Jak vylhaný životopis

Losers připravují novou pestrou show „Konkurz“ v choreografii Tomáše Pražáka. Její vlastní průběh ovlivní zároveň i diváci!

Novocirkusoví Losers Cirque Company zvou na novou akrobatickou show „Konkurz“. Tentokrát si v inscenaci, jejíž průběh ovlivní sami diváci, vzali na mušku soutěživost, posedlost vítězstvím i cenu, kterou je za úspěch člověk ochoten zaplatit. Show, pestrou jak vylhaný životopis, poprvé uvedou 14. června v Divadle Bravo!. Ta se pak, na letní sezónu, přesune do Anežského kláštera, kam mohou diváci zavítat hned 15., 22. nebo 23. června. Režisérem „Konkurzu“ je Petr Horníček, který je – spolu s Matějem Randárem – i autorem scénáře. Choreografie je dílem Tomáše Pražáka. O hudební doprovod se postaral kytarista a skladatel Kirill Yakovlev.

Rámcem inscenace, plné úchvatné akrobacie, tance a živé hudby, je konkurz na nedefinovanou pozici. Nikdo předem neví, o co se vlastně usiluje a jaké podmínky a předpoklady jsou nutné k vítězství. Každý se proto snaží projevit veškerý svůj talent a schopnosti, být nejlepší. Od příchodu, kdy se osobnost účastníků zredukuje na pořadové číslo, jsou všichni navzájem rivalové. Společné zážitky ale jejich vztahy promění…

Tím, kdo podporuje stále houstnoucí atmosféru nejistoty a nervozity, je postava porotce. Jako zlý loutkář zneužívá své postavení a s rozkoší demonstruje nadvládu nad uchazeči. Provokuje je k posouvání jejich fyzických, duševních i morálních hranic. Svým přístupem probouzí v uchazečích temné stránky jejich osobností, takže v prostředí bez stabilních pravidel postavy začnou pochybovat, zda něčeho dosáhnou, budou-li hrát fér.

Přímými účastníky „Konkurzu“ se stanou samotní diváci. Nejen, že sami rozhodnou o vítězi konkurzu, ale někteří se na okamžik ocitnou ve skupině jeho konkurentů.

V běžném životě se čím dál častěji dostáváme do situací, kdy musíme dokazovat svou kvalitu, kvalifikaci nebo sílu,“ říká principál Loserů, autor, režisér a scénograf „Konkurzu“ Petr Horníček. A dodává: „S narůstajícím trendem, kdy za život vystřídáme hned několik zaměstnání, se o to častěji ocitáme přede dveřmi, do kterých chce naráz vstoupit více lidí. V době, kdy je navíc spousta lidí vlivem pandemie koronaviru nucena změnit obor, vnímáme toto téma jako velmi aktuální.”

Termíny repríz a více informací jsou k dispozici na http://loserscirque.cz/.

Losers Cirque Company: »Konkurz«

Režie: Petr Horníček

Scénář: Matěj Randár, Petr Horníček

Dramaturgie: Matěj Randár

Choreografie: Tomáš Pražák

Hudba: Kirill Yakovlev

Kostýmní výtvarník: Lucie Červíková

Scéna: Petr Horníček

Light design: Michael Bláha

Zvuk: Karel Mařík

Produkce: United Arts

Účinkují: Karolína Křížková, Sára Stoulilová, Ester Josefína Vandasová, Kirill Yakovlev, Petr Dlugoš, Adam Rameš, Lukáš Borik, Petr Dvořák, Jiří Bělka

Hlas: Josefina Horníčková

 

 

Foto: Miloš Šalek

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nepropásněte »PREZIDEMENTY«!

Nová absurdní nonverbální inscenace již brzy na Jatkách78. Divadlo Spitfire Company volně a aktuálně navazuje na svou divadelně společenskou frašku „Antiwords“.

Divadelní soubor Spitfire Company v premiéře představení „Prezidementi“ chystá na diváka přímý satirický útok, využívající zbraně absurdního divadla. Multižánrová provokace se věnuje tématu odsunu asijského jelena zpět do jeho domoviny, aby byl zachráněn jelen domácí. Z jakého důvodu? Protože ten je vůči svému asijskému sokovi méně sexuálně výkonný.

Nonverbální inscenaci doprovází dabing i komentář Saši Rašilova a Lucie Trmíkové. Původně plánované dubnové premiéry v trutnovském divadle Uffo a pražském divadle Jatka78 byly kvůli karanténě zrušeny.

První veřejné uvedení „Prezidementů“ se uskuteční 5. a 6. června 2020 na Jatkách78, reprízy jsou plánovány na podzim 8. a 9. října 2020 na stejné scéně.

Více informací na:

www.spitfirecompany.czawww.jatka78.cz.

Spitfire Company odkazuje touto divadelně společenskou fraškou, pojednávající o nesmyslné tuposti naší politické scény, na svůj projekt „Antiwords“. Čili částečnou adaptaci Havlovy „Audience“. Hry, která se zapsala do mysli diváků po celém světě. A to svým takřka nonverbálním provedením. Fragmenty textu Havlovy „Audience“ se v „Antiwords“ absurdně opakovaly a jako nahrávky doprovázely akci dvou hereček. Ty měly na sobě velké hlavové masky z dílny sochařky Pauliny Skavové.

Podobný princip byl zvolen i v případě „Prezidementů“. Akce na jevišti je výhradně nonverbální a doplňuje ji textový dabing i komentáře Lucie Trmíkové a Saši Rašilova. Osou příběhu je televizní reportáž, pojednávající o odsunu asijských jelenů zpátky do jejich domoviny. Dojde k odsunu asijských jelenů, nebo nedojde? Podepíše prezidement závěrečnou deklaraci potvrzující tento odsun?

K této problematice se v rychlém sledu vyjádří postavy: kancléř Ing. Vít Zmrdoslav Kolouch PhD, první vedoucí odboru pro Veřejné mínění a odboje proti propagandě Radoslav Všeználek, zvěrozvěst Antonín Dukla, politici Jarek Daněk Jelenkura ml., Nacipindula Lamentos, Narcismír Prospěchář Kravounek, Miroslav Pakoň Kunďák, odborníci Slavomír Bajkoš, Gaia Pusinková, Tonda Zírač a Ráďa Nimrodač, umělkyně Mirina Abramovič Čechová, divadelní kritici Jan Y Šmejda, Vladimír Pichulka, Vladimír Zhulec, zpěváci vystupující na akci Milion kopýtek pro domovinu a v neposlední řadě samotný prezidement.

Jak je vidno z výčtu postav, rozhodl jsem se vysmát vlastní tvorbě, sobě i světu, který mě obklopuje,“ říká režisér i autor textu Petr Boháč. A dodává: „Když jsem psal text, nevěděl jsem, že se za chvíli ocitnu v karanténě a že věci, které dávaly smysl, začnou být absurdní, a ty, které byly absurdní již dříve, začnou být bizarní. Pevně věřím, že smích osvobozuje.“

»PREZIDEMENTI«

Dramatizace a režie: Petr Boháč

Peformeři: Saša Rašilov, Lucie Trmíková, Michaela Hradecká, Eva Stará, Karolína Křížková, Simona Rozložníková, Michaela Stará

Hudba a sound-design: Martin Tvrdý

Scénografie: Petr Boháč a Lucia Škandíková

Kostýmy: Petra Vlachynská

Masky: Paulina Skavová, Petra Vlachynská

Lightdesign: Jiří Šmirk

Výroba scény: Jan Rohan

Produkce: Spitfire Company

Koprodukce: UFFO Trutnov, Jatka78

Podpora: hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond ČR
Více informací najdete na: www.jatka78.cz 

Foto: Vojtěch Brtnický

Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„VOID RELOADED“ nebo „VOID“? Protiklady v praxi

Když se spojí dobré nápady a (všeho) schopní, je z toho docela průrazný počin. Přesvědčte se v Ponci! Ale nevíme kdy příště???

Poslední lednový den 2019 přímo lákal do PONCE na představení s tajemným názvem „Void Reloaed“. Respektive, na divadelních programech uváděný pouze jako „VOID“. Diváci jistě nebyli zklamáni. A já (jako recenzent) rovněž.

Skupina VerTeDance má bohatou a živou historii. Její vznik se datuje letopočtem 2004. Za patnáct let své existence má na svědomí více než čtvrt stovky projektů. Jeho členky mají i řadu individuálních ocenění, jako „Tanečnice roku“, „Cena Divadelních novin“ či získávaly vavříny na domácích a zahraničních choreografických soutěžích. Jako jediné taneční společenství má VerTeDance na svém kontě nejprestižnější české a moravské ocenění ve sféře současného tance – Cenu za taneční inscenaci roku. Konkrétně se mu této slávy dostalo za tituly „Tichomluva“ (2005), „Kolik váží vaše touha“ (2012) a „Korekce“ (2014).

Již úvodní informace o inscenaci samotné se výrazně liší. Program uvádí, že na sklonku roku 2017 došlo pouze k jejímu jedinému uvedení. Naopak, v kritice Lucie Kocourkové v odborném periodiku OPERA+ se dočítáme, že „Void“ byl uveden v listopadu i prosinci 2017! Šlo tedy o předpremiéru (třeba neveřejnou) a premiéru? Anebo byla tehdejší recenzentka mylně informována?

Void Reloaded“ má jako takové představení silný nápad i vnitřní náboj. Nepostrádá množství originálních inscenačních přístupů – jako je nástup jediného mužského protagonisty z publika – mnohdy však postrádají větší organické propojení. Vzájemnou souvztažnost.

Samotné představení má rytmus, tah i dostatečnou gradaci. Dokonce je kratší, než v programu inzerovaných padesát minut. Nehýří samoúčelnými a neefektivními nápady. Ani se neutápí v nadbytečných světelných a scénických efektech. Vše je podřízeno čtveřici hlavních protagonistů. A ta se své šance zhostila s pokorou i ctí zároveň.

Pouze zdánlivě okrajovou stopu zanechávají v divácích kostýmy. Jejich civilnost ,nenápadnost je zároveň předstupněm provokace. K pregnantním příkladům patří, když majitelka bot obnovené české produkce staré dobré domácí značky „Botas“, začíná mluvit – anglicky!!!

Silnou stránkou „Void Reloaed“ je jeho hudební složka. Není zde pouhopouhým podkresem. Ani chvilkovým navozením situace. Je hybnou složkou celého představení. Hudba zde nejen inspiruje tanečníky, ale je sama dějotvorným prvkem. To nakonec dokumentuje, její autorka Beata Hlavenková, která je – společně s Veronikou Knytlovou – uváděna jako hlavní autorka „Voidu“.

V textu divadelního programu se můžeme dočíst, že jedna z producentek, Radmila Krásenská, je fyzioterapeutkou. Kde hledat její nejzřetelnější stopu? Ve filozofii celé inscenace? V jejím tempu? Či v působnosti na diváka a jeho pozornost?

Hlavním smyslem inscenace je varování před zmatením světů, kultur, vzájemných identit i jazyků. Rádoby „světový“ název se ironicky snaží probudit lidi k tomu, co je jim vlastní. Podnítit je, aby se rozhlíželi kolem sebe, zapátrali po vlastních kořenech a nenechávali se strhnout pozlátkem okolního, pouze rádoby efektního světa. A v neposlední řadě apeluje na českou a slovenskou vzájemnost! Nutí diváky nejen k zamyšlení, ale také k tomu, aby se zastávali toho dobrého v nich. A to se tvůrcům podařilo v míře více než očekávatelné.

Samozřejmě, detailní kritik by zde nalézal ještě množství drobných chyb a nedostatků. Ale ty snad vymizí s reprízami? I když…  Ta další repríza „Voidu“ je tak trochu v nedohlednu… Tak snad nikoli zase až na dva roky?

Velmi kvalitně tištěný program představení nezaujal grafickými experimenty, nýbrž informační hodnotou. Jedinou záhadou v něm je osoba producentky. Ve vnitřní části programu je uvedena Radmila Krásenská. Naopak na závěrečném shrnutí (na deskách tiskoviny) můžeme číst jméno Lucie Novákové… Jako poslední informaci se dozvídáme, že celé představení je věnováno jakési Terce. Tedy, pokud se stalo oné Terce něco hodně špatného, ba tragického, tak se za tento výkon „pozůstalých“ určitě nemusí obracet v hrobě!

____________________________________________

VOID RELOADED

Choreografie, koncept: Veronika Knytlová

Tančí : Karolína Křížková, Zdenka Josefi, Alicia Cubells, Martin Talaga
Hudba: Beata Hlavenková, Oskar Török (trumpeta), Patrick Karpentski (kytary/mix)
Light design:David Prokopič
Scéna: Františka Králíková
Producent: VerTeDance, danceWATCH – Karolína Hejnová

Koprodukce: Tanec Praha z ú! Ponec – divadlo pro tanec/ AL@&ART
Produkce: Lucie Nováková, Radmila Krásenská

Premiéra: 28. listopadu 2017 divadlo Ponec Praha – psáno z reprízy 31. 1. 2019

Další reprízy: zatím neuvedeno

Foto: archiv divadla Ponec

TANEČNÍ MAGAZÍN

PONEC uvádí poslední premiéru podzimní sezony

Void – choreografie, jejíž název značí nicotu

Ponec – divadlo pro tanec uvádí v úterý 28. listopadu od 20:00 hod. poslední premiéru podzimní sezony – nový projekt Veroniky Knytlové a souboru VerTeDance nesoucí název Void. Choreografie, jejíž název značí nicotu, vypráví o nekonečných možnostech zpochybnění každé společné chvíle, okamžiku tady  a teď, o hledání jistoty a pevného bodu v neustále se rozrůstající prázdnotě.

Nápad se zrodil během zkoušení představení Naučená bezmocnost v roce 2013,“ vysvětluje choreografka a tanečnice Veronika Knytlová a pokračuje: „Procházeli jsme choreografii bez jednoho člověka a jako by tam s námi byl, přestože nebyl přítomen. Tento fenomén chybění tam, kde bylo cosi dříve plně přítomno, mě začal bytostně zajímat. V představení si tedy zároveň kladu otázku, co všechno je možno odebrat, aby stále něco zůstalo, aby stále bylo čeho se chytit.

V inscenaci tančí tanečníci Karolína Křížková, Zdenka Josefi, Alicia Cubells, Martin Talaga. Autorskou hudbu ušila na míru představení Beata Hlavenková.

Kateřina Kavalírová

Foto: Vojtěch Brtnický 

Taneční magazín