Vyhnanství

Nová inscenace o naději v Divadle X10

Divadlo X10 uvede 21. 4. 2023 premiéru inscenace Vyhnanství v režii Kamily Polívkové. Vyhnanství je závěrečným dílem volné románové trilogie Čekárna od Liona Feuchtwangera, kterou Divadlo X10 uvádí v letech 2021–2023 jako konzistentní velký činoherní projekt. Premiéra první části Úspěch se uskutečnila v říjnu 2021 v režii uměleckého šéfa Divadla X10 Ondřeje Štefaňáka, druhá část Oppermannovi měla premiéru v dubnu 2022 v režii Terezy Říhové. Jednotlivé části mapují různé fáze vývoje meziválečné německé společnosti. Lze je vnímat jako samostatné příběhy i jako celkový, bohatě koncipovaný obraz postupného nástupu totality. Pražské reprízy Vyhnanství se uskuteční 26. 4. a 3. 5. Všechny tři části pak budou uvedeny souhrnně 13. a 14. 5. v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

 

Vyhnanství – současná perspektiva

Dějištěm románu je Paříž roku 1935, kde se shromažďuje antifašistická německá emigrace. Jednotlivé dobové kontexty jsou v inscenačním gestu upozaděny ve prospěch nenásilných aktuálních reminiscencí, které souvisí především se situací ukrajinských případně běloruských uprchlíků. Divadlo X10 dlouhodobě poskytuje prostor umělcům z těchto zemí formou rezidencí nebo účastí na Divadelním festivalu Kutná Hora, kterého je Divadlo X10 producentem. „Vedle politického přesahu je však Vyhnanství i univerzálním obrazem rozpadu jedné rodiny, která je donucena opustit domov a v pasti provizoria se potýká se stále zhoršujícími se podmínkami,” dodává dramaturg X10 Ondřej Novotný. V kontextu tehdejší i současné válečné hrozby vyjadřuje inscenace Vyhnanství přesvědčení o potřebě pevně ukotvených demokratických systémů, mezinárodní solidarity i společenské poptávky po náročném a kvalitním umění.

Trilogie Čekárna

První část trilogie Úspěch mapuje první polovinu dvacátých let 20. století v bavorském Mnichově, končí neúspěšným Hitlerovým “Pivním pučem”. Druhá část trilogie Oppermannovi se odehrává v předvečer Hitlerova nástupu k moci a období krátce poté, sleduje tedy první týdny a měsíce nacistické vlády. Trilogie je završena Vyhnanstvím, jehož tématem je osud německých emigrantů v Paříži. Feuchtwanger s neuvěřitelnou hloubkou zachytil vznik nacismu, přičemž tato téměř dokumentární práce odhaluje tendence doby i konkrétní lidské motivace. Čekárna vznikla mezi lety 1930 až 1940 a patří mezi nejsilnější protinacistická literární díla.

Plánované uvedení celé trilogie v jednom celku bude završením několikaleté práce, kterým Divadlo X10 korunuje deset let své existence. Divadlo X10 tímto ambiciózním projektem poukazuje na možnosti velké činohry s výrazným inscenačním a společenským gestem v nezávislém divadelním sektoru. Divadlo X10 potvrzuje svoji důvěru v obsah a sdělení, ve vyprávění příběhu. Jeho dramaturgická vize byla oceněna i v anketě Ceny divadelní kritiky 2022, ve které se Divadlo X10 umístilo na druhém místě.

„Já nemám nic, nic, nic!“

Závěr volné románové trilogie Čekárna zasadil Lion Feuchtwanger do Paříže roku 1935. Početná a různorodá německá emigrace tráví čas v politických debatách, obstarávání potřebných povolení, publicistické protinacistické činnosti i malicherných osobních sporech. Hudební skladatel Sepp Trautwein věnuje svou tvůrčí energii žurnalistické práci, aby díky mezinárodnímu tlaku docílil osvobození svého kolegy z nacistického zajetí. Na hudbu nezbývá čas. Anně Trautweinové se život drolí do tisíce drobných každodenních překážek a schází jí tak potřebná síla, aby mohla správně odhadnout, zda “tento přechod do As dur je opravdu Seppovým vlastnictvím nebo zda je závislý na Mahlerovi”. Na hudbu nezbývá čas. Jejich syn Hans se kdovíproč učí rusky a vůbec nechápe, proč někdo hudbou vůbec ztrácí čas. Všechny postavy jsou zachyceny v pasti provizoria. Zbývá boj o vysoké ideály i obyčejnou lidskou důstojnost, o právo na práci a domov, který se zdá marný v konfrontaci s obludnou silou diktatury, úřednickým aparátem hostitelské země i vlastním životním vyčerpáním. A tak poměry zabíjí lásku.

Čekárna není jen názvem celé románové trilogie, ale také názvem nové symfonie Seppa Trautweina. Její prostor je plný hemžení, hluků a ruchů, útržků civilních dialogů i mediálních státnických projevů, volně přecházejících z intimní do veřejné sféry a zpět. V jejích tónech zazní zvuky všech odkloněných, zmeškaných a opožděných vlaků i hlasy lidí, kteří na ně čekají se svými neforemnými taškami a těžkými kufry, zplihlými vlasy a propadlými doklady. A také s nadějí, že jednou přijede ten správný vlak, který odveze čekající do bezpečí.

Inscenace vznikla v koprodukci s Národním divadlem Brno v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

VYHNANSTVÍ

Symfonie o naději. Trilogie Čekárna.

https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/vyhnanstvi

PŘEKLAD Valter Feldstein

DRAMATIZACE Ondřej Novotný

REŽIE Kamila Polívková

DRAMATURGIE Ondřej Novotný, Lenka Havlíková

HUDBA Ivan Acher

VÝPRAVA Jana Hauskrechtová

ASISTENTKA VÝPRAVY Magdaléna Vrábová

ASISTENT REŽIE Marek Linhart

PLAKÁT Terezie Chlíbcová

HRAJÍ Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Marie Švestková, Jan Bárta, Jan Grundman, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Ondřej Jiráček, Václav Marhold, Matěj Šíma

PREMIÉRA 21. 4. 2023

      

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Mezi současným tancem a kvantovou fyzikou

Premiéra inscenace „Mnohodinec“ v ALTĚ

Ve spolupráci se Studiem ALTA uvede ve čtvrtek 17. 6. soubor Ufftenživot premiéru autorky Lucie Kašiarové s názvem „Mnohodinec“. Podtitul představení je performativní ne-sólo, jelikož „Mnohodinec“ je kolektivní tvorba umělců. Ta skrze konkrétní tělo Lucie Kašiarové přináší na jeviště neuchopitelná fakta a vytváří prostor, v němž neexistuje minulost ani budoucnost.

Výchozím bodem v mé tvorbě a životě je „mnohodinnost“. Zajímá mě, jak se společně dívat na prolínání osobních a obecných zkušeností. Kde končí jeden a začíná druhý?“ uvádí autorka v anotaci k představení.

Lucia Kašiarová umělecky vede již řadu let kulturní centrum Studio ALTA. Díky němu se denně potkává s množstvím nezávislých umělců, kteří v ALTĚ pečlivě zkoumají svoje umělecké přístupy, zpracovávají čistě osobní, širší společenská či obecně politická témata. Lucia je často nepřímým účastníkem, pozorovatelem jejich hledání, selhávání či objevování překvapivých cest k formování jejich umělecké výpovědi. I z tohoto pohledu je její nejnovější umělecký akt nejen výpovědí jí samotné, ale reflexí všech pozorování a otázek, které ve své práci i osobním životě postupně sbírá. 

Umění vnímám jako metodu, která lidstvo posouvá, každý umělecký akt má v sobě potenciál pohnout námi lidmi, nebo dovolím si tvrdit až vesmírem. Anebo je to tak, že my lidé jen reflektujeme vzkaz, který je k nám vysílán? Moje práce nepřináší odpověď na tuto ani jiné otázky, je jednoduchým činem zhmotnění, formování zkušeností nás ,Mnohodinců´, kteří kráčíme po naší Zemi. Žijeme v době zaměřené na individualismus a já jsem se rozhodla mu (a sama sobě) nastavit možnost mým tělem, vědomím jen procházet, ale neidentifikovat se s ním,“ popisuje autorka pohnutky ke vzniku „Mnohodince“.

K procesu tvorby dále dodává: „Skrze mé tělo, hlas a představivost hledám a aplikuji metody, jak ono prolínání zhmotnit a nahlédnout – jak mít svou vlastní autonomii, a přece se prolínat v ,mnohodinnosti´. Náhoda, chyba, superpozice, tanec, fyzika, vesmír a pohyb jsou pro mě výchozím bodem k akci. Slovem i tělem.“

Svůj postoj k bádání staví Lucia Kašiarová na základech současného tanečního umění a kvantové fyziky. Podle ní mají tyto obory k sobě až překvapivě blízko, i když mluví jiným jazykem a pozorují určité jevy z jiných úhlů, nebo je dávají do jiných souvislostí.

Projekt se zabývá postavením jedince ve vesmíru. Lucia Kašiarová si k tématu individualismu a jeho možné proměně k mnohodinnosti přizvala hudebníka Tomáše Vtípila, scénografku Magdalenu Vrábovou a tvůrčí duo Ufftenživot – Sáru Arnstein a Jiřího Šimka. Inscenace vytváří prostor, ve kterém lze na malou chvíli společně čelit nevyslovitelnému, nedořečenému, neuchopitelnému. Přičemž smysl tkví v „čelení“ nikoliv ve sdělení nebo v závěru, ke kterému jsme zrovna teď společně došli nebo dojdeme.

Kolik čtverců musíš nakreslit, aby vznikl kruh?

Části procesu vzniku tvůrci zaznamenali v podobě jednoduché webové prezentace na stránce: mnoho.ufftenzivot.cz.

 

Mnohodinec“

Idea, koncept: Lucia Kašiárová


Tvůrčí tým: Sára Arnstein, Jiří Šimek, Tomáš Vtípil, Magdalena Vrábová, Lucia Kašiarová


Umělecká podpora: Peter Šavel


Koprodukce: Ufftenživot (Tereza Tomášová) a Studio ALTA


Rezidence: NKC Záhrada, Švestkový dvůr (v rámci výzvy Nové Sítě), Zámek Žďár nad Sázavou


Poděkování: Jan Tyl


Inscenaci finančně podpořilo MKČR a MHMP

 

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN