Pražské Quadriennale 2019 finišuje do cíle!

Poslední víkend. █ Nenechte si ujít audiovizuální projekt 36Q° v Malé sportovní hale na Výstavišti! █ Experiment s měnícími se hranicemi. █

Největší mezinárodní přehlídka divadla a scénografie na světě, která se v české metropoli koná jen jednou za čtyři roky, má před sebou poslední víkend. Nenechte si ujít jeden z nejvýraznějších projektů, který přetvořil celou Malou sportovní halu na Výstavišti v prostředí, kde umění potkává nejnovější technologie – od hudby přes světelný design až po virtuální realitu či senzorické zážitky. Jako hlavní část projektu „36Q˚“ vznikla v celém prostoru haly interaktivní instalace „Blue Hour“. Ve spolupráci s mnoha dalšími osobnostmi z nejrůznějších oborů ji připravil audiovizuální umělec Romain Tardy. V uměleckém týmu byla například výtvarnice Tereza Stehlíková či světelná designérka Pavla Beranová. Akreditace i kompletní program Pražského Quadriennale jsou k dispozici na www.pq.cz, jednodenní vstupenky jsou k dostání v síti GoOut.

Projekt „36Q˚“ („tři sta šedesátka“) představuje scénografii jako prostředí, kde technologie a umění splývají, aby vytvořily jedinečný zážitek. Kurátoři Markéta Fantová a Jan K. Rolník proměnili celou Malou sportovní halu v interaktivní smyslové prostředí, kde dostávají prostor obory jako světelný design, video projekce, zvukový design a kompozice nebo virtuální realita, taktilní design a kreativní kódování. Projekt je založený na intenzivní týmové spolupráci a propojuje zkušené umělce se začínajícími designéry za účelem kolektivní tvorby. Kurátorský a umělecký tým se zaměřil na experimentování s měnícími se hranicemi mezi „nehmotným“ či „virtuálním“ a „skutečným“ světem. Centrem „36Q°“ je imerzivní instalace „Blue Hour“ vznikající pod vedením audiovizuálního umělce Romaina Tardyho. Toho si mohou návštěvníci pamatovat například z loňského Signal festivalu, kde svou instalací oživil kostel Cyrila a Metoděje v Karlíně.

Blue Hour (modrá hodina) je označení pro denní dobu těsně před setměním, kdy se šeří a vše okolo dostává nejčastěji právě modrou barvu. Přeneseně by měl název také odkazovat k nejasné hranici mezi dvěma jevy nebo světy: mezi dnem a nocí, virtuálním a reálným, fyzickým a digitálním. V širším slova smyslu by tento „tranzitní stav“, měl vypovídat o dnešní době, která se nachází na rozhraní předdigitální a podigitální éry a na počátku internetové provázanosti,“ vysvětluje umělecký lídr projektu Romain Tardy.

Na instalaci „Blue Hour“ se podílel tvůrčí tým složený z šesti pracovních skupin. Jejich vedoucími byli: Pavla Beranová (světelný design), Robert Kaplowitz (zvukový design), Tereza Stehlíková (senzorická prostředí), Shannon Harvey (systémová integrace), John Richards (experimentální zvuk) a Paul Cegys s Jorisem Weijdomem (virtuální realita).

Projekt „36Q˚“ vznikl díky materiální podpoře firmy Robe a dalších technologických a vývojářských partnerů, kterým se daří posouvat hranice oboru.

Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru probíhá až do 16. června na pražském Výstavišti, ostrově Štvanice, v prostorách DAMU a na mnoha dalších místech. Návštěvníkům nabízí expozice ze 79 zemí, více než 800 umělců z celého světa a přes 600 performancí, workshopů a přednášek. Více na www.pq.cz.

Foto: Tomáš Brabec

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jeden z vrcholů PQ 2019 je na slavném pražském ostrově!

Výrazná divadelnická osobnost dala významnou pečeť Pražskému quadriennale 2019. A to na pražské Štvanici. Místě, kde se slavily významné úspěchy v hokeji i tenisu!

Jeden z vrcholů PQ 2019, projekt nazvaný „CAMP Q“, jehož kurátorem je Ivo Kristián Kubák, představil dva progresivní proudy českého divadla – divadlo nezávislé a scénu interaktivní. Kurátora jsem jako velmi kreativního tvůrce poznal již před více než desetiletím. Na festivalu mladého divadla FEMAD v Poděbradech, na němž později TANEČNÍ MAGAZÍN mediálně participoval. Již tenkrát bylo jasné, že se formuje ve výraznou osobnost divadla moderního směru. Není náhodou, že projekt vznikl na pražském ostrově Štvanice. Umělecká dráha Ivo Kristiána Kubáka je totiž spjata se zdejší progresívní divadelní scénou Vila Štvanice.

Ivo Kristián Kubák

Jaký byl „CAMP Q“? Diváci se při něm volně pohybovali po vymezeném prostoru a bylo na nich, čemu nebo komu věnují pozornost. Jevištěm byly třeba opuštěný dům, ostrov či ulice. Herci rozeznatelní často jen podle detailů se pohybovali spolu s diváky a odhalovali jim vždy svou verzi příběhu.

Na vítězném scénografickém konceptu se podíleli výtvarníci spojení s nezávislými projekty – urbanista Radek Kolařík, architekt Petr Jakšík či scénografky, za něž jmenujme Anetu Grňákovou, Annu Hruškovou, Kamilu Polívkovou anebo Janu Špalovou.

Česká expozice byla instalována záměrně na ostrově Štvanice. Dostala podobu areálu fantazijního adaptačního tábora pro uprchlíky z cizích planet, který v průběhu konání přehlídky několikrát ožívá osmihodinovou interaktivní noční inscenací. A to za účasti stovky účinkujících z řad spolupracovníků participujících scén,” prozradil o projektu Ivo Kristián Kubák.

Diváci tak dostali unikátní možnost prožít v táboře paralelně se odvíjející příběhy; navštívit obchody, využít dalších služeb a seznámit se s cizími kulturami. A spatřit scénografickou výstavu v interakci s herci v rámci netradiční divadelní inscenace.

Ivo Kristián Kubák na Štvanici ve svém Campu Q

Scénář „CAMP Q“ vytvořili mladí čeští a katalánští autoři v rámci projektu Fabulamundi – Beyond Borders. Byl podpořen z evropského programu Creative Europe a jeho zástupcem v Česku je Divadlo Letí. „Střet kultur a hledání spojných bodů mezi nimi je pro nás zásadním tématem. Rádi bychom využili našich odlišných zkušeností a postojů k co nejkomplexnější reflexi této tematiky,” vysvětlil dramaturg této scény David Košťák.

Součást štvanického Campu Q

Celá instalace na Štvanici vznikla pod režijním vedením Martiny Schlegelové, nové umělecké šéfky činohry Jihočeského divadla a umělecké šéfky Divadla Letí. Po skončení PQ se instalace přesune do Českých Budějovic, kde se v září 2019 uskuteční další dvě představení.

Foto: Eva Smolíková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tábor pro mimozemské uprchlíky vzniká v Praze!

CAMPQ představí adaptační tábor pro mimozemšťany a jedinečnou show, která trvá celou noc. A to ve spolupráci tří divadel!

Přemýšleli jste někdy nad tím, co by se stalo, kdyby na Zemi přistáli uprchlíci z cizích planet? Vypadali by jako jedni z nás, nebo úplně jinak? Způsobili by apokalypsu? Naučili bychom se s nimi žít? A jak by se k problematice postavily politické elity?

 CAMPQ je jeden z mnoha táborů na území Evropy, v němž své útočiště našli příchozí z jiných planet: tajemné Fénické ženy, přeživší civilizace technicky pokročilých Zeyris a zvířecích Attas, jež ani na planetě Zemi nepřestávají uctívat svoji královnu i záhadných nehumanoidních ježků”. Mají právo na místo mezi námi? Je jejich integrace v našich možnostech? Na tyto otázky bude mít divák možnost hledat odpovědi během sedmihodinové návštěvy noci otevřených dveří unikátního adaptačního tábora.

Největší koprodukční projekt v historii českého divadla CAMPQ vzniká v těchto dnech na pražském ostrově Štvanice.

Ve spolupráci dvou nezávislých pražských divadel – Tygra v tísni a Divadla LETÍ – a velkého regionálního domu z Českých Budějovic – Jihočeského divadla – vyrostlo v bezprostřední blízkosti VILY Štvanice kontejnerové městečko – adaptační tábor pro mimozemské uprchlíky z dalekých planet!

 Již v červnu uvítá diváky ze všech koutů světa, kteří přijedou na světovou přehlídku scénografie a divadelního prostoru – Pražské Quadriennale, i všechny milovníky divadla, sci-fi, designu a nezapomenutelných zážitků. …

Výstava se otevře již 6. června a na ostrově Štvanice ji bude možné zdarma navštívit až do 16. června

Kromě výstavy připravil český pavilon i sedmihodinovou imerzivní inscenaci, která nabídne možnost strávit noc ve společnosti mimozemšťanů. Tuto příležitost budou mít však diváci pouze třikrát, a to 6., 8. a 10. června.

Na podzim 2019 se pak inscenace na dva dny přestěhuje na jih Čech, kde bude 13. a 14. září uvedena na českobudějovické náplavce.

CAMPQ – Prožijte den i noc na ostrově mezi mimozemšťany! Imerzivní sedmihodinová inscenace a desetidenní interaktivní výstava, která zatím v českém divadelním divadelním kontextu nemá obdoby, bude českou expozicí Pražského Quadriennale. Na projektu adaptačního tábora pro mimozemšťany pracuje 9 scénografů a kostýmních výtvarníků, 4 režiséři a skoro 70 herců z nezávislých divadel LETÍ a Tygr v tísni a ze dvou souborů Jihočeského divadla – činohry a Malého divadla. Návštěva CAMPQ ve dne přitom bude začínat již na pražském Výstavišti, které hostí i všechny ostatní národní expozice. Z něj se diváci na Štvanici budou moci d opravit speciálním autobusem. Autory scénografického řešení pavilonu na Výstavišti jsou výtvarníci Kamila Polívková a Antonín Šilar.

„Propojit expozici a inscenaci je nejspíš odpovědí na palčivou otázku, jak vlastně vystavovat scénografii a prezentovat divadelní prostor. Megalomanská plenérová výprava a mimozemské kostýmy se propojí v jedinečný zážitek, do nějž se návštěvník může ponořit ve dne i v noci,” říká kurátor Ivo Kristián Kubák. Ten je zároveň jedním za čtyř režisérů.

Ivo Kristián Kubák

Kromě něj režírují CAMPQ Martina Schlegelová, Petr Hašek a Tomáš Loužný. Text pro imerzivní inscenaci vznikl ve spolupráci čtyř autorů – podíleli se na něm katalánští dramatici Claudia Cedó a Joan Yago a čeští autoři spjatí s divadly LETÍ a Tygr v tísni Marie Nováková a David Košťák. Každý z nich vytvořil jeden mimozemský kmen, který se utká o přízeň diváků. Zaujme je nejvíce mravenčí národ Attas, který žije v kokonech a ani na planetě Zemi nepřestává uctívat svou královnu? Nebo technicky vyspělí Zeyeris? Nebo to budou tajemné Fénické ženy, které se po své smrti rozpadnou na prach a z něj znovu jako fénixové znovu povstanou? Diváci, kteří se rozhodnou navštívit imerzivní představení, si se vstupenkou na celonoční show zakoupí zejména zcela unikátní zážitek – tedy možnost prožít v táboře celou “noc otevřených dveří”, volně se v něm pohybovat a dle vlastního uvážení navazovat kontakt s mimozemšťany. Pokud na ně padne únava, mohou se tu s mimozemšťany navečeřet nebo si odpočinout v relaxační zóně.

Martina Schlegelová

Vstup na českou expozici v rámci PQ 2019, jež se koná 6. – 16. 6. 2019, bude možný v otevíracích hodinách Pražského Quadriennale denně od 10 do 20 hodin, na Štvanici bude zcela zdarma.

Ve dnech, kdy se koná imerzivního představení (6., 8. a 10. 6. 2019) bude otevírací doba výstavy zkrácena do 18.00.

Vstup na představení CAMPQ, jež proběhnou 6. 6. 2019, 8. 6. 2019 a 10. 6. 2019 vždy od 21.00, bude možný na vstupenku distribuovanou organizátorem CAMPQ a sítí GoOut.cz.

Lukáš Průdek

 Protože je její maskot Alzák mezi pozemšťany již adaptován, bude zároveň mimozemským uprchlíkům sloužit jako průvodce pro fungování na Zemi. „Alza fandí mimozemšťanům i technologiím. V táboře bude proto Alzák vystupovat jako technologický guru a možná se i osobně zapojí do programu,“ zve na návštěvu CAMPQ marketingový ředitel Alza.cz Jaroslav Kotápiš.

CAMPQ vznikl v rámci projektu Fabulamundi – Beyond Borders podpořeném z programu EU Kreativní Evropa

Hlavním partnerem projektu CAMPQ je Skupina ČEZ. Partnery CAMPQ jsou skupiny Metrostav, Subterra a Alza.cz.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Voláme: „Bravo, VOLÁNKOVÁ!“

Na hokej se obvykle chodívá do specializovaných sportovních hal či arén. Popřípadě někam na otevřený stadión. Anebo jen tak někam na zamrzlý rybník… TANEČNÍ MAGAZÍN (a s ním asi dvě stovky diváků) se však vydal na hokej do pražského multikulturního komplexu ROXY, na scénu experimentálního divadla NoD, do jeho studia Superhrdinů.

V současné době vzniká mnoho divadelních inscenací na sportovní téma. Nelze zapomenout na už legendární Havelkovu a Duškovu operu „Nagano“. Hned několik sportovních divadelních scénářů má na svém kontě úspěšný dramatik Petr Kolečko. A sportu se dotýkal i scénář Lenky Plaché o textaři Jiřím Štaidlovi a krasobruslařce Haně Maškové, na scéně Národního divadla v Brně.

Premiéra „hokejové“ inscenace „Se lvem na prsou“ režisérky Terezy Volánkové se výborně nejen dispozičně hodila do alternativních prostor experimentálního divadelního studia NoD, takzvaného Studia Superhrdinů. Stísněný prostor umožňoval kontakt vystupujících s publikem a zároveň navozoval potřebnou atmosféru nabitých zimních stadionů. A mantinel na pódiu charakterizoval mantinely mezi politikou, běžným lidem i politiky jako takovými.

Režisérka Tereza Volánková

Vlastní „sportovní“ scénář evokuje slavné mezníky českého a československého hokeje i celé historie Československa, potažmo České republiky. A hledá i nachází mezi nimi paralely. Nápad velice nosný. A režisérka Tereza Volánková se s ním vypořádala na jedničku s hvězdičkou!

Celé představení má i nenásilně didaktický charakter. Neboť mladším divákům připomíná důležitá data, mezníky, události i osobnosti.

Z historického hlediska mohu scénáři vytknout jedinou chybu. Inscenace uvádí, že se Mistrovství světa v ledním hokeji 1972 hrálo v Praze v „nové“ sportovní hale v Praze, Holešovicích. Hala byla sice daleko mladší než  zimní stadion Štvanice, ale v té době již stála a byla v provozu přes deset let (byla budována mezi lety 1952 – 1962)!

Na co se v inscenaci zapomnělo? Určitě na prazakladatele českého hokeje Josefa Rösslera-Ořovského, který společně se sportovním nadšencem a průkopníkem etikety Jiřím Guthem-Jarkovským uváděl nový sport mezi lid český. (Mám tyto, nejen sportovní, průkopníky se dvěma jmény moc rád 🙂  ).

Z druhé strany je asi dobře, že scénář – zřejmě záměrně (?) – vypustil hlavní slogan neblahých oslav vítězství nad tehdejším Sovětským svazem v únoru 1969. Zněl: „Tarasove, bu, bu, bu / Dali jsme vám na hubu!“ Jednak by mírná vulgarita vybočovala z rétoriky inscenace a dále by vznikala nutnost přidání další pasáže představení s vysvětlením působnosti sovětského trenéra Anatolije Tarasova.

Inscenace nezapomíná ani na legendární televizní hokejové komentátory: od Josefa Laufera, přes Luďka Brábníka až po Roberta Zárubu

Připomenutí tragédie letadla s hokejovými reprezentanty nad kanálem La Manche v roce 1948 tvoří vhodnou paralelu s tragédií v Rusku, v září 2011. Tehdy sice na klubové bázi, s týmem Jaroslavli, zahynuli tři přední čeští hokejoví reprezentanti. Je otázkou, zda neměla inscenace reflektovat i tragickou smrt Ivana Hlinky? A následné vystoupení české reprezentace na Kanadském poháru se smutečními páskami?

To jsou spíše drobnosti. Za vážnější chybu, pokud se inscenace pohybuje i po obecně politické rovině, považuji absolutní absenci zmínky o neurvalém zbourání historického zimního stadionu na Štvanici. Tady šlo opravdu o politicko-byznysmanskou likvidaci. A místo nevinné reklamy Jaromíra Jágra na žvýkačky, bych (být Volánkovou) určitě parodoval tu na vodňanská kuřata pro jistou nejmenovanou stranu, pardon hnutí, jistého premiéra.

A pokud jsme i u legendárních sloganů a „přebreptů“ hokejových komentátorů, marně jsem tam hledal ten rozhlasový: „…kdopak je to tam u mantinelu? Hrbatý!“

Tato mírná kritika není zavržením práce Terezy Volánkové. Ani celého týmu. Naopak, snaží se nalézt jenom drobné „pihy“ chybiček na tváři celého – jinak naprosto skvělého – představení.

V neposlední řadě musím vypíchnout i skvělou scénickou hudbu a vůbec zvuk jako takový. Dodává hře rytmus, šťávu i evokuje příslušnou atmosféru.

Se lvem na prsou“ má neobvyklý spád. Využívá zadních projekcí, místy i loutkové a stínové divadlo. Skutečně, inscenace, která má tah na branku. Opravdu, to musíte vidět! Kupte si lupeny” na reprízy (budou v úterý 2. října a v pondělí 3. prosince, obě od 19.30 hodin), asi bude brzy vyprodáno! Tak to přece u kvalitních hokejových „mačů“ bývá…

SE LVEM NA PRSOU“

Režie: VOLÁNKOVÁ

Dramaturgická spolupráce: JOSEFÍKOVÁ, PRESLOVÁ, SEDLÁČEK

Hudba: SEDLÁČEK

Pohybová spolupráce: SEDLÁČEK

Kostýmy: VONDRÁŠKOVÁ

Hrají: KLINDERA, KOVÁŘ, TROCHTA, BEDNÁŘOVÁ, SIMUNOVIČOVÁ, ŠUBOVÁ, VOPATOVÁ, ZENKLOVÁ (studenti VOŠH, pedagogické vedení: SEDLÁČEK, VOLÁNKOVÁ)

Premiéra: 25/9/2018, NoD, Studio Superhrdinů

Foto: archiv NoD a ČK

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN