Štítek: Jan Bárta

Vyhnanství

Nová inscenace o naději v Divadle X10

Divadlo X10 uvede 21. 4. 2023 premiéru inscenace Vyhnanství v režii Kamily Polívkové. Vyhnanství je závěrečným dílem volné románové trilogie Čekárna od Liona Feuchtwangera, kterou Divadlo X10 uvádí v letech 2021–2023 jako konzistentní velký činoherní projekt. Premiéra první části Úspěch se uskutečnila v říjnu 2021 v režii uměleckého šéfa Divadla X10 Ondřeje Štefaňáka, druhá část Oppermannovi měla premiéru v dubnu 2022 v režii Terezy Říhové. Jednotlivé části mapují různé fáze vývoje meziválečné německé společnosti. Lze je vnímat jako samostatné příběhy i jako celkový, bohatě koncipovaný obraz postupného nástupu totality. Pražské reprízy Vyhnanství se uskuteční 26. 4. a 3. 5. Všechny tři části pak budou uvedeny souhrnně 13. a 14. 5. v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

 

Vyhnanství – současná perspektiva

Dějištěm románu je Paříž roku 1935, kde se shromažďuje antifašistická německá emigrace. Jednotlivé dobové kontexty jsou v inscenačním gestu upozaděny ve prospěch nenásilných aktuálních reminiscencí, které souvisí především se situací ukrajinských případně běloruských uprchlíků. Divadlo X10 dlouhodobě poskytuje prostor umělcům z těchto zemí formou rezidencí nebo účastí na Divadelním festivalu Kutná Hora, kterého je Divadlo X10 producentem. „Vedle politického přesahu je však Vyhnanství i univerzálním obrazem rozpadu jedné rodiny, která je donucena opustit domov a v pasti provizoria se potýká se stále zhoršujícími se podmínkami,” dodává dramaturg X10 Ondřej Novotný. V kontextu tehdejší i současné válečné hrozby vyjadřuje inscenace Vyhnanství přesvědčení o potřebě pevně ukotvených demokratických systémů, mezinárodní solidarity i společenské poptávky po náročném a kvalitním umění.

Trilogie Čekárna

První část trilogie Úspěch mapuje první polovinu dvacátých let 20. století v bavorském Mnichově, končí neúspěšným Hitlerovým “Pivním pučem”. Druhá část trilogie Oppermannovi se odehrává v předvečer Hitlerova nástupu k moci a období krátce poté, sleduje tedy první týdny a měsíce nacistické vlády. Trilogie je završena Vyhnanstvím, jehož tématem je osud německých emigrantů v Paříži. Feuchtwanger s neuvěřitelnou hloubkou zachytil vznik nacismu, přičemž tato téměř dokumentární práce odhaluje tendence doby i konkrétní lidské motivace. Čekárna vznikla mezi lety 1930 až 1940 a patří mezi nejsilnější protinacistická literární díla.

Plánované uvedení celé trilogie v jednom celku bude završením několikaleté práce, kterým Divadlo X10 korunuje deset let své existence. Divadlo X10 tímto ambiciózním projektem poukazuje na možnosti velké činohry s výrazným inscenačním a společenským gestem v nezávislém divadelním sektoru. Divadlo X10 potvrzuje svoji důvěru v obsah a sdělení, ve vyprávění příběhu. Jeho dramaturgická vize byla oceněna i v anketě Ceny divadelní kritiky 2022, ve které se Divadlo X10 umístilo na druhém místě.

„Já nemám nic, nic, nic!“

Závěr volné románové trilogie Čekárna zasadil Lion Feuchtwanger do Paříže roku 1935. Početná a různorodá německá emigrace tráví čas v politických debatách, obstarávání potřebných povolení, publicistické protinacistické činnosti i malicherných osobních sporech. Hudební skladatel Sepp Trautwein věnuje svou tvůrčí energii žurnalistické práci, aby díky mezinárodnímu tlaku docílil osvobození svého kolegy z nacistického zajetí. Na hudbu nezbývá čas. Anně Trautweinové se život drolí do tisíce drobných každodenních překážek a schází jí tak potřebná síla, aby mohla správně odhadnout, zda “tento přechod do As dur je opravdu Seppovým vlastnictvím nebo zda je závislý na Mahlerovi”. Na hudbu nezbývá čas. Jejich syn Hans se kdovíproč učí rusky a vůbec nechápe, proč někdo hudbou vůbec ztrácí čas. Všechny postavy jsou zachyceny v pasti provizoria. Zbývá boj o vysoké ideály i obyčejnou lidskou důstojnost, o právo na práci a domov, který se zdá marný v konfrontaci s obludnou silou diktatury, úřednickým aparátem hostitelské země i vlastním životním vyčerpáním. A tak poměry zabíjí lásku.

Čekárna není jen názvem celé románové trilogie, ale také názvem nové symfonie Seppa Trautweina. Její prostor je plný hemžení, hluků a ruchů, útržků civilních dialogů i mediálních státnických projevů, volně přecházejících z intimní do veřejné sféry a zpět. V jejích tónech zazní zvuky všech odkloněných, zmeškaných a opožděných vlaků i hlasy lidí, kteří na ně čekají se svými neforemnými taškami a těžkými kufry, zplihlými vlasy a propadlými doklady. A také s nadějí, že jednou přijede ten správný vlak, který odveze čekající do bezpečí.

Inscenace vznikla v koprodukci s Národním divadlem Brno v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

VYHNANSTVÍ

Symfonie o naději. Trilogie Čekárna.

https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/vyhnanstvi

PŘEKLAD Valter Feldstein

DRAMATIZACE Ondřej Novotný

REŽIE Kamila Polívková

DRAMATURGIE Ondřej Novotný, Lenka Havlíková

HUDBA Ivan Acher

VÝPRAVA Jana Hauskrechtová

ASISTENTKA VÝPRAVY Magdaléna Vrábová

ASISTENT REŽIE Marek Linhart

PLAKÁT Terezie Chlíbcová

HRAJÍ Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Marie Švestková, Jan Bárta, Jan Grundman, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Ondřej Jiráček, Václav Marhold, Matěj Šíma

PREMIÉRA 21. 4. 2023

      

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Destrukce

Divadlo X10 uvede na jeviště oceňovaný český román

  1. 2. proběhne v pražském Divadle X10 premiéra jevištní adaptace knihy Destrukce, která byla v prestižních cenách Magnesia Litera 2022 vyhlášena jako nejlepší český román. Autorem svérázné prózy je sociolog a publicista Stanislav Biler. Režie oceňovaného textu se ujal umělecký šéf X10 Ondřej Štefaňák. Další reprízy proběhnou 6. a 7. března.

Sezóna dramatizací a nepatřičných hrdinů

Po uvedení dramatizace románu Jurije Andruchovyče Moskoviáda se jedná o druhé jevištní zpracování prozaického textu. Do konce sezóny uvede Divadlo X10 ještě dramatizaci rozsáhlého románu Vyhnanství Liona Feuchtwangera. Uzavře tak nejen velkou činoherní trilogii Čekárna (s předchozími díly Úspěch a Oppermannovi), ale také sezónu, ve které završuje deset let své existence. „Pro všechny hrdiny letošní sezóny je typické, že se ocitají v konfliktu se svým prostředím. Necítí se nikde doma. Připadají si nepatřiční, bloudí,“ dodává dramaturg Divadla X10 Ondřej Novotný, který je autorem úpravy Destrukce. „Všichni ti hrdinové jsou nám něčím sympatičtí,“ dodává, „jsou to představitelé kulturní elity se sympatickými názory nebo osobnostními rysy, ale zároveň jsou směšní, dopouští se podlostí, selhávají. Vidíme se v nich.“

Kolektivní výpověď

Román Destrukce je vystaven jako subjektivní vyprávění. Připomíná deníkové zápisy třicetiletého učitele, který odešel z anonymního prostředí města a svoji existenciální oporu hledá v zastrčené obci s rozpadající se školou a prosperující továrnou. Výrazná ústřední postava je však v úpravě X10 rozdělena mezi všechny zúčastněné herce. Současný český intelektuál se stává kolektivním hrdinou se všemi svými peripetiemi. Touží po kultivovaném prostředí, spravedlnosti, funkčních vztazích, zároveň je ale připomenutím našeho vlastního strachu, nejistoty a zabedněnosti. Režisér Štefaňák se obklopil dobře fungujícím hereckým týmem X10. Ve vyrovnaných partech se představí Jan Bárta, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Václav Marhold, Antonie Rašilovová a Lucie Roznětínská.

Vesnický realismus, Kafka a cynismus

Bilerova próza je provokativní a nejednoznačná. Na jedné straně byla oceněna nejprestižnější českou literární cenou, na druhé straně ji někteří čtenáři odmítají dočíst. Biler totiž velmi nebezpečně balancuje na hraně nejrůznějších inspirací a poetik. Svým východiskem připomíná Destrukce venkovský román, ve kterém se idealistický učitel snaží o nápravu prudérního prostředí plného předsudků. Připomíná také kafkovsky uzavřenou, absurdní povídku nebo cynický, elitářsky povýšený pamflet. Právě tato nejednoznačnost a možnost různorodých přístupů zajišťuje intelektuální i emocionální dráždivost. Destrukce nemoralizuje, nenabízí ucelené odpovědi a řešení. Destrukce vyzývá k dialogu, provokuje, aktivizuje, apeluje na zaujetí stanoviska. A zároveň poskytuje bezpečný prostor pro zábavnou parodii sebe sama.

„Jistota, že zítřek bude stejný jako včerejšek, shořela.“

Třicetiletý učitel odchází z města, které je příliš komplikované, anonymní a předražené. Svou duševní rovnováhu se pokouší najít v sousedském kolektivu malé obce, kde je podle jeho představ stále ještě jasná hranice mezi dobrem a zlem. Začíná učit ve třídě plné svéhlavých, smutných i zvídavých dětí. Ale co je má vlastně naučit, když se nám uspořádání světa rozpadá pod rukama, pole neplodí, studny vysychají a stěny školy i dalších budov nezadržitelně a nevyzpytatelně praskají? Idylický venkov už dávno není idylickým venkovem. Co má ještě vůbec smysl? Hrabat listí? Koupit si nové auto? Pedagogické vyhoření se mění v topornou existenciální krizi současného intelektuála. Jak z toho ven?

Hlavní hrdina Destrukce není psychologicky prokreslené individuum. Daleko více je kolektivním odrazem naší vlastní touhy po kultivovaném prostředí, spravedlnosti, funkčních vztazích nebo schopnosti předávat znalosti a životní zkušenost dalším generacím. Ale také je připomenutím nejistoty a strachu, neschopnosti zodpovědět všechny otázky, selhání před sebou samým i před světem. Destrukce je výpovědí dnešního českého intelektuála se všemi jeho peripetiemi, odkrývá důvody naší snahy aktivně se zapojit do společenských procesů i rezignace a apatie, výstavby slonovinových věží a vyztužení sociálních bublin.

Román Destrukce byl oceněn prestižní cenou Magnesia Litera 2022. Představuje třetí knihu sociologa a publicisty Stanislava Bilera (1982). Porota ocenila groteskní apokalyptičnost i humanistický přesah, stejně tak humor a schopnost literární hry. Podobně jako další prózy Bilerových současníků otevírá témata rozdělené společnosti, eskapismu a návratů nebo klimatické krize, ale přesto nabízí zcela specifickou poetiku a úhel pohledu. Inscenace Destrukce společně s předlohou nemoralizuje, nespadá k melancholii a uměřené estetické vážnosti, ale demonstrativně (se) předvádí, absurdně zacykluje a ironicky glosuje. Destrukce nenabízí rozřešení závažných environmentálních a politických otázek. Nabízí možnost se všemu, všem – a hlavně sobě – vysmát, vyspílat, vyšklebit a tím se dočasně osvobodit od každodenního hledání pevného občanského postoje i základního smyslu našeho života.

STANISLAV BILER: DESTRUKCE

Cynická besídka. S katarzí.

ÚPRAVA Ondřej Novotný

REŽIE, SCÉNA Ondřej Štefaňák

DRAMATURGIE Lenka Havlíková

HUDBA Kryštof Blabla

KOSTÝMY Matilda Tlolková

ASISTENTKA REŽIE Anna Marie Jarkovská

ASISTENT DRAMATURGIE Kryštof Krejčí

HRAJÍ Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Hynek Chmelař, Jan Bárta, Václav Marhold, Vojtěch Hrabák

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Play Havel

Knihovna Václava Havla a Divadlo X10 spustili online projekt

Divadlo X10 ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla spustilo online projekt PLAY HAVEL vycházející z dramat posledního československého a prvního českého prezidenta. Play Havel se odehrává v budově neznámého ale zcela jistě významného úřadu, kterou musí divák a hráč v jedné osobě proputovat, aby se mu dostalo slibované pocty.

„Inspirovali jsme se počítačovou hrou i známým kinoautomatem, ale formálně zacházíme mnohem dál. Ovlivnila nás samozřejmě i koronavirová pandemie, která celou společnost natlačila do online prostoru,“ říká autor konceptu, režisér a umělecký šéf Divadla X10 Ondřej Štefaňák. „Snažíme se vyjevit existenciální atmosféru Havlových dramat s odkazem ke krizi současnosti. Každý z nás si občas připadá jako pan K., který se ocitl ve světě, kterému prakticky nerozumí. Absurdní́ nejsou pouze jednotlivé́ situace, které jsme vybrali, ale také́ to, jak budeme s člověkem na dálku manipulovat prostřednictvím obrazovky.“

Scénář PLAY HAVEL vznikl jako koláž z monologů her Václava Havla. Formálně pracuje se záběry z první osoby, jež diváka vtáhnou přímo do děje. Projekt byl natočen v kulisách Domu uměleckého průmyslu v Praze dodnes připomínající svoji úřednickou minulost. Monology ztvárnili herci progresivního pražského Divadla X10.

Projektem PLAY HAVEL navazuje Divadlo X10 na svůj virtuální projekt Tribuna X10 z roku 2021, v němž představilo deset uměleckých zpracování projevů významných osobností československé historie za posledních sto let. Knihovna Václava Havla tímto počinem rozšiřuje svůj záběr v oblasti vzdělávání, kterou přibližuje literární odkaz Václava Havla mladé generaci. PLAY HAVEL je součástí projektu Číst Havla, v jehož rámci vznikly již dva krátké filmy Chyba (režie Jan Prušinovský) a Zahradní slavnost (film studentů DAMU a FAMU). PLAY HAVEL bude doplněn metodickým materiálem pro pedagogy a bude šířen do středních škol. Vybrané monology budou využívány lektory ve workshopech a webinářích.

PLAY HAVEL

DIVADLO X10 A KNIHOVNA VÁCLAVA HAVLA

KONCEPCE VÝPRAVA, REŽIE Ondřej Štefaňák

SCÉNÁŘ Ondřej Novotný

DRAMATURGICKÁ SPOLUPRÁCE Anna Freimanová

KOSTÝMY Jana Hauskrechtová

HUDBA Kryštof Blabla

KAMERA Jan Kratochvíl, Jakub Mardešić

STŘIH Jakub Mardešić

ZVUK Michal Straka, Peter Mercell

WEB Jiří Šolc

GRAFIKA Terezie Chlíbcová

HRAJÍ Jan Bárta, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Jan Jankovský, Ondřej Jiráček, Magdalena Kuntová, Václav Marhold, Lucie Roznětínská

Divadlo X10 uvádí ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla unikátní projekt vycházející z dramat posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla. Play Havel zavede diváka prostřednictvím webové stránky do budovy zvláštního úřadu, kde se bude moci rozhodnout, kterou kancelář navštíví. Příběh se tak každému divákovi skládá zcela odlišně. Formálně Play Havel pracuje se záběry z první osoby, jež diváka vtáhnou přímo do děje. Tvůrci označují Play Havel za experimentální webový site specific. Projekt byl natočen v kulisách Domu uměleckého průmyslu v Praze, jež stále připomínají svoji úřednickou minulost. Monology ztvárnili herci progresivního pražského Divadla X10. Play Havel byl oficiálně spuštěn 28. listopadu 2022, od kdy je volně k dispozici přes webovou stránku playhavel.cz. V průběhu roku 2023 bude Play Havel uveden i v hybridní filmově-divadelní verzi na vybraných festivalech a při dalších příležitostech.

www.cisthavla.cz

Vytvořila Knihovna Václava Havla 2022

www.vaclavhavel.cz

Jan Barta

partner projektu Play Havel

Karel Komárek Family Foundation

partner projektu Havel Channel www.havelchannel.cz

Bakala Philanthropy

strategický partner Knihovny Václava Havla

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Konzervatoř Duncan centre slaví 30 let!

Čtvrtá dekáda jedinečné školy svého druhu v ČR! Přispěla k rozvoji současného tance u nás

Konzervatoř Duncan centre vstupuje do čtvrté dekády své existence. Oslavy 30 let od založení zahájí třídenní program od 20. do 22. září v podmanivé, tancem vibrující budově konzervatoře v Braníku. Během října budou studenti prezentovat svoji tvorbu v Děčíně, Plzni, Litoměřicích, Jihlavě a Pardubicích. Vyvrcholení oslav proběhne v Divadle Ponec 11. listopadu.

Konzervatoř Duncan centre je jedinečná škola svého druhu v České republice. Od založení Evou Blažíčkovou v roce 1992 významně přispěla k rozvoji současného tance u nás. Mnoho absolventů školy trvale ovlivňuje podobu domácí umělecké scény a/nebo jsou významnou součástí systému taneční a pohybové výchovy dětí v ČR.

V úterý 20. 9. v 16 hodin zahájí oslavy krátké taneční vystoupení studentů. Po něm promluví ředitel školy Petr Tyc a vzácní hosté. Vernisáž fotografií Dragana Dragina, „dvorního” fotografa školy v devadesátých a nultých letech, představí autorův výběr z jeho nekončících pokusů zachytit v Duncanu duši tance. Podvečer bude patřit diskuzi s hosty z různých uměleckých oborů na téma Jaké místo má tanec v současném umění. Závěr úvodního dne oslav bude patřit Evě Blažíčkové, která nejen studentům a mladším divákům přiblíží okolnosti založení školy.

Ve středu 21. 9. začne od 16.30 program určený studentům i veřejnosti. Promítneme studentské filmy vzniklé v posledních dvou letech, od 18 hodin budeme v pořadu Slovo a role absolventů KDC ve společnosti diskutovat s pěti absolventy s různou profesní dráhou. Během pořadu také představí Jana Bohutínská výsledky průzkumu mezi absolventy KDC. Středeční program završí představení složené z choreografií studentů, absolventů i pedagogů školy.

Kromě programu pro veřejnost bude středa od rána až do podvečerního programu patřit studentům školy, kteří dostali možnost sami si program dne zvolit. Čekají je dva půldenní workshopy s Cirkem La Putyka a s Kristiánem Mensou.

Ve čtvrtek 22. 9. večer uvedeme od 18 hodin podruhé představení složené z choreografií studentů, absolventů i pedagogů, po kterém školu rozezní a roztančí hudební večírek.

Už od rána ovšem bude čtvrtek věnován taneční a pohybové výchově. Denní program je určen našim studentům a žákům ZUŠ. Povedou ho pedagogožky KDC Veronika Kacianová, Marta Vodenková a hosté Barbora Látalová a Jan Bárta.

V říjnu budou oslavy pokračovat sérií představení studentů a dílen pedagogů v regionech. Akci bude možné navštívit v Plzni (6/10), Litoměřicích (11/10), Jihlavě (14/10), Pardubicích (20–22/10) a Děčíně (4–5/11). V každém městě se bude program částečně obměňovat.

Završením oslav bude prezentace tvorby nejen studentů KDC v Divadle Ponec dne 11. listopadu

Konzervatoř Duncan centre realizuje oslavy 30 let od založení s finanční podporou Magistrátu hlavního města Praha, Nadačního fondu Cesta ke vzdělání, Městské části Praha 4 a Spolku rodičů a přátel KDC.

Barbora Laierová

pro Taneční magazín