SE.S.TA nabízí

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA ihned po své vrcholné akci KoresponDance nabízí na sklonku srpna nepřeberné množství aktivit pro vás

ATELIERY – DISKUSE – WORK IN PROGRES
21.–27. srpna
doprovodný program: „Rezidence pro choreografy s koučinkem 2020“

Alicia Cubells – Becka McFadden – Jana Tereková – Eva Urbanová – Karolína Křížová & Andrea Vykysalá – Roman Zotov-Mikshin.

Alicia Cubells

ATELIERY
20.–26. 8. 2020
Studio ALTA

Letní ranní setkání s účastníky

Rezidence pro choreografy s koučinkem“

jsou otevřené pro všechny taneční profesionály.

Přijďte se protáhnout, zatančit si a vyzkoušet různé techniky, warm-upy a postupy, jak rozhýbat nejen tělo…

Navdavkem i svůj vlastní tvůrčí proces.

Každý den vede trénink jiný rezident,

takže si během týdne vyzkoušíte hned několik stylů.

Rezervujte si místa!

Ateliery jsou součástí doprovodného programu

Rezidence pro choreografy s koučinkem“

a povedou je účastníci:

  • Alicia Cubells

  • Becka McFadden

  • Jana Tereková

  • Eva Urbanová

  • Karolína Křížová a Andrea Vykysalá – Holektiv

  • Roman Zotov-Mikshin

Tréninky probíhají každý den od 9.30 do 11 hodin

a jsou otevřené všem zájemcům.

Alice Chauchat

KULATÝ STŮL
VEN Z BLACK BOXU”

23. 8. 2020 I 14.00
NG Praha – Veletržní palác

Kulatý stůl „Ven z Black Boxu“

s podtitulem „znovunacházení estetiky vzájemného spojování se”

zve hosty – choreografy, tanečníky, umělce, teoretiky

k prezentaci dvou přednášek k tématu choreografické praxe v době,

kdy se publikum nemůže shromažťovat ve větších skupinách. Přednášky proběhnou v kombinaci s řízenými diskusemi,

v interakci s pozvanými profesionály taneční scény

i s širokou veřejností.

Když jsou, kvůli koronaviru, divadla vesměs zavřena… A publikum se tak nemůže shromažďovat v početných skupinách,

stává se zvláště naléhavou i jiná choreografické praxe,

než je divadelní představení.

Za posledních 15 let, v Evropě i v Kanadě, pojem praxe hluboce ovlivnil, jak část komunity přemýšlí o tom, co tanec je nebo může být.

Stal se klíčovým pojmem zdůrazňujícím trvání (opakující se v čase) nebo participaci (oslovování svého publika nebo externích diváků),

jako i obnovení zaměření pozornosti

na společenské, konsensuální či emocionální procesy.

V rámci panelu bude Kathy Casey sdílet vybrané projekty,

na kterých v současnosti pracuje

a které podléhají specifickým časovým rámcům i prostředí,

kde black box nevyhnutelně nevyžaduje angažovanost publika.

Casey uvede, jak některá z těchto děl, <%

„VOID RELOADED“ nebo „VOID“? Protiklady v praxi

Když se spojí dobré nápady a (všeho) schopní, je z toho docela průrazný počin. Přesvědčte se v Ponci! Ale nevíme kdy příště???

Poslední lednový den 2019 přímo lákal do PONCE na představení s tajemným názvem „Void Reloaed“. Respektive, na divadelních programech uváděný pouze jako „VOID“. Diváci jistě nebyli zklamáni. A já (jako recenzent) rovněž.

Skupina VerTeDance má bohatou a živou historii. Její vznik se datuje letopočtem 2004. Za patnáct let své existence má na svědomí více než čtvrt stovky projektů. Jeho členky mají i řadu individuálních ocenění, jako „Tanečnice roku“, „Cena Divadelních novin“ či získávaly vavříny na domácích a zahraničních choreografických soutěžích. Jako jediné taneční společenství má VerTeDance na svém kontě nejprestižnější české a moravské ocenění ve sféře současného tance – Cenu za taneční inscenaci roku. Konkrétně se mu této slávy dostalo za tituly „Tichomluva“ (2005), „Kolik váží vaše touha“ (2012) a „Korekce“ (2014).

Již úvodní informace o inscenaci samotné se výrazně liší. Program uvádí, že na sklonku roku 2017 došlo pouze k jejímu jedinému uvedení. Naopak, v kritice Lucie Kocourkové v odborném periodiku OPERA+ se dočítáme, že „Void“ byl uveden v listopadu i prosinci 2017! Šlo tedy o předpremiéru (třeba neveřejnou) a premiéru? Anebo byla tehdejší recenzentka mylně informována?

Void Reloaded“ má jako takové představení silný nápad i vnitřní náboj. Nepostrádá množství originálních inscenačních přístupů – jako je nástup jediného mužského protagonisty z publika – mnohdy však postrádají větší organické propojení. Vzájemnou souvztažnost.

Samotné představení má rytmus, tah i dostatečnou gradaci. Dokonce je kratší, než v programu inzerovaných padesát minut. Nehýří samoúčelnými a neefektivními nápady. Ani se neutápí v nadbytečných světelných a scénických efektech. Vše je podřízeno čtveřici hlavních protagonistů. A ta se své šance zhostila s pokorou i ctí zároveň.

Pouze zdánlivě okrajovou stopu zanechávají v divácích kostýmy. Jejich civilnost ,nenápadnost je zároveň předstupněm provokace. K pregnantním příkladům patří, když majitelka bot obnovené české produkce staré dobré domácí značky „Botas“, začíná mluvit – anglicky!!!

Silnou stránkou „Void Reloaed“ je jeho hudební složka. Není zde pouhopouhým podkresem. Ani chvilkovým navozením situace. Je hybnou složkou celého představení. Hudba zde nejen inspiruje tanečníky, ale je sama dějotvorným prvkem. To nakonec dokumentuje, její autorka Beata Hlavenková, která je – společně s Veronikou Knytlovou – uváděna jako hlavní autorka „Voidu“.

V textu divadelního programu se můžeme dočíst, že jedna z producentek, Radmila Krásenská, je fyzioterapeutkou. Kde hledat její nejzřetelnější stopu? Ve filozofii celé inscenace? V jejím tempu? Či v působnosti na diváka a jeho pozornost?

Hlavním smyslem inscenace je varování před zmatením světů, kultur, vzájemných identit i jazyků. Rádoby „světový“ název se ironicky snaží probudit lidi k tomu, co je jim vlastní. Podnítit je, aby se rozhlíželi kolem sebe, zapátrali po vlastních kořenech a nenechávali se strhnout pozlátkem okolního, pouze rádoby efektního světa. A v neposlední řadě apeluje na českou a slovenskou vzájemnost! Nutí diváky nejen k zamyšlení, ale také k tomu, aby se zastávali toho dobrého v nich. A to se tvůrcům podařilo v míře více než očekávatelné.

Samozřejmě, detailní kritik by zde nalézal ještě množství drobných chyb a nedostatků. Ale ty snad vymizí s reprízami? I když…  Ta další repríza „Voidu“ je tak trochu v nedohlednu… Tak snad nikoli zase až na dva roky?

Velmi kvalitně tištěný program představení nezaujal grafickými experimenty, nýbrž informační hodnotou. Jedinou záhadou v něm je osoba producentky. Ve vnitřní části programu je uvedena Radmila Krásenská. Naopak na závěrečném shrnutí (na deskách tiskoviny) můžeme číst jméno Lucie Novákové… Jako poslední informaci se dozvídáme, že celé představení je věnováno jakési Terce. Tedy, pokud se stalo oné Terce něco hodně špatného, ba tragického, tak se za tento výkon „pozůstalých” určitě nemusí obracet v hrobě!

____________________________________________

VOID RELOADED

Choreografie, koncept: Veronika Knytlová

Tančí : Karolína Křížková, Zdenka Josefi, Alicia Cubells, Martin Talaga
Hudba: Beata Hlavenková, Oskar Török (trumpeta), Patrick Karpentski (kytary/mix)
Light design:David Prokopič
Scéna: Františka Králíková
Producent: VerTeDance, danceWATCH – Karolína Hejnová

Koprodukce: Tanec Praha z ú! Ponec – divadlo pro tanec/ AL@&ART
Produkce: Lucie Nováková, Radmila Krásenská

Premiéra: 28. listopadu 2017 divadlo Ponec Praha – psáno z reprízy 31. 1. 2019

Další reprízy: zatím neuvedeno

Foto: archiv divadla Ponec

TANEČNÍ MAGAZÍN

PONEC uvádí poslední premiéru podzimní sezony

Void – choreografie, jejíž název značí nicotu

Ponec – divadlo pro tanec uvádí v úterý 28. listopadu od 20:00 hod. poslední premiéru podzimní sezony – nový projekt Veroniky Knytlové a souboru VerTeDance nesoucí název Void. Choreografie, jejíž název značí nicotu, vypráví o nekonečných možnostech zpochybnění každé společné chvíle, okamžiku tady  a teď, o hledání jistoty a pevného bodu v neustále se rozrůstající prázdnotě.

Nápad se zrodil během zkoušení představení Naučená bezmocnost v roce 2013,“ vysvětluje choreografka a tanečnice Veronika Knytlová a pokračuje: „Procházeli jsme choreografii bez jednoho člověka a jako by tam s námi byl, přestože nebyl přítomen. Tento fenomén chybění tam, kde bylo cosi dříve plně přítomno, mě začal bytostně zajímat. V představení si tedy zároveň kladu otázku, co všechno je možno odebrat, aby stále něco zůstalo, aby stále bylo čeho se chytit.

V inscenaci tančí tanečníci Karolína Křížková, Zdenka Josefi, Alicia Cubells, Martin Talaga. Autorskou hudbu ušila na míru představení Beata Hlavenková.

Kateřina Kavalírová

Foto: Vojtěch Brtnický 

Taneční magazín