Mluvit tancem

Slavnostní premiéra dokumentu na festivalu Zlatá Praha

25. září 2024 v rámci festivalu Zlatá Praha měli diváci možnost vstoupit do světa tance v Obecním domě při premiéře filmu režiséra Martina Kubaly Mluvit tancem, na který byli nesmírně zvědaví i sami účinkující.

Martin Kubala se ve svém snímku snaží  rozkrýt smysl a podstatu tohoto  nejstaršího umění.  Pokouší se odhalit také zejména přes životní příběh současného uměleckého ředitele Baletu ND a bývalého prvního sólisty Stuttgarter Ballett Filip Barankiewicze,  jak se vyvíjel balet, tato divadelní forma s přesnými pravidly, považovaná za vrchol tanečního mistrovství. Jak jsme se dozvěděli od hlavních protagonistů, současný český balet je na vysoké úrovni, dokáže jednoznačně konkurovat všem evropským baletním představením.

Film Mluvit tancem sleduje jednu sezonu (2023/2024) Baletu Národního divadla, tedy předního evropského souboru, který spolupracuje s nejlepšími světovými choreografy a tanečníky a vystupuje na prestižních světových scénách.

Dalším protagonistou je Adam Zvonař, současný první sólista Baletu ND, kterého Martin Kubala zachycuje nejen na jevišti, ale i v jeho civilním životě, například v sauně atd.

Třetí z protagonistů je Elena Dombrowski, začínající sboristka, která má celý umělecký život před sebou. I její příběh je propleten záběry ze zkoušek, prvními divadelními příležitostmi, představeními i momenty každodenního života.

Poutavé je i vyprávění Johany Mravcové, která po zranění svoji taneční kariéru musela ukončit. Štěstí prostě nestálo na její straně. I tak to často chodí.

V dokumentu promluvili také  významné ikony baletu, které svůj umělecký život dotáhly k samotnému vrcholu.  O své zkušenosti a myšlenky se podělili choreografové Jiří Kylián, Ronald Hynd, Mauro Bigonzetti, Krzysztof Pastor, primabaleríny Márcia Haydée, Daria Klimentová a také Reid Anderson, Ivan Liška a další osobnosti.

Daria Klimentová říká: „Když se ohlédnu za svým životem, tak si říkám, jestli mi ta dřina za to stála. Ale asi ano.“

Sledujeme každodenní rutinu tanečníků plnou tréninků, zkoušek, večerních představení a momenty, které k jejich životu patří.

Snímek má vysokou uměleckou hodnotu,  divákovo oko plesá nad nádhernými záběry, taneční ukázky z vystoupení Adama Zvonaře a jeho taneční partnerky jsou až nadpozemsky krásné a povznášející.

Po skončení promítání se sešli hlavní protagonisté a také producentka Veronika Slámová na jevišti. Adam Zvonař přiznal, že je nadšený z dokumentu, je pro něj inspirující. Prý někdy toho člověk chce všeho nechat, už ztrácí inspiraci, ale zřejmě se pak na film podívá a zase půjde dál.

Filip Barankiewicz řekl, že  byla vidět krásná představení, i to, co není krásné, ale chybělo mu více přiblížit divákovi situaci, kdy představení je krásné, ale tanečníci jsou „uf,uf“ (názorně předvedl a všechny pobavil).  Toto je také můj názor. Trošku mi v dokumentu chyběly pocity samotných tanečníků těsně po vystoupení. Neboť vím, že mnohdy tančí i zranění, při vystoupení bolest necítí, ale potom….

Inu, když se opona rozevře, rozevře se i srdce tanečníka, praví přísloví.

Celkově dokument  přináší zajímavé okamžiky a postřehy těch, kteří tomuto vrcholovému umění zasvětili svůj život.  Martinu Kubalovi gratulujeme.

Foto: Andrea Filičková, Eva Smolíková

Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Moviny Still

Exkluzivní světová premiéra díla Jiřího Kyliána v ND

V Národním divadle se odehraje exkluzivní světová premiéra konceptuálního díla Jiřího Kyliána Moving Still

Ojedinělý tvůrčí počin, který v uceleném zážitku umožní vychutnat si kreativní myšlení legendy světové choreografie Jiřího Kyliána nejen v rámci tance, ale i filmu, mluveného slova a sochařské instalace se poprvé představí v Praze.

Jiří Kylián požádal několik tanečníků, s nimiž pracoval mnoho let, jestli by se nenechali nazí 3D naskenovat, vytisknout v životní velikosti a nechat se vystavit v rámci instalace s názvem Moving Still. Všichni souhlasili. Lorraine Blouin, Cora Bos Kroese, Valentina Scaglia, Shirley Esseboom, David Krügel, Ken Ossola, Stefan Żeromski a Michael Schumacher. Osobnosti spjaté s Kyliánovou choreografickou tvorbou pro Nederlands Dans Theater, s epochou jeho nejvýznamnějších choreografických děl.

 „Odjakživa mě fascinuje nejen pohyb, ale i otázka, zda se nacházíme uvnitř nějakého prostoru, nebo venku. Proto i mé sochy jsou jak uvnitř, tak vně a občas prolétají skrz… přičemž ano, jejich těla jsou rozříznuta na dvě části. Práci na tomto projektu jsem zahájil v říjnu 2021, když nás zachvátila pandemie a nesměli jsme se hnout z místa. Proto jsem tuto instalaci nazval Moving Still. Jsou to objekty letící mezi bytím a nebytím, těla nesoucí jizvy života. To však nebyl jediný zdroj mé inspirace. Byly jím i „sochy“ lidí, kteří zemřeli v Pompejích po výbuchu sopky Vesuv v roce 79 n. l. Zahynuli před 1945 lety, ale dodnes jsme hluboce pohnuti jejich nehybnost,“ vysvětluje Jiří Kylián.

Jiří Kylián patří ke světovým jménům, jeho díla jsou ikonická a jeho choreografie jsou klenoty repertoáru všech prestižních světových souborů. Během své profesní dráhy vytvořil rovnou stovku choreografií, sedmdesát pět z nich pro Nederlands Dans Theater v Haagu, další například pro Stuttgartský balet, Pařížskou operu, Bayerisches Staatsballett, Tokijský balet a další. Svou poslední choreografii Remember me vytvořil pro tanečnici a svou celoživotní múzu Sabine Kupferberg v roce 2019 u příležitosti své inaugurace v Paříži, kdy byl zvolen členem francouzské Académie des beaux-arts, což je nejvyšší pocta, jakou lze ve světě umění získat. Doposud se členství v této prestižní akademii udělovalo v sedmi uměleckých disciplínách, 25. dubna 2019, kdy byl zvolen Jiří Kylián, se choreografie (a tanec) stala její novou kategorií.

Vernisáži soch 26. a 27. června budou předcházet dva slavnostní zahajovací večery v Národním divadle, jejichž režijní koncepci vytvořil Jiří Kylián. Čtyři filmové projekce, tanec, hudba, slovo. Těšit se můžete na filmy Jiřího Kyliána (SchwarzfahrerScalamareBetween Entrance and ExitCar-Men) uvedené slovem českého herce Jiřího Lábuse, v meziaktích vystoupí norský jazzový trumpetista a skladatel Nils Petter Molvær a téměř padesát tanečníků Baletu ND. Bezprostředně po zakončení jedinečného programu v Národním divadle bude po oba večery navazovat vernisáž zmíněné instalace ve venkovním prostoru piazzetty. Vstup na ni je jen s platnou vstupenkou.

Poprvé budou sochy představeny právě v Praze – a to nejen kvůli vztahu Jiřího Kyliána k této metropoli a k Česku. Ve filmu Between Entrance and Exit použil Jiří starý nábytek z bytu, v němž se narodil a kde vyrůstal. Film byl natočen v Hýskově u Berouna. Jiří se začal učit baletu v Baletní přípravce Národního divadla v roce 1956. Bylo mu devět let. Mnohé z jeho baletů byly v Národním divadle uvedeny buď přímo Baletem ND, nebo Nizozemským tanečním divadlem (Nederlands Dans Theater), jehož uměleckým ředitelem byl dvacet čtyři let. Film Schwarzfahrer byl natočen ve staré pražské tramvaji Františka Křižíka. Jedním z protagonistů snímku Scalamare je Peter Jolesch, jehož matka je Češka a otec Němec. Většina členů filmového štábu byli Češi: Jan Malíř, Olga Špátová, Šárka Sklenářová, Petr Tůma a další. Jako kulisa pro film Car-Men byly zvoleny povrchové doly na severu Čech. Volba tohoto místa byla inspirována knihou fotografií Josefa Koudelky Černý trojúhelník.

Sochy tanečníků, kteří byli třídimenzionálně skenováni a kteří jsou součástí instalace Moving Still, byly ve 3D vytištěny v Liberci Petrem Klokočníkem a jeho firmou Cotrex.

Zahajovací večery navíc nabídnou tři speciální meziaktí, v jejichž rámci zatančí padesát tanečníků Baletu ND. Těšit se můžete i na devět unikátních sólových výstupů, které svou improvizací doprovodí fenomenální jazzový hudebník, norský trumpetista a skladatel Nils Petter Molvær, který zahraje i v rámci vernisáže při slavnostním nasvícení soch na piazzettě, bezprostředně po zakončení obou večerů.

 

Zahajovací večer v Národním divadle + slavnostní vernisáž na náměstí Václava Havla

  1. a 27. 6. 2024

 

Sochařská instalace Moving Still

26.–30. 6. 2024, divadelní piazzetta, náměstí Václava Havla

Alice Titzová

pro Taneční magazín

Moving Still

Exkluzivní světová premiéra díla Jiřího Kyliána míří do Národního divadla i na divadelní piazettu

Ojedinělý tvůrčí počin, který v uceleném zážitku umožní vychutnat si kreativní myšlení legendy světové choreografie Jiřího Kyliána nejen v rámci tance, ale i filmu, mluveného slova a sochařské instalace se poprvé představí v Praze.

Jiří Kylián požádal několik tanečníků, s nimiž pracoval mnoho let, jestli by se nenechali nazí 3D naskenovat, vytisknout v životní velikosti a nechat se vystavit v rámci instalace s názvem Moving Still. Všichni souhlasili. Lorraine Blouin, Cora Bos Kroese, Valentina Scaglia, Shirley Esseboom, David Krügel, Ken Ossola, Stefan Żeromski a Michael Schumacher. Osobnosti spjaté s Kyliánovou choreografickou tvorbou pro Nederlands Dans Theater, s epochou jeho nejvýznamnějších choreografických děl.

Jiří Kylián patří ke světovým jménům, jeho díla jsou ikonická a jeho choreografie jsou klenoty repertoáru všech prestižních světových souborů. Během své profesní dráhy vytvořil rovnou stovku choreografií, sedmdesát pět z nich pro Nederlands Dans Theater v Haagu, další například pro Stuttgartský balet, Pařížskou operu, Bayerisches Staatsballett, Tokijský balet a další. Svou poslední choreografii Remember me vytvořil pro tanečnici a svou celoživotní múzu Sabine Kupferberg v roce 2019 u příležitosti své inaugurace v Paříži, kdy byl zvolen členem francouzské Académie des beaux-arts, což je nejvyšší pocta, jakou lze ve světě umění získat. Doposud se členství v této prestižní akademii udělovalo v sedmi uměleckých disciplínách, 25. dubna 2019, kdy byl zvolen Jiří Kylián, se choreografie (a tanec) stala její novou kategorií.

 „Odjakživa mě fascinuje nejen pohyb, ale i otázka, zda se nacházíme uvnitř nějakého prostoru, nebo venku. Proto i mé sochy jsou jak uvnitř, tak vně a občas prolétají skrz… přičemž ano, jejich těla jsou rozříznuta na dvě části. Práci na tomto projektu jsem zahájil v říjnu 2021, když nás zachvátila pandemie a nesměli jsme se hnout z místa. Proto jsem tuto instalaci nazval Moving Still. Jsou to objekty letící mezi bytím a nebytím, těla nesoucí jizvy života. To však nebyl jediný zdroj mé inspirace. Byly jím i „sochy“ lidí, kteří zemřeli v Pompejích po výbuchu sopky Vesuv v roce 79 n. l. Zahynuli před 1945 lety, ale dodnes jsme hluboce pohnuti jejich nehybnost,“ vysvětluje Jiří Kylián.

Vernisáži soch 26. a 27. června budou předcházet dva slavnostní zahajovací večery v Národním divadle, jejichž režijní koncepci vytvořil Jiří Kylián. Čtyři filmové projekce, tanec, hudba, slovo. Těšit se můžete na filmy Jiřího Kyliána (SchwarzfahrerScalamareBetween Entrance and ExitCar-Men) uvedené slovem českého herce Jiřího Lábuse, v meziaktích vystoupí norský jazzový trumpetista a skladatel Nils Petter Molvær a téměř padesát tanečníků Baletu ND. Bezprostředně po zakončení jedinečného programu v Národním divadle bude po oba večery navazovat vernisáž zmíněné instalace ve venkovním prostoru piazzetty. Vstup na ni je jen s platnou vstupenkou.

Poprvé budou sochy představeny právě v Praze – a to nejen kvůli vztahu Jiřího Kyliána k této metropoli a k Česku. Ve filmu Between Entrance and Exit použil Jiří starý nábytek z bytu, v němž se narodil a kde vyrůstal. Film byl natočen v Hýskově u Berouna. Jiří se začal učit baletu v Baletní přípravce Národního divadla v roce 1956. Bylo mu devět let. Mnohé z jeho baletů byly v Národním divadle uvedeny buď přímo Baletem ND, nebo Nizozemským tanečním divadlem (Nederlands Dans Theater), jehož uměleckým ředitelem byl dvacet čtyři let. Film Schwarzfahrer byl natočen ve staré pražské tramvaji Františka Křižíka. Jedním z protagonistů snímku Scalamare je Peter Jolesch, jehož matka je Češka a otec Němec. Většina členů filmového štábu byli Češi: Jan Malíř, Olga Špátová, Šárka Sklenářová, Petr Tůma a další. Jako kulisa pro film Car-Men byly zvoleny povrchové doly na severu Čech. Volba tohoto místa byla inspirována knihou fotografií Josefa Koudelky Černý trojúhelník.

Sochy tanečníků, kteří byli třídimenzionálně skenováni a kteří jsou součástí instalace Moving Still, byly ve 3D vytištěny v Liberci Petrem Klokočníkem a jeho firmou Cotrex.

 Zahajovací večery navíc nabídnou tři speciální meziaktí, v jejichž rámci zatančí padesát tanečníků Baletu ND. Těšit se můžete i na devět unikátních sólových výstupů, které svou improvizací doprovodí fenomenální jazzový hudebník, norský trumpetista a skladatel Nils Petter Molvær, který zahraje i v rámci vernisáže při slavnostním nasvícení soch na piazzettě, bezprostředně po zakončení obou večerů.

 

Zahajovací večer v Národním divadle + slavnostní vernisáž na náměstí Václava Havla

26. a 27. 6. 2024

 

Sochařská instalace Moving Still

26.–30. 6. 2024, divadelní piazzetta, náměstí Václava Havla

 Kateřina Hanáčková, Alice Titzová

pro Taneční magazín

Rozhovor s choreografem a šéfem baletu Moravského divadla v Olomouci Janem Fouskem

„Tanec je vrcholový sport v kabátu umění, ale bez dukátů, které byste z kapes kabátu tahali“

Taneční kariéra je u konce, choreografická dráha je ve hvězdách a práce pedagoga i šéfa baletu je momentálně aktuální, baví mě a velmi naplňuje,“ přiznává dvojnásobný držitel Thálie Jan Fousek, který na scéně Národního divadla v Brně ztvárnil řadu krásných tanečních rolí, působí jako pedagog na Taneční konzervatoři v Brně a od roku 2022 je také šéfem baletu Moravského divadla v Olomouci. 

Dočetla jsem se o Vás, že jste vždy rád tancoval a od šesti let jste chodil do lidového souboru Heřmánek na ZUŠ a v deseti jste byl přijat na Taneční konzervatoř v rodném Brně. Co Vás ještě, kromě tancování, bavilo? Jaký jste byl kluk? 

„Máme chalupu na Vysočině, takže mi byla příroda od dětství blízká. Běhal jsem po lese, jezdil na kole, v zimě lyže… Jakmile jsem nastoupil na konzervatoř, sjezdovky šly stranou, nechtěl jsem riskovat. Ale běhu na lyžích jsem se nevzdal. Během prvních let na konzervatoři přišla krize, chtěl jsem skončit a začít studovat práva, ale nakonec láska k tanci zvítězila a drží mě dodnes.“

 Po konzervatoři jste v roce 2002 nastoupil do angažmá v ND Brno a v roce 2005 jste se stal sólistou baletu. Na scéně jste se představil v řadě krásných rolí, jako jsou např. Princ v Louskáčkovi, v Labutím jezeře, Albert v Giselle, Benvolio a Merkucio v Romeovi a Julii, Solor v Bajadéře, Don José v Carmen… Splnily se Vaše taneční sny? V čem byste si rád ještě zatančil?

„V jednom z prvních rozhovorů jsem kdysi řekl, že mým snem byl Romeo – a u toho snu to také zůstalo. Stejně tak Des Grieux v Manon. To jsou dvě role, které mě opravdu minuly. Ale přišly jiné, krásné. Tak to v životě chodí a je potřeba to tak brát. A jestli bych si rád v něčem ještě zatančil? Už ne, tuto kapitolu jsem v sobě uzavřel a neplánuji ji znovu otevřít. Jsem rád, že se mi podařilo odejít z jeviště včas. Život mi ale přináší nové výzvy, které mi umožňují ve světě tance zůstat, a já jsem za ně velmi rád.“

Za své taneční kreace jste obdržel významná ocenění – v roce 2004 jste se stal nejvýraznějším talentem roku a získal Cenu Philip Morris Ballet Flower Award. Za roli Rimauda v Úplném zatmění jste byl nominován na Cenu Thálie, kterou jste pak 2x získal za role – Smrt ve Svěcení jara a Vikomt Valmont v Nebezpečných známostech. 11x jste se stal držitelem ceny DIVA za nejlepší taneční výkon v ND Brno. Co to pro Vás znamená?

„Každá z těch cen pro mě vždy znamenala obrovskou radost, byly odměnou, motivací a hnacím motorem do další práce. Je moc dobře, že tyto ceny existují, protože naše povolání je obrovskou dřinou, vrcholovým sportem v kabátu umění, ale bez dukátů, které byste z kapes kabátu tahali.“

 Jako tanečník jste tancoval pod vedením choreografů jako jsou – Jiří Kylián, Yuri Vámos, Libor Vaculík, Petr Zuska, Caetano Soto, Jacek Przybylowicz nebo Krzysztof Pastor, s nímž jste spolupracoval také jako jeho asistent na Nebezpečných známostech (2019) pro Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Jak na tyto osobnosti tance a choreografie vzpomínáte? S kým byste rád ještě spolupracoval?

„Každý z choreografů Vás vždy umělecky posouvá, formuje… V začátcích to byl určitě pan Vaculík, se kterým nyní spolupracuji ve zcela jiné rovině. Nikdy mě nenapadlo, že s ním jednou budu připravovat premiéru pro svůj soubor. A vidíte, stalo se. Ivan Hrozný, kterého jsme loni uvedli tady v Moravském divadle, je toho důkazem. Stejně tak mě nikdy nenapadlo, že budu jednou asistentem Krzysztofa Pastora. Život nám přináší výzvy a je na nás, které z nich přijmeme. A s kým bych rád spolupracoval? Jako šéf baletu se všemi, kteří kolem sebe šíří pozitivní energii a jsou schopni soubor technicky i umělecky posunout.“

Sám jste se představil jako choreograf – pro Taneční konzervatoř (Adagio, Alice in Wonderland, Back to You) a ND Brno (Lidice). Jaká to byla zkušenost?

„Choreografická práce je velmi zajímavá. Baví mě celá příprava, kdy vzniká nápad, hledáte hudbu, smysl, kroky a následně pak samotný tvůrčí proces na baletním sále. Vše ale vyžaduje klid a stoprocentní koncentraci (alespoň v mém případě), a to v současné době nemám.“

Působíte jako pedagog na Taneční konzervatoři v Brně. Čím Vás tato práce naplňuje? Je to ta možnost, že můžete předávat své zkušenosti dále a vidět jak z malého dítěte vyrůstá mladý talentovaný člověk?

„Dovolil bych si jednu poznámku. Talent buď máte, nebo nemáte. A je velmi zajímavé sledovat, jak mladý člověk s talentem nakládá. Mým úkolem v roli pedagoga je talent rozvíjet, ale naučit se nedá. Je rozdíl mít dispozice a mít talent. Pokud má někdo obojí, má velkou šanci uspět. Když se Vám podaří probudit v mladém člověku zájem a důvěru, pak ta práce má smysl a přináší radost na obou stranách. V opačném případě je to vzájemné trápení. Mít radost z úspěchu druhých je krásná vlastnost…a přesně to mě na pedagogické práci baví.“

Od ledna 2022 jste uměleckým šéfem baletu Moravského divadla v Olomouci. Na jaké baletní představení byste pozval k vám do divadla a na co se můžou diváci u vás těšit?

„Ivana Hrozného jsem již zmiňoval, nejnovější uvedenou premiérou je Bolero & Carmen, které rozhodně za zhlédnutí stojí a v příští sezoně to bude taneční drama Želary autorek Zuzany Lapčíkové a Hany Litterové. Ať už ale přijdete na cokoliv, věřím, že se nudit nebudete.“

Jste tanečník, pedagog, zkusil jste choreografii a teď jste zejména šéfem baletního souboru. Která z Vašich profesí je Vám nejbližší nebo ve všech jste našel něco, co Vás posouvá dál?

„Myslím, že z celého rozhovoru je patrné, že každá profese mě něčím naplňuje. A funkce šéfa baletu umožňuje i jejich vzájemné prolínání. Taneční kariéra je u konce, choreografická dráha je ve hvězdách a práce pedagoga i šéfa baletu je momentálně aktuální, baví mě a velmi naplňuje.“

Umíte odpočívat? Jak rád trávíte chvíle volna?

„Na odpočinek moc času opravdu nezbývá. Nejradši jezdím na kole, zajdu do lesa na houby nebo zedničím a zahradničím na chalupě. Ideální dovolená je pro mě ale u moře – tam si umím představit i důchod 😊“

Jan Fousek

Narodil se 16. 2. 1984 v Brně, kde v roce 2002 vystudoval Taneční konzervatoř. V letech 2003 – 2008 studoval Taneční pedagogiku na JAMU v Brně.

Od roku 2002 byl v angažmá Národního divadla Brno a od 1. ledna 2022 je uměleckým šéfem Baletu Moravského divadla v Olomouci.

Od roku 2011 učí na Taneční konzervatoři v Brně.

Je držitelem řady ocenění např. Cena Philip Morris Ballet Flower Award, 2x cena Thálie, od roku 2005 získal 11x Cenu DIVA za nejlepší taneční výkon v ND Brno.

Foto: Archiv Jana Fouska

Veronika Pechová

pro Taneční magazín