Podpořili: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, International Visegrad Fund, Státní fond kultury ČR

Premiéra: 13. září 2021 v Paláci Akropolis
www.profitart.cz
https://www.facebook.com/ProFitArt.cz

https://www.instagram.com/profitart.cz/

Foto: Tomasz Augustyn

Pavla Haluzová
pro Taneční magazín

Dějiny násilí

Román o znásilnění na prknech Švandova divadla (S Oskarem Hesem v hlavní roli)

Švandovo divadlo uvede Dějiny násilí, příběh o zločinu a předsudcích s Oskarem Hesem v hlavní roli

Dějiny násilí, adaptaci známého autobiografického románu Édouarda Louise, hvězdy francouzské literatury, uvede v české premiéře Švandovo divadlo. Příběh mladíka, který se stal jedné vánoční noci obětí zločinu, režíruje Tomáš Loužný patřící k nejnadějnějším tvůrcům nastupující divadelní generace. Hlavní postavu, mladého homosexuála Eddieho procházejícího trnitou cestou vzpomínek i policejního vyšetřování, hraje Oskar Hes. Muže jménem Reda, náhodného milence a násilníka, ztvárňuje Jan Grundman. Silný příběh vyprávěný z hlediska oběti je líčený jako napínavá detektivka naruby.

Premiéra –  12.  února ve Studiu Švandova divadla

„Téměř přesně před deseti lety, v prosinci roku 2012, byl tehdy dvaadvacetiletý francouzský spisovatel Édouard Louis ve svém bytě okraden, znásilněn a málem uškrcen. Zločiny spáchal muž, jehož Louis potkal na ulici poté, co se vracel z vánoční večeře,“ líčí dramaturg inscenace David Košťák výchozí impuls ke vzniku románu známého u nás nejen v queer komunitě.

Napadený se tehdy obrátil na policii. A rozhodl se o svém traumatickém zážitku mluvit. Chtěl vylíčit událost oné noci tak, jak se podle něj stala. Jenže jak to vlastně bylo? Kdo je tu vinen a čím přesně? A nakolik vyprávění oběti zkreslují a zanášejí názory, předsudky, nevyžádané rady a zraňující komentáře těch, kteří příběh znásilnění vyslechnou?

Terapie, diagnóza a především střet

Podle Tomáše Loužného, režiséra a současně i autora divadelní adaptace, lze Dějiny násilí vnímat jako osobní terapii i společenskou diagnózu. „V románu i v naší inscenaci jde mimo jiné o zásadní střety: střet dvou mužů, dobra a zla, práva a spravedlnosti, ale i o srážku různých kultur a konfrontaci odlišného nazírání na svět, na rasu, homosexualitu a menšiny vůbec,“ říká režisér loni nominovaný divadelními kritiky na talent roku.

Hlavního hrdinu hraje Oskar Hes, nejmladší člen hereckého souboru Švandova divadla. Po přesvědčivém výkonu šikanovaného hrdiny v upírské lovestory Ať vejde ten pravý tak dostává u Švandů další výraznou příležitost. „Oskarovo charisma, věk odpovídající hrdinovi i typ spojený s jistou bezelstností a čistotou z něj dělají pro roli Eddieho ideálního představitele,“ říká Tomáš Loužný. Redu, Eddieho temný protipól, hraje Jan Grundman. Ten je známý mimo jiné ze seriálu #martyisdead oceněného v roce 2020 mezinárodní cenou Emmy. Claru, Louisovu sestru žijící v zajetí úzkoprsých názorů malého města, ztvárňuje Nataša Bednářová. Jako zástupce institucí – od policistů po lékaře – uvidíme Marii Štípkovou a Davida Punčocháře.

Nemožnost žít jako dřív

Tématem násilí ve společnosti a hledáním jeho podstaty se Tomáš Loužný zabýval už ve svých předchozích inscenacích. Na jevišti je přitom dokázal zobrazit uvěřitelně a pro diváka zároveň bezpečně. „Věřím ve svého diváka a jeho vnitřní svět. Největší násilí je násilí tušené,“ je přesvědčen Tomáš Loužný. A nakolik je podle něj pro román i vyznění inscenace určující, že hlavní hrdina je stejně jako autor románu gay? „Orientace hlavní postavy je samozřejmě určující pro tento konkrétní případ. Nakonec jde ale hlavně o to, že je někomu násilím vnucena cizí vůle, že se ocitne v nebezpečí života a poté musí žít dál, jako by se nic nestalo. To ale není tak úplně možné. S tím je snadné se ztotožnit a nemusíte být gay, ani mít za sebou zrovna zážitek znásilnění,“ uvádí režisér.

K názvu titulu dramaturg David Košták dodává: „Z jedné konkrétní a ryze intimní zpovědi člověka, který prožije nejprve silnou blízkost a vzápětí čelí útoku, při němž přichází o základní pocit bezpečí a málem i o život, se postupně stávají odosobněné dějiny násilí. V nich jedinec svůj jedinečný příběh ztrácí. Ten se stává veřejným statkem. A on sám jen další položkou v policejních statistikách.“ 

Prostor pro fantazii a nalézání dalších významů nabízí i výtvarná složka inscenace. Scéně Petra Vítka vévodí lesklý bílý pokoj. Z něj se napadený mladík snaží vymazat všechny vzpomínky na útočníka, podobně jako se je snažil vytěsnit ze své paměti. Postupem času však v prostoru přibývá čím dál více lidí, kteří se k jeho případu vyjadřují, a s nimi i černých stop… Téma pošpinění a prolomení křehkých hranic osobního prostoru připomíná také použití červeno-bílé policejní pásky určené pro označení místa činu.

Kostýmy Martina Chocholouška se inspirují francouzskou chic módou. Od haute couture, citující například svůdné chlapecké modely Jeana Paula Gaultiera, se kostýmy dostávají až k ryze surrealistickým kreacím. Groteskní oblečení v podobě chodících nákupních tašek tak výmluvně ilustruje, jak zraněný Eddie vnímá okolní svět.

Naléhavost divadelní výpovědi a střet dvou kultur posílí i živě zahraná hudba skladatele Ivo Sedláčka, který pracuje i s citací kabylských motivů.

Po premiéře 12. února 2022 následuje repríza 14.2.. Na programu jsou pak Dějiny násilí 5. a 29. března.

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Australští akrobaté na evropském turné

Světová novocirkusová show

Světová novocirkusová show pro celou rodinu!

 

Australští akrobaté na evropském turné vystoupí i v Praze na Jatkách78

Holešovická Jatka78 budou hostit slavné akrobaty Gravity & Other Myths z Austrálie. Cenami ověnčená, hravá a ničím nepřikrášlená podívaná A Simple Space připraví pražským divákům porci špičkového světového nového cirkusu. Kromě adrenalinových výkonů sedmi protagonistů a živé hudby se mohou těšit i na atypicky uspořádané hlediště. Čerství vítězové mezinárodních cirkusových cen (ICA) se v Praze zastaví na své evropské šňůře od 17. do 20. listopadu.

Gravity & Other Myths z australské Adelaide sbírají významná ocenění na nejprestižnějších světových festivalech.“Konečně můžeme po delší době přivítat zpátky na Jatkách tuhle vynikající partu od protinožců. Jsou to skuteční akrobatičtí virtuosové, jedni z nejlepších světových akrobatů vůbec. Show, kterou přivezou k nám na Jatka, bude bavit celou rodinu,” uvedl Štěpán Kubišta, ředitel Jatek78. Kubišta zároveň upozorňuje na to, že se kulturní instituce v posledních dnech perou s obrovským poklesem návštěvnosti. “Není divu, ne každému se chce za současných podmínek a nálady ve společnosti navštěvovat divadlo. My můžeme naše diváky ujistit, že plně dodržujeme veškerá bezpečností opatření vyžadující bezproblémový průběh akce a doufáme, že si tuto výjimečnou příležitost nenechají ujít a najdou si k nám cestu,” dodává.

A Simple Space je dynamická podívaná, která umí zahrát i na jemnou notu. Jak už název napovídá, obvyklá divadelní strojenost je jí cizí. Místo výrazného líčení, kostýmů, osvětlení či náročné scénografie se Australané vydávají jiným směrem. Publiku nic neskrývají, naopak jej přivádí do těsné blízkosti a ukazují mu zákulisí celého představení. Pro inscenaci proto vytvořili specifické sezení, kde je část diváků usazena přímo na jevišti. Precizní výkony umělců a dokonalou choreografii doprovodí strhující rytmy bicích.

Do industriálního prostoru Jatek78 v Pražské tržnici se australští akrobaté vrací po třech letech. V červnu 2018 tu uvedli vyprodané představení Backbone. V lednu 2022 dorazí další hvězdy světového nového cirkusu – Barcode Circus Company z Kanady s jejich show Sweat & Ink.

 

Magdaléna Novotná

pro Taneční magazín

 

 

 

 

Rozhovor s herečkou Annou Stropnickou o inscenaci Příliš drahý jed

„Proti zlu se dá bojovat „

Proti zlu se dá a musí bojovat. I když to s sebou nese jisté ztráty!

Ve hře Příliš drahý jed hrajete postavu Mariny Litviněnkové, manželky Alexandra Litviněnka. Jaká podle vás je? Jaký je její příběh?

„Je to chytrá, otevřená žena. Je pyšná na svého muže, ale zároveň má přirozený strach. Pořád je to matka od dítěte, bojí se o svou rodinu. Zároveň je milující partnerkou a věří v práci a myšlenky svého muže.“

V čem je vám Marina blízká a v čem naopak je „vzdálená“ – ať už v dobrém či zlém?

„Je mi blízká skoro ve všem. Podporuje svého muže, myslím, že mají hezký, vyvážený vztah. Dává mu zázemí i podporu, ale když už je to za hranicí, nebojí se ozvat a svého muže konfrontuje se svým postojem. V její postavě vidím hezkou ukázku moderní ženy, která propojuje zavedené ženské stereotypy s moderní ženskou emancipací. V dobrém slova smyslu. Je to dobře napsaná postava. I když je hra o velmi vážné události, ukazuje zde hezky ženskou energii a sílu, kterou v sobě máme. Mnohdy i v lehce humorné notě.“

Studovala jste nějaké materiály k celé kauze Alexandra Litviněnka? Nebo si pamatujete na své pocity, když se přímo v roce 2006 udála, případně poté, když probíhaly soudy?

„Zajímala mě samozřejmě ona událost, o které příběh je. Tedy samotný příběh vraždy ruského agenta Alexandra Litviněnka. Znala jsem ho jen matně. Až při čtených zkouškách jsem se díky režisérovi (Thomas Zielinski), dramaturgyni (Martina Kinská) a kolegům dozvěděla o skutečných faktech. Jsem ráda, že se o tom hraje a informuje. Je to kauza z nedávné minulosti a ukazuje nám, jak funguje politika a hrozby velké moci.

Zhlédla jsem pár dokumentů o dané události. Vystupuje tam často „postava“ Mariny Litviněnkové, kterou hraji. Je to pořád žijící osoba, proto úplně nevím, jak ji titulovat. Je neuvěřitelné, čím si prošla a jak byla schopná se vším, co jí potkalo, bojovat. Je těžké mluvit o ní v minulém čase. Je relativní, jestli její boj již skončil. Ale ten hlavní boj, mám pocit, snad vyhrála.“

Ta hra je, dá se říci, politicky angažovaná. Je vám takové divadlo blízké? Hrála jste už v nějaké v tomto smyslu „konfrontační“ hře? 

„Jsem ráda, že takovéto téma Švandovo divadlo inscenuje. Je to svým způsobem odvážné. Až takhle konfrontační inscenaci jsem nedělala, myslím si, že je to důležité. Jsem šťastná, že máme tu svobodu a možnost o těchto věcech hrát.“

Co může podle vás diváka na inscenaci zaujmout?

Budu vycházet ze sebe po přečtení hry. Rozčarovaná, naštvaná, ustrašená. Ale i vděčná, pyšná a odhodlaná. Příběh nabízí negativní pocity, ale i naději a zadostiučinění. Hra je faktická, ale má naději, což je důležité. Říká, že i proti zlu se dá a musí bojovat. I když to s sebou nese jisté ztráty.

Foto: Alena Hrbková

Martina Kinská

pro Taneční magazín