
S(t)igma
Nově z Tantehorse
Nově z Tantehorse

Divadlo X10 zahajuje rok 2026
Oceňovaný román poprvé v českém divadle
Divadlo X10 zahajuje rok 2026 ambiciózním projektem: uvedením oceňované Knihy krve od švýcarské nebinární osoby Kim de l’Horizon. Dílo vyvolalo v německojazyčném světě literární senzaci a získalo prestižní Německou knižní cenu i Švýcarskou knižní cenu. V režii Štěpána Gajdoše se připravuje první české divadelní zpracování románu. Premiéra proběhne 31. 1. 2026 v Divadle X10.

„Pro Divadlo X10 se jedná o první inscenaci s otevřeně queer tematikou,“ uvádí dramaturg X10 Ondřej Novotný, „ale raději než ,queer‘ nebo ,nebinární‘ používám pro hlavní postavu pojmenování ,gender nonkonformní‘. Jde zkrátka o jedince, který nezapadá do úzkých – a v současném světě stále užších – kategorií a hledá si svůj osobitý vztah ke společnosti, rodině i vlastnímu tělu. A ta nonkonformita nás v X10 zajímala vždycky.“
Inscenaci Knihy krve lze vnímat jako radikální rodinnou archeologii. Klíčovým impulsem příběhu je zhoršující se demence babičky (nazývané „grosméri“), která autofikční hlavní postavu dovádí k pátrání po původu mezigeneračního odcizení, rodinných kostlivcích a traumatech, jež se především v ženské linii předávají po generace. V čem spočívá hojivá magie smíření a existuje vůbec?
Režisér Štěpán Gajdoš už s Divadlem X10 v minulosti spolupracoval na autorských inscenacích Bakchanti, Jeskyně slov a Workshopy smrti. Hlavní postavu Knihy krve ztvárňuje Vojtěch Hrabák, jeho matku (Méri) Lucie Roznětínská, babičku Hynek Chmelař a další mužské postavy především otcovské a milenecké Matěj Šíma. Herecký soubor doplňuje živou hudbou Vojta Líba, hudebnictvo známé také jako Bunkerer. Výpravu vytvořila Natálie Rajnišová, animace Natálie Portíková, pohybové supervize se ujal Peter Šavel.

KIM DE L´HORIZON
Care Magic. Nebinární.
PŘEKLAD Jana van Luxemburg
ÚPRAVA Štěpán Gajdoš, Ondřej Novotný
REŽIE Štěpán Gajdoš
DRAMATURGIE Ondřej Novotný
VÝPRAVA Natálie Rajnišová
ŽIVÁ HUDBA Vojta Líba
ANIMACE Natálie Portíková
POHYBOVÁ SUPERVIZE Peter Šavel
ASISTENTKA REŽIE Tereza Farkašová
ASISTENTKA DRAMATURGIE Roberta Chrťanská
HRAJÍ Lucie Roznětínská, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Matěj Šíma

PREMIÉRA 31. 1. 2026
„Chci vědět, jak jsme přišli k tomu sajrajtu, co nám koluje v žilách.”
Babička má nohy jako chlap, všude muškáty a děravou paměť. Ale naštěstí se nestará o můj gender. Mámě je imrvére zima a snaží se poslepovat ženskou linii našeho rodokmenu (až do 14. století, wow!). Moje mateřština je mluvení. Moje otcovština je mlčení. A můj vlastní jazyk jsou jazyky a moje jazyky kapají, odkapávají, splývají dohromady, plynou, zapouští kořeny, tečou.
Ale jak mluvit tímto vlastním svobodným jazykem o dědičném studu, který je zdrojem neustálého strachu a (sebe)omezování? Jak překonat rachocení „binárního fašismu”, vytřepat všechny rodinné kostlivce a utéct ze strašidelné zahrady svého dětství, abychom se zároveň nedopustili zrady na nejbližších? Méně patriarchátu a více čarodějnic? Jak zaplnit to prázdné místo uvnitř i mezi námi? Pořádná tvrďárna…
Za svůj debutový román Kniha krve získal*a Kim de l´Horizon v roce 2022 Německou knižní cenu a Švýcarskou knižní cenu. V ironickém i empatickém proudu řeči, obrazů a rytmu se konfrontují dávné rodinné příběhy s turbulentní současností, vyjevují se témata identity, pohlaví, společenských i individuálních traumat a potkává se právo na sebeurčení s potřebou sounáležitosti.

Barbora Koláčková
pro Taneční magazín
Ze střední Evropy do pralesa

Děj se odehrává v devadesátých letech v městečku na hranici pralesa, kde zdánlivý řád zajišťují tradiční středostavovské rodiny. Jejich klid naruší skupina bezprizorních dětí, které nikdo nezná, nerozumí jejich jazyku ani jejich nehierarchickému způsobu organizace. Strach se mění v hon.
O třicet let později se do města vrací bývalý ředitel odboru sociálních věcí. Spolu s ním sestupujeme do vzpomínek, v nichž se prolíná konformismus, odpovědnost a otázky viny. Kde se hranice mezi civilizací a divočinou vlastně nachází? A co zůstává ukryto v pralese vlastní duše?

Režie se ujal Pavol Viecha, současný slovenský režisér a pedagog Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Pracuje s nezávislými soubory i kamennými divadly, ale věnuje se také ochotnickému divadlu.
„Zaujal nás jako režisér autorského projektu Budete mať luft! o pogromu na Romy v obci Pobedim, který jsme viděli v činohře Slovenského národného divadla,“ říká dramaturg Ondřej Novotný. „Oslovili jsme ho ke spolupráci a dlouho hledali titul. Nechtěli jsme jít po očekávatelném česko-slovenském tématu, ale spíše nahlédnout na naši vlastní realitu skrze kulturní a geografický odstup.“
Slovenský tým doplňuje scénografka Magdaléna Vrábová a kostýmní výtvarnice Dáša Kinik. Na jevišti se objeví kmenoví herci a herečka Divadla X10, inscenace staví na činoherním pojetí, důvěře v text a koncentrované herecké práci.

ANDRÉS BARBA: MĚSTO SVĚTLA
Nebezpečná výprava. Z bezpečí obýváku.
PŘEKLAD Anežka Charvátová
REŽIE Pavol Viecha (SK)
DRAMATURGIE, DRAMATIZACE Ondřej Novotný
HUDBA Matěj Šíma
SCÉNA Magdaléna Vrábová (SK)
KOSTÝMY Dáša Kinik (SK)
PLAKÁT Terezie Chlíbcová
HRAJÍ Lucie Roznětínská, Jan Bárta, Hynek Chmelař, Václav Marhold, Matěj Šíma
PREMIÉRA 14. 3. 2025
„… děti… přišly na návštěvu, ale staly se parazity; vypadaly slabé, ale byly schopné zničit trpělivou práci mnoha staletí.“
Městečko San Cristóbal zažívá počátkem 90. let ekonomický rozkvět. Nová nábřežní promenáda, solidní domy a sportovní auta. Přesto se skupina dětí rozhodne na okraji pralesa vytvořit zcela odlišné „město světla“. Bez hierarchie, s vlastním jazykem a hodnotami. Už jen svou existencí podrývají stávající řád.
Bývalý ředitel odboru sociálních věcí se snaží rekonstruovat průběh událostí, které se odehrály před třiceti lety. Z mlhavého vzpomínání nekompromisně sestupujeme do hlubších a hlubších vrstev vědomí k otázkám vlastní zodpovědnosti. Společně pátráme v pralese vlastní duše.
Inscenace inspirovaná oceňovaným románem španělsko-argentinského spisovatele Andrése Barby předvádí podobu konfliktů mezi většinou a menšinou, mezi řádem a anarchií, mezi dospělými a dětmi. Jak se vypořádat s odlišným chápáním světa, aniž bychom se museli stát jeho zarytými nepřáteli? A nejsme už po generace na úplně špatné cestě?

Foto: Petra Kupcová
Barbora Koláčková
pro Taneční magazín
Divadlo roku 2023 otevírá novou sezónu
Divadlo X10 uvede 18. října premiéru „Člověk se objevuje v holocénu“. Režie a adaptace jedné z posledních próz Maxe Frische se ujal mladý tvůrčí kolektiv Justina Grecová, Jana Vaverková a Jan Doležel. Hlavní hrdina tohoto díla útržkovitě hromadí své vědomosti a aktuální postřehy uprostřed zdánlivě nekonečného deště, aby před nás položil naléhavou otázku, v jakém poměru je paměť člověka a paměť krajiny. „Vyšli jsme ze společného ohledávání jednotlivých témat. Rekonstrukce života člověka se skládá z rozpomínání a kolektivního uvažování o tom, kam v současnosti ukládáme své znalosti a vzpomínky,” dodává Jana Vaverková.

Inscenace navazuje na site-specific projekty, které Divadlo X10 pravidelně uvádělo ještě ve svém strašnickém působišti. První část proběhne v klasickém divadelním prostředí rozděleném na jeviště a hlediště, ale posléze budou diváci vyzváni, aby se zúčastnili jedné ze tří divadelních procházek v okolí divadla. Národní třída se díky hereckým průvodcům promění např. v alpskou scenérii nebo centrum švýcarské Basileje. Každá za tří skupin prožije trochu jiný divácký trip. Závěrečná část se odehraje opět v prostoru X10, ale již v nově uspořádaném prostoru, ve změněné divácké perspektivě.
Generační divadlo?
Se studenty a studentkami nebo čerstvými absolventy a absolventkami uměleckých škol spolupracuje Divadlo X10 průběžně a cíleně. Poskytuje jim prostor, sehraný herecký tým nebo produkční i dramaturgickou podporu pro formulování vlastních témat a poetiky. „A recipročně tak Divadlo X10 vstřebává inspirativní impulsy od nastupující umělecké generace a získává potenciální budoucí spolupracovníky,“ dodává dramaturg Ondřej Novotný.
Kromě režijního tria (Justina Grecová je zároveň autorkou výpravy) se jako nová posila X10 představí herečka Aicha Roubíčková a doplní tak kmenový herecký tým ve složení Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Hynek Chmelař a Matěj Šíma, který je zároveň autorem hudby. Součástí tvůrčího týmu je také autorka ilustrací, které jsou nedílnou součástí scénografického gesta, Františka Iblová.
„Příroda nepotřebuje žádná jména. Horniny nepotřebují paměť.“

Hory, krajina, ledovce nebo kaštanové stromy jsou podrobovány proměnám. Svahy se sesouvají, počasí je nejisté a dinosauři už dávno vymřeli. Caduta di massi! Tiché zelené údolí švýcarských Alp rozhodně není mrtvým údolím. Alespoň to tvrdí pan Geiser. Pan Geiser je člověk a člověk se objevuje v krajině. Objevuje se v zeleném údolí švýcarských Alp a má svůj svět plný výstřižků z encyklopedií, přírodovědných vědeckých knih, grafů a informací. Jak funguje zlatý řez? Romány, ty pro pana Geisera nejsou, naopak obrázky vymřelých obojživelníků ano. Svahy se sesouvají a pan Geiser to ví. Tuší. Paměť není jistá. Člověk žijící v samotě, odloučený od rodiny, uzavřený ve výškách alpských vrchů, oddělen od civilizace. Zelené údolí opravdu ještě nevymřelo. Věci v domě pana Geisera si žijí vlastním životem. Zjevují se a zase mizí. Zahradní zídka i pagoda z Knäckebrotu padá. Svahy se sesouvají. Objevil pan Geiser mloka skvrnitého v koupelně nebo v obývacím pokoji? Zapomíná na to, kam si před chvílí odložil svůj klobouk, ale moc dobře si pamatuje, co přesně se stalo kdysi na výpravě do hor. Ale ani to už není jisté. Člověk je pouhým nespolehlivým fragmentem celku. Stejně tak je jeho paměť fragmentární a roztříštěná. Mlok skvrnitý se nápadně podobá dinosaurovi. Je pan Geiser člověkem, nebo obojživelníkem? Člověk se objevuje v holocénu.
Inscenace je volnou adaptací jedné z posledních próz Maxe Frische Člověk se objevuje v holocénu (1979). Režijně-dramaturgický kolektiv vychází ze společného ohledávání jednotlivých témat. Rekonstrukce života člověka se skládá z rozpomínání a kolektivního uvažování o tom, kam v současnosti ukládáme své znalosti a vzpomínky. Digitální prostory ve fyzickém světě divadla. Inscenace pracuje s charakteristickými znaky prostoru Divadla X10, ale zároveň spolu s diváky vychází ven do ulic, do prostoru veřejného. Diváci mají jedinečnou možnost vydat se na horskou túru nebo prohlídku po švýcarské Basileji a prozkoumat spolu s herci okolí Národní třídy z jiné perspektivy.

MAX FRISCH: Člověk se objevuje v holocénu
Rekonstrukce paměti. Teatrální.
PŘEKLAD Ivana Führmann Vízdalová
REŽIE A ADAPTACE Jan Doležel, Justina Grecová a Jana Vaverková
DRAMATURGIE Ondřej Novotný
VÝPRAVA Justina Grecová
ILUSTRACE Františka Iblová
HUDBA Matěj Šíma
HRAJÍ Hynek Chmelař, Antonie Rašilovová, Aicha Roubíčková, Lucie Roznětínská, Matěj Šíma
PREMIÉRA 18. 10. 2024
Foto: Divadlo X-10
Barbora Koláčková
pro Taneční magazín