NERATOV tančil i žil divadlem – MENTEATRÁL 2019

Ve stínu rekonstruovaného chrámu █ Tančily i servírky během obsluhy v místní restauraci █ Celý festival MENTEATRÁL obdivuhodný █ Déšť nebyl překážkou █ Tančírna pod širým nebem.

Šestým rokem přivítal během dovolených a prázdnin Neratov v Orlických horách MENTEATRÁL – festival divadel pracujících s lidmi s mentálním postižením. Ten letošní ročník obětaví organizátoři  divákům připravili v první prodloužený srpnový víkend – od pátku 2. do neděle 4. srpna. Na všechny zájemce čekala téměř desítka divadelních a tanečních představení. Ale rovněž koncerty, letní kino, tančírna pod širým nebem, tematické diskuse i workshopy.

Necelých sto metrů od nádherně rekonstruovaného chrámu Nanebevzetí Panny Marie se odehrávala všechna představení. A také ostatní festivalové dění. A naopak, na vyvýšené plošině nad tím chrámem, kde můžete vyjít (a zdarma) i na varhanní kúr a věž,  bylo příjemné tábořiště pro všechny kempující hosty festivalu.

MENTEATRÁL  je divadelním festivalem i třídenním setkáním divadelních souborů, které pracují s herci s mentálním hendikepem a jsou (nebo mají ambici stát se) součástí české profesionální scény. Tyto soubory vznikly převážně z bytostné potřeby profesionálních umělců, kteří se z různých důvodů potkali ve svém životě a tvorbě s herci s mentálním postižením a rozhodli se tomuto oboru věnovat intenzivně a kontinuálně.

Já osobně vidím hodnotu festivalu právě v možnosti pro všechny zúčastněné soubory i diváky a zahraniční hosty být intenzivně společně na jednom místě s unikátní, intimní atmosférou,” popisuje Honza Čtvrtník, ředitel festivalu a zároveň předseda spolku „Jiné jeviště“, hlavního organizátora festivalu.

Co se skrývá pod názvem „Jiné jeviště“? Jde o spolek, tvořený minulými i současnými studenty DAMU a dalších uměleckých škol, kteří poprvé přijeli do Neratova v roce 2011. Proč? Aby s tamními klienty chráněného bydlení, čili „kamarády“, nazkoušeli divadelní představení. Činnost spolku nakonec vyústila v průběhu roku 2014  v uspořádání prvního ročníku festivalu MENTEATRÁL .

Šapitó, ve kterém bylo stále nabito

Co se týče budoucnosti festivalu, Honza Čtvrtník věří, že i díky MENTEATRÁLU  si divadlo s lidmi s postižením dokáže najít na kulturní scéně pevné místo a nebude muset živořit. A tak se potkáme každý rok v Neratově a budeme moci navzájem vidět tvorbu, diskutovat o našich inscenacích, pokusech, zkušenostech. To všechno samozřejmě s diváky, kterých je, k naší radosti, čím dál tím víc. Hodláme vozit hosty ze zahraničí, kteří mohou být další inspirací. Ta myšlenka není nijak komplikovaná. Komplikovaná a důležitá jsou ale témata, která z festivalu vycházejí, jako začlenění, rovnost, jinakost, tolerance. A to všechno dokážeme prožívat v Neratově tak nějak v radosti s hudbou až do rána.

Letošní ročník speciálně mapoval nejnovější počiny českých profesionálních divadel, pracujících s lidmi s mentálním postižením. Společné debaty a workshopy pak dávaly prostor pro debatu o nejnovějších tendencích, progresi a experimentech specifického divadla.

Neratovský chrám Nanebevzetí Panny Marie je citlivě a úchvatně zrekonstruován. Vévodí mu skleněná koruna střechy. Škoda, že podobně nebyl obnoven kostel v nedalekých Bartošovicích v Orlických horách…

Festival v pátek  2. 8. odpoledne zahájila mše v neratovském kostele. Později své premiérové představení uvedl „domácí” neratovský soubor Jiné jeviště. Pražské Taneční Studio Light mimo své pěvecké pásmo uvedlo také projekt ve spolupráci s pražským divadlem UJETO inscenaci inspirovanou kamarádstvím dětí s herci s lehkým mentálním postižením, tedy kamarádstvím budovaným právě na dřívějších ročnících festivalu. Páteční večer poté vygradoval hudebním duem zpívajících violoncellistek Tara Fuki. Ty své texty zpívají česky, polsky i francouzsky. Jejich písně se pohybují na pomezí klasické hudby, jazzu či folku. Atraktivní vystoupení zaplnilo jedinečný prostor kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Od desáté večerní hodiny pak prostranství MENTEATRÁLU  před červeným šapitó  patřilo obří diskotéce.

Program MENTEATRÁLU byl bohatý a pestrý

V sobotu na MENTEATRÁLU  byla k vidění inscenace Dramatického spolku Jindřich z Janských Lázní a pražských Dr.amAS, divadelního souboru založeného při Národním ústavu pro autismus. Diváci mohli také navštívit inscenaci Divadla Vzhůru nohama z Kladna, divadla UJETO a Divadla Aldente z Brna s hudebně – pohybovým projektem herců, z nichž někteří mají Downův syndrom.

I takto se letos v Neratově zvalo na představení

Déšť pak poněkud narušil brzy po poledni produkci Rozsvícení Neratova h(a)lasem. Ale halasu zde bylo, i přes nepřízeň počasí, dost a dost.

V devět večer potom na všechny čekala Tančírna pod širým nebem. Ta měla opět nebývalý úspěch.

V letním kině se později promítal chorvatsko-slovinský film s případným názvem Dny šílenství.

Noc posléze byla ve znamení světelné instalace Kostel vzhůru. Ta byla zahájena o půl jedenácté večer a pokračovala každých patnáct minut až do půl jedné.

Na festival lákalo v Neratově  doslova každé volné místo

Neděle byla v rytmu workshopů, organizovaných i neformálních diskusí a hlavně patřila vzájemným setkáváním se. Tady se jednalo i o to, aby bylo navázáno pevnější pouto mezi postiženými a těmi, kteří za nimi, jako kamarádi, přijeli.

Diskuse se věnovaly vývoji specifického divadla a jeho aspektům. Workshop naopak řešil využití výtvarných technik v divadelní tvorbě.

Festival zakončila repríza v pátek zde odpremiérovaného představení Ondřeje Matěje – Matisse. Jak již jeho jednoslovný název napovídá, bylo věnováno známému francouzskému malíři. Šlo o multižánrovou inscenaci s prvky činohry, loutkoherectví i tance. A úplnou tečkou byla, opět v kostele, závěrečná festivalová mše.

Vstupné na všechna představení i koncerty bylo již tradičně dobrovolné a festival byl, jako vždy, koncipován bezbariérově. Zájemci, kteří chtěli podpořit dobrou věc, si mohli koupit akreditaci na celý MENTEATRÁL. Anebo se stát festivalovými donátory. Různé podrobnosti o historii festivalu a další zajímavosti naleznete na webu: www.menteatral.cz. 

Nedílnou součástí festivalového programu byly také diskuse a workshopy, jejichž náplň rozhodně nesměřovala jen k odborné veřejnosti. Jednu z předností festivalu vidím v tom, že svou pestrostí a tematickou různorodostí přibližuje divadlo, pracující s lidmi s mentálním postižením, širokému publiku. Díky propojení několika generací, laiků i odborníků, ,kamarádů´ a diváků vznikají nečekaná setkání“, doplňuje žena s tak trochu indiánským křestním jménem Šošana Dědochová, produkční MENTEATRÁLU . 

Improvizovanému stanovému tábořišti vévodilo nefalšované indiánské tee-pee

Mimo představení, probíhající souběžně ve dvou divadelních šapitó, si jedinečná  atmosféra festivalu získávala všechny příchozí doslova na každém kroku. Neratov ožil výtvarnými instalacemi, scénografickými projekty, či již zmíněným letním kinem. Nikomu nevadilo, že se v sobotu po poledni přehnala Orlickými horami doslova dešťová smršť!

Mohu potvrdit osobně, že MENTEATRÁLEM  žil bezezbytku celý Neratov! I nový místní minipivovar Neratov s výtečným pivem Prorok. A přímo při obsluze hostů dokonce tančily servírky (rekrutující se z místní chráněné dílny) v neratovské hospodě!

Trochu jako v Hollywoodu

Festival vznikl za podpory: Ministerstva kultury ČR, Královéhradeckého kraje, Akademie múzických umění v Praze, Sdružení Neratov, Pivovaru Neratov, Divadla DISK a veškerých přátel festivalu.

A po roce na shledání na sedmém ročníku festivalu

Foto a text: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

JAN KLATA získal prestižní evropskou divadelní cenu

Režisér Jan Klata v březnu uvede Fausta v Divadle pod Palmovkou

Polský divadelní režisér Jan Klata osobně převzal 17. listopadu 2018 Cenu divadelní reality (Premio Europa Realtà Teatrali).

Jedná se o prestižní evropské divadelní ocenění, které se zrodilo v roce 1986 jako pilotní projekt Evropské komise. Klatovou první režií po převzetí ceny bude inscenace Faust v pražském Divadle pod Palmovkou. Premiéra proběhne v březnu 2019.

Jan Klata začne veršovanou tragédii Johanna Wolfganga von Goetha zkoušet v Praze v lednu 2019. Příběh o dobru, zlu, lásce a o doktoru Faustovi, který se vlastní krví upíše Mefistovi, bude mít premiéru v pražském Divadlo pod Palmovkou na začátku března 2019. „Jde o svého druhu největší světovou klasiku a já jsem nesmírně vděčný, že u nás bude zkoušet již podruhé právě Jan Klata, který svou svébytnou poetikou na mnoha evropských jevištích dokázal, že je režisérem skutečně evropského formátu,“ dodává k angažování Klaty ve svém divadle jeho ředitel, Michal Lang.

Evropskou divadelní cenu (Premio Europa per il Teatro), která oceňuje komplexně celou kariéru umělců, získali například Ariane Mnouchkine, Peter Brook, Robert Wilson, Harold Pinter či Krystian Lupa. Cenu divadelní reality (Premio Europa Realtà Teatrali) za posouvání a spoluvytváření nové divadelní poetiky před Klatou získal například Krzysztof Warlikowski, Thomas Ostermeier či Theatre NO99, které se představilo na letošn&iacut e;m ročníku Palm Off Festu 2018 a nedávno ukončilo svou činnost. V roce 1998 získal od Evropské komise Speciální cenu (Premio Speciale) i Václav Havel.

Jan Klata v minulém roce v Divadle pod Palmovkou inscenoval Shakespearovo Něco za něco. Inscenace vzbudila velký ohlas u laické i odborné veřejnosti. Minulý týden byla Klatova inscenace Něco za něco nominována na Cenu divadelních novin v kategorii činohra a Jan Vlasák byl na tutéž cenu nominován v kategorii „herecký výkon sezóny bez ohledu na žánry” za roli Knížete vídeňského Vincentia. „Z ocenění mám velkou radost za celé divadlo, budu rád, když Klata naváže na svou předchozí práci v Divadle pod Palmovkou,“ říká k nominacím Michal Lang.

Klatovo Něco za něco o prázdninách s úspěchem hostovalo i na světově proslulém divadelním festivalu v Gdaňsku – The  Gdansk Shakespeare Festival. Ohlasy jak návštěvníků festivalu, tak novinářů z polských médií na toto představení české (či chcete-li evropské) činohry byly nadšené.

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Než vše začalo

Premiéra inscenace Lenky Vagnerové nově pod křídly Městských divadel pražských!

Než vše začalo… První premiéra souboru Lenka Vagnerova & Company v Městských divadlech pražských.

Divadlo Komedie, jedno ze tří divadel Městských divadel pražských, je od října domovskou scénou pohybového divadla Lenka Vagnerová & Company. Oceňovaný taneční soubor sem přenesl některé své inscenace a 24. listopadu se zde uskuteční i premiéra mimodramatu Než vše začalo…, který vznikl ve spolupráci s francouzským režisérem a mimem Lionelem Ménardem.

Než vše začalo… je syntézou herectví, pantomimy, tance, loutkohry a magického vizuálna. Tento autorský projekt věnovaný malé Manon žijící na jihu Francie, dítěti v nouzi, přiznává inspiraci s Exupérovým Malým princem: „Tato kniha mě provázela celou tvorbou inscenace. Jedna z postav se Malému princi velmi podobá, proto i já věnuji toto dílo dítěti v nouzi,“ uvedl autor a režisér Lionel Ménard.

Ménard charakterizuje inscenaci jako palubní deník devítiměsíční plavby se čtyřmi obyvateli bavlněné pláně: dítětem chystajícím se na svět, nastávajícími rodiči a průvodcem. A nikdo z nich si není jistý, zda devítiměsíční pouť zvládne. „Poprvé jsem pro soubor přizvala hostujícího režiséra a současně autora představení, doposud jsem vytvářela inscenace pouze já, anebo vznikaly v úzké spolupráci s dalšími tvůrci. Rukopis bude tedy úplně nový. Současně se mě i dotýká načasování samotného tématu, jelikož jsem v době tvorby byla v jiném stavu a následně se mi narodil syn. Proto je pro mě toto mimodrama ve všech směrech mimořádné,“ vysvětlila choreografka a umělecká vedoucí souboru Lenka Vagnerová.

Mimodramatem je míněna forma, ve které není tím nejdůležitějším promluva, ale obrazy, scény, fyzické vyjadřování. Tento termín používal legendární mim Marcel Marceau, u kterého Ménard začínal jako žák a skončil jako jeho režijní asistent.  Právě pantomima stála za setkáním Lenky Vagnerové s Lionelem Ménardem. „Touha poznat pantomimu blíže mě vedla k myšlence připravit projekt za účasti hostujícího režiséra z této oblasti. Od začátku jsem chtěla, aby Lionel pracoval hlavně s tanečníky, ne pouze s ‘hotovými’ mimy. Chtěla jsem zjistit, jak a kam může pantomima posunout práci tanečníků, a naopak, jak může zkušenost tanečníků inspirovat režiséra. Vyjadřující prostředky tance i pantomimy jsou si velmi blízké, oba žánry mluví tělem či gestem, oba tvoří obrazy, i když výsledný tvar je rozdílný,“ objasnila inscenační záměr Lenka Vagnerová.

Než vše začalo…

Režie, námět, koncept, dramaturgie:     Lionel Ménard

Hudba:                                                Tomáš Vychytil

Pohybová spolupráce, choreografie:      Lenka Vagnerová

Účinkují:                                                        Fanny Barrouquére, Andrea Opavská, Barbora Nechanická, Michal Heriban

 

Premiéra:                                                          24. listopadu 2018 v 19.30 v divadle Komedie

Reprízy:                                                                              28. 11., 29. 11., 17. 12. a 18. 12. 2018

Lionel Ménard, Lenka Vagnerová & Company v koprodukci s Městskými divadly pražskými

Lenka Vagnerová & Company: PREMIÉRA 24.11. NEŽ VŠE ZAČALO … / 19:30 Divadlo Komedie / Praha

 

Lenka Vagnerová & Company a Městská divadla pražská

srdečně zvou na

premiéru inscenace NEŽ VŠE ZAČALO …

www.lenka-vagnerova.cz
www.metkskadivadlaprazska.cz

 

TANEČNÍ MAGAZÍN

Losers Cirque Company odhalí své EGO

Co se stane, když vám na vrcholu vstoupí do cesty někdo mladší, energičtější, výkonnější?

Co se stane, když vám na vrcholu vstoupí do cesty někdo mladší, energičtější, výkonnější? Ego říká: „Je potřeba zápasit ze všech sil o své těžce vydobyté místo!“ Ego nás nutí být nejlepší, mít navrch, mít vždy pravdu. Ego je mistr číslo jedna, kterého musí všichni uctívat… EGO je také zbrusu nová inscenace z dílny jednoho z nejpopulárnějších českých novocirkusových souborů Losers Cirque Company, kterou premiér ově uvedou přesně měsíc před Štědrým dnem, 24. listopadu v holešovické La Fabrice.

Loserovská novinka vypráví příběh muže, který si musí projít vnitřním peklem, aby pokořil své vlastní ego. Tím mužem není nikdo jiný než spoluzakladatel a principál souboru Petr Horníček. Jeho mladším a výkonnějším sokem, který ho donutí pochybovat sám o sobě, je Jindřich Panský. „Zásadním tématem každého tanečníka a akrobata je stárnutí těla. Je těžké dřít celý život a pak se smiřovat ještě v poměrně mladém věku s tím, že už na to vaše fyzické síly nestačí. Pro ego každé ;ho z nás je obtížné pokorně uvolnit místo dalším, silnějším a mladším. Vyšli jsme tedy totálně z našich dvou performerů a postavili je do ringu jako soky, protivníky, dva kohouty na jednom sportovním smetišti, jako dvě ega,” popisuje inscenaci režisér a umělecký ředitel Činohry ND Daniel Špinar. Ten patří k celé řadě výrazných osobností naší umělecké scény, které se sešly při realizaci inscenace a vtiskli do ní i kus svého vlastního ega. Choreografii vytvořil držitel ceny Thálie Radim Vizváry a hudbu složil a během představení bude naživo „Losery“ d oprovázet skladatel a kytarista Igor Ochepovský. Unikátní a nenahraditelnou složkou inscenace jsou pak animace a světelné efekty, za kterými stojí spoluzakladatel Signal festivalu Amar Mulabegovič a Michael Bláha.

Premiéra inscenace Ego bude uvedena 24. listopadu v divadle La Fabrika.

Vstupenky jsou v předprodeji v La Fabrice.

Podrobné informace na  www.loserscirque.cz a www.lafabrika.cz

Lucie Čunderliková
pro Taneční magazín

Boj za svobodu

„Svobodu nám nikdo nedá, tu si musíme vybojovat”

Divadlo NoD uvedlo  začátkem května premiéru inscenace Sedm kostek cukru s podtitulem „Svobodu nám nikdo nedá, tu si musíme vybojovat.“

Autorem citátu je Josef Černohorský, jeden z mnoha politických vězňů minulého režimu, jehož texty a vzpomínky jsou hlavním inspiračním zdrojem tvůrců inscenace Jana Strýčka a Terezy Černé. Premiéra proběhla  3. 5. a první repríza v pondělí 14. 5.  ve studiu Divadla NoD.

Josef Černohorský byl zatčen v 18 letech v roce 1953, při demonstraci proti měnové reformě, a odsouzen na rok práce v uranových dolech v Jáchymově. Z politických důvodů seděl ve vězení také Josefův otec, důstojník československé armády. Doma zůstala jen jeho matka s dvěma dalšími dětmi. „Když mi o tom děda poprvé vykládal, měla jsem pocit nespravedlnosti, bezmoci a beznaděje. Ale nikdy nepadlo ani slovo o nějaké křivdě nebo ublíženosti. V té výpovědi je vzdor, přes všechny nespravedlnosti, které komunistický režim na rodině Černohorských napáchal si nikdy nestěžovali na osud a nezahořkli”, říká vnučka Josefa Černohorského, Tereza Černá, spoluautorka projektu, která iniciovala vznik představení o významném kusu své rodinné historie.

„Nechtěli jsme ale dělat klasickou historickou rekonstrukci. Na tom materiálu nás nejvíc zaujalo a vyděsilo, jak podobná je nálada doby začátku padesátých let, s dobou dnešní.

Vrací se atmosféra zastrašování lidí s jiným názorem, zneužívání kontroly médií nebo vyšetřovacích orgánů a stupňuje se agresivní rétorika vůči všem, kdo si dovolí kritizovat stát. Když jsme o tom přemýšleli, uvědomili jsme si, že tu zase začíná pomalý nástup nějakého plíživého zla, které je strašně nebezpečné v tom, že nejde moc vidět a jakmile si ho člověk konečně všimne, už je většinou příliš pozdě, něco s ním dělat. Nutně vás to pak staví před otázky typu: Neměl bych nějak začít burcovat na poplach? Není už moc pozdě? nebo Nejsou takové myšlenky předčasné? Nejsem jenom zbytečně paranoidní? To vlastně sami nevíme, ale přijde nám zásadní o tom mluvit.

Proto jsme se rozhodli vystavět představení na základě autorské práce herců na tato témata a konfrontovat je s připomínkou minulé doby v podobě záznamů vyprávění Josefa Černohorského,“ vysvětluje Jan Strýček, režisér inscenace. Ten je zároveň členem nově vzniklého hereckého týmu NoDu, který pod uměleckým vedením Janka Lesáka a Natálie Preslové přetváří divadlo NoD ze stagiony na divadlo s pravidelnou vlastní autorskou tvorbou, do které projekt Sedm kostek curku zapadá. K realizaci byli dále přizváni herci Vojtěch Hříbek, Václav Zimmermann a Marta Sobotková, herečka souboru Maso Krůtí, který v NoDu rovněž uvádí dvě své inscenace.

 

Jan Urban 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

One Gesture zahájí letošní Bazaar

Inscenace One Gesture polského Nowého Teatru otevře slavnostně 16. března 2018 taneční festival Bazaar

Unikátní polská inscenace One Gesture zahájí letošní festival Bazaar

Inscenace One Gesture polského Nowého Teatru otevře slavnostně 16. března 2018 od 20h v divadle Ponec divadelní a taneční festival Bazaar.  Bude tak zahájen celý třídenní program, který se následně přesune i do divadla Alfred ve dvoře a Studia Alta. Inscenace One Gesture navazuje na téma letošního Bazaaru: Hledání společného hlasu. Do Prahy se tak dostane mezinárodně oceňované představení o lidské komunikaci v režii špičkového div adelního inovátora Wojteka Ziemilského. 

One Gesture je projektem známého režiséra a inovátora Wojteka Ziemilského a výtvarníka Wojciecha Pustoły, který vytvořili ve spolupráci s neslyšícími performery jako ojedinělý divadelní tvar, ve kterém se mluví bez mluvení a tancuje, aniž by se tancovalo. Čtyři performeři v této inscenaci  vtipně i nevybíravě konfrontují publikum s nesnázemi, s jakými se neslyšící dorozumívají mezi sebou. Nabízejí přitom ale vzrušující pohled na překonávání bariér obecné lidské komunikace. Neslyšet totiž pro tyto polské divadelníky neznamená žádný handicap, nýbrž příležitost ke zcela nové komunikaci se světem.

Stejně jako ostatní inscenace na festivalu, i One Gesture sleduje letošní téma – Hledání společného hlasu. „Aby mohlo dojít ve společnosti k nějaké změně, musí být její jednotlivé části schopné formulovat, o co jim jde. Musí se pokusit najít společnou řeč; způsob, jak svá témata, lépe komunikovat dál,“ vysvětluje šéfdramaturg Bazaaru Ewan McLaren.

Wojtek Ziemilski k One Gesture říká: „Jazyk, který používám, se zdá naprosto neschopný zachytit znakovou řeč a svět neslyšících obecně,“ ale dodává: „Na začátku jsme se mj. zabývali Wittgensteinovým citátem: ,Limity mého jazyka znamenají hranice mého světa‘. A pak jsme se sami sebe ptali: Jestliže je náš mluvený jazyk jedinou realitou, ke které máme přístup, nemohou nás neslyšící naučit něco zcela nového? Na jejich způsobu komunikace je něco obecně platného, ale zároveň naprosto výjimečného.“

Vstupné na inscenaci One Gesture pořídíte za 300/200 Kč.

Festivalový pas bude letos k dispozici v ceně 800/500 Kč.

Festivalový pas a vstupenky na jednotlivá představení můžete zakoupit online v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel a na pokladně divadla Alfred ve dvoře.

Kompletní informace o 4. ročníku festivalu Bazaar, který se uskuteční ve dnech 16. – 18. března 2018, najdete na webových stránkách www.alfredvedvore.cz/cs/bazaar.

Eliška Míkovcová

Foto: Kobas Laksa

Taneční magazín

ALTA bude zkoumat plynutí času a relativnost věku

Studio ALTA v roce 2018 oslaví 10 let své existence a bude proto ve svém programu zkoumat věk a čas z různých úhlů

Studio ALTA bude ve své desáté sezoně zkoumat plynutí času a relativnost věku

Studio ALTA v roce 2018 oslaví 10 let své existence a bude proto ve svém programu zkoumat věk a čas z různých úhlů. Mládí a stáří, minulost a budoucnost, zkušenost i naivita – jakým způsobem se s těmito pojmy vyrovnávají čeští i zahraniční umělci různých generací?

Historie coby subjektivní interpretace minulosti je cenným nástrojem chápání naší současnosti. Může stejně tak posloužit budoucnost? Tuto otázku si klade slovenská umělkyně Petra Fornayová ve své inscenaci Hra na budoucnost_Subjective Future. Tento fiktivní divadelní dokument nahlíží z pozice budoucnosti na současnost, která se tak jeví zcela jiná. V inscenaci se setkávají čtyři umělci z různých uměleckých disciplín – tance, divadla, výtvarného umění a filmového dokumentu, a vytvářejí tak koláž našich představ a strachů. Českou premiéru uvede Studio ALTA 18. ledna.

Další premiéra 29. ledna se naopak zaměří na zkoumání relativnosti věku. Autorský pohybově vizuální projekt Báby je sondou napříč letokruhy. Dvě mladé ženy (Anne-Francoise Joseph a Kateřina Dvořáková) se zde vyrovnávají se svým starým já a hledají, co je mladého ve staroušcích.

Jedním z vrcholů sezony ve Studiu ALTA bude premiéra česko-slovensko-německého tanečního „retro“ projektu Nostalgiáda, který vzniká pod vedením choreografa Karla Vaňka. Tato životopisná dokumentární inscenace, kterou Studio ALTA uvede 23., 24. a 25. března, propojí tanečníky starší generace – Slovenky Martu Polákovou a Annu Sedláčkovou a Češku Moniku Rebcovou. Projekt vzniká k 60. narozeninám Karla Vaňka a symbolicky ho vrací s jeho tvorbou z Německa zpátky domů do Čech. Stěžejní linií je nostalgie jako taková, jako fenomén, jako strategie, či jako poezie.

Téma věku se zrcadlí i v netradičním formátu ALTA by, který již druhým rokem nabízí možnost osobního setkání s umělci pobývajícími v ALTĚ. Mají v rukách dramaturgii jednoho celého večera a mohou si s ním udělat, co uznají za vhodné – prezentovat sebe, své přátele, oblíbené umělce, popovídat si či povečeřet s diváky… Svého večera se 9. února ujmou zkušení umělci – tanečnice Andrea Miltnerová a light designér Jan Komárek a v květnu naopak ta vůbec nejmladší generace – děti z Dětského studia Altík. Přijďte se nechat překvapit, jaké touhy, zkušenosti, osobní zákoutí se s  ;vámi rozhodnou sdílet!

Konfrontaci mladistvého nadšení i zkušenosti nabídne i druhý dubnový víkend – v netradičních prostorách průjezdu mezi divadlem a kavárnou se představí „enfant terrible“ francouzské taneční scény Jean Gaudin s dílem Everything Is Nice Paradise (13. dubna), na kterém se mimo mezinárodního uměleckého týmu podílí i pěvecký sbor čítající členy od pěti do sedmdesáti let. Druhým projektem v průjezdu bude Corridor Piece mladičkých tvůrců Billyho Mullaneye (USA) a Nielse Weijera (NL), který Studio ALTA uvede 14. dubna ve společném večeru s Lˈamour čerstvých absolventů JAMU.

Vrchol sezony ve Studiu ALTA pak bude na podzim – v září bude věnovaných 10 dní oslavám 10ti let existence Studia ALTA a v říjnu diváky čeká již devátý ročník festivalu slovenského současného tance HYBAJ HO!

Stěžejní body:

–          Česká premiéra inscenace Hra na budoucnost Petry Fornayové 18.1.

–          Premiéra inscenace Báby Anne-Francoise Joseph a Kateřiny Dvořákové 29.1.

–          Premiéra inscenace Nostalgiáda Karla Vaňka 23.3.

–          Hostování zahraničních umělců Jeana Gaudina (FR), Billyho Mullaneye (USA) a Nielse Weijera (NL) 13. a 14.4.

–          A samozřejmě podzimní oslavy 10 let ALTY a devátý ročník festivalu současného slovenského tance HYBAJ HO!

 

 

Tatiana Brederová

Taneční magazín

 

 

Soutěž pro divadelní fotografy

Divadelní fotografové, přečtěte si pozorně! Nová soutěž šitá na míru právě pro vás!

Institut umění – Divadelní ústav v rámci připravované výstavy Česká divadelní fotografie 1859–2017 vyhlašuje soutěž o nejlepší divadelní fotografii. Do soutěže se mohou přihlásit profesionální fotografové i studenti fotografie se snímky pořízenými na území České republiky v letech 2015, 2016 a 2017 v několika kategoriích. 

Uzávěrka je 31.ledna 2018.

První souhrnná výstava fotografií z divadelního prostředí Česká divadelní fotografie 1859–2017 představí od 9. května do 24. června 2018 v Obecním domě v Praze různé podoby divadla a jeho proměny za uplynulých téměř sto padesát let. Divadelní fotografie je samostatnou a svébytnou uměleckou disciplínou a zejména v českých zemích má silnou tradici sahající k samotným kořenům fotografického umění. Na výstavě Česká divadelní fotografie budou vystaveny originály unikátních a dosud nepublikovaných hereckých portrétů z poloviny 19. století, historické fotografie z divadelního prostředí, ale i glamour portréty z Atelieru Langhans, či umělecky cenné fotografie meziválečné avantgardy. Poválečnou divadelní fotografii reprezentují osobnosti jako Václav Chochola, Josef Koudelka, Jaromír Svoboda, Jaroslav Krejčí a další. První souhrnná výstava fotografií z divadelního prostředí přináší také specifický pohled na české dějiny. Divadlo a divadelníci se vždy významně podíleli na společenském životě země, zachování a rozvoji její kultury a několikrát i přímo zasáhli do historických událostí. Výstava je tak i příspěvkem k oslavám stého výročí založení Československé republiky.

Divadelním fotografiím pořízeným v letech 2015–2017 bude na výstavě věnována samostatná soutěžní Přehlídka divadelní fotografie. Současnou tvorbu budou prezentovat nejlépe hodnocené snímky přihlášené do soutěže, které vybere odborná porota. Soutěž je určena jak profesionálním fotografům, tak studentům oboru fotografie.

Soutěžní kategorie a témata:

1. PROFESIONÁLNÍ FOTOGRAFIE

kategorie se dále člení do dvou sekcí – první je Inscenace nebo divadelní či divadelně-performativní projekt a druhým Portrét v roli.

  • Inscenace (divadelní projekt) – maximální počet: 3 série o maximálním počtu 5 fotografií. Přihlášeny mohou být i samostatné snímky či série o menším počtu snímků.

  • Portrét v roli – maximální počet: 3 fotografie.

přihláška ke stažení pro profesionály

2. STUDENTI OBORU FOTOGRAFIE

Volná tvorba s divadelní tématikou. Jeden účastník může přihlásit maximálně 7 fotografií (např. Fotografie z inscenace, ze zákulisí, ze čtené zkoušky nebo portrét účinkujících či inscenátorů).

přihláška ke stažení pro studenty

Více informací a přihlášky jsou k dispozici také:

na www.divadelnifotografie.cz/soutezni-prehlidka/.

Uzávěrka je 31. ledna 2018.

Výstavu doplní bohatý doprovodný program i odborná publikace mapující fenomén české divadelní fotografie.

Kurátory výstavy jsou Anna Hejmová a Vojtěch Poláček.

Více informací na www.divadelnifotografie.cz

nebo na www.facebook.com/divadelnifotografie

Foto: Michal Hančovský

TANEČNÍ MAGAZÍN