Tábor pro mimozemské uprchlíky vzniká v Praze!

CAMPQ představí adaptační tábor pro mimozemšťany a jedinečnou show, která trvá celou noc. A to ve spolupráci tří divadel!

Přemýšleli jste někdy nad tím, co by se stalo, kdyby na Zemi přistáli uprchlíci z cizích planet? Vypadali by jako jedni z nás, nebo úplně jinak? Způsobili by apokalypsu? Naučili bychom se s nimi žít? A jak by se k problematice postavily politické elity?

 CAMPQ je jeden z mnoha táborů na území Evropy, v němž své útočiště našli příchozí z jiných planet: tajemné Fénické ženy, přeživší civilizace technicky pokročilých Zeyris a zvířecích Attas, jež ani na planetě Zemi nepřestávají uctívat svoji královnu i záhadných nehumanoidních ježků”. Mají právo na místo mezi námi? Je jejich integrace v našich možnostech? Na tyto otázky bude mít divák možnost hledat odpovědi během sedmihodinové návštěvy noci otevřených dveří unikátního adaptačního tábora.

Největší koprodukční projekt v historii českého divadla CAMPQ vzniká v těchto dnech na pražském ostrově Štvanice.

Ve spolupráci dvou nezávislých pražských divadel – Tygra v tísni a Divadla LETÍ – a velkého regionálního domu z Českých Budějovic – Jihočeského divadla – vyrostlo v bezprostřední blízkosti VILY Štvanice kontejnerové městečko – adaptační tábor pro mimozemské uprchlíky z dalekých planet!

 Již v červnu uvítá diváky ze všech koutů světa, kteří přijedou na světovou přehlídku scénografie a divadelního prostoru – Pražské Quadriennale, i všechny milovníky divadla, sci-fi, designu a nezapomenutelných zážitků. …

Výstava se otevře již 6. června a na ostrově Štvanice ji bude možné zdarma navštívit až do 16. června

Kromě výstavy připravil český pavilon i sedmihodinovou imerzivní inscenaci, která nabídne možnost strávit noc ve společnosti mimozemšťanů. Tuto příležitost budou mít však diváci pouze třikrát, a to 6., 8. a 10. června.

Na podzim 2019 se pak inscenace na dva dny přestěhuje na jih Čech, kde bude 13. a 14. září uvedena na českobudějovické náplavce.

CAMPQ – Prožijte den i noc na ostrově mezi mimozemšťany! Imerzivní sedmihodinová inscenace a desetidenní interaktivní výstava, která zatím v českém divadelním divadelním kontextu nemá obdoby, bude českou expozicí Pražského Quadriennale. Na projektu adaptačního tábora pro mimozemšťany pracuje 9 scénografů a kostýmních výtvarníků, 4 režiséři a skoro 70 herců z nezávislých divadel LETÍ a Tygr v tísni a ze dvou souborů Jihočeského divadla – činohry a Malého divadla. Návštěva CAMPQ ve dne přitom bude začínat již na pražském Výstavišti, které hostí i všechny ostatní národní expozice. Z něj se diváci na Štvanici budou moci d opravit speciálním autobusem. Autory scénografického řešení pavilonu na Výstavišti jsou výtvarníci Kamila Polívková a Antonín Šilar.

„Propojit expozici a inscenaci je nejspíš odpovědí na palčivou otázku, jak vlastně vystavovat scénografii a prezentovat divadelní prostor. Megalomanská plenérová výprava a mimozemské kostýmy se propojí v jedinečný zážitek, do nějž se návštěvník může ponořit ve dne i v noci,” říká kurátor Ivo Kristián Kubák. Ten je zároveň jedním za čtyř režisérů.

Ivo Kristián Kubák

Kromě něj režírují CAMPQ Martina Schlegelová, Petr Hašek a Tomáš Loužný. Text pro imerzivní inscenaci vznikl ve spolupráci čtyř autorů – podíleli se na něm katalánští dramatici Claudia Cedó a Joan Yago a čeští autoři spjatí s divadly LETÍ a Tygr v tísni Marie Nováková a David Košťák. Každý z nich vytvořil jeden mimozemský kmen, který se utká o přízeň diváků. Zaujme je nejvíce mravenčí národ Attas, který žije v kokonech a ani na planetě Zemi nepřestává uctívat svou královnu? Nebo technicky vyspělí Zeyeris? Nebo to budou tajemné Fénické ženy, které se po své smrti rozpadnou na prach a z něj znovu jako fénixové znovu povstanou? Diváci, kteří se rozhodnou navštívit imerzivní představení, si se vstupenkou na celonoční show zakoupí zejména zcela unikátní zážitek – tedy možnost prožít v táboře celou “noc otevřených dveří”, volně se v něm pohybovat a dle vlastního uvážení navazovat kontakt s mimozemšťany. Pokud na ně padne únava, mohou se tu s mimozemšťany navečeřet nebo si odpočinout v relaxační zóně.

Martina Schlegelová

Vstup na českou expozici v rámci PQ 2019, jež se koná 6. – 16. 6. 2019, bude možný v otevíracích hodinách Pražského Quadriennale denně od 10 do 20 hodin, na Štvanici bude zcela zdarma.

Ve dnech, kdy se koná imerzivního představení (6., 8. a 10. 6. 2019) bude otevírací doba výstavy zkrácena do 18.00.

Vstup na představení CAMPQ, jež proběhnou 6. 6. 2019, 8. 6. 2019 a 10. 6. 2019 vždy od 21.00, bude možný na vstupenku distribuovanou organizátorem CAMPQ a sítí GoOut.cz.

Lukáš Průdek

 Protože je její maskot Alzák mezi pozemšťany již adaptován, bude zároveň mimozemským uprchlíkům sloužit jako průvodce pro fungování na Zemi. „Alza fandí mimozemšťanům i technologiím. V táboře bude proto Alzák vystupovat jako technologický guru a možná se i osobně zapojí do programu,“ zve na návštěvu CAMPQ marketingový ředitel Alza.cz Jaroslav Kotápiš.

CAMPQ vznikl v rámci projektu Fabulamundi – Beyond Borders podpořeném z programu EU Kreativní Evropa

Hlavním partnerem projektu CAMPQ je Skupina ČEZ. Partnery CAMPQ jsou skupiny Metrostav, Subterra a Alza.cz.

TANEČNÍ MAGAZÍN

»STILLER« jako hrdina či antihrdina „u Hrdinů”

Z premiéry autorské adaptace románu Maxe Frische. V titulní roli Stillera hvězda současného doku-seriálu TV PRIMA „Policie v akci”!

Druhé květnové pondělí přineslo ve Studiu Hrdinů, ve Veletržním paláci v Praze, dlouho očekávanou premiéru „Stiller“. Toto režijní dílo Ivana Buraje jaksi symbolicky probíhalo pod sídlem Národní galerie, na jejíž půdě začal v dubnu 2019 boj s ministerstvem kultury i ministrem samotným. V hledišti nás čekalo, na rozdíl od „Enoly“ Elišky Brtnické, i více židlí! Inscenace byla v mnohých směrech podnětná…

Podkladem této inscenace byl vynikající román Maxe Frische, jehož hrdina – neúspěšný švýcarský sochař – má pocit, že i přes snahu není schopný být šťastný a dosáhnout štěstí v aktuálním manželství. Nedospívá však k němu také ani s milenkou. Odejde do ciziny, aby začal jiný, druhý život. Jako úplně jiný člověk. Což samozřejmě nejde. I když se to může člověku zprvu zdát. A určitě si to namlouvá. Proto Stiller, zadržený po sedmí letech na hranicích, dlouho popírá, že je totožný s hledaným Stillerem. Ale přijatý rodinou, přáteli a bývalou manželkou a vyšetřovaný soudem, se musí vzdát. Vzdává se, ale však jaksi neúplně. Opět se snaží splnit sebou vymyšlené manželčiny sny; a to jen a pouze svým způsobem. Ctu nejen neuspokojuje, ale i ničí ji a celý vztah. Vše tak Stiller přivede k opět výchozímu bodu, jako před lety.

Stiller“ je příběhem o vzájemném nepoznání se lidí (dokonce i v blízkém vztahu), o nemožnosti útěku od sebe samého. Rovněž tak o plýtvání časem, který je nám do života dán. Vede, anebo je částečně nasměrován, také k poznání a sblížení se s druhými lidmi. A navíc – skvěle popsané vztahy, které se ponejvíce uplatňujíbujném rozsahu až nyní, tedy zhruba padesát let po napsání knihy. Důležité se mi zde jeví, někdy vtipné a symbolické, historky o mužském přátelství (o Ripu van Vinkelovi a o objevování jeskyní) aneb také o neporozumění mezi mužem a ženou. Jako je tomu v povídce o manželce, která se pořad ptá na to, kde manžel byl.

Jak inscenovat natolik epicky barvitý proces, jakým je knižní „reprodukce“ deníků? Jak diváka vtáhnout za necelé dvě hodiny do barvitých životních peripetií Stillera?

Režisér Ivan Buraj ve spolupráci s dramatizátorem Janem Kačenou se toho úkolu zhostili statečně a odhodlaně. Buraj staví celé představení do rozličných sektorů. Ať již „jeskynního“, „tábornického“ s ohýnkem či „filmového”. Celé představení je postaveno na kontrastech. Statického, spíše verbálního, herectví proti akci. Tichého projevu v kontrastu s až překřičenými pasážemi. Filmu s ryzím divadelním herectvím. Za nepříliš šťastný považuji krok, že byl Jan Kačena „sám sobě“ dramaturgem. Tento by měl být oponentem a vést s režisérem i úpravcem textu plodný trialog. Myslím, že tento moment se na srozumitelnosti i výsledném tvaru „Stillera“ výrazně negativně podepsal.

Inscenace, těžící z kontrastu, má spád i švih. Druhou věcí je, zda divák neznalý románu úplně vše chápe ve správných souvislostech? A to je právě přímým výsledkem absence skutečného dramaturga…

Petr Reif byl typově vybrán pro titulní roli skvěle. Pouze je škoda, že kolikrát zapomněl svou televizní roli razantního policisty asi někde v divadelní šatně. Místy mu není (v komornějších pasážích) rozumět. Jinde zas šumluje. Jaký to kontrast oproti jemu sekundujícím herečkám Gabriele Míčové a Magdaleně Strakové. Na obhajobu Reifa musím dodat, že Studio Hrdinů je obtížněji zvučitelné. Rovněž razantně zvučené filmové pasáže tlumenému projevu (v jiných momentech představení) jednoznačně neprospívají.

Jak tedy premiéru „u Hrdinů“ hodnotit? Asi nikoli jednoznačně. Což bylo, podle mého dojmu, i režijní snahou? Zřejmě…

V úvodu nastíněná epičnost předlohy, či nutnost některých sdělení, důležitých pro pochopení věcí následujících, vedla místy režiséra k „černobílým“ interpretacím. Myslím, že by si divadlo mělo zachovávat více prostoru pro fantazii a obrazotvornost diváka. Byť i divadlo podle takové náročné a vícevrstevné předlohy.

Nikoli v poslední řadě musím ještě vyzdvihnout funkční a citlivou hudební složku Pavla Boiky.

Premiéra „Stillera podle Buraje“ některé nadchla, jiné plně neuspokojila, ale zároveň všem předkládala otázky. A tak by tomu mělo být. Divadlo současnosti nemusí (a nemělo by) pouze nastolovat jasné téze a přímá řešení.

Foto: Studio Hrdinů

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

Psáno z premiéry 13. května.

Foto: archiv STUDIA HRDINŮ

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»Stillera« „u Hrdinů” nedramatizoval JAN KAČER, nýbrž JAN KAČENA!

Studio Hrdinů připravuje poslední premiéru sezóny – dramatizaci románu Maxe Frische „Stiller“! Můžete se těšit.

Poslední premiérou aktuální divadelní sezóny bude ve Studiu Hrdinů adaptace románu Maxe Frische „Stiller“ v režii Ivana Buraje. Tato inscenace je dalším krokem spolupráce Studia Hrdinů s brněnským HaDivadlem, v rámci které přibližujeme blízké poetiky obou divadel divákům v Praze a v Brně. „Stiller“ je pak dlouhodobě koncipovaný projekt do dramaturgie Studia Hrdinů, která se v poslední době silně zaměřuje na roli umělce ve společnosti. Premiéra proběhne v pondělí 13. května 2019 od 20.00 hodin.

Max Frisch (1911 – 1991) byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista. Román „Stiller“ vznikl během Frischova více než rok dlouhého pobytu ve Spojených státech a Mexiku na začátku 50. let minulého století. Prvky kriminálního románu se tu spojují s autenticky působícím deníkovým stylem. Frisch se zde zabývá tématy identity – soustředí se na člověka, který utekl z vlastního já, schopnost být s druhými, smrti a nemožnosti poznat „pravý svět”. Frischův román je předzvěstí konce „velkého subjektu“. V témže roce, co vychází „Stiller“, začal pracovat na románu „Homofaber“, který společně se „Stillerem“ a románem „Mé jméno budiž Gantenbein“ utvářejí trilogii.

Klíčový román poválečné literatury pro Studio Hrdinů zdramatizoval režisér Ivan Buraj společně s Janem Kačenou. Ve své interpretaci Stillera Ivan Buraj opět akcentuje témata, která máme spojená s představeními, která vytvořil ve svém domovském HaDivadle – kritiku antropocentrismu, environmentální a ekologické postoje; neotřele pracuje s perspektivou a úhlem pohledu, interpretuje mýtus o jeskyni, do kterého nás společně se scénografem Antonínem Šilarem díky technice „live cinemy“ vtahují.

Líbí se mi Ivanova důslednost, se kterou své projekty promýšlí. Ivan dělá bytostně intelektuální divadlo, které ale není odtažité ani elitářské, a to mě moc baví,” říká k první Burajově režii ve Studiu Hrdinů jeho umělecký šéf Jan Horák.

Ivan Buraj

Po ,tekuté´ éře uplynulých let, kdy jsme se intenzivně zabývali identitou jedince, mi připadá důležité se v kontextu klimatické změny zabývat spíš okolnostmi, za kterých si identitu tvoříme a jaké dopady má naše identita na prostředí, které nás obklopuje. Divadlo zkoumá především mezilidské vztahy, ale myslím si, že v nich můžeme nalézt mnohé z toho, co má dnes celoplanetární důsledky v podobě zničeného životního prostředí. Zdroje jsou vyčerpány a otázkou je, co v nás nás dovedlo do této situace. Zároveň mě zajímá, jak si zobrazujeme svět a jakým právem svůj obraz považujeme za jediný pravdivý, čili rozpor mezi modelem a realitou (materialitou) světa, kdy nám samotné divadlo slouží jako metafora zobrazování si světa člověkem,” říká k připravované inscenaci režisér Ivan Buraj.

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

  • Premiéra: 13. května 2019 od 20.00 hodin
  • Reprízy: 18. a 21. května, 16. června 2019

Foto: archiv Studia Hrdinů

Madla Zelenková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN