Štítek: šapitó

Losers Cirque Company patří k našim nejlepším akrobatickým souborům.  Stalo se už pravidlem, že každý rok   přichází s   novou inscenací na festival  Letní Letná.  A přesně tak tomu  bylo i 23. srpna, kdy natěšení diváci mohli zhlédnout tanečně- akrobatickou inscenaci „Vzduchem“.

Předlohou k tomuto dílu byla kniha Richarda Bacha „Jonathan Livingston Racek“, kterou se hlavní tvůrce Matyáš Ramba inspiroval. Základní myšlenkou je překonávání hranic, a to jakýchkoli. Podle  autorů samotných, racek díky vášni pro let překonal své hranice, naučil se létat a tím inspiroval další racky. Únavou usíná ve stoje, překonává zlomené křídlo a dokonce i smrt…

To jsou jistě silné myšlenky.  Ale slabou stránkou inscenace je, že divák by musel knížku znát. Pokud ano, pak  samozřejmě  tyto  hluboké myšlenky, vyjádřené špičkovou akrobacií, vnímá. Ale nepředpokládám, že každý v hledišti tuto knihu nutně četl. Divák neznalý anotací či knížky  hledí poněkud  zmateně, cože se to na jevišti vlastně děje a příliš se neorientuje.

Typicky „loserovský“ humor  tu postrádáme, dokonce ani akrobacie, kterou diváci tolik žádají a vyhledávají, není zastoupena do té míry, jako v předchozích inscenacích. Vzpomínám na dobu, kdy po celé představení divák prakticky nevydechl a se zatajeným dechem sledoval akrobatické výkony. Představení byla dynamická, nabitá humorem a  hlavní myšlenka byla od začátku do konce velmi dobře čitelná. Uznávám, že v případě  „Kolapsu“ a „Vzduchem“,  není možné „naservírovat“ zcela jednoznačně všechny pocity a je čistě na divákovi, aby si je našel, ale Losers už jaksi nejsou takovými Losers, jak je divák poznal a zamiloval si. Petr Horníček  říká: „Nechtěli jsme se opakovat, bylo naším záměrem udělat zcela odlišné představení, než byla naše předchozí. Nebojíme se jít jiným směrem  a necháváme každého vybrat si, co se mu líbí. Jdeme si svou   vlastní cestou. A třeba zase příště uděláme něco humorného.“ 

Určitě nelze než s Horníčkovými slovy souhlasit, přesto ale hlavní téma loňské inscenace „Kolaps“ a inscenace „Vzduchem“ jsou si dost podobná.  Překonávání sebe sama, překonávání kolapsů. Opravdu se Losers neopakují?  A půjdu-li ještě dál, představení „Kolaps“ bylo pro diváka jistě čitelnější než „Vzduchem“. Petr Horníček říká: „Vzduchem“  je hlavně o pocitech, akrobacie je tu méně.“

A co nám vlastně „Vzduchem“ vypráví?  Muž na prázdné scéně skládá papírovou vlaštovku. Vyhodí ji do vzduchu a čtveřice akrobatů (tedy racků) víří kolem s pronikavými skřeky.  Muž je fascinovaně sleduje. Ale nedokáže se jim přiblížit. Možná  by rád nějakého chytil, ale jaksi se do provazů zamotává. Sítě, na kterých později akrobaté předvádí své kousky, můžeme chápat jako nástrahu, ale  i záchranu, pokud někdo padá.

Pětice akrobatů (jedna dívka a čtyři mladí muži) předvádí špičkovou akrobacii na tyčích, která se opravdu přibližuje ptačí lehkosti a samozřejmosti. Tyč je dost vratká pro jednoho člověka, natož pro dva, tři… Výstup artistky až ke stropu šapitó (a to bez jištění) se jeví jako velmi nebezpečný a diváci ani nehlesnou.

V pozadí  je živý hudební doprovod Vladimíra Mikláše, který  akrobaty doplňuje zvukem kytary a dalších hudebních nástrojů.  Je to také poprvé, co Petr Horníček na jevišti nevystupuje. Proč? Petr vysvětluje: „Inscenací máme  hodně, vystupujeme také v zahraničí a já opravdu nemohu být všude.“

Bezesporu stojí za to vyrazit na  Letní Letnou  na představení  „Vzduchem“. Mluvíme-li o akrobacii, zůstávají Losers jen těžko překonatelní.  Přesto  se ale nemohu zbavit dojmu, že pokud bych neznala  předchozí inscenace  „Loser(s)“, „Walls and Handbags“, „Beach Boys“ či  „Kolaps“, nepovažovala bych Losers Cirque Company za českou elitu a výjimečně dobrý  soubor,   ale jen za velmi dobrý soubor.

Inscenaci „Vzduchem“ můžete vidět na Letné do 2. září 2018.

Foto: archiv Letní Letná

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN