Štítek: Matěj Šíma

Divadlo X10 uvede 18. října premiéru „Člověk se objevuje v holocénu“. Režie a adaptace jedné z posledních próz Maxe Frische se ujal mladý tvůrčí kolektiv Justina Grecová, Jana Vaverková a Jan Doležel. Hlavní hrdina tohoto díla útržkovitě hromadí své vědomosti a aktuální postřehy uprostřed zdánlivě nekonečného deště, aby před nás položil naléhavou otázku, v jakém poměru je paměť člověka a paměť krajiny. „Vyšli jsme ze společného ohledávání jednotlivých témat. Rekonstrukce života člověka se skládá z rozpomínání a kolektivního uvažování o tom, kam v současnosti ukládáme své znalosti a vzpomínky,” dodává Jana Vaverková.

Inscenace navazuje na site-specific projekty, které Divadlo X10 pravidelně uvádělo ještě ve svém strašnickém působišti. První část proběhne v klasickém divadelním prostředí rozděleném na jeviště a hlediště, ale posléze budou diváci vyzváni, aby se zúčastnili jedné ze tří divadelních procházek v okolí divadla. Národní třída se díky hereckým průvodcům promění např. v alpskou scenérii nebo centrum švýcarské Basileje. Každá za tří skupin prožije trochu jiný divácký trip. Závěrečná část se odehraje opět v prostoru X10, ale již v nově uspořádaném prostoru, ve změněné divácké perspektivě.

Generační divadlo?

Se studenty a studentkami nebo čerstvými absolventy a absolventkami uměleckých škol spolupracuje Divadlo X10 průběžně a cíleně. Poskytuje jim prostor, sehraný herecký tým nebo produkční i dramaturgickou podporu pro formulování vlastních témat a poetiky. „A recipročně tak Divadlo X10 vstřebává inspirativní impulsy od nastupující umělecké generace a získává potenciální budoucí spolupracovníky,“ dodává dramaturg Ondřej Novotný.

Kromě režijního tria (Justina Grecová je zároveň autorkou výpravy) se jako nová posila X10 představí herečka Aicha Roubíčková a doplní tak kmenový herecký tým ve složení Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Hynek Chmelař a Matěj Šíma, který je zároveň autorem hudby. Součástí tvůrčího týmu je také autorka ilustrací, které jsou nedílnou součástí scénografického gesta, Františka Iblová.

„Příroda nepotřebuje žádná jména. Horniny nepotřebují paměť.“

Hory, krajina, ledovce nebo kaštanové stromy jsou podrobovány proměnám. Svahy se sesouvají, počasí je nejisté a dinosauři už dávno vymřeli. Caduta di massi! Tiché zelené údolí švýcarských Alp rozhodně není mrtvým údolím. Alespoň to tvrdí pan Geiser. Pan Geiser je člověk a člověk se objevuje v krajině. Objevuje se v zeleném údolí švýcarských Alp a má svůj svět plný výstřižků z encyklopedií, přírodovědných vědeckých knih, grafů a informací.  Jak funguje zlatý řez? Romány, ty pro pana Geisera nejsou, naopak obrázky vymřelých obojživelníků ano. Svahy se sesouvají a pan Geiser to ví. Tuší. Paměť není jistá. Člověk žijící v samotě, odloučený od rodiny, uzavřený ve výškách alpských vrchů, oddělen od civilizace. Zelené údolí opravdu ještě nevymřelo. Věci v domě pana Geisera si žijí vlastním životem. Zjevují se a zase mizí. Zahradní zídka i pagoda z Knäckebrotu padá. Svahy se sesouvají. Objevil pan Geiser mloka skvrnitého v koupelně nebo v obývacím pokoji? Zapomíná na to, kam si před chvílí odložil svůj klobouk, ale moc dobře si pamatuje, co přesně se stalo kdysi na výpravě do hor. Ale ani to už není jisté. Člověk je pouhým nespolehlivým fragmentem celku. Stejně tak je jeho paměť fragmentární a roztříštěná. Mlok skvrnitý se nápadně podobá dinosaurovi. Je pan Geiser člověkem, nebo obojživelníkem? Člověk se objevuje v holocénu.

Inscenace je volnou adaptací jedné z posledních próz Maxe Frische Člověk se objevuje v holocénu (1979). Režijně-dramaturgický kolektiv vychází ze společného ohledávání jednotlivých témat. Rekonstrukce života člověka se skládá z rozpomínání a kolektivního uvažování o tom, kam v současnosti ukládáme své znalosti a vzpomínky. Digitální prostory ve fyzickém světě divadla. Inscenace pracuje s charakteristickými znaky prostoru Divadla X10, ale zároveň spolu s diváky vychází ven do ulic, do prostoru veřejného. Diváci mají jedinečnou možnost vydat se na horskou túru nebo prohlídku po švýcarské Basileji a prozkoumat spolu s herci okolí Národní třídy z jiné perspektivy.

MAX FRISCH: Člověk se objevuje v holocénu

Rekonstrukce paměti. Teatrální.

PŘEKLAD Ivana Führmann Vízdalová

REŽIE A ADAPTACE Jan Doležel, Justina Grecová a Jana Vaverková

DRAMATURGIE Ondřej Novotný

VÝPRAVA Justina Grecová

ILUSTRACE Františka Iblová

HUDBA Matěj Šíma

HRAJÍ Hynek Chmelař, Antonie Rašilovová, Aicha Roubíčková, Lucie Roznětínská, Matěj Šíma

PREMIÉRA 18. 10. 2024

Foto: Divadlo X-10

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín