Rozhovor s principálem a akrobatem Petrem Horníčkem

„Vždycky jsem hodně snil“

Od dětství se věnoval sportu, pak ho zaujalo čínské bojové umění wu-shu, které studoval nějakou dobu v Číně a je držitelem několika světových mistrovských titulů. K tomu jej zaujala akrobacie a právě v tomto oboru Peter Horníček s kamarádem Zdenkem Moravcem v roce 2010 jako duo DaeMen vyhráli TV soutěž Česko Slovensko má talent a v roce 2014 spolu založili novocirkusovou skupinu Losers Cirque Company, v níž se představil v projektech – The Loser(s), Walls & Handbags, Beach Boy (s), Kolaps a za svůj výkon v inscenaci EGO se dostal do širší nominace na Cenu Thálie. V současné době se věnuje hlavně tréninkům, kde předává své zkušenosti, přípravě nových projektů a vedení skupiny.

Vyrůstal jste v Brně a v dětství jste se věnoval různým sportům jako tenis, fotbal, běh na lyžích, dělal jste karate, taekwondo, lukostřelbu. Co Vás ještě bavilo a jak vzpomínáte na období svého dětství?

„Doma jsem moc neposeděl a rodiče byli rádi, že jsem se chtěl hýbat. Takže mě jeden rok dali na tři sporty, abych si vybral, co mě nejvíc baví. Kromě různých sportů mě hodně bavily kolečkové brusle. Na nich jsme s kamarády „řádili” po Brně. Jinak jsem rád trávil i čas v lese. Hned za domem máme totiž velkou oboru. Stavěli jsme si v něm bunkry a hodně tam trávili volný čas. Vymýšleli jsme různé úkoly, psali kroniku. Prostě krásné dětství …“

Vaše maminka byla pánská krejčová a Vy jste se během středoškolského studia věnoval šití a pro kamarády jste šil kukly a kimona. Šití Vás bavilo a chtěl jste být módním návrhářem. A nakonec jste vystudoval Textilní fakultu na Technické univerzitě v Liberci, ale módním návrhářem jste se nestal. Po škole jste založil s otcem značku pro tanečníky, protože pro ně byl nedostatek tréninkových věcí. Šili jste tepláky, kraťasy, mikiny… Bavilo Vás to, ale pak jste odjel do Prahy a firmu jste prodali a Vy jste si vybral divadlo. Nelitoval jste svého rozhodnutí, dát právě přednost divadlu?

„Vůbec rozhodnutí nelituji. Musel jsem si vybrat, co budu dělat a kde zůstanu. Nyní v divadle svoje znalosti využívám a svoji představu konzultuji s kostýmní výtvarnicí. Ta k různým projektům připravuje návrhy a realizuje pro nás kostýmy.“

Hodně jste se věnoval bojovému umění a v mládí Vás přitahovala Asie a čínské bojové umění wu-shu, ve kterém jste dosáhl několik světových mistrovských titulů. Tento sport jste také měsíc studoval přímo v Číně. Proč právě toto bojové umění?  V jednom rozhovoru jste řekl, že když jste viděl film 36. komnata Shaolinu, velice se Vám v něm líbil souboj dobra a zla, ale i co tam dělali s tělem.

„Již v dětství jsem hodně snil. Hlavně, když jsem ulehnul do postele. To moje fantazie nejvíc pracovala. Filmy o bojovém umění mě hodně inspirovaly a chtěl jsem se naučit, co v nich bojovníci uměli. Dostal jsem se až tak daleko, že jsme s kamarádem několikrát jeli studovat do Číny na univerzitu bojové umění wu-shu. A teď stejně jako znalosti z „textilu” využívám znalosti z bojového umění. Jedno představení dokonce bylo o bojovém umění a gymnastice. Jmenovalo se EGO a bylo o tom, kdy je čas odejít a nechat místo mladším.“

Vaším velkým koníčkem byla akrobacie. Čím Vás tak zaujala? A čím je pro Vás dnes?

„V době, kdy jsem dělal naplno bojové umění wu-shu a jezdili jsme do Číny, tak jsem tam viděl na ulicích akrobacii. Ta se mi též vždy líbila a je i trochu součástí bojového umění. Musíte tam umět dobře skákat a ovládat různé zbraně. Tělo se pak rychle učí další pohyby jako je akrobacie. A pokud Vám to jde, tak je to hnací motor proto, aby se člověk dál a dál posouval. Dnes se v akrobacii snažím najít další a další cesty, jak se z našeho pohledu měnit a ukazovat je divákům v divadle.“

A právě jako akrobat jste se v roce 2004 objevil v hokejové opeře Nagano ve Stavovském divadle v Praze a v roce 2007 jste si zahrál v představení Mistr a žák. Pak jste působil v novocirkusovém souboru Cirk LaPutyka. V roce 2010 jste spolu se Zdeňkem Moravcem jako akrobatické duo DaeMen vyhráli TV soutěž Česko Slovensko má talent. Jak na ten čas vzpomínáte?

„Všechny tyto projekty mě moc bavily. Byl jsem nadšený, že mohu dělat to, co mě baví, a že se to líbí divákům. Chodili jsme cvičit do tělocvičny. Trénovali jsme i dvakrát denně, abychom naši dovednost posouvali a mohli ukazovat těžší a těžší triky. Bylo to krásné období, kdy se naplno věnujete svému pohybovému rozvoji. Rád se všemi vzpomínám na různé historky z tohoto období.“

Se Zdeňkem Moravcem jste vytvořili další společný projekt kabaret a nový cirkus Lidoskop a v roce 2014 založili novocirkusovou skupinu Losers Cirque Company. Co vedlo k založení této skupiny?

„Po výhře v ČSMT jsme začali hodně vystupovat na firemních večírcích, různých akcích a beneficích. To nám ale nestačilo. Měli jsme potřebu dál posouvat to, co umíme. Proto jsme oslovili další kamarády, akrobaty, tanečníky, muzikanty a začali tvořit divadelní projekty. Bylo to tím, že už jsem měl zkušenost z divadla a touhu zkusit něco vlastního.“

Sám jste se představil v projektech – The Loser(s), Walls & Handbags, Beach Boy (s), Kolaps a za svůj výkon v inscenaci EGO jste se dostal do širší nominace na Cenu Thálie za rok 2018. Někde jste řekl, že Vás nominace překvapila a zároveň potěšila. A udělalo Vám radost, že si porota Cen Thálie všimla vašeho souboru a vaší kontinuální práce, ale také nového cirkusu jako oboru. V čem Vás mohou diváci vidět? Na co byste pozval k Vám do divadla?

„V současné době už jen trénuji s naším týmem a snažím se jim předat to, co umím. Dostal jsem se na křižovatku, kde jsem si musel vybrat, zda budu dál vystupovat v inscenacích nebo se budu více věnovat vedení skupiny a přípravám nových projektů. Mám v hlavě spousty nápadů a vizí a ty bych rád realizoval. To už se ale časově neslučuje i se samotným vystupováním na jevišti. Možná se tam někdy vrátím v některém novém projektu, ale teď je moje místo v udržování směru, kam jsme se vydali. Rád bych diváky pozval na všechna naše představení. Snažíme se, aby každé z nich mělo co předat divákům. Aby o nich diskutovali nebo se jen smáli. Chceme je bavit.“

Působíte také jako scénograf (Sancti, Nespoutaní, Nebesa, Konkurz), režisér (Sancti, Branické pověsti, Nespoutaní, Nebesa, Konkurz) i choreograf (The Loser(s). Která z Vašich uměleckých profesí je Vám bližší? 

„Na nezávislé scéně jsem se musel naučit spoustu věcí. Občas všichni musí pomáhat s přípravou před představením. Např. připravit baletizol, nanosit všechny věci pro představení, atd.  Kromě toho jsem na začátku dělal i produkci našim představením. Nemohli jsme si finančně dovolit hodně lidí, takže jsme dělali několik pozic, které v normálním divadle dělá víc lidí. A to zůstává i do teď. Baví mě všechny pozice, protože v každé musíte přemýšlet trochu jinak, a zaměřit se na něco jiného.“

Umíte vůbec odpočívat? Jak rád trávíte chvíle volna? 

„Moc mi odpočívání nejde. Rád pořád něco dělám a přemýšlím, co budeme připravovat v dalších letech. I když se věnuji své rodině, pořád mám nutkání přemýšlet i o divadle. Třeba se dětem bude líbit dělat v divadle :)“

Petr „PeeTee“ Horníček

 

Narodil se 15. 3. 1976 v Brně.

Vystudoval strojní průmyslovku v Brně a poté Textilní fakultu na Technické univerzitě v Liberci, obor projektování konfekční výroby.

V roce 2010 jako duo DaeMen (Petr Horníček a Zdenek Moravec) vyhráli TV soutěž Česko Slovensko má talent. V roce 2012 vytvořili nový projekt Lidoskop a v roce 2014 spolu založili novocirkusovou skupinu Losers Cirque Company, kde působí jako akrobat, scénograf a principál.

Je několikanásobným mistrem v čínském bojovém umění Wu-shu.  

Foto: Fantišek Ortmann, Pavel Hejný, Archiv Losers

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Konkurz

Znáte výběrová řízení? A chcete se stát akrobatem?

V rámci Letní Letné, která každý rok přiláká tisíce diváků (tato novocirkusová show je v krásném prostředí, skvěle připravená   a umělci dělají svou práci s láskou), se letos hrálo od Losers představení Konkurz (mimo to  také Grandiózní).

Kdo nezná situaci kolem výběrových řízení? Kdo nezná nekonečné hodiny čekání, než se dozví, že nebyl vybrán? A kdo by nechtěl být úspěšný? Jenže – vítěz je jenom jeden. Této myšlenky se chytili Losers – a jak jinak, s humorem a s akrobatickými výkony. I podle principála Petra Horníčka je představení pro akrobaty opravdu mimořádně náročné.

Na začátku představení se otřepe hrůzou každý divák, který nechce být vyzván, aby šel na jeviště. Ale někdo si přeje jít na jeviště… A tak se tu ocitne pěkných pár lidiček, co plní různé úkoly (např. musí předvést nafouknutý  igelitový pytlík, na který hodně fouká vítr a jiné dovednosti). Každý dělá, co umí. Až po vybrání hrstky  tzv. úspěšných uchazečů, divák náhle zjišťuje, že jsou to akrobaté sami… Tento překvapivý začátek nikdo nečeká a je to poměrně silný moment, kdy umělci nastupují na scénu. A pak se už dějí věci…

Začíná akrobatické představení a současně se také umělci svěřují se svými pocity: „Nikdy jsem neuspěl na konkurzu, ale na doporučení se to povedlo pokaždé“. Neznáme tu větu  trošku každý z nás?

Celým představením nás vede drsný „porotce“, který si tedy nenechá nic líbit. Všichni musí makat, až se z nich kouří…. Ale adepti se zdají nezdolní.  Někdo zvládá své pocity neúspěchu a strachu smíchem, brekem,  jiný sebevědomím, další medituje, jeden z uchazečů se neustále touží seznámit a nepřetržitě brebtá…. Pocity lidí mohou být různé. Toto vše je doprovázeno robotickou výzvou a doplňujícími informacemi. A jaké že to jsou? Např. Napoleon Bonaparte – „Dělá-li soupeř  chybu, netřeba ho rušit“. A v praxi nám to umělci předvádí. A také – „Úspěšný člověk nestoupá na vrchol nikdy sám. Ale je tam místo jen pro jednoho!“  Historie se neptá, jak jsi dosáhl vítězství, ale kdo!“  A další rozumné poučky, které bychom měli mít na paměti během našich kariér. Opravdu?

Ne vždy každý hraje fér, zejména, jedná-li se o druhé pohlaví… A tak muži obdivují, jak je mladičká dívka „šikovná“ a zřejmě vyhraje, ale její kamarádka si stěžuje, že „toto“ dělá při každém konkurzu…“ (inu, vřele se kamarádí s porotcem).

Každý tedy čeká, že dívka vyhraje. Jenže? I ne. Mužský svět je tvrdý a neúprosný. Musí to být ten nejlepší. Nakonec rozhodnou diváci. O jejich přízeň dva poslední bojují také po svém.

I poslední vyřazovací kolo nezná slitování…. Snaží se každý, ale vítěz je opravdu jen jeden.

Diváci si ho nakonec zvolí sami – jenže! Je opravdu dobré vyhrát tak náročný konkurz???? Jak to asi dopadne???? … A jsme bez vítěze.  A je tu další kolo. Je libo se účastnit? A chceme opravdu být vždy ti nejlepší? Už Waldemar Matuška řekl: „Jsem rád, že jsem druhý. Nezávidím Karlu Gottovi, že je první, nezávidím mu  tu dřinu“.

Myšlenka samotná tohoto představení možná není až tak nabitá emocemi, ale o to více je tu akrobatických výkonů. Umělci jsou více „ve vzduchu“ než na zemi. Vidíme  vzdušnou akrobacii na šále, pyramidy z lidských těl, skoky či pády, při kterých se tají dech, akrobaté létají vzduchem právě tak lehce, jako ty tenisové míčky, co byly součástí konkurzu na začátku. Ke konci se navíc umělci svléknou do trikotů, takže diváci mohou lépe  obdivovat napjaté svaly, které vydávají maximum, co lidské tělo dokáže.

Nesmíme opomenout  vyzvednout ještě jeden překvapivý moment. „Porotce“ hraje na kytaru a tím udává rytmus ostatním, je důležité dělat vše správně…kytara občas zní až agresivně a zlomyslně.  Divák s porotcem  určitě nesympatizuje.  Ale  divák otevře ústa v okamžiku, kdy si dotyčný „tyran“ vyleze po pyramidě z lidských těl až ke stropu, tam si stojí a tvrdohlavě si hraje na svou kytaru….! No, páni!

Dramaturgie se ujal Matěj Randár, režie Petr Horníček. Hudba: Kirill Yakovlev (skvělý výkon), choreografie opět milý Radim Vizváry a Tomáš Pražák.  Pokud jde o akrobaty samotné, nazvali se „baby losers“, neboť patří spíše k mladší generaci umělců (Karolína Křížková, Ester Josefína Vandasová, Sára Stoulilová,  Petr Dlugoš, Adam Rameš, Jiří Bělka, Petr Dvořák a Lukáš Borik).

Představení je tak nabité akrobacií, že divák tají dech od začátku do konce, vlastně ani na chvilku nevydechne. Nevím tedy, co to potom musí udělat s akrobaty samotnými. Na konci je čeká ještě jeden „stupidní“ úkol, vyběhat si prvenství. A postupně odpadávají…. Jak je zvykem, s humorem. („Ty vole, nezdržuj, protože my tady běháme..“)

Konkurz neobsahuje nijakou hlubokou myšlenku, spíše popisuje s humorem situace, které každý moc dobře zná, představení je nabito akrobatickými figurami a divák by si tento kousek z díly Losers rozhodně neměl nechat ujít.

A jak jsme už zvyklí – závěrem potlesk ve stoje!!!! Bravo! a utíkejme do divadla Bravo!

Foto: Letní Letná

Eva Smolíková

Taneční magazín

Jak vylhaný životopis

Losers připravují novou pestrou show „Konkurz“ v choreografii Tomáše Pražáka. Její vlastní průběh ovlivní zároveň i diváci!

Novocirkusoví Losers Cirque Company zvou na novou akrobatickou show „Konkurz“. Tentokrát si v inscenaci, jejíž průběh ovlivní sami diváci, vzali na mušku soutěživost, posedlost vítězstvím i cenu, kterou je za úspěch člověk ochoten zaplatit. Show, pestrou jak vylhaný životopis, poprvé uvedou 14. června v Divadle Bravo!. Ta se pak, na letní sezónu, přesune do Anežského kláštera, kam mohou diváci zavítat hned 15., 22. nebo 23. června. Režisérem „Konkurzu“ je Petr Horníček, který je – spolu s Matějem Randárem – i autorem scénáře. Choreografie je dílem Tomáše Pražáka. O hudební doprovod se postaral kytarista a skladatel Kirill Yakovlev.

Rámcem inscenace, plné úchvatné akrobacie, tance a živé hudby, je konkurz na nedefinovanou pozici. Nikdo předem neví, o co se vlastně usiluje a jaké podmínky a předpoklady jsou nutné k vítězství. Každý se proto snaží projevit veškerý svůj talent a schopnosti, být nejlepší. Od příchodu, kdy se osobnost účastníků zredukuje na pořadové číslo, jsou všichni navzájem rivalové. Společné zážitky ale jejich vztahy promění…

Tím, kdo podporuje stále houstnoucí atmosféru nejistoty a nervozity, je postava porotce. Jako zlý loutkář zneužívá své postavení a s rozkoší demonstruje nadvládu nad uchazeči. Provokuje je k posouvání jejich fyzických, duševních i morálních hranic. Svým přístupem probouzí v uchazečích temné stránky jejich osobností, takže v prostředí bez stabilních pravidel postavy začnou pochybovat, zda něčeho dosáhnou, budou-li hrát fér.

Přímými účastníky „Konkurzu“ se stanou samotní diváci. Nejen, že sami rozhodnou o vítězi konkurzu, ale někteří se na okamžik ocitnou ve skupině jeho konkurentů.

V běžném životě se čím dál častěji dostáváme do situací, kdy musíme dokazovat svou kvalitu, kvalifikaci nebo sílu,“ říká principál Loserů, autor, režisér a scénograf „Konkurzu“ Petr Horníček. A dodává: „S narůstajícím trendem, kdy za život vystřídáme hned několik zaměstnání, se o to častěji ocitáme přede dveřmi, do kterých chce naráz vstoupit více lidí. V době, kdy je navíc spousta lidí vlivem pandemie koronaviru nucena změnit obor, vnímáme toto téma jako velmi aktuální.”

Termíny repríz a více informací jsou k dispozici na http://loserscirque.cz/.

Losers Cirque Company: »Konkurz«

Režie: Petr Horníček

Scénář: Matěj Randár, Petr Horníček

Dramaturgie: Matěj Randár

Choreografie: Tomáš Pražák

Hudba: Kirill Yakovlev

Kostýmní výtvarník: Lucie Červíková

Scéna: Petr Horníček

Light design: Michael Bláha

Zvuk: Karel Mařík

Produkce: United Arts

Účinkují: Karolína Křížková, Sára Stoulilová, Ester Josefína Vandasová, Kirill Yakovlev, Petr Dlugoš, Adam Rameš, Lukáš Borik, Petr Dvořák, Jiří Bělka

Hlas: Josefina Horníčková

 

 

Foto: Miloš Šalek

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Cirk-UFF« bude!

Tradičně v Trutnově – již 11. ročník. Proběhne i na pivovarském komínu!

Jedenáctý ročník oblíbeného a mezinárodně respektovaného festivalu nového cirkusu „Cirk-UFF“ letos v Trutnově proběhne. Organizátoři se museli rozhodnout koncem dubna, kdy ještě nebylo ani v nejmenším jisté, zdali kultura bude moci probíhat alespoň třeba pod širým nebem. Rozhodli se tak, že zhruba rok připravovaný festival organizovat začnou a vypadá to, že se jim risk vyplatí. Dle posledních vyjádření ministerstva kultury a celé vlády je zřejmé, že v termínu festivalu, tedy 2. 6. června již kulturní akce budou moci probíhat venku a s omezeními i vevnitř.

Ano, byl to, samozřejmě, značný risk. Do příprav festivalu jsme, podobně jako každý rok, investovali spoustu času, ale zhruba před dvěma týdny jsem se musel rozhodnout, zdali začneme s jeho reálnou produkcí, což mimo jiné znamená objednávky za dost peněz. Roli v tomto rozhodnutí hrála samozřejmě i skutečnost, že jsme letos získali velkou podporu z Ministerstva kultury, Královéhradeckého kraje i města Trutnova,“ uvedl zakladatel festivalu a ředitel trutnovského polyfunkčního divadla Uffo v jedné osobě, Libor Kasík. S doplněním, že letošní „Cirk-UFF“ chystá 24 – 28 představení, a to podle toho, zdali opravdu bude možno hrát vevnitř. Tedy v Uffu a v šapitó před ním. Produkce budou každopádně probíhat i pod širým nebem, ať už v okolí Uffa, tak i jinde ve městě. Například Eliška Brtnická se se svou show „Hang out“ chystá na pivovarský komín.

Eliška Brtnická

Celkový program festivalu vypadá vskutku přitažlivě. Zájem bude jistě o premiéru oblíbeného a na akrobatické stránce velmi pracujícího souboru Losers Cirque Company, která nese název „Konkurz“. Budou ale i další premiéry, třeba „Bezdéčka“ rovněž velmi oblíbeného novocirkusového uskupení Squadra Sua.

Hlavními hvězdami „Cirk-UFFu“ bývají již tradičně a pravidelně zahraniční hosté. V posledních letech se festival zaměřil na špičkovou a stále se zlepšující australskou scénu. Její představitelé měli přijet i letos. Špičkový australský soubor Circa ale (z důvodu koronavirové pandemie) dorazit nemůže, „Cirk-UFF“ však (podobně jako v září proběhnuvším minulém, desátém, ročníku) přiváží vskutku adekvátní náhradu. Ti, kteří navštívili festival v roce 2015, si budou bezesporu pamatovat chilsko-španělskou dvojici Murmuyo et Merteyeta, která vnesla do trutnovských ulic nečekaně vtipnou, ale i akční atmosféru. Zastavovala tehdy vozidla a jejich řidiče vtahovala do show s názvem „Su-seso Talardo“. Letos Murmuyo et Merteyeta předvede show „Fisura“, která je koncipována jako pokračování „Su-seso Talardo“, ale už poněkud jiným způsobem.

Vstupenky je možné kupovat od 17. 5. přímo v Inforecepci Uffo, anebo online na webu cirkuff.cz nebo uffo.cz.

Foto: archiv CirkUFF

Zuzana Jindrová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN