Štítek: Jan Bárta

Premiéra Mé vlasti

Divadelní sezona vyvrcholí v Azylu 78, projekt, který nemá obdoby

Na scénu míří projekt, jaký v českém kulturním prostoru nemá obdoby. První divadelní adaptace Mé vlasti pro malé i velké diváky v podání České filharmonie, Divadla bratří Formanů a DEKKADANCERS bude slavnostně uvedena přesně za týden v Azylu78. Výjimečné spojení scénického umění, hudby a výtvarné poetiky slibuje velkolepou multižánrovou podívanou pro malé i velké. Po loňském rozloučení s Knihou džunglí tak tvůrci přicházejí s novou výpravnou inscenací, která se právem stává zlatým hřebem závěru letošní divadelní sezony.


Zkoušky právě vrcholí pod šapitó v pražském Azylu78, kde se režiséři Matěj Forman, Janek Jirků a Štěpán Pechar střídají nad jednotlivými symfonickými básněmi. V představení se na jedné scéně potká 12 performerů (během třítýdenního bloku představení se alternuje 15 tanečníků, herců a akrobatů) a komorní sestava hudebníků České filharmonie čítající 16 lidí. Smetanovu předlohu pro ně upravil respektovaný skladatel a dirigent Marko Ivanović. Scénu navrhl Matěj Forman a kostýmy a masky připravila výtvarnice Andrea Sodomková.

Vznik takto rozsáhlého projektu dále umožnila výrazná finanční pomoc společnosti Pale Fire Capital českého internetového podnikatele a investora Jana Barty, který je známý svými filantropickými aktivitami. Má vlast je tak dalším kulturním projektem, který se mohl opřít o jeho podporu.

„Naše inscenace vzniká v produkci několika malých nezávislých kulturních subjektů, rozpočtově by ale patřila spíš do Národního divadla. Pro financování takto velkého projektu potřebujeme významnou pomoc od firemních partnerů. Vstup takto významného partnera jen pár týdnů před premiérou pro nás sehrál klíčovou roli. Pomoc Jana Barty nám umožnila projekt realizovat v jeho plánovaném rozsahu. Diváci tak nezůstanou o nic ochuzeni a mohou se těšit na velkolepou podívanou, která nemá v českém kontextu srovnání,“ uvádí producent Štěpán Kubišta. Projekt pak podpořila celá řada dalších partnerů, mezi kterými je třeba vyzdvihnout dotaci od Bohemian Heritage Fund.

Divadelní Má vlast se zároveň odehraje pod záštitou prezidenta České republiky Petra Pavla.

MÁ VLAST

BEDŘICH SMETANA & KOL. (FORMAN, IVANOVIĆ, JIRKŮ, PECHAR, SODOMKOVÁ) Sodomková)

  • Premiéra: 12. 6. 2025, Azyl78, reprízy: 14.–29. 6. 2025, Azyl78
  • Autor hudby: Bedřich Smetana
  • Hudební úprava, nastudování: Marko Ivanović
  • Scénář, scénografie, režie: Matěj Forman (režie Vyšehradu a Blaníku)
  • Námět, scénář, režie: Janek Jirků (režie básní Vltava, Šárka a Tábor)
  • Choreografie, režie: Štěpán Pechar (režie Z českých luhů a hájů)
  • Kostýmy a masky: Andrea Sodomková
  • Výtvarná spolupráce, tvorba loutek, technologie a výroba: Petr Pasler, Tereza Komárková, Josef Sodomka, Jitka Barnetová
  • Účinkující: Lukas D. Blaha, Patrik Čermák, Florian Garcia, Josef Bobeš Havelka, Albert Kaše, Andrej Lyga, Natalia Metodijeva, Šimon Pliska, Eva Stará, Dora Sulženko Hoštová, Nela Štarková, Adriana Štefaňáková, Ondřej Vinklát, Andrea Vykysalá, Václav Wortner a hudebníci a hudebnice České filharmonie
  • Vizuál: Magdalena Rutová, typo Jan Čumlivski
  • 105 min. vč. přestávky / vhodné od 6 let / česky

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín

Město světla

Ze střední Evropy do pralesa

  1. března 2025 uvede Divadlo X10 premiéru inscenace Město světla, která vznikla podle románu španělsko-argentinského autora Andrése Barby. Režie se ujal slovenský režisér Pavol Viecha, který v českém prostředí debutuje. Reprízy proběhnou 17. a 31. března.

Děj se odehrává v devadesátých letech v městečku na hranici pralesa, kde zdánlivý řád zajišťují tradiční středostavovské rodiny. Jejich klid naruší skupina bezprizorních dětí, které nikdo nezná, nerozumí jejich jazyku ani jejich nehierarchickému způsobu organizace. Strach se mění v hon.

O třicet let později se do města vrací bývalý ředitel odboru sociálních věcí. Spolu s ním sestupujeme do vzpomínek, v nichž se prolíná konformismus, odpovědnost a otázky viny. Kde se hranice mezi civilizací a divočinou vlastně nachází? A co zůstává ukryto v pralese vlastní duše?

Režie se ujal Pavol Viecha, současný slovenský režisér a pedagog Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Pracuje s nezávislými soubory i kamennými divadly, ale věnuje se také ochotnickému divadlu.

„Zaujal nás jako režisér autorského projektu Budete mať luft! o pogromu na Romy v obci Pobedim, který jsme viděli v činohře Slovenského národného divadla,“ říká dramaturg Ondřej Novotný. „Oslovili jsme ho ke spolupráci a dlouho hledali titul. Nechtěli jsme jít po očekávatelném česko-slovenském tématu, ale spíše nahlédnout na naši vlastní realitu skrze kulturní a geografický odstup.“

Slovenský tým doplňuje scénografka Magdaléna Vrábová a kostýmní výtvarnice Dáša Kinik. Na jevišti se objeví kmenoví herci a herečka Divadla X10, inscenace staví na činoherním pojetí, důvěře v text a koncentrované herecké práci.

ANDRÉS BARBA: MĚSTO SVĚTLA

Nebezpečná výprava. Z bezpečí obýváku.

PŘEKLAD Anežka Charvátová

REŽIE Pavol Viecha (SK)

DRAMATURGIE, DRAMATIZACE Ondřej Novotný

HUDBA Matěj Šíma

SCÉNA Magdaléna Vrábová (SK)

KOSTÝMY Dáša Kinik (SK)

PLAKÁT Terezie Chlíbcová

HRAJÍ Lucie Roznětínská, Jan Bárta, Hynek Chmelař, Václav Marhold, Matěj Šíma

PREMIÉRA 14. 3. 2025

„… děti… přišly na návštěvu, ale staly se parazity; vypadaly slabé, ale byly schopné zničit trpělivou práci mnoha staletí.“

Městečko San Cristóbal zažívá počátkem 90. let ekonomický rozkvět. Nová nábřežní promenáda, solidní domy a sportovní auta. Přesto se skupina dětí rozhodne na okraji pralesa vytvořit zcela odlišné „město světla“. Bez hierarchie, s vlastním jazykem a hodnotami. Už jen svou existencí podrývají stávající řád.

Bývalý ředitel odboru sociálních věcí se snaží rekonstruovat průběh událostí, které se odehrály před třiceti lety. Z mlhavého vzpomínání nekompromisně sestupujeme do hlubších a hlubších vrstev vědomí k otázkám vlastní zodpovědnosti. Společně pátráme v pralese vlastní duše.

Inscenace inspirovaná oceňovaným románem španělsko-argentinského spisovatele Andrése Barby předvádí podobu konfliktů mezi většinou a menšinou, mezi řádem a anarchií, mezi dospělými a dětmi. Jak se vypořádat s odlišným chápáním světa, aniž bychom se museli stát jeho zarytými nepřáteli? A nejsme už po generace na úplně špatné cestě?

Foto: Petra Kupcová

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Pošli pohled odněkud, kam nepojedeš

Nový pohybový slovník přímo před zraky diváků

CreWcollective a Částečné znejistění uvedou pražskou premiéru představení Pošli pohled odněkud, kam nepojedeš

Částečné znejistění (Jana Novorytová a Mish Rais) se po odmlce vrací na jeviště a společně s trombonistou Václavem Kalivodou a vizuálním umělcem Pavlem Havrdou uvedou 6. 12. od 20 hodin pražskou premiéru jejich nového představení Pošli pohled odněkud, kam nepojedeš v Komunitním centru Žižkostel.

Čtyři kamarádi, čtyři příběhy a různé vzpomínky na ta stejná dobrodružství. Jedno společné hledání odpovědí na vyřčené i tušené otázky, které se týkají přátelství, rodičovství a vzorců, které tvoří náš vztah ke světu. Jak se mění náš sdílený prostor a pohled na něj, když do života vstoupí děti? Může být vzpomínání impulsem k novým dobrodružstvím? To jsou otázky, které v jevištní eseji pokládají Mish Rais, Jana Novorytová, Václav Kalivoda a Pavel Havrda, když společně komponují okamžik.

CreWcollective je proměnlivý kolektiv umělců pracujících v různých kombinacích okolo jádra, které tvoří: Jan Bárta, Jana Novorytová a Mish Rais. Propojuje profesionální okruh umělců z různých oborů, podporuje vzájemnou komunikaci a interdisciplinární tvorbu. Částečné znejistění vzniklo v roce 2014 a od té doby uvedlo tři autorská představení a více než čtyřicet performancí a intervencí ve veřejném prostoru.

Přímo před zraky diváků a s jejich přispěním vytvářejí performeři nový pohybový slovník, nový pantomimický kód, který není ikonický, ale skutečně je jen otázkou vyjednávání potenciálního významu. Historky ze života okořeněné trochou nedostižného tajemna se stávají motivem, kterému je třeba vtisknout pohybový vzorec. Možná je slovník pokaždé stejný, ale to poznáme teprve, až navštívíme představení několikrát. Hra s divákem je ale dokonalá a nenápadný způsob, jak v závěru performerky donutí alespoň část diváků k zapojení do tanečně-jazykové lekce, je také zvládnutý na jedničku. Bez ohledu na to, jestli se v inscenaci mezi reprízami nemění ani krok, je výsledek funkční a divák se může na představení vypravit v očekávání inteligentní zábavy. Zmiňuje v recenzi k představení Částečné znejistění z roku 2018 Lucie Kocourková pro Opera Plus.

Samy umělkyně pak dodávají: “Ve své práci pro jeviště propojujeme různé přístupy, často pracujeme s textem, hlasem, tancem, instalací, výtvarným uměním a hudbou. Zkoumáme roli a možnosti jazyka, možnosti uplatnění participativních formátů a principů okamžité kompozice v jevištním formátu. Tvrdošíjně rozvíjíme a prohlubujeme vlastní poetický jazyk, zaměřujeme se na posunuté vnímání všední reality, vytržení samozřejmosti z kontextu, propojování uměleckých disciplín a svébytný humor – každé téma pojímáme jako předmět seriózního bádání. Naše tvorba nesměřuje k vytvoření představení, které se ustálí a opakuje při reprízách v tom samém tvaru. Naše performance zůstávají záměrně otevřené, na sebe navazující, zůstávají otevřenou situací, setkáním – společně na scéně a s diváky.”

Foto: Míla Vašíčková

Jana Novorytová

pro Taneční magazín

Premiéra a 114 repríz, představení, workshopy, metodický materiál!

Představení Svět z papíru je 10 let na scéne v Čechách i v zahraničí!

Organická skupina umělců Eli a kol. kteří tvoří a spolupracují s uměleckým spolkem HTSpE, z.s., vedeným choreografkou, tanečnicí a pedagožkou, Mirkou Eliášovou, spolu uvedou 115. reprízu představení Svět z papíru, 8.12.2024 v 16:00 v pražském Žižkostele!

Historie tohoto unikátního představení vede do r. 2012, kdy vzniklo představení “Kam letí nebe”, v choreografii Mirky Eliášové, inspirované hravou poezií Ivana Wernische, kde se experimentovalo s prací s papírem. Následovalo interaktivní představení pro dospělé, “Svět z papíru”, v r. 2013, jednalo se o site-specific projekt. Od r. 2014 se představení se ukázalo, že  bude lépe fungovat pro dětského diváka a od té doby se odehrálo  více než 114 repríz jak v divadle, tak na trávě nebo na lodi, v galerii, v kostele, v tělocvičně, na náměstí, ve stanu v Čechách i v zahraničí. Tančilo ho průběžně více než 12 tanečníků a hrálo 7 hudebníků.

Postupem hraní jsme fixovali situace, které fungují. Jako klíčové se ukázalo také to, že představení má pevnou strukturu – kostru v podobě zvukové vrstvy. Hlavní myšlenkou zvukové složky je cesta z přírody do města a zpět. Zvukovou složku ještě doplňuje hudebník, který improvizuje podle časové osy. Tím, že se jedná o konceptuální představení, je možné přizvat různé hudebníky i tanečníky.  Společně s dětskými představeními vznikla také možnost učit workshopy pro školní děti, kdy v rámci jedné až dvou lekcí děti provádíme tím, že si zatančí s papírem. Do škol vždy chodíme nejméně v tandemu s hudebníkem, občas i s dalším tanečníkem. Díky těmto workshopům  vznikl k projektu metodický materiál.

Mirka Eliášová – tanečnice, pedagožka, choreografka – je absolventka v oboru choreografie na HAMU. V následujících letech se věnovala využití improvizace v současném tanci a v roce 2007 obhájila disertační práci v oboru choreografie a teorie choreografie, v roce 2024 zastáva pozici docentky na HAMU. Část svých sil věnuje práci s dětmi na ZUŠ v Praze 8. Od r. 1997 vytvořila více než dvacet pět choreografií, na kterých spolupracovala s Jiřím Jaklem. A mnoho z nich je věnováno dětskému diváku.

Anotace a obsazení, 8.12.2024

Interaktivní hravé představení pro tanečníky,  hudebníky, děti a tisíc listů papíru.

Arch papíru A4 odkazuje k úřadu, kanceláři, povinnosti. Ministři, soudci a úředníci přenášejí vysoké a těžké stohy spisů sem a tam a přitom funí. Černé na bílém, to je směrodatné. Papír sám je přitom jedním z posledních přírodních materiálů naší civilizace. Strohá A4 ožívá, když ji zmačkáme. Shledáváme, že má paměť – paměť hmoty a tvaru. Papír stárne a brázdí ho vrásky jako tvář starého člověka. Nikdy už nebude tak rovný a hladký, jako když byl nový. Ztrácí bílou novost, avšak získává paměť příběhů, které do něj byly vepsány.

Dobrodružství objevování prostoru, pohybu, bezmezné inspirace a čiré radosti prostřednictvím obyčejného kousku papíru.

Koncept a choreografie: Mirka Eliášová

Tančí: Jana Novorytová, Lucie Charouzová, Veronika Šimková, Jana Látalová, Barbora Látalová, Romana Packová, Lenka Kniha Bartůňková, Mirka Eliášová, Jan Bárta, Radim Klásek, Jiří Lössl

Hrají: Gerge Cremaschi, Václav Kalivoda, Matouš Vlčínský, Tomáš Reindl

Projekt podpořili MKČR, MHMP a Žižkostel

 

 
Romana Packová

pro Taneční magazín