Známý soubor Ufftenživot volá o pomoc!

 „Hledáme producenta! Někoho, kdo se bude o tenhle soubor starat a vytvoří mu prostor pro tvorbu. V tomto roce máme naplánované dvě premiéry a získali jsme na ně finance. Nepotřebujeme někoho, kdo nám bude chodit nakupovat věci, ale partnera schopného zároveň administrativy.“

Soubor, respektive duo Ufftenživot volá o pomoc! Hledáme producenta! Někoho, kdo se bude o tenhle soubor starat a vytvoří mu prostor pro tvorbu. V tomto roce máme naplánované dvě premiéry a získali jsme na ně finance.

Práci specifikují : „Nepotřebujeme někoho, kdo nám bude chodit nakupovat věci a dělat sváču, ale někoho kdo to vezme do rukou a pomůže s koordinací zkoušení. Ale i dokáže zpracovat vyúčtování grantu pro MK ČR, MHMP, SFK, městské části, nebo další úřady. Aby vznikla inscenace, je potřeba partnerství – umělec a producent – a teprve z téhle syntézy může něco vzniknout. Nám chybí producent a bez něj nebudeme moci pokračovat – dlouho jsme si mysleli, že můžeme, ale už to fakt nejde.”  

Pokud máte někdo zajem, volejte na Telefon: 7756 48 713  nebo napište na E-mail:  jiriisimek@gmail.com.

Jiří Šimek doplňuje: Co můžeme nabídnout? Peníze, kontakty, které jsme za dobu našeho působení posbírali, příležitost pro seberealizaci (chceme kreativního partnera – ne někoho, kdo bude čekat, až mu řekneme, co má dělat), šanci být u formování nového progresivního souboru a podílet se na vzniku autorských projektů (nejen divadelních), které se věnují aktuálním tématům.“

O souboru komplexně na www.ufftenzivot.cz.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Ego aneb jak se jen zbavit soka?

Losers Cirque Company opět přináší humor, nadhled a dokonalou akrobacii

Soubor Losers Cirque Company nemusíme našim čtenářům představovat.  Losers se stali špičkou českých novocirkusových představení. Perfektní akrobacie, humor, vtip a napětí, to všechno divák na Losers miluje.

Představení Ego můžete od 24. listopadu vidět v divadle La Fabrica. Že je tam příliš malý prostor? Ego je spíše komornější představení, vystupují zde totiž pouze dva akrobaté, a to Petr Horníček a Jindřich Panský.

Myšlenka poměrně jasná,  starší sportovec zjišťuje, že na scéně se objevuje mladší rival. Co teď? Nabízí se vtipný scénář už sám o sobě a Losers společně s režisérem Danielem Špinarem a choreografem Radimem Vizváry  uchopili svou ideu za ten správný konec, nebojím se říct za ten nejlepší možný konec.

Na co se můžete těšit? Zdatný sportovec, hotový šampión, si zálibně prohlíží kruh svých medailí, skládá si je na sebe, s úctou  na ně hledí a s láskou a uznáním si je všechny navléká na krk. Hýčká si je. Je spokojený. S vervou cvičí, ladné pohyby plné síly a bojovnosti, přemety, pózy, skok  hned sem a zase tam.  Hudba se dramatizuje. Jenže … přichází mladší, silný, mrštný sok. Také se zájmem si prohlíží medaile a náš šampión je zběsile rychle všechny balí a zuřivě odnáší ze scény. Poměří síly. Kdepak, ten mladý je lepší.  Starší uléhá na zem a světelná show dokresluje doslova rozpad osobnosti, zničenou, neschopnou vstát. Svět se zbortil.

Boj. A znovu. Už drží svého soka a fackuje.., sráží ho k zemi.., snad by ho i zabil! Rival leží, konečně. Je už mrtvý? Ne, zvedá se. Jak na něj? Zkusí to přece znovu. Bojuje se jakýmkoliv způsobem.  Chůzí na vysoké noze (v dámských báječně barevných střevících s vysokým podpatkem), bojuje se tyčí, v zorbingových koulích, ve kterých  Lůzři obzvláště pobavili publikum.  Nicméně vyhrát se nedaří. Znovu rozpad osobnosti, hluboké zoufalství.

Cokoliv starší šampión dělá, mladší konkurent jej stále pronásleduje, sedí mu za krkem snad i při každodenních činnostech. Zničenému sportovci nezbývá nic jiného, než odejít do kláštera… a meditovat. Musí do svého nitra. Hledí klidně a nehnutě na svého soupeře. A náhle??!  Rival se rozplyne, padá ze svého vrcholu  (akrobat symbolicky padá z popruhů a visí jako mrtvý).

Možná v inscenaci Ego vidíme samotného  Petra Horníčka (spoluzakladatele a principála souboru), který si pravděpodobně i sám v sobě klade otázku, kdy je ten správný čas uvolnit místo mladším akrobatům.  Ovšem divák, při pohledu na urostlé, svalnaté tělo a ladné pohyby akrobata nemůže ani v nejdivočejší fantazii uvěřit, že by se snad Petr Horníček takovou myšlenkou zabýval. Přesto Petr sám říká: „Zásadním tématem každého tanečníka a akrobata je stárnutí těla. Je těžké dřít celý život a pak se smiřovat ještě v poměrně mladém věku s tím, že už na to vaše fyzické síly nestačí. Pro ego každého z nás je obtížné pokorně uvolnit místo dalším, silnějším a mladším.“ Připustíme-li si i to, že by Petr Horníček v akrobacii   uvolnil místo mladším, zůstane pořád prvotřídní  vyzrálou tvůrčí osobností.

Představením Ego se Losers opět vrátili (na rozdíl od vážnějších inscenací jako je Kolaps nebo Vzduchem) ke svému smyslu pro humor, který diváci tolik milují. Nad to je tu hluboké moudro, totiž že vnitřní síla znamená mnohem víc než fyzická síla, nejlepší boj je žádný boj a nejsilnější  je ten, kdo přemůže sám sebe. Losers v čele s Petrem Horníčkem představují nevyčerpatelnou studnici báječných nápadů, ať už je příběh velmi dobře srozumitelný, nebo naopak nechává rozehrát divákovu fantazii. Show Ego samozřejmě nepostr ádá dokonalou souhru těl, dechberoucí akrobacii,  herectví, vtip, nadhled, světelnou show,  vhodně zvolenou hudbu  a navíc, dámy, dvě krásná vytrénovaná polonahá mužská těla (Petr Horníček, Jindřich Panský), na která je radost  hledět.

Když tak přemýšlím, které z představení Losers bylo to nejlepší, nemohu se vlastně rozhodnout. Ale Ego určitě patří k tomu nejlepšímu, co Losers nabízí. Bravo!

Eva Smolíková

Foto: František Ortmann

Taneční magazín

Amazonky

Soubor tanečního divadla Lenka Vagnerová & Company uvede v pražském divadle La Fabrika premiéru nové inscenace

Lenka Vagnerová & Company

PREMIÉRA AMAZONKY 1.11.2017 19:30 La Fabrika Praha

Rychlost, síla, tvrdost, úder, vytrvalost, cíl, oheň, dobrou noc !

Kdo říká, že násilí není odpovědí … ?

… a kdo mě zastaví ?

Amazonky. Národ mýtických žen, válečnic, jejichž zuřivá síla a nemilosrdnost daly vzniku bizarním příběhům.

 Soubor Lenka Vagnerová & Company se od doby své existence zaměřuje na oblast nonverbálního progresivního tanečního divadla.  Inscenace v sobě mísí taneční, činoherní i loutkové divadlo. Existenční otázky, naléhavost témat vztahu člověka ke zvířatům a okolí, hra se skutečností a fantazií jsou charakteristické pro tvorbu LV&C. Soubor pravidelně spolupracuje s tanečníky, herci, výtvarníky i hudebníky. Lenka Vagnerová klade důraz na preciznost divadelních situací, pohybových kvalit, využívá sílu a dynamiku skupiny, podporuje individuality performerů, hledá nové fyzické mo nosti a pohybové hranice vlastního těla. Dává prostor vzniku novým divadelním formám a propojuje výrazné umělecké osobnosti a tvůrce. Soubor se svými představeními sklidil za dobu své existence řadu ocenění a vysoká hodnocení odborné kritiky.

 

Reprízy Praha 2017:

2.11., 27.11., 28.11., 11.12.

Vstupenky na představení je možné zakoupit v předprodeji na pokladně divadla La Fabrika (Komunardů 30, Praha 7) za 350 Kč (dospělý) a 250 Kč (student), nebo na www.lafabrika.cz.

Další informace naleznete na www.lenka-vagnerova.cz

Taneční magazín

Lenka Vagnerová Company

 

Po Ovčáčkovi 420PEOPLE

Festival “TANECVALMEZ” slaví desáté narozeniny. Při této příležitosti chystá významné vystoupení špičkového souboru 420PEOPLE v Městském divadle ve Zlíně. A navíc dojde i na velmi zajímavou fotografickou výstavu v nedalekých Otrokovicích.

Festival „TANECVALMEZ“ slaví deset let existence. A to s elitou současného českého i francouzského tance. Soubor 420PEOPLE u této příležitosti představí nejlepší momenty z choreografií posledních let, navíc s živým doprovodem rockové kapely Please the Trees. Jedinečný zážitek slibuje i choreografie “Fleeting” v podání francouzských tanečníků. Tato podzimní část festivalu se odehraje ve velkém divadelním sále Městského divadla Zlín v neděli 22. října od 18.00 hodin. Přesně v tom divadle, které se poslední dobou proslavilo dvojicí politických kabaretů o Ovčáčkovi.

Ve zlínském městském divadle se objevil na programu již druhý díl úspěšného aktuálního politického kabaretu. Jeho premiérový scénář se jmenoval „Ovčáček čtveráček“. Měl řadu úspěšných repríz a jeho derniéra byla přenášena do desítek vybraných kinosálů po celé republice. Od nové sezóny 2017/2018 je na programu další – tentokrát pod názvem „Ovčáček miláček“. První díl byl charakterizován jako „nekorektní politický kabaret“, tento současný, nový jako „politický tingl-tangl“. Duchovní otec kabaretu a současně ředitel Městského divadla Zlín Petr Michálek toto pokračování charakterizoval: „Rozdíl je určitě v tom, že první díl neměl vůbec žádná očekávání, možná jsme někoho mile překvapili, ale teď to může být naopak. Myslím si, že je nutné riskovat, podstatné je neřešit, jak to dopadne, ale zareagovat na naši vnitřní potřebu vyjádřit se k nejaktuálnějším politickým věcem. Vše zkoušíme ve svém volném čase. Přičemž nadále platí, a to bych chtěl podtrhnout, že se nevyjadřujeme tolik k jednotlivým tématům, ve smyslu ,jaké mají být daně´ a podobně, ale k celkové absurditě politického dění. To je naše téma.“

 

Ovčáčka“ ve Zlíně vystřídá, respektive mu bude sekundovat – „ TANECVALMEZ“. Jelikož je to stěžejní téma TANEČNÍHO MAGAZÍNU, dejme slovo ředitelce celého festivalu. „Soubor 420PEOPLE je špičkou českého tance, proto jej chceme představit zlínskému publiku. Navíc festival provází celých deset let a máme s ním přátelské vztahy,“ přibližuje ředitelka festivalu Milada Borovičková. Letos se světově proslulý soubor z Prahy chystá do Zlína s tanečně-hudebním projektem, s nímž slaví úspěch v Divadle Archa i na Jatkách 78. Vystoupení je mozaikou nejlepších scén z choreografií „Mirage“, „Sacrebleu“, „REEN“ či „Wind-up“, která v srpnu nadchla publikum ve skotském Edinburghu. Tanečníky doprovodí kapela Please the Trees – ta svou originalitou vyniká na české hudební scéně a roku 2013 vyhrála cenu Anděl za nejlepší alternativní počin roku.

Druhé číslo je z dílny Andrew Skeelse. V choreografii „Fleeting“ vychází z baletu, ale spojuje jej s prvky současného tance a street dance. „Francouzské taneční umění nás zaujalo, je divácky velmi atraktivní,“ láká ředitelka Borovičková na představení, které dokazuje, že moderní tanec může velmi dobře fungovat i ve spojení s barokní hudbou.

V rámci doprovodného programu se představí taneční školy z regionu i pořádající ZUŠ B-Art. Do 15. prosince také proběhne výstava fotografií Jakuba Sobotky ve výstavních prostorách podniku Barum Continental v Otrokovicích. Cyklus „PERFORMERS“ tam představí netradiční civilní portréty umělců, kteří na festivalu v průběhu let vystoupili.

Věříme, že se podzimní část festivalu „TANECVALMEZ“ stane významným kulturním propojením tance, hudby a výtvarného umění nejen ve Zlíně a Otrokovicích. Vyplatí se tam vypravit i z Prahy. Vždyť cesta moderními expesními vlaky tam trvá necelé tři hodinky!

 

 

Foto: TANECVALMEZ

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZíN

Divadlo Ponec zahajuje podzimní sezonu

Podzimní sezona nabídne divákům hned pět premiér

PONEC – divadlo pro tanec zahajuje 17. září od 20:00 hod. podzimní sezonu inscenací Jany Vrány Black&White, která tematizuje rozdílnost i jednotu ženského a mužského principu. Navazuje tak na linii silných společenských témat, v jejímž duchu se nesl letošní ročník festivalu TANEC PRAHA.

Tanečně-vizuální představení vzniklo v koprodukci s multižánrovým festivalem Prague Pride a ukazuje nejen, že mužský a ženský princip dřímá v každém z nás, ale především, že zdánlivě protikladné síly tvoří přes svou odlišnost jeden celek. „Klademe si za cíl popřít klamnou iluzi duality,“ vysvětluje Jana Vrána a dodává: „Jsme si totiž jistí, že bílá i černá jsou dvě naprosto rovnocenné barvy, podstatné pro náš život.“  Inscenace je tanečním sólem Jany Vrány, která se zde ukazuje v několika podobách. Autorem kostýmů a líčení je Renee Vidourková, hudbu složil na míru představení český DJ a producent hiphopové skupiny PSH Mike Trafik.

Podzimní sezona PONCE divákům nabídne další čtyři premiéry. „Jsem zvědavá na scénickou verzi expresivního sóla Jany Vrány na zahájení 17. sezony a stejně tak budeme s napětím očekávat dva zcela odlišné projekty VerTeDance, výsledky spolupráce DOT504 s Antonem Lachkym a také po delší odmlce nový tvůrčí projekt Petra Tyce,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka. „Zároveň mě těší, že jsme propracovali nabídku pro děti a mladé diváky a rozšířili program o další nabídku veřejnosti, kter&aa cute; si chce kouzlo současného tance prakticky zažít. Každá středa tak bude patřit tancechtivým divákům od seniorů přes děti různého věku po dospělé laiky i mírně pokročilé,“ doplňuje.

Na inscenaci Petra Tyce Tři jahody v řadě, která originálně zpracovává téma lásky, se můžeme těšit už 23. října. Fyzický dokument VerTeDance a Petry Tejnorové Pojďme na tanec!, který nabídne originální pojetí několika lekcí současného tance, publikum čeká 30. října. Nový projekt souboru DOT504, jenž vznikl ve spolupráci se slovenským choreografem žijícím v Bruselu Antonem Lachkym, bude uveden 3. listopadu a pozve nás na noční dobrodružst ví jedné rodiny. Poslední premiérou letošního roku bude Void Veroniky Knytlové ze souboru VerTeDance, která se kriticky staví k nenaplněnosti vztahů ve společnosti zaměřené na výkon.

Od října se bude opět každou středu konat Dětské studio pro děti od 4 do 12 let vedené profesionálními umělci Barborou Látalovou, Janem Bártou a Janou Látalovou, dále pohybově-hlasové dílny pro seniory pod vedením zkušených lektorek Ridiny Ahmed a Lenky Knihy Bartůňkové a nově budou otevřeny rovněž tanečně-pohybové dílny pro dospělé, které budou probíhat pod taktovkou střídajících se choreografů a choreografek.

Více na www.divadloponec.cz

 

Podzimní premiéry v PONCI – divadle pro tanec:

 

NE I 17. 9. I 20:00 Jana Vrána & Prague Pride: Black&White

 

PO I 23. 10. I 20:00 Petr Tyc: Tři jahody v řadě

 

PO I 30. 10. I 20:00  Petra Tejnorová / VerTeDance: Pojďme na tanec!

PÁ I 3. 11. I 20:00 DOT504 / Anton Lachky: Family’s Journey

Út I 28. 11. I 20:00 Veronika Knytlová /  VerTeDance: Void

Katka Kavalírová

Taneční magazín

„Uajíí,“ řekne tygr v La Fabrice

V pátek 28. dubna proběhne premiéra téměř sólového autorského představení s názvem Uajíí souboru Cink Cink Cirk. Novocirkusové inscenace o hledání lásky s příchutí kávy

 

Uajíí,“ řekne tygr v La Fabrice V pátek 28. dubna proběhne premiéra téměř sólového autorského představení s názvem Uajíí souboru Cink Cink Cirk. Novocirkusové inscenace o hledání lásky s příchutí kávy. Režie tohoto díla, které se volně inspiruje novelou Tracyho tygr od Williama Saroyana, se ujal David Dvořák.

Mladý soubor zve do žlutého světa, kde se závěsná akrobacie na laně potkává s clownérií, magií, autorskou hudbou a silnou vizuální stránkou. Jedinečnost představení slibuje také disciplína zvaná hairhangig (vis za vlasy), které se v České republice věnuje pouze několik jedinců, jenž se většinou pohybují v oblasti tradičního cirkusu.

Performerka a spoluautorka konceptu Zuzana Drábová se tuto disciplínu učí od předních evropských profesionálů. „V představení se nesnažíme odvyprávět příběh, který si může přečíst každý sám se svou fantazií v klidu domova. V konceptu inscenace hledáme linii příběhu, která není napsaná na stránkách knihy. Novela vypráví o chlapci jménem Tracy, který se zamiluje do dívky Laury. Tracy je sice můj papírový dívčí idol, ale vždy mě také zajímalo, kdo je Laura. Jak to vypadá u ní doma. Co dělala, než šla po Warrenově ulici a uviděl jí Tracy. A jak vidí svět,“ říká o Uajíí Zuzana Drábová. Ke spolupráci na této inscenaci si Zuzana přizvala Davida Dvořáka. David je režisér, herec, textař, traktorista a zakladatel někdejšího divadelního sdružení IGDYŽ. V posledních letech je známý především jako principál Kašpárka v rohlíku. O představení říká: „Mladé dívky dokáží rozkmitat svět, i kdyby jen ve svém pokoji popíjely kávu. Což teprve kdyby stály na jevišti. To bude láskou. A Zuzka je rozhodně mladá dívka!“

Uajíí je novým představením souboru Cink Cink Cirk. Poprvé se v celovečerní inscenaci nepředstaví všichni členové souboru, jedná se totiž o téměř sólové dílo. Jedinou herečkou je Zuzana Drábová, která soubor založila v roce 2012 spolu s dalšími třemi performery. Cink Cink Cirk má za téměř pět let své existence v repertoáru dvě celovečerní inscenace, jedno pouliční představení a nespočet kratších čísel, se kterými se stal součástí mnoha českých i zahraničních festivalů. Za všechny jmenujme například Carnaval Sztukmistrzów (Polsko, Lublin), Spoffin festival (Amersfoort, Nizozemsko), We are STHLM (Stockholm, Švédsko), Letní Letná, Cirk-Uff nebo Živá ulice.

Premiéra: 28.4.2017, La Fabrika (Praha), 20:00 Vstupné: 150Kč/200Kč na pokladně a webových stránkách La Fabriky

 

Zuzana Drábová

Taneční magazín

Hravě i dravě ve Venuši

Původně tam byl studentský klub. Potom mnoho a mnoho let klub “Belmondo”. Nyní je to divadlo “Venuše ve Švehlovce”. Ale ani legendární herec Belmondo by se nemusel stydět za inscenaci souboru “Anička a letadýlko” pod názvem “Jana je panna”, kterou Taneční magazín navštívil v rámci 15. ročníku festivalu “MALÁ INVENTURA”.

Součástí již 15. ročníku tradičního divadelního festivalu nových forem MALÁ INVENTURA bylo i představení souboru „Anička a letadýlko“ pod stejně nekonformním názvem „Jana je panna“. Jednalo se o milou divadelní hříčku z divadelního prostředí, plnou nápaditých písniček i hudby.

Jana je panna“, je inscenace s přehršlí nápadů, impulzů a drobných gagů i výraznějších nápadů. Defacto se jedná v jistém slova smyslu o „divadlo na divadle. I když ani toto není úplně přesná definice. Prim zde hraje divadelní prostředí, kuloáry i zázemí kolem prken, která mají znamenat, ale vždy nemusí, vysněný svět líčidel, triků i pofidérního pozlátka.

Jak již název souboru i konkrétní název představení napovídají, především Anička Duchaňová si umí ekvilibristicky pohrávat se slovy, jejich souvstažnostmi, kontrasty i významy. Tentokrát si v roli scenáristky pohrála i s motivy námětu Charlote Brontëové „Jana Eyrová“. Tato klasická předloha jí posloužila jako odrazový můstek, který ji katapultoval k výslednému tvaru moderního představení, reflektujícího současný (nejen umělecký) svět.

V rámci festivalu šlo již o několikátou reprízu představení. Bylo vidět, že je již interpretačně a režijně usazenější od dob premiéry, která proběhla před více než rokem – třetího prosince 2015. Nejen v herecké rovině, ale je rovněž schopnou režisérkou, textařkou, skladatelkou a v neposlední řadě autorkou – divadelní scenáristkou. Souhrn toho všeho dodává představení výrazně osobitou a neopakovatelnou pečeť.

Leitmotivem představení může být motto: „V dětství jsem chtěla být princeznou a později herečkou.“ A to vše se na pódiu v podání tří hlavních protagonistů – samotné Aničky Duchaňové, Anežky Kubátové a skvělého Roberta Mikuše – beze zbytku naplňuje.

Samotný text je plný až sarkastických narážek či odkazů na divadelní prostředí. Otázkou zůstává, zda některé z nich nejsou až příliš „odborné“, zda jsou přístupné méně znalému divákovi. Setkal jsem se totiž například i s herci dlouholetého amatérského divadla, jimž nic neříkal výraz „divadelní fundus“.

Jako písňový textař musím vyzdvihnout kvalitu (zhudebněných či textovaných na muziku?) textů Duchaňové. Na hudbě je cítit i charakteristický vklad muzikantského matadora Michala Němce, spjatého s legendární kapelou Jablkoň. Neopakovatelný punc dodává představení „Jana je panna“ i barvitá a neokoukaná výprava dua Anna Duchaňová a Karolína Ráčková. U Aničky Duchaňové musím rovněž ocenit i detailní nalíčení obličeje i „nainscenovaný“ vypadlý zub v puse (zde jsem si vzpomněl maně na „kapesní“ povídku Karla Čapka „Zmizení herce Bendy“). Pod inscenaci se výrazně podepsal i Petr Pola jako dramaturg.

Pokud je herec či autor na představení zainteresován i v dalších pozicích, přináší to rovněž řadu úskalí. U Aničky Duchaňové by je tentokrát bylo možno nalézt v režijně aranžovací rovině. Mám tím speciálně na mysli choreografické aranžmá a práci s herci v prostoru. Ve Venuši ve Švehlovce se „Jana je panna“ odehrávala v obřím a nesmírně hlubokém prostoru. Ten nebyl až tak výrazně využit. Jeho potenciál skýtal řadu dalších možností. Ovšem, dlužno podotknout, že moderní balkónová scéna zde vyzněla brilantně!

Pouze kladná slova mohu mířit k milým a neotřelým loutkářským mezihrám, které představení samotnému dodaly švih, dynamiku i potřebný kontrast.

Jana je panna“ je moderní divadelní tvar, který snese plně kritická „mezioborová“ měřítka. Jeho pětaosmdesát minut uteče jako by to byla půlhodinka. V neposlední řadě musím závěrem vyzdvihnout nasazení všech tří protagonistů, kteří tak opět dali vzpomenout na ono legendární werichovské „zařádit si“!

FOTO: MALÁ INVENTURA

MICHAL STEIN

TANEČNÍ MAGAZÍN