Hynek Chmelař – Taneční magazín

Destrukce

Divadlo X10 uvede na jeviště oceňovaný český román

2. proběhne v pražském Divadle X10 premiéra jevištní adaptace knihy Destrukce, která byla v prestižních cenách Magnesia Litera 2022 vyhlášena jako nejlepší český román. Autorem svérázné prózy je sociolog a publicista Stanislav Biler. Režie oceňovaného textu se ujal umělecký šéf X10 Ondřej Štefaňák. Další reprízy proběhnou 6. a 7. března.

Sezóna dramatizací a nepatřičných hrdinů

Po uvedení dramatizace románu Jurije Andruchovyče Moskoviáda se jedná o druhé jevištní zpracování prozaického textu. Do konce sezóny uvede Divadlo X10 ještě dramatizaci rozsáhlého románu Vyhnanství Liona Feuchtwangera. Uzavře tak nejen velkou činoherní trilogii Čekárna (s předchozími díly Úspěch a Oppermannovi), ale také sezónu, ve které završuje deset let své existence. „Pro všechny hrdiny letošní sezóny je typické, že se ocitají v konfliktu se svým prostředím. Necítí se nikde doma. Připadají si nepatřiční, bloudí,“ dodává dramaturg Divadla X10 Ondřej Novotný, který je autorem úpravy Destrukce. „Všichni ti hrdinové jsou nám něčím sympatičtí,“ dodává, „jsou to představitelé kulturní elity se sympatickými názory nebo osobnostními rysy, ale zároveň jsou směšní, dopouští se podlostí, selhávají. Vidíme se v nich.“

Kolektivní výpověď

Román Destrukce je vystaven jako subjektivní vyprávění. Připomíná deníkové zápisy třicetiletého učitele, který odešel z anonymního prostředí města a svoji existenciální oporu hledá v zastrčené obci s rozpadající se školou a prosperující továrnou. Výrazná ústřední postava je však v úpravě X10 rozdělena mezi všechny zúčastněné herce. Současný český intelektuál se stává kolektivním hrdinou se všemi svými peripetiemi. Touží po kultivovaném prostředí, spravedlnosti, funkčních vztazích, zároveň je ale připomenutím našeho vlastního strachu, nejistoty a zabedněnosti. Režisér Štefaňák se obklopil dobře fungujícím hereckým týmem X10. Ve vyrovnaných partech se představí Jan Bárta, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Václav Marhold, Antonie Rašilovová a Lucie Roznětínská.

Vesnický realismus, Kafka a cynismus

Bilerova próza je provokativní a nejednoznačná. Na jedné straně byla oceněna nejprestižnější českou literární cenou, na druhé straně ji někteří čtenáři odmítají dočíst. Biler totiž velmi nebezpečně balancuje na hraně nejrůznějších inspirací a poetik. Svým východiskem připomíná Destrukce venkovský román, ve kterém se idealistický učitel snaží o nápravu prudérního prostředí plného předsudků. Připomíná také kafkovsky uzavřenou, absurdní povídku nebo cynický, elitářsky povýšený pamflet. Právě tato nejednoznačnost a možnost různorodých přístupů zajišťuje intelektuální i emocionální dráždivost. Destrukce nemoralizuje, nenabízí ucelené odpovědi a řešení. Destrukce vyzývá k dialogu, provokuje, aktivizuje, apeluje na zaujetí stanoviska. A zároveň poskytuje bezpečný prostor pro zábavnou parodii sebe sama.

„Jistota, že zítřek bude stejný jako včerejšek, shořela.“

Třicetiletý učitel odchází z města, které je příliš komplikované, anonymní a předražené. Svou duševní rovnováhu se pokouší najít v sousedském kolektivu malé obce, kde je podle jeho představ stále ještě jasná hranice mezi dobrem a zlem. Začíná učit ve třídě plné svéhlavých, smutných i zvídavých dětí. Ale co je má vlastně naučit, když se nám uspořádání světa rozpadá pod rukama, pole neplodí, studny vysychají a stěny školy i dalších budov nezadržitelně a nevyzpytatelně praskají? Idylický venkov už dávno není idylickým venkovem. Co má ještě vůbec smysl? Hrabat listí? Koupit si nové auto? Pedagogické vyhoření se mění v topornou existenciální krizi současného intelektuála. Jak z toho ven?

Hlavní hrdina Destrukce není psychologicky prokreslené individuum. Daleko více je kolektivním odrazem naší vlastní touhy po kultivovaném prostředí, spravedlnosti, funkčních vztazích nebo schopnosti předávat znalosti a životní zkušenost dalším generacím. Ale také je připomenutím nejistoty a strachu, neschopnosti zodpovědět všechny otázky, selhání před sebou samým i před světem. Destrukce je výpovědí dnešního českého intelektuála se všemi jeho peripetiemi, odkrývá důvody naší snahy aktivně se zapojit do společenských procesů i rezignace a apatie, výstavby slonovinových věží a vyztužení sociálních bublin.

Román Destrukce byl oceněn prestižní cenou Magnesia Litera 2022. Představuje třetí knihu sociologa a publicisty Stanislava Bilera (1982). Porota ocenila groteskní apokalyptičnost i humanistický přesah, stejně tak humor a schopnost literární hry. Podobně jako další prózy Bilerových současníků otevírá témata rozdělené společnosti, eskapismu a návratů nebo klimatické krize, ale přesto nabízí zcela specifickou poetiku a úhel pohledu. Inscenace Destrukce společně s předlohou nemoralizuje, nespadá k melancholii a uměřené estetické vážnosti, ale demonstrativně (se) předvádí, absurdně zacykluje a ironicky glosuje. Destrukce nenabízí rozřešení závažných environmentálních a politických otázek. Nabízí možnost se všemu, všem – a hlavně sobě – vysmát, vyspílat, vyšklebit a tím se dočasně osvobodit od každodenního hledání pevného občanského postoje i základního smyslu našeho života.

STANISLAV BILER: DESTRUKCE

Cynická besídka. S katarzí.

ÚPRAVA Ondřej Novotný

REŽIE, SCÉNA Ondřej Štefaňák

DRAMATURGIE Lenka Havlíková

HUDBA Kryštof Blabla

KOSTÝMY Matilda Tlolková

ASISTENTKA REŽIE Anna Marie Jarkovská

ASISTENT DRAMATURGIE Kryštof Krejčí

HRAJÍ Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Hynek Chmelař, Jan Bárta, Václav Marhold, Vojtěch Hrabák

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Rozhovor s režisérem Štěpánem Gajdošem

Krátce o inscenaci Po škole

Režisér Štěpán Gajdoš hovoří o inscenaci ‚Po škole‘

Proč se Vaše inscenace jmenuje právě ‚Po škole‘?

„Inscenace se zabývá tématem vztahu učitel a žák, předávání informací a dosahování mistrovství – ať už během školy nebo po škole. V inscenaci navíc často pracujeme s vícevýznamovostí a stejně tak funguje i její název.“

Některé obrazy v inscenaci působí až magicky nebo pohádkově. Jak tato zvolená estetika souvisí s tématem a příběhem Po škole?

„Při volbě estetiky inscenace jsme vycházeli také ze středověkých rytin, ke kterým nás mimo jiné přivedl i prostor divadla A studio Rubín, který by svým vzhledem, situováním i stářím mohl připomínat třeba alchymistickou dílnu. Způsob, jakým k inscenování příběhu přistupujeme, může navíc připomínat některé středověké divadelní žánry, s postavami v příběhu pracujeme jako s jistými archetypy: ten který informace a znalosti předává a ten který je přijímá. Tuhle dvojici najdeme v jakékoli době, to nám umožňuje se neustále propadat v čase i místě inscenace.“

V inscenaci hrají tři herci. Ústřední dvojici tvoří Učitel (Hynek Chmelař) a Žák (Vojtěch Hrabák) a do interakce s nimi vstupuje i Antonie Formanová, která střídá několik rolí. Jakými proměnami jejich postavy procházejí a koho a co všechno tato trojice hraje?

„Hynek Chmelař a Vojtěch Hrabák v inscenaci procházejí transformací převážně na úrovni svých postav. Jen v jednom momentu se ponoří do minulosti a Vojtěch hraje Učitele ještě coby žáka a Hynek svého tehdejšího Mistra. Naproti tomu hraje Antonie Formanová postavu Houby, která na sebe bere několik zcela různých podob. Stejně tak jako může slovo houba v češtině znamenat několik věcí (houba v lese, houba na tabuli, houba, která nasává…, nebo oblíbený studentský drink “červené s colou”), proměňuje se neustále i její postava v průběhu inscenace. Je jakousi neurčitou bytostí, která se může po cestě za poznáním zjevit každému a pokaždé jinak. A to už jsme zase u té pohádkovosti…“

Všichni tři zmínění herci jsou bezpochyby výrazné osobnosti, co na nich máte rád Vy osobně?

„Baví mě. A to je pro mě asi nejdůležitější. Já často zkouším autorské inscenace, které vyžadují specifický herecký přístup a určitou dávku kreativního nasazení a mám pocit, že i ve chvíli, kdy pracuji na už předem napsaném textu – jako to bylo právě v tomto případě – se ten přístup ke zkoušení příliš nemění. Mám rád, když herci nad inscenací přemýšlí a přináší do zkoušení své nápady. Navíc je s nimi opravdu sranda.“

V inscenaci se setkává Žák, který potřebuje svého učitele a Učitel, který potřebuje žáka. Setkal jste i Vy se svým učitelem?

„Myslím, že během mých studií na DAMU někdy vznikala srovnatelná situace, kde pedagog není jen učitelem, ale je také jakýmsi lídrem či osobním koučem (kdoví jak často vědomě). Také – pokud narazíte na dobrého pedagoga – může být obohacení vzájemné, nejde jenom o jednostranné předávání informací a zkušeností. Myslím, že je to důvod, proč se spousta lidí na DAMU vrací jako učitelé.“

Dokončil jste studia na DAMU, s jakou představou jste školu opouštěl a jaká je realita?

„Závěrem mého studia se prohnal covid, a tak se konec tak nějak plynule prolnul s divadelní praxí. Před režií na DAMU jsem studoval herectví na konzervatoři v Brně a myslím, že po dvou divadelních školách už ta moje představa byla docela střízlivá, přesto mě zaráží s jakou finanční situací se spousta divadel v Česku musí potýkat.“

Jaké bylo Vaše setkání s A studiem Rubín?

„Jednalo se o moji první spolupráci s Rubínem. Je to velmi specifický divadelní prostor, umožňuje hodně intimní až skoro filmovou práci s hercem. Ohledávat tyhle možnosti herecké práce mi přijde často vzrušující. Snad i díky té předchozí herecké zkušenosti. Stejně specificky se zde musí zacházet se scénografií. (Moje oblíbené „omezení“ pro scénografii je fakt, že žádná z dekorací nesmí být větší než vstupní dveře, protože ji do sklepní scény není jak jinak dostat.) Zkoušení v Rubínu pro mě bylo také setkáním s hromadou skvělých a inspirativních lidí.“

Děkujeme za rozhovor

Inscenaci můžete znovu vidět v A studiu Rubín 13. února 2023

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Play Havel

Knihovna Václava Havla a Divadlo X10 spustili online projekt

Divadlo X10 ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla spustilo online projekt PLAY HAVEL vycházející z dramat posledního československého a prvního českého prezidenta. Play Havel se odehrává v budově neznámého ale zcela jistě významného úřadu, kterou musí divák a hráč v jedné osobě proputovat, aby se mu dostalo slibované pocty.

„Inspirovali jsme se počítačovou hrou i známým kinoautomatem, ale formálně zacházíme mnohem dál. Ovlivnila nás samozřejmě i koronavirová pandemie, která celou společnost natlačila do online prostoru,“ říká autor konceptu, režisér a umělecký šéf Divadla X10 Ondřej Štefaňák. „Snažíme se vyjevit existenciální atmosféru Havlových dramat s odkazem ke krizi současnosti. Každý z nás si občas připadá jako pan K., který se ocitl ve světě, kterému prakticky nerozumí. Absurdní́ nejsou pouze jednotlivé́ situace, které jsme vybrali, ale také́ to, jak budeme s člověkem na dálku manipulovat prostřednictvím obrazovky.“

Scénář PLAY HAVEL vznikl jako koláž z monologů her Václava Havla. Formálně pracuje se záběry z první osoby, jež diváka vtáhnou přímo do děje. Projekt byl natočen v kulisách Domu uměleckého průmyslu v Praze dodnes připomínající svoji úřednickou minulost. Monology ztvárnili herci progresivního pražského Divadla X10.

Projektem PLAY HAVEL navazuje Divadlo X10 na svůj virtuální projekt Tribuna X10 z roku 2021, v němž představilo deset uměleckých zpracování projevů významných osobností československé historie za posledních sto let. Knihovna Václava Havla tímto počinem rozšiřuje svůj záběr v oblasti vzdělávání, kterou přibližuje literární odkaz Václava Havla mladé generaci. PLAY HAVEL je součástí projektu Číst Havla, v jehož rámci vznikly již dva krátké filmy Chyba (režie Jan Prušinovský) a Zahradní slavnost (film studentů DAMU a FAMU). PLAY HAVEL bude doplněn metodickým materiálem pro pedagogy a bude šířen do středních škol. Vybrané monology budou využívány lektory ve workshopech a webinářích.

PLAY HAVEL

DIVADLO X10 A KNIHOVNA VÁCLAVA HAVLA

KONCEPCE VÝPRAVA, REŽIE Ondřej Štefaňák

SCÉNÁŘ Ondřej Novotný

DRAMATURGICKÁ SPOLUPRÁCE Anna Freimanová

KOSTÝMY Jana Hauskrechtová

HUDBA Kryštof Blabla

KAMERA Jan Kratochvíl, Jakub Mardešić

STŘIH Jakub Mardešić

ZVUK Michal Straka, Peter Mercell

WEB Jiří Šolc

GRAFIKA Terezie Chlíbcová

HRAJÍ Jan Bárta, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Jan Jankovský, Ondřej Jiráček, Magdalena Kuntová, Václav Marhold, Lucie Roznětínská

Divadlo X10 uvádí ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla unikátní projekt vycházející z dramat posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla. Play Havel zavede diváka prostřednictvím webové stránky do budovy zvláštního úřadu, kde se bude moci rozhodnout, kterou kancelář navštíví. Příběh se tak každému divákovi skládá zcela odlišně. Formálně Play Havel pracuje se záběry z první osoby, jež diváka vtáhnou přímo do děje. Tvůrci označují Play Havel za experimentální webový site specific. Projekt byl natočen v kulisách Domu uměleckého průmyslu v Praze, jež stále připomínají svoji úřednickou minulost. Monology ztvárnili herci progresivního pražského Divadla X10. Play Havel byl oficiálně spuštěn 28. listopadu 2022, od kdy je volně k dispozici přes webovou stránku playhavel.cz. V průběhu roku 2023 bude Play Havel uveden i v hybridní filmově-divadelní verzi na vybraných festivalech a při dalších příležitostech.

www.cisthavla.cz

Vytvořila Knihovna Václava Havla 2022

www.vaclavhavel.cz

Jan Barta

partner projektu Play Havel

Karel Komárek Family Foundation

partner projektu Havel Channel www.havelchannel .cz

Bakala Philanthropy

strategický partner Knihovny Václava Havla

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Po škole

O „věku informací“ bez učitelů, o žácích bez informací a učitelích bez žáků

Druhá premiéra jubilejní 55. sezony A studia Rubín nazvané pouť budoucí je tvá reflektuje role učitele a žáka a jejich vztah v rovině, kterou všichni důvěrně známe ze školních lavic. Zároveň se ale v tomto vztahovém pátrání vydává ještě hlouběji do niternějších zákoutí. Inscenace Po škole režiséra Štěpána Gajdoše tohle zkoumání prostřednictvím postav Učitele, Žáka a Houby činí s vtipným a lehce ironickým nadhledem, který ale nabídne také kulturně-společenský kontext. Trojici postav hrají Antonie Formanová, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař. Premiéra se uskuteční 11. prosince.

Na cestě se potká Učitel a Žák – dva archetypální lůzři, kteří na sebe zbyli. Přesto, že ani jeden ke druhému necítí příliš velké sympatie, z podvědomé vzájemné potřeby se spolu vydají na cestu do místa, které nutně potřebuje nového mistra pro své žáky a mistr zase potřebuje předávat své učení, aby se úplně nezapomnělo. Jeden se ptá, druhý odpovídá; a opačně. Les, kterým vede cesta, je velký, hluboký a tajemný. A pak je tu Houba, ta na tabuli i ten živý organismus, v každém případě ale někdo „nasáklý“ – vodou, informacemi, mýty i rituály, zkrátka žádná tabula rasa. To je základní linka textu Jiřího Ondry Po škole.

„Inscenace Po škole do určité míry tematizuje dvojsečnost platnosti informací a pouček. A sama rozhodně nechce poučovat. Naopak chce zprostředkovat citlivost a jemnost vztahu učitel-žák a poodhalit, jak hluboko tento princip v našich životech i společnosti sahá a jak je pro naše fungování a naplněný život podstatný,“ přibližuje inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává: „Po škole je takovým současným podobenstvím o návratu k osobnímu ,učení starých Mistrů‘. A současně rozvíjí téma sezony pouť budoucí je tvá. To se věnuje fenoménům, které bychom si jako společnost měli do budoucna ponechat, jen je potřeba je znovu ohledat a vytáhnout z nich to nejpodstatnější pro naši budoucí cestu.“

Vize A studia Rubín propojovat začínající tvůrce s již zavedenějšími kolegy a kolegyněmi se propsala jak do inscenačního, tak do hereckého týmu. Režisér Štěpán Gajdoš, který dokončuje studia na KALD DAMU a má za sebou několik pozoruhodných režií (např. Jeskyně slov v Divadle X10, Deus ex machina na Festivalu Kult v Ústí nad Labem), přizval své časté spolupracovníky scénografa Ondřeje Menouška a hudebníka Iana Mikysku. Tento tým doplnil jako autor textu Jiří Ondra, který se kromě divadelní režie věnuje terapeutické a pedagogické praxi. Dramaturgyní inscenace je Dagmar Fričová. V roli Houby se představí Antonie Formanová, studentka absolventského ročníku herectví na KALD DAMU, v roli Žáka herec Vojtěch Hrabák a coby Učitel jim je starším kolegou herec Hynek Chmelař.

Podobně jako Učitel a Žák se v průběhu své cesty proměňují a režie přechází od situačního realismu k momentu, který by měl divákům umožnit nevnímat vše přes rozumový filtr, se vyvíjí i vizuální styl inscenace. Scénografický koncept Ondřeje Menouška je inspirován jak asijskou kulturou, ve které má vztah mistra a žáka hlubokou tradici, tak středověkým zobrazováním učitele a žáka a zpracováním určitých představ o světě. Hudební linka inscenace se skládá z kombinace živé a reprodukované hudby společně s jednotlivými zvuky. Ian Mikyska propojuje středověký gregoriánský chorál s elektronickým ambientem.

„V inscenaci Po škole pracujeme jak se školními poučkami či latinskými texty, tak se surreálnými až psychedelickými obrazy, ke kterým se jen složitě hledá nějaké ,rozumné vysvětlení‘. Do rovnováhy se tak dostává vědění, které se můžeme naučit, a vědění, ke kterému musíme dojít a nelze ho ani přesně pojmenovat či uchopit. Tomu odpovídá i řešení jednotlivých složek v inscenaci od scénografie, hudbu až po styl herectví, který pracuje s filmovým realismem, ale transformuje se až do výrazné divadelní stylizace,“ dodává k inscenaci režisér Štěpán Gajdoš.

Premiéra se uskuteční 11. prosince v A studiu Rubín, první repríza se odehraje 13. prosince. Vstupenky jsou již nyní dostupné na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín