Špičková pantomima

Švandovo divadlo přivítá špičkovou pantomimu. Přehlídka Mime Mission bude mluvit beze slov 

Současnou pantomimu v nejlepší formě a kvalitě představí od 17. do 19. října přehlídka Mime Mission v pražském Švandově divadle. Její program sestavil Radim Vizváry, jeden z nejvýraznějších představitelů současného evropského i světového mimického divadla. Ten ve Švandově divadle nejen sám vystoupí, ale pozval sem hned několik zajímavých domácích a zahraničních hostů. Patří k nim například Jannis Eggelsmann, objev německé pantomimy, nebo světoznámé australské duo Umbilical Brothers, považované za jednu z nejlepších komických dvojic.  Výjimečnou podívanou nabídne také představení Mime Collection, kde vystoupí deset mimů a performerů, propojujících pantomimu s fyzickým divadlem a novým cirkusem: v celkem osmi různých výstupech tak předvedou divákům současné mimické a nonverbální divadlo v celé jeho šíři a kráse.

„Diváci by si určitě neměli nechat ujít Umbilical Brothers a jejich vystoupení Nejlepší z nejhorších z nejlepších, protože patří k nejlepším současným komikům na světě. V Evropě hrají jen zřídka a do Čech se vrací po zhruba sedmi letech. Ale i Jannis Eggelsmann, jehož představení Dr. Till – Don´t Escape přehlídku Mime Mission zahajuje, je skvělý umělec a jeho pojetí rozhodně stojí za vidění.  Nevšední bude také večer nazvaný Mime Collection, který ukáže nejrůznější přístupy, jimiž se současná pantomima ubírá: vidět pohromadě tolik výborných mimů vystupujících v jediném večeru v Praze bude ojedinělý zážitek,“ uvádí Radim Vizváry. Ten jako stálý host Švandova divadla přispěje pod hlavičkou souboru Mime Prague do programu přehlídky hned třemi tituly.

V představení Sólo, za které Radim Vizváry získal před dvěma lety Cenu Thálie, se coby jeho autor, režisér a současně i hlavní interpret dostane od klasické pantomimy až k butó a od fyzické komedie opíše oblouk až k současnému mimickému divadlu. Vizváryho pantomima je tu moderní, čistá a aktuální a jeho pohybová virtuozita se prolíná s herectvím.  V titulu VIP, tragikomickém příběhu o slávě a samotě, pak Vizváry nabízí vlastní, originální formu moderní pantomimy, korunovanou silným kouzlem jeho osobnosti.  A v hravém Pejprbójovi při bližuje pantomimu dětem a během napínavého putování papírového panáčka vtáhne publikum přímo na scénu.

Podle Daniela Hrbka, ředitele Švandova divadla, navazuje přehlídka Mime Mission na dlouhou a slavnou tradici, kterou u nás pantomima má. „Není náhoda, že přehlídku pořádáme právě v našem divadle, které je jedinou pražskou scénou, kde Radim Vizváry, umělec opravdu světových parametrů, pravidelně hostuje,“ připomíná Daniel Hrbek

Nejvýznamnějším mimem ve Francii koncem 18. století, který pantomimu (neboli němohru) široce zpopularizoval, byl Jean-Baptiste Gaspard Deburau, rodák z českého Kolína. Mnohem později šířil věhlas pantomimy také vynikající český mim Ladislav Fialka (1931-1991), zakladatel československé školy klasické a moderní pantomimy.

K významným mimům se počítají také Boris Hybner, Bolek Polívka, Ctibor Turba nebo právě Radim Vizváry, který dnes své umění předává žákům na workshopech po celém světě.

www.svandovodivadlo.cz

I díky němu pantomima v České republice zažívá novou vlnu obrození. Vizváry stojí nejen za přehlídkou Mime Mission ve Švandově divadle, ale i za mezinárodním festivalem mimického divadla Mime Fest, který se koná od roku 2012 v Poličce. Jako výrazný představitel „nové“ generace mimů, www.svandovodivadlo.czpropojujících klasické prvky s alternativním a fyzickým divadlem, tak pantomimu provozuje jako dechberoucí podívanou pro nejširší publikum.

Více na: www.svandovodivadlo.cz

 Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Žižkov Parade“ bude parádní!

Žižkovská lokální přehlídka pouličního a loutkového divadla, klaunerie, divadelního vyprávění, mikromagie s kartami a francouzských šansonů.

Nultý ročník pouliční divadelní přehlídky „Žižkov Parade“ se odehraje v Mahlerových sadech, pod Žižkovskou věží ve dnech 4. až 14. září 2019. Přehlídka představí malé české divadelní soubory a sólisty, provozující pouliční představení – klaunerie, loutkové divadlo pro malé i velké, pantomimu, mikromagii, francouzské šansony a další představení.

Iniciátorem přehlídky je režisér, herec a scenárista Martin Učík, emeritní člen Divadla Komedie MDP (1994–2002) zakladatel Bohnické Divadelní Společnosti, duchovní otec, iniciátor a stavitel Studia Citadela (do r. 2008).

Bohnická Divadelní Společnost ® – original sídlí od roku 2008 na Žižkově. V prostředí této městské čtvrti se zapojuje do místních aktivit, například: „Žižkovská noc“, „Žižkovské mezidvorky“, „Zažít město jinak“ a další. Firma TOWER PARK PRAHA nabídla bezúplatně hrací prostor. Jde o malý přírodní amfiteátr na konci parku, u mateřské školy „PANDA“.

Martin Učík

Bohnická Divadelní Společnost ® – original sehraje původní maňáskovou hru „Ufoun je kamarád“, ve které se objevuje prvek sci-fi příběhu a dobře tak koresponduje s futuristickou žižkovskou věží, připomínající vesmírnou loď, což bylo i prvním impulzem k hraní pod věží.

ŽIŽKOV PARADE se odehraje od 4. až 14. září 2019 (s pauzou od 7. do 10. září). Tato pauza je zatím předpokládaná, při velkém zájmu se může hrát i průběžně a živelně. Pouliční přehlídka bude expandovat i na nám. Jiřího z Poděbrad.

Přehlídku zahájíme ve středu 4. září 2019 v 16.30 divadelním průvodem na nám. Jiřího z Poděbrad, s ochutnávkou programu. V 17.00 začne v malém přírodním amfiteátru první představení. Amfiteátr se nachází v Mahlerových sadech, hned vedle mateřské školy „PANDA“, Fibichova 2.

Program a detailní plán začátků představení se právě připravuje. Hrát se bude v plánovaných dnech vždy odpoledne, v 17.00 a 17.30. Vstup na představení zdarma. Dobrovolné příspěvky „do klobouku“ jsou vítány.

Účastníky přehlídky prozatím jsou:

Klaun Bailo” (pouliční klaun a improvizátor) FB@petr.biel

Klaun Bailo

Rodinné divadlo – St. Exupéry: Malý princ” (nízkoprahové sociální loutkové divadlo) www.rodinnedivadlo.cz 


Loutkové Divadlo Kalupína – H. Sachs: Kramářova nůše”
http://www.skaagency.cz/divadlo-kalupinka/


Bohnická divadelní společnost ® – M. Učík: „Ufoun je kamarád“ (maňáskový sci-fi thriller)
www.bohnicka.eu  

Petr Kasnar – mikromagie s kartami www.kouzelnik.com


Přemysl Bukovský – „Punch a Judy“
(maňásci) www.bukovsky.improvizace.cz

Jessica May – CaféBaret + Petr Novák (akordeony, fr. šansony) FB@JessicaMayLive

I nadále zveme ke spolupráci další profesionální soubory a soubory sociálního a terapeutického divadla. Omezuje nás jen limit finančních zdrojů. Chceme mísit umělecky zajímavé sociální a terapeutické divadelní soubory s profesionálními.

Harmonikářka Jessica May

Přehlídka by měla mít lokální charakter, primárně je určena pro publikum Prahy 3, ale s přesahem do celé Prahy a přilehlé Zeměkoule.

Má-li někdo zájem se k nám připojit, nechť se ozve na telefon: 777 64 84 02, e-mail:  bohnicka.divadelni@gmail.com

Tuto akci a celoroční činnost BDS ® (original) podpořilo Hlavní město Praha, celoroční činnost BDS ® z. s. podporuje Praha 3.

POŘADATELÉ:

Bohnická Divadelní Společnost ® (original) z. s.

Stop Zevling Foundation z. s.

Martin Učík – Agentura DeBakl

Tower Park Praha – Orathea s. r. o.

PARTNEŘI:
Scénografie s. r. o., Tisk Žižkov.

TANEČNÍ MAGAZÍN

LOSERS CIRQUE COMPANY na Open Air Vyšehrad

Populární „Lůzři” budou v hlavní roli festivalu na historickém pražském kopci. S kým vším utvoří po dobu šesti večerů neočekávaná a netradiční spojení?

Špičkové artistické výkony, nečekaná umělecká spojení a k tomu nenapodobitelná atmosféra Amfiteátru na Vyšehradě – to jsou hlavní ingredience Open Air festivalu, který od 17. do 23. května pořádá známý novocirkusový soubor Losers Cirque Company. V průběhu sedmi večerů, jejichž program vzniká přímo pro festival, se společně s „Lůzry“ ponoří do světa nového cirkusu i řada hudebníků jako Dan Bárta, Klára Vytisková, vokální skupina Skety nebo EnDru. „Baví nás zkoušet nové věci, propojovat práci naší skupiny s tvorbou jiných umělců. První ročník Open Air festivalu bude novinkou nejen pro diváky, ale i pro nás, a moc se na něj těšíme.” říká Petr Horníček.

Slavnostní zahájení v pátek 17. května opanují samotní Losers Cirque Company. Pro tuto příležitost připravují speciální program, který nabídne průřez jejich dosavadní tvorbou. V dalších večerech se mohou návštěvníci těšit například na Radima Vizváryho, který je pozve do tajemného světa pantomimy. Dále na Skety, EnDru a Losers, kteří propojí zpěv s beatboxem, tancem, akrobacií, light designem a animacemi. S akrobaty spojí síly i Klára Vytisková alias Klara & the Pop, ve společné show se vrátí k tématu její poslední desky Home – k domovu, rodině a dětství. Fanoušci nového cirkusu si budou moci připomenout i první „loserovské“ představení, kterému soubor vděčí za název – The Loser(s). Festival pak uzavře nekorunovaný král improvizace Dan Bárta společně s mistrem loopingu a beatboxu EnDruem. V unikátním představení, kde hlavní roli hrají zvuk a světla, se k nim opět připojí členové Losers Cirque Company.

Úvodní večer Open Air festivalu, pořádaného novocirkusovou skupinou Losers Cirque Company, se uskuteční v pátek 17. února. Obsahem show bude průřez tvorbou této skupiny, představí se všichni její členové včetně technické crew, hudebníků, autorů animací a dalších spolupracovníků. Celý program bude připravený pouze pro tuto příležitost, diváci tak dostanou možnost blíže poznat celou skupinu, nahlédnout na jejich tvorbu i jednotlivé členy z bezprostřední blízkosti.

Radim Vizváry

Sobota 18. května bude patřit pantomimě, Radim Vizváry uvede své Thálií oceněné představení Sólo. Na Vyšehradě představí klasická i současná, poetická i komická díla. Smát se i brečet pak můžete bez jediného Radimova slova – k jeho umění totiž nejsou potřeba. Vyjádření je čistě tělesné a pojí pohybovou virtuozitu s herectvím. Zkrátka, uvidíte, co dnes znamená pantomima.

V neděli 19. května se představí divákům vrcholná „trojkombinace“ ve složení Skety & EnDru & Losers Cirque Company, která nabídne jedinečné propojení tvorby všech tří uměleckých skupin a jejich žánrů. Stejně jako ostatní show, uváděné v rámci Open Air festivalu, i tato bude nazkoušena pouze pro tento večer a bude představovat všechny umělce z větší blízkosti. Součástí show budou jejich vášně a umělecká vyjádření, která doposud nerealizovali před publikem.

Ti, kteří ještě neviděli první z představení Losers Cirque Company s názvem The Loser(s), budou mít možnost to napravit v pondělí 20. května.

Pro ty, kdo 22. května vystoupají na vyšehradský kopec, bude odměnou i vystoupení Kláry Výtiskové

Večer 22. května bude Amfiteatrem na Vyšehradě rezonovat téma rodiny a domova. Návštěvníci se mohou těšit na vystoupení Klary & The Pop, která se ve společné show s „Lůzry“ vrátí k hlavnímu motivu svého posledního alba Home.

Zpěvák a sběratel tropických motýlů Dan Bárta zakončí s „Lůzry” festival ve čtvrtek

O velkolepý závěr Open Air festivalu se ve čtvrtek 23. května postarají mistři improvizace Dan Bárta a EnDru. Vystoupení dvou výrazných umělců české hudební scény doprovodí show Losers Cirque Company.

Program:

pá 17. 5. 20:30 / Zahájení – Losers Cirque Company

so 18. 5. 20:30 / Radim Vizváry: Sólo

ne 19. 5. 20:30 / Skety & EnDru & Losers Cirque Company

po 20. 5. 20:30 / Losers Cirque Company: The Loser(s)

st 22. 5. 20:30 / Klara & the Pop & Losers Cirque Company

čt 23. 5. 20:30 / Dan Bárta & EnDru & Losers Cirque Company

 

Foto: archiv SMART Communication a archiv TANEČNÍ MAGAZÍN

Lucie Čunderliková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

KAPITOLKY Z HISTORIE: Taneční abeceda

Pojďte se s námi ponořit do historie tance. Budeme se vám snažit přiblížit různé zajímavosti, které v průběhu let okořenily tanec a společnost kolem něj.


Když se řekne taneční abeceda, většina z našich čtenářů si představí taneční základy. Prostě, zvládnutí základních tajů takzvané „taneční abecedy“. Valná část z našich dnešních čtenářů však patrně neví, že vznikla přímo taneční „Abeceda“. Dílo jako takové. A to na básně Vítězslava Nezvala. Zásluhou tanečnice a choreografky Milči Mayerové. Nejprve něco o této nejen české výrazné taneční osobnosti minulého století:

Milča Mayerová (*12. 4. 1901 – † 12. 9.1977)

Vlastním jménem Milada Mayerová. Z rodinných uměleckých kořenů získala brzy vztah k estetice, výtvarnému umění i divadlu.

Onen posledně jmenovaný zájem ji přivedl postupně i k baletu. Začínala jako žačka Dalcrozovy školy nejprve v Praze. Po první světové válce v Hellerau u Drážďan. Po dvou letech odtamtud odešla do Hamburku do školy slavného Rudolfa von Labana. V roce 1928 získala Mayerová velmi ceněný velký choreografický diplom. Jako jedna z mála českých ženských choreografek té doby.

Milča Mayerová žila a tvořila v těsném sepětí s naší tehdejší uměleckou avantgardou. Z výrazových tanečnic toho času byla asi nejvíce pod vlivem surrealismu. Vytvořila choreografii k dadaistickým Cocteauovým „Svatebčanům na Eiffelce“ (1927) s hudbou Jaroslava Ježka a v režii Jiřího Frejky. Také její choreografie k baletu „Náměsíčná neboli Dandy v konservové krabici“ (1931) spojovala prvky dadaismu se surrealismem.

V taneční tvorbě Milči Mayerové se objevoval často rovněž poetismus. Typickým příkladem byla choreografie k Nezvalově „Abecedě“ (1926). Dalším zářným příkladem jejího poetistického cítění byl balet „Autobus“ (1928) na její autorské libreto a rovněž v její vlastní choreografii na původní hudbu Emila Františka Buriana.

Po skončení aktivní taneční dráhy se Milča Mayerová etablovala na choreografickém poli. Později se stala uznávanou profesorkou konzezvatoře.

Milča Mayerová žila i zajímavým a pestrým soukromým životem. Jejím prvním manželem byl významný architekt Jaroslav Frágner. Strýcem Mayerové byl zase přední malíř a grafik té doby Hugo Boettinger. 30. 7. 1948 se stal druhým manželem Mayerové prof. PhDr. Antonín Friedl DrSc.

Abeceda

Nezvalova legendární básnická „Abeceda“ je jaksi příznačně součástí sbírky „Pantomima“. Vyšla pak několikrát i samostatně. Dnes jsou tyto tisky nesmírně ceněny bibliografy. Abeceda byl totiž naprosto výjimečným výsledkem spolupráce v oblasti knižní tvorby, na které se nápadem a verši podíleli Vítězslav Nezval, grafickým zpracováním a typografií sám velký Karel Teige  a také zmíněná Milča Mayerová taneční kompozicí na téma písmen abecedy. Knihu vydalo v roce 1926 nakladatelství J. Otto v Praze.

V režii Jiřího Frejky pak Mayerová ve stejném roce scénicky ztvárnila „Abecedu“ na prknech Osvobozeného divadla. A teprve tam dosáhla jevištní nezapomenutelnosti.

Foto: archiv TM

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Odešel „guru“ pantomimy PAVEL LINHART

Jak už to, žel, chodí TANEČNÍ MAGAZÍN se dozvěděl s větším zpožděním o skonu veliké osobnosti mladé pantomimy konce dvacátého století Pavla Linharta. Jelikož jde o tak významného člověka, vzdáváme mu hold s omluvou s opožděním. Je velkou škodou, že i jako první z odborných periodik…

Po Borisi Hybnerovi a Janu V. Kratochvílovi nás opustila další velká osobnost klaunského světa. Byl divadelníkem tělem i duší. Dokázal připravit a zorganizovat i zdánlivě nemožné. Stál u prvních krůčků řady mladých mimů a souborů pantomimy, ale i nonkonformních divadel. Doslova z ničeho – v obtížných podmínkách minulého režimu – vybudoval Branické divadlo pantomimy. Dokázal přivézt za tehdejší železnou oponu světové klaunské a mimické špičky. Takový byl Pavel Linhart, se kterým jsme se navždy rozloučili v září.

Za každého mluví to, co dokázal. Proto se TANEČNÍ MAGAZÍN ohlédne alespoň za nejdůležitějšími zlomky práce Pavla Linharta, narozeného sedmého května 1944, který zemřel 19. září letošního roku.

Byl to nejen pro pražský divadelní svět doslova šok! Psal se rok 1980. Nedaleko Vltavy, v pražském předměstském Braníku (do té doby známém spíše stejnojmenným pivním mokem) vzniklo Branické divadlo pantomimy. Ostrůvek mladého a svobodného divadla. Lví podíl na tom měl právě Pavel Linhart. Absolvoval – jak v legendární pohádce o kohoutkovi a slepičce – martyrium nekonečných jednání a přesvědčování tehdejších funkcionářů a „povolovačů“. Pomáhal mu v tom ještě pozdější televizní „zábavní“ dramaturg a duchovní otec divadelních poutí ; Jan V. Kratochvíl, který nás navždy opustil před čtyřmi lety (20. 11. 2013).

Oba za nadšené spolupráce dalších desítek nadšenců (zejména Evy Hoffmanové, Aleny Váchové-Bubnové) dali dohromady starou dříve ochotnickou scénu a vlastně celou budovu. Vybudovali zde malé zázemí, klubík, šatny a srdce divadla – malou provozní kancelář. Tam to doslova žilo. Vznikaly zde nové impulsy, nápady i kličky, jak propašovat současné a pravdivé divadlo mezi pomyslnými brýlemi, lupami a mikroskopy tehdejších cenzorů.

Počin Pavla Linharta byl i záslužný z divadelně historického hlediska. V Praze v té době zanikala (po emigraci tehdejšího ředitele Josefa Máry do Kanady) jediná trochu kloudná (a ještě dělená s recitály zpěváků) scéna mladé pantomimy – divadlo Ateliér. V divadle Na zábradlí se sice pantomima hrála… Ale ta klasicistní, zkostnatělejšího typu v podání tehdejšího národního umělce Ladislava Fialky. A ten žádné hostující, natož mladé, soubory nepřipouštěl.

Pod křídly Pavla Linharta vznikaly v Braníku unikátní projekty. První krůčky na scéně zde vyšlapalo legendární „MIM-TRIO“ (Světlana Nálepková, Michal Nesvadba a Václav „Upír“ Krejčí), budoucí filmový režisér Tomáš Vorel, Eva Holubová, Nina Vangeli (tehdy ještě Hrušková), „bublinový“ Václav Strasser či jihočech Jiří „Bilbo“ Reidinger.

Na prknech Branického divadla se střídali i velikáni tehdejšího klaunského divadla a moderní pantomimy – Boris Hybner, Ctibor Turba a Boleslav Polívka. Hybner zde mimo svých repertoárových titulů „Gagman“ a „Hvězdy“ přivedl na svět i improvizaci na jazzovou hudbu „Mizz“ a také byl laskavým průvodcem velmi populárních „Mim session“, kde uváděl mladé profesionální i amatérské soubory. Na Polívkova „Šaška a královnu“ bylo v Braníku vyprodáno rychleji, než když hrál na Spartě Real Madrid.

Tradicí se staly v Branickém divadle pantomimy každoroční festivaly mladého pohybového divadla. A třešinkami na dortech byly návštěvy špičkových zahraničních souborů. Třeba francouzských „Les Aviateurs“ či ruského divadla Slávy Polunina anebo špičky tehdejší absolutní světové extraligy Mina Tanaku z Japonska či dánského mima-sólistu Gunnara Malmgrada.

Branické divadlo pantomimy uvedlo na scénu 1 515 představení pantomimy, pohybového divadla i něco málo nonkonformních kapel. Pod pomyslnou taktovkou Pavla Linharta to žilo i v zákulisí. V malém, ale útulném klubu jste mohli potkat třeba Petra Hapku, Josefa Dvořáka, scenáristu a spisovatele Pavla Fialu, manažéra (a pozdějšího prezidenta soutěže Miss) Miloše Zapletala, výtvarnice sestry Michálkovy, divadelní teoretiky, sportovce i „pábitelské“ postavy. Jednou z nich byl i nedaleko bydlící rebelující skladatel a textař Ivan Kaplan, kterému za minulého režimu Pavel Linhart v Branickém divadle pantomimy zajistil i práci topiče-údržbáře.

Pavel Linhart později předal pomyslné ředitelské žezlo v Branickém divadle pantomimy své kolegyni Evě Hoffmanové. A začal pracovat ve vedoucí funkci v nedalekém kulturním centru na sídlišti Novodvorská. I zde hýřil nápady. Uspořádal kupříkladu velký ples v retro duchu, ale i mnoho jiných balábile. Ještě před změnou režimu v roce 1989 se mu podařilo na branickou scénu dovést k trvalejší spolupráci ruský avantgardní soubor „Děrevo“.

Pavlův a Kratochvílův odkaz z Braníku se nese dál. Třeba i díky jeho tehdejšímu nástupci v branickém divadle Jiřím Turkovi. Vždyť jeho festival „Letní Letná“ prakticky pokračuje v Kratochvílových a Linhartových šlépějích.

Z psacího stroje Pavla Linharta vznikla i celá řada odborných statí, samizdatových skript a článků do časopisů. Převážně do Amatérské scény, která byla částečnou oázou v moři šedých a cenzurovaných periodik.

Ta periodika (tentokrát již necenzurovaná) se stala později – po kratší pracovní epizodě v manažerské funkci v Městských divadlech pražských – i náplní práce Pavla Linharta. Organizoval jejich optimální sítě distribuce.

Pavel Linhart byl neúnavným a nadšeným organizátorem. Byl by určitě rád, že se na zádušní mši po jeho pohřbu sešlo v kostele Povýšení svatého kříže ve Vinoři zase zdravé jádro Branického divadla pantomimy i mnoho dalších. Jistě se na to s Janem V. Kratochvílem a Borisem Hybnerem dívali shůry!

 

Jak jinak vzpomenout v TANEČNÍM MAGAZÍNU než tancem… Pavel Linhart (zcela vpravo) tančí na retro-bále s Alenou Váchovou, zleva Eva Hoffmanová a Jan V. Kratochvíl.

 

Foto: Roman Vácha

 Michal Stein

 TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Pražská premiéra na Letní Letné!

Čtrnáctý ročník festivalu LETNÍ LETNÁ měl svůj český vrchol v pražské premiéře akrobaticko-divadelního představení “Hrdinky”. Výkony dvou mladých tmavovlasých protagonistek na Letné doslova zvedal diváky ze sedadel.

Dvě mladé dívky. Herečky, akrobatky. Bývalé studentky. Jedna bohemistiky a druhá zemědělství. Říkají si “TeTy”. Přičemž to „Te“ reprezentuje Katka Klusáková. A „Ty“ je druhá ze dvojice Pavla Rožníčková. Jejich akrobatické balábilé „Hrdinky“ bylo impozantní. Při pražské premiéře v úterý 22. srpna mu tleskal v rámci festivalu LETNÍ LETNÁ do posledního místečka natřísknutý „český“ cirkusový stan.


Diváci „Hrdinek“ se vskutku nenudili. Čekala je více než hodina pantomimy, akrobacie i drobných, ale výrazných hereckých akcí. To vše pouze v provedení výše charakterizovaného dua Klusáková – Rožníčková.

Jak představení charakterizují tvůrci a aktérky?Všichni jsme hrdiny, všichni máme své dobrodružství, všichni ukrýváme tajemství… A ,Hrdinky´ jedno veliké, do kterého vás nechají nahlédnout… Pomocí neobvyklé formy visuté akrobacie společně s prvky fyzického divadla a pantomimy. Inspirováno komiksovými hrdiny všedního dne.“

 

Na celém svébytném divadelním programu je vidět režijní a supervizní práce Radima Vizváryho. (Pokračuje tak ve spolupráci načaté inscenací „Husí krky“.) To on dodal akrobatickým entrée další rozměry a hereckými vstupy, které nebyly v žádném případě pouhými pověstnými oslími můstky, povýšil „Hrdinky“ na vskutku životaschopný divadelní tvar.

 

Jedinou slabinou celého představení byla hudba. Respektive její velmi nekvalitní reprodukce. Autor Matěj Kroupa se snažil dodat celému divadelnímu tvaru onen neopakovatelný pel cirkusového prostředí. Potud dobře. Chápu i nástiny disharmonických prvků, které k tomuto žánru zcela jistě patří. Ovšem její trvalá špatná reprodukce již po deseti minutách spíše diváka tahala za uši. Je pochopitelné, že v novém prostředí letenského cirkusového stanu bylo třeba málo času na zkoušky, ale i tak je to škoda…


Akrobatická supervize Stéphanie N‘Duhirahe byla velmi kreativní, jiskřila neotřelými prvky a byla nosnou částí celého večera.

 

Rovněž světelný design Karla Šimka byl jedním z výrazných prvků „Hrdinek“. Zbytečně neexhiboval a v pravý čas dokázal umocnit režijní práci a zejména herecké výkony obou samojediných protagonistek.

Slova chvály lze adresovat i na jednoduché, ale skvěle „napadnuté“ kostýmy Petry Vlachymské. A do výčtu kladů musím zařadit i produkční práci Jany Ady Kubíčkově. Málokdo totiž tuší, kolik mravenčí námahy stojí zkoordinovat a vlastně takové celé představení postavit na nohy!

Hrdinky“ i přes malý nedostatek v reprodukci muziky diváky nadchly. Bezesporu patřily k vrcholům druhého týdne čtrnáctého ročníku festivalu LETNÍ LETNÁ.

 

FOTO: Studio TeTy – Tristan Ben Mahjoub

Michal STEIN

TANEČNÍ MAGAZÍN

Min Tanaka premiérově v Arše

Slavný japonský performer a tanečník se představil kdysi v Branickém divadle pantomimy. Od té doby je v Čechách častým hostem. Nyní je v Praze ve dnech 19. 22. a 23. června premiéra jeho nového projektu v divadle Archa. A navíc vystavuje i ve Veletržním paláci v Praze.

V představení A Body figuruje bezejmenné tělo jako nástroj komunikace, jako znak přináležitosti k lidskému druhu“, říká letos dvaasedmdesátiletý Tanaka. On sám se na scéně objeví společně s osmi performerkami. Mezinárodní obsazení vzešlo z konkurzu, který se odehrál v prosinci loňského roku v Praze. Ženskou převahu označuje Tanaka spíše za náhodu, která přinesla silné téma.

Stále žijeme ve společnosti, která je řízena muži. Kdysi existovala společenství, kde tomu bylo naopak. Díváme se zpět a ptáme se, co se to stalo s našimi těly? Ve válkách byly a jsou ženy vždy obětmi. Vojáci jsou většinou muži a plní rozkazy velitelů. Ženy zůstávají doma a musí existenční situaci řešit samy. Muži – vojáci jsou posíláni na smrt, ženy musí projevit svou trpělivost. Jsou zodpovědné za přežití, za zachování rodu. Naše historie je založena na podřizování si lidských těl, zabíjení, nenávisti. Naše existence je vždy s pojena s tělem. Tělo je život. Je pravdou samo o sobě“, řekl na úvod zkoušek Tanaka.

TIP
Při zakoupení vstupenky v pokladně Divadla Archa získáte jako bonus volný vstup do Veletržního paláce na výstavu FOTOSYNTÉZA 1978–1980. Ta zachycuje Mina Tanaku objektivem fotografa Keiichi Tahary. Nabídka platí pouze při osobním nákupu v pokladně Divadla Archa pro prvních 50 zakoupených vstupenek.

Koncept, scénografie a režie: Min Tanaka


Dramaturgie:
Ondřej Hrab

Hudba a zvuková instalace: Nao Nishihara and Jan Burian


Světelný design: Pavel Kotlík

Vytvořili a tančí: Ana Leonor Ladas (Portugalsko), Grete Smitaite (Litva), Katarina Kadijevic (Česká republika), Nella Turkki (Finsko), Rin Ishihara (Japonsko), Tereza Krejčová (Česká republika), Věra Ondrašíková (Česká republika), Zuzana Pitterová (Česká republika) a Min Tanaka (Japonsko).

Premiérová představení 19., 22. a 23. června 2017 v Divadle Archa, Praha

Foto: divadlo ARCHA

Taneční magazín

Do Poděbrad na mladé divadlo i pantomimu j. h.!

Taneční magazín se stal jedním z mediálních partnerů progresívního divadelního festivalu FEMAD v malebných středočeských lázních Poděbrady, který proběhne od čtvrtku 8., září do následující neděle. A jeho hostem bude i uznávaný mim Radim Vizváry. Těšit se tam můžete i na výstavu fotografii Marka Vašuta.

Konec druhého záříjového týdne v malebných středočeských lázních Poděbrady (konkrétně od čtvrtku 8. 9. do neděle 11. 9.) bude již tradičně patřit divadelnímu festivalu FEMAD. Letos již po pětačtyřicáté. U zrodu této soutěžní divadelní přehlídky stály v minulosti takové divadelní osobnosti jako dr. Pavel Bošek, dr. Jan Císař, dr. Ivan Vyskočil anebo bývalý ministr kultury Pavel Dostál. V tomto roce se ve vlastní soutěži FEMAD představí osm divadelních souborů z Čech i Moravy a celá řada mimosoutěžních hostů. Mezi ty nejočekávanější jistě patří i mim Radim Vizváry, jemuž bude patřit scéna o páteční půlnoci v přelomu z 9. 9. na 10. 9.!

1.BosekVyskocilCisar

Tři králové historie festivalu FEMAD – zleva. dr. Pavel Bošek, dr. Ivan Vyskočil a dr. Jan Císař

Zkratka FEMAD značí celý název „Festival mladého amatérského divadla“. Vznikl pod názvem „Salón odmítnutých“ v sedmdesátých letech minulého století. Po roce 1990 jaksi začal umírat na úbytě. O jeho renesanci se zasloužil někdejší televizní kulturní redaktor a současný starosta Poděbrad PhDr. Ladislav Langr. V době, kdy vedl místní Kulturní středisko, doslova vydupal ze země – za pomoci místních donátorů a pod záštitou Středočeského kraje – kvalitní podmínky pro účastníky, seminaristy i diváky. A dodal festivalu takovou prestiž a lesk, že se zas může řadit směle k těm nejúspěšnějším z osmdesátých let minulého století.

2.LadislavLangr

Současný starosta města Poděbrady, bývalý televizní tredaktor PhDr. Ladislav Langr se velkou měrou zasloužil o reneseanci festivalu FEMAD

Dobrou tradicí se staly v Poděbradech i doprovodné programy. K těm tradičním patří výtvarné výstavy. Svou expozicí kreseb a grafik zde v minulosti zaujal filmový režisér Juraj Jakubisko. Vystavovali zde skvělí divadelní fotografové Pavel Štoll a dr. Dušan Dostál, malující herec Miloš Hlavica, ale i skvělí scénografové z Činoherního klubu i dalších divadelních scén.

V letošním roce se v soutěžní části představí osm divadel. Konkrétně: Broukovcovo divadlo z České Kamenice, Divadelní soubor Kroměříž, Divadlo Stodola z rovněž moravských Jiříkovic, Divadlo ze středočeských Lázní Toušeň, pardubické divadlo Exil, divadeůní soubor Zmatkáři z Dobronína, soubor s tradičním názvem Vojan z Desné a konečně Divadlo Josefa Tejkla Jesličky z Hradce Králové.

3.JosefJanKopecky

Vzpomínka na loňský ročník festivalu FEMAD, autor článku (vlevo) předává Cenu kritiky Josefu Janu Kopeckému z Hadce Králové, ale tenkrát přebíral cenu za práci v Divadle Česká Třebová

Mimo vystoupení mima Vizváryho čeká na účastníky festivalu řada překvapení, jak se zmínil ředitel a hlavní manažér festivalu pan Jakub Charvát.

Nedílnou součástí FEMADu jsou tradiční divadelní semináře a workshopy za účasti předních lektorů z Čech, Moravy i Německa.

4.MarekVasut,jpg

Marek Vašut, tentokrát v roli fotografa

 

Taneční magazín je jedním z mediálních partnerů FEMADu, takže vás budeme pravidelněji informovat o jeho průběhu.

Michal Stein

Taneční magazín

FOTO: archiv autora