Unikátní on-line divadlo

Přímo z pražské Winternitzovy vily. Již v druhé březnové pondělí!

Divadelní představení „Jiní hrají za nás” vypráví o Welsových, na které se mělo zapomenout. Část rodiny zemřela v noci z 8. na 9. prosince 1944 v Osvětimi. V noci, kdy před 77 lety nacisté zavraždili 3792 českých Židů, včetně Idy, Rudolfa a Martina Welsových. Druhou světovou válku přežil jen Tomáš Wels, který utekl do Anglie, kde bojoval v řadách RAF.

Dokumenty, fotografie a rodinné paměti uchovával Tomáš v krabici ve skříni a nikdy o svých příbuzných a jejich smrti nemluvil. Po jejich stopách se vydal až jeho syn Colin Wels.

Divadelní představení mělo původně zakončit výstavu „Není noci tak tmavé”, která v prostorách pražské Winternitzovy vily na podzim 2020 přibližovala osudy této rodiny. Představení se vzhledem ke koronavirové situaci nemohlo hrát před diváky, proto se dočkalo zpracování ve formě krátkého filmu, která diváci budou moct sledovat nyní, v pondělí 8. března od 20.00 hodin.

»Jiní hrají za nás«

Hrají: Lea Švejdová, Jiří Weinberger, Jan Burda, Timotej Ciprys, Sebastián Hájek

Režie: Tamara Pomoriški

Kamera: Vojtěch Votýpka

Zvuk: Lukáš Kosek

Střih: Vojtěch Votýpka, Matěj Pospíšil

Stopáž filmu: 30 min

Děkujeme rodině Welsových za přístup k rodinnému archivu. Za zprostředkování materiálů děkujeme Davidu Vaughanovi, autorovi výstavy „Není noci tak tmavé“.

Za poskytnutí prostor ke zkoušení a natáčení ve Winternitzově vile patří díky Kristině a Davidovi Cysařovým.

Velký dík patří nedávno zesnulému spisovateli Zbyňku Hejdovi, který výchozí materiál zredigoval a zajistil jeho první vydání.

Událost pořádá Paměť národa a Paměť národa Vzdělávání. On-line: youtube.com

Termín: pondělí 8. března 2021 v 20.00 UTC+01.

Cena: zdarma.

Přístupnost: veřejná – kdokoli na Facebooku i mimo něj.

TIMING

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pražské múzy

Z Michnova paláce až k vám domů do pokoje

Milí čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU, příznivci Pražských múz,

koronavirová situace není příznivá pro konání koncertů pro veřejnost, proto jsme se i my přesunuli do on-line prostoru.

V únoru jsme pro Vás natočili koncert věnovaný múze Euterpé.

V programu vystoupila klarinetistka Anna Paulová a akordeonista

Jiří Lukeš.

 Zde jej můžete zhlédnout společně s námi:

https://youtu.be/laeuAWgaDMY 

 

Pevně věříme, že se co nejdříve opět budeme moci setkat na koncertech.

Přejeme vám pěkný hudební zážitek a děkujeme za podporu.

 

Pražské múzy

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Za LADISLAVEM ŠTAIDLEM

Odešel velký hudebník, skladatel, zpěvák, manažér, podnikatel, ale také velmi talentovaný spisovatel

V poslední letošní lednový víkend celý český (nejen) hudební svět zasáhla velmi smutná zpráva: „Ve věku pětasedmdesáti let zemřel kapelník a skladatel Ladislav Štaidl“.

Ladislav Štaidl se pro mnohé stal tím, „který stál za Karlem Gottem“. A to nejen na pódiích a v nahrávacích studiích, ale i jaksi symbolicky za jeho kariérou. Obzvláště v jejich společných počátcích, kdy byl tím třetím důležitým Štaidlův bratr, textař a producent Jiří. Ten tragicky zahynul roku 1973 při autonehodě.

Ladislav Štaidl však patřil k těm lidem, kteří měli ohromný organizační, ba manažérský, cit. A to – později – dokazoval i mimo koncertní pódia a svět vinylových desek, cédéček, rozhlasových či televizních redakcí. Ačkoli sám vynikající skladatel, podařilo se mu kolem Zlatého slavíka soustředit i další plodné hudební autory jako Jaromíra Klempíře (ten u něj v orchestru zpočátku hrál i na klávesy), Karla Svobodu, Petra Hapku či později Jiřího Zmožka.

Ladislav Štaidl a jeho hudební orchestr získali i Zlatého slavíka v kategorii hudebních skupin a doprovodných těles. Nebyla to náhoda. Ani pouze zásluha Karla Gotta (i když ten na to vliv, bez debat, měl). Štaidl si však uměl do kapely vybrat skvělé „hráče“. Stačí připomenout legendárního pianistu Rudolfa Rokla, saxofonistu Felixe Slováčka, trumpetistu Václava Týfu, pozounistu Jana „Bažíka“ Pavelku, kytaristu Pavla Fořta, baskytaristy Vincence Kummera a později Ondřeje Soukupa, hráče na bicí Vladimíra Janiše a pak Jana Žižku, vedoucího pěveckého sboru (také skladatele i bývalého kapelníka) Bohuslava Myslíka… I mnohé další… Kapele to hrálo a fungovalo lidsky i mimo pódia. Možná i proto, že část hudebníků pocházela z Moravy? Ale, jak se říká, je těžké sestavit fotbalový tým ze samých hvězd. A v hudebním tělese, s řadou rozličných zájmů a priorit, je to ještě zdaleka těžší. Ladislavu Štaidlovi tak patří obdiv, že svůj tým nejen sestavil, ale hlavně dokázal dlouhodobě provozně „ukočírovat“.

Ladislav Štaidl se v průběhu své kariéry také sám stal zpěvákem. A jeho písně „Mží ti do vlasů“ či televizně seriálová „Jsou dny, kdy svítá“ se staly takřka přes noc hity. Milá byla i jeho další autorská písnička ve vlastním podání „Když uvidíte někdy psíka“. Často si k nim psal i sám texty. Zkomponoval hudbu k mnoha a mnoha českým filmům i seriálům. A  velmi často  si zpěváci i z nich dodatečně vybírali své pozdější hity. Jako tomu bylo u Heleny Vondráčkové v případě písně „Poslední bezejmenná“ s textem Eduarda Pergnera (z Jirešova filmu „Mladý muž a bílá velryba”) .

Ladislav Štaidl se, pohříchu, po ukončení dlouholeté – a úspěchy dlážděné – spolupráce s Karlem Gottem, dostával do popředí hledáčku médií spíše ze strany zájmu o jeho partnerku Ivetu Bartošovou. Dost neprávem. Ačkoli pověsil kytaru i dirigentskou taktovku takříkajíc „na hřebík“, dařilo se mu i v podnikání mimo hudební branži. Založil reklamní agenturu i několik dalších společností. Možná nevíte, že jste v kinech v devadesátých letech křupali pop-corn od jeho českoamerické firmy?

Ladislav Štaidl napsal i několik knížek. Patrně nejznámější jsou ty jeho dvě vzpomínkové – „Víno z hroznů“ a „Desátý klíč“. Píše v nich vtipně, bez příkras i skrupulí, o své kariéře i lidech, které během ní potkal. Asi již méně z vás zná jeho knížku s první manželkou našeho bývalého premiéra  Paroubka „Rendez-vous s paní Zuzanou“. Zde spíše poslouchal a věrně zapisoval… Asi nejen podle mého mínění je nejkvalitnější jeho poslední knížka povídek „Ukradená pointa“. Teprve její povídky dávají vyniknout Štaidlovu neotřelému slohu, vtipu, nadhledu i částečnému sarkasmu. Určitě není náhodou, že Štaidlův literární vklad pochválil i spisovatel, novinář a profesor na amerických univerzitách Arnošt Lustig.

Ladislav Štaidl byl v roce 1986 jmenován zasloužilým umělcem a dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Ladislav Štaidl (vlevo) na unikátním historickém archivním snímku s legendárním jazzovým muzikantem a skladatelem Duke Ellingtonem (omluvte, prosím, zhoršenou kvalitu reprodukce)

Ladislav Štaidl patří bezesporu k významným osobnostem české pop-kultury druhé poloviny dvacátého století.

Čest jeho památce.

Foto: archiv TM, antikvariát a repro-foto TM

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pro potěšení

Dárek pro čtenáře TM ze Slovenska i Španělska

Obdrželi jsme – od slovenské hudební publicistky – milý hudební prezent pro naše čtenáře, který rádi otiskujeme v původním znění:

Zdravím vás moc!

Posielam podľa môjho názoru (a desiatok ďalších, alebo skôr stoviek ďalších) nahrávky kompozícií Johana Toranova, je to neuveriteľná hudba! Tie flautové nahrávky hrá skvelá flautistka Berry Fatanah, ktorá sa narodila v Cordobe, v Španielsku.

A ten šialený „Koncert bez orchestra“ pre klavír hrá sám Toranov. ale to je fakt niečo také, čo som za svoj život nepočula. Jednoducho som nepočula takto hrať na piano. je to ako keď si Rachmaninov vezme iný kabát a ide do iných krajín. Liszt a Wagner by mali radosť. ale rovnako tam počujem akoby nejaké východiská Čajkovského. Každý kto chce hrať na piano by mal túto nahrávku Toranova počuť!

Ale ešte k tým improvizáciám pre flautu sólo. ten vznik tejto nahrávky je pozurohodný, Berry Fatanah bola na konzervatóriu v Miláne. Mala tam koncert v roku 2012. A asi týždeň po koncerte si vzala noty tých koncertných improvizácií dala si ich na pult a prehrala tie dve hodiny hudby v kuse a my sme to zaznamenali, na chodbe konzervatória v Miláne, na telefon.

Tak si tie nahrávky vypočujte. Z toho flétnového veľdiela by bol napríklad taký Webern asi úplne hotový. Takže sa majte pekne, a prajem zdravie.

Zuzana Gojana

pro TANEČNÍ MAGAZÍN