SUITY 3/4

Taneční pocta významným českým skladatelům

SUITY 3/4
​​​​​​​
v neděli 3. listopadu od 19 h v Divadle na Vinohradech

Choreografové
Attila Egerházi, Petr Zuska, Šimon Kubáň a Vlasta Schneiderová
​​​​​​​si vybrali hudbu z naši národní „pokladnice“
​​​​​​​českých hudebních skladatelů.

Taneční zpracování hudby českých skladatelů je cestou k hlubšímu pochopení konkrétních skladeb, oslovuje tak kulturní,
​​​​​​​především velmi zkušenou hudební, veřejnost a představí jí
magický svět tanečního divadla.

Interprety večera jsou členové souboru Balet Praha Junior, vybraní studenti a absolventi Konzervatoře Taneční centrum Praha.

MCT, Taneční magazín

PKB míří do Ankary

Pražský komorní balet znovu reprezentuje v Ankaře na Solo Contemporary Dance festivalu

Pražský komorní balet opět míří do Ankary na prestižní taneční festival SOLO Contemporary Dance

 Pražský komorní balet (PKB) se znovu vydává do zahraničí, aby reprezentoval české taneční umění. Na počátku září zamíří do Ankary, kde se již potřetí zúčastní prestižního Solo Contemporary Dance festivalu. Třídenní festival, který se řadí mezi významné události současného tance, přivítá špičkové umělce z celé Evropy a dalších částí světa.

Jedním z největších lákadel letošního ročníku bude premiéra sóla Masters of War, které vytvořil uznávaný choreograf Petr Zuska. Toto působivé dílo, inspirované hudbou Boba Dylana, zatančí talentovaný italský tanečník Ennio Zappalà, jeden z výrazných členů PKB.

„Je pro nás obrovskou ctí být součástí festivalu SOLO Contemporary Dance. Premiéra díla Petra Zusky v tak významném mezinárodním kontextu je pro nás nejen příležitostí, ale i důkazem, že české taneční umění má světu co nabídnout,“ říká Ladislava Jandováředitelka Pražského komorního baletu.

Na festivalu se představí tanečníci z Itálie, Španělska, Portugalska, Jižní Koreje, Argentiny a samozřejmě i domácího Turecka. Tato různorodost umožňuje jedinečnou výměnu zkušeností a inspirace mezi umělci z různých kultur.

„Naši účast opět podpořila česká ambasáda v Ankaře, která nám pomáhá šířit českou kulturu za hranicemi. Tato spolupráce je pro nás klíčová nejen pro propagaci českého tance, ale i pro budování mezinárodních kulturních vztahů,“ dodává Jandová.

Solo Contemporary Dance festival v Ankaře patří k významným událostem v oblasti současného tance. Poskytuje platformu pro prezentaci inovativních choreografií a setkávání tanečníků z celého světa. Účast Pražského komorního baletu na této prestižní akci potvrzuje vysokou úroveň českého tanečního umění a zároveň přispívá k mezinárodnímu dialogu v této oblasti.

MASTERS OF WAR

Choreografie: Petr Zuska

Hudba: Bob Dylan

Kostýmy: Petr Zuska a Pavel Knolle

Světelný design: Petr Zuska

Délka: 5 minut

Foto: Aleš Novák, Jakub Fulín

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Malý princ očima nejmladší generace i Sinfonietta Petra Zusky

Bohemia Balet uvádí Premiéru 24 z dílny pěti choreografů

Bohemia Balet, soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy chystá nový komponovaný program. Večer nese společný název Premiéra 24. Bude totiž velmi různorodý a každá choreografie se ponese v jiném stylu. „Premiéra 24 by se dala charakterizovat, nebo také nazvat Kontrasty II, protože podobně jako podzimní premiéra Kontrasty ve Vinohradském divadle se skládá z kratších tanečních celků, tentokrát dokonce 5 choreografů, z nichž má každý svůj osobitý pohybový ‚rukopis‘. Také žánrově bude večer velmi kontrastní,“ slibuje umělecký ředitel Jaroslav Slavický. Premiéra se koná v sobotu 20. dubna od 19:00 hodin v Divadle Komedie.

Do světa Malého prince zavedou diváky samotní členové souboru Vojtěch Pilbauer a Luisa Brychcínová, kteří se chopili tohoto slavného námětu. Dvě další kompozice budou „ekologického“ ražení: choreografie Potápíme se, kterou charakterizuje paralela se zkázou Titaniku, ale vypovídá především o naší společnosti, je z dílny výborného mladého italského tanečníka a choreografa Sebastiana Mazzii, sólisty baletu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Druhou je Veteš, o vztahu k „starým“ věcem a jejich hodnotě, v choreografii etablovaného českého tanečníka a choreografa Marka Svobodníka, sólisty Baletu ND. Závěr večera bude tvořit Janáčkova Sinfonietta v choreografii Petra Zusky.

Příležitost pro novou generaci i osvědčení tvůrci

Není to poprvé, co Bohemia Balet dává příležitost mladým tvůrcům z vlastních řad. S nápadem přišli členové Bohemia Baletu sami. Nedostali jsme finanční podporu pro projekt k Roku české hudby, a tak chtěli využít časový prostor, který vznikl. Velmi mě to těší, vítám iniciativu členů pro choreografickou tvůrčí práci, vždyť v Bohemia Baletu vytvořili své choreografické prvotiny Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, David Lampart a ještě předtím při studiu na škole Viktor Konvalinka, Tomáš Rychetský, David Stránský a další. Jsem rád, že se odvážili i Luisa Brychcínová, Vojtěch Pilbauer a také Jan Šimůnek, který vytvořil k inscenaci hudbu,“ říká Jaroslav Slavický. „Nevybrali si zrovna lehké téma, ale zpracovali ho zajímavě a myslím si, že by mohlo diváky oslovit. Určitě jsem připraven podporovat tvůrčí snahy členů souboru a vidím v tom i pozitivní a velmi důležitý směr jejich dalšího uměleckého vývoje.“ Malého prince bude na premiéře tančit student 3. ročníku Matěj Skočdopole a jsou připraveny i dvě alternace pro případ záskoku, a to hned z 1.ročníku.

Sebastiano Mazzia, který je výraznou tváří baletu Jihočeského divadla, vnáší do programu vážnější téma: Legenda říká, že když se Titanic potápěl, orchestr hrál dál… A nejsme náhodou my ten stejný orchestr, který dál hraje svůj život, zatímco se naše planeta potápí v katastrofálních důsledcích klimatických změn? Potápíme se a sledujeme, jak se to děje…“

Marek Svobodník spolupracuje s Bohemia Baletem poprvé. „Jsem tomu velmi rád,“ říká Jaroslav Slavický. „Patří totiž k mladé a velmi výrazné vlně českých choreografů, kteří tvoří autorské choreografie a posouvají tím vývoj českého tance. Bohužel v souborech tzv. ‚kamenných divadel‘ až na výjimky, příliš příležitostí nedostávají. Ptáte se mne, zda bude i jeho nová choreografie komická jako mnoho předchozích – když jsem mu položil vaši otázku, odpověděl mi: ‚Chtěl jsem pro Bohemia Balet vytvořit seriózní kousek. Ale tuším, že se mi to zase nepodaří.‘“ Humor tedy ani na Premiéře 24 chybět nebude.

Rok české hudby navzdory

Po podzimní premiéře Kontrastů jakožto večera složeného z děl tří evropských choreografů se nabízela myšlenka, při tolik proklamovaném Roku české hudby, vytvořit jako novou premiéru inscenaci českých choreografů tvořících na českou hudbu. Projekt však nezískal finanční podporu, a tak Bohemia Balet hledal náhradní program.

„Již nastudovaným opusem bylo Potápíme se, choreografie, která vznikala mimo rámec zamýšlené jarní premiéry. Proto jsem také přivítal iniciativu členů BB pokusit se o nastudování Malého prince. Počátkem března však byla Ministerstvem kultury podpořena celoroční kontinuální činnost BB, a tak jsem se rozhodl znovu oslovit původní choreografy pro uskutečnění, alespoň částečné, původního záměru,“ vysvětluje další změny v plánech umělecký ředitel souboru. „Z důvodu velmi krátkého časového limitu a naplněnosti večera nezůstala již z původního projektu zapojena Marika Blahoutová, která měla vytvořit choreografii na hudbu A. Dvořáka. Věřím ale, že ji bude realizovat v následujícím období,“ dodává.

Vzhledem k tomu, že se nejedná ani o večer českých choreografů (Sebastiano Mazzia je Ital), ani o tvorbu výhradně na českou hudbu, je i výběr hudby volnější. Marek Svobodník však do své koláže zahrnul i dílo českého krále swingu R. A. Dvorského. A 170 let od narození Leoše Janáčka si připomeneme jeho slavnou Sinfoniettou, po které sáhl Petr Zuska! Ten již před časem pro Pražský komorní balet vytvořil zcela novou taneční interpretaci Janáčkových Listů důvěrných.

Janáčkova Sinfonietta do třetice

Je jisté, že někteří diváci budou nové choreografické pojetí Sinfonietty porovnávat s verzemi, s nimiž se proslavili Pavel Šmok a Jiří Kylián, ale Jaroslav Slavický pochybnosti nepřipouští: „Sinfonietta je volbou Petra Zusky, a to je také to, co mě velmi zajímá. Obdivuji jeho odvahu a věřím, že na základě svých zkušeností a choreografického umu vytvoří Sinfoniettu, která bude jedinečná, podobně jako se to podařilo Pavlu Šmokovi a následně Jiřímu Kyliánovi. Netvoříme představení pro pamětníky, ale současné diváky, kteří nejsou ‚zatíženi‘ předchozími verzemi, a je důležité, jak oni přijmou toto ztvárnění geniální Janáčkovy hudby. Moc bych přál divákům, tanečníkům i sobě, aby to bylo ‚do třetice všeho dobrého‘!“

O promyšleném, odpovědném a vysoce uměleckém přístupu k realizaci Sinfonietty svědčí i slova Petra Zusky z jeho anotace do programu: Už jen začáteční a finální fanfáry přinášejí emoci jisté důstojnosti a oslavy. Důstojnosti bez nabubřelosti, oslavy duše této země a jejího národa. Cítím, že právě v aktuálních dobách všeho prostupujícího globalismu a jisté relativizace národních identit a kultur je třeba nechat zmíněnou ‚emoci‘ ve společnosti působit… Zároveň bych tímto chtěl navázat na své o mnoho starší kolegy a snad v mnohém i učitele – Pavla Šmoka a Jiřího Kyliána, kteří tento výjimečný opus zpracovali, každý dle svého, už před mnoha desetiletími a pokusit se neudělat jim, sobě a ani panu Janáčkovi ostudu,“ píše choreograf s pokorou i humorem.

Premiéra Bohemia Baletu přináší nová témata, nové kontrasty a jistě naláká pravidelné diváky baletního umění i nové publikum. Premiéra se uskuteční 20. dubna od 19:00 hodin. Pro velký zájem byl již nasazen do prodeje další termín, a to 12. června v 18:00 hodinVstupenky jsou ke koupi na webu Divadla Komedie, studentské vstupenky za 100 Kč jsou k dispozici pouze při fyzickém nákupu na pokladně DK.

Bohemia Balet i novinky z Taneční konzervatoře hl. m. Prahy můžete sledovat průběžně
na sociálních sítích:

FB Bohemia Balet: @bohemiabalet

IG Bohemia Balet: @bohemia.balet

FB TKHMP: @tkpraha

IG TKHMP: @tanecnikonzervatorhlmprahy

Foto: Adéla Amel Veselá

PhDr. Lucie Kocourková

pro Taneční magazín

Rozhovor s choreografem a šéfem baletu Moravského divadla v Olomouci Janem Fouskem

„Tanec je vrcholový sport v kabátu umění, ale bez dukátů, které byste z kapes kabátu tahali“

Taneční kariéra je u konce, choreografická dráha je ve hvězdách a práce pedagoga i šéfa baletu je momentálně aktuální, baví mě a velmi naplňuje,“ přiznává dvojnásobný držitel Thálie Jan Fousek, který na scéně Národního divadla v Brně ztvárnil řadu krásných tanečních rolí, působí jako pedagog na Taneční konzervatoři v Brně a od roku 2022 je také šéfem baletu Moravského divadla v Olomouci. 

Dočetla jsem se o Vás, že jste vždy rád tancoval a od šesti let jste chodil do lidového souboru Heřmánek na ZUŠ a v deseti jste byl přijat na Taneční konzervatoř v rodném Brně. Co Vás ještě, kromě tancování, bavilo? Jaký jste byl kluk? 

„Máme chalupu na Vysočině, takže mi byla příroda od dětství blízká. Běhal jsem po lese, jezdil na kole, v zimě lyže… Jakmile jsem nastoupil na konzervatoř, sjezdovky šly stranou, nechtěl jsem riskovat. Ale běhu na lyžích jsem se nevzdal. Během prvních let na konzervatoři přišla krize, chtěl jsem skončit a začít studovat práva, ale nakonec láska k tanci zvítězila a drží mě dodnes.“

 Po konzervatoři jste v roce 2002 nastoupil do angažmá v ND Brno a v roce 2005 jste se stal sólistou baletu. Na scéně jste se představil v řadě krásných rolí, jako jsou např. Princ v Louskáčkovi, v Labutím jezeře, Albert v Giselle, Benvolio a Merkucio v Romeovi a Julii, Solor v Bajadéře, Don José v Carmen… Splnily se Vaše taneční sny? V čem byste si rád ještě zatančil?

„V jednom z prvních rozhovorů jsem kdysi řekl, že mým snem byl Romeo – a u toho snu to také zůstalo. Stejně tak Des Grieux v Manon. To jsou dvě role, které mě opravdu minuly. Ale přišly jiné, krásné. Tak to v životě chodí a je potřeba to tak brát. A jestli bych si rád v něčem ještě zatančil? Už ne, tuto kapitolu jsem v sobě uzavřel a neplánuji ji znovu otevřít. Jsem rád, že se mi podařilo odejít z jeviště včas. Život mi ale přináší nové výzvy, které mi umožňují ve světě tance zůstat, a já jsem za ně velmi rád.“

Za své taneční kreace jste obdržel významná ocenění – v roce 2004 jste se stal nejvýraznějším talentem roku a získal Cenu Philip Morris Ballet Flower Award. Za roli Rimauda v Úplném zatmění jste byl nominován na Cenu Thálie, kterou jste pak 2x získal za role – Smrt ve Svěcení jara a Vikomt Valmont v Nebezpečných známostech. 11x jste se stal držitelem ceny DIVA za nejlepší taneční výkon v ND Brno. Co to pro Vás znamená?

„Každá z těch cen pro mě vždy znamenala obrovskou radost, byly odměnou, motivací a hnacím motorem do další práce. Je moc dobře, že tyto ceny existují, protože naše povolání je obrovskou dřinou, vrcholovým sportem v kabátu umění, ale bez dukátů, které byste z kapes kabátu tahali.“

 Jako tanečník jste tancoval pod vedením choreografů jako jsou – Jiří Kylián, Yuri Vámos, Libor Vaculík, Petr Zuska, Caetano Soto, Jacek Przybylowicz nebo Krzysztof Pastor, s nímž jste spolupracoval také jako jeho asistent na Nebezpečných známostech (2019) pro Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Jak na tyto osobnosti tance a choreografie vzpomínáte? S kým byste rád ještě spolupracoval?

„Každý z choreografů Vás vždy umělecky posouvá, formuje… V začátcích to byl určitě pan Vaculík, se kterým nyní spolupracuji ve zcela jiné rovině. Nikdy mě nenapadlo, že s ním jednou budu připravovat premiéru pro svůj soubor. A vidíte, stalo se. Ivan Hrozný, kterého jsme loni uvedli tady v Moravském divadle, je toho důkazem. Stejně tak mě nikdy nenapadlo, že budu jednou asistentem Krzysztofa Pastora. Život nám přináší výzvy a je na nás, které z nich přijmeme. A s kým bych rád spolupracoval? Jako šéf baletu se všemi, kteří kolem sebe šíří pozitivní energii a jsou schopni soubor technicky i umělecky posunout.“

Sám jste se představil jako choreograf – pro Taneční konzervatoř (Adagio, Alice in Wonderland, Back to You) a ND Brno (Lidice). Jaká to byla zkušenost?

„Choreografická práce je velmi zajímavá. Baví mě celá příprava, kdy vzniká nápad, hledáte hudbu, smysl, kroky a následně pak samotný tvůrčí proces na baletním sále. Vše ale vyžaduje klid a stoprocentní koncentraci (alespoň v mém případě), a to v současné době nemám.“

Působíte jako pedagog na Taneční konzervatoři v Brně. Čím Vás tato práce naplňuje? Je to ta možnost, že můžete předávat své zkušenosti dále a vidět jak z malého dítěte vyrůstá mladý talentovaný člověk?

„Dovolil bych si jednu poznámku. Talent buď máte, nebo nemáte. A je velmi zajímavé sledovat, jak mladý člověk s talentem nakládá. Mým úkolem v roli pedagoga je talent rozvíjet, ale naučit se nedá. Je rozdíl mít dispozice a mít talent. Pokud má někdo obojí, má velkou šanci uspět. Když se Vám podaří probudit v mladém člověku zájem a důvěru, pak ta práce má smysl a přináší radost na obou stranách. V opačném případě je to vzájemné trápení. Mít radost z úspěchu druhých je krásná vlastnost…a přesně to mě na pedagogické práci baví.“

Od ledna 2022 jste uměleckým šéfem baletu Moravského divadla v Olomouci. Na jaké baletní představení byste pozval k vám do divadla a na co se můžou diváci u vás těšit?

„Ivana Hrozného jsem již zmiňoval, nejnovější uvedenou premiérou je Bolero & Carmen, které rozhodně za zhlédnutí stojí a v příští sezoně to bude taneční drama Želary autorek Zuzany Lapčíkové a Hany Litterové. Ať už ale přijdete na cokoliv, věřím, že se nudit nebudete.“

Jste tanečník, pedagog, zkusil jste choreografii a teď jste zejména šéfem baletního souboru. Která z Vašich profesí je Vám nejbližší nebo ve všech jste našel něco, co Vás posouvá dál?

„Myslím, že z celého rozhovoru je patrné, že každá profese mě něčím naplňuje. A funkce šéfa baletu umožňuje i jejich vzájemné prolínání. Taneční kariéra je u konce, choreografická dráha je ve hvězdách a práce pedagoga i šéfa baletu je momentálně aktuální, baví mě a velmi naplňuje.“

Umíte odpočívat? Jak rád trávíte chvíle volna?

„Na odpočinek moc času opravdu nezbývá. Nejradši jezdím na kole, zajdu do lesa na houby nebo zedničím a zahradničím na chalupě. Ideální dovolená je pro mě ale u moře – tam si umím představit i důchod 😊“

Jan Fousek

Narodil se 16. 2. 1984 v Brně, kde v roce 2002 vystudoval Taneční konzervatoř. V letech 2003 – 2008 studoval Taneční pedagogiku na JAMU v Brně.

Od roku 2002 byl v angažmá Národního divadla Brno a od 1. ledna 2022 je uměleckým šéfem Baletu Moravského divadla v Olomouci.

Od roku 2011 učí na Taneční konzervatoři v Brně.

Je držitelem řady ocenění např. Cena Philip Morris Ballet Flower Award, 2x cena Thálie, od roku 2005 získal 11x Cenu DIVA za nejlepší taneční výkon v ND Brno.

Foto: Archiv Jana Fouska

Veronika Pechová

pro Taneční magazín