One Gesture zahájí letošní Bazaar

Inscenace One Gesture polského Nowého Teatru otevře slavnostně 16. března 2018 taneční festival Bazaar

Unikátní polská inscenace One Gesture zahájí letošní festival Bazaar

Inscenace One Gesture polského Nowého Teatru otevře slavnostně 16. března 2018 od 20h v divadle Ponec divadelní a taneční festival Bazaar.  Bude tak zahájen celý třídenní program, který se následně přesune i do divadla Alfred ve dvoře a Studia Alta. Inscenace One Gesture navazuje na téma letošního Bazaaru: Hledání společného hlasu. Do Prahy se tak dostane mezinárodně oceňované představení o lidské komunikaci v režii špičkového div adelního inovátora Wojteka Ziemilského. 

One Gesture je projektem známého režiséra a inovátora Wojteka Ziemilského a výtvarníka Wojciecha Pustoły, který vytvořili ve spolupráci s neslyšícími performery jako ojedinělý divadelní tvar, ve kterém se mluví bez mluvení a tancuje, aniž by se tancovalo. Čtyři performeři v této inscenaci  vtipně i nevybíravě konfrontují publikum s nesnázemi, s jakými se neslyšící dorozumívají mezi sebou. Nabízejí přitom ale vzrušující pohled na překonávání bariér obecné lidské komunikace. Neslyšet totiž pro tyto polské divadelníky neznamená žádný handicap, nýbrž příležitost ke zcela nové komunikaci se světem.

Stejně jako ostatní inscenace na festivalu, i One Gesture sleduje letošní téma – Hledání společného hlasu. „Aby mohlo dojít ve společnosti k nějaké změně, musí být její jednotlivé části schopné formulovat, o co jim jde. Musí se pokusit najít společnou řeč; způsob, jak svá témata, lépe komunikovat dál,“ vysvětluje šéfdramaturg Bazaaru Ewan McLaren.

Wojtek Ziemilski k One Gesture říká: „Jazyk, který používám, se zdá naprosto neschopný zachytit znakovou řeč a svět neslyšících obecně,“ ale dodává: „Na začátku jsme se mj. zabývali Wittgensteinovým citátem: ,Limity mého jazyka znamenají hranice mého světa‘. A pak jsme se sami sebe ptali: Jestliže je náš mluvený jazyk jedinou realitou, ke které máme přístup, nemohou nás neslyšící naučit něco zcela nového? Na jejich způsobu komunikace je něco obecně platného, ale zároveň naprosto výjimečného.“

Vstupné na inscenaci One Gesture pořídíte za 300/200 Kč.

Festivalový pas bude letos k dispozici v ceně 800/500 Kč.

Festivalový pas a vstupenky na jednotlivá představení můžete zakoupit online v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel a na pokladně divadla Alfred ve dvoře.

Kompletní informace o 4. ročníku festivalu Bazaar, který se uskuteční ve dnech 16. – 18. března 2018, najdete na webových stránkách www.alfredvedvore.cz/cs/bazaar.

Eliška Míkovcová

Foto: Kobas Laksa

Taneční magazín

ALTA bude zkoumat plynutí času a relativnost věku

Studio ALTA v roce 2018 oslaví 10 let své existence a bude proto ve svém programu zkoumat věk a čas z různých úhlů

Studio ALTA bude ve své desáté sezoně zkoumat plynutí času a relativnost věku

Studio ALTA v roce 2018 oslaví 10 let své existence a bude proto ve svém programu zkoumat věk a čas z různých úhlů. Mládí a stáří, minulost a budoucnost, zkušenost i naivita – jakým způsobem se s těmito pojmy vyrovnávají čeští i zahraniční umělci různých generací?

Historie coby subjektivní interpretace minulosti je cenným nástrojem chápání naší současnosti. Může stejně tak posloužit budoucnost? Tuto otázku si klade slovenská umělkyně Petra Fornayová ve své inscenaci Hra na budoucnost_Subjective Future. Tento fiktivní divadelní dokument nahlíží z pozice budoucnosti na současnost, která se tak jeví zcela jiná. V inscenaci se setkávají čtyři umělci z různých uměleckých disciplín – tance, divadla, výtvarného umění a filmového dokumentu, a vytvářejí tak koláž našich představ a strachů. Českou premiéru uvede Studio ALTA 18. ledna.

Další premiéra 29. ledna se naopak zaměří na zkoumání relativnosti věku. Autorský pohybově vizuální projekt Báby je sondou napříč letokruhy. Dvě mladé ženy (Anne-Francoise Joseph a Kateřina Dvořáková) se zde vyrovnávají se svým starým já a hledají, co je mladého ve staroušcích.

Jedním z vrcholů sezony ve Studiu ALTA bude premiéra česko-slovensko-německého tanečního „retro“ projektu Nostalgiáda, který vzniká pod vedením choreografa Karla Vaňka. Tato životopisná dokumentární inscenace, kterou Studio ALTA uvede 23., 24. a 25. března, propojí tanečníky starší generace – Slovenky Martu Polákovou a Annu Sedláčkovou a Češku Moniku Rebcovou. Projekt vzniká k 60. narozeninám Karla Vaňka a symbolicky ho vrací s jeho tvorbou z Německa zpátky domů do Čech. Stěžejní linií je nostalgie jako taková, jako fenomén, jako strategie, či jako poezie.

Téma věku se zrcadlí i v netradičním formátu ALTA by, který již druhým rokem nabízí možnost osobního setkání s umělci pobývajícími v ALTĚ. Mají v rukách dramaturgii jednoho celého večera a mohou si s ním udělat, co uznají za vhodné – prezentovat sebe, své přátele, oblíbené umělce, popovídat si či povečeřet s diváky… Svého večera se 9. února ujmou zkušení umělci – tanečnice Andrea Miltnerová a light designér Jan Komárek a v květnu naopak ta vůbec nejmladší generace – děti z Dětského studia Altík. Přijďte se nechat překvapit, jaké touhy, zkušenosti, osobní zákoutí se s  ;vámi rozhodnou sdílet!

Konfrontaci mladistvého nadšení i zkušenosti nabídne i druhý dubnový víkend – v netradičních prostorách průjezdu mezi divadlem a kavárnou se představí „enfant terrible“ francouzské taneční scény Jean Gaudin s dílem Everything Is Nice Paradise (13. dubna), na kterém se mimo mezinárodního uměleckého týmu podílí i pěvecký sbor čítající členy od pěti do sedmdesáti let. Druhým projektem v průjezdu bude Corridor Piece mladičkých tvůrců Billyho Mullaneye (USA) a Nielse Weijera (NL), který Studio ALTA uvede 14. dubna ve společném večeru s Lˈamour čerstvých absolventů JAMU.

Vrchol sezony ve Studiu ALTA pak bude na podzim – v září bude věnovaných 10 dní oslavám 10ti let existence Studia ALTA a v říjnu diváky čeká již devátý ročník festivalu slovenského současného tance HYBAJ HO!

Stěžejní body:

–          Česká premiéra inscenace Hra na budoucnost Petry Fornayové 18.1.

–          Premiéra inscenace Báby Anne-Francoise Joseph a Kateřiny Dvořákové 29.1.

–          Premiéra inscenace Nostalgiáda Karla Vaňka 23.3.

–          Hostování zahraničních umělců Jeana Gaudina (FR), Billyho Mullaneye (USA) a Nielse Weijera (NL) 13. a 14.4.

–          A samozřejmě podzimní oslavy 10 let ALTY a devátý ročník festivalu současného slovenského tance HYBAJ HO!

 

 

Tatiana Brederová

Taneční magazín

 

 

Soutěž pro divadelní fotografy

Divadelní fotografové, přečtěte si pozorně! Nová soutěž šitá na míru právě pro vás!

Institut umění – Divadelní ústav v rámci připravované výstavy Česká divadelní fotografie 1859–2017 vyhlašuje soutěž o nejlepší divadelní fotografii. Do soutěže se mohou přihlásit profesionální fotografové i studenti fotografie se snímky pořízenými na území České republiky v letech 2015, 2016 a 2017 v několika kategoriích. 

Uzávěrka je 31.ledna 2018.

První souhrnná výstava fotografií z divadelního prostředí Česká divadelní fotografie 1859–2017 představí od 9. května do 24. června 2018 v Obecním domě v Praze různé podoby divadla a jeho proměny za uplynulých téměř sto padesát let. Divadelní fotografie je samostatnou a svébytnou uměleckou disciplínou a zejména v českých zemích má silnou tradici sahající k samotným kořenům fotografického umění. Na výstavě Česká divadelní fotografie budou vystaveny originály unikátních a dosud nepublikovaných hereckých portrétů z poloviny 19. století, historické fotografie z divadelního prostředí, ale i glamour portréty z Atelieru Langhans, či umělecky cenné fotografie meziválečné avantgardy. Poválečnou divadelní fotografii reprezentují osobnosti jako Václav Chochola, Josef Koudelka, Jaromír Svoboda, Jaroslav Krejčí a další. První souhrnná výstava fotografií z divadelního prostředí přináší také specifický pohled na české dějiny. Divadlo a divadelníci se vždy významně podíleli na společenském životě země, zachování a rozvoji její kultury a několikrát i přímo zasáhli do historických událostí. Výstava je tak i příspěvkem k oslavám stého výročí založení Československé republiky.

Divadelním fotografiím pořízeným v letech 2015–2017 bude na výstavě věnována samostatná soutěžní Přehlídka divadelní fotografie. Současnou tvorbu budou prezentovat nejlépe hodnocené snímky přihlášené do soutěže, které vybere odborná porota. Soutěž je určena jak profesionálním fotografům, tak studentům oboru fotografie.

Soutěžní kategorie a témata:

1. PROFESIONÁLNÍ FOTOGRAFIE

kategorie se dále člení do dvou sekcí – první je Inscenace nebo divadelní či divadelně-performativní projekt a druhým Portrét v roli.

  • Inscenace (divadelní projekt) – maximální počet: 3 série o maximálním počtu 5 fotografií. Přihlášeny mohou být i samostatné snímky či série o menším počtu snímků.

  • Portrét v roli – maximální počet: 3 fotografie.

přihláška ke stažení pro profesionály

2. STUDENTI OBORU FOTOGRAFIE

Volná tvorba s divadelní tématikou. Jeden účastník může přihlásit maximálně 7 fotografií (např. Fotografie z inscenace, ze zákulisí, ze čtené zkoušky nebo portrét účinkujících či inscenátorů).

přihláška ke stažení pro studenty

Více informací a přihlášky jsou k dispozici také:

na www.divadelnifotografie.cz/soutezni-prehlidka/.

Uzávěrka je 31. ledna 2018.

Výstavu doplní bohatý doprovodný program i odborná publikace mapující fenomén české divadelní fotografie.

Kurátory výstavy jsou Anna Hejmová a Vojtěch Poláček.

Více informací na www.divadelnifotografie.cz

nebo na www.facebook.com/divadelnifotografie

Foto: Michal Hančovský

TANEČNÍ MAGAZÍN

Divadlo Štúdio tanca – zrcadlo současného dění na Slovensku

Inscenace „Prevaha dobrého alebo zlého“ uzavře jednu etapu tvorby

Prevaha dobrého alebo zlého uzatvorí významnú etapu tvorby Divadla Štúdio tanca

Po vzore veľmi úspešných inscenácií Jadro, Očista a Márnosť nad márnosti reflektujúcich na aktuálne spoločenské dianie Divadlo Štúdio tanca pripravuje novú premiéru.

Tanečnú inscenáciu Prevaha dobrého alebo zlého uvedie 10. a 11. novembra o 19.00 hod.

Ako už samotný názov napovedá, diváci už tradične môžu očakávať umenie s názorom. Vznik tohto diela vychádza z dielne tvorivého tímu choreografov Zuzany Ďuricovej Hájkovej, Tibora Trulika a hudobného skladateľa Mateja Háasza. Inscenácia tak uzatvorí ďalšiu významnú etapu tvorby Divadla Štúdio tanca, ktorá charakterizovala postoj a boj autorov o umeleckú slobodu od roku 2015. Myšlienky stabilného tvorivého tímu na divadelnom javisku zhmotní emóciami poháňané tvorivé teleso v obohatenom zložení. Popri stálom umeleckom súbore – Tiborovi Trulikovi, Lenke Rajchmanovej a Michaele Mirtovej sa premiérovo predstavia noví členovia umeleck&e acute;ho súboru Taliani Luca Tomao a Isabel Paladin. Výrazným zosobňujúcim prvkom inscenácie bude aj využitie živého hudobného aranžmánu, ktoré dotvorí atmosféru nezameniteľného tanečného prejavu umeleckého súboru. Predstavením budú divákov sprevádzať saxofonisti Michaela Turcerová a Pavol Pondelík a bubeník Samuel Juráš.

Predstavenie tanečnej a hudobnej virtuozity zažijú diváci v premiére 10. a 11. novembra o 19.00 a počas reprízových predstavení novembrového programu Divadla Štúdio tanca.

 

Anna Krnáčová  pro

Taneční magazín 

 

Amazonky

Soubor tanečního divadla Lenka Vagnerová & Company uvede v pražském divadle La Fabrika premiéru nové inscenace

Lenka Vagnerová & Company

PREMIÉRA AMAZONKY 1.11.2017 19:30 La Fabrika Praha

Rychlost, síla, tvrdost, úder, vytrvalost, cíl, oheň, dobrou noc !

Kdo říká, že násilí není odpovědí … ?

… a kdo mě zastaví ?

Amazonky. Národ mýtických žen, válečnic, jejichž zuřivá síla a nemilosrdnost daly vzniku bizarním příběhům.

 Soubor Lenka Vagnerová & Company se od doby své existence zaměřuje na oblast nonverbálního progresivního tanečního divadla.  Inscenace v sobě mísí taneční, činoherní i loutkové divadlo. Existenční otázky, naléhavost témat vztahu člověka ke zvířatům a okolí, hra se skutečností a fantazií jsou charakteristické pro tvorbu LV&C. Soubor pravidelně spolupracuje s tanečníky, herci, výtvarníky i hudebníky. Lenka Vagnerová klade důraz na preciznost divadelních situací, pohybových kvalit, využívá sílu a dynamiku skupiny, podporuje individuality performerů, hledá nové fyzické mo nosti a pohybové hranice vlastního těla. Dává prostor vzniku novým divadelním formám a propojuje výrazné umělecké osobnosti a tvůrce. Soubor se svými představeními sklidil za dobu své existence řadu ocenění a vysoká hodnocení odborné kritiky.

 

Reprízy Praha 2017:

2.11., 27.11., 28.11., 11.12.

Vstupenky na představení je možné zakoupit v předprodeji na pokladně divadla La Fabrika (Komunardů 30, Praha 7) za 350 Kč (dospělý) a 250 Kč (student), nebo na www.lafabrika.cz.

Další informace naleznete na www.lenka-vagnerova.cz

Taneční magazín

Lenka Vagnerová Company

 

Pohřeb až zítra

Premiéra inscenace Pohřeb až zítra proběhne 27.května

 

Ve Švandově divadle proběhla kostýmová zkouška komedie  Pohřeb až zítra, které se zúčastnila autorka Natálie Kocábová. Ta zde také s pozvanými novináři poprvé viděla úryvek z chystané inscenace, kterou s herci a hosty Švandova divadla nastudoval režisér Daniel Hrbek. První premiéra je už tento týden v sobotu 27. května.

Natálie Kocábová, která minulý týden oslavila 33 narozeniny, o hře řekla: „Napsala jsem hru o něčem, co mě skutečně a na denní bázi stresovalo – o ztrátě pocitu domova. A také o rozvodu, který je v ní všudypřítomný, a přesto jakoby nepodstatný. Mně ale připadá, že právě rozvody udělaly ve společnosti větší binec než obě světové války dohromady. Nešlo mi ale o sondu do této problematiky, napsala jsem prostě hru o jedné večeři rodiny, která ztratila svůj původní charakter.“

První premiéra je v sobotu 27. května, druhá v pondělí 29. května vždy ve velkém sále Švandova divadla.

 

Magdalena Bičíková

Foto: Alena Hrbková

Taneční magazín

Divadlo z budoucnosti

Premiéra nové inscenace Interdimenzionální čočka v Divadle NoD

 

 

4 stěny, 3 herci, 2 dimenze, 1 jeviště. Divadelní badatelé z daleké budoucnosti se setkávají s divadlem 20. století. Naleznou odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec? Premiéra inscenace tvůrčí skupiny Díra Na Trhu – Interdimenzionální čočka se uskuteční ve čtvrtek 25. 5. 2017 od 20:00 v Divadle NoD.

Planeta Země v daleké budoucnosti. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95% kapacity svého mozku. Lidé se zbavili veškerých závislostí a tzv. fyzických potřeb (hmotná strava, stárnutí, nemoce, emoce). Je běžné ovládat levitaci, telepatii a pohybovat se svobodně mimo hmotu. Naši dva hrdinové patří mezi ty nejvyzrálejší zástupce lidské rasy na planetě. Snoubí se v nich veškerá moudrost lidstva. Zářící bytosti pevné ve svém středu. Jsou však přesto vyvrheli. Zabývají se totiž divadlem.

„Inspirace pro inscenaci vznikla na jedné ze zkoušek, kdy jsme pracovali se čtvrtou stěnou a zkoumali její prolomení a znovu vztyčení v průběhu jednoho představení.“ říká Bára Jánová a dále dodává: „Podobně jako v kvantové mechanice, částice mění svůj stav podle toho, zda jsou pozorovány, nebo ne. Stejně tak mění herec své vystoupení. Pokud totiž není pozorován, nedá se bavit o divadle jako takovém. To nás vrací zpátky na samotný počátek – co je to vlastně divadlo? A právě tímto tématem se v inscenaci zabýváme. Zkoumáme možnosti divadla a života. Prázdného prostoru a přítomného okamžiku. To vše s nadhledem a humorem.“

Tvůrčí skupinu Díru Na Trhu založila herečka Bára Jánová spolu s muzikantem a hercem Williamem Valeriánem v roce 2015. Jejich prvním společným počinem byla inscenace Plešatá zpěvačka 2015 (Ionesco, Jánová, Valerián), uváděná v Divadle NoD. Plešatá zpěvačka 2015 se snaží vtipnou, ale údernou formou reflektovat současný svět a společnost, především pak generaci Y. Derniéra inscenace Plešatá zpěvačka se uskuteční v sobotu 3. 6. 2017 od 20:00 v Divadle NoD. V současnosti se DNT ubírá čistě autorskou cestou, a to nejen v podobě vlastních textů, ale i hudby, která je často interpretována živě samotnými herci.

 

Premiéra 25. 5. 2017 od 20:00 v Divadle NoD

 Repríza 8. 6. 2017 od 20:00 tamtéž

Režie: William Valerián
Scénář: Barbora Jánová a kolektiv
Pohybová spolupráce: Šimon Pliska
Hrají: Barbora Jánová, William Valerián, Šimon Pliska.

Vstupenky: https://goout.net/cs/listky/interdimenzionalni-cocka/bdeb/

Honza Urban

Taneční magazín

Pomsta nebo groteska?

Handa Gote, svérázní tvůrci na poli alternativního divadla, přináší na jeviště pomstu. Jak vypadá? „Když se chceš pomstít, vykopej dva hroby.“ – Konfucius

21. dubna uvedlo Studio Alta inscenaci Die Rache (Pomsta). Skupina Handa Gote (nezvyklý název tohoto uskupení  snad údajně pochází z japonštiny)  přinesla divákům western z česko-německého pomezí. Protože jde o vraždu, pomstu, nedlouhé představení bylo  hráno v příšeří, což dodávalo některým momentům až strašidelný nádech, ostatně pro seskupení Handa Gote dosti typické, protože se rádi pohybují na „pomezí strašného a komického“. Stejně tak jako ve filmu „Tenkrát na západě“, kde se určité scény táhly nekonečně  dlouho, i zde jsou okamžiky, které se zdají být věčností.

Začátek hry poměrně zaujme: Do tmy se pomalu, velmi pomalu šourá postava v dobovém oblečení, doslova vidíme oblast Šumavy a pohraničí.  Svítí si lucernou a  posvítí si i  na diváky, zazpívá si písničku, poměrně skvěle. Po  dlouhé, dlouhé době žena bere lopatu a jistého muže zabije. Důvod neznámý.  Pečlivě zahrabává tělo a celá atmosféra je dosti tíživá. Hudba je v tomto okamžiku skřípající a sténající. Jako vítr v Pošumaví.  Tmavá, ponurá, děsivá atmosféra.

Posud se hra jeví jako napínavá a divák netrpělivě čeká, co bude dál.

Další žena na jevišti  opět nekonečně dlouho táhne nebohé tělo z místa činu, pečlivě ho omývá, snad i důstojně pohřbívá. Nebožtík ovšem vstává, bere si klobouk a svléká se do spodního prádla. Proč?  Vyrazil si snad z hrobu na vycházku?  Ještě několikrát během hry tento proces zopakuje. Obléká se a vysvléká, z naprosto neznámých příčin.  Je  mu snad po smrti trochu přespříliš  teplo?  Vytápí  se snad v záhrobí  nad míru? Jediná příjemná věc je v této chvíli hu dební doprovod.  Diváci se lehce vrtí a jejich výrazy hovoří o jistých pochybách….

Hra tady nemá spád, ani hlubší myšlenku. Není co sledovat, není o čem přemýšlet. Ke konci hry jedna z žen zastřelí  tu druhou a poté i sebe. Budiž. Ale výstřel mrtvého na posledního přeživšího už dělá z dramatu  trošku frašku.  Diváci celkem rozpačitě tleskají. Co si myslet?

Budu-li hodnotit tuto hru očima vážného ‚recenzisty‘, potom budu pokračovat asi takto:

Handa Gote se pokusili ztvárnit pomstu, což zpočátku budilo zájem a zvědavost diváka. Naneštěstí tu nebyla žádná linie příběhu, takže divák se neměl o co opřít, aby postavám porozuměl, z názvu vyplývající příběh o pomstě není nijak propracován. Podíváme-li se na inscenaci pouze jako na ztvárnění aktu pomsty a vraždy, pak bych očekávala více rozehrát právě to drama, které se odehrává v takovýto kritický životní okamžik  uvnitř člověka. Nepochopitelné okamžiky oblékání se a svlékání se  a závěrečný výstřel již zavražděného, který bez jakékoliv příčiny zastřelí postavu nehrající v dramatu doposud žádnou roli, jsou rušivé a  srazily tuto inscenaci s dobrým a poutavým začátkem do kategorie druhořadých  až velmi špatných her.

Ovšem, podívám-li se na tuto hru očima současného  diváka, proč ne?  Handa Gote se opět pohybuje mezi komickým a  strašidelným, což jejich záměru  odpovídá. Vnímáme-li „Die Rache“  jako hru na rozhraní parodie na všechny svlékání a oblékání, které v dnešní době neodmyslitelně patří do všech inscenací, ať už se tam hodí či ne, parodii na western „Tenkrát na západě“, kde všechno trvalo věčnost, parodii na všechny krvelačné hry, potom musíme uznat, že jejich „Die Rache“ je opravdu geniální věc na současné scéně a člověk se musí v duchu smát i kdyby nechtěl.  A možná právě tohle je ten pravý záměr tvůrců Handa Gote.

 

Foto: Martin Špelda

Eva Smolíková

Taneční magazín