Štítek: Jan Bárta

Zastávka Evropa

dokumentární inscenace

Dokumentární inscenace Zastávka Evropa vychází z vyprávění Bělorusů a Ukrajinců, kteří mají osobní zkušenost s emigrací a útěkem před válkou. Srpnová revoluce v Bělorusku v roce 2020, která vyvolala bezprecedentní vlnu represí, donutila statisíce aktivních občanů opustit svou vlast, aby se vyhnuli pronásledování ze strany Lukašenkova režimu. Po ruském vpádu na Ukrajinu 24. února 2022 miliony lidí, převážně žen a dětí, nuceně opustily své domovy, aby unikly neúnavnému ostřelování a bombardování.

Zastávka Evropa zkoumá hluboké proměny, kterými jednotlivci v důsledku bouřlivých běloruských a ukrajinských událostí prošli, jakým způsobem přeskládali své osobní hodnoty, jak došlo k probuzení a formování národní identity a jak se vyrovnávají s problémy, které se objevily při snaze přijmout podmínky cizího prostředí. Cílem inscenace je také prozkoumat, jak se proměňuje dynamika vztahů mezi Ukrajinci, Bělorusy a Rusy. Je možné obnovit dialog a porozumění? Mohou se rodiny rozdělené diametrálně odlišnými postoji znovu spojit? A jak vnímají příliv uprchlíků Češi?

Rekultur z.s. je nezávislá produkční platforma, která iniciuje vznik nových, neotřelých a originálních projektů současné české i evropské scény (s důrazem na performativní umění). Platforma se zabývá realizací vlastních uměleckých projektů a koprodukcí; chce kultivovat diváka směrem k modernímu myšlení, které apeluje na komunikaci, vede k vědomější a aktivnější společenské a občanské angažovanosti. www.rekultur.cz

Social Theatre Lab existuje od roku 2017 a klade si za cíl upozornit na společensky významná, traumatická a podceňovaná témata a problémy běloruské společnosti. Pod vedením režisérky Valiantsiny Maroz produkuje dokumentární inscenace a scénická čtení vlastních her a her současných autorů. STL také spolupracuje s původně běloruským divadlem, momentálně sídlícím v Londýně, HUNCHtheatre, se kterým v listopadu 2018 uskutečnili první společný projekt — sérii akcí „Meyerhold. Případ 2.0.“. Social Theatre Lab se aktivně zapojilo do protestů po zfalšovaných volbách v 2020 roce, většina jeho členů se nachází v exilu.

TEXT Anastasia Relitova

REŽIE Valiantsina Maroz

DRAMATURGIE Kacia Chekatouskaya, Ondřej Novotný

VÝPRAVA Lucie Pangrácová

HUDBA Jindřich Čížek

VIDEO Karina Baratava

GRAFIKA Nastya Stalmahova

FOTOGRAFIE A PR VIDEO Dita Havránková
PRODUCENT Ewa Zembok (produkční platforma Rekultur)

PROJEKTOVÝ MANAŽER Hanna Kazakova

HRAJÍ Jan Bárta, Volha Karalionak, Hanna Sabaleuskaya, Khrystyna Valovik, Kostiantyn Zhyrov.

Inscenace vznikla v koprodukci běloruské skupiny Social Theater Lab, nezávislé produkční

platformy Rekultur (www.rekultur.cz) a Divadla X10.
Projekt vznikl za finanční podpory Evropské Unie (Národní plán obnovy MK), Hlavního města Prahy, Státního fondu kultury ČR, Nadaci život umělce a byl podpořen evropskými programy Culture Moves Europe a EU4Culture.

Premiéra 26. 9. 2023

Reprízy: 27. 9., 15. 11. a 16. 11. vždy v 19:30 v Divadle X10, ul. Charvátova 10/39, Praha 1.

Vstupenky k zakoupení přes stránky Divadla X10 v ceně pay as you can 150 Kč / 250 Kč / 500 Kč. Pro studenty vysokých škol speciální cena 50Kč.
Pro vstupenky lze také napsat na adresu rekultur.cz@gmail.com

Inscenace je v původním znění s českými titulky.

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Fatmorgana

Končí 10.sezóna Studia Hrdinů

Studio Hrdinů uvede 16. června 2023 premiéru představení Fatamorgana polského renomovaného choreografa Pawła Sakowicze. Pokračuje tak v realizaci pohybově-taneční dramaturgické linky, ke které zve zahraniční tvůrce. Fatamorgana je představením o (romantické) krajině, mystériu noci a splynutí s ní v jednu krajinomalbu, tedy především o divákově schopnosti napojit se a vstoupit do snového světa.

Paweł Sakowicz se českému publiku představil ve Studiu Hrdinů v roce 2021 na festivalu Norma se svým uhrančivým sólem Jumpcore, nyní v Praze představí svou choreografickou práci v představení Fatamorgana. Na začátku vzniku tohoto představení byl v kontextu českého nezávislého divadla celkem netypický krok, a to casting performerů v roce 2022. „Hledal jsem lidi, kteří mají víc kvalit souběžně: zvídavost, smysl pro humor, dobrou taneční techniku, charisma, ale také skromnost. Lidi, kteří se umí chytře pohybovat v čase a prostoru. Mám radost, že v naší skupině jsou různě staří lidé s různými zkušenostmi,” říká o svém týmu choreograf.

Taneční představení Fatamorgana choreografa Pawła Sakowicze rafinovaně variuje svou snovou krajinu. Svůj konceptuální přístup dokresluje komplexním světelným, prostorovým i zvukovým designem, zkoumá tak koncept noci jako mystérium, díky kterému se obyčejné předměty, zvuky a těla stávají jinými a tajemnými. Skupina postav se pohybuje s obezřetností: jednou v neobyčejně pomalém gestu, jindy se chvěje vzrušením z neznáma. „Mám rád, když něco, co působí jako improvizace se později vyjeví jako formální: množí se to, zpomaluje, opakuje se v menších variacích,” poodhaluje ke své práci Sakowicz. „Paweł Sakowicz přináší do pražského divadelního světa současný umělecký jazyk, který si nenárokuje realitu jako nejvyšší hodnotu. Naopak, jeho svět je bytostně nerealistický a vše co se v něm setkává s naší žitou realitou je v důsledku rušivé a komické,” říká umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák k probíhající spolupráci.

Paweł Sakowicz

Paweł Sakowicz je choreograf a tanečník žijící ve Varšavě. Kromě své vlastní choreografické tvorby se věnuje i kolaborativním projektům s divadelními a filmovými režiséry. Hlavními tématy jeho umělecké činnosti jsou historie tance a otázky kulturní apropriace v choreografii. Je autorem projektů TOTAL (nadace Art Stations), Jumpcore, (Národní galerie umění Zachęta, Aerowaves Twenty19), Masakra (Nowy Teatr, Varšava), Drama (festival Body/Mind), Amando (Národní muzeum ve Varšavě), Imperial (Komuna Warszawa) a zvukové instalace VORTEX (Divadelní institut, Varšava), které prezentoval mj. na třech ročnících festivalu Polská taneční platforma, na La Biennale de danse ve Val-de-Marne, ve švýcarském Muzeu Susch, v prostoru Tramway Glasgow, na divadelních festivalech Santarcangelo, Norma, Božská komedie, či v NYU Skirball v New Yorku nebo CAC v New Orleans.

Fatamorgana

choreografie: Paweł Sakowicz

dramaturgická spolupráce: Jan Horák

scéna: Valentýna Janů

kostýmy: Paweł Sakowicz

hudba: Agnė Matulevičiūtė

světelný design: Václav Hruška

hrají: Lukáš Adam, Sára Arnstein, Jan Bárta, Adéla Gajdošová, Karolína Růžičková, Natálie Řehořová

Premiéra: 16. června 2023 od 20.00

Reprízy: 17. a 19. června, 8. a 9. října 2023 od 20.00

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Vyhnanství

Nová inscenace o naději v Divadle X10

Divadlo X10 uvede 21. 4. 2023 premiéru inscenace Vyhnanství v režii Kamily Polívkové. Vyhnanství je závěrečným dílem volné románové trilogie Čekárna od Liona Feuchtwangera, kterou Divadlo X10 uvádí v letech 2021–2023 jako konzistentní velký činoherní projekt. Premiéra první části Úspěch se uskutečnila v říjnu 2021 v režii uměleckého šéfa Divadla X10 Ondřeje Štefaňáka, druhá část Oppermannovi měla premiéru v dubnu 2022 v režii Terezy Říhové. Jednotlivé části mapují různé fáze vývoje meziválečné německé společnosti. Lze je vnímat jako samostatné příběhy i jako celkový, bohatě koncipovaný obraz postupného nástupu totality. Pražské reprízy Vyhnanství se uskuteční 26. 4. a 3. 5. Všechny tři části pak budou uvedeny souhrnně 13. a 14. 5. v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

 

Vyhnanství – současná perspektiva

Dějištěm románu je Paříž roku 1935, kde se shromažďuje antifašistická německá emigrace. Jednotlivé dobové kontexty jsou v inscenačním gestu upozaděny ve prospěch nenásilných aktuálních reminiscencí, které souvisí především se situací ukrajinských případně běloruských uprchlíků. Divadlo X10 dlouhodobě poskytuje prostor umělcům z těchto zemí formou rezidencí nebo účastí na Divadelním festivalu Kutná Hora, kterého je Divadlo X10 producentem. „Vedle politického přesahu je však Vyhnanství i univerzálním obrazem rozpadu jedné rodiny, která je donucena opustit domov a v pasti provizoria se potýká se stále zhoršujícími se podmínkami,” dodává dramaturg X10 Ondřej Novotný. V kontextu tehdejší i současné válečné hrozby vyjadřuje inscenace Vyhnanství přesvědčení o potřebě pevně ukotvených demokratických systémů, mezinárodní solidarity i společenské poptávky po náročném a kvalitním umění.

Trilogie Čekárna

První část trilogie Úspěch mapuje první polovinu dvacátých let 20. století v bavorském Mnichově, končí neúspěšným Hitlerovým “Pivním pučem”. Druhá část trilogie Oppermannovi se odehrává v předvečer Hitlerova nástupu k moci a období krátce poté, sleduje tedy první týdny a měsíce nacistické vlády. Trilogie je završena Vyhnanstvím, jehož tématem je osud německých emigrantů v Paříži. Feuchtwanger s neuvěřitelnou hloubkou zachytil vznik nacismu, přičemž tato téměř dokumentární práce odhaluje tendence doby i konkrétní lidské motivace. Čekárna vznikla mezi lety 1930 až 1940 a patří mezi nejsilnější protinacistická literární díla.

Plánované uvedení celé trilogie v jednom celku bude završením několikaleté práce, kterým Divadlo X10 korunuje deset let své existence. Divadlo X10 tímto ambiciózním projektem poukazuje na možnosti velké činohry s výrazným inscenačním a společenským gestem v nezávislém divadelním sektoru. Divadlo X10 potvrzuje svoji důvěru v obsah a sdělení, ve vyprávění příběhu. Jeho dramaturgická vize byla oceněna i v anketě Ceny divadelní kritiky 2022, ve které se Divadlo X10 umístilo na druhém místě.

„Já nemám nic, nic, nic!“

Závěr volné románové trilogie Čekárna zasadil Lion Feuchtwanger do Paříže roku 1935. Početná a různorodá německá emigrace tráví čas v politických debatách, obstarávání potřebných povolení, publicistické protinacistické činnosti i malicherných osobních sporech. Hudební skladatel Sepp Trautwein věnuje svou tvůrčí energii žurnalistické práci, aby díky mezinárodnímu tlaku docílil osvobození svého kolegy z nacistického zajetí. Na hudbu nezbývá čas. Anně Trautweinové se život drolí do tisíce drobných každodenních překážek a schází jí tak potřebná síla, aby mohla správně odhadnout, zda “tento přechod do As dur je opravdu Seppovým vlastnictvím nebo zda je závislý na Mahlerovi”. Na hudbu nezbývá čas. Jejich syn Hans se kdovíproč učí rusky a vůbec nechápe, proč někdo hudbou vůbec ztrácí čas. Všechny postavy jsou zachyceny v pasti provizoria. Zbývá boj o vysoké ideály i obyčejnou lidskou důstojnost, o právo na práci a domov, který se zdá marný v konfrontaci s obludnou silou diktatury, úřednickým aparátem hostitelské země i vlastním životním vyčerpáním. A tak poměry zabíjí lásku.

Čekárna není jen názvem celé románové trilogie, ale také názvem nové symfonie Seppa Trautweina. Její prostor je plný hemžení, hluků a ruchů, útržků civilních dialogů i mediálních státnických projevů, volně přecházejících z intimní do veřejné sféry a zpět. V jejích tónech zazní zvuky všech odkloněných, zmeškaných a opožděných vlaků i hlasy lidí, kteří na ně čekají se svými neforemnými taškami a těžkými kufry, zplihlými vlasy a propadlými doklady. A také s nadějí, že jednou přijede ten správný vlak, který odveze čekající do bezpečí.

Inscenace vznikla v koprodukci s Národním divadlem Brno v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

VYHNANSTVÍ

Symfonie o naději. Trilogie Čekárna.

https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/vyhnanstvi

PŘEKLAD Valter Feldstein

DRAMATIZACE Ondřej Novotný

REŽIE Kamila Polívková

DRAMATURGIE Ondřej Novotný, Lenka Havlíková

HUDBA Ivan Acher

VÝPRAVA Jana Hauskrechtová

ASISTENTKA VÝPRAVY Magdaléna Vrábová

ASISTENT REŽIE Marek Linhart

PLAKÁT Terezie Chlíbcová

HRAJÍ Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Marie Švestková, Jan Bárta, Jan Grundman, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Ondřej Jiráček, Václav Marhold, Matěj Šíma

PREMIÉRA 21. 4. 2023

      

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Destrukce

Divadlo X10 uvede na jeviště oceňovaný český román

  1. 2. proběhne v pražském Divadle X10 premiéra jevištní adaptace knihy Destrukce, která byla v prestižních cenách Magnesia Litera 2022 vyhlášena jako nejlepší český román. Autorem svérázné prózy je sociolog a publicista Stanislav Biler. Režie oceňovaného textu se ujal umělecký šéf X10 Ondřej Štefaňák. Další reprízy proběhnou 6. a 7. března.

Sezóna dramatizací a nepatřičných hrdinů

Po uvedení dramatizace románu Jurije Andruchovyče Moskoviáda se jedná o druhé jevištní zpracování prozaického textu. Do konce sezóny uvede Divadlo X10 ještě dramatizaci rozsáhlého románu Vyhnanství Liona Feuchtwangera. Uzavře tak nejen velkou činoherní trilogii Čekárna (s předchozími díly Úspěch a Oppermannovi), ale také sezónu, ve které završuje deset let své existence. „Pro všechny hrdiny letošní sezóny je typické, že se ocitají v konfliktu se svým prostředím. Necítí se nikde doma. Připadají si nepatřiční, bloudí,“ dodává dramaturg Divadla X10 Ondřej Novotný, který je autorem úpravy Destrukce. „Všichni ti hrdinové jsou nám něčím sympatičtí,“ dodává, „jsou to představitelé kulturní elity se sympatickými názory nebo osobnostními rysy, ale zároveň jsou směšní, dopouští se podlostí, selhávají. Vidíme se v nich.“

Kolektivní výpověď

Román Destrukce je vystaven jako subjektivní vyprávění. Připomíná deníkové zápisy třicetiletého učitele, který odešel z anonymního prostředí města a svoji existenciální oporu hledá v zastrčené obci s rozpadající se školou a prosperující továrnou. Výrazná ústřední postava je však v úpravě X10 rozdělena mezi všechny zúčastněné herce. Současný český intelektuál se stává kolektivním hrdinou se všemi svými peripetiemi. Touží po kultivovaném prostředí, spravedlnosti, funkčních vztazích, zároveň je ale připomenutím našeho vlastního strachu, nejistoty a zabedněnosti. Režisér Štefaňák se obklopil dobře fungujícím hereckým týmem X10. Ve vyrovnaných partech se představí Jan Bárta, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Václav Marhold, Antonie Rašilovová a Lucie Roznětínská.

Vesnický realismus, Kafka a cynismus

Bilerova próza je provokativní a nejednoznačná. Na jedné straně byla oceněna nejprestižnější českou literární cenou, na druhé straně ji někteří čtenáři odmítají dočíst. Biler totiž velmi nebezpečně balancuje na hraně nejrůznějších inspirací a poetik. Svým východiskem připomíná Destrukce venkovský román, ve kterém se idealistický učitel snaží o nápravu prudérního prostředí plného předsudků. Připomíná také kafkovsky uzavřenou, absurdní povídku nebo cynický, elitářsky povýšený pamflet. Právě tato nejednoznačnost a možnost různorodých přístupů zajišťuje intelektuální i emocionální dráždivost. Destrukce nemoralizuje, nenabízí ucelené odpovědi a řešení. Destrukce vyzývá k dialogu, provokuje, aktivizuje, apeluje na zaujetí stanoviska. A zároveň poskytuje bezpečný prostor pro zábavnou parodii sebe sama.

„Jistota, že zítřek bude stejný jako včerejšek, shořela.“

Třicetiletý učitel odchází z města, které je příliš komplikované, anonymní a předražené. Svou duševní rovnováhu se pokouší najít v sousedském kolektivu malé obce, kde je podle jeho představ stále ještě jasná hranice mezi dobrem a zlem. Začíná učit ve třídě plné svéhlavých, smutných i zvídavých dětí. Ale co je má vlastně naučit, když se nám uspořádání světa rozpadá pod rukama, pole neplodí, studny vysychají a stěny školy i dalších budov nezadržitelně a nevyzpytatelně praskají? Idylický venkov už dávno není idylickým venkovem. Co má ještě vůbec smysl? Hrabat listí? Koupit si nové auto? Pedagogické vyhoření se mění v topornou existenciální krizi současného intelektuála. Jak z toho ven?

Hlavní hrdina Destrukce není psychologicky prokreslené individuum. Daleko více je kolektivním odrazem naší vlastní touhy po kultivovaném prostředí, spravedlnosti, funkčních vztazích nebo schopnosti předávat znalosti a životní zkušenost dalším generacím. Ale také je připomenutím nejistoty a strachu, neschopnosti zodpovědět všechny otázky, selhání před sebou samým i před světem. Destrukce je výpovědí dnešního českého intelektuála se všemi jeho peripetiemi, odkrývá důvody naší snahy aktivně se zapojit do společenských procesů i rezignace a apatie, výstavby slonovinových věží a vyztužení sociálních bublin.

Román Destrukce byl oceněn prestižní cenou Magnesia Litera 2022. Představuje třetí knihu sociologa a publicisty Stanislava Bilera (1982). Porota ocenila groteskní apokalyptičnost i humanistický přesah, stejně tak humor a schopnost literární hry. Podobně jako další prózy Bilerových současníků otevírá témata rozdělené společnosti, eskapismu a návratů nebo klimatické krize, ale přesto nabízí zcela specifickou poetiku a úhel pohledu. Inscenace Destrukce společně s předlohou nemoralizuje, nespadá k melancholii a uměřené estetické vážnosti, ale demonstrativně (se) předvádí, absurdně zacykluje a ironicky glosuje. Destrukce nenabízí rozřešení závažných environmentálních a politických otázek. Nabízí možnost se všemu, všem – a hlavně sobě – vysmát, vyspílat, vyšklebit a tím se dočasně osvobodit od každodenního hledání pevného občanského postoje i základního smyslu našeho života.

STANISLAV BILER: DESTRUKCE

Cynická besídka. S katarzí.

ÚPRAVA Ondřej Novotný

REŽIE, SCÉNA Ondřej Štefaňák

DRAMATURGIE Lenka Havlíková

HUDBA Kryštof Blabla

KOSTÝMY Matilda Tlolková

ASISTENTKA REŽIE Anna Marie Jarkovská

ASISTENT DRAMATURGIE Kryštof Krejčí

HRAJÍ Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Hynek Chmelař, Jan Bárta, Václav Marhold, Vojtěch Hrabák

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín