Rozhovor s malířkou (nejen) tanečnic a baletek MICHAELOU KOŘÁNOVOU

„Mám ráda hudbu, ze které je cítit jižní slunce.“

Mladá a sympatická malířka Michaela Kořánová zaujala v březnu 2018 v galerii knihkupectví VOLVOX GLOBATOR v Praze 3 na Žižkově svými originálními obrazy. Z nich vynikaly zejména ty s postavami tanečnic a baletek.

A proto se TANEČNÍ MAGAZÍN za rodačkou z Benešova u Prahy, která prožila mládí v městečku Sedlec – Prčice (proslaveném každoročním turistickým pochodem i následnou písní Ivana Mládka) vypravil se žádostí o rozhovor. Předesíláme předem, že sympatická světlovlasá autorka se výtvarné práci věnuje vedle svého náročného civilního povolání.

Co Vás inspiruje k malířské tvorbě s taneční tematikou?

V souvislosti s tancem se mi stal minulý rok úraz. Několik týdnů jsem nemohla vůbec chodit a najednou jsem měla potřebu malovat tanečnice. Možná člověk maluje to, co momentálně nemůže mít, nebo čeho nemůže dosáhnout. Je to taková kompenzace.“

Chystáte nové obrazy s tanečnicemi?

Neříkám, že ne. Nyní to tak ale necítím.“

Moderní tanec nemá daleko ke sportu, sportujete?

Sportu jsdem se věnovala vždy. Žádný ze sportů jsem ale nedělala vrcholově, avšak byl součástí mého života. A doufám, že se ke sportu budu moci pomalu vrátit.“

Máte sama nějaký bližší, osobní vztah k tanci a pohybu?

Tanec i pohyb byl způsobem mého vybití, jako kompenzace psychicky náročného povolání. Zároveň nabytí novou energií, kterou jsem pociťovala zvláště při tanci.“

Chodila jste do tanečních?

Ano, chodila jsem do tanečních. Musím, ale upřímně přiznat, že bych si potřebovala některé kroky zopakovat.

Máte ráda jako divačka spíše klasický balet anebo moderní tanec?

Chodím ráda do divadla na klasický i moderní balet. Mám ráda ale i hudbu, ze které je cítit jižní slunce, s tím spojené latinskoamerické tance, zumbu, nebo reggaeton.“

Byla jste poslední dobou na nějakém zajímavém tanečním představení?

Velmi se mi líbilo baletní představení v pražském Národním divadle ,Sólo pro nás dva´ od choreografa Petra Zusky.“

Sledujete taneční programy v televizi?

Již několik let nemám televizi. Tak ani nemohu.“

Vidíte nějakou souvislost mezi tancem a výtvarným uměním?

Určitě. Únik od reality pro danou osobu, umění pro ostatní.“

V jakém rozpoložení malujete? V klidu ano v přetlaku emocí?

Vždy maluji v nějaké emoci, vlastně každý obraz je důsledek nějakého mého psychického rozpoložení.“

Která je Vaše nejoblíbenější barva?

Zelená, ta mě uklidňuje.“

Kde Vaše obrazy v nejbližší době budeme moci potkat? Do kterých míst situujete nové výstavy?

Dostala jsem nabídku vystavit mé obrazy v Mělníce, v jisté kavárně na náměstí. Na podzim poté v galeriii ,Záliv´v lázních Bechyně.“

Co je Vaším zatím nesplněným uměleckým snem?

Naučit se malovat ještě jinými technikami.“

Je o Vás známo, že malujete vedle svého civilního zaměstnání, jak je to náročné časově?

„Někdy maluji po večerech, většinou ale o víkendu. Malování neberu jako něco, co by pro mě bylo časově náročné, je to můj způsob odreagování.“

Co byste ráda vzkázala čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU závěrem?

„Neříkejte, že neumíte tancovat, pokud to nezkusíte. Neříkejte, že neumíte malovat, pokud to nezkusíte.“

Foto: archiv Michaely Kořánové

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Momentum MIŘENKY ČECHOVÉ

Na piazzettě Národního divadla probíhá výstava fotografií

Momentum Miřenky Čechové ve fotografiích Vojtěcha Brtnického na piazzettě Národního divadla

Na náměstí Václava Havla (piazzetta Národního divadla) bude od 1. do 28. února probíhat výstava fotografií Vojtěcha Brtnického zachycující 30 hodinovou performance Miřenky Čechové a Sabine Seume Momentum, která se zde uskutečnila v červnu loňského roku. Zabydlený pokoj s neviditelnými stěnami, v němž vše plyne pomaleji, než ve skutečnosti, z amyšlení nad každodenní uspěchaností života a jedinečné česko-německé setkání dvou významných performerek tanečního divadla zachycené na 10 velkoformátových snímcích. Výstavu doprovodí úvodní a závěrečná taneční instalace Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat, která proběhne 1. února v 17.30 a 28. února v 17.00.

V prostoru piazzetty Národního divadla (nám. Václava Havla) se v červnu 2017 uskutečnil ojedinělý taneční projekt dvou choreografek a performerek Miřenky Čechové a Sabine Seume. Ty uvnitř veřejného prostoru stvořily intimní pokoj, v němž non-stop, po dobu třiceti hodin zakoušely zpomalení času. Co vše se během těchto třiceti hodin událo? S jakými okamžiky se musely utkat? „Když se člověk vrcholně zpomalí, uvidí pohyb svého vlastního stínu,” popisuje svůj zážitek z performance Momentum Miřenka Čechová.

Jedinečnou atmosféru zachytil ve svých fotografiích Vojtěch Brtnický, jeden z nejvýraznějších fotografů současného tanečního divadla. „Řeč těla je velice silný komunikační prostředek a ne mnoho z nás si uvědomuje, jak moc ji vnímáme. Chvíli jsem se věnoval činohře, ale jednoduše řečeno proti současnému tanci to byla tak trochu nuda. Současný tanec je mnohem vyzývavější ke zkoumání, nutí k pečlivějšímu pozorování a zároveň občas neklade skoro žádné mantinely vlastní interpretaci,“ dodává autor fotografií. Brtnický dokumentuje dění v oblasti současného tance a pohybového divadla už přes deset let. Je mimo jiné oficiálním fotografem festivalů Tanec Praha nebo česká taneční platforma. Spolupracuje se soubory Spitfire Company, Tantehorse, Divadlem Ponec, Cie des Pieds Perchés, Nanohách, VerTeDance a dalšími v ČR i v zahraničí. Publikuje v domácích časopisech a periodikách, ale i v zahraničním tisku (New York Times, Russia Today).

Výstavu fotografií doprovodí v úvodní vernisáži 1.2. i v závěrečné dernisáži 28. 2. taneční instalace Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat. Její název odkazuje k poslední hodině extrémní fyzické výzvy, v níž koncentrace a tělesný výkon performerek dosahovaly vrcholu.

Výstava Momentum 1.2.- 28.2.2018

Vernisáž + performance Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat 1.2.2018 v 17:30

Performeři: Darja Hlinková, Sabina Bočková, Viktor Černický, Inga Mikshina, Lukas Blaha Bliss, Eva Stará, Johana Pocek, Simona Rozložníková, Vojtěch Hříbek

Dernisáž + performance Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat 28.2.2018 v 17:00 (v rámci festivalu Malá Inventura)

Performeři: Sabina Bočková, Inga Mikshina, Lukas Blaha Bliss, Eva Stará, Johana Pocek, Simona Rozložníková, Vojtěch Hříbek, Tomáš Janypka

 

 

Eliška Míkovcová

Taneční magazín

Workshop s IVONOU JELIČOVOU

Taneční škola Balladine zve na baletní workshop

Taneční škola BALLADINE Vás srdečně zve na tříhodinový baletní workshop se sólistkou Baletu Národního divadla Brno IVONOU JELIČOVOU.

Workshop se bude konat 4. února od 14h v sále zkušebny baletu Národního divadla Brno na Dvořákově 11.

Ivona Jeličová je absolventkou Taneční konzervatoře v Brně. Od roku 2000 byla sólistkou baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde působila devět sezon. Od sezony 2009/2010 je sólistkou Baletu NdB. Pro svou všestrannost a charakterizační schopnosti je obsazována jak v klasických baletech, tak i v současných choreografiích. Její repertoár v NdB obsahuje bohatou škálu rolí: Raymo nda, Aegina (Spartakus), Carmen, Markýza de Merteuil (Nebezpečné známosti), Myrtha (Giselle), Poznání (Pták Ohnivák), Odetta-Odýlie (Labutí jezero), Gamzatti (Bajadéra) a další. Nyní ji můžete vidět jako Anitu ve velkolepém baletním představení West Side Story.
Ivona Jeličová je držitelkou několika prestižních ocenění. Získala Cenu Thálie 2009 za roli Maryši a na tuto cenu byla poté nominována ještě několikrát. Získala také prestižní Cenu Philip Morris – Poupě baletu 2007. V Soutěžní přehlídce současné taneční tvorby 2011 získala cenu za Nejlepší sólisticky výkon za roli Carmen ve stejnojmenném baletu a Markýzy de Merteuil v Nebezpečných známostech. V březnu 2017 pak dostala Výroční cenu Opery Plus za ztvárnění postavy Ona v choreografii Petra Zusky Chvění. 


Workshop je určen pro mírně pokročilé a pokročilé. Přihlašování přes email balladine@balladine.cz. Další informace na www.balladine.cz nebo na FB události https://www.facebook.com/events/116411762479489/.

Bc. Hana Kachlířová, DiS.
Taneční magazín

Rozhovor s tanečníkem a choreografem VÁCLAVEM KUNEŠEM ze 420PEOPLE

„Práce s Larbim je pro nás dárkem.“

Absolvent pražské taneční konzervatoře Václav Kuneš má taneční praxi z Nederlands Danse Theater 2 a Nederlands Danse Theater 1 pod vedením Jiřího Kyliána. Jako tanečník spolupracoval s plejádou světových choreografů: O. Naharinem, H.van Manenem, W. Forsythem, P. Lightfootem, M. Ekem, J. Ingerem a mnoho dalšími. Získal ocenění Tanečník roku 2005 v Cannes ve Francii, za duet Scream and Whisper společně s Rihoko Sa to. Choreograficky působil v Laterně magice (Graffiti), NDT 2 (Perspective), Copenhagen International Ballet (Sweat Tears, Neen-ya), divadle Korzo (Paedocypris Pronetica – small fish), Station Zuid (Wishes and Fears, Ghost Note) v Holandsku a v souboru Ballet de l’Opera National de Bordeaux (Temporary condition). Na přelomu let 2006 a 2007 Kuneš připravil společně s Natašou Nov otnou a Ondřejem Kotrčem vlastní soubor současného tance pod názvem 420PEOPLE. Letošní rok tedy slaví (jak již v lednu Taneční magazín zaznamenal) 10. výroční sezónu. Setkali jsme se s ním u příležitosti jeho dvou různých představení na 29. ročníku festivalu Tanec Praha. Jelikož právě vrcholil světový šampionát v hokeji a 420PEOPLE ještě stále uvádějí program „Taneční pocta ping-pongu“, začali jsme o sportu.

 

Jste aktivním sportovcem? Děláte něco pro svou kondici?

Sportu se tak nějak programově nevěnuji. Vlastně, do jisté míry ano. Jezdím téměř všude po Praze, na zkoušky, schůzky i na představení na kole. To kolo jsem si přivezl ještě z mého působení v Holandsku. Jinak se samozřejmě věnuji tanečnímu kondičnímu tréninku.“

Co vás jako soubor přivedlo k práci na představení o stolním tenisu?

Zaujalo nás to norské ping-pongové představení Jo Strǿmgrena. On již předtím inscenoval představení s fotbalovou tematikou. Stolní tenis si prý vybral z důvodu, že oproti tomu fotbalu hledal pro další inscenaci v přímém kontrastu – podle svých slov – co nejméně mužný sport.“

Pro zajímavost, v Nizozemí vznikl asi před lety také zajímavý filmový, respektive televizní projekt „Footbalet. Ten dává do souvislosti choreografa Rudi van Dantziga a tanečníka Clinta Farhu s (loni zesnulým) trenérem Johanem Cruyffem a jeho tehdejším svěřencem fotbalistou (dnes také trenérem) Marco van Bastenem. Znáte z holandského působení van Dantziga či Clinta Farhu osobně?

Sám jsem se s nikým z nich nepoznal. Obecně o nich vím.“

Pro „Taneční poctu ping-pongu“ jste tu působivou loutku převzali z Strǿmgrenovy inscenace anebo jste šli výtvarně a scénograficky vlastní cestou?

Použili jsme typově loutku z původní inscenace. Je zajímavě, že jejím autorem byl český výtvarník žijící v Oslu. Nám udělal věrnou kopii pan loutkář Richard Maška, spolupracující s Divadlem Spejbla a Hurvínka.“

Po ping-pongovém představení jsem se předloni účastnil i vaší zajímavé besedy. Děláte je po každém představení? Jsou vaší tradicí?

Snažíme se pravidelně. Samozřejmě, nikoli hned po premiérách. Často dojde i k zajímavé výměně názorů. Nakonec, sám jste byl předloni v Jatkách78 svědkem ostrého vystoupení třech slečen, které nás a zejména ,Taneční poctu ping-pongu´ nařkly z rasismu, sexismu, šovinismu a zejména z degradace všech žen. Jak vidno, tak i dvanáct let staré představení má u nás stále co říci…“

Budete v tom stolně tenisovém představení nadále pokračovat?

Uvažujeme o jejím zájezdovém obnovení. Vlastně jsme jeho reprízy prozatím neukončili, mluvme tak spíše opravdu o jeho pokračování.“

V Praze hrajete jako 420PEOPLE na několika scénách. Převážně na Nové scéně, Jatkách 78 a také v NoDu. Máte někde hlavní zázemí, stabilní zkušebnu?

A je v plánu vystupování ještě na další pražské scéně. Zatím nebudu prozrazovat její název, jelikož zatím je vše ve stádiu jednání. Ale takový, dejme tomu hlavní stan máme na Nové scéně pražského Národního divadla. O zkušebnu se tam dělíme ještě s Laternou Magikou a spolupráce nám velmi dobře vychází.“

Teď již aktuálně k festivalu Tanec Praha. Letos probíhá již jeho devětadvacátý ročník. Kolikrát se 420PEOPLE již na jeho fóru prezentovali?

Počkejte, to budu muset spočítat. Tak už čtyřikrát. Pokaždé sem hodláme přivážet a zdejším divákům předvést zajímavé hosty. Letos jsme rádi, že se nám poprvé podařilo s Tancem Praha zařadit i relativně velké představení a to konkrétně naši premiéru od Sidi Larbiho Cherkaouiho s tanečníky z jeho skupiny Eastman. To vše vzniká za spolupráce mnoha koproducentů. Jsou jimi Eastman, Festival Tanec Praha, Jatka78 a samozřejmě 420PEOPLE. Každý ze subjektů do představení něco dává. Jatka78 například prostory a divácké zázemí, Festival Tanec Praha zase mezi jin&ya cute;m propagaci a my své výkony i další divadelní atributy. Děkujeme i za podporu Nadaci BNP Paribas a Státnímu fondu kultury a za záštitu Ministerstvu kultury, Národnímu divadlu, Magistrátu hlavního města Prahy a Zastoupení vlámské vlády v České republice.“

Ačkoli se festival jmenuje Tanec Praha, tak vyjíždí do různých krajů Čech a Moravy. Vy budete se souborem rovněž vystupovat i v Hradci Králové, v divadle Drak.

Ve středu 7. června uvedeme v Hradci Králové od devatenácti hodin naše představení ,Paradiso´. Na něm jsem se podílel nejen choreograficky, ale rovněž – společně s Janou Prekovou – jako spoluautor scény. Jsem rád, že nám festival nabízí i výjezdy mimo metropoli.“

Divadlo Drak je doménou loutkových souborů a loutkářských festivalů. V „Paradisu“ také pracujete s loutkou či loutkami?

Jedná se pouze o náhodu. S žádnou loutkou do Hradce Králové nejedeme! Tu používáme pouze v ,Taneční poctě ping-pongu´. Drak, sice tradiční loutkářská scéna, je v letošním roce prostě k dispozici festivalu Tanec Praha.“

Jedním z vrcholů letošního Tance Praha bude však vaše (již zmíněná) spolupráce se světově uznávaným belgickým choreografem Sidi Larbi Cherkaouiem a jeho souborem Eastmen.

Ano, na ni se už velmi těšíme. Proběhne na Jatkách78 v neděli 4. a v pondělí 5. června od osmé hodiny večerní. Představení má dvě části. Jedna bude úplná premiéra. Ta ještě nemá vlastní název. V této části jsou čtyři tanečníci od nás a také čtyři od Larbiho. Je to nádherná spolupráce a souhra těchto mladých tanečníků. Druhou částí večera je uvedení Larbiho choreografie ,Faun´. Tu budu tančit já s Nicolou Leahey, která s Larbim spolupracuje již delší dobu a ,Fauna´ tak již tančila. Je to pro mě obrovská výzva, protože Larbiho ,Faun´ je fyzicky nesmírně náročný. Byl to vlastně Larbiho nápad. On si myslí, že to ještě zvládnu. ,Faun´ byl původně připraven ke 100. výročí narození světové veličiny Václava Nižninského. Mimo vlastní Larbiho choreografie je zajímavý i kontrastní kombinací hudby Claude Debussyho a novější z autorské dílny Nitina Sahwneye.“

Co tedy pro vás jako soubor znamená taková mezinárodní spolupráce významově?

Pro náš soubor a jeho členy je práce se Sibi Larbim výbornou příležitostí, jak se zase někam posunout. A zároveň, jak posunout naše tanečníky. Práce s Larbim je pro ně skvělou školou a jsem pevně přesvědčen, že je to další unikátní kousek do mozaiky jejich kariéry. Spolupráce s Larbim je pro nás takovým svátkem. A zejména skvělým dárkem k 10. narozeninám 420PEOPLE.“

Působil jste léta v zahraničí, zejména v Nizozemí, jak byste porovnal tamní a zdejší taneční školství?

Obecně je na zahraničních školách větší cirkulace lidí. Ať již žáků či profesorů. Velmi mne zaujala umělecká škola Codarts v Rotterdamu. Věnuje se mnoha žánrům, je kosmopolitní. Tím je o několik kroků napřed před českými školami. Ale konzervatoře spíše klasičtějšího charakteru v Haagu a Amsterdamu bych hodnotil zhruba na stejné úrovni, jako ty u nás. Naopak, asi nesrovnatelné je finanční zázemí a tím vznikající možnost živého uměleckého podhoubí. I když vzhledem k relativně nedávným rozhodnutím holandské vlády a jejím u směřování, ani tam nemají umělci úplně ustláno na růžích.“

 

Děkuji Vám za velmi zajímavé postřehy i za celý rozhovor.

MICHAL STEIN

Foto: archiv 420 PEOPLE a ČT

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tak trochu jiná benefice

odpoledne plné zábavy, dobrého jídla a jinakosti na piazzetě Národního divadla

 

V sobotu 13. května 2017  (13-19h) se na náměstí Václava Havla /piazzetě Národního divadla koná TAK TROCHU jiná BENEFICE, odpoledne plné zábavy, dobrého jídla a jinakosti. Pořádají Čokoládové děti spolu s Národním ústavem pro autismus ve spolupráci s Národním divadlem v Praze.

Přijďte se mezi 13 a 19 hodinou inspirovat kulturami z celého světa, ponořit se do rytmů netradiční hudby, ochutnat exotická jídla, zkuste se přiblížit myšlení lidí s autismem a prožít svou vlastní jinakost. Každý jsme jiný, každý člověk je neobyčejný a jedinečný. Tato naše jedinečnost nemusí být vnímaná jako hendikep, ale může být i obrovskou výhodou.

Na programu je módní přehlídka přední české módní návrhářky Ivany Follové se známými osobnostmi, vystoupení rappera Lipo, hudební skupiny lidí s autismem Ná(na) music a talentovaného multiinstrumentalisty s Aspergerovým syndromem Daniela Štědroně či interaktivní výstava Zažij autismus. Dále je pro malé i velké návštěvníky připraven kreativní workshop pod vedením Jain & Kříž, povídání s odborníky i lidmi s autismem, ochutnávky a recepty exotických jídel a další překvapení.

TAK TROCHU jiná BENEFICE – – – podporujeme toleranci vůči lidem s jinakostí a boříme mýty, které kolem nich panují
————–
PROGRAM:
13:30 – Ná(na) music- hudební skupina lidí s autismem
14:00 – Daniel Štědroň- talentovaný multiinstrumentalista s Aspergerovým syndromem
15:00 – Jakub Žalud a členové Létajícího koberce- world music
16:00 – Fashion show Ivany Follové se známými osobnostmi
17:00 – rapper Lipo
na piazzetě:
– kreativní workshop Jain&Kriz
– interaktivní výstava Zažij autismus
– osvětová beseda s odborníky i lidmi s autismem
– ochutnávky a recepty exotických jídel

Přijďte se inspirovat kulturami z celého světa, ponořit se do rytmů hudby, ochutnat exotická jídla, zkuste se přiblížit myšlení lidí s autismem a prožít svou vlastní jinakost. Každý jsme jiný, každý člověk je neobyčejný a jedinečný. Tato naše jedinečnost nemusí být vnímaná jako hendikep, ale může být i obrovskou výhodou.

Výtěžek z benefice bude věnován organizacím, které spojily síly při přípravě benefice a jejichž posláním je podporovat toleranci vůči lidem s jinakostí a bořit mýty, které kolem nich panují.

Martin Kříž, Jana Sirotková

Taneční magazín

 

Nejslavnější muzikál všech dob v Praze!

Vzhledem k obrovskému zájmu přidává pořádající agentura odpolední představení muzikálu WEST SIDE STORY

 

 

WEST SIDE STORY

Vzhledem k obrovskému zájmu přidává pořádající agentura odpolední představení –   v sobotu 25.3.2017 od 15:00!

23.– 26. 3. 2017 KONGRESOVÉ CENTRUM PRAHA

Nejslavnější muzikál všech dob 

České publikum má výjimečnou příležitost poprvé v Praze zhlédnout tento světově proslulý unikát v originální podobě, původním znění a s hvězdným Broadwayským obsazením, a to u příležitosti 100. výročí tří jeho tvůrců.

Věčný příběh zakázané lásky na motivy Romea a Julie zasazený do ulic západního New Yorku znovu ožívá!

Uvedení West Side Story na Broadwayi v roce 1957 kompletně přepsalo historii muzikálového divadla a rychle se stalo jedním z nejúspěšnějších a nejoblíbenějších muzikálů všech dob. Ani po 60 letech nepřestává tato Broadwayská klasika, plná nesmrtelných hitů Leonarda Bernsteina (“Maria”, “Tonight”, “Somewhere”, “America”, či “I Feel Pretty”), fascinovat diváky po celém světě. V sezóně 2013/2014 ji při turné po 16 evropských zemích (Itálie, Velká Británie, Francie, Belgie, Německo atd.) shlédlo neuvěřitelných 275.000 diváků.

Klíčovou úlohu při hudebním nastudování sehrál zkušený hudebník Donald Chan  – dirigent, pianista a hudební režisér v jedné osobě, který je supervizorem celého projektu, vybíral osobně všechny účinkující a bude stát v čele orchestru West Side Story i v Praze, kam West Side Story dorazí po mnohaměsíčním turné po vyprodaných sálech Evropy a Blízkého Východu. Před začátkem předvánoční premiéry této show ve Vídni Donald Chan prozradil, že ač za svoji mnohaletou kariéru nastudoval dlouhou řadu slavných muzikálů, West Side Story je jeho srdeční záležitost. Vřelý vztah, taneční i pěvecká vyzrálost i hluboké nasazení byly ostatně cítit nejen z ústřední dvojice Marii a Tonyho v podání Jenny Burns a Kevina Hacka, ale doslova ze všech účinkujících. Například v roli Baby Johna, nejmladšího člena gangu Tryskáčů, se představil nesmírně talentovaný tanečník Daniel Russell (mj. role Billy Elliota při americkém a australském turné stejnojmenného muzikálu), jehož otec se v téže roli a pod stejným hudebním vedením proslavil v Americe před 30 lety!

Českou premiéru měl muzikál v roce 1970 v pražském Národním Divadle, krátce na to i v Hudebním divadle Karlín. Uvedení u nás podléhalo přísnému a mnohdy až absurdnímu dozoru cenzury (z propagačních materiálů musely být například těsně před vyvěšením plakátů odstraněny stříbrné pěticípé hvězdy), překlad byl bedlivě upravován ve snaze zamezit šíření amerického způsobu života.

West Side Story se stala jedním z nejúspěšnějších titulů na Broadwayi a v roce 1961 se dočkala i filmového zpracování. V režii Jerome Robbinse a Roberta Wise film slavil  triumfální úspěch a získal 10 Oscarů, mj. za nejlepší film, režii, vedlejší role, výpravu, střih či hudbu. České publikum mělo možnost tento snímek zhlédnout až v roce 1973.

Cenami ověnčená a kritikou ceněná West Side Story – The Broadway Classic je jediná produkce, která v sobě snoubí všechny prvky původního nastudování tohoto muzikálu – originální choreografii Jeroma Robbinse, dojemné libreto Stephena Sondheima a nepřekonatelnou hudbu Leonarda Bernsteina. V sezóně 2016/2017 se diváci dočkají nového nastudování této nesmrtelné klasiky v režii Joey McKneelyho, které si klade za cíl oslavit 100 leté výročí jejích tvůrců, pod názvem WEST SIDE STORY – Centennial Jublilee Production.

Dynamické, ohromující, hudební veledílo… No.1 greatest musical of all time.“  napsal po představení deník  The  Times

Vstupenky v prodeji v síti Ticketportal, Ticket Art a Ticketpro.

Více info na www.jvagentura.cz nebo www.facebook.com/jvagentura

 

JV agentura

Taneční magazín

Výročí 420PEOPLE

Když někdo slaví deset let, tak teprve má celý život před sebou. Jinak tomu je u tanečního souboru. Tanečníci a choreografové 420PEOPLE již dávno vyrostli ze školních lavic, jsou profesionály v tom nejlepším smyslu slova. A právě to dokumentoval i jejich výroční galavečer na Nové scéně pražského Národního divadla, za (aktivní) účasti Jiřího Kyliána…

Gala výročí 420PEOPLE

Dal jsem se „do gala“ a šel na již pořadí druhý GALAVEČER k 10. výročí ojedinělého a svou tvorbou kosmopolitního souboru 420PEOPLE. Probíhal na Nové scéně pražské „zlaté kapličky“ – Národního divadla. K té má soubor blízko, neboť se zde již pravidelně objevují jeho inscenace. Tak jsem byl „v gala“ a onen galavečer právě začínal. Možná mi pouze chyběl míč české značky „Gala“, ale ten bezezbytku úspěšně nahradily taneční rekvizity ve tvaru zavěšených koulí hned v úvodním vystoupení galavečera – v jedné ze špičkových choreografií baletního mága Jiřího Kyliána „Double You“ v podání jednoho ze zakladatelů (společně s Natašou Novotnou) a šéfů 420PEOPLE Václava Kuneše. To patřilo vedle „B/olera“ neméně věhlasného Ohada Naharina k vrcholům tohoto netradičního večera.

 

Výroční taneční večer na jevišti Nové scény byl – v reminiscenčně bilančním duchu – malým poohlédnutím zpět i gratulací hostujících a spřízněných umělců zároveň. Na scéně se střídaly různé styly a druhy moderních výrazových tanců, nápadité a netradiční choreografie. Nechyběl zde ani potřebný nadhled a humor.

Zejména bych vyzdvihnul velice promyšlenou a citlivě vyváženou dramaturgii celého výročního programu. Zpočátku jsem si pomyslel, že oba v úvodu zmíněné vrcholy programu – „Double You“ a „B/olero“ – zařazením na samotný počátek galavečera trochu degradují zbývající pořad spíše na přehlídku, které bude scházet potřebná gradace nebo závěrečná pointa. Opak však byl pravdou. Ve svižném a pulsujícím tepu se zde střídala vpravdě ojedinělá a neopakovatelná čísla.

Kunešovy choreografie „Small hour“ , „Paradiso“, „Mirage“ a „Wind upu“ prostřídávala Nataša Novotná se svým „Sacrebleu“. Nechyběla ani připomínka úspěsné taneční inscenace „Máj“ tentokrát bez Davida Prachaře, ale se skvělým multiinstrumentalistou a skladatelem Ondřejem Anděrou. Pomyslnou „muziku tvrdil“ hostujíci Cirk La Putyka se svou „Slapstick Sonatou“ s notnou dávkou tradiční akrobacie a vtipu. Zaujali i DekkaDancers, OFFprojects a v neposlední řadě i na Nové scéně „domácí“ soubor Laterny Magiky se svým neopakovatelným „Cube – work in progress“, zejm éna skvělým výkonem Zuzany Herényové, která o svých kvalitách již přesvědčila jako jedna z interpretů (vedle Alexandra Volného) v již zmíněné Kunešově choreografii „Small hour“.

Velmi citlivým – svou charakteristicky „francouzskou češtinou“ – proneseným projevem zaujala i Chantal Poullain. Civilně a neokázale vzdala hold tanci, jako mezinárodně srozumitelné umělecké disciplíně i tanečníkům, kteří musí být na jevišti i přes svízele, starosti a bolesti všedních dnů vždy připraveni k fyzicky náročnému a bezchybnému projevu. A zvláště její taneční výkon v Kunešově „Mirage“ daleko výrazově, pohybově a procítěním předčil její dávnou královnu v Polívkově legendárním „Šaškovi a královně“

K nesporným kladům tohoto galavečera patřilo i nebývale vynikající ozvučení. A to hudebním aranžmá i provedením (live-hudba i halfplayback) velmi rozličných čísel. Velicei dobře vím, že na Nové scéně tradičně bývá zvuk někdy Achillovou patou… Tentokrát nikoli.

Přestávku zdařile oživila netradiční anketa, jejíž účastníci mohli vyhrát volné lístky na představení 420PEOPLE, taneční hodiny od vynikajících renomovaných lektorů, ale také obrázek s vlastnoručním věnováním Václava Kuneše a mnoho a ještě více dalších cen.

Kromě Jiřího Kiliána se v hledišti objevila celá řada známých tanečních, baletních, hereckých i jiných veřejně známých tváří.

Závěrem zbývá pouze pochválit kvalitní tištěný program, kde – mimo zajímavostí o jednotlivých členech 420PEOPLE – nechyběla ani krásná poděkování všem, kteří za ta léta s jeho umělci spolupracovali. A věřte, pomalu připomínal Zlaté stránky. Milé a uznání hodné!

Galavečer 420PEOPLE byl vskutku zdařilou oslavou desetiletí tohoto souboru. Stal se oslavou kosmopolitní spolupráce, která nezná hranice. Mezi národy ani tanečními styly. Bylo vidět, že soubor již po léta nachází společnou řeč se špičkovými choreografy, ale zároveň i jde svou vlastní autorskou cestou. Ke kladům tohoto souboru patří i empatie a obracení se k obecenstvu, jak jsem se koneckonců i osobně přesvědčil při závěrečné divácké besedě se souborem po předloňské inscenaci baletního ping-pongu.

 

Michal Stein

FOTO: 420PEOPLE

Taneční magazín

 

Jana Vrána a její „Resolution“

Je republikovou šampiónkou v akrobatickém rock´n´rollu , byla na stáži v Barceloně, spolupracuje se šéfem činohry Národního divadla Danielem Špinarem, bratry Formanovými, ale i předními diskžokeji z nezávislé scény. S jejím představením „Resolution“ ji můžete následující pondělí 30. 1. spatřit na prknech nezávislé divadelní scény NoD….

Jana Vrána v pondělí 30. 1. na scéně NoD/Roxy

Rodačku z Jihlavy, tanečnici Janu Vránu, znáte z prken Národního divadla, ale rovněž z nezávislých scén. A právě na jedné z nich,  v experimentálním studiu NoD při pražském klubu Roxy, se následující pondělí – 30. ledna 2017 – představí se svou autorskou taneční performací „Resolution“.

Bývalá reprezentantka a mnohonásobná mistryně České republiky v akrobatickém ‚rokenrolu‘, umělkyně, která již během svých studií na Duncan Centre byla oceněna v prestižní mezinárodní soutěží „Nová Evropa“, se zde představí ve vlastní režii a o hudební složku se postará DJ ALYAZ.

Pro zvídavější čtenáře je nabíledni uveřejnit, že Jana Vrána, je mimo tance a divadla jako takového, také oblíbenou modelkou předních českých tvůrců šperků.

Představení v již tradičním divadelním stánku NoD při klubu ROXY v pražské Dlouhé ulici číslo 33 na Starém Městě začíná ve 20.00. Komu konkrétně toto nejbližší představení 30. ledna termínově nevyhovuje, může Janu Vránu v NoD s „Resolution“ shlédnout o měsíc později, tentokrát v neděli 26. února již od 18. hodiny.

 

FOTO: NoD

Taneční magazín