„VOID RELOADED“ nebo „VOID“? Protiklady v praxi

Když se spojí dobré nápady a (všeho) schopní, je z toho docela průrazný počin. Přesvědčte se v Ponci! Ale nevíme kdy příště???

Poslední lednový den 2019 přímo lákal do PONCE na představení s tajemným názvem „Void Reloaed“. Respektive, na divadelních programech uváděný pouze jako „VOID“. Diváci jistě nebyli zklamáni. A já (jako recenzent) rovněž.

Skupina VerTeDance má bohatou a živou historii. Její vznik se datuje letopočtem 2004. Za patnáct let své existence má na svědomí více než čtvrt stovky projektů. Jeho členky mají i řadu individuálních ocenění, jako „Tanečnice roku“, „Cena Divadelních novin“ či získávaly vavříny na domácích a zahraničních choreografických soutěžích. Jako jediné taneční společenství má VerTeDance na svém kontě nejprestižnější české a moravské ocenění ve sféře současného tance – Cenu za taneční inscenaci roku. Konkrétně se mu této slávy dostalo za tituly „Tichomluva“ (2005), „Kolik váží vaše touha“ (2012) a „Korekce“ (2014).

Již úvodní informace o inscenaci samotné se výrazně liší. Program uvádí, že na sklonku roku 2017 došlo pouze k jejímu jedinému uvedení. Naopak, v kritice Lucie Kocourkové v odborném periodiku OPERA+ se dočítáme, že „Void“ byl uveden v listopadu i prosinci 2017! Šlo tedy o předpremiéru (třeba neveřejnou) a premiéru? Anebo byla tehdejší recenzentka mylně informována?

Void Reloaded“ má jako takové představení silný nápad i vnitřní náboj. Nepostrádá množství originálních inscenačních přístupů – jako je nástup jediného mužského protagonisty z publika – mnohdy však postrádají větší organické propojení. Vzájemnou souvztažnost.

Samotné představení má rytmus, tah i dostatečnou gradaci. Dokonce je kratší, než v programu inzerovaných padesát minut. Nehýří samoúčelnými a neefektivními nápady. Ani se neutápí v nadbytečných světelných a scénických efektech. Vše je podřízeno čtveřici hlavních protagonistů. A ta se své šance zhostila s pokorou i ctí zároveň.

Pouze zdánlivě okrajovou stopu zanechávají v divácích kostýmy. Jejich civilnost ,nenápadnost je zároveň předstupněm provokace. K pregnantním příkladům patří, když majitelka bot obnovené české produkce staré dobré domácí značky „Botas“, začíná mluvit – anglicky!!!

Silnou stránkou „Void Reloaed“ je jeho hudební složka. Není zde pouhopouhým podkresem. Ani chvilkovým navozením situace. Je hybnou složkou celého představení. Hudba zde nejen inspiruje tanečníky, ale je sama dějotvorným prvkem. To nakonec dokumentuje, její autorka Beata Hlavenková, která je – společně s Veronikou Knytlovou – uváděna jako hlavní autorka „Voidu“.

V textu divadelního programu se můžeme dočíst, že jedna z producentek, Radmila Krásenská, je fyzioterapeutkou. Kde hledat její nejzřetelnější stopu? Ve filozofii celé inscenace? V jejím tempu? Či v působnosti na diváka a jeho pozornost?

Hlavním smyslem inscenace je varování před zmatením světů, kultur, vzájemných identit i jazyků. Rádoby „světový“ název se ironicky snaží probudit lidi k tomu, co je jim vlastní. Podnítit je, aby se rozhlíželi kolem sebe, zapátrali po vlastních kořenech a nenechávali se strhnout pozlátkem okolního, pouze rádoby efektního světa. A v neposlední řadě apeluje na českou a slovenskou vzájemnost! Nutí diváky nejen k zamyšlení, ale také k tomu, aby se zastávali toho dobrého v nich. A to se tvůrcům podařilo v míře více než očekávatelné.

Samozřejmě, detailní kritik by zde nalézal ještě množství drobných chyb a nedostatků. Ale ty snad vymizí s reprízami? I když…  Ta další repríza „Voidu“ je tak trochu v nedohlednu… Tak snad nikoli zase až na dva roky?

Velmi kvalitně tištěný program představení nezaujal grafickými experimenty, nýbrž informační hodnotou. Jedinou záhadou v něm je osoba producentky. Ve vnitřní části programu je uvedena Radmila Krásenská. Naopak na závěrečném shrnutí (na deskách tiskoviny) můžeme číst jméno Lucie Novákové… Jako poslední informaci se dozvídáme, že celé představení je věnováno jakési Terce. Tedy, pokud se stalo oné Terce něco hodně špatného, ba tragického, tak se za tento výkon „pozůstalých” určitě nemusí obracet v hrobě!

____________________________________________

VOID RELOADED

Choreografie, koncept: Veronika Knytlová

Tančí : Karolína Křížková, Zdenka Josefi, Alicia Cubells, Martin Talaga
Hudba: Beata Hlavenková, Oskar Török (trumpeta), Patrick Karpentski (kytary/mix)
Light design:David Prokopič
Scéna: Františka Králíková
Producent: VerTeDance, danceWATCH – Karolína Hejnová

Koprodukce: Tanec Praha z ú! Ponec – divadlo pro tanec/ AL@&ART
Produkce: Lucie Nováková, Radmila Krásenská

Premiéra: 28. listopadu 2017 divadlo Ponec Praha – psáno z reprízy 31. 1. 2019

Další reprízy: zatím neuvedeno

Foto: archiv divadla Ponec

TANEČNÍ MAGAZÍN

„ASSEMBLAGE“ atakovala auta

Aktivní ALTA adekvátně asociovala a atakovala agilním autorským abstraktním anglickým „Assemblage“ apokryfy a auditorium. A apelovala atakována automobily.

Jaká byla premiéra Martiny Hajdyly Lacové a seskupení ME-SA „Assemblage“? Jak už tomu bývává před premiérou, tak se tradičně (a “trendy”?) nezačínalo včas. U moderních – zejména pražských – tanečních scén nejen mně (ale stále větší armádě diváků) trochu vadí jakási nevyrovnanost. Pokud premiéra či repríza ze strany interpretů nezačne včas, tak se naprosto nic neděje. Nikdy jsem nezažil upřímnou omluvu. Pokud však divák přijde o trochu později, nebývá vpuštěn!!! Chápu úctu k hercům, celému uměleckému štábu… Ale kupříkladu dispozičně v divadle Ponec by mohli být  opozdilci téměř bezbolestně vpouštěni na horní balkon. Tam by, upřímně řečeno, minimálně rušili… A možná by se to dalo – při troše dobré vůle – vyřešit i v ALTĚ?

A tak se i v industriální ALTÉ čekalo, čekalo a ještě déle čekalo v typickém průchodu před hlavním sálem. A najednou ze dvora tohoto studia pěkně mezi premiérové čekající obecenstvo vjel – osobní automobil. Bez zatroubení! Stylové k tomu, co následovalo po dlouhém, maratónském čekání.

Jak již jsme byli předem z propagačních tiskovin připraveni, jednalo se o autorský počin Martiny Hajdyly Lacové. Těšili jsme se na užití silničních retardérů, na spolupráci jmenovkyně slavné výtvarnice Zuzany Scerankové – Pavly. Ta již zazářila ve známém Buran Teatru v Brně. Otazníky předem panovaly i kolem živé hudby…

Znalí divadelníci, hudebníci i teoretici, opět z Brna, právě vyzdvihovali multiinstrumentalistku a improvizátorku Hanu Foss Minaříkovou. Z Prahy naopak předem zněly pochvalné hlasy na adresu druhé hudebnice Žanety Vítové, spjaté zejména s Pražským improvizačním orchestrem a akordeonem…

Dějištěm „Asemblage“ byl již tradiční a první velký sál studia ALTA. Byl nabit přímo k prasknutí. Sedělo se i na schodech.

Vlastní jeviště ALTY bylo vymezeno dlouhým diagonálně položeným zpomalovacím – autentickým retardérem. Ne každý asi dokonale zná a ví, že je tento rozebiratelný… V levém zadním rohu hracího prostoru se neustále vzdouvá vojenská plachta. Asociuje pohyb, život uvnitř, pod ní. Nad ní – ve stejném vojenském maskovacím designu – visí obří šortky! Ne náhodou evokují červené trenýrky nad pražským Hradem.. Opodál leží několik malých, špičatých betonových hranolů, ostře se tyčících, jakoby z dílny proslulého Bořka Šípka. Ve středním pozadí na levé straně scény se pne totem, vytvořený z rozřezaných koláčů dřeva.

Skutečně, výtvarný rukopis Zuzany Sceránkové výrazně předznamenal celé, bezmála hodinové, představení. Stal se výrazným komponentem civilizačního příběhu a výtvarné artefakty se stávaly pilíři, na nichž inscenace – kromě nápadité choreografie – stála.

A už se vše rozjíždí… Na levé straně sedí dvě (až moc) živé, již zmíněné, hudebnice. S akustickými nástroji, ale i laptopy a dálkovým ovládáním. Na zemi leží šestice tanečnic. Zatím v  klidu téměř letargickém. V kolektivním duchu. Nic nevybočuje, nic neprovokuje. A pak poznenáhlu následuje nevyřčený houpavý apel k pohybu. Hudba – jakoby golemovským šémem – ožívá tanečnice a ony naopak ožívají hudbou…

Ještě stojí jistě za zmínku světelný design. Na něm zapracoval manžel hlavní autorky Jiří Hajdyla. Bylo vidět, že se jedná o manželský „teamwork“. Reflektory ani boďáky nepřebíjely vlastní scénu, nesnažily se za každou cenu exhibicionisticky dominovat… Naopak, byly s hudbou tím, co hnalo „Asemblage“ dopředu.

Celé představení „Asemblage“ přináší celou řadu výtvarně choreografických obrazů. Jde zde o konflikt přirozeného a strojeného pohybu, akustické a elektronické hudby, přírodních výtvarných artefaktů s umělými.

Zajímavý je i kontrast mluvené a zpívané ruštiny v podání Ekateriny Plechkové. Ve stínu „zemanovských“ (sice vojenských) šortek získává aktuální konotace.

Možná, že právě říjen 2018 klade naléhavé otázky… A „Asemblage“ na ně odpovídá s potřebnou razancí. Máme se bát islamistů? Anebo rusky mluvících (a zpívajících) lidí? A anglický název vtipně, avšak důrazně paroduje až nechutné ovlivnění českého slovníku anglo-americkými vzory, které však ve skutečnosti pražádnými pořádnými vzory  nejsou.

Vlastní kontrast hudby s elektronickými a samplovanými zvuky spoluvytváří i užití netradičních nástrojů. A tak zde s tradičním akordeonem kontrastuje například australské didgeridoo. I různé bicí nekonvenční nástroje a prvky.

Zmíněná maskovací plachta v pozadí stále evokuje život. Až v samém závěru představení odhaluje, že ji vzdouvá pouze – ventilátor. Bublina splaskla. Král je nahý. Krásná parodie na módní internetové a bulvárně novinové výmysly.

Asemblage“ je výrazným krokem Martiny Hajdyly Lacové do pomyslného divadelního souboje s Lenkou Vagnerovou & Company. Obě se žensky – avšak prostě a přírodní formou – vyjadřují civilně k civilizační tematice. Každá svým scénickým jazykem a pro ni typickými prostředky.

Věřím, že tento souboj dvou výrazných ženských tanečně choreografických osobností na dálku přinese i další úspěšné inscenace. Minimálně jako “Assemblage”.

Zakončení, až po představení, bylo opět stylové. Tradičně – bez zatroubení – vjelo ze dvora mezi odcházející obecenstvo tentokrát auto nákladní! Tuším, že jakési firmy Svoboda a Bobůrek? Nestačil jsem pořádně registrovat. Byl jsem rád, že jsem uskočil. Bylo i toto předem narežírováno? Možná, že po derniéře „Assemblage“ skončí retardéry zde v průchodu?

Assemblage
Premiéra: 8. 10. 2018, Studio ALTA

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová

Foto: studio ALTA/Vojtěch Sláma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

ASSEMBLAGE – šest tanečnic a retardér

Retardér ještě neznamená, že inscenace bude zpomalena. Anebo, že je určena pouze pro retardované jedince!

V pondělí 8. října uvede Studio ALTA v 19.30 premiéru tanečního představení skupiny ME-SA v choreografii držitelky ocenění Tanečnice roku 2015 Martiny Hajdyla Lacové s názvem „Assemblage“. V představení šestice tanečnic hledá síly, které je a svět kolem nich tvoří i ničí zároveň.

Svérázný ekosystém inscenace v sobě zrcadlí neustálou proměnu, proces zrodu a provázanost vzniku a zániku. „My jsme ty síly, které mění okolí, ale zároveň i my jsme, ať chceme nebo ne, měněni naším okolím, společností. Jsme součástí asambláže, kterou sami tvoříme,“ vysvětluje inspirace dramaturg inscenace Jiří Hajdyla.

Cítila jsem potřebu pracovat s nebezpečím, lákalo mě téma apokalypsy a chtěla jsem nechat prorůst divadlo přírodou“, doplňuje autorka choreografie Martina Hajdyla Lacová.

V inscenaci je ale apokalypsa vnímaná spíše jako proces zrodu něčeho nového, než zánik toho původního. Autoři se obracejí k přírodě a k základním principům existence, hledají inspiraci ve vazbách prvků ve skupenstvích, ve vzájemném působení planet ve vesmíru, ale také ve zvířecí podstatě interpretek, z nichž každá přináší vlastní ženskou esenci – Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková.

Nedílnou součástí představení je živá hudba a scénografie Zuzany Scerankové.

Sceranková zde pracuje se zdánlivě neslučitelnými motivy. Zpomalující a ohraničující pouliční retardér leží vedle organických přírodních prvků. Výsledkem je svět, v němž se prolínají futuristické a postapokalyptické vize s klidnou a samozřejmou dokonalostí přírody.

Tvůrčí tým Assemblage:

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová
Za podpory: MHMP, MK ČR, IVF, ALT@RT / Studio ALTA, SE.S.TA – Centrum choreografického rozvoje

Fotoze zkoušek: Studio ALTA

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Studio ALTA  již deset let v pohybu

Významná pražská scéna pro tanec a performaci bude v srpnu i září slavit své desáté narozeniny!

Letos je tomu již deset let, kdy se Lucia Kašiarová rozhodla vdechnout nový život jedné nevyužívané industriální hale u holešovického Výstaviště. A brzy zde vytvořila pracovní prostor pro profesionální tanečníky. Od té doby se ALTA rozrostla o další tři haly a uměním dnes naplňuje 1 800 čtverečních metrů. Během deseti let se ALTA stala skutečným domovem pro různorodé umělce působící na nezávislé scéně, které kontinuálně propojuje s aktivitami pro děti i komunitními programy. Oslavy proto odrážejí pestrost lidí, kteří se v ALTĚ zcela přirozeně potkávají – od dětí přes techniky k nejrůznorodějším profesionálním umělcům.

ALTA prošla dynamickým vývojem, ale vždy si zachovala svoje hodnoty, které vychází z tance: tolerance, rovnost, hravost, zvídavost, různorodost, či možnost udělat chybu, a stává se tak dle slov Lucie Kašiarové obrazem toho, jak by měl fungovat celý svět. „Nikdy jsem nevěřila, že potkám tolik lidí, kteří jsou kreativní, když jim nabídneš prostředí, kde se nemusí bát být sami sebou“, doplňuje Kašiarová.

A jak budou probíhat oslavy? Již v srpnu do Prahy dorazí hvězdy současného světového tance, které jsou zároveň spřízněnými dušemi ALTY a v minulosti zde opakovaně vyučovali i vystupovali – Julyen Hamilton, Jaro Viňarský, Peter Šavel, Stano Dobák, Renan Martins a Rasmus Ölme. Šestice mužů věnuje ALTĚ předčasný dárek a připraví sérii tréninků, neformálních setkání a veřejných impro jamů. V týdnu 20. až 23. srpna se tak každý večer představí ve zcela jiném složení a předvedou divákům nejrůznější možnosti umělecké improvizace.

  

Samotné zářijové oslavy nabídnou netradiční programy od různorodých skupin, které dělají ALTU ALTOU. „V jádru všech našich aktivit je tanec, nikoli ale jako estetický zážitek, ale jako prostor pro setkání člověka s člověkem, tady a teď, fyzicky, nikoli virtuálně. Léta se snažíme definovat, co je vlastně ALTA. Je fyzická, mnohotvárná a osobní. A právě takové budou i její oslavy,“ říká Karolína Hejnová.  

Jednotlivé večery jsou koncipované jako jednorázové eventy – od pohledů do zákulisí, přes tvůrčí programy pro děti, až po setkání s umělci anebo s techniky, kteří jsou srdcem a motorem každého divadla. Tanec a performance se prolíná celým programem oslav, do popředí se dostane především dvakrát: své desetileté výročí oslaví soubor ME-SA, jeden z prvních rezidenčních souborů ALTY, a pak v závěrečném večeru s titulem ALTA 10×10, kdy deset různých uskupení uvede krátké skeče vytvořené speciálně pro tuto speciální příležitost. Na zasloužené párty se pokřtí publikace k desetiletí ALTY a návštěvníky čeká mnoho dalších překvapení, které by si žádný milovník tance a alternativního umění neměl nechat ujít. 

Buďte také v pohybu a přijďte 12. – 15. září oslavit s ALTOU kulatiny a poznat zákulisí této přední české scény pro současný tanec – vstup na celý program je navíc zdarma!

PROGRAM OSLAV STUDIA ALTA – 10 LET V POHYBU:

12. 9. 16.00 / ALTA by Dětské studio Altík + Mladá krev (Sára Märcová a spol.)

13. 9. 19.30 / ALTA by ME-SA


14. 9. 19.00 / ALTA by technici 


15. 9. 18.00 / ALTA 10×10 (Lucia Kašiarová & Tereza Ondrová, Ufftenživot, Marie Gourdain & tYhle, Jana Novorytová & Bára Látalová, Vojta Švejda & Tomáš Procházka, Peter Šavel, Lenka Tretiagová & TS Light, Holektiv, Markéta Jandová & Andrea Miltnerová. Moderují Michal a Marta Vodenkovi)
15.9. 20:00 / ALTA10 párty

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA už klepe na dveře

ČTP nabídne to nejlepší, co vzniklo za uplynulý rok na české taneční a pohybové scéně. Od 6. do 9. dubna 2017

ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA je za dveřmi!

Letošní ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA se uskuteční 6.–9. dubna 2017 a opět nabídne výběr toho nejzajímavějšího, co vzniklo za uplynulý rok na české taneční a pohybové scéně. ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA (ČTP) se díky svým posledním velmi úspěšným ročníkům etablovala mezi nejvyhledávanější akce svého druhu v Evropě.

„Z nenápadného každoročního festivalu české tvorby se platforma proměnila v hojně navštěvovanou a celosvětově sledovanou akci, jejíž počet zahraničních hostů v roce 2016 poprvé překročil stovku. Úspěch akce není náhodný, odpovídá dynamickému růstu kvality i diverzity české taneční a pohybové scény,říká ředitelka pořádající organizace Tanec Praha Yvona Kreuzmannová.

Platforma představí celkem devět inscenací vybraných odbornou dramaturgickou radou ze 37 přihlášených děl, která doplní ještě tři speciální uvedenía tradičně vítězná inscenace loňské ČTP. Diváci se mohou těšit na díla Jara Viňarského a Petry Tejnorové, souboru Ve rTeDance navazující na spolupráci s režisérem Jiřím Havelkou, nebo dílo uskupení ME-SA, za které byla tanečnice Martina Hajdyla Lacová nominována na Cenu Thálie 2016. Mezi dalšími uvedenými budou soubory 420PEOPLE, Spitfire CompanyOrchestrem BERG, Cirk La Putyka, uskupení tYhle nebo sólové projekty Terezy Hradilkové a Viktora Černického.

Na podzim loňského roku se již podruhé scházela Divácká porota, která si díky evropskému projektu BeSpectACTive! vyzkoušela obdobu práce dramaturgické rady festivalu. Z jejich výběru vzešla tři díla –Švihla Terezy Hradilkové, L/One of the Seven ME-SY a Andreje Petroviče a Study mladého uskupení Holektiv. I když obě poroty hlasovaly nezávisle na sobě, v letošním roce se svým výběrem prakticky shodují. Dílo Study se odborná dramaturgická rada rozhodla zařadit v rámci sekce „Mladá krev“. Speciálního uvedení se dočká také Svěcení jara zralého tanečníka a experimentujícího choreografa Jiřího Bartovance, které vytv ořil pro a se studenty Konzervatoře Duncan Centre, a dále představení pro děti a mládež, které s profesionálním týmem vytvořila Mirka Eliášová pod názvem Momo.

I letos se bude na závěr platformy oceňovat. Mezinárodní odborná porota rozhodne o cenách v kategoriích Taneční inscenace roku a Tanečník / Tanečnice roku. České členy dramaturgické rady v jury doplní zahraniční osobnosti: Anita van Dolen (NL) zeStadsschouwburg Amsterdam, režisérka a dramaturgyně Maja Hriešik (SK), Bettina Masuch (DE) z tanzhausnrw, Anita Mathieu (FR)z Rencontreschorégraphiquesinternationales de Seine-Saint-Denis a Benjamin Perchet (IE) z Dublin Dance Festiva lu.

Z hlasování diváků pak vzejde vítěz Ceny diváka. Další porota složená z odborníků udělí Cenu za světelný design, kterou zaštiťuje Institut Světelného Designu. V porotě pro světelný design zasedne dvojnásobný kandidát Ceny Jindřicha Chalupeckého, výtvarníkRichard Loskot, světelný designer Vladimír Burian, předsedkyní poroty bud e umělecká ředitelka Pražského Quadriennale, absolventka oboru scénografie na pražské DAMU a oboru divadelní scéna na Wayne State University v Detroitu Markéta Fantová. Od loňského roku se také uděluje ocenění pro Manažera roku, iniciované panem Jiřím Opělou. Porotu, která rozhodne o jejím letošním vítězi, tvoří průkopník managementu nezávislého tanečního souboru Jiří Opěla, Manažerka roku 2016 Karolína Hejnová a taneční publicistka Jana Návratová.

I letošní doprovodný program nabídne mnoho příležitostí k setkávání, reflexi a diskusím o stavu českého současného tance a pohybového divadla. Již tradičně se uskuteční neformální burza projektů Meet the Artists, která českým umělcům zprostředkovává přímý kontakt se zahraničními i regionálními prezentry. Choreografické fórum pořádané Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA se tento rok zaměří na práci s prostorem.

23.ročník se odehraje na osmi pražských scénách – PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Alfred ve dvoře, DOX – Centrum současného umění, Experimentální prostor NoD, Jatka78, Divadlo Duncan Centre a La Fabrika.

Celý festival vyvrcholí v neděli 9.dubna uvedením loňské Taneční inscenace roku, kterou se stalo Odtržení souboru Viliama Dočolomanského Farma v jeskyni, a následným slavnostním vyhlášením cen letošního ročníku.

Program festivalu  naleznete  na: www.tanecniplatforma.cz

Dlužno také dodat, že  přípravy na 29. festival Tanec Praha 2017 právě vrcholí. Festival propukne 28. května a přiveze do Prahy a dalších obcí to nejlepší ze světového tance. Diváci se mohou těšit na umělce z Evropy, Asie, Afriky i Latinské Ameriky. Festival se bude konat až do 28. června. 

I letos se mohou diváci těšit na mimořádná představení, která tancem vyprávějí o světě kolem nás – komentují současnou společenskou situaci, nastavují kritické zrcadlo lhostejnosti, smazávají rozdíly mezi jednotlivými kulturami a v neposlední řadě rovněž přinášejí naději.

Mottem letošního festivalu je “Tancem proti předsudkům!” TANEC PRAHA 2017 aspiruje svou dramaturgií na prezentaci tanečního a pohybového umění jako způsobu, jak vzdorovat předsudkům a beze slov komentovat, co se týká v dnešním světě nás všech. Bez předsudků a výtvarně nekonvenčně je pojata také letošní kampaň festivalu, která prostřednictvím výrazných čistých ilustrací stylizuje základní myšlenku vybraných představení.

 

 

Katka Kavalírová

Taneční magazín

 

Studio ALTA zakončí rok dvěma netradičními premiérami

Poslední premiéry roku ve Studiu ALTA: SatSang a Eau de Vie

 

 

 

 

Studio ALTA zakončí rok dvěma netradičními premiérami. Prvního prosince se představí projekt SatSang, který je spoluprací pražského souboru ME-SA, slovenské Taneční společnosti Artyci a muzikanta Maoka. Desátého prosince proběhne první uvedení projektu Eau de Vie Lucie Kašiarové, Petra Šavela a Tomáše Vtípila. Oba projekty jsou improvizovanými, a tudíž neopakovatelnými událostmi, které spojuje n ejen živá hudba na scéně, ale především touha umožnit divákům naplno zažít přítomnost. 

SatSang je mimořádným setkáním zkušených tanečníků a improvizátorů pod koncepčním vedením Zuny Kozánkové. Mimo autorku konceptu se na jevišti představí Martina Hajdyla Lacová, Karolína Hejnová, Milan Kozánek, Dano Raček a Lukáš Homola. SatSang je platformou pro průnik rozdílných tanečních, improvizačních i generačních zkušeností, stejně tak jako průzkumem interakce fyzické akce s živou hudbou. SatSang je oslavou přítomného okamžiku, který v běžném životě nejsme často schopni zachytit a procítit.

„Překlad slova „sat“ je pravda, „sang“ pak společnost. SatSangem je společenství čehokoli, co přináší pravdu. V tomto projektu hledáme pravdu skrz maximální upřímnost bez příkras, absolutní koncentraci na tady a teď. Improvizace silně využívající přítomný okamžik je cestou pro otevřenost mysli k nejrůznějším situacím, vztahům, možnostem vývoje – a může tak být cestou hluboko do našeho nitra.“, doplňuje k projektu autorka konceptu Zuna Kozánková. Před pražskou premiérou 1. prosince ve Studiu ALTA bude projekt uveden i v prostoru DIOD v Jihlavě.

V sobotu 10. prosince naplní Studio ALTA celodenní maraton rituálů se souhrnným názvem Eau de Vie. Autoři popisují Eau de Vie jako sdílenou událost, která vzniká v závislosti na skupině, prostoru a přání prožít něco společně. Dva tanečníci a jeden hudebník ohledávají pravidla události, která jsou v neustálém procesu přeměny. Jistotou jsou inspirace Fridou Kahlo, japonskými gejšami, samurajskými bojovníky a haiku. & bdquo;Eau de Vie je cesta. Cesta skrze ostatní k sobě a od sebe k ostatním.“, přibližuje koncept jeden z autorů, Peter Šavel.

Studio ALTA se neprofiluje pouze jako divadlo prezentující hotová představení, ale i jako tvůrčí hub – podporuje umělecký výzkum a snaží se ho přiblížit divákům. Umožňuje nahlédnout postupy, které běžně zůstávají za zavřenými dveřmi. Improvizace je dnes nedílnou součástí téměř jakékoli tvorby na poli současného tance a její porozumění zvyšuje potenciál diváckého zážitku. Prosincová představení jsou výjimečnou příležitostí zažít vysoce profesionální současný tanec, který se mění každým okamžikem v reakci na dění tady a teď, no zároveň je ukotvený v jasné struktuře.

 

SatSang

Tanec: Zuna Vesan Kozánková, Martina Hajdyla Lacová, Karolína Hejnová, Milan Kozánek, Daniel Raček, Lukáš Homola

Koncepce: Zuna Vesan Kozánková

Hudba: Maok

Fotografie v projekci: Dušan DuPe Petho, Danica Púry

Za podpory: MHMP, MKČR, ALT@RT / Studio ALTA

 

Eau de Vie

Koncept, tanec: Lucia Kašiarová, Peter Šavel

Hudba živě: Tomáš Vtípil

Producent: danceWATCH / Karolína Hejnová

Za podpory: MHMP, MKČR, ALT@RT / Studio ALTA

Zuna Vesan Kozánková  (1973)
Zunino taneční vzdělání začalo na akademické půdě – je absolventkou Taneční konzervatoře a VŠMU v Bratislavě, následně se otevřela novým vlivům během studijních pobytů v Evropě a Asii. Poslední léta silně propojuje tanec se studiem čínské medicíny, akupunktury, shiatsu a taoizmu. Je vyhledávanou taneční pedagožkou, vyučuje na významných evropských školách (např. SEAD) i v souborech současného tance. Stejně tak pracuje s lidmi bez předcházející taneční zkušenosti a učí je rozumět vlastnímu tělu a mít radost z pohybu. Od roku 2014 žije v Orlických horách, kde společně s manželem Milanem buduje umělecké a vzdělávací centrum PANGEA MEETINGPOINT.

Martin Maok Tesák (1974)

Hudebník, multiinstrumentalista, skladatel filmové a divadelní hudby. Narodil se v Bratislavě. Přes deset let vytváří po jménem Maok improvizovanou hudbu s etnickými a experimentálními prvky. Vydal 17 alb, skládal hudbu pro filmy Juraje Jakubiska či cestopisy Pavla Barabáše. Je vyhledávaným tvůrcem divadelní a taneční hudby, mimo domovské Slovensko koncertuje v ČR, Skandinávii, Německu, Polsku či Koreji. Organizuje hudební workshopy, kde účastníky vede k sebevyjádření pomocí hudby a zvuků.

Lucia Kašiarová (1981)

Vystudovala tanec na Konzervatoři v Banské Bystrici a pedagogiku tance na VŠMU v Bratislavě a HAMU v Praze. Autorsky spolupracuje s režisérkou Petrou Tejnorovou (projekty Uhozené květinou, Krajina paměti, Osobní anamnéza, Modrovous, Ias on me dea, Edge) a s herečkou Vandou Hybnerovou (ANGEL-Y, Pokoj, Slow show). Od roku 2007 je ředitelkou ALT@RT, z.ú. a uměleckého prostoru Studio ALTA, které se pod jejím vedením etablovalo v profesionální otevřenou platformu se zaměřením na prezentaci současného živého umění, současného tance a multižánrových projektů. Je iniciát orkou a ředitelkou festivalu slovenského současného tance v Praze HYBAJ HO!

Peter Šavel (1984)

Tanečník, choreograf a taneční pedagog, absolvent bakalářského programu na VŠMU v Bratislavě (pedagogika moderního tance) a P.A.R.T.S. (Performing Arts Research and Training Studios) v Bruselu.

Jeho díla byla již čtyřikrát vybrána mezi prioritní díla prestižní sítě Aerowaves – v roce 2006 (One for you, two for me, ve spolupráci se Stanislavem Dobákem), v roce 2012 (Much More Than Nothing, ve spolupráci s ME-SA), v roce 2013 (Boys Who Like To Play With Dolls, ve spolupráci s Terezou Ondrovou) a v roce 2014 (BAKKHEIA, pro BOD.Y). V současné době žije a tvoří v Bruselu, kde spolupracuje s choreografy Pierrem Droulersem a Salva Sanchisem a věnuje se vlastní tvorbě. Od roku 2014 je rezidenčním umělcem choreografického centra Charleroi Danses.

http://www.petersavel.com/

20161511151338

Taitana Brederová

Taneční magazín

 

Jen nebýt sám

“Let me die in my footsteps” – touha být spolu, touha po dotyku. Kam nás vede?

 

 

 

Brazilský  choreograf  Renan Martins de Oliviera uvedl koncem září v ČR ve studiu Alta svou novou choreografii  (jejíž název byl ovlivněn songem Boba Dylana). Choreografie je doplněna tóny elektrické kytary slovinského  skladatele  Gaspera  Piana.  Gasper Piano doplňuje tanec svými harmonickými tóny, či ruší svými nelibozvučnými skřeky.

5

Na díle spolupracovali také soubor ME-SA a BOD.Y . “Co nového přinést světu, když už všechno bylo objeveno?” říká Renan Martins. “Vytvořili jsme choreografii, ve které nebyl žádný příběh.”  A přece….

4

Silný název, zdá se Vám? Jaké emoce tato choreografie  přináší?

Na počátku vidíme čtyři stojící postavy (sám choreograf Renan Martins, Benjamin Pohlig, Soňa Ferienčíková,Karolína Hejnová) na prázdné, tiché  scéně.  Náhle se semknou, zřejmě jsou poháněné touhou být spolu, ale zdá se, že mezi nimi vzniká jakýsi konflikt. Tento konflikt vyústí až  v udýchaný boj. Nechtějí, nebo nemohou se odtrhnout jeden od druhého, nebo – objímají se snad? Touhy, vášně, lomcující jejich  těly. Konečně  se od sebe odtrhnou, ale ihned se zase semknou. Padají na zem, znovu se semknou, znovu začíná tento udýchaný souboj. Jedna postava skočí té druhé na záda.

3

Chvíli stojí nehnutě sami, sledují se, co teď, kudy  dál? A zase znovu je to k sobě přitáhne.  Náraz, pád, znovu se dají dohromady, opět  spadnou a strnule leží,  opět náraz a  pád,  znovu si skočí na záda…. jindy je zase  postava  doslova vynesena těmi  ostatními do vzduchu.  Nepřipomíná Vám to nic?

Ano, přesně tak to bývá v našem životě. Bráníme se být sami, nechceme se za žádnou cenu odpojit od jiné bytosti a kráčet životem sami. Možná také někomu skočíme na záda, i když obrazně řečeno, ale ta tíha může být naprosto stejná, neseme stejné  břímě.  Snad i chceme  ze vztahu odejít, snad chceme všeho nechat a utéct – ale nemůžeme.  Jsme tolik závislí jeden na druhém. V konfliktu  jednou  vynášíme někoho do nebes, po druhé ho klidně necháme padnout k zemi. Název je výstižn&yacut e;. Nepustíme se jeden druhého, ne a ne. A třeba i zemřít v něčích šlépějích, jenom nebýt sám. Anebo nakonec i dojít k přesvědčení, že je osvobozující a jedinečné být sám sebou a zemřít ve svých vlastních šlépějích.

2

V další části choreografie jdou všichni čtyři  tanečnici  jakýmsi husím pochodem, připomínajícím dětský vláček dlouhou dobu  za sebou, noha následuje nohu, osoba osobu. Zdá se, že zavládla shoda, konflikt je vyřešen. I v životě občas nastává období zdánlivé harmonie.

Klid. Postavy tiše sedí, snad   rokují, zřejmě panuje chvilka souhry, ale kytara Gaspera Piana připomíná spíše zvuk strhaných strun, dalo by se říci, že vyluzuje spíše  skřeky než tóny. Možná je tato pohoda jen dočasná, je tu asi půda pro nový konflikt.  Páry se ale zatím našly, možná dočasně,  ale pro tuto chvíli  našli jeden druhého. Zavládlo  přátelství, radost z okamžiku, kdy jsou lidé spolu, i v těžkých chvílích, i v okamžicích nového  hledání.

1

A je to tu zase. Zběsilý shon, chaos, spěch. Zmatek začíná znovu. Sem tam úsměv, sem tam výkřik,  Proč? Všechno jde v určitých  cyklech, všechno jde jaksi po spirále, stále dokola. Pokud jsme na konci, jsme vlastně na začátku, tak je to v hudbě, v tanci, v životě.

6

A chtěli bychom to vůbec jinak?

 Foto:archiv studio ALTA

Eva Smolíková

Taneční magazín