Román o svobodě, lásce i pomstě. Pohybové stránky inscenace se ujal Radim Vizváry.
Po úspěchu hry Hadry, kosti, kůže, vyprávějící o soužití Jana Wericha s Vladimírem Holanem v jedné vile, připravuje režisér Martin Františák ve Švandově divadle další lákavou novinku. V adaptaci Marie Novákové tu brzy ožije jedno z nejslavnějších děl anglické literatury, román Na Větrné hůrce od Emily Brontë – premiéra stejnojmenné inscenace se chystá 23. listopadu 2019 ve Velkém sále. Hereckému obsazení vévodí Marie Štípková jako Kateřina, v roli rozervance Heathcliffa uvidíme nového člena souboru Jana Grundmana. Na prknech smíchovské scény se poprvé představí i Anna Stropnická: také ona je u Švandů, podobně jako další nováček ansámblu Matěj Anděl, od září ve stálém angažmá.
Ze zkoušek inscenace
„Ve hře Na Větrné hůrce se setkáme s poryvem vášnivých citů v jejich celé kráse, ale i děsu. Emily Brontë se ve svém románu vzbouřila nepravděpodobné poezii romantismu a protkala ji lidskou krutostí. Díky tomu jsou její postavy ryze současné a nepůsobí jako přízraky minulosti. Uvedení tohoto titulu také vnímám jako gesto – informaci o tom, že na jevišti Švandova divadla budeme chtít vyprávět velké příběhy, které nabízejí kromě neotřelé interpretace i zajímavé příležitosti pro herecký soubor,“ říká Martin Františák, režisér i nový umělecký šéf Švandova divadla, jehož inscenace vynikají výraznou obrazivostí i precizní prací s herci.
V popředí Jan Grundman
Příběh vášně a svobody
Vše začíná tím, že se starý otec rodiny Earnshaw ujme sirotka Heathcliffa. Zatímco jeho syn Hindley vetřelce odmítá, dcera Kateřina ke zvláštnímu chlapci vášnivě přilne. Když však děti dospějí, Kateřina dá přednost konvenčnímu manželství. Zrazený Heathcliff odchází, jeho touha po pomstě ale zasáhne i ty, kteří se dosud nenarodili…
Zleva Petr Buchta, Oskar Hes a Denisa Barešová
Napínavý příběh o velké lásce i velké nenávisti je prvním a jediným románem Emily Brontë. Ve své době vzbudil zájem i pohoršení: rodinná sága o svobodě a spoutanosti, o tlaku společnosti a o kráse volné přírody, zaujala i spisovatelčiným naprosto nekonvenčním pohledem na tehdy typické role mužů a žen. „Emily Brontë tu překročila striktně vnímané genderové hranice a naprosto originálně propojila milostný román, psychologické drama a gotický horor,“ vysvětluje dramaturg inscenace David Košťák.
Anna Stropnická
Vedle ústřední dvojice v podání Marie Štípkové (Kateřina) a Jana Grundmana (Heathcliff) se můžeme těšit i na další výrazné postavy. Kateřinu Lintonovou ztvární Denisa Barešová, Anna Stropnická hraje slepě zamilovanou Isabelu. Jako Linton se představí Petr Buchta, dvojroli starého otce Earnshawa a Doktora Kennetha ztvární Matěj Anděl. Edgara Lintona hraje Tomáš Červinek. Marta Dancingerová tu vystoupí jako Francis, v Josefa se promění Tomáš Petřík. V roli Haretona se objeví hostující Jan Mansfeld, v úloze Hindleyho Matěj Nechvátal. Jako chůva Nelly provede diváky celým příběhem Klára Cibulková.
Marie Štípková, tentokrát bosa
Výraznou výtvarnou složkou inspirovanou krásou i syrovostí severských vřesovišť vytvoří scénograf Marek Cpin spolu s kostýmní výtvarnicí Evou Jiřikovskou. O sugestivní hudbu se postará David Smečka, pohybové spolupráce se ujme výtečný mim Radim Vizváry. I jejich tvůrčí vklad podpoří pohled na osazenstvo z Větrné hůrky, lidi zmítané mezi společenskými pouty a volností přírody a často také mezi životem a smrtí.
Současný tanec na festivalu Pražské křižovatky: choreografka Flora Détraz
Třetí ročník mezinárodního divadelního festivalu Pražské křižovatky proběhne od 30. září do 6. října na Nové scéně Národního divadla. Přiváží opět mimořádná zahraniční představení, inscenace a projekty úspěšné na evropských festivalech, které posouvají světové divadlo a jindy než na Pražských křižovatkách je v tuzemsku nelze vidět. Své dílo představí také francouzská choreografka Flora Détraz.
Ve čtvrtek 3. října uvede projekt Muyte Maker, který byl v letošním roce vybrán mezi prestižních Top 20 mezinárodní sítěAerowaves. Choreografka si v něm pohrává s užitím pohybu, výrazu i hlasu, které diváka u tanečního představení jistě překvapí. Inspirací jsou jí středověké obrazy, banální popěvky i groteskní malby – Muyte Maker je oslavou neposlušného, iracionálního těla. Zkoumá radost jako touhu a tvůrčí sílu proti tradici morálky a také jako fyzickou překážku nebo rozpor. Čtyři performerky hojně zpívají, mnohohlasně se smějí, slepě tančí a kakofonně debatují, aby zároveň zkoumaly nekonečnou složitost svých těl. Po představení proběhne debata ve foyer Nové scény.
Z aktuálního výběru Aerowaves Top 20 je choreografie Flóry Detraz třetím projektem, který české publikum letos uvidí. V rámci festivalu Tanec Praha to byl pohybový duet otce a syna na hranici nového cirkusu Des gestesblanc (SylvainBouillet, Lucien Reynes) a na pražské části festivalu KoresponDance 2019 se představil se svým sólem Hyperspace James Batchelor, který čerpá ze zkušenosti soužití s antarktickou vědeckou výpravou. Česká republika letos v Top 20 zastoupena není.
Flora Détraz pochází z baletního prostředí. Vystudovala literaturu, pokračovala na Centre ChorégraphiqueNational Lyon pod vedením proslulé choreografky Maguy Marin a vzdělání dokončila na Pepcc, ForumDança v Lisabonu. Během své kariéry se setkala s řadou umělkyň a umělců, kteří ovlivnili i její tvůrčí směřování (MarleneMonteiroFreitas, Vera Mantero, Lia Rodrigues, MeredithMonk, LoïcTouzé, MegStuart, Jonathan Burrows, Diane Broman aj.) Samostatně tvoří od roku 2013 a jejím základním tématem je vztah mezi pohybem a hlasem, jak dokládají insceancePeuplements(2013), Gesächt (2014), Tutuguri (2016) i Muyte Maker (2018).
Ve stínu rekonstruovaného chrámu █ Tančily i servírky během obsluhy v místní restauraci █ Celý festival MENTEATRÁL obdivuhodný █ Déšť nebyl překážkou █ Tančírna pod širým nebem.
Šestým rokem přivítal během dovolených a prázdnin Neratov v Orlických horách MENTEATRÁL – festival divadel pracujících s lidmi s mentálním postižením. Ten letošní ročník obětaví organizátoři divákům připravili v první prodloužený srpnový víkend – od pátku 2. do neděle 4. srpna. Na všechny zájemce čekala téměř desítka divadelních a tanečních představení. Ale rovněž koncerty, letní kino, tančírna pod širým nebem, tematické diskuse i workshopy.
Necelých sto metrů od nádherně rekonstruovaného chrámu Nanebevzetí Panny Marie se odehrávala všechna představení. A také ostatní festivalové dění. A naopak, na vyvýšené plošině nad tím chrámem, kde můžete vyjít (a zdarma) i na varhanní kúr a věž, bylo příjemné tábořiště pro všechny kempující hosty festivalu.
MENTEATRÁL je divadelním festivalem i třídenním setkáním divadelních souborů, které pracují s herci s mentálním hendikepem a jsou (nebo mají ambici stát se) součástí české profesionální scény. Tyto soubory vznikly převážně z bytostné potřeby profesionálních umělců, kteří se z různých důvodů potkali ve svém životě a tvorbě s herci s mentálním postižením a rozhodli se tomuto oboru věnovat intenzivně a kontinuálně.
„Já osobně vidím hodnotu festivalu právě v možnosti pro všechny zúčastněné soubory i diváky a zahraniční hosty být intenzivně společně na jednom místě s unikátní, intimní atmosférou,” popisuje Honza Čtvrtník, ředitel festivalu a zároveň předseda spolku „Jiné jeviště“, hlavního organizátora festivalu.
Co se skrývá pod názvem „Jiné jeviště“? Jde o spolek, tvořený minulými i současnými studenty DAMU a dalších uměleckých škol, kteří poprvé přijeli do Neratova v roce 2011. Proč? Aby s tamními klienty chráněného bydlení, čili „kamarády“, nazkoušeli divadelní představení. Činnost spolku nakonec vyústila v průběhu roku 2014 v uspořádání prvního ročníku festivalu MENTEATRÁL .
Šapitó, ve kterém bylo stále nabito
Co se týče budoucnosti festivalu, Honza Čtvrtník věří, že i díky MENTEATRÁLU si divadlo s lidmi s postižením dokáže najít na kulturní scéně pevné místo a nebude muset živořit. „A tak se potkáme každý rok v Neratově a budeme moci navzájem vidět tvorbu, diskutovat o našich inscenacích, pokusech, zkušenostech. To všechno samozřejmě s diváky, kterých je, k naší radosti, čím dál tím víc. Hodláme vozit hosty ze zahraničí, kteří mohou být další inspirací. Ta myšlenka není nijak komplikovaná. Komplikovaná a důležitá jsou ale témata, která z festivalu vycházejí, jako začlenění, rovnost, jinakost, tolerance. A to všechno dokážeme prožívat v Neratově tak nějak v radosti s hudbou až do rána.
Letošní ročník speciálně mapoval nejnovější počiny českých profesionálních divadel, pracujících s lidmi s mentálním postižením. Společné debaty a workshopy pak dávaly prostor pro debatu o nejnovějších tendencích, progresi a experimentech specifického divadla.
Neratovský chrám Nanebevzetí Panny Marie je citlivě a úchvatně zrekonstruován. Vévodí mu skleněná koruna střechy. Škoda, že podobně nebyl obnoven kostel v nedalekých Bartošovicích v Orlických horách…
Festival v pátek 2. 8. odpoledne zahájila mše v neratovském kostele. Později své premiérové představení uvedl „domácí” neratovský soubor Jiné jeviště. Pražské Taneční Studio Light mimo své pěvecké pásmo uvedlo také projekt ve spolupráci s pražským divadlem UJETO – inscenaci inspirovanou kamarádstvím dětí s herci s lehkým mentálním postižením, tedy kamarádstvím budovaným právě na dřívějších ročnících festivalu. Páteční večer poté vygradoval hudebním duem zpívajících violoncellistek Tara Fuki. Ty své texty zpívají česky, polsky i francouzsky. Jejich písně se pohybují na pomezí klasické hudby, jazzu či folku. Atraktivní vystoupení zaplnilo jedinečný prostor kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Od desáté večerní hodiny pak prostranství MENTEATRÁLU před červeným šapitó patřilo obří diskotéce.
Program MENTEATRÁLU byl bohatý a pestrý
V sobotu na MENTEATRÁLU byla k vidění inscenace Dramatického spolku Jindřich z Janských Lázní a pražských Dr.amAS, divadelního souboru založeného při Národním ústavu pro autismus. Diváci mohli také navštívit inscenaci Divadla Vzhůru nohama z Kladna, divadla UJETO a Divadla Aldente z Brna s hudebně – pohybovým projektem herců, z nichž někteří mají Downův syndrom.
I takto se letos v Neratově zvalo na představení
Déšť pak poněkud narušil brzy po poledni produkci Rozsvícení Neratova h(a)lasem. Ale halasu zde bylo, i přes nepřízeň počasí, dost a dost.
V devět večer potom na všechny čekala Tančírna pod širým nebem. Ta měla opět nebývalý úspěch.
V letním kině se později promítal chorvatsko-slovinský film s případným názvem Dny šílenství.
Noc posléze byla ve znamení světelné instalace Kostel vzhůru. Ta byla zahájena o půl jedenácté večer a pokračovala každých patnáct minut až do půl jedné.
Na festival lákalo v Neratově doslova každé volné místo
Neděle byla v rytmu workshopů, organizovaných i neformálních diskusí a hlavně patřila vzájemným setkáváním se. Tady se jednalo i o to, aby bylo navázáno pevnější pouto mezi postiženými a těmi, kteří za nimi, jako kamarádi, přijeli.
Diskuse se věnovaly vývoji specifického divadla a jeho aspektům. Workshop naopak řešil využití výtvarných technik v divadelní tvorbě.
Festival zakončila repríza v pátek zde odpremiérovaného představení Ondřeje Matěje – Matisse. Jak již jeho jednoslovný název napovídá, bylo věnováno známému francouzskému malíři. Šlo o multižánrovou inscenaci s prvky činohry, loutkoherectví i tance. A úplnou tečkou byla, opět v kostele, závěrečná festivalová mše.
Vstupné na všechna představení i koncerty bylo již tradičně dobrovolné a festival byl, jako vždy, koncipován bezbariérově. Zájemci, kteří chtěli podpořit dobrou věc, si mohli koupit akreditaci na celý MENTEATRÁL. Anebo se stát festivalovými donátory. Různé podrobnosti o historii festivalu a další zajímavosti naleznete na webu: www.menteatral.cz.
Nedílnou součástí festivalového programu byly také diskuse a workshopy, jejichž náplň rozhodně nesměřovala jen k odborné veřejnosti. „Jednu z předností festivalu vidím v tom, že svou pestrostí a tematickou různorodostí přibližuje divadlo, pracující s lidmi s mentálním postižením, širokému publiku. Díky propojení několika generací, laiků i odborníků, ,kamarádů´ a diváků vznikají nečekaná setkání“, doplňuje žena s tak trochu indiánským křestním jménem Šošana Dědochová, produkční MENTEATRÁLU .
Mimo představení, probíhající souběžně ve dvou divadelních šapitó, si jedinečná atmosféra festivalu získávala všechny příchozí doslova na každém kroku. Neratov ožil výtvarnými instalacemi, scénografickými projekty, či již zmíněným letním kinem. Nikomu nevadilo, že se v sobotu po poledni přehnala Orlickými horami doslova dešťová smršť!
Mohu potvrdit osobně, že MENTEATRÁLEM žil bezezbytku celý Neratov! I nový místní minipivovar Neratov s výtečným pivem Prorok. A přímo při obsluze hostů dokonce tančily servírky (rekrutující se z místní chráněné dílny) v neratovské hospodě!
Trochu jako v Hollywoodu
Festival vznikl za podpory: Ministerstva kultury ČR, Královéhradeckého kraje, Akademie múzických umění v Praze, Sdružení Neratov, Pivovaru Neratov, Divadla DISK a veškerých přátel festivalu.
Režisér Jan Klata v březnu uvede Fausta v Divadle pod Palmovkou
Polský divadelní režisér Jan Klata osobně převzal 17. listopadu 2018 Cenu divadelní reality (Premio Europa Realtà Teatrali).
Jedná se o prestižní evropské divadelní ocenění, které se zrodilo v roce 1986 jako pilotní projekt Evropské komise. Klatovou první režií po převzetí ceny bude inscenace Faust v pražském Divadle pod Palmovkou. Premiéra proběhne v březnu 2019.
Jan Klata začne veršovanou tragédii Johanna Wolfganga von Goetha zkoušet v Praze v lednu 2019. Příběh o dobru, zlu, lásce a o doktoru Faustovi, který se vlastní krví upíše Mefistovi, bude mít premiéru v pražském Divadlo pod Palmovkou na začátku března 2019. „Jde o svého druhu největší světovou klasiku a já jsem nesmírně vděčný, že u nás bude zkoušet již podruhé právě Jan Klata, který svou svébytnou poetikou na mnoha evropských jevištích dokázal, že je režisérem skutečně evropského formátu,“ dodává k angažování Klaty ve svém divadle jeho ředitel, Michal Lang.
Evropskou divadelní cenu (Premio Europa per il Teatro), která oceňuje komplexně celou kariéru umělců, získali například Ariane Mnouchkine, Peter Brook, Robert Wilson, Harold Pinter či Krystian Lupa. Cenu divadelní reality (Premio Europa Realtà Teatrali) za posouvání a spoluvytváření nové divadelní poetiky před Klatou získal například Krzysztof Warlikowski, Thomas Ostermeier či Theatre NO99, které se představilo na letošn&iacut e;m ročníku Palm Off Festu 2018 a nedávno ukončilo svou činnost. V roce 1998 získal od Evropské komise Speciální cenu (Premio Speciale) i Václav Havel.
Jan Klata v minulém roce v Divadle pod Palmovkou inscenoval Shakespearovo Něco za něco. Inscenace vzbudila velký ohlas u laické i odborné veřejnosti. Minulý týden byla Klatova inscenace Něco za něco nominována na Cenu divadelních novin v kategorii činohra a Jan Vlasák byl na tutéž cenu nominován v kategorii „herecký výkon sezóny bez ohledu na žánry” za roli Knížete vídeňského Vincentia. „Z ocenění mám velkou radost za celé divadlo, budu rád, když Klata naváže na svou předchozí práci v Divadle pod Palmovkou,“ říká k nominacím Michal Lang.
Klatovo Něco za něco o prázdninách s úspěchem hostovalo i na světově proslulém divadelním festivalu v Gdaňsku – The Gdansk Shakespeare Festival. Ohlasy jak návštěvníků festivalu, tak novinářů z polských médií na toto představení české (či chcete-li evropské) činohry byly nadšené.
Premiéra inscenace Lenky Vagnerové nově pod křídly Městských divadel pražských!
Než vše začalo… První premiéra souboru Lenka Vagnerova & Company v Městských divadlech pražských.
Divadlo Komedie, jedno ze tří divadel Městských divadel pražských, je od října domovskou scénou pohybového divadla Lenka Vagnerová & Company. Oceňovaný taneční soubor sem přenesl některé své inscenace a 24. listopadu se zde uskuteční i premiéra mimodramatu Než vše začalo…, který vznikl ve spolupráci s francouzským režisérem a mimem Lionelem Ménardem.
Než vše začalo… je syntézou herectví, pantomimy, tance, loutkohry a magického vizuálna. Tento autorský projekt věnovaný malé Manon žijící na jihu Francie, dítěti v nouzi, přiznává inspiraci s Exupérovým Malým princem: „Tato kniha mě provázela celou tvorbou inscenace. Jedna z postav se Malému princi velmi podobá, proto i já věnuji toto dílo dítěti v nouzi,“ uvedl autor a režisér Lionel Ménard.
Ménard charakterizuje inscenaci jako palubní deník devítiměsíční plavby se čtyřmi obyvateli bavlněné pláně: dítětem chystajícím se na svět, nastávajícími rodiči a průvodcem. A nikdo z nich si není jistý, zda devítiměsíční pouť zvládne. „Poprvé jsem pro soubor přizvala hostujícího režiséra a současně autora představení, doposud jsem vytvářela inscenace pouze já, anebo vznikaly v úzké spolupráci s dalšími tvůrci. Rukopis bude tedy úplně nový. Současně se mě i dotýká načasování samotného tématu, jelikož jsem v době tvorby byla v jiném stavu a následně se mi narodil syn. Proto je pro mě toto mimodrama ve všech směrech mimořádné,“ vysvětlila choreografka a umělecká vedoucí souboru Lenka Vagnerová.
Mimodramatem je míněna forma, ve které není tím nejdůležitějším promluva, ale obrazy, scény, fyzické vyjadřování. Tento termín používal legendární mim Marcel Marceau, u kterého Ménard začínal jako žák a skončil jako jeho režijní asistent. Právě pantomima stála za setkáním Lenky Vagnerové s Lionelem Ménardem. „Touha poznat pantomimu blíže mě vedla k myšlence připravit projekt za účasti hostujícího režiséra z této oblasti. Od začátku jsem chtěla, aby Lionel pracoval hlavně s tanečníky, ne pouze s ‘hotovými’ mimy. Chtělajsem zjistit, jak a kam může pantomima posunout práci tanečníků, a naopak, jak může zkušenost tanečníků inspirovat režiséra. Vyjadřující prostředky tance i pantomimy jsou si velmi blízké, oba žánry mluví tělem či gestem, oba tvoří obrazy, i když výsledný tvar je rozdílný,“ objasnila inscenační záměr Lenka Vagnerová.
Co se stane, když vám na vrcholu vstoupí do cesty někdo mladší, energičtější, výkonnější?
Co se stane, když vám na vrcholu vstoupí do cesty někdo mladší, energičtější, výkonnější? Ego říká: „Je potřeba zápasit ze všech sil o své těžce vydobyté místo!“ Ego nás nutí být nejlepší, mít navrch, mít vždy pravdu. Ego je mistr číslo jedna, kterého musí všichni uctívat… EGO je také zbrusu nová inscenace z dílny jednoho z nejpopulárnějších českých novocirkusových souborů Losers Cirque Company, kterou premiér ově uvedou přesně měsíc před Štědrým dnem, 24. listopadu v holešovické La Fabrice.
Loserovská novinka vypráví příběh muže, který si musí projít vnitřním peklem, aby pokořil své vlastní ego. Tím mužem není nikdo jiný než spoluzakladatel a principál souboru Petr Horníček. Jeho mladším a výkonnějším sokem, který ho donutí pochybovat sám o sobě, je Jindřich Panský. „Zásadním tématem každého tanečníka a akrobata je stárnutí těla. Je těžké dřít celý život a pak se smiřovat ještě v poměrně mladém věku s tím, že už na to vaše fyzické síly nestačí. Pro ego každé ;ho z nás je obtížné pokorně uvolnit místo dalším, silnějším a mladším. Vyšli jsme tedy totálně z našich dvou performerů a postavili je do ringu jako soky, protivníky, dva kohouty na jednom sportovním smetišti, jako dvě ega,” popisuje inscenaci režisér a umělecký ředitel Činohry ND Daniel Špinar. Ten patří k celé řadě výrazných osobností naší umělecké scény, které se sešly při realizaci inscenace a vtiskli do ní i kus svého vlastního ega. Choreografii vytvořil držitel ceny Thálie Radim Vizváry a hudbu složil a během představení bude naživo „Losery“ d oprovázet skladatel a kytarista Igor Ochepovský. Unikátní a nenahraditelnou složkou inscenace jsou pak animace a světelné efekty, za kterými stojí spoluzakladatel Signal festivalu Amar Mulabegovič a Michael Bláha.
Premiéra inscenace Ego bude uvedena 24. listopadu v divadle La Fabrika.
Divadlo NoD uvedlo začátkem května premiéru inscenace Sedm kostek cukru s podtitulem „Svobodu nám nikdo nedá, tu si musíme vybojovat.“
Autorem citátu je Josef Černohorský, jeden z mnoha politických vězňů minulého režimu, jehož texty a vzpomínky jsou hlavním inspiračním zdrojem tvůrců inscenace Jana Strýčka a Terezy Černé. Premiéra proběhla 3. 5. a první repríza v pondělí 14. 5. ve studiu Divadla NoD.
Josef Černohorský byl zatčen v 18 letech v roce 1953, při demonstraci proti měnové reformě, a odsouzen na rok práce v uranových dolech v Jáchymově. Z politických důvodů seděl ve vězení také Josefův otec, důstojník československé armády. Doma zůstala jen jeho matka s dvěma dalšími dětmi. „Když mi o tom děda poprvé vykládal, měla jsem pocit nespravedlnosti, bezmoci a beznaděje. Ale nikdy nepadlo ani slovo o nějaké křivdě nebo ublíženosti. V té výpovědi je vzdor, přes všechny nespravedlnosti, které komunistický režim na rodině Černohorských napáchal si nikdy nestěžovali na osud a nezahořkli”, říká vnučka Josefa Černohorského, Tereza Černá, spoluautorka projektu, která iniciovala vznik představení o významném kusu své rodinné historie.
„Nechtěli jsme ale dělat klasickou historickou rekonstrukci. Na tom materiálu nás nejvíc zaujalo a vyděsilo, jak podobná je nálada doby začátku padesátých let, s dobou dnešní.
Vrací se atmosféra zastrašování lidí s jiným názorem, zneužívání kontroly médií nebo vyšetřovacích orgánů a stupňuje se agresivní rétorika vůči všem, kdo si dovolí kritizovat stát. Když jsme o tom přemýšleli, uvědomili jsme si, že tu zase začíná pomalý nástup nějakého plíživého zla, které je strašně nebezpečné v tom, že nejde moc vidět a jakmile si ho člověk konečně všimne, už je většinou příliš pozdě, něco s ním dělat. Nutně vás to pak staví před otázky typu: Neměl bych nějak začít burcovat na poplach? Není už moc pozdě? nebo Nejsou takové myšlenky předčasné? Nejsem jenom zbytečně paranoidní? To vlastně sami nevíme, ale přijde nám zásadní o tom mluvit.
Proto jsme se rozhodli vystavět představení na základě autorské práce herců na tato témata a konfrontovat je s připomínkou minulé doby v podobě záznamů vyprávění Josefa Černohorského,“ vysvětluje Jan Strýček, režisér inscenace. Ten je zároveň členem nově vzniklého hereckého týmu NoDu, který pod uměleckým vedením Janka Lesáka a Natálie Preslové přetváří divadlo NoD ze stagiony na divadlo s pravidelnou vlastní autorskou tvorbou, do které projekt Sedm kostek curku zapadá. K realizaci byli dále přizváni herci Vojtěch Hříbek, Václav Zimmermann a Marta Sobotková, herečka souboru Maso Krůtí, který v NoDu rovněž uvádí dvě své inscenace.
Inscenace One Gesture polského Nowého Teatru otevře slavnostně 16. března 2018 taneční festival Bazaar
Unikátní polská inscenace One Gesture zahájí letošní festival Bazaar
Inscenace One Gesture polského Nowého Teatru otevře slavnostně 16. března 2018 od 20h v divadle Ponec divadelní a taneční festival Bazaar. Bude tak zahájen celý třídenní program, který se následně přesune i do divadla Alfred ve dvoře a Studia Alta. Inscenace One Gesture navazuje na téma letošního Bazaaru: Hledání společného hlasu. Do Prahy se tak dostane mezinárodně oceňované představení o lidské komunikaci v režii špičkového div adelního inovátora Wojteka Ziemilského.
One Gesture je projektem známého režiséra a inovátora Wojteka Ziemilského a výtvarníka Wojciecha Pustoły, který vytvořili ve spolupráci s neslyšícími performery jako ojedinělý divadelní tvar, ve kterém se mluví bez mluvení a tancuje, aniž by se tancovalo. Čtyři performeři v této inscenaci vtipně i nevybíravě konfrontují publikum s nesnázemi, s jakými se neslyšící dorozumívají mezi sebou. Nabízejí přitom ale vzrušující pohled na překonávání bariér obecné lidské komunikace. Neslyšet totiž pro tyto polské divadelníky neznamená žádný handicap, nýbrž příležitost ke zcela nové komunikaci se světem.
Stejně jako ostatní inscenace na festivalu, i One Gesture sleduje letošní téma – Hledání společného hlasu. „Aby mohlo dojít ve společnosti k nějaké změně, musí být její jednotlivé části schopné formulovat, o co jim jde. Musí se pokusit najít společnou řeč; způsob, jak svá témata, lépe komunikovat dál,“ vysvětluje šéfdramaturg Bazaaru Ewan McLaren.
Wojtek Ziemilski k One Gesture říká: „Jazyk, který používám, se zdá naprosto neschopný zachytit znakovou řeč a svět neslyšících obecně,“ ale dodává: „Na začátku jsme se mj. zabývali Wittgensteinovým citátem: ,Limity mého jazyka znamenají hranice mého světa‘. A pak jsme se sami sebe ptali: Jestliže je náš mluvený jazyk jedinou realitou, ke které máme přístup, nemohou nás neslyšící naučit něco zcela nového? Na jejich způsobu komunikace je něco obecně platného, ale zároveň naprosto výjimečného.“
Vstupné na inscenaci One Gesture pořídíte za 300/200 Kč.
Festivalový pas bude letos k dispozici v ceně 800/500 Kč.
Festivalový pas a vstupenky na jednotlivá představení můžete zakoupit online v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel a na pokladně divadla Alfred ve dvoře.
Kompletní informace o 4. ročníku festivalu Bazaar, který se uskuteční ve dnech 16. – 18. března 2018, najdete na webových stránkách www.alfredvedvore.cz/cs/bazaar.
