NERATOV tančil i žil divadlem – MENTEATRÁL 2019

Ve stínu rekonstruovaného chrámu █ Tančily i servírky během obsluhy v místní restauraci █ Celý festival MENTEATRÁL obdivuhodný █ Déšť nebyl překážkou █ Tančírna pod širým nebem.

Šestým rokem přivítal během dovolených a prázdnin Neratov v Orlických horách MENTEATRÁL – festival divadel pracujících s lidmi s mentálním postižením. Ten letošní ročník obětaví organizátoři  divákům připravili v první prodloužený srpnový víkend – od pátku 2. do neděle 4. srpna. Na všechny zájemce čekala téměř desítka divadelních a tanečních představení. Ale rovněž koncerty, letní kino, tančírna pod širým nebem, tematické diskuse i workshopy.

Necelých sto metrů od nádherně rekonstruovaného chrámu Nanebevzetí Panny Marie se odehrávala všechna představení. A také ostatní festivalové dění. A naopak, na vyvýšené plošině nad tím chrámem, kde můžete vyjít (a zdarma) i na varhanní kúr a věž,  bylo příjemné tábořiště pro všechny kempující hosty festivalu.

MENTEATRÁL  je divadelním festivalem i třídenním setkáním divadelních souborů, které pracují s herci s mentálním hendikepem a jsou (nebo mají ambici stát se) součástí české profesionální scény. Tyto soubory vznikly převážně z bytostné potřeby profesionálních umělců, kteří se z různých důvodů potkali ve svém životě a tvorbě s herci s mentálním postižením a rozhodli se tomuto oboru věnovat intenzivně a kontinuálně.

Já osobně vidím hodnotu festivalu právě v možnosti pro všechny zúčastněné soubory i diváky a zahraniční hosty být intenzivně společně na jednom místě s unikátní, intimní atmosférou,” popisuje Honza Čtvrtník, ředitel festivalu a zároveň předseda spolku „Jiné jeviště“, hlavního organizátora festivalu.

Co se skrývá pod názvem „Jiné jeviště“? Jde o spolek, tvořený minulými i současnými studenty DAMU a dalších uměleckých škol, kteří poprvé přijeli do Neratova v roce 2011. Proč? Aby s tamními klienty chráněného bydlení, čili „kamarády“, nazkoušeli divadelní představení. Činnost spolku nakonec vyústila v průběhu roku 2014  v uspořádání prvního ročníku festivalu MENTEATRÁL .

Šapitó, ve kterém bylo stále nabito

Co se týče budoucnosti festivalu, Honza Čtvrtník věří, že i díky MENTEATRÁLU  si divadlo s lidmi s postižením dokáže najít na kulturní scéně pevné místo a nebude muset živořit. A tak se potkáme každý rok v Neratově a budeme moci navzájem vidět tvorbu, diskutovat o našich inscenacích, pokusech, zkušenostech. To všechno samozřejmě s diváky, kterých je, k naší radosti, čím dál tím víc. Hodláme vozit hosty ze zahraničí, kteří mohou být další inspirací. Ta myšlenka není nijak komplikovaná. Komplikovaná a důležitá jsou ale témata, která z festivalu vycházejí, jako začlenění, rovnost, jinakost, tolerance. A to všechno dokážeme prožívat v Neratově tak nějak v radosti s hudbou až do rána.

Letošní ročník speciálně mapoval nejnovější počiny českých profesionálních divadel, pracujících s lidmi s mentálním postižením. Společné debaty a workshopy pak dávaly prostor pro debatu o nejnovějších tendencích, progresi a experimentech specifického divadla.

Neratovský chrám Nanebevzetí Panny Marie je citlivě a úchvatně zrekonstruován. Vévodí mu skleněná koruna střechy. Škoda, že podobně nebyl obnoven kostel v nedalekých Bartošovicích v Orlických horách…

Festival v pátek  2. 8. odpoledne zahájila mše v neratovském kostele. Později své premiérové představení uvedl „domácí” neratovský soubor Jiné jeviště. Pražské Taneční Studio Light mimo své pěvecké pásmo uvedlo také projekt ve spolupráci s pražským divadlem UJETO inscenaci inspirovanou kamarádstvím dětí s herci s lehkým mentálním postižením, tedy kamarádstvím budovaným právě na dřívějších ročnících festivalu. Páteční večer poté vygradoval hudebním duem zpívajících violoncellistek Tara Fuki. Ty své texty zpívají česky, polsky i francouzsky. Jejich písně se pohybují na pomezí klasické hudby, jazzu či folku. Atraktivní vystoupení zaplnilo jedinečný prostor kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Od desáté večerní hodiny pak prostranství MENTEATRÁLU  před červeným šapitó  patřilo obří diskotéce.

Program MENTEATRÁLU byl bohatý a pestrý

V sobotu na MENTEATRÁLU  byla k vidění inscenace Dramatického spolku Jindřich z Janských Lázní a pražských Dr.amAS, divadelního souboru založeného při Národním ústavu pro autismus. Diváci mohli také navštívit inscenaci Divadla Vzhůru nohama z Kladna, divadla UJETO a Divadla Aldente z Brna s hudebně – pohybovým projektem herců, z nichž někteří mají Downův syndrom.

I takto se letos v Neratově zvalo na představení

Déšť pak poněkud narušil brzy po poledni produkci Rozsvícení Neratova h(a)lasem. Ale halasu zde bylo, i přes nepřízeň počasí, dost a dost.

V devět večer potom na všechny čekala Tančírna pod širým nebem. Ta měla opět nebývalý úspěch.

V letním kině se později promítal chorvatsko-slovinský film s případným názvem Dny šílenství.

Noc posléze byla ve znamení světelné instalace Kostel vzhůru. Ta byla zahájena o půl jedenácté večer a pokračovala každých patnáct minut až do půl jedné.

Na festival lákalo v Neratově  doslova každé volné místo

Neděle byla v rytmu workshopů, organizovaných i neformálních diskusí a hlavně patřila vzájemným setkáváním se. Tady se jednalo i o to, aby bylo navázáno pevnější pouto mezi postiženými a těmi, kteří za nimi, jako kamarádi, přijeli.

Diskuse se věnovaly vývoji specifického divadla a jeho aspektům. Workshop naopak řešil využití výtvarných technik v divadelní tvorbě.

Festival zakončila repríza v pátek zde odpremiérovaného představení Ondřeje Matěje – Matisse. Jak již jeho jednoslovný název napovídá, bylo věnováno známému francouzskému malíři. Šlo o multižánrovou inscenaci s prvky činohry, loutkoherectví i tance. A úplnou tečkou byla, opět v kostele, závěrečná festivalová mše.

Vstupné na všechna představení i koncerty bylo již tradičně dobrovolné a festival byl, jako vždy, koncipován bezbariérově. Zájemci, kteří chtěli podpořit dobrou věc, si mohli koupit akreditaci na celý MENTEATRÁL. Anebo se stát festivalovými donátory. Různé podrobnosti o historii festivalu a další zajímavosti naleznete na webu: www.menteatral.cz. 

Nedílnou součástí festivalového programu byly také diskuse a workshopy, jejichž náplň rozhodně nesměřovala jen k odborné veřejnosti. Jednu z předností festivalu vidím v tom, že svou pestrostí a tematickou různorodostí přibližuje divadlo, pracující s lidmi s mentálním postižením, širokému publiku. Díky propojení několika generací, laiků i odborníků, ,kamarádů´ a diváků vznikají nečekaná setkání“, doplňuje žena s tak trochu indiánským křestním jménem Šošana Dědochová, produkční MENTEATRÁLU . 

Improvizovanému stanovému tábořišti vévodilo nefalšované indiánské tee-pee

Mimo představení, probíhající souběžně ve dvou divadelních šapitó, si jedinečná  atmosféra festivalu získávala všechny příchozí doslova na každém kroku. Neratov ožil výtvarnými instalacemi, scénografickými projekty, či již zmíněným letním kinem. Nikomu nevadilo, že se v sobotu po poledni přehnala Orlickými horami doslova dešťová smršť!

Mohu potvrdit osobně, že MENTEATRÁLEM  žil bezezbytku celý Neratov! I nový místní minipivovar Neratov s výtečným pivem Prorok. A přímo při obsluze hostů dokonce tančily servírky (rekrutující se z místní chráněné dílny) v neratovské hospodě!

Trochu jako v Hollywoodu

Festival vznikl za podpory: Ministerstva kultury ČR, Královéhradeckého kraje, Akademie múzických umění v Praze, Sdružení Neratov, Pivovaru Neratov, Divadla DISK a veškerých přátel festivalu.

A po roce na shledání na sedmém ročníku festivalu

Foto a text: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Přijde režisér Strach třeba na představení »STRACH«?

Nejnovější hvězda Letní Letné umně propojuje akrobacii se zpěvem

Silné i křehké, drsné i noblesní, místy temné i protkané jemným humorem… Nejnovější inscenace belgického souboru Théâtre d’Un Jour, kterou letos v létě představí na festivalu Letní Letná, se doslova zaryje pod kůži a vzpomínky na ni budou publikum provázet ještě dlouho poté, co s úsměvem na rtech opustí šapitó.

Trojice akrobatů ze souboru Théâtre d’Un Jour se na Letní Letnou vrací po osmi letech od svého posledního zdejšího triumfu. Ještě jako součást Compagnie XY, tady  v roce 2011, doslova uchvátili zdejší publikum. A to svými akrobatickými výkony, ladnými piruetami a salty i zdánlivě nekonečnými lidskými pyramidami. Na své novince s názvem Strach – A Fear song si ke spolupráci přizvali také sopranistku Julii Calbete, jejíž zpěv provází celé představení a dodává mu zcela nový rozměr. Režiséru a uměleckému vedoucímu Patrikovi Massetovi se v představení podařilo s neuvěřitelnou přirozeností propojit i akrobatické umění, (nejen operní) zpěv, tanec i divadlo.

Théâtre d’Un Jour tak doplnil již dříve oznámené hvězdy Letní Letné: kanadské Cirque Alfonse, francouzské Cirque Aïtal a unikátní seskupení 13 umělkyň a jejich PDF Projet (Projekt PDF). 16. ročník mezinárodního festivalu Letní Letná proběhne mezi 14. srpnem a 1. zářím a opět představí českému publiku bohatý svět nového cirkusu v jeho nejrůznějších podobách. Více informací a předprodej vstupenek na www.letniletna.cz.

Na Letní Letnou se vrátí také oblíbení kanadští vousáči s troufalou novinkou Tabarnak. „Je to něco jako novocirkusová fiesta, hudba stoupající k oblakům. Je to pozvánka na společnou sešlost, na oslavu nebe a pekla a všeho mezi tím,“ popisují Tabarnak akrobaté z Cirque Alfonse a zvou všechny návštěvníky na anarchisticko-poetickou „křížovou cestu“, plnou humoru a nadsázky a energické živé muziky.

Cirque Aïtal alias Viktor Cathala a Kati Pikkarainen představí své nejnovější představení Saison du Cirque (Cirkusová sezóna). V něm přenesou návštěvníky do světa, kde se tradiční cirkus potkává s tím současným. Jedinečná podívaná, která propojuje řadu stylů a talentů z celého světa: od sourozenců Kanakových z východní Sibiře, kteří s ohromující lehkostí stále a znovu létají vzduchem, přes švédského žongléra Matiase Salmenaha, jehož umění popírá zemskou přitažlivost až po talentovaného voltižéra a jezdeckého akrobata Ludovica Baladina. A samozřejmě samotní Viktor a Kati, kteří teprve jsou tím pravým ztělesněním nového cirkusu.

Na Letní Letnou dorazí seskupení umělkyň, jaké Evropa ještě neviděla! Artistky z předních francouzských novocirkusových souborů přivezou do Prahy unikátní představení s názvem PDF Projet (Projekt PDF), které diváci Letní Letné uvidí jako jedni z mála mimo Francii. Sedmnáct žen na scéně znázorňuje eklektický vesmír s barvitou estetikou. Míchají různé druhy akrobacie a divadla. Hrají slavnostní výbušné a hravé, leč riskantní představení, které vás rozhodně nenechá v klidu.

Vstupenky je možné zakoupit on-line na www.letniletna.cz. Zájemci si mohou rovněž zakoupit dárkové vouchery v hodnotě 650,-  nebo 1.300,- Kč, které lze využít na nákup vstupenek na libovolná představení.

Mezinárodní festival Letní Letná pořádá společnost Gaspard, z.s. za podpory Hlavního města Prahy, Ministerstva Kultury České republiky a Prahy 7.

Foto: František Ortman a archiv

Lucie Čunderlíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Racek míří nahoru, LOSERS spíše dolů

Na Letní Letné proběhla premiéra inscenace „Vzduchem“ souboru  Losers Cirgue Company

Losers Cirque Company patří k našim nejlepším akrobatickým souborům.  Stalo se už pravidlem, že každý rok   přichází s   novou inscenací na festival  Letní Letná.  A přesně tak tomu  bylo i 23. srpna, kdy natěšení diváci mohli zhlédnout tanečně- akrobatickou inscenaci „Vzduchem“.

Předlohou k tomuto dílu byla kniha Richarda Bacha „Jonathan Livingston Racek“, kterou se hlavní tvůrce Matyáš Ramba inspiroval. Základní myšlenkou je překonávání hranic, a to jakýchkoli. Podle  autorů samotných, racek díky vášni pro let překonal své hranice, naučil se létat a tím inspiroval další racky. Únavou usíná ve stoje, překonává zlomené křídlo a dokonce i smrt…

To jsou jistě silné myšlenky.  Ale slabou stránkou inscenace je, že divák by musel knížku znát. Pokud ano, pak  samozřejmě  tyto  hluboké myšlenky, vyjádřené špičkovou akrobacií, vnímá. Ale nepředpokládám, že každý v hledišti tuto knihu nutně četl. Divák neznalý anotací či knížky  hledí poněkud  zmateně, cože se to na jevišti vlastně děje a příliš se neorientuje.

Typicky „loserovský“ humor  tu postrádáme, dokonce ani akrobacie, kterou diváci tolik žádají a vyhledávají, není zastoupena do té míry, jako v předchozích inscenacích. Vzpomínám na dobu, kdy po celé představení divák prakticky nevydechl a se zatajeným dechem sledoval akrobatické výkony. Představení byla dynamická, nabitá humorem a  hlavní myšlenka byla od začátku do konce velmi dobře čitelná. Uznávám, že v případě  „Kolapsu“ a „Vzduchem“,  není možné „naservírovat“ zcela jednoznačně všechny pocity a je čistě na divákovi, aby si je našel, ale Losers už jaksi nejsou takovými Losers, jak je divák poznal a zamiloval si. Petr Horníček  říká: „Nechtěli jsme se opakovat, bylo naším záměrem udělat zcela odlišné představení, než byla naše předchozí. Nebojíme se jít jiným směrem  a necháváme každého vybrat si, co se mu líbí. Jdeme si svou   vlastní cestou. A třeba zase příště uděláme něco humorného.“ 

Určitě nelze než s Horníčkovými slovy souhlasit, přesto ale hlavní téma loňské inscenace „Kolaps“ a inscenace „Vzduchem“ jsou si dost podobná.  Překonávání sebe sama, překonávání kolapsů. Opravdu se Losers neopakují?  A půjdu-li ještě dál, představení „Kolaps“ bylo pro diváka jistě čitelnější než „Vzduchem“. Petr Horníček říká: „Vzduchem“  je hlavně o pocitech, akrobacie je tu méně.“

A co nám vlastně „Vzduchem“ vypráví?  Muž na prázdné scéně skládá papírovou vlaštovku. Vyhodí ji do vzduchu a čtveřice akrobatů (tedy racků) víří kolem s pronikavými skřeky.  Muž je fascinovaně sleduje. Ale nedokáže se jim přiblížit. Možná  by rád nějakého chytil, ale jaksi se do provazů zamotává. Sítě, na kterých později akrobaté předvádí své kousky, můžeme chápat jako nástrahu, ale  i záchranu, pokud někdo padá.

Pětice akrobatů (jedna dívka a čtyři mladí muži) předvádí špičkovou akrobacii na tyčích, která se opravdu přibližuje ptačí lehkosti a samozřejmosti. Tyč je dost vratká pro jednoho člověka, natož pro dva, tři… Výstup artistky až ke stropu šapitó (a to bez jištění) se jeví jako velmi nebezpečný a diváci ani nehlesnou.

V pozadí  je živý hudební doprovod Vladimíra Mikláše, který  akrobaty doplňuje zvukem kytary a dalších hudebních nástrojů.  Je to také poprvé, co Petr Horníček na jevišti nevystupuje. Proč? Petr vysvětluje: „Inscenací máme  hodně, vystupujeme také v zahraničí a já opravdu nemohu být všude.“

Bezesporu stojí za to vyrazit na  Letní Letnou  na představení  „Vzduchem“. Mluvíme-li o akrobacii, zůstávají Losers jen těžko překonatelní.  Přesto  se ale nemohu zbavit dojmu, že pokud bych neznala  předchozí inscenace  „Loser(s)”, „Walls and Handbags“, „Beach Boys“ či  „Kolaps“, nepovažovala bych Losers Cirque Company za českou elitu a výjimečně dobrý  soubor,   ale jen za velmi dobrý soubor.

Inscenaci „Vzduchem“ můžete vidět na Letné do 2. září 2018.

Foto: archiv Letní Letná

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN