PKB uvádí streamy na internetové Mall.tv

Pražský komorní balet uvede v příštím týdnu on-line streamy záznamů hned dvou úspěšných inscenací Petra Zusky

Pražský komorní balet, největší český nezávislý taneční soubor, připravuje online streamy záznamů vybraných inscenací na Mall.tv. První proběhne následující pondělí 30. března od 17 hodin. A nabídne divákům kritiky ceněné a divácky velmi úspěšné autorské představení „Kytice“, renomovaného choreografa Petra Zusky. Pro tento titul zkomponoval symfonickou hudbu Ondřej Brousek. Díky ztvárnění hlavní role získal na podzim 2019 sólista souboru Dominik Vodička Cenu Thálie za nejlepší mužský výkon v kategorii tanec a pohybové divadlo. Petr Zuska naopak cenu za nejlepší choreografii celostátní přehlídky Balet 2019. V závěru příštího týdne pak uvede PKB – v sobotu 4. dubna od 17 hodin – na stejné platformě představení „Carmina Vetera“. Tentokrát se bude jednat o komponovaný večer Petra Zusky, čtyři choreografie, pro něž se jejich autor inspiroval motivy lidových písní. Soubor PKB toto představení premiérově uvedl v Divadle na Vinohradech loňského roku na podzim.

Carmina Vetera

Aktuální situace je – samozřejmě nejen pro nás – kritická. Všichni zažívají okamžiky existenční nejistoty. Divadla jsou od poloviny března zavřena a je tu velká pravděpodobnost, že se to do konce sezóny už nezmění,“ říká Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. „Snažíme se ale neklesat na mysli a najít alespoň nějaký způsob, jak zůstat v kontaktu s diváky a nabídnout jim naše úspěšná představení ve virtuálním prostoru.“

Odkaz na stream na Mall.tv bude k dispozici také na webových stránkách Pražského komorního baletu www.prazskykomornibalet.cz, a na facebookovém profilu souboru www.facebook.com/prazskykomornibalet. Divákům bude záznam zpřístupněn po odvysílání ještě další dva dny.

Je to těžká doba, nemůžeme pro vás v těchto dnech hrát. Přišli jsme dočasně o veškerý fyzický kontakt s naším publikem. Předpokládáme také velké ztráty tržeb kvůli představením a zájezdům, které jsme museli zrušit a naopak růst nákladů, mezi které patří měsíční umělecké honoráře, nájemné sálu, kanceláří, skladových prostor a další. Otázkou je, jak dlouho budeme v této situaci schopni naše stálé spolupracovníky a tanečníky udržet v angažmá. Záleží také na tom, jak dlouho bude současný stav trvat,“ dodává Ladislava Jandová. „Jsme odhodláni udělat maximum pro to, abychom nepříjemnou situaci přestáli, a budeme o soubor bojovat ze všech sil jako už mnohokrát. Ale teď přišel okamžik, kdy se obracíme o pomoc i na vás, naše nejvěrnější příznivce. S vědomím toho, že i mnozí z vás zažívají okamžiky existenční nejistoty. Pokud však můžete, a vás samotné to neohrozí, budeme vděčni za jakoukoli finanční podporu. Poslouží jako pomyslná virtuální dobrovolná vstupenka na představení. Ta vám jej zprostředkuje ze záznamu zdarma. A nemusíte se ani oblékat do večerního.“

Podpořit soubor Pražský komorní balet a pomoci nám udržet jeho kontinuální činnost a stálá angažmá sólistů souboru mohou zájemci na „Darujme.cz“ (www.darujme.cz/projekt/1202833).

Také jsme vytvořili speciální kategorii Klubu přátel PKB – Zachránce PKB. Vstoupit lze jednoduše prostřednictvím online formuláře, který zájemci najdou na stránkách Pražského komorního baletu: http://prazskykomornibalet.cz/podporte-nas/klub-pratel-pkb/.

Podpoříte soubor, který po pětapadesát let nezničil žádný režim ani ekonomická krize. Ani viru se to nepodaří!

Foto: Sergej Gherciu

Mgr. Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Do bývalého divadla pantomimy se opět vrátí pohyb

Díky souboru Losers Cirque Company znovu ožije Branické divadlo. Rekonstrukci můžete podpořit na Hit Hitu.

Přední pražský novocirkusový soubor Losers Cirque Company bude mít vlastní domovskou scénu. Pod svá křídla si bere legendární Branické divadlo, které nově ponese název „Divadlo BRAVO!“ a stane se centrem nového cirkusu v Praze.

Přes prázdniny začne rozsáhlá rekonstrukce divadla. Ta chátrající Branické divadlo promění v moderní divadelní prostor, s kabaretním sezením i příjemným zázemím pro diváky, včetně kavárny. Praha 4 tak získá nové kulturní centrum s bohatým programem. Nejen pro dospělé tak vznikne jedinečná alternativní scéna. „Naším společným přáním je, vytvořit prostředí, kam se budou lidé chodit bavit. A kam se budou rádi vracet. Chceme, aby Braníkem opět znělo ,BRAVO!´,“ říká principál Losers Cirque Company Petr Horníček a dodává: „V našem plánovaném programu myslíme i na nejmenší diváky. Chceme prostor otevřít co nejširšímu publiku.“

Cílem rekonstrukce je vrátit divadlu jeho někdejší lesk a slávu. Losers Cirque Company chtějí, aby to v Braníku opět začalo žít. Navážou tím na slavnou tradici pantomimy, která se zde, na přelomu 80. a 90. let minulého století, s úspěchem hrála. Ke spolupráci přizvali přední osobnost současné české pantomimy Radima Vizváryho, držitele ceny Thálie 2016. „Divadlo BRAVO!“ se stane jeho domovskou scénou, na kterou postupně přesune všechna svá představení i nové premiéry. Pro Losers je to zcela zlomové období, kdy s vlastní scénou přicházejí úplně nové možnosti a projekty přímo na míru vlastních prostor.

Zatím pouze architektonická vize

Rekonstrukce „Divadla BRAVO!“ bude probíhat pod taktovkou renomovaného architektonického ateliéru A69. Ten má na kontě řadu ocenění. Trojlístek architektů Boris Redčenkov, Prokop Tomášek a Jaroslav Wertig je zárukou skvělého výsledku, na který se už Lůzři moc těší. Na rekonstrukci se ale může podílet kdokoli, a to finančně. Dnešním dnem zahajuje soubor kampaň na HIT HITU, kde mohou všichni jeho příznivci a fanoušci přispět na nový domov Losers Cirque Company. Na oplátku si budou moci vybrat odměnu dle výše svého příspěvku. Za symbolickou částku tu lze získat například originální „lůzří“ pexeso. Na ty, co si trošku připlatí, pak čeká speciální „lůzří“ rouška a další bohatá nabídka z jejich merche. Dále lze také adoptovat sedačku v novém divadle nebo si objednat kurz v Losers Academy.

Slavnostní předání divadla do rukou „Lůzrů“ mělo proběhnout 14. března a o pár dní později mělo „Divadlo BRAVO!“, ještě před rekonstrukcí, přivítat první diváky na premiéře inscenace pro děti „Mimjové“. Současná situace zrušila nejenom slavnostní předávání divadla, ale zrušila všechna vystupování souboru. I přesto, že „Lůzři“ ze dne na den přišli o práci i o příjmy, neztrácení naději a intenzivně pracují na přípravách rekonstrukce.

Více informací na:

www.divadlobravo.cz a www.hithit.cz/divadlobravo.

Rekonstrukce někdejšího divadla pantomimy již byla zahájena

Detaily Hit Hitové kampaně

Veškerý výtěžek HitHitové kampaně půjde na nákup techniky a úpravu prostor Branického divadla.

Sbírka je rozdělena do tří částí:

CHCI JE VIDĚT A SLYŠET (1 mil.) – za první vybraný milion plánuje soubor nakoupit do divadla své vlastní osvětlení a ozvučení, které nyní chybí.

CHCI U TOHO SEDĚT (2 mil.) – v současné chvíli je v divadle 309 sedaček, které jsou částečně poničené a špinavé. Pokud se podaří vybrat miliony dva, budou se moci pořídit nové, pohodlné židle a divadlo předělat na kabaretní sezení, takové, jaké v Praze v žádném divadle dosud není. Diváci by si mohli během vystoupení vypít kávu či drink u malého stolu.

CHCI MÍT NADHLED (3 mil.) – pokud by se povedla kampaň dotáhnout do zdárného konce a vybrat celou částku tedy tři miliony, mohli by diváci mít „nadhled”. Soubor by rád vybudoval elevaci – výškové rozvržení sezení s pěkným výhledem na jeviště.

Prozatím pouze schéma nového divadla…

Losers Cirque Company je společným projektem společnosti United Arts Petra Horníčka a Zdeňka Moravce. V současné době má Losers Cirque Company na repertoáru hned několik úspěšných novocirkusových představení – „The Loser(s)“, „Wall(s) & Handbags“, „Beach Boys“, „Kolaps“, „Vzduchem“, „EGO“ a „Heroes“, které mělo premiéru v loňském roce. Stálý tým herců, tanečníků a akrobatů vždy zve ke spolupráci další etablované umělce z různých oborů. Vznikají tak jedinečné projekty, které mohou obstát v konkurenci se zahraničními produkcemi.

Z představení Kolaps”

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s herečkou, tanečnicí i pedagožkou PETROU JUNGMANOVOU

„Vybrala jsem si profesi, která mě naplňuje”

Petra hraje ve filmu, v televizi, v divadle. Kromě toho v rodném Kladně v Domě kultury vede taneční kurzy pro děti a dospělé. Držitelku ceny Thálie za Harry v muzikálu Babylon Petru Jungmanovou, která je maminkou dvou nadaných synů, její různorodá práce nejen baví, ale i naplňuje.

 Vyrůstala jste v Kladně, odkud pocházíte. V dětství jste se věnovala baletu. Čím jste chtěla být, co Vás bavilo? 

„Bavila mě spousta věcí! Tančit, zpívat, jezdit na koni, fandit rodičům, když měli pingpongový turnaj, jen tak si snít, dívat se na tatínka, jak hraje fotbal a přitom v tělocvičně viset na bradlech, chodit po kladině, jezdit na výlety. Ale to všechno mě baví i dnes! Od čtyř let jsem chodila do rytmiky k paní Vlastě Šeflové, na kterou dodnes s láskou a s díky vzpomínám. A pak jsem se pod jejím vedením věnovala scénickému tanci. Základy klasiky jsme také měli, ale ,špičkovkami´  jsem neprošla.”

Nejdříve jste vystudovala pedagogickou školu, rok učila na ZŠ tělesnou a hudební výchovu, zpívala ve folkové skupině Dekorace, se kterou jste vydala desku Noc svatojánská a pak šla na JAMU do Brna. Proč jste si vybrala muzikálové herectví?

„Já si ho vlastně nevybrala! Zaujatá tancem jsem hledala možnosti, jak se mu věnovat více a dál, přestože jsem neměla vystudovanou baletní konzervatoř. Po paní Šeflové se nás ujal její syn Miloslav, který mi během jednoho tréninku řekl, že se v Brně otevírá ,cosi s tancem´, ať to zkusím. Aniž bych cokoli dále zjišťovala, hned jsem poslala přihlášku na JAMU na tanečně-dramatický obor, který tam nikdy nebyl. Přesto jsem dostala odpověď, tenkrát to bylo vše na papíře a poštou, že jestli tím myslím obor muzikálové herectví, který se nově otevírá, existuje ještě možnost přijet na talentové zkoušky.”

V Brně jste zůstala a deset let jste byla v angažmá v Městském divadle, kde jste třikrát obdržela diváckou cenu Křídla pro nejpopulárnější herečku a cenu Thálie za roli Harry v muzikálu Babylon. Dnes hostujete na pražských scénách. V čem Vás mohou diváci vidět?

„V současné době hraju ve Švandově divadle v představení Kdo je tady ředitel? a v Divadle Palace v komedii Perfect Days. Bohužel, končí moje srdcová záležitost, hra Neila Simona Druhá kapitola. Ráda bych si zahrála se svými syny, tak hledám něco hezkého pro nás.”

Objevujete se také před kamerou – filmy – Den, kdy nevyšlo slunce, Duše jako kaviár, seriály – Stříbrná paruka, Místo nahoře, Místo v životě, Ulice, Labyrint, Bohéma, První republika… Čeká Vás něco nového před kamerou?  

„V létě jsem točila vtipnou komedii s režisérem Miloslavem Šmídmajerem Případ mrtvého nebožtíka. Průběžně natáčím postavu Evy Strouhalové, partnerku Martina Dejdara, v seriálu Specialisté.”

Vy jste se po letech vrátila k tanci, nejdříve v muzikálu Chicago. A pak jste v rodném Kladně v Domě kultury zavedla taneční kurzy jak pro děti, tak dospělé. Jaký je o kurzy zájem?

„Když jsem s kurzy začínala, vůbec jsem netušila, co pro mě mohou znamenat. Na baletním sále improvizujeme, trénujeme různé taneční techniky, držení těla, posilujeme, skládáme choreografie… Letos již 8. rokem přichází asi třetina žen, které tančí od začátku kurzů, zbylá část se různě mění, vrací, obnovuje, je to paráda, sál je plný. A já mám radost, že po tanečních večerech odcházíme uvolněné a ,s rohlíkem na puse´. To mě těší a naplňuje! Loni jsem poprvé zkusila i taneční setkání pro děti. Je to mazec a děti jsou úžasné! Žádné výkonnostní a závodní kurzy, ale jen pro radost!”

Co Vás vedlo k tomu zavést tyto taneční kurzy? Co pro Vás znamená tanec?

„Když jsem se po narození mých dvojčat po pauze vrátila na jeviště a začala zkoušet taneční muzikál Chicago v divadle Pod Palmovkou v režii Stanislava Moši, říkala jsem si, co udělat pro to, abych se udržovala v kondici. Chyběly mi taneční tréninky Ivanky Kloubkové, které jsme měli v Městském divadle v Brně i třikrát týdně. A začít s tanečními kurzy a vést je, byl nápad, který mi vlastně vnukly taneční kamarádky z Kladna. Tanec pro mě znamená obrovskou vnitřní svobodu, ke které bych chtěla v životě dospět.”

Taky jste se vrátila k práci pedagožky a dva roky jste učila moderní tanec na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Co Vám to dalo?

„Tenkrát mě na konzervatoř pozvala na tříměsíční záskok moje taneční profesorka z JAMU a choreografka Yvona Balášová. Byly z toho dva roky. Zkušenost to byla skvělá. Ačkoli to nikomu nevadilo, sama jsem cítila, že pro výuku tanečních profesionálů mně samotné chybí hlubší znalosti klasického baletu. Zároveň jsem si uvědomila, že se raději budu setkávat s nadšenými amatéry než s budoucími profesionály, kteří školu většinou berou jako nutnou povinnost.”

Z manželství s hercem Vladimírem Dlouhým (1958 – 2010), máte dva syny Jana a Jiřího. Táhne je to také k umění?

„Oba kluci jsou všestranní. Sportují, tančí, stepují, Janík hraje na saxofon, Jiřík na klavír. Oba mají štěstí, že hrají ve třech inscenacích v Městském divadle v Kladně a moc je to baví. Na konci minulé sezóny se všemi šesti dětmi, které v divadle hrají, nazkoušeli během pár dní manželé Hronovi čtvrthodinové představení a mně spadla brada. Všechny děti byly skvělé, koncentrované, vtipné. Jak jsem již psala, těším se, až si alespoň s těmi svými jednou zahraju.”

Máte čas na odpočinek, koníčky?  

„Jsem na volné noze, což znamená úžasnou svobodu při výběru práce, ale nese to sebou i riziko, že na koníčky bude času až moc. Vybrala jsem si ale profesi, která mě baví a naplňuje a to je pro mě podstatné. A nabídky zatím přicházejí v pravý čas.”

Děkuji za rozhovor

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festivalová pocta režiséru PETRU WEIGLOVI

Rusalka  na velkém filmovém plátně během televizního festivalu ZLATÁ PRAHA přinesla emotivní zážitky

Festival ZLATÁ PRAHA se připravuje dlouho dopředu. Režisér Petr Weigl  se na jeho letošní 55 .ročník velice těšil. Jenže…  Smrt přišla dříve. Česká televize se tedy rozhodla během festivalu ZLATÁ PRAHA uctít památku slavného  českého televizního, filmového i divadelního režiséra.

Filmový i divadelní režisér Petr Weigl ( * 16. března 1939 – † 14. července 2018) na archivním snímku s cenou Thálie za celoživotní přínos divadlu  (v roce 2016)

Večer 20. září byl tedy koncipován jako Pocta Petru Weiglovi.  Na programu byla Rusalka” – filmové zpracování. Hned v úvodu večera zavzpomínal Tomáš Motl, výkonný ředitel ČT art a ředitel festivalu ZLATÁ PRAHA, na Petra Weigla a uvedl vzácné hosty. Tomáš Motl říká: „Celovečerní film Rusalka má pro nás veselou i smutnou příchuť. Tento film na velkém plátně, což nemáte možnost vidět často, je velmi unikátní zážitek.“

Diváci se zúčastnili besedy s hlavními protagonisty filmu Rusalka,  vyslechli si  vzpomínky Libuše Márové, Gabriely Beňačkové, Libora Peška a Milana Kňažka.

Libuše Márová (ztvárnila Ježibabu) vzpomíná: „Petr Weigl o svém životě nikdy moc nevyprávěl. Vlastně toho o něm moc nevím. Náš vztah byl čistě pracovní. Vážila jsem si ho, byl to nejen režisér, ale také dirigent.“

Libor Pešek (dlouholetý kamarád): „Petr byl společný otec všech lidí. Ale také měl pocit, že má vždy pravdu, hraničilo to až s povýšeností.  Na druhou stranu vyvážil tuto svou vlastnost tolika kladnými rysy… Bylo opravdu štěstí, že byl mým kamarádem.  Znali jsme se natolik, že poslední léta jsme už ani nemluvili, jen jsme se ‚přiblble‘  usmívali.“

Gabriela Beňačková  (zpěv – Rusalka): „Měli i neměli jsme se rádi. Byl komplikovaná osobnost. Byl ke mně velice přísný.  Ale uznávám, že to byl velký režisér.“

Milan Kňažko (princ): „Možná se říká, že jsem byl jeho obětí v práci, ale to není správně řečeno, s tím nesouhlasím.“

Protože čas utíkal, hned po těchto vzpomínkách hlavních protagonistů  běžel krátký film, který divákům přiblížil osobnost a život Petra Weigla (narozen 19. 3. 1939). Ten sdílí své pocity takto: „Umění vzniká z bolesti, nevznikne jen tak. Měl jsem to štěstí, že jsem uměl cítit hudbu, ztvárňovat hudbu, měl jsem dar imaginace“.

A samotná „Rusalka“? Tomáš Motl měl samozřejmě pravdu, když uvedl film se slovy, že „…velké plátno přináší unikátní zážitek“. Naprosto  souhlasím. Milovníci opery museli být doslova dojati až k slzám.  Ačkoliv nejsem zarytým stoupencem oper a upřednostňuji samozřejmě spíše tanec,  „Rusalka“ mi pronikla hluboko  do duše a do nejvyšší možné míry  jsem soucítila s nešťastnou bytostí, kterou tak dokonale vystihla Magda Vášáryová.  Petr  Weigl také zvolil pro roli Rusalky jímavý hlas Gabriely Beňačkové, ale filmovou hlavní roli svěřil Vášáryové.  Pronesl dokonce dost ostrá slova směrem k Beňačkové: „Ty zpívej, ty nehraj“. Možná v tu dobu byla tato slova pro citlivou Gabrielu Beňačkovou krutá, ale na druhé straně nebylo věrohodnější  herečky pro roli Rusalky  než Magdy Vášáryové.

Petr Weigl také řekl: „Nechtěl jsem dělat jen operu, vždy jsem chtěl dělat drama“.  A to se mu dokonale povedlo.  Při obsazování operních  snímků dával přednost hercům. Vybral nejlepší možné herce, nejlepší možné zpěváky, proto je jeho „Rusalka“ těžko něčím a někým překonatelná. Však také sopranistka Gabriela Beňačková zpívala roli Rusalky jako historicky první na scéně Metropolitní opery v New Yorku.

Výkony všech herců v „Rusalce“ jsou dechberoucí a člověku dlouho zůstávají v mysli všechny emoce, které tyto nešťastné, zrazované i obletované a milované bytosti prožívají. Rovněž prostředí bylo zvoleno s citem, těžko by se dalo vybrat lépe a momenty, kdy doc házelo k čarodějným přeměnám, přimějí diváka zírat s otevřenými ústy.

Každý malý detail filmu „Rusalka“ je propracovaný do posledního místa, ocitáte se ve světě pohádkových bytostí poznamenaných lidskými vlastnostmi.  Moudrá Ježibaba všechno ví a není zlá, jen vševědoucí a umí podle toho věci zařídit.  Rusalka, její sestry i otec se zmítají v bolesti způsobené lidskou  nestálostí  a pomíjivou vášní, která nakonec hlavní  aktéry dramatu zahubí, zkrátka, jak už to bývá.

Rusalka“ patří k nejznámějším dílům Antonína Dvořáka.  Předlohou mu byla „Malá mořská víla“, ale čerpá i z dalších zdrojů, např. z dramatu Gerhardta Hauptmanna „Potopený zvon“ či ze světa Erbenových balad. Světová premiéra „Rusalky“ se  uskutečnila 31. března  1901 v pražském Národním divadle pod taktovkou Karla Kovařovice a s Růženou Maturovou v titulní roli.

Foto: MTF ZLATÁ PRAHA

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN