Přijde režisér Strach třeba na představení »STRACH«?

Nejnovější hvězda Letní Letné umně propojuje akrobacii se zpěvem

Silné i křehké, drsné i noblesní, místy temné i protkané jemným humorem… Nejnovější inscenace belgického souboru Théâtre d’Un Jour, kterou letos v létě představí na festivalu Letní Letná, se doslova zaryje pod kůži a vzpomínky na ni budou publikum provázet ještě dlouho poté, co s úsměvem na rtech opustí šapitó.

Trojice akrobatů ze souboru Théâtre d’Un Jour se na Letní Letnou vrací po osmi letech od svého posledního zdejšího triumfu. Ještě jako součást Compagnie XY, tady  v roce 2011, doslova uchvátili zdejší publikum. A to svými akrobatickými výkony, ladnými piruetami a salty i zdánlivě nekonečnými lidskými pyramidami. Na své novince s názvem Strach – A Fear song si ke spolupráci přizvali také sopranistku Julii Calbete, jejíž zpěv provází celé představení a dodává mu zcela nový rozměr. Režiséru a uměleckému vedoucímu Patrikovi Massetovi se v představení podařilo s neuvěřitelnou přirozeností propojit i akrobatické umění, (nejen operní) zpěv, tanec i divadlo.

Théâtre d’Un Jour tak doplnil již dříve oznámené hvězdy Letní Letné: kanadské Cirque Alfonse, francouzské Cirque Aïtal a unikátní seskupení 13 umělkyň a jejich PDF Projet (Projekt PDF). 16. ročník mezinárodního festivalu Letní Letná proběhne mezi 14. srpnem a 1. zářím a opět představí českému publiku bohatý svět nového cirkusu v jeho nejrůznějších podobách. Více informací a předprodej vstupenek na www.letniletna.cz.

Na Letní Letnou se vrátí také oblíbení kanadští vousáči s troufalou novinkou Tabarnak. „Je to něco jako novocirkusová fiesta, hudba stoupající k oblakům. Je to pozvánka na společnou sešlost, na oslavu nebe a pekla a všeho mezi tím,“ popisují Tabarnak akrobaté z Cirque Alfonse a zvou všechny návštěvníky na anarchisticko-poetickou „křížovou cestu“, plnou humoru a nadsázky a energické živé muziky.

Cirque Aïtal alias Viktor Cathala a Kati Pikkarainen představí své nejnovější představení Saison du Cirque (Cirkusová sezóna). V něm přenesou návštěvníky do světa, kde se tradiční cirkus potkává s tím současným. Jedinečná podívaná, která propojuje řadu stylů a talentů z celého světa: od sourozenců Kanakových z východní Sibiře, kteří s ohromující lehkostí stále a znovu létají vzduchem, přes švédského žongléra Matiase Salmenaha, jehož umění popírá zemskou přitažlivost až po talentovaného voltižéra a jezdeckého akrobata Ludovica Baladina. A samozřejmě samotní Viktor a Kati, kteří teprve jsou tím pravým ztělesněním nového cirkusu.

Na Letní Letnou dorazí seskupení umělkyň, jaké Evropa ještě neviděla! Artistky z předních francouzských novocirkusových souborů přivezou do Prahy unikátní představení s názvem PDF Projet (Projekt PDF), které diváci Letní Letné uvidí jako jedni z mála mimo Francii. Sedmnáct žen na scéně znázorňuje eklektický vesmír s barvitou estetikou. Míchají různé druhy akrobacie a divadla. Hrají slavnostní výbušné a hravé, leč riskantní představení, které vás rozhodně nenechá v klidu.

Vstupenky je možné zakoupit on-line na www.letniletna.cz. Zájemci si mohou rovněž zakoupit dárkové vouchery v hodnotě 650,-  nebo 1.300,- Kč, které lze využít na nákup vstupenek na libovolná představení.

Mezinárodní festival Letní Letná pořádá společnost Gaspard, z.s. za podpory Hlavního města Prahy, Ministerstva Kultury České republiky a Prahy 7.

Foto: František Ortman a archiv

Lucie Čunderlíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Smrt si vybrala – VÁCLAVA POSTRÁNECKÉHO

Zemřel herec, režisér a emeritní prezident Herecké asociace Václav Postránecký. Zaskvěl se v mnoha filmech jako „Smrt si vybírá“, „S tebou mě baví svět“, „Bobule“, na divadelních prknech i před rozhlasovým a dabingovým mikrofonem. Spolupracoval i s významným choreografem Lubošem Ogounem.

Václav Postránecký se narodil 8. září 1943 v Praze. K herectví se měl od dětství. Začínal v legendárním Dismanově dětském rozhlasovém souboru a brzy si zahrál i v několika filmech pro děti a mládež – premiérově jako devítiletý v příběhu „Konec strašidel“. Následovala asi jeho nejslavnější dětská role Karla Prouzy v titulu režiséra Oty Hofmana „Punťa a čtyřlístek“.

Nebyl jsem tenkrát herec, ale účinkující. V tom je velký rozdíl. Řada lidí si to plete, protože všichni říkají, že jsou herci, ale mnoho účinkujících jimi není,“ podotýkal, s humorem sobě vlastním, ke své začátečnické herecké praxi sám Václav Postránecký.

Ačkoli se chtěl věnovat divadelnictví, vyučil se zámečníkem. „Bylo to přání mého otce, který byl hodně levicově orientován a věřil, že dělnická třída bude vždycky vládnout. Trval na tom, že se musím jít vyučit. Tak jsem jeho přání splnil, výuční list jsem mu předal a nikdy jsem to nedělal,“ vysvětlil o hodně později v jednom novinovém rozhovoru.

A když se později nedostal na DAMU, začal pracovat jako jevištní technik v libereckém divadle. Prostě, aby byl divadlu blíž. A poté nastoupil jako elév v Uherském Hradišti. „První profesionální smlouvu jsem podepsal 14. září 1960 za plat 460 korun měsíčně, ještě jsem z toho půjčoval prachy,“ zavzpomínal Postránecký. Na Moravě ještě zůstal, pouze se přesunul blíže ku Praze – do Brna. „Nemám vysokou hereckou školu. Takže, když jsem přišel do Brna, kde každý kolega byl profesor na škole, měl jsem problémy. Dokonce si stěžovali studenti, jak to, že přijímají lidi, kteří nemají odborné vzdělání. Tím mysleli mě, takže jsem byl ve velikém ohni. Ale nakonec se mi tam podařilo docela navázat kontakty a přesvědčit i takového pana Sokolovského, a to nebylo lehké,“ upozorňoval Postránecký.

Režisér Evžen Sokolovský starší ho, mimo jiné, obsadil také do nastudování Shakespearova „Snu noci svatojánské“, kde se seznámil se svou ženou Helenou, tenkrát studentkou baletní konzervatoře. Nejen ji prý okouzlil svými akrobatickými výkony: „Když jsem totiž po prázdninách předvedl režiséru Sokolovskému, co jsem s gymnastickým olympionikem Růžičkou a choreografy Lubošem Ogounem a Šprlákem připravil, několik minut neuměl zavřít pusu. Já skákal salta s vrutem, piruety, rondáty. A všechny děti v Brně chtěly hrát divadlo, a jen roli Puka.“

Pak již směřovaly divadelní kroky Václava Postráneckého do Prahy.

V Městských divadlech pražských, konkrétně na scéně divadla ABC, se zaskvěl rolí v inscenaci „Čtrnáctý hrabě Guerney” a zejména roku 1975 v Gorinově titulu „Zapomeňte na Hérostata“ v režii Ladislava Vymětala. To byl obrovský divadelní zážitek. Jeden z největších té doby.

Byl i v zorném poli řady filmových a televizních režisérů.

Jednou z prvních Postráneckého větších dospěláckých” filmových rolí byla úloha amatérského detektiva Honzy Marka  v titulu Václava Vorlíčka  Smrt si vybírá”. Po boku Jany Šulcové v roli zpěvačky. Ta ale ve filmu nezpívala. Za ni natočila písničky Marie Rottrová.

Václav Postránecký, Jana Šulcová a legendární (předčasně zesnulý) kapelník Plameňáků Marie Rottrové Richard Kovalčík ve filmu „Smrt si vybírá”

Pak již následovalo angažmá v Národním divadle, kde ho čekaly další desítky hereckých výzev.

Václav Postránecký měl možnost hrát i v desítkách televizních seriálů. Namátkou jmenujme „Nejmladší z rodu Hamrů“, „Ve znamení Merkura“, „Třicet případů majora Zemana“, „Létající Čestmír“, „Zlá krev“, „Rodáci“, „Dnes v jednom domě“, „Cirkus Humberto“, „Dobrodružství kriminalistiky“, „Bylo nás pět“, „Četnické humoresky“, „Náves“, „Doktoři z Počátků“, „Vinaři“ anebo „Krejzovi“.

Rád se objevoval i v rozhlasových studiích, kde vytvořil role v desítkách rozhlasových her. Ale načetl i zajímavé komentáře.

Mnoho rolí „na dálku” ztvárnil i v dabingu. Jeho hlasem mluvil třeba Peter Sellers, Anthony Hopkins nebo Dustin Hoffman. V roce 2005 obdržel Cenu Františka Filipovského za nadabování Jacquesa Villereta ve filmu „Zločin v ráji“.

Obecně méně známá, nikoli však nevýznamná, je jeho režijní práce. Ať již v divadelním prostředí anebo před kamerami.

Vyzkoušel si i divadelní režii na titulech „Ocelové magnólie“, „Dámský krejčí“ anebo „Baron Prášil“. Pro Českou televizi natočil horor „Travis“, na námět Jiřího Hanáka, k němuž si napsal i scénář.

Nabyté herecké i životní zkušenosti předával jako pedagog filmového herectví na FAMU. Byl svého času také prezidentem Herecké asociace.

Jsem rád, že jsem si mohl po boku Václava Postráneckého zahrát. Nikoli na divadelních prknech. A také ne v televizi anebo filmu. Nastoupil ve středové řadě za mé fotbalové mužstvo herců a zpěváků FC Praha, proti ženskému týmu FEMINA, v Benešově, roku 1983.

Čest jeho památce.

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN