Štítek: Nederlands Dans Theater

Bdění/Vigil v historické budově Národního divadla

Exkluzivní večer s Baletem Národního divadla Brno

Pouze jeden jediný večer, v úterý 24. června,  bude v pražském Národním divadle hostovat Balet Národního divadla Brno. Na jevišti se představí s baletním triptychem Bdění/Vigil. Gnawa, Silent Woods,  White Darkness – to jsou tři silné choreografické výpovědi dvou výrazných osobností současného evropského tance: španělského choreografa Nacha Duata a slovenského tvůrce Mária Radačovského. Společně vytvářejí triptych o lidské paměti, duchovním hledání i temných stránkách bytí.


Balet Silent Woods Mária Radačovského, vytvořený pro soubor NdB 2, je snovým obrazem vnitřního světa mladé ženy. Na pozadí podmanivé hudby Antonína Dvořáka se odehrává niterná cesta vzpomínkami – návraty k minulému vztahu, k okamžikům, které utvářely její identitu. Vztah, který ji kdysi formoval, se vrací v podobě podvědomých vzpomínek. Po probuzení čeká hrdinku zásadní volba: vrátit se do známé minulosti, nebo se vydat na cestu za novým, neznámým horizontem? „Jde o sebepoznání – otevření pocitových a emocionálních možností každého jednotlivce. V choreografii je patrná naivita, ale i určitá čistota, která je pro mladé lidi, kteří prožívají první lásky a známosti,  charakteristická,“ říká  Mário Radačovský.


Nacho Duato působil vedle Hanse van Manena a Jiřího Kyliána jako stálý choreograf Nederlands Dans Theater a v současnosti je uměleckým šéfem baletu Michajlovského divadla v Petrohradě.  Jeho Gnawa je dynamická, rituální choreografie inspirovaná tradiční hudbou a kulturou severní Afriky. Balet s meditativní i extatickou energií oslavuje propojení těla, rytmu a duchovní síly společenství.

Vrcholem večera je emocionálně silné White Darkness, Duatovo dílo věnované zesnulé sestře. Prostřednictvím tanečního jazyka odkrývá temné téma závislosti a ztráty – příběh ženy, která hledá únik ze světa bez lásky a smyslu, ale nalézá jen prázdnotu a samotu. „Hluboce mě zasáhlo, jak smutné je, když si mladí lidé kvůli drogám zničí život a sklouznou do temného světa, do světa tak temného, že z něj není úniku,“ vysvětluje choreograf téma citového pozadí tohoto díla. Sugestivní, hluboce osobní choreografie uzavírá večer pohledem do bílé temnoty lidské duše.

Balet Národního divadla Brno je druhým největším baletním souborem v České republice a pyšní se více než stoletou tradicí. Za tu dobu prošel rukama mnoha výrazných osobností – od Iva Váni Psoty, který zde v roce 1938 uvedl světovou premiéru Romea a Julie, přes Luboše Ogouna, Pavla Šmoka až po současného šéfa Mária Radačovského. Radačovský, s bohatými zkušenostmi z Nederlands Dans Theater a kanadského Les Grands Ballets Canadiens, udává souboru mezinárodní směřování, rozšiřuje jeho repertoár o světová díla (Kylián, Balanchine, Inger, Duato) a zároveň rozvíjí vlastní autorskou tvorbu. Pod jeho vedením dosahuje Balet NdB výrazného uměleckého i diváckého úspěchu.

Foto: Vojtěch Brtnický, Arthur Abram, Pavel Hejný 

Helena Bartlová, Simona Andělová

pro Taneční magazín

Moving Still

Exkluzivní světová premiéra díla Jiřího Kyliána míří do Národního divadla i na divadelní piazettu

Ojedinělý tvůrčí počin, který v uceleném zážitku umožní vychutnat si kreativní myšlení legendy světové choreografie Jiřího Kyliána nejen v rámci tance, ale i filmu, mluveného slova a sochařské instalace se poprvé představí v Praze.

Jiří Kylián požádal několik tanečníků, s nimiž pracoval mnoho let, jestli by se nenechali nazí 3D naskenovat, vytisknout v životní velikosti a nechat se vystavit v rámci instalace s názvem Moving Still. Všichni souhlasili. Lorraine Blouin, Cora Bos Kroese, Valentina Scaglia, Shirley Esseboom, David Krügel, Ken Ossola, Stefan Żeromski a Michael Schumacher. Osobnosti spjaté s Kyliánovou choreografickou tvorbou pro Nederlands Dans Theater, s epochou jeho nejvýznamnějších choreografických děl.

Jiří Kylián patří ke světovým jménům, jeho díla jsou ikonická a jeho choreografie jsou klenoty repertoáru všech prestižních světových souborů. Během své profesní dráhy vytvořil rovnou stovku choreografií, sedmdesát pět z nich pro Nederlands Dans Theater v Haagu, další například pro Stuttgartský balet, Pařížskou operu, Bayerisches Staatsballett, Tokijský balet a další. Svou poslední choreografii Remember me vytvořil pro tanečnici a svou celoživotní múzu Sabine Kupferberg v roce 2019 u příležitosti své inaugurace v Paříži, kdy byl zvolen členem francouzské Académie des beaux-arts, což je nejvyšší pocta, jakou lze ve světě umění získat. Doposud se členství v této prestižní akademii udělovalo v sedmi uměleckých disciplínách, 25. dubna 2019, kdy byl zvolen Jiří Kylián, se choreografie (a tanec) stala její novou kategorií.

 „Odjakživa mě fascinuje nejen pohyb, ale i otázka, zda se nacházíme uvnitř nějakého prostoru, nebo venku. Proto i mé sochy jsou jak uvnitř, tak vně a občas prolétají skrz… přičemž ano, jejich těla jsou rozříznuta na dvě části. Práci na tomto projektu jsem zahájil v říjnu 2021, když nás zachvátila pandemie a nesměli jsme se hnout z místa. Proto jsem tuto instalaci nazval Moving Still. Jsou to objekty letící mezi bytím a nebytím, těla nesoucí jizvy života. To však nebyl jediný zdroj mé inspirace. Byly jím i „sochy“ lidí, kteří zemřeli v Pompejích po výbuchu sopky Vesuv v roce 79 n. l. Zahynuli před 1945 lety, ale dodnes jsme hluboce pohnuti jejich nehybnost,“ vysvětluje Jiří Kylián.

Vernisáži soch 26. a 27. června budou předcházet dva slavnostní zahajovací večery v Národním divadle, jejichž režijní koncepci vytvořil Jiří Kylián. Čtyři filmové projekce, tanec, hudba, slovo. Těšit se můžete na filmy Jiřího Kyliána (Schwarzfahrer, Scalamare, Between Entrance and Exit, Car-Men) uvedené slovem českého herce Jiřího Lábuse, v meziaktích vystoupí norský jazzový trumpetista a skladatel Nils Petter Molvær a téměř padesát tanečníků Baletu ND. Bezprostředně po zakončení jedinečného programu v Národním divadle bude po oba večery navazovat vernisáž zmíněné instalace ve venkovním prostoru piazzetty. Vstup na ni je jen s platnou vstupenkou.

Poprvé budou sochy představeny právě v Praze – a to nejen kvůli vztahu Jiřího Kyliána k této metropoli a k Česku. Ve filmu Between Entrance and Exit použil Jiří starý nábytek z bytu, v němž se narodil a kde vyrůstal. Film byl natočen v Hýskově u Berouna. Jiří se začal učit baletu v Baletní přípravce Národního divadla v roce 1956. Bylo mu devět let. Mnohé z jeho baletů byly v Národním divadle uvedeny buď přímo Baletem ND, nebo Nizozemským tanečním divadlem (Nederlands Dans Theater), jehož uměleckým ředitelem byl dvacet čtyři let. Film Schwarzfahrer byl natočen ve staré pražské tramvaji Františka Křižíka. Jedním z protagonistů snímku Scalamare je Peter Jolesch, jehož matka je Češka a otec Němec. Většina členů filmového štábu byli Češi: Jan Malíř, Olga Špátová, Šárka Sklenářová, Petr Tůma a další. Jako kulisa pro film Car-Men byly zvoleny povrchové doly na severu Čech. Volba tohoto místa byla inspirována knihou fotografií Josefa Koudelky Černý trojúhelník.

Sochy tanečníků, kteří byli třídimenzionálně skenováni a kteří jsou součástí instalace Moving Still, byly ve 3D vytištěny v Liberci Petrem Klokočníkem a jeho firmou Cotrex.

 Zahajovací večery navíc nabídnou tři speciální meziaktí, v jejichž rámci zatančí padesát tanečníků Baletu ND. Těšit se můžete i na devět unikátních sólových výstupů, které svou improvizací doprovodí fenomenální jazzový hudebník, norský trumpetista a skladatel Nils Petter Molvær, který zahraje i v rámci vernisáže při slavnostním nasvícení soch na piazzettě, bezprostředně po zakončení obou večerů.

 

Zahajovací večer v Národním divadle + slavnostní vernisáž na náměstí Václava Havla

26. a 27. 6. 2024

 

Sochařská instalace Moving Still

26.–30. 6. 2024, divadelní piazzetta, náměstí Václava Havla

 Kateřina Hanáčková, Alice Titzová

pro Taneční magazín

Beyond Vibrations

Balet Národního divadla uvádí v premiéře komponované představení z děl tří významných choreografů

Na prkna historické budovy Národního divadla míří premiérové komponované baletní představení Beyond Vibrations z děl tří významných současných choreografů. Spojujícím elementem není jen moderní pohybový slovník, hledání svébytné estetiky či hloubka metaforického sdělení, ale i vibrace „nástrojů“: tančícího těla a znějící struny. Vibrace v choreografiích Krzysztofa Pastora, Hanse van Manena a Marca Goeckeho a také v hudbě Alfreda Schnittkeho, Henryka Góreckého, Benjamina Brittena a Gustava Mahlera.


Z dramaturgie inscenace lze vyčíst i další zajímavou linii: I když Pastor (66), Manen (91) a Goecke (51) pocházejí ze tří různých zemí, spojuje je holandská zkušenost, místní nepopiratelné milieu – Nizozemsko je kolébkou současného baletu.


Hans van Manen je nejznámější a nejuznávanější taneční umělec, jaký se kdy v Nizozemsku narodil – jeho dílo čítající sto padesát baletů patří ke klasice evropského divadelního repertoáru. Krzysztof Pastor, umělecký ředitel Polského národního baletu Teatr Wielki, tančil s Nizozemským národním baletem deset let a jako choreograf v Amsterdamu vytvořil velké celovečerní inscenace. Marco Goecke pochází z německého Wuppertalu, studoval tanec na Královské konzervatoři v Haagu a řadu let vytvářel choreografie pro Scapino Ballet Rotterdam a Nederlands Dans Theater (NDT), kde je od roku 2013 hostujícím choreografem.

Beyond Vibrations nabídne divákům Národního divadla dílo Moving Rooms Krzysztofa Pastora, Frank Bridge Variations Hanse van Manena a Fly Paper Bird Marca Goeckeho.

Kromě vibrací spojuje jednotlivé tvůrce láska ke střízlivosti, umírněné přesné harmonii. Choreografie mohou být dramatické, ale nikdy melodramatické. Čistota projevu, estetická střídmost – to je holandská škola.

Krzysztof Pastor, původem z Polska, vytvořil své dílo Moving Rooms pro Nizozemský národní balet v roce 2008 a nyní osobně přijel do Prahy titul se souborem Baletu Národního divadla nastudovat. Nizozemský choreograf Hans van Manen, žijící legenda, přináší ve svém díle Frank Bridge Variations dotek čistoty a elegance. Choreografii vytvořil pro Nizozemský národní balet v roce 2005. Van Manen evokuje podmanivý vesmír harmonie a krásy, jež jsou pro něho typické. Postavy na jevišti kreslí křivky, kruhy a spirály… Pět párů tanečníků osciluje mezi ladností plynulého pohybu a dynamikou. Hudba Benjamina Brittena je konejšivá i zneklidňující a nenechá diváka v klidu.  Posledním dílem nového baletního triptychu je opus uznávaného německého tvůrce Marca Goeckeho Fly Paper Bird k Páté symfonii Gustava Mahlera. Choreografie vznikla v roce 2021 pro Vídeňský státní balet.

Termíny baletních představení Beyond Vibrations v historické budově Národního divadla:

čtvrtek 5.10. od 19:00 hod. – 1. premiéra,

pátek 6.10. od 19:00 hod. – 2. premiéra,

neděle 8.10. ve 14:00 a 19:00,

sobota 14.10. od 14:00 a 19:00 hod.

Foto: S. Gherciu 

Alice Titzová

pro Taneční magazín

Jiří Opěla náhle opustil Pražský komorní balet

Pražský komorní balet s lítostí oznamuje, že manažer a emeritní ředitel PKB 2. října 2023 navždy odešel

Jiří Opěla (25. 12. 1939 – 2. 10. 2023)

Jiří Opěla byl unikátní osobností, která stála u zrodu úspěchů Pražského komorního baletu, když si vzal v 70. letech na starost jeho produkci. Pavel Šmok o něm říkal: „Bez Jirky Opěly už bychom neexistovali.“ Obchodní duch a radost z náročných úkolů jej provázely celý profesní život a pro Pražský komorní balet se stal nepostradatelným, jedním z těch, bez kterých by soubor nepřeklenul těžká období, člověk, o jakém jste přesvědčení, že s vámi zůstane navždy….

Jiří Opěla se profesionálně věnoval produkční a manažerské práci od roku 1970. Začínal jako vedoucí divadelního Studia Kotva, kde měl možnost spolupracovat s řadou tehdejších známých herců a zpěváků (jsou mezi nimi jména jako např. Miloš Kopecký, Miroslav Horníček, Iva Janžurová, Lasica a Satinský). Brzy nato se stal manažerem skupiny Country Beat Jiřího Brabce a zpěvačky Nadi Urbánkové a spolupracoval s dalšími umělci, např. Karlem Černochem, Pavlem Bobkem, Jiřím Hrzánem, Petrem Spáleným ad. Po období práce na volné noze se stal zaměstnancem Středočeského krajského kulturního střediska, kde se v roce 1979 setkal s Pavlem Šmokem a Pražským komorním baletem a od té doby se datovalo jeho spojení se souborem.

František Pokorný, Jiří Kylián, Jiří Opěla

Produkoval zájezdy v tuzemsku i v zahraničí, v letech 1994–1998 a ještě 2001–2003 PKB vedl z pozice ředitele, ponechávaje však umělecké pole působnosti Pavlu Šmokovi. PKB mezitím vystřídal řadu provozovatelů, zřizovatelů a statusů, až byl v roce 2003 připojen ke Státní opeře Praha. Ale společná cesta s PKB se uzavírá až v roce 2010. Soubor je předán a prodán novým „majitelům“, Mgr. Ladislavě Jandové a JUDr. Ivanu Dunovskému. Jiří Opěla zůstal předsedou dozorčí rady Baletu Praha, o. p. s., provozovatele dnešního Pražského komorního baletu.

Za působení Jiřího Opěly v Pražském komorním baletu se uskutečnilo 80 premiér, 1440 zájezdových představení (125 zahraničních) a 12 koprodukcí s Českou televizí. V roce 1993 založil produkční firmu Real International Arts Services, pod jejíž hlavičkou organizoval mezinárodní projekty a hostování souborů. K největším úspěchům patřil projekt Arcimboldo, kdy se podařilo přivézt do Prahy všechny tři soubory Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána ve Státní opeře, následně se podařilo pozvat samostatně ještě dvakrát NDT 2 a sedmkrát NDT 3. Po tři a půl roku zajišťoval J. Opěla činnost Baletu Státní opery Praha. V roce 2016 inicioval Jiří Opěla na festivalové přehlídce Česká taneční platforma vznik nové ceny, která byla několik let udílena manažerovi roku v oblasti tanečního umění.

Jiří Opěla, foto Roman Sejkot

Jiří Opěla zůstane navždy v našich srdcích a vzpomínkách.

Čest jeho památce a upřímnou soustrast pozůstalým!

Foto: Roman Sejkot, archiv PKB 

Johana Mravcová

pro Taneční magazín