„Balet je furt stejně krásným UMĚNÍM, jako byl a bude vždy, akorát se na to dnes občas zapomíná a příliš se kladou nároky na výkony a umělecký dojem se někdy vytrácí,“ přiznává Pavla Zusková, někdejší členka baletu Národního divadla Praha, kde působí jako pedagožka v Baletní přípravce a práce se svými svěřenci ji velice baví a hlavně to, že na ně přenáší něco, co dobře zná.“
Co Vás přivedlo k baletu? Čím Vás tak okouzlil, že jste jej vystudovala na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy?
„Já jsem s baletem začala poměrně brzy, nejdříve jsem chodila do baletního kroužku ve školkovém věku, pak mě vzala Naďa Sobotková, tehdejší vedoucí BPND, v šesti letech do Přípravky ND a později jsem se dostala na konzervatoř. Vlastně to šlo všechno tak nějak automaticky. V Přípravce mě bavilo vystupovat s baletním souborem, okukovat profesionální tanečnice, být s nimi na jednom jevišti, užívat si potlesk atd. … ta pravá dřina byla samozřejmě na konzervatoři a tam si teprve člověk ověří, že ho to opravdu baví… makat na sobě i přes všechnu únavu, pracovat na detailech, přijímat kritiku ze všech stran a posouvat se dál. S baletem se začíná většinou v tak brzkém věku, že vás vlastně často okouzlí až v průběhu. Samozřejmě kdybych na balet neměla talent a náturu, tak bych třeba právě v té Přípravce skončila a věnovala se dneska něčemu úplně jinému… prostě to šlo nějak ruku v ruce.“
Pavla Zusková ze spolupráce s Helenou Fejkovou
Po škole jste v roce 1997 nastoupila do souboru baletu Národního divadla Praha a tančila v představeních jako Labutí jezero, Louskáček, Raymonda, Zkrocení zlé ženy, Giselle, Brel – Vysockij – Kryl (Sólo pro tři), La Sylphide / Napoli, Oněgin, Romeo a Julie, Zlatovláska … A koncem roku 2008 jste se v 29 letech s kariérou aktivní tanečnice rozloučila. Jak na toto období s odstupem času vzpomínáte? Nelitovala jste toho, že jste tak brzy opustila aktivní taneční kariéru?
„Nelitovala. Chtěla jsem se posunout dál, chtěla jsem rodinu, vytvořit dětem a manželovi kvalitní zázemí a soustředit se ještě v relativně mladém věku na to, jakým směrem se bude ubírat můj profesní život dál. Čím později bych to udělala, tím hůř bych se rozkoukávala. Navíc jsem měla posledních pár let v divadle demi sólovou smlouvu a to znamenalo učit se sbory i sóla najednou a zaskakovat a hlavně být opravdu v divadle celé dny. Neumím a radši si ani nechci představit, jak by to vypadalo, kdybych měla u toho děti a buď by poletovaly na sále a čekaly, až maminka ukojí své ambice nebo by na mě čekaly doma s chůvou… ne, ne, proto si děti neděláme.
Má poslední sezona před mateřskou začala tím, že do ND přijel Mats Ek, jeden z neuznávanějších světových choreografů. Přijel, aby si vybral obsazení do svého baletu Carmen. Týkalo se to vlastně pouze šesti holek: jedna Carmen, jedna „M“ a čtyři děvčata jakože sbor… žádné alternace nechtěl. Po dvou dnech konkurzování celého souboru si mě vybral mezi čtyři holky do sboru. Měla jsem z toho velkou radost, když ovšem Mats přijel o pár měsíců později nastudovávat svůj kus, zrovna jsem zjistila, že jsem těhotná. Chvíli jsem se rozmýšlela, jestli mám premiéru ještě odtančit, ale pak jsem za ním šla, s tím že bych raději premiéru už nedělala, že nechci riskovat, navíc by se to stejně někdo musel za mě učit. A Mats? Řekl naprosto lidsky, že to, co mě čeká, je ta nejlepší role jakou jsem mohla získat a popřál mi mnoho štěstí… myslím, že to mluví za vše.“
archiv Pavla Zusková s rodinou
Balet jste ale úplně neopustila a sama jej začala učit. Nejdříve ve svém studiu, které jste založila a v roce 2012 jste se do Národního divadla vrátila jako pedagožka Baletní přípravky ND. Dnes učíte také v Tanečním centru Praha – Konzervatoř, a jak říkáte: „Některé žáky, které znám z přípravky, později potkávám i na téhle konzervatoři jako své studenty.“ Co Vás baví na práci pedagožky?
„Přenáším na děti něco, co dobře znám, něco v čem se cítím jako ryba ve vodě, něco co mám opravdu pod kůží a posílám to dál… asi to mě baví nejvíce. V Přípravce máme žáky ve věku šest až dvanáct let. Tady se děti učí především zvládat koordinaci svého těla, kde je pravá a levá, co to obnáší, když chci ve skoku např. propnout obě kolena… zní to asi legračně, ale pro šestileté špunty je to celkem problém, a to i když procházejí přísným výběrovým konkurzem. Celá výuka je víc o základech baletu, o správném držení těla také o učení rytmiky a samozřejmě věnujeme se i jednoduchým krokovým tanečním kombinacím, což je většinou baví ze všeho nejvíce. Nejatraktivnější je samozřejmě nastudovávání roliček do baletních souborových představení, kde potkávají baletní hvězdy a jsou s nimi na jednom jevišti tak, jako jsem je potkávala a prožívala to já jako malá. V TCP jsou studenti už starší a občas se s nimi dá i „rozumně“ domluvit. Kromě složitějších prvků a vazeb, které se učíme, je to také víc o psychologii a to mě taky baví. Najít balanc mezi vzájemnou upřímností a důvěrou, ale přitom neztratit autoritu jako pedagog, to je oříšek, na který není mustr, je to věčné hledání a vyvažování.“
archiv Pavla Zusková
Jste autorkou baletních představení pro Baletní přípravku ND (Kalendárium, Letopisy, Báječná planeta). Co Vás k tomu přivedlo, že jste začala psát?
„Každý školní rok v Přípravce zakončujeme závěrečným představením. S dětmi nastudováváme spoustu choreografií, aby se mohly blýsknout na jevišti, hlediště je plné nadšených rodičů, kteří by tleskali svým dětem zřejmě za každých okolností, ale já myslím a určitě i mé kolegyně, že nám tohle nemá stačit a proto jsem začala navrhovat mým kolegyním vždy jedno téma, které by mělo celé představení zastřešit, nás jako pedagogy a choreografy inspirovat a samozřejmě děti bavit. Tak mě napadlo např. téma cestování po naší planetě, to je v podstatě nevyčerpatelné téma, a aby to cestování nebylo jen tak pro nic za nic, tak jsem k tomu vymyslela mini film o dětech z Přípravky, které píší test ze zeměpisu. Jana naše vedoucí jim pokládá otázky, to vše se promítá na projekci jako v kině a na jevišti k tomu děti vytváří jednotlivé tance, občas jakoby vylezou z filmu na jeviště a zase zpět… nebo cestování v čase z pravěku až do současnosti, kolik pomyslných dveří se vám otvírá, kolik stylů hudby se vám nabízí … no nádhera… vycházím z toho, co vidím kolem sebe, ale hodně mě inspirují také moje vlastní děti.“
Na inscenacích Báječná planeta a Letopisy jste se podílela jako režisérka i choreografka. Malé tanečníky jste choreograficky vedla i v baletech – Cesta, Proměny, Kalendárium. A svěřence z Tanečního cen-tra Praha – Konzervatoř. v jejich absolventských představeních v choreografiích Rozloučení nebo Tango. Co Vás baví na choreografii?
„Nejsem choreograf, jako je můj manžel, který je zván do baletních souborů po světě a tam vytvoří naprosto nový kus se vším všudy. V říjnu 2025 měl velkou premiéru v Estonsku s názvem A little prayer, kde režíroval herce, operní sbor a sólisty a do toho choreografoval tamní baletní soubor a vše dokázal skloubit v jeden homogenní celek. Prostě od první myšlenky až do posledního kroku vše vymyslel sám. To je dar, který má opravdu jen pár vyvolených.
Já choreografuju, protože se „nacítim“ na žáky, které nějaký čas učím, vycházím z jejich věku, z jejich energie a taky ze specifické chemie, kterou má každá třída vlastně nezaměnitelnou, to mě hodně baví, ta autentická energie té či oné třídy ať už je to v TCP nebo v Přípravce.“
archiv Pavla Zusková – z modelingu, když spolupracoval balet ND s Helenou Fejkovou
Čím je pro Vás balet dnes? Cituji: „Balet není fér. To je potřeba vědět, když do toho někdo jde. Je to stejné jako u sportovců. Proto je dobré slušnou a citlivou formou nalít studentům či rodičům čistého vína, když to vidíte.“ Vy sama, kdybyste byla opět na začátku, šla byste do toho znovu?
„Klidně bych do toho šla znovu. Ráda na toto období vzpomínám a čerpám z divadelních zkušeností dodnes. Navíc jsme se v divadle seznámili s mým mužem a tím se odstartovala další nová etapa mého života… a čím je pro mě balet dnes? Furt stejně krásným UMĚNÍM jako byl a bude balet vždy, akorát se na to dnes občas zapomíná a příliš se kladou nároky na výkony a umělecký dojem se někdy vytrácí.“
S manželem Petrem Zuskou, který je světově uznávaný choreograf a byl 15 let uměleckým šéfem baletu ND, máte syna Daniela a dceru Aničku. Zkusily si také balet nebo je to táhne jiným směrem?
„Syna to táhne jinam a jsem ráda, že je sám sebou a jede si svůj vlastní směr a daří se mu. Anička navštěvuje Přípravku, protože ji to baví a zdědila po nás talent, koordinaci i velmi dobrý hudební sluch. Ale doporučujeme jí s manželem, brát balet a tanec jako koníček a vzdělávat se jiným směrem. Nechce se nám sázet v dnešní době jen na jednu „kartu“, protože uplatnit se dnes jako tanečník je obtížnější než za nás a všeobecné vzdělání mají tanečníci slabší. Mimochodem to je jeden z důvodů proč učím v TCP, tam kromě široké škály praktických předmětů přes klasiku, modernu, jazz, akro a step, je všeobecné vzdělání na daleko vyšší úrovni než na jiných tanečních školách, studenti se mají šanci v pohodě dostat na vysokou anebo ti hodně šikovní a talentovaní dostávají nabídku do školního profesionálního souboru.“
archiv Pavla Zusková – variace z Napoli
A co volný čas a koníčky? Jak jej ráda trávíte?
„Volný čas trávím s rodinou, jsem ráda, když jsme pohromadě, máme si o čem povídat, děláme si jedem z druhého legraci, jezdíme na chalupu, kde je vždycky dost práce nebo za mojí rodinou za Prahu. V létě milujeme moře, prostě si snažíme užívat společné chvíle, jak to jde. Koníčky vlastně nemám… možná časem až děti odrostou, tak něco přijde samo, to asi ano ale teď jsem bez koníčků a spokojená.“
archiv Pavla Zusková – Sinfonieta Kylian
Pavla Zusková:
Narodila se 22. 7. 1979 v Praze jako Pavla Sýkorová.
Balet vystudovala na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy v roce 1997.
1997 – 2010 členka baletu ND Praha.
Od roku 2013 působí jako pedagožka Baletní přípravky ND.
Učí také v Tanečním centru Praha – Konzervatoř.
Jejím manželem je choreograf a bývalý umělecký šéf baletu ND Praha Petr Zuska (1968) a mají dvě děti.
Foto: archiv Pavly Zuskové
Veronika Pechová
Taneční magazín
