„Pavel Šmok inspirující“

Beseda s Petrem Zuskou v rámci cyklu Toulky taneční historií

V branickém Domě tanečního umění proběhne ve čtvrtek 2. června 2022 od 15 hodin druhá beseda z cyklu Toulky taneční historií, kterou pořádá Studijní a vědecké centrum Pavla Šmoka. Hostem setkání s názvem „Pavel Šmok inspirující“ bude Petr Zuska, tanečník a choreograf, bývalý dlouholetý šéf Baletu Národního divadla, který je v současnosti rezidenčním choreografem Pražského komorního baletu. Právě v PKB uvedl Zuska před více než dvaceti lety jedny ze svých prvních choreografií.

Činnost Nadačního fondu a institutu Pavla Šmoka se zaměřuje na propagaci a oživení odkazu Pavla Šmoka, výrazné osobnosti české choreografie, který měl zásadní vliv na vývoj tanečního umění ve druhé polovině dvacátého století, a to mimo jiné formou veřejných projekcí a přednášek. „V rámci různých aktivit Institutu připravujeme také setkání a rozhovory s hosty, s pamětníky. Vesměs půjde o tanečníky či choreografy, kteří s Pavlem Šmokem spolupracovali, ať už to jsou členové Baletu Praha, Pražského komorního baletu nebo choreografové, na něž měl vliv jako kolega či pedagog,“ vysvětluje Lucie Kocourková, taneční historička a publicistka, koordinátorka aktivit Institutu Pavla Šmoka. „Budeme střídat hosty i období. Petr Zuska zavzpomíná na Pavla Šmoka v éře Pražského komorního baletu, první zářijový týden pak budeme hovořit o Šmokově působení v basilejském angažmá s ředitelem Taneční konzervatoře hl.m.Prahy Jaroslavem Slavickým a jeho ženou Kateřinou.“

Jak setkání s Pavlem Šmokem ovlivnilo Zuskův pohled na tvorbu? Co na Šmokově díle považuje za nadčasové? Jak na jeho odkaz navazuje v současném souboru? Přijďte na čtvrteční setkání s výraznou osobností současného tanečního divadla. Prostor bude samozřejmě i pro dotazy diváků.

Cyklem přenášek, besed a projekcí o historii tanečních souborů Studio Balet Praha, Pražský komorní balet a zakládajících členech provází taneční historička Lucie Kocourková.

„Pavel Šmok inspirující“

Kdy: 2. června 2022 v 15:00

Kde: Nadační fond a Institut Pavla Šmoka, Dům tanečního umění, Údolní 212/1, Praha 4 – Braník

Host: Petr Zuska

Vstupné: 50 Kč

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Závěr divadelní sezóny a tečka v tanečním diáři

Blíží se absolventské představení konzervatoře – gymnázia TCP

Blíží se závěr divadelní sezóny a v tanečním diáři tak má jako každý rok své neodmyslitelné místo tradiční absolventské představení konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha. Letos se slavnostní večer koná v úterý 31. května od 19 hodin ve Stavovském divadle a diváci se mohou těšit na průřez výsledků toho nejlepšího z klasického, moderního a jazzového tance v podání absolventů Tanečního centra Praha a členů Baletu Praha Junior. Ve večeru se představí jak díla zahraničních choreografů (Attila Egerházi), tak premiéry choreografií mladých nadějných talentů (Šimon KubáňTereza Hloušková) či choreografie renomovaných autorů (Petr ZuskaVlasta Schneiderová).

„Tato generace absolventů zažila poslední rok studia už v nové budově Domu tanečního umění v pražském Braníku. Po letech hledání, jednání, vysvětlování a přesvědčování se nám konečně podařilo, bez pomoci státu a veřejné správy, zajistit důstojné prostředí pro školní výuku i uměleckou činnost – ve spolupráci s Mezinárodním centrem tance a oběma studentskými soubory: Balet Praha Junior a Baby Balet Praha,“ vysvětluje Jan Schneider, ředitel konzervatoře Taneční centrum Praha„Součástí tohoto unikátního projektu je i kvalitní rehabilitační, produkční, propagační a technologické zázemí. Plně mobilní programy tanečního divadla, které mohou být inscenovány i v těch nejnáročnějších podmínkách naší divadelní sítě, včetně zahraničí. Doufáme, že to zajistí ještě kvalitnější ‚profil absolventa‘ a jeho následné úspěšné uplatnění v praxi.

Pod jednu střechu precizně revitalizovaného Branického pivovaru se vešli ještě dlouholetí partneři Tanečního centra Praha: Pražský komorní balet a konzervatorní přípravka, dětské studio Terpsichoré. Vznikl zde i Nadační fond Institut Pavla Šmoka.

„Je zvláštní si představit, že by člověk skutečně mohl začít svoji taneční kariéru jako čtyřletý v přípravce, projít osmiletým studiem konzervatoře, spojeným s členstvím ve dvou studentských souborech, už za studia spolupracovat s profesionálním souborem, po absolvování do něj i nastoupit, prožít zde svojí kariéru, do důchodu jít jako pedagog, choreograf, manažer, divadelní technik, nebo zkrátka spolupracovník jednoho z rezidentů Domu tanečního umění… a při tom všem neopustit jeden areál budov,“ doplňuje Schneider„Doufáme, že tento ojedinělý projekt nejen přežije, ale bude se dále rozvíjet. Třeba nám s tím jednou naši absolventi, až se vrátí z uměleckých souborů, kulturních institucí a univerzit – prostě ‚ze světa‘, pomohou. Přeji všem letošním absolventům i jménem celého pedagogického sboru a všech spolupracovníků hodně štěstí, respektive: ‚Zlomte vaz‘!“

Vstupenky na úterní absolventské představení jsou k zakoupení pod tímto odkazem.

 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Listy důvěrné Petra Zusky

Rozhovor s choreografem a režisérem

Choreograf a režisér Petr Zuska připravuje pro Pražský komorní balet novou choreografii Listy důvěrné. Dílo na stejnojmenný smyčcový kvartet Leoše Janáčka na premiéře živě provede Zemlinského kvarteto. Premiérový večer proběhne   22. května v Divadle na Vinohradech, otázky našeho rozhovoru se tak točí zejména kolem blížící se premiéry

Proč jste zvolil pro svou novou choreografii zrovna druhý smyčcový kvartet Listy důvěrné?

„Po pravdě to nebyla úplně moje volba, ale přání ředitelky Pražského komorního baletu Laďky Dunovské Jandové. V září zemřel její manžel, majitel souboru a jeho dlouholetý mecenáš Ivan Dunovský, bez něhož by Pražský komorní balet pravděpodobně už dávno neexistoval. Ivan měl Janáčka velmi rád, speciálně tento Opus, a tak jsme se rozhodli mu to věnovat k nedožitým sedmdesátinám.“

Petr Zuska ze zkoušek

Pro Pražský komorní balet jste před lety dělal Janáčkovy „Mlhy“. Máte Janáčka rád? Jaký máte k jeho hudbě vztah?

„Ano, Janáčka mám rád, ale pro svou tvorbu jsem téměř vždy doposud vybíral jeho klavírní lyriku. Ať už zmíněný cyklus V Mlhách – to bylo v polovině devadesátých let, později jsem přesedlal na Po zarostlém chodníčku. Nikdy jsem to nedělal celé, ale vybíral jsem si vždy několik vět a kombinoval je s hudbou jiných a nejen českých skladatelů. V průběhu mnoha let tak vzniklo asi pět nebo šest naprosto stylově a tematicky rozdílných inscenací napříč tuzemskými i zahraničními soubory, které z „Chodníčku“ čerpaly. Například v roce 2011 jsem pro Ballet Monte Carlo udělal taneční divadlo Smrt a dívka, kde Janáčka kombinuji s Franzem Schubertem, o sedm let později zase v baletu Jihočeského divadla v představení Klíče odnikud, s Requiem Antonína Dvořáka… Janáčkovo piano je mi blízké svou lyričností, smutkem, naléhavostí i jemnými, skoro minimalistickými odstíny.“

Petr Zuska – po premiéře s Pražským komorním baletem – foto Serghei Gherciu

A co Vám bylo pro choreografii Listy důvěrné hlavní inspirací?

„Nabízelo se více věcí. Od skutečnosti, že je tato skladba jakousi hudební formou milostné korespondence mezi Janáčkem a o čtyřicet let mladší vdanou ženou, se kterou měl nemanželský poměr, přes fakt, že je to poslední skladatelův kus, neb v tom samém roce zemřel, až po možnost do toho nějak zapojit esenci smrti Ivana Dunovského… Dlouho jsem si lámal hlavu, ale pak jsem na vše z toho rezignoval. Moje pojetí vychází pouze z hudby samé a z toho jaké, veskrze nedějové obrazy a nálady ve mně vyvolávala. Je to ničím nezatížená, svobodná vize. Navíc naposled jsem dělal v Estonsku Labutí jezero a v současné době jsem již v teoretických přípravách na Popelku pro Jihočeské divadlo, tak jsem si dovolil tento odskok od reality a jakékoli narace.“

Listy důvěrné ze zkoušek

Pracujete rád se stejným tvůrčím týmem, autorem hudby, kostýmů, světelného designu, nebo pro každý projekt hledáte nové spolupracovníky?

„Škála autorů hudby v mé tvorbě je opravdu široká. Pravdou ale je, že k některým se vracím častěji. Co se týče inscenačních týmů, tak když se podívám do historie, asi bych řekl, že se dá mluvit o různých obdobích, kdy to bylo více méně stabilní, aby se to pak zase na nějaké jiné období pozměnilo. Těch spolupracovníků bylo mnoho a já si vždy vybírám intuitivně, podle charakteru a stylu oné inscenace. Asi nejčastěji ze všech jsem spolupracoval s výtvarníkem scény – profesorem Janem Duškem. Od roku 2005 jsme spolu vytvořili asi patnáct kratších i celovečerních kusů jak u nás, tak po celém světě. S Honzou jsme společně prošli dlouhý kus cesty. Ač jsme rozdílní lidé, máme něco podstatného společné.“

Petr Zuska foto Jakub Fulín

A jaká je pro Vás spolupráce se Zemlinského kvartetem?

„Po několika zkouškách musím říci, že jsem nadšen. Nejen že jsou to excelentní muzikanti, kteří vytvářejí naprosto homogenní celek, jenž má barvu, dynamiku a… koule, ale zároveň jsou mi blízcí i svou bezprostředností a autenticitou jako lidé. Navíc z nich čiší respekt k faktu, že se nejedná výlučně o jejich vlastní koncert, což není u všech hudebníků vždy automatické. A jejich fyzická přítomnost na jevišti přidává celému kusu ještě další dimenzi.“

S Pražským komorním baletem se jedná už o několikátý společný projekt v řadě. V čem podle Vás tkví síla souboru?

„S Pražským komorním baletem jsem spolupracoval několikrát již v devadesátých letech, od té doby čas od času, poslední léta opět intenzivně. Soubor se během těch téměř třiceti let několikrát personálně vyměnil, střídali se různí umělečtí šéfové, vývojem prošla i estetika tance a divadla… Mám pocit, že jsou dvě zásadní věci, které jsou však napříč časem téměř neměnné. Jedna je pozitivní, ta druhá méně. Vždy to byl soubor tak trochu rodinného typu, plný nadšených lidí a výrazných uměleckých osobností, kde vznikalo něco svobodného a opravdového. V tom je dle mého jeho nesporná síla. Ač je v mnohém naprosto odlišná doba, takhle jsem to vnímal ještě za Pavla Šmoka a tak to vnímám i teď, kdy je uměleckou šéfkou Linda Svidró. Na druhou stranu tak jako tehdy, tak i dnes a téměř vždy mezi tím, se soubor potýkal a potýká s absolutně nestabilním a nedostatečným způsobem financování, čelí jakémusi nezájmu až ignoranci ze strany státního establishmentu kulturní sféry a tudíž opět a znovu bojuje o holou existenci. Tuto skutečnost považuji za absurdní a alarmující. Kromě zmíněného Ivana Dunovského má svůj lví podíl na tom, že soubor neutonul, ještě jeden člověk. Jeho dávný ředitel a manažer Jiří Opěla. Díky, pánové!“

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na premiéru!

Foto: Jakub Fulín, Serghei Gherciu 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Studijní a vědecké centrum Pavla Šmoka zahajuje činnost

 V branickém Domě tanečního umění vzniká Studijní a vědecké centrum Pavla Šmoka. Nově ustavený Nadační fond a Institut Pavla Šmoka si neklade malé cíle: jeho činnost bude zahrnovat jak tvorbu archivu a online databáze děl Baletu Praha a Pražského komorního baletu, tak historiografický výzkum, vlastní publikační činnost a doprovodné programy pro veřejnost. První dvě besedy z cyklu Toulky taneční historií proběhnou v květnu a červnu.

„V rámci Institutu Pavla Šmoka intenzivně pracujeme na vybudování videotéky, studovny a badatelny s rozsáhlým videofondem choreografií z éry Studia Balet Praha, a především Pražského komorního baletu,“ uvádí Ladislava Dunovská Jandováředitelka Institutu Pavla Šmoka„Chceme pravidelně realizovat vzdělávací cykly pro mládež, dospělé i seniory nebo online přednášky pro vzdělávací instituce jako jsou například taneční konzervatoře, a prezentovat a propagovat umělecký odkaz Studia Balet Praha, Pražského komorního baletu a jeho zakladatelů – Pavla Šmoka, Luboše Ogouna a Vladimíra Vašuta.“

První z nového cyklu přednášek, besed a projekcí Toulky taneční historií proběhne v Domě tanečního umění ve čtvrtek 5. května od 15 hodin. Hostem setkání s názvem „Balet Praha – tanec malých forem“ bude Ivan Krob, tanečník, pedagog a bývalý člen Baletu Praha. Hostem druhé besedy bude tanečník a choreograf Petr Zuska, setkání s názvem „Pavel Šmok inspirující“ proběhne ve čtvrtek 2. června od 15 hodin.

Základní činnost Institutu se zaměřuje na propagaci a oživení odkazu výrazné osobnosti české choreografie Pavla Šmoka, který měl zásadní vliv na vývoj tanečního umění ve druhé polovině dvacátého století, a to formou veřejných projekcí a přednášek. „Je důležité ukazovat vývoj tanečního a baletního umění v širším kontextu, pochopit ducha doby i kořeny, ze kterých v našem prostředí vyrůstal balet i moderní (a současný) tanec, jaké vlivy působily na tvůrce typu Luboše Ogouna a Pavla Šmoka, kteří představují jakousi první generaci inovátorů,“ vysvětluje Lucie Kocourková, taneční historička a publicistka, koordinátorka aktivit Institutu Pavla Šmoka„Kde se s těmito vlivy mohli setkat a co vůbec bylo možné v tehdejších podmínkách realizovat? Svou interpretaci vývoje nabízím například v publikaci (Studio) Balet Praha – Nová vlna československé choreografie. Protože je ale vždy nejpůsobivější osobní zážitek, připravujeme v rámci aktivit Institutu také setkání a rozhovory s hosty a pamětníky.“

V rámci nových prostor Institutu Pavla Šmoka bude brzy otevřena videotéka a studovna, kde bude možné získat přístup k některým plně digitalizovaným materiálům pro studium choreografií Pavla Šmoka, Luboše Ogouna a dalších osobností pro současné a budoucí interprety a tvůrce (tanečníky, choreografy, studenty konzervatoří či uměleckých vysokých škol).

Samostatnou součástí bude databáze vybraných materiálů, která bude na stránkách www.balletprague-heritage.cz spuštěna rovněž v květnu. „Nejzajímavější materiály, ať už fotografie, články a recenze, nebo z pozdější doby videoukázky budou dostupné v náhledové kvalitě na stránkách Ballet Prague Heritage, které poslouží jako veřejná databáze a prezentace repertoáru obou souborů a umělců, kteří v nich působili,“ doplňuje Lucie Kocourková„Databáze se bude postupně rozrůstat, jde o dlouhodobou součást projektu. Po jejím spuštění v ní zatím návštěvníci naleznou dokumentaci k většině repertoáru Baletu Praha (1964–1969). Postupně budeme zpracovávat choreografie vzniklé v době působení Pavla Šmoka v Basileji a dále repertoár Pražského komorního baletu.“

V letošním roce chystá Institut vydat monografii „Pavel Šmok. Choreograf s duší básníka“ v rámci ediční řady Studio Balet Praha a Pražský komorní balet – historie a osobnosti.

Johana Mravcová

pro Taneční magazín