Jste z Hané nebo okolí? Máte zájem o profesionální baletní angažmá?
Moravské divadlo se sídlem v Olomouci hledá tanečníky a tanečnice.
Pracoviště: třída Svobody č. p. 432/33, Olomouc.
Samozřejmostí je nerovnoměrně rozvržená pracovní doba.
Divadlo nabízí zaměstnanecké výhody, včetně stravenek.
Kontaktní osoba: Helena Brožová,
E-mail: helena.brozova@mdol.cz
TANEČNÍ MAGAZÍN
Divadlo na cucky hledá nové tanečníky! A to formou kurzu! Jste z Olomouce a okolí?
Máte doma malého tanečníka či tanečnici ve věku 3–6 let? Milují pohádky a pohyb? Pak právě pro ně připravilo Divadlo na cucky kurz deseti lekcí pod vedením profesionální tanečnice. První setkání proběhne už 4. března 2019.
„Malí tanečníci v říši pohádek jsou pravidelné lekce taneční a pohybové průpravy pro předškolní děti. Tvořivou a nenásilnou formou, inspirovanou pohádkovými příběhy, budeme rozvíjet nejen jejich pohybové dovednosti, ale také kreativitu a radost z tance,“ uvedla koordinátorka vzdělávacích aktivit divadla Jana Jurkasová. Podle jejích slov má být každá z deseti lekcí věnována jedné z klasických pohádek, kterou děti na začátku lekce společně přečtou a na jejím konci pak improvizovaně zatančí. Děti se mohou těšit například na pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Perníkovou chaloupku či pohádky O Budulínkovi a O Popelce. „Na závěr každé lekce si děti domů odnesou omalovánky, které budou obsahově souviset s průběhem lekce,“ dodala Jana Jurkasová.
Setkání se uskuteční vždy v pondělí od 15.30 do 16.30 v Divadle na cucky a povede je profesionální lektorka Tereza Richterová. Kurzovné na 10 lekcí činí 700 Kč a přihlášku do kurzu najdete na stránce www.divadlonacucky.cz/malitanecnici.
Foto: archiv divadla
TANEČNÍ MAGAZÍN
Známý tanečník a choreograf se s novým rokem 2019 stává šéfem baletu olomouckého divadla. Co chystá v novém křesle?
Od 1. 1. 2019 se stal šéfem baletu Moravského divadla Olomouc Michal Štípa. Prvním jeho počinem je příprava výpravného baletu „Bajadéra“. Později bude inscenovat se svým realizačním týmem i moderní taneční díla. Michal Štípa, se kterým nedávno uvedl TANEČNÍ MAGAZÍN rozhovor, vystřídal ve funkci dlouholetého uměleckého šéfa baletu Roberta Balogha, kterého vedení divadla během listopadu 2018 odvolalo.
„Rád bych, aby repertoár baletu byl vyvážený. Budu se snažit nejen o klasické tituly, ale také o moderní a neoklasická díla. Chtěl bych využít svých kontaktů a zvát na tréninky zajímavé baletní mistry, aby tanečníci měli možnost většího osobního rozvoje,” řekl při svém jmenování Štípa.
Zbrusu nový šéf baletu charakterizoval situaci v předešlém období, že bylo v Moravském divadle zvykem, že členové baletu tančili pouze v jednom stylu. „Rád bych, aby tanečník měl větší rozhled a zvládl nejen klasický, ale i moderní titul,” vyznal se ze svých plánů Štípa.
Vedení Moravského divadla v Olomouci, jak bylo psáno v úvodu, odvolalo v listopadu téměř po devíti letech z funkce uměleckého šéfa baletu Balogha. Odůvodnilo to neutěšenou situací v baletním souboru i porušením interních předpisů. Ředitel Gerneš v té souvislosti uvedl, že směřováním změn je také docílit nového uměleckého směřování. Robert Balogh svá pochybení odmítl, podle něj se soubor za jeho působení vypracoval na mezinárodní úroveň.
Michal Štípa, podle ředitele Moravského divadla Davida Gerneše, patří mezi nejvýraznější osobnosti současného pohybového divadla nejen v Česku, ale i Evropě. „Věřím, že své bohaté zkušenosti dokáže předat našim tanečníkům a tím je posunout jak v oblasti taneční, tak i v oblasti péče o pohybový aparát,” sdělil při uvedení nového šéfa do funkce ředitel Gerneš. A jedním dechem dodal, že nemenší Štípovou výhodou je jeho spolupráce s předními kolegy – choreografy a inscenátory.
První Štípovou prací v nové funkci bude příprava již v úvodu zmíněného – romantického baletu „Bajadéra“ autora Ludwiga Minkuse. Zaobírá se chrámovou tanečnicí z vděčně exotického prostředí Indie.
V Moravském divadle bude mít „Bajadéra“ premiéru 22. března. Štípa se zhostil současně choreografie i režie. Zúročí tak své zkušenosti, jelikož v předešlých letech již několikrát opakovaně tančil roli bojovníka Solora.
„S ,Bajadérou´ jsem se v roli tanečníka setkal několikrát a pokaždé v jiné choreografii. Tato role je mi velmi blízká, protože coby Solor jsem absolvoval osmileté studium na Taneční konzervatoři v Brně,” uvedl Štípa, který letos v Národním divadle moravskoslezském uvedl jiný Minkusův balet, slavného Dona Quijota.
Podle Štípy nebylo rozhodování, když dostal nabídku na křeslo šéfa olomouckého baletu jednoduché. „Přesto mi nabídka přišla velmi zajímavá, protože ve své kariéře můžu pokračovat v předávání zkušeností, které jsem za dobu mého působení v Národním divadle získal. Diváci i kolegové byli na jednu stranu smutní, že budu muset ukončit svou taneční kariéru v Praze, ale zároveň mám jejich plnou podporu.”
TANEČNÍ MAGAZÍN přeje Michalu Štípovi v nové kariéře mnoho trpělivosti, úspěchů a klidu na práci.
Foto: archiv
Michal Stein
TANEČNÍ MAGAZÍN
Prezident Jakub Kraus i Jan Žižka a mnozí další se objevili poslední víkend v září v lázních Teplicích! Nový festival zde probíhal dokonce i v kostele!
28. a 29. září 2018 se v Teplicích konal první ročník studentského uměleckého festivalu SEJF. Festival se odehrával v sedmi lokacích, napříč centrem lázeňského města. Představil více než padesát programových bodů. Diváci mohli o posledním zářijovém víkendu navštívit čtyři divadelní hry od tří studentských uskupení, poslechnout si sedmnáct hudebních formací a shlédnout čtyři bloky studentských filmů a osm celovečerních snímků. Součástí festivalu byla i sekce volného umění, která představila několik soutěžních i nesoutěžních výstav a vystoupení.
Ústředním místem festivalu se stal odsvěcený kostel Bartholomeus, kde byl festival slavnostně zahájen a zakončen. Prostor zároveň hostil divadelní představení studentských spolků napříč republikou. Zastoupeni zde byli studenti z pražské DAMU i brněnské JAMU. Na terase před kostelem se navíc v sobotu konal SEJF Market, tedy přehlídka regionálních prodejců.
Mekkou volného umění se na víkend stala budova Telecomu na teplickém náměstí Svobody. Studentským organizátorům se tak podařilo veřejnosti otevřít desítky let uzavřené prostory a přetvořit je v duchu moderního umění. Odehrála se zde mimo jiné dvě audioperformativní vystoupení od zahraničních umělců Barryho Wana či dvojice Poliny Khatsenka s Jana Krombholze a také tuzemských tvůrců. Návštěvníci mohli obdivovat fotografie Petra Hricka, olejomalby Jana Žižky, space-artové grafické kresby Josefa Bartoně a mnoho dalších. Ve třetím patře se pak promítaly bloky studentských filmů. V Telecomu také proběhla módní přehlídka značky s teplickými kořeny – Hololatex.
Zahradní dům nabídl hudební vystoupení kapel z celé republiky. Diváci si mohli poslechnout místní matadory, mezi kterými nechyběly kapely jako Furyant, Public Fusion nebo Urban Turban, ale i olomoucké PneumothoraX. Teplice svou návštěvou poctil i místní rodák Vojtěch Urbánek a představil návštěvníkům střípky z právě připravovaného alba.
Ze Zahradního domu si návštěvníci festivalu mohli odskočit do nedalekého Café Schönau. V pátek zde pokřtil svou novou desku DJ Oftopik, v sobotu pak uvedl svou novou básnickou sbírku a album písničkář Cermaque, který ve svém rodném městě spojil síly s přáteli Davidem „Dejvem“ Vinklerem, Lukášem „Zulou“ Rejchrtem a Lukášem „Srpikem“ Srpem, pohybujícími se kolem nově vznikajícího rapového uskupení.
Festival pokračoval i v nočních hodinách. V industriálním prostoru a vnitrobloku za klubem Candy se ve večerních hodinách představily další studentské kapely a noc pak návštěvníci protančili pod taktovkou lokálních i pražských DJs. V pátek se o přízeň diváků utkali básníci Slam poetry – Anatol Svahilec a Dr. Filipitch – a představili Teplicím český vrchol improvizované poezie. Na ně navázala electro-rapová kutnohorská formace Ptakz a o den později ostravská ambientní senzace Šamanovo zboží.
Dále byly promítány filmy v Kině Květen, instalovány výstavy v Regionálním muzeu Teplice. V lázeňském domě Beethoven se divákům představili úspěšní absolventi Gymnázia Teplice a v podchodu v ulici U Keramiky představili za podpory MolotowTM své sprejerské umění zástupci teplické graffiti scény.
V sobotu večer pak proběhlo slavnostní zakončení festivalu v kostele Bartholomeus. „Na zakončení každého festivalu přichází chvíle, kdy se oznámí datum dalšího ročníku. Musím vás zklamat, to se nestane. SEJF bude určitě pokračovat, možná i jako festival. Víme ale, že Teplice si zaslouží kulturu a život. Neříkám, že zrovna my toho dosáhneme, ale vynaložíme veškeré síly, abychom tento cíl naplnili. Proto zakládáme kulturní platformu SEJF, která bude pravidelně pořádat kulturní akce menšího rozsahu,“ napověděl prezident festivalu Jakub Kraus, jakým směrem by se SEJF měl ubírat v budoucnu.
Během ceremoniálu byli vyhlášeni vítězové soutěžních sekcí – betonovou cenu za volné umění od značky GURĒ si odnesl student teplického gymnázia Václav Švestka, skleněná cena za film z dílny Vure Dynamics poputuje do Olomouce za Ditou Stuchlíkovou, režisérkou filmu “Egosánek” a studentkou uměleckých oborů na UPOL.Dřevěná cena od Bohewo směřuje do rukou souboru studentů čtvrtého ročníku magisterského studia pražské DAMU, kteří na SEJFu odehráli dvě inscenace dramat Václava Havla.
Prezident Kraus také poděkoval partnerům festivalu, mezi kterými figuruje statutární město Teplice, Ústecký kraj, společnost Marius Pedersen, Zahradnictví Dvořák a syn, sklářský nadnárodní koncern AGC, Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, stavební firma JTH, Severočeské vodovody a kanalizace, společnost Dignitary Service a turistické centrum Visit Teplice.
Foto: SEJF
Matěj Senft
pro TANEČNÍ MAGAZÍN
Zemřel herec, otec dlouholetého člena dozorčí rady Pražského komorního baletu.
Ilja Racek
(* 24. června 1930 – † 2. srpna 2018)
Jak sdělil tiskovým agenturám jeho syn, zemřel dne 2. srpna český herec Ilja Racek. Na plátně se poprvé objevil již jako konzervatorista v roce 1948. Hrál pak v mnoha filmech. Kupříkladu: Stříbrný vítr, Kdo chce zabít Jessii, Kronika žhavého léta či Malostranské humoresky. Zahrál si také ve snímku Vrchní, prchni anebo v televizních seriálech Arabela se vrací, Zlá krev či Hříšní lidé města pražského i mnohých dalších.
Již v mládí Ilju Racka okouzlilo divadlo s loutkami. Během druhé světové války pracoval jako technik v pražském divadle “Říše loutek”. Po válce se přihlásil ke studiu činoherectví na konzervatoři v Praze. Ta byla krátce potom administrativně přeměněna na Divadelní fakultu múzických umění.
Po absolutoriu DAMU začínal Racek v divadle Olomouci, od roku 1960 přesídlil natrvalo do hlavního města, kde nejprve po šest let hrál na scéně Divadla Emila Františka Buriana. Od roku 1966, kdy jej angažoval pan František Pavlíček, působil jako člen hereckého souboru vinohradského divadla až do roku 1990.
Díky svému výraznému hlasu se Racek dokázal prosadit také v dabingu. Daboval například slavné americké herce Marlona Branda či Genea Hackmana. Čeští diváci si také mohou pamatovat jeho hlas z velkofilmu Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy, kde namluvil Reneho Belloqa v podání Paula Freemana – hlavního nepřítele Indiana Jonese.
Jeho syn Ilja Racek mladší se etabloval spíše jako politik. Působil rovněž ve funkci náměstka ministra kultury Pavla Dostála a křeslech divadelních ředitelů (Plzeň, Opava, Ostrava) i ředitele České televize Ostrava nebo Janáčkovy filharmonie. Ilja Racek mladší byl rovněž dlouholetým členem dozorčí rady Pražského komorního baletu.
Filmografie Ilji Racka:
– 2013 Jedlíci aneb Sto kilo lásky
– 2013 Sanitka 2 (TV seriál)
– 2005 Náves (TV seriál)
– 2004 Stavovské rozdíly (TV film)
– 77 (TV film)
– 2003 Strážce duší (TV seriál)
– 2001 Člověk v ZOO
– 1998 Atentát na ministra financí (TV film)
– 1998 Na lavici obžalovaných justice (TV seriál)
– 1998 Stříbrný a Ryšavec (TV film)
– 1997 Četnické humoresky (TV seriál)
– 1996 Konec velkých prázdnin (TV román)
– 1996 Srdeční slabosti (TV film)
– 1996 Tři blázni v jednom (TV film)
– 1995 Malostranské humoresky
– 1995 O Šedivákovi (TV film)
– 1994 Hvězdopravcův dar (TV film)
– 1994 Laskavý divák promine (TV seriál)
– 1994 Zapomenuté tváře (TV film)
– 1992 Náhrdelník (TV seriál)
– 1991 Hodina obrany (TV film)
– 1991 Honorární konzul (TV film)
– 1990 Arabela se vrací (TV seriál)
– 1989 Případ pro zvláštní skupinu (TV seriál)
– 1989 Zlatý ostrov (TV film)
– 1988 Lovec senzací
– 1987 Motovidla (TV film)
– 1987 Vltavská víla (TV film)
– 1986 Panoptikum Města pražského (TV seriál)
– 1986 Zlá krev (TV seriál)
– 1985 O Honzovi a princezně Dorince (TV film)
– 1985 Rozpaky kuchaře Svatopluka (TV seriál)
– 1984 Bandité (TV film)
– 1984 V bludisku pamäti
– 1984 Vrak
– 1984 Zjasnělá noc (TV film)
– 1983 Lekár umierajúceho času (TV seriál)
– 1983 Netopýr (TV film)
– 1983 Radikální řez
– 1983 Svědek umírajícího času
– 1982 Schůzka se stíny
– 1981 Ubohý pan Kufalt (TV film)
– 1981 Upír z Feratu
– 1980 Hadač od Saidovy zahrady (TV film)
– 1980 Had z ráje (TV film)
– 1980 Útěky domů
– 1980 Vrchní, prchni!
– 1978 Vražedné pochybnosti
– 1978 Ve znamení Merkura (TV seriál)
– 1974 Padla kosa na kámen (TV film)
– 1974 Princ Chocholouš (TV film)
– 1973 Kronika žhavého léta
– 1970 Hrabě Drakula
– 1970 Neboť nevědí, co činí (TV film)
– 1968 Hříšní lidé města pražského (TV seriál)
– 1966 Kdo chce zabít Jessii?
– 1966 Transit Carlsbad
– 1966 Když se čerti rojili (TV pohádka)
– 1964 Marie
– 1964 Pět hříšníků
– 1963 Ďábelská jízda na koloběžce
– 1962 Tarzanova smrt
– 1961 Reportáž psaná na oprátce
– 1959 Křižovatky
– 1959 Zkouška pokračuje
– 1958 Touha
– 1955 Ztracená stopa
– 1954 Stříbrný vítr
– 1948 Návrat domů
Foto: archiv TM
TANEČNÍ MAGAZÍN
Poblíž sochy Jana Žižky z Trocnova jsme sledovali nekonvenční „Origami“. Nejčastěji hrané a v nejvíce místech uvedené představení TANCE PRAHA 2018.
TANEČNÍ MAGAZÍN si vybral pražský Vítkov. I když původně toto velmi zajímavé představení pomýšlel vidět v parku Peliny v Chocni… Nicméně i pro ilustrační fotografie jsme si – kromě svých vlastních žižkovských – vybrali symbolicky ty z Tábora. Když už jsme tedy sledovali program ve stínu sochy Jana Žižky…
Stejně jako již v TANEČNÍM MAGAZÍNU recenzovaná hříčka „Neboj“ v nedalekém žižkovském tunelu, bylo i „Origami“ – ještě navíc mimo přehlídky TANEC PRAHA 2018 – součástí velkého letního karlínského a žižkovského festivalu „Landscape“. Ten vrcholí ve středu 21. 6. rovněž na vrchu Vítkově ohromným multikulturním vystoupením.
Světová premiéra představení „Origami“ se konala již před více než třemi lety na festivalu „Biennale de danse du Val-de-Marne“. Tedy přesně v březnu roku 2015. To je zcela jistě vidět na všech protagonistech i jejich (zde velmi nezbytných) technických spolupracovnících. Myslím onu vyzrálost a vyhranost. Z druhé strany je třeba kladně hodnotit jejich zápal i chuť, odhodlání i hledání stále něčeho nového. Prostě, že za ty desítky, ba stovky repríz se pro ně „Origami“ nestalo rutinou…
„Origami“ je technicky hravou inscenací. Na ohromném návěsu – i s koly – se odehrává velká artistická show hlavní protagonistky Satchie Noro. Více než půlhodinovým sólovým akrobatickým výstupem vzdává hlavní a jediná protagonistka hold novodobému cirkusovému umění.
O co v zásadě jde? Chladný kovový kontejner v divákovi evokuje stavby a hlavně přístavní doky s jejich překladišti globalizovaného obchodního světa. Zároveň jsou jeho kola symbolem kinetiky. A do třetice, a to zejména, tento návěs připomíná moderní káru. Tedy to, čím odjakživa historicky jezdili kočovní herci a pouťoví umělci za svými diváky. Tato industriální romance nás donutí k zamyšlení se v čase, ponoření se do svého vlastního, ryze poetického azylu uprostřed každodenní šedi a stereotypu.
Japonsko-francouzská performerka Satchie Noro však vnímá kontejner ještě jinak. Dodává mu hravost, dynamiku i určitou poezii všedního dne. To vše v důmyslném konstrukčním řešení Silvaina Ohla.
Kontejner totiž může být v zásadě rozložen na tři díly. Ale toto jeho přetváření umožňuje množství alternativních variací. A tak návěs vytváří působivou dekoraci, divadelní scenérii, v níž se pomalu a promyšleně pohybuje tanečnice i akrobatka v jedné osobě. Ta nehledá efekt, ale přesnost v každém okamžiku, její pohyb i akrobatické prvky jsou hybnou silou metamorfózy – v dynamických proměnách perspektivy umělčina těla a prostoru.
Je zajímavé, že toto představení vznikalo v průběhu několika rezidencí: Le Citron Jaune – Centre National des Arts de la Rue, Port Saint Louis du Rhône Les Noctambules – Les Arènes de Nanterre, Fabriques de culture Ile de France. A na výsledném uměleckém tvaru se to bezesporu podepsalo.
A závěrem musíme i představit umělkyni. Satchi Noro je tanečnicí, choreografkou, vzdušnou akrobatkou a spoluředitelkou uměleckého prostoru „Les Noctambules“ (platformy pro nový cirkus) ve francouzském Nanterre. Po klasických studiích tance si vyzkoušela tradiční i alternativní scénu v Berlíně i jiných místech. Aby se vrátila do Francie, kde navíc propadla novému cirkusu, a později též komunitní práci umělců. V roce 2002 založila vlastní soubor „Furinkaï“. Hnací touhou pro ni bylo, aby mohla nezávisle zkoumat pohyb v nekonvenčních prostorách. Zajímal ji vztah objektu, těla a hudby. Podmanily si ji performance i instalace a později sociální projekty. V roce 2013 poprvé ve spolupráci se Silvainem Ohlem rozvinula práci s kontejnerem, aby pokračovala v chilském Valparaisu a uvedla premiéru „Origami“ na “Biennale de Val-de-Marne” s hudbou saxofonisty a skladatele Freda Costy.
V některých místech uvedení následovala po představení „Origami“ projekce filmu „Retour a Ominato“.
„Retour a Ominato“ je názvem filmu, který Satchi Noro natočila roku 2012. Vydala se nákladní lodí z Marseille do japonského města Ominata, kde se narodil její otec. Šlo tehdy o podobnou trasu, kterou kdysi její otec absolvoval v opačném směru, když ho v roce 1961 vyslal jeho japonský mistr šířit aïkido v Evropě i Africe. Plavba trvala 42 dny, které umožnily ponořit se zcela do filosofie těla a ducha, souhry naprosto přirozené, hluboké a nekonečné, jak to původní formy aikida nabízejí. Tady se začala rodit i vášeň Satchi Noro pro kontejnery…
V rámci TANCE PRAHA 2018 bylo „Origami“ uvedeno postupně v Českých Budějovicích, Táboře, Jihlavě, Chocni, Pardubicích, Brně, Olomouci, Ostravě, Praze a Plzni.
ORIGAMI
Projekt, koncept: Satchie Noro a Silvain Ohl
Konstrukce: Silvain Ohl a Eric Noël
Tančí: Satchie Noro
Původní hudba: Fred Costa se zpěvem Maia Barouh
Prostorová produkce: Vincent Mallet
Kostýmy: Karine De Barbarin
Koprodukce: Centro Cultural Teatro Container Valparaiso / Les Noctambules de Nanterre /, Institut Français de Santiago du Chili / La Briqueterie, CDC du Val-de-Marne /, Le Centre culturel de La Norville / Le Théâtre d’Arles, scène conventionnée
pour les nouvelles écritures / With help from Arcadi Île-de-France, Dispositif
d’accompagnements / With support from Conseil Général de l’Essonne and la
Direction Régionale des Affaires Culturelles d’Île-de- France – Ministère de la
culture et de la communication /
Ve spolupráci s: Centro Cultural Teatro Container.
Asistence a podpora: Le Citron Jaune, Centre National des Arts de la Rue/ Les Noctambules de Nanterre / Brand & Nuance / Groupe F / Le Théâtre Brétigny / Sud Side and their workplace / Ciudad Abierta
Za podpory Francouzského Institutu v Paříži.
Foto: autor a TANEC PRAHA (Tábor)
Michal Stein
TANEČNÍ MAGAZÍN
Umělecký fotograf Jakub Sobotka vystaví v Olomouci netradiční portréty současných tanečníků netradičně.
V olomoucké kavárně divadelního klubu Moravského divadla na Horním náměstí bude od 30. května do 29. června 2018 ke zhlédnutí cyklus fotografií Jakuba Sobotky „Performers“. Přijďte si i vy prohlédnout netradiční civilní portréty tanečníků, předních českých i zahraničních souborů současného tance, ideálně hned dvakrát. Po dvou týdnech budou totiž vystavené fotografie vyměněny za další z rozsáhlého cyklu portrétů více než čtyřiceti umělců.
„Jde mi o člověka, chci, aby se portrétovaní před objektivem otevřel, odložil masku, byl sám sebou. Na druhou stranu respektuji osobnost umělce, který je výjimečný. Vše ostatní je upozaděno, aby neodvádělo divákovu pozornost,“ dodává Sobotka ke svému cyklu černobílých fotografií. Zašovský fotograf totiž stál u zrodu festivalu současného tance TANECVALMEZ ve Valašském Meziříčí, který má letos za sebou již 11. ročník.
Vlastní taneční portréty Jakuba Sobotky začaly vznikat v roce 2015, což byl pro TANECVALMEZ přelomový rok. Tehdy na festivalu vystoupil norský soubor Jo Strømgren Kompani s kultovní „Taneční poctou fotbalovému umění“, a soubor 420PEOPLE s českou premiérou obdobně sportovního tématu „Taneční pocta ping-pongu“, rovněž z dílny Jo Strømgrena. Při nácviku této choreografie začaly vznikat první Sobotkovy portréty.
Z instalace výstavy Jakuba Sobotky “Performers”, která proběhla počátkem roku 2018 v předsálí pražské scény moderního tance JATKA78
K tanečníkům z Jo Strømgren Kompani a 420PEOPLE postupně přibývali další špičkoví umělci – DEKKADANCERS, Burki&Com, polští Witamina T či francouzští tanečníci kolem choreografů Kadera Attou a Andrew Skeelse. Všechny spojuje to, že vystoupili na festivalu TANECVALMEZ. A samozřejmě, že všichni pózovali Jakubu Sobotkovi.
„Pro komorní galerii v prostorách divadelní kavárny jsem vybral portréty nejznámějších tanečníků z domácí i zahraniční scény. Každý zde bude zastoupen pouze jednou fotografií, a navíc po dvou týdnech výstavu kompletně obměním. Jsem zvědav, jak v tomto stísněném prostoru návštěvníci přijmou až fyzický kontakt s vystavenými obrazy, které jsou v mírně nadživotní velikosti,“ popisuje Sobotka.
Samotná výstava bude zahájena 30. května v 17:00 hod., úvodní slovo pronese David Kresta a průvodní slovo MgA. Milada Borovičková, ředitelka festivalu TANECVALMEZ. Expozici si můžete prohlédnout do 29. června 2018.
Foto: Jakub Sobotka
Bára Sobotková
pro TANEČNÍ MAGAZÍN
Právě teď je nejvhodnější čas naplánovat si mimoškolní a mimopracovní aktivity na následující rok
331 Dance Studio působící v Olomouci otevírá od září 2015 nové taneční kurzy. Jde o ideální příležitost, jak se naučit tancovat street dance (hip hop, house, dancehall, mtv dance, …) nebo třeba contemporary dance (současný tanec). V 331 Dance Studiu Olomouc totiž probíhá výuka dětí (a to už od 3 let), dospívajících i dospělých, úplných začátečníků i pokročilejších tanečníků.
Právě teď je nejvhodnější čas naplánovat si mimoškolní a mimopracovní aktivity na následující rok. Pokud by taková aktivita měla být zábavná a tělu prospěšná, nemůžete si vybrat nic lepšího než tanec. 331 Dance Studio Olomouc vás proto zve do svých tanečních kurzů … Ti, kteří už to vyzkoušeli, se nemohou dočkat první lekce v nové taneční sezóně. Ti, kteří to teprve vyzkoušet chtějí, mají právě teď nejvyšší čas vybrat si ten nejvhodnější street dance kurz a přihlásit se. 331 Dance Studio Olomouc totiž s radostí přivítá nové zájemce. A že jste nikdy netancovali? Tak to tedy rozhodně nevadí.
Tanec pro děti od 3 let: nejmenší se učí formou her, starší děti už jezdí i na soutěže
Pokud máte děti, můžete je přihlásit do tanečních kroužků rozdělených podle věku (Streetdance Mini – od 3 do 7 let, Streetdance Kids – od 8 do 11 let, Streetdance Juniors – od 12 do 15 let). Na jednotlivých lekcích děti projdou pohybovou přípravou, naučí se základní prvky a kroky tanečních stylů hip hop, house dance nebo mtv dance, které se následně spojí do tanečních variací a choreografií. Důraz je kladen na zlepšování pohybové koordinace, izolaci pohybů jednotlivých částí těla a rozvoj taneční osobnosti dítěte. Vše samozřejmě s ohledem na věk dětí, ti nejmenší se učí především formou her. Kromě ukázkových lekcí pro rodiče se děti dle domluvy mohou účastnit tanečních soutěží a nejrůznějších vystoupení. Například v loňské taneční sezóně vybojovali děti a junioři z 331 Dance Studia Olomouc na soutěžích krásné 1. a 2. místo.
Více informací o tanečních kroužcích pro děti
• Streetdance Mini (3-7 let): www.331.cz/streetdance-mini • Streetdance Kids (8-11 let): www.331.cz/streetdance-kids • Streetdance Juniors (12-15 let): www.331.cz/streetdance-juniors Tanec pro mládež: oblíbený je hip hop, dancehall, twerk, ale i contemporary dance
Pro všechny, kterým už bylo 16 let, má 331 Dance Studio Olomouc opravdu širokou nabídku kurzů. Ať už se vám líbí jakýkoliv taneční styl spadající pod street dance, bez problémů si vyberete. Nejkomplexnějším kurzem, který vás provede nejrůznějšími formami pouličního tance, je Streetdance Styles, naopak pouze pro slečny a dívky je určen kurz Ladies Dance. Právě v něm se vyučují v současnosti velmi populární dancehall nebo twerk. Oba tyto kurzy jsou zajímavé především tím, že se na lekcích střídá větší množství lektorů, vždy specialisté na daný taneční styl. Účastníci lekcí tak mají jedinečnou příležitost poznat street dance z různých pohledů.
Svůj samostatný kurz mají i dva nejznámější pouliční taneční styly, a to hip hop a house dance. Oba tyto kurzy jsou zaměřeny na výuku tanečních prvků a kroků těchto stylů, ale také na informace z historie a další zajímavosti. Novinkou v 331 Dance Studiu Olomouc, která se ale těší velkému zájmu, je kurz Contemporary Dance. Pokud se potřebujete po náročném dnu uklidnit a protáhnout svaly, je tento kurz to pravé pro vás. Contemporary dance (současný tanec) využívá jak pravidla a prvky klasického baletu, tak improvizaci, floor-work a contact-release, prvky charakteristické pro moderní balet.
Více informací o tanečních kurzech pro mládež
• Streetdance Styles: www.331.cz/streetdance-styles • Ladies Dance: www.331.cz/ladies-dance • Hip Hop: www.331.cz/hiphop • House Dance: www.331.cz/house-dance • Contemporary Dance: www.331.cz/contemporary-dance
Tanec pro dospělé: i když se pořádně maká, jde především o zábavu Na tanečních lekcích v 331 Dance Studiu Olomouc se nebude kvůli svému věku nikdo cítit starý. Důkazem toho je kurz Fun Dance, který je určený všem ve věku od 25 let, ale navštěvují jej běžně tanečníci a tanečnice starší 30 i 40 let. Výuka je pochopitelně přizpůsobena věku tanečníků a spíše než na složité vysvětlování jednotlivých prvků a technik je kladen důraz na zábavné pojetí kurzu. Lekce jsou vedeny aerobní formou, tzn. že jsou zaměřeny na zlepšování fyzické kondice. Více informací o tanečním kurzu pro dospělé
• Fun Dance: www.331.cz/fun-dance
Všechny uvedené kurzy budou probíhat na tanečních sálech v centru Olomouce a odstartují v týdnu od 14. 9. 2015. Více informací o 331 Dance Studiu Olomouc se dozvíte na webových stránkách www.331.cz, s jakýmikoliv dotazy se neváhejte obrátit na e-mail studio@331.cz nebo telefon (+420) 730929220.
Taneční magazín
