Listy důvěrné Petra Zusky

Rozhovor s choreografem a režisérem

Choreograf a režisér Petr Zuska připravuje pro Pražský komorní balet novou choreografii Listy důvěrné. Dílo na stejnojmenný smyčcový kvartet Leoše Janáčka na premiéře živě provede Zemlinského kvarteto. Premiérový večer proběhne   22. května v Divadle na Vinohradech, otázky našeho rozhovoru se tak točí zejména kolem blížící se premiéry

Proč jste zvolil pro svou novou choreografii zrovna druhý smyčcový kvartet Listy důvěrné?

„Po pravdě to nebyla úplně moje volba, ale přání ředitelky Pražského komorního baletu Laďky Dunovské Jandové. V září zemřel její manžel, majitel souboru a jeho dlouholetý mecenáš Ivan Dunovský, bez něhož by Pražský komorní balet pravděpodobně už dávno neexistoval. Ivan měl Janáčka velmi rád, speciálně tento Opus, a tak jsme se rozhodli mu to věnovat k nedožitým sedmdesátinám.“

Petr Zuska ze zkoušek

Pro Pražský komorní balet jste před lety dělal Janáčkovy „Mlhy“. Máte Janáčka rád? Jaký máte k jeho hudbě vztah?

„Ano, Janáčka mám rád, ale pro svou tvorbu jsem téměř vždy doposud vybíral jeho klavírní lyriku. Ať už zmíněný cyklus V Mlhách – to bylo v polovině devadesátých let, později jsem přesedlal na Po zarostlém chodníčku. Nikdy jsem to nedělal celé, ale vybíral jsem si vždy několik vět a kombinoval je s hudbou jiných a nejen českých skladatelů. V průběhu mnoha let tak vzniklo asi pět nebo šest naprosto stylově a tematicky rozdílných inscenací napříč tuzemskými i zahraničními soubory, které z „Chodníčku“ čerpaly. Například v roce 2011 jsem pro Ballet Monte Carlo udělal taneční divadlo Smrt a dívka, kde Janáčka kombinuji s Franzem Schubertem, o sedm let později zase v baletu Jihočeského divadla v představení Klíče odnikud, s Requiem Antonína Dvořáka… Janáčkovo piano je mi blízké svou lyričností, smutkem, naléhavostí i jemnými, skoro minimalistickými odstíny.“

Petr Zuska – po premiéře s Pražským komorním baletem – foto Serghei Gherciu

A co Vám bylo pro choreografii Listy důvěrné hlavní inspirací?

„Nabízelo se více věcí. Od skutečnosti, že je tato skladba jakousi hudební formou milostné korespondence mezi Janáčkem a o čtyřicet let mladší vdanou ženou, se kterou měl nemanželský poměr, přes fakt, že je to poslední skladatelův kus, neb v tom samém roce zemřel, až po možnost do toho nějak zapojit esenci smrti Ivana Dunovského… Dlouho jsem si lámal hlavu, ale pak jsem na vše z toho rezignoval. Moje pojetí vychází pouze z hudby samé a z toho jaké, veskrze nedějové obrazy a nálady ve mně vyvolávala. Je to ničím nezatížená, svobodná vize. Navíc naposled jsem dělal v Estonsku Labutí jezero a v současné době jsem již v teoretických přípravách na Popelku pro Jihočeské divadlo, tak jsem si dovolil tento odskok od reality a jakékoli narace.“

Listy důvěrné ze zkoušek

Pracujete rád se stejným tvůrčím týmem, autorem hudby, kostýmů, světelného designu, nebo pro každý projekt hledáte nové spolupracovníky?

„Škála autorů hudby v mé tvorbě je opravdu široká. Pravdou ale je, že k některým se vracím častěji. Co se týče inscenačních týmů, tak když se podívám do historie, asi bych řekl, že se dá mluvit o různých obdobích, kdy to bylo více méně stabilní, aby se to pak zase na nějaké jiné období pozměnilo. Těch spolupracovníků bylo mnoho a já si vždy vybírám intuitivně, podle charakteru a stylu oné inscenace. Asi nejčastěji ze všech jsem spolupracoval s výtvarníkem scény – profesorem Janem Duškem. Od roku 2005 jsme spolu vytvořili asi patnáct kratších i celovečerních kusů jak u nás, tak po celém světě. S Honzou jsme společně prošli dlouhý kus cesty. Ač jsme rozdílní lidé, máme něco podstatného společné.“

Petr Zuska foto Jakub Fulín

A jaká je pro Vás spolupráce se Zemlinského kvartetem?

„Po několika zkouškách musím říci, že jsem nadšen. Nejen že jsou to excelentní muzikanti, kteří vytvářejí naprosto homogenní celek, jenž má barvu, dynamiku a… koule, ale zároveň jsou mi blízcí i svou bezprostředností a autenticitou jako lidé. Navíc z nich čiší respekt k faktu, že se nejedná výlučně o jejich vlastní koncert, což není u všech hudebníků vždy automatické. A jejich fyzická přítomnost na jevišti přidává celému kusu ještě další dimenzi.“

S Pražským komorním baletem se jedná už o několikátý společný projekt v řadě. V čem podle Vás tkví síla souboru?

„S Pražským komorním baletem jsem spolupracoval několikrát již v devadesátých letech, od té doby čas od času, poslední léta opět intenzivně. Soubor se během těch téměř třiceti let několikrát personálně vyměnil, střídali se různí umělečtí šéfové, vývojem prošla i estetika tance a divadla… Mám pocit, že jsou dvě zásadní věci, které jsou však napříč časem téměř neměnné. Jedna je pozitivní, ta druhá méně. Vždy to byl soubor tak trochu rodinného typu, plný nadšených lidí a výrazných uměleckých osobností, kde vznikalo něco svobodného a opravdového. V tom je dle mého jeho nesporná síla. Ač je v mnohém naprosto odlišná doba, takhle jsem to vnímal ještě za Pavla Šmoka a tak to vnímám i teď, kdy je uměleckou šéfkou Linda Svidró. Na druhou stranu tak jako tehdy, tak i dnes a téměř vždy mezi tím, se soubor potýkal a potýká s absolutně nestabilním a nedostatečným způsobem financování, čelí jakémusi nezájmu až ignoranci ze strany státního establishmentu kulturní sféry a tudíž opět a znovu bojuje o holou existenci. Tuto skutečnost považuji za absurdní a alarmující. Kromě zmíněného Ivana Dunovského má svůj lví podíl na tom, že soubor neutonul, ještě jeden člověk. Jeho dávný ředitel a manažer Jiří Opěla. Díky, pánové!“

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na premiéru!

Foto: Jakub Fulín, Serghei Gherciu 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA už klepe na dveře

ČTP nabídne to nejlepší, co vzniklo za uplynulý rok na české taneční a pohybové scéně. Od 6. do 9. dubna 2017

ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA je za dveřmi!

Letošní ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA se uskuteční 6.–9. dubna 2017 a opět nabídne výběr toho nejzajímavějšího, co vzniklo za uplynulý rok na české taneční a pohybové scéně. ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA (ČTP) se díky svým posledním velmi úspěšným ročníkům etablovala mezi nejvyhledávanější akce svého druhu v Evropě.

„Z nenápadného každoročního festivalu české tvorby se platforma proměnila v hojně navštěvovanou a celosvětově sledovanou akci, jejíž počet zahraničních hostů v roce 2016 poprvé překročil stovku. Úspěch akce není náhodný, odpovídá dynamickému růstu kvality i diverzity české taneční a pohybové scény,říká ředitelka pořádající organizace Tanec Praha Yvona Kreuzmannová.

Platforma představí celkem devět inscenací vybraných odbornou dramaturgickou radou ze 37 přihlášených děl, která doplní ještě tři speciální uvedenía tradičně vítězná inscenace loňské ČTP. Diváci se mohou těšit na díla Jara Viňarského a Petry Tejnorové, souboru Ve rTeDance navazující na spolupráci s režisérem Jiřím Havelkou, nebo dílo uskupení ME-SA, za které byla tanečnice Martina Hajdyla Lacová nominována na Cenu Thálie 2016. Mezi dalšími uvedenými budou soubory 420PEOPLE, Spitfire CompanyOrchestrem BERG, Cirk La Putyka, uskupení tYhle nebo sólové projekty Terezy Hradilkové a Viktora Černického.

Na podzim loňského roku se již podruhé scházela Divácká porota, která si díky evropskému projektu BeSpectACTive! vyzkoušela obdobu práce dramaturgické rady festivalu. Z jejich výběru vzešla tři díla –Švihla Terezy Hradilkové, L/One of the Seven ME-SY a Andreje Petroviče a Study mladého uskupení Holektiv. I když obě poroty hlasovaly nezávisle na sobě, v letošním roce se svým výběrem prakticky shodují. Dílo Study se odborná dramaturgická rada rozhodla zařadit v rámci sekce „Mladá krev“. Speciálního uvedení se dočká také Svěcení jara zralého tanečníka a experimentujícího choreografa Jiřího Bartovance, které vytv ořil pro a se studenty Konzervatoře Duncan Centre, a dále představení pro děti a mládež, které s profesionálním týmem vytvořila Mirka Eliášová pod názvem Momo.

I letos se bude na závěr platformy oceňovat. Mezinárodní odborná porota rozhodne o cenách v kategoriích Taneční inscenace roku a Tanečník / Tanečnice roku. České členy dramaturgické rady v jury doplní zahraniční osobnosti: Anita van Dolen (NL) zeStadsschouwburg Amsterdam, režisérka a dramaturgyně Maja Hriešik (SK), Bettina Masuch (DE) z tanzhausnrw, Anita Mathieu (FR)z Rencontreschorégraphiquesinternationales de Seine-Saint-Denis a Benjamin Perchet (IE) z Dublin Dance Festiva lu.

Z hlasování diváků pak vzejde vítěz Ceny diváka. Další porota složená z odborníků udělí Cenu za světelný design, kterou zaštiťuje Institut Světelného Designu. V porotě pro světelný design zasedne dvojnásobný kandidát Ceny Jindřicha Chalupeckého, výtvarníkRichard Loskot, světelný designer Vladimír Burian, předsedkyní poroty bud e umělecká ředitelka Pražského Quadriennale, absolventka oboru scénografie na pražské DAMU a oboru divadelní scéna na Wayne State University v Detroitu Markéta Fantová. Od loňského roku se také uděluje ocenění pro Manažera roku, iniciované panem Jiřím Opělou. Porotu, která rozhodne o jejím letošním vítězi, tvoří průkopník managementu nezávislého tanečního souboru Jiří Opěla, Manažerka roku 2016 Karolína Hejnová a taneční publicistka Jana Návratová.

I letošní doprovodný program nabídne mnoho příležitostí k setkávání, reflexi a diskusím o stavu českého současného tance a pohybového divadla. Již tradičně se uskuteční neformální burza projektů Meet the Artists, která českým umělcům zprostředkovává přímý kontakt se zahraničními i regionálními prezentry. Choreografické fórum pořádané Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA se tento rok zaměří na práci s prostorem.

23.ročník se odehraje na osmi pražských scénách – PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Alfred ve dvoře, DOX – Centrum současného umění, Experimentální prostor NoD, Jatka78, Divadlo Duncan Centre a La Fabrika.

Celý festival vyvrcholí v neděli 9.dubna uvedením loňské Taneční inscenace roku, kterou se stalo Odtržení souboru Viliama Dočolomanského Farma v jeskyni, a následným slavnostním vyhlášením cen letošního ročníku.

Program festivalu  naleznete  na: www.tanecniplatforma.cz

Dlužno také dodat, že  přípravy na 29. festival Tanec Praha 2017 právě vrcholí. Festival propukne 28. května a přiveze do Prahy a dalších obcí to nejlepší ze světového tance. Diváci se mohou těšit na umělce z Evropy, Asie, Afriky i Latinské Ameriky. Festival se bude konat až do 28. června. 

I letos se mohou diváci těšit na mimořádná představení, která tancem vyprávějí o světě kolem nás – komentují současnou společenskou situaci, nastavují kritické zrcadlo lhostejnosti, smazávají rozdíly mezi jednotlivými kulturami a v neposlední řadě rovněž přinášejí naději.

Mottem letošního festivalu je „Tancem proti předsudkům!“ TANEC PRAHA 2017 aspiruje svou dramaturgií na prezentaci tanečního a pohybového umění jako způsobu, jak vzdorovat předsudkům a beze slov komentovat, co se týká v dnešním světě nás všech. Bez předsudků a výtvarně nekonvenčně je pojata také letošní kampaň festivalu, která prostřednictvím výrazných čistých ilustrací stylizuje základní myšlenku vybraných představení.

 

 

Katka Kavalírová

Taneční magazín