Štítek: Marie Švestková

FUK

Pohled do světa kreativního učení přinese Festival umění a kreativity ve vzdělávání v Praze i na desítkách míst v Česku

13. dubna se v Centru současného umění DOX v Praze 7 sešli významní představitelé, kteří připravují nový koncept vzdělávání.

 

Hlavní lídři a mluvčí na tiskové konferenci byli:

Mgr. Ondřej Chrást, náměstek člena vlády, Ministerstvo kultury
Mgr. Jan Mušuta, ředitel odboru řízení a podpory regionálního školství
MgA. Katarína Kalivodová ArtD, ředitelka Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání
MgA. Tereza Dobiášová Krejčí, předsedkyně platformy uMĚNÍM, manažerka Hands On! – International Association of Children in Museums
MgA. Tamara Pomoriški, divadelní režisérka, umělecká vedoucí Divadla Paměti národa, které je součástí organizace Post Bellum
Mgr. Jakub Korda, Ph.D., business developer, Inovační centrum Olomouckého kraje (implementace kreativního vzdělávání v Ol. kraji)
MgA. Eva Nečasová, zakladatelka organizace AI dětem, designérka

Mgr. Ondřej Chrást

Mgr. Jan Mašuta

MgA. Katarína Kalivodová ArtD

MgA. Tereza Dobiášová Krejčí

Mgr. Jakub Korda, Ph.D.

MgA. Eva Nečasová

MgA. Tamara Pomoriški

Tisková konference se zaměřila především na téma kreativního vzdělávání v rámci Národního plánu obnovy jako jediného systémového nástroje pro kreativní vzdělávání. Dále na regionální kulturní politiku a podporu kreativního myšlení, řešily se otázky, co změní PISA 22 a srovnání českých žáků s ostatními ze zemí OECD ve schopnosti kreativně myslet?
Důležitým prvkem v naší současnosti se stala umělá inteligence. Příležitost i výzva. Ale jak s ní doopravdy naložit, aby byla užitečná a nepřinesla více problémů než užitku???

Bylo také zdůrazněno, že kreativita a umění jsou nástroj společenské změny. Tato forma vzdělávání mladých vede k uvědomění si identity národa, podporuje kritické myšlení a činí společnost lepší. Své nezastupitelné místo mají muzea a kulturní prostory jako vzdělávací místa pro vzdělávání v 21. století.

Tvůrčí tým

Na tiskovou konferenci plynule navázalo samotné zahájení festivalu FUK.  Večerem provázela  Marie Švestková, která řekla, že je sice spíše herečkou, ale zajímá se o vzdělávání mladistvých.  O hudební produkci se postarala  hudební dvojice Albert Romanutti a Jan Foukal. V rámci zahájení proběhlo krátké  představení toho nejlepšího, co návštěvníky v nadcházejících dnech na festivalu, který právě probíhá,  čeká.

Opening festivalu FUK

 

Zeptali jsme se…..

Mgr. Ondřej Chrást

TM: Tvoříte nový vzdělávací program. V této formě vzdělávání by měl být zahrnut tanec, film, hudební výchova… Ale mnozí žáci právě na kreativní předměty a různé výchovy nevzpomínají rádi. Cítili se frustrovaní, pokud neměli dost talentu a něco neuměli jako ti druzí. Jak na to, aby nové předměty děti nedemotivovaly?

Mgr. Ondřej Chrást, náměstek člena vlády, Ministerstvo kultury

„Rozumím. Náš vzdělávací program směřuje k tomu, že dítě má být centrem vzdělávání, jak tady už na konferenci  zaznělo. Nejde  o výkon, není důležité, kdo bude lepší, nakreslí hezčí obrázek, zahraje lépe, ale jde především o kreativitu. Dítě  by se mělo naučit  kulturu vnímat, poslouchat. Tedy  vnímat obrazy, audiovizi, film a není nutné, aby ono samo umělo všechno skvěle. Ale  důležité je mít  přehled, co je kultura. Co je důležité. A jakým způsobem kultura „ doslova působí na lidstvo“, když to řeknu tak trochu nadneseně.  Není tu řeč jen o samotných uměleckých aktivitách, např. výtvarná či hudební výchova, ale záleží nám i na paměťových  institucích,  které patří také do oblasti kultury.  Každé  dítě by se mělo naučit  vnímat  identitu  národa. Ta se přenáší například tradicí, ale i paměťovými institucemi, jako jsou muzea, zvláště Národní muzeum, památníky písemnictví a jiné. Já rozumím traumatům z hudební výchovy, výtvarné,  to se samozřejmě žákům stalo. A vlastně upřímně –  já už si  ani nepamatuji, co jsme v těch hodinách dělali.

TM: Tedy raději ty předměty neznámkovat a neprohlubovat hrůzu z toho, že na něco prostě nemám talent?

„Ano. K tomuto to spěje,  celý náš  vzdělávací program. U uměleckých předmětů se nedá rozlišit, přesně, co je dobře či špatně. Není to tak jasné, jako tvrdé nebo  měkké i/y.

Celý program spěje ke slovnímu  hodnocení nebo hodnocení mimo známky. To se netýká samozřejmě všech předmětů ve škole, ale těch, kde je důležitý zejména talent.  Tam je vhodné opravdu neznámkovat.“

TM: Mnozí rodiče si také stěžují,  že děti mají už tak na ZŠ  příliš mnoho předmětů, jsou unavené a ztrácí dětství. Dá se tento program rozdělit do více let a ročníků?

„No, to je  právě náš koncept. Nemohu  zatím říci, že je to přijatý koncept, je to všechno v diskusích, a to zdůrazňuji. Protože právě v této době se  vytváří,  nechci říci přímo dezinformace, ale mnoho  faktů běží prostorem,  tedy „co bude, takhle to nechceme“, což je předčasné. Ministerstvo  kultury a jeho pracovní skupina pod mým vedením navrhuje koncept tzv. kulturní výchovy. Hovoříme tedy o společném základu.  Společný základ  byl  tvořil film, audiovize, drama, tanec,  hudební výchova a výtvarná. Dále je to už  na ředitelích škol, ti dále vytváří  školní vzdělávací programy, ŠVP.“

Děkujeme. Nezbývá než si přát, aby Váš záměr vyšel a výsledkem bylo vzdělání v umělecké oblasti, které „činí člověka lepším“, jak se o umění říká.

 

Foto: Eva Smolíková

Eva Smolíková

Taneční magazín

 

 

 

 

Vyhnanství

Nová inscenace o naději v Divadle X10

Divadlo X10 uvede 21. 4. 2023 premiéru inscenace Vyhnanství v režii Kamily Polívkové. Vyhnanství je závěrečným dílem volné románové trilogie Čekárna od Liona Feuchtwangera, kterou Divadlo X10 uvádí v letech 2021–2023 jako konzistentní velký činoherní projekt. Premiéra první části Úspěch se uskutečnila v říjnu 2021 v režii uměleckého šéfa Divadla X10 Ondřeje Štefaňáka, druhá část Oppermannovi měla premiéru v dubnu 2022 v režii Terezy Říhové. Jednotlivé části mapují různé fáze vývoje meziválečné německé společnosti. Lze je vnímat jako samostatné příběhy i jako celkový, bohatě koncipovaný obraz postupného nástupu totality. Pražské reprízy Vyhnanství se uskuteční 26. 4. a 3. 5. Všechny tři části pak budou uvedeny souhrnně 13. a 14. 5. v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

 

Vyhnanství – současná perspektiva

Dějištěm románu je Paříž roku 1935, kde se shromažďuje antifašistická německá emigrace. Jednotlivé dobové kontexty jsou v inscenačním gestu upozaděny ve prospěch nenásilných aktuálních reminiscencí, které souvisí především se situací ukrajinských případně běloruských uprchlíků. Divadlo X10 dlouhodobě poskytuje prostor umělcům z těchto zemí formou rezidencí nebo účastí na Divadelním festivalu Kutná Hora, kterého je Divadlo X10 producentem. „Vedle politického přesahu je však Vyhnanství i univerzálním obrazem rozpadu jedné rodiny, která je donucena opustit domov a v pasti provizoria se potýká se stále zhoršujícími se podmínkami,” dodává dramaturg X10 Ondřej Novotný. V kontextu tehdejší i současné válečné hrozby vyjadřuje inscenace Vyhnanství přesvědčení o potřebě pevně ukotvených demokratických systémů, mezinárodní solidarity i společenské poptávky po náročném a kvalitním umění.

Trilogie Čekárna

První část trilogie Úspěch mapuje první polovinu dvacátých let 20. století v bavorském Mnichově, končí neúspěšným Hitlerovým “Pivním pučem”. Druhá část trilogie Oppermannovi se odehrává v předvečer Hitlerova nástupu k moci a období krátce poté, sleduje tedy první týdny a měsíce nacistické vlády. Trilogie je završena Vyhnanstvím, jehož tématem je osud německých emigrantů v Paříži. Feuchtwanger s neuvěřitelnou hloubkou zachytil vznik nacismu, přičemž tato téměř dokumentární práce odhaluje tendence doby i konkrétní lidské motivace. Čekárna vznikla mezi lety 1930 až 1940 a patří mezi nejsilnější protinacistická literární díla.

Plánované uvedení celé trilogie v jednom celku bude završením několikaleté práce, kterým Divadlo X10 korunuje deset let své existence. Divadlo X10 tímto ambiciózním projektem poukazuje na možnosti velké činohry s výrazným inscenačním a společenským gestem v nezávislém divadelním sektoru. Divadlo X10 potvrzuje svoji důvěru v obsah a sdělení, ve vyprávění příběhu. Jeho dramaturgická vize byla oceněna i v anketě Ceny divadelní kritiky 2022, ve které se Divadlo X10 umístilo na druhém místě.

„Já nemám nic, nic, nic!“

Závěr volné románové trilogie Čekárna zasadil Lion Feuchtwanger do Paříže roku 1935. Početná a různorodá německá emigrace tráví čas v politických debatách, obstarávání potřebných povolení, publicistické protinacistické činnosti i malicherných osobních sporech. Hudební skladatel Sepp Trautwein věnuje svou tvůrčí energii žurnalistické práci, aby díky mezinárodnímu tlaku docílil osvobození svého kolegy z nacistického zajetí. Na hudbu nezbývá čas. Anně Trautweinové se život drolí do tisíce drobných každodenních překážek a schází jí tak potřebná síla, aby mohla správně odhadnout, zda “tento přechod do As dur je opravdu Seppovým vlastnictvím nebo zda je závislý na Mahlerovi”. Na hudbu nezbývá čas. Jejich syn Hans se kdovíproč učí rusky a vůbec nechápe, proč někdo hudbou vůbec ztrácí čas. Všechny postavy jsou zachyceny v pasti provizoria. Zbývá boj o vysoké ideály i obyčejnou lidskou důstojnost, o právo na práci a domov, který se zdá marný v konfrontaci s obludnou silou diktatury, úřednickým aparátem hostitelské země i vlastním životním vyčerpáním. A tak poměry zabíjí lásku.

Čekárna není jen názvem celé románové trilogie, ale také názvem nové symfonie Seppa Trautweina. Její prostor je plný hemžení, hluků a ruchů, útržků civilních dialogů i mediálních státnických projevů, volně přecházejících z intimní do veřejné sféry a zpět. V jejích tónech zazní zvuky všech odkloněných, zmeškaných a opožděných vlaků i hlasy lidí, kteří na ně čekají se svými neforemnými taškami a těžkými kufry, zplihlými vlasy a propadlými doklady. A také s nadějí, že jednou přijede ten správný vlak, který odveze čekající do bezpečí.

Inscenace vznikla v koprodukci s Národním divadlem Brno v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

VYHNANSTVÍ

Symfonie o naději. Trilogie Čekárna.

https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/vyhnanstvi

PŘEKLAD Valter Feldstein

DRAMATIZACE Ondřej Novotný

REŽIE Kamila Polívková

DRAMATURGIE Ondřej Novotný, Lenka Havlíková

HUDBA Ivan Acher

VÝPRAVA Jana Hauskrechtová

ASISTENTKA VÝPRAVY Magdaléna Vrábová

ASISTENT REŽIE Marek Linhart

PLAKÁT Terezie Chlíbcová

HRAJÍ Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Marie Švestková, Jan Bárta, Jan Grundman, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Ondřej Jiráček, Václav Marhold, Matěj Šíma

PREMIÉRA 21. 4. 2023

      

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Gorgó

Antické, aktuální, univerzální

Divadlo X10 uvádí původní divadelní hru Ondřeje Cikána 

Česká premiéra hry se v režii samotného autora Ondřeje Cikána a scénografa Antonína Šilara odehraje 10. 6. Další reprízy následují 21. a 26. 6. Divadlo X10 tak uzavře ambiciózní sezónu hrou na antický námět. Inscenace se vyznačuje sugestivní atmosférou, nezaměnitelným jazykem i výjimečnými hereckými výkony.

Současná dramatika v Divadle X10

Divadlo X10 se uvádění současné české i světové dramatiky v českých nebo světových premiérách věnuje soustředěně od svého počátku. V minulosti uvedlo hry Kolaps nebo Teritorium, které pro divadlo napsal dramaturg divadla Ondřej Novotný. Teritorium získalo 2. místo v dramatické soutěži agentury Aura-pont 2018 a ve stejném roce bylo v rámci ankety Ceny divadelní kritiky označeno za jednu z pěti nejlepších inscenovaných českých her. Na současném repertoáru je možné shlédnout hru Druzí lidé, kterou Ondřej Novotný napsal v autorském tandemu s režisérem Tomášem Loužným.

Antické, aktuální, univerzální

Zatímco Teritorium akcentovalo především střet společensko-politických koncepcí, Gorgó se soustředí na sféru intimní. Název odkazuje k ikonické postavě Medúzy, kterou sťal bájný hrdina Perseus. Ondřej Cikán vystavil svou verzi známého mýtu na myšlence, že Perseus Medúzu miloval, ještě, než se stala nestvůrou. Inspirován Ovidiovými Proměnami zobrazuje základní situaci svatby Persea a princezny Andromedy. „Všichni zúčastnění však bojují se svými bolestnými zážitky nebo egoistickými zájmy a svatební veselí tak získává tajemnou a napínavou atmosféru plnou ironie i poezie,“ vysvětluje dramaturg inscenace Ondřej Novotný a dodává: „Antická báje je zde přirozenou součástí vnitřního světa každého, kdo se někdy bezhlavě zamiloval.”

Tvůrčí tým

Ondřej Cikán žije od začátku 90. let ve Vídni, kde vystudoval latinu a starořečtinu. V roce 2000 byla uvedena jeho první divadelní hra Tragödieninsel ve Spielbaru vídeňského Volkstheateru. V roce 2002 založil s Anatolem Vitouchem divadelní a literární skupinu Die Gruppe a v roce 2018 nakladatelství Kētos, zaměřené na poetické překlady, převážně z češtiny do němčiny (přeložil např. Máchův Máj nebo Váchalův Krvavý román). Vydal několik románů, podle jednoho z nich natočil v tandemu s Antonínem Šilarem celovečerní „sandálový velkofilm“ Menandros & Thaïs. Divadlo X10 navázalo spolupráci s Ondřejem Cikánem už v roce 2017 během unikátního divadelního maratonu The 24 Hour Plays.

Hrdinu Persea ztvárňuje Jakub Gottwald, držitel Thálie v kategorii Alternativní divadlo. Na jeviště Divadla X10 se tak vrací jedna z výrazných osobností, kterou měli diváci možnost vidět např. v inscenacích Válka nebo Sibiřská výchova. Dalších rolí se ujali Magdalena Kuntová, Marie Švestková a Vojtěch Hrabák, kteří s Divadlem X10 pracují kontinuálně. Novou tváří je v tomto kontextu performer a hudebník Pasi Mäkelä. Inscenace tak získává výrazný česko-rakousko-finský mezinárodní rozměr.

 

 ONDŘEJ CIKÁN: GORGÓ

Perseus a Andromeda. Zkamenělá svatba.

„A začneš mě milovat! A vezmeš si mě! A nikdy tě nezapomenu.“

REŽIE Ondřej Cikán, Antonín Šilar

DRAMATURGIE Ondřej Novotný

SCÉNA, LIGHT DESIGN Antonín Šilar

KOSTÝMY Lucie Sedláková

ASISTENTKA SCÉNY A KOSTÝMŮ Anežka Karasová

HUDBA Pasi Mäkelä

KAMERA Kryštof Melka

STŘIH Zuzana Walter

AUTOR VIZUÁLU Terezie Chlíbcová

HRAJÍ Magdalena Kuntová, Marie Švestková, Jakub Gottwald, Vojtěch Hrabák, Pasi Mäkelä

HLASY Tereza Hofová, Nina Jacques, Sára Märc, Ondřej Bauer, Hynek Chmelař

Autorská hra česko-rakouského básníka a filologa Ondřeje Cikána je sugestivní verzí báje známé z Ovidiových Proměn. Jasný hrdina Perseus tráví čas na vlastní svatbě s princeznou Andromedou, kterou zachránil před mořskou nestvůrou Cétó. V brašně přitom schovává hlavu Gorgony Medúsy a je na ni něžný. Andromeda vypadá jako z mramoru, Cassiopeia je nesnesitelná a Phíneus by měl přestat chlastat. Nymphy na pláži tančí a netuší, že se brzy stanou obětí temnoty.

Tragická zkušenost nešťastné lásky přerůstá ve fatální nemožnost jakéhokoli citu. Zabíjení nestvůr mají hrdinové sice v popisu práce, ale co když své nestvůry kdysi milovali? Od jednoho násilného činu se odvíjí řetězec proměn člověka v kámen. Láska ústí v strnulost a chlad.

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín