Nový program NIPAI

Pro choreografy, režiséry i další profese

Rádi bychom vás informovali o novém programu v The New International Performing Arts Institute.

18měsíční divadelní režijní diplomový kurz v Berlíně

New International Performing Arts Institute poskytuje speciální vzdělávací programy, které vybavují stávající i budoucí režiséry, umělecké ředitele, herce, trenéry, choreografy, manažéry umění a kreativní vedoucí speciálními znalostmi a dovednostmi. Tolik nezbytnými k dosažení pozitivních výsledků v jejich kariéře a v moderním průmyslu múzických umění .

Na novém kurzu pro získání divadelního režijního diplomu se studenti učí od prvního dne svého zápisu!

Dáváme možnost naučit se režii prostřednictvím různých možností, prostřednictvím dynamické kombinace seminářů InClass, distančního vzdělávání, workshopů a okamžité aplikace získaných znalostí. Studenti pracují s herci od prvního dne výuky a naučí se prozkoumat řadu vizuálních, dramatických a technických výzev, kterým režiséři čelí. Kromě psaní, analýzy her, režie a práce s umělci pomáhají studenti ostatním členům jejich oddílů v rolích choreografů či umělců. A v rámci diplomových programů NIPAI by studenti měli absolvovat absolventská představení s divadelní organizací nebo skupinou. Nakonec je naším cílem prostřednictvím intenzivního praktického vedení a okamžitého uplatnění umožnit studentům, aby jejich práce na představeních byla zajímavá, aby herci a členové kursů pracovali na představeních. A hlavně, aby si diváci užili show!

Dalším úžasným aspektem programů NIPAI je multikulturalita našich studentů. NIPAI přitahuje neuvěřitelně rozmanité mezinárodní skupiny studentů. Těch, kteří sdílejí vášeň pro vyprávění, vytváření a sdílení příběhů. Nedávné programy zahrnovaly studenty z USA, Kanady, Francie, Itálie, Velké Británie, Švýcarska, Portugalska, Španělska, Austrálie, Singapuru, Mexika, Brazílie, Indie, Izraele, Ruska, Japonska a Číny.


Studenti, kteří mají zájem o zápis do programu, to mohou dělat po celý rok, protože NIPAI nabízí průběžné zápisné.

Doba trvání programu: 18 měsíců

Formát programu: Distance & InClass

Sekce InClass: 4–6 týdnů studia

Praktická školení: více než 240 hodin

Dálkový trénink: přibližně 500 hodin

Studijní projekt: promoční výkon

Způsob a místo výuky: on-line & Berlín, Německo

Další termín přijetí: srpen 2021


Tento program je otevřen všem zahraničním studentům!

Všichni žadatelé musí vynaložit úsilí a odhodlání nezbytné k dokončení programu. Předpokladem je abyste byli schopni dobře komunikovat v angličtině a spolupracovat s ostatními v uměleckém prostředí.

Přečtěte si vše o programu a specializacích zde:

Read All About The Program And The Specialisations

 

TANEČNÍ MAGAZÍN

LP vydává singl

Ačkoli tento titulek může vyznít tak, že dlouhohrající deska vydává malou, je to jinak. Zpěvačka LP vydává 11. března nový singl „One Last Time“. O den později jej doprovodí videoklip, kde účinkuje i herečka Jaime King.

 

Americká zpěvačka a skladatelka LP vydává 11. března na labelu [PIAS] Recordings nový singl „One Last Time“. Ten je k poslechu a dostání na všech hlavních digitálních platformách zde. Třetí píseň z očekávaného nového alba, které vyjde později v tomto roce, doprovodí 12. března na zpěvaččině YouTube kanálu nový videoklip, kde kromě LP účinkuje i herečka, filmařka a modelka Jaime King.

Vášnivá a energická píseň „One Last Time“ se dotýká nejhlubších citů a zároveň podněcuje posluchače ke zpěvu a tanci. Jde o reflexi i oslavu s dojemným textem, který vrcholí radostným a zpěvným „stadiónovým“ refrénem.

LP vysvětluje, že „One Last Time” je:O prchavé povaze vztahů, romantických i jiných, a o tom, jak je každý okamžik cenný. Bez ohledu jak málo či moc získáme od druhých. Vždy se přistihneme, že vzpomínáme na společnou minulost. Sníme o věcech, které jsme měli říci dříve, než jsme se rozešli.

Autorka i interpretka skladbu složila v řeckých Aténách a mexickém San José del Cabo společně s dlouholetým spolupracovníkem Mikem Del Rio (spoluautor a producent). LP a Del Rio tvoří dvě třetiny autorského týmu, který stojí za hitem „Lost On You a nejnovějšími dvěmi skladbami. Navíc se jako spoluautor na „One Last Time“ objevuje zpěvaččin koncertní kytarista Alex Feder. Skladba byla finalizována ve studiu Hotel Havana v Highland Park, Los Angeles, které se dříve stalo dějištěm akustického videoklipu pro Coming Out Day (viz zdeRolling Stone). Mix obstaral Manny Marroquin,  skladbu zmasterovala držitelka několika Grammy Emily Lazar.

Tuto skladbu doprovází okouzlující videoklip, kde se jako zpěvaččina milenka představí její kamarádka Jaime King. Klip vznikl v prostředí ohromujícího historického sídla Paramour Estate v Los Angeles. Jako svůj režijní debut jej natočil Stephen „Norswrthy” Schofield, který je známý jako polovina fotografické dvojice LOWFIELD, která spolupracovala s Halsey, Pharrellem, Taylor Swift a dalšími. Schofield uvádí: „Když se naskytla příležitost točit tento videoklip, musel jsem říci ano. Nejen kvůli tomu, že jde o mé blízké přátele, ale také protože mě píseň vizuálně a niterně velmi oslovila. Ústřední motiv odráží křehkost životních pocitů a to, že všechno během krátké chvilky může zmizet. Pro mě osobně je na tragédii nejtěžší překonat to, že nakonec život pokračuje dále. Party pokračuje. Jedinou věcí, která se mění, je to, že vy i my jsme v nějaký okamžik povoláni, abychom party opustili. Bez ohledu na to, zda jsme či nejsme připraveni.

LP dodává: „Videoklip se snaží zachytit vnitřní drama té písně. Když dny, které trávíte s vaší láskou a přáteli, znamenají nakonec vše. Nikdy nevíme, kdo nebo co nás vytrhne z těchto chvil.

Dalšími dvěma skladbami z připravovaného nového alba zpěvačky LP jsou „The One That You Lovea „How Low Can You Go, které vyšly v červenci a listopadu loňského roku. Píseň „The One That You Love“ si televizní premiéru odbyla v pořadu Late Night With Seth Meyers (podívejte se zde ; LP hraje v čase 36:03), dostala se do Top 40 ve Francii a získala více než 14 miliónů přehrání na Spotify a 17 miliónů na YouTube (podívejte se zde). Skladba „How Low Can You Go“ (video najdete zde) překonala 4 millióny zhlédnutí na YouTube, 3.5 milliónu Spotify a dostala se do Top 10 v kanadských a italských rádiích.

První live streamovaný koncert LP proběhl v srpnu 2020 a sledovali ho fanoušci z více než 25 zemí. V listopadu 2020 zpěvačka odehrála dva živé drive-in koncerty v City National Grove of Anaheim. Tyto první koncerty před živým publikem po téměř roce byly streamovány po celém světě. Po uvedení exkluzivního koncertního videa na SPINu (viz zde ) je celý koncert ke zhlédnutí na YouTube kanále zpěvačky zde.

V květnu 2020 vyšlo její první živé album nazvané „Live In Moscow, které vzniklo ve vyprodaném sálu Crocus City Hall v Moskvě v roce 2019 s více než 6 000 fanoušky.

V prosinci 2018 LP vydala album „Heart to Mouth“ obsahující singly „Girls Go Wild aRecovery“. Píseň „Girls Go Wild“ se stala nejhranějším italským rozhlasovým hitem roku 2019 a připomenula se opět na jaře 2020 díky nové verzi s mexickou zpěvačkou Ximenou Sariñanou.

Zpěvačka LP se poprvé proslavila v roce 2017 po celém světě hitem „Lost On You“, který se dostal na první místa hitparád v 18 zemích a překonal miliardu přehrání. Skladba dosáhla na diamantové ocenění v Mexiku a Francii, čtyřikrát platinové v Itálii, platinové v Řecku a Polsku, zlaté v Belgii a Švýcarsku.

Zpěvačka LP je jednou z potvrzených hvězd festivalu Colours of Ostrava 2021.

Follow LP:

Website Facebook Twitter / Instagram / YouTube / Spotify / Apple Music

One More Time” single art (click for a high-resolution download).

Foto: ArtsMarketing

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Spolek TABULA RASA a Studio ALTA uvádějí: „CERN – urychlovač částic“

Vizuálně hudební báseň. ■ Luminiscenční esej. ■ Zpřítomněná virtualita. ■ Plus minus analog. ■

Spolek TABULA RASA v koprodukci se Studiem ALTA v prostoru Invalidovny uskuteční v sobotu 6. 2. v 19.30 test kontaktů, kabelů, prostoru, fyzikálních zákonitostí, technologií, trpělivosti a dalších spojených nádob v rámci virtuální premiéry inscenace CERN – urychlovač částic. 

Dvojice performerů v dokonalé symbióze s dýdžejem a light designérkou skládají abstraktní kompozice objektů, světel, projekcí, tvarů, zvuků, atmosfér a nálad, které diváka vtahují do magického časoprostoru analogové imaginace.

Režisér Braňo Mazúch se o inscenaci vyjádřil takto: „Projekt ,CERN´ je v pojetí uskupení TABULA RASA soustavou vzájemně propojených objektů – starých a vyřazených reflektorů, projekčních jednotek, otáčivých mechanismů, čoček. Ty na sebe reagují a komunikují spolu. Systém vztahů jednotlivých prostředí, jež TABULA RASA ve své performanci zkoumá, vychází z kombinací proměny živlů v závislosti na fyzikálních elementech, jako je například chlad, teplo, sucho či vlhkost.

Objekty použité v performanci pocházejí z „archeologických“ nálezů ve sklepeních Divadla na Vinohradech a ze zrušeného středoškolského kabinetu fyziky.

Tvůrčí tým tohoto projektu sestává z jádra TABULA RASA – Mikoláš Zika, Jan Brejcha a Jeník Tyl, které doplnili light designérka Teres Bartůňková, hudebník Petr Slunéčko a již zmíněný režisér a dramaturg Braňo Mazúch.

Jedním z inspiračních zdrojů je cyklus přednášek Claudea Lévi-Strausse „Antropologie a problémy současného světa“ a inspirací je bezpochyby též hadronový urychlovač částic LHC umístěný v podzemí mezi pohořím Jura ve Francii a Ženevským jezerem ve Švýcarsku.

Premiéra bude uvedena v rámci on-line streamu na Facebooku Studia ALTA v sobotu 6. 2. 2021 v 19.30.

TABULA RASA: „CERN – urychlovač částic“

Autoři:

Mikoláš Zika – scénograf, ilustrátor, grafik

Jan Brejcha – scénograf, řezbář, malíř

Jeník Tyl – producent, textař

Braňo Mazúch – divadelní režisér, pedagog

Tereza Bartůňková – light design

Petr Slunéčko (Slunce) – sound design

ON-LINE PREMIÉRA: 6. 2. 2021 19.00 na Facebooku Studia ALTA

TABULA RASA, z. s.

Spolek TABULA RASA vznikl v roce 2019 jako logické vyústění spolupráce tvůrců, kteří se potkali na několika rozdílných projektech. Základnu tohoto spolku tvoří tvůrci Mikoláš Zika, Jeník Tyl a Jan Brejcha, kteří vzešli z kateder produkce a scénografie alternativní a loutkové tvorby pražské DAMU.

TABULA RASA má ambici vytvořit autorskou platformu pro vznik nejen divadelních projektů.  Kombinujeme různé umělecké přístupy. Jsme produkčně – uměleckou buňkou, která vedle vlastních autorských divadelních inscenací vytváří výstavy, scénografie, publikace, umělecké předměty a do budoucna počítá s širší sítí spolupracovníků.

Foto: archiv TABULA RASA, z. s.

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí NATAŠOU NOVOTNOU, ředitelkou Kyliánova nadačního fondu v Praze

„Tanec je tichý živel, který se dostavuje často, naštěstí“

Absolventka tanečního oboru na Janáčkově konzervatoři v Ostravě Nataša Novotná v devatenácti letech získala angažmá v Nizozemsku. Tančila také ve švédském Göteborgu a po návratu do Čech, spolu s kolegou Václavem Kunešem založili soubor současného tance 420PEOPLE. V současnosti je ředitelkou Kyliánova nadačního fondu v Praze. Působí také jako choreografka a vyučuje na tanečních školách a z pozice repetiora koučuje taneční profesionály.

Narodila jste se v Opavě a již ve dvou letech jste se začala věnovat krasobruslení a pak přišel balet. Jak vzpomínáte na své dětství, které jste prožila se sestrou na Moravě v obci Dobroslavice?

„Tomu říkám trefa do černého, zmiňujete moji sestru a to je pro mě nejvíce křehké téma, jelikož jsme spolu měly autonehodu a ne všichni přežili. Vzpomínky na naše krásné společné dětství jsou pro mě velmi vzácné. Od mala jsem dojížděla zhruba hodinu do města, Ostravy, za tréninkem a na rozdíl od ostatních vesnických dětí, chodila tam i na základku. To byla ohromná výhoda, uměla jsem totiž mnohem dříve všechna sprostá slova 🙂 Své dětství reflektuji skutečně jako dokonalé. Ve velkém rodinném domě hned vedle lesa, který stále něco plodí, což nás učila naše babička „lesní žena”; na jedné straně vsi třešňová alej, ořechová na druhé, možná proto se vůbec nebojím výšek?! Zámecký park s nejkrásnějším tenisovým kurtem na světě a na svahu lyžařská kotva. S rodiči jsme často výletovali a o prázdninách vždy vyjeli za babičkou do Prahy a pak pryč z Čech. Tedy kam to šlo, tátova sestra totiž emigrovala do Švýcarska.“

(foto: V. Jirásek)

   Co Vás přivedlo k tomu, že jste šla na ostravskou Janáčkovu konzervatoř, kde jste vystudovala balet, i když jak jste jednou přiznala, Váš tatínek viděl Vaši budoucnost v matematice?

„Ono nakonec, konzervatoř je vlastně taková jen trochu jiná matematická škola. Denně řešíte neznámé, geometrii, plánování, úhly, kinetiku, dynamiku, derivace a fraktály, pokud tedy chcete. Já rozhodně chtěla. Od dětství v krasobruslařském oddílu TJ Vítkovice, bylo k baletu dost blízko. Někdy od páté třídy jsem si jiné povolání moc nedokázala představit. Konzervatoř byl jasný cíl.“

V devatenácti letech jste byla, v roce 1997, angažovaná v nizozemském souboru Nederlands Dans Theater 2 pod vedením světově proslulého choreografa Jiřího Kyliána. Pak jste dva roky tančila ve švédském Göteborgs Operan Ballet a od roku 2002, jste byla pět let, členkou hlavního souboru Nederlands Dans Theater. Jak vzpomínáte na svá zahraniční angažmá? Co Vám to dalo?

„Jako každý Honza, který jde do světa. Získala jsem především zkušenosti a s nimi spojené vzpomínky. Země, ve kterých jsem žila, jsou velmi vyspělé, jakýsi vzor jsem čerpala nejprve docela podvědomě i ve společensko-sociální rovině. Práce samotná je, mimo hodiny na sále, především o setkávání se. Některá setkání rezonují dodnes a přerostla v přátelství, jiná a je jich dost odnesl čas. Potkali mě více či méně fajn lidi, zajímali mě vztahy s nimi a mezi nimi, řešila jsem nečekané a nové životní situace, vydávala se na krásné blízké a dálné cesty… Rozmanitost by mohla být shrnujícím slovem pro toto období, a pokud si z něj něco nesu vědomě, pak je to jakýsi pocit bezpečí, že prakticky všude na světě mají lidé své radosti a problémy… a že řešit divné myšlenky nebo stavy tancem, funguje už tisíce let.“

(foto: Tamara Černá)

Poté  jste se vrátila do Čech a spolu s Václavem Kunešem jste v roce 2007 založili soubor současného tance 420PEOPLE, jehož jste byla do roku 2016 výkonnou ředitelkou: Co k tomu vedlo, založit tento soubor a kde všude vystupuje?

„Vytvořit soubor byl čistě jeden ze splněných snů. Říkala jsem to už mockrát, měla jsem takovou touhu a potřebu zkusit tady doma dělat podobnou věc, která mě samotnou nadchla a pro vývoj (mého) oboru dávala smysl. Tělo v pohybu je takový přirozený komunikační kanál a věřím, že se nám se souborem podařilo a nadále daří zprostředkovat nebo evokovat divákovi neopakovatelný zážitek, který mu třeba nějak odlehčí v tíze života.

Poslední 4 roky sleduji soubor opravdu jen z povzdálí anebo on-line, abych byla lehce v obraze. Přehled o tom, kde a co hrají, vůbec nemám. Zpětně je to pro mě hezká a poučná životní kapitola, ze které si nesu spoustu zkušeností a postřehů. Pocit z toho období, kdy se člověk ze začátečnického elánu a naivity pouští do složitých věcí, zůstává pozitivní a naplňující. To nejen ve smyslu pocitu dobře odvedené práce (zaměstnali jsme lidi, řadě tanečníků nabídli angažmá a další řadu přivítali v divadle).  Myšlenka, třeba na to že už jste něco zvládli, často dokáže působit jako hnací motor.“

(foto: P. Šulcová)

V roce 2017 jste založila Kyliánův nadační fond v Praze. Co je jeho náplní?

„Kyliánův fond v Praze existuje prakticky od začátku devadesátých let minulého století. Od té doby především schraňuje a dále nabízí k dispozici veškeré video materiály současných významných choreografů. Navíc i další archivní záležitosti nebo pozůstalosti relevantní našemu oboru. V současnosti směřují aktivity fondu do tří hlavních směrů. Pokračuje budování videotéky a vzpomínkový program Stopy v písku, který je jako vše teď kvůli covidu pozdržen. V rámci archivu teď pracujeme na knize textů pana Kyliána, tak aby byla pro regulérní veřejnost nejen pro tanečníky. Dalším směrováním fondu je kontinuální vzdělávání. V loňském roce byl zaveden čtyřletý program pro studenty konzervatoří. Budoucí tanečníci se seznámí nejen s prací našeho mistra, studují přímo i současný materiál, dostávají reference a diskutujeme nad přístupy k látce. Tak aby si věci dokázali spojit, byli více připraveni na realitu zaměstnání. Třetí směr fondu jde naproti veřejnosti. Více než kdy jindy si dnes klademe otázku, co taneční umění pro budoucnost znamená? Přežije-li taneční představení ve formě, kterou známe?  Měli bychom pohyb využít ještě jinak … Jsou to zásadní otázky, na které zatím nemám odpověď, nicméně beru propagaci tance jako své poslání a pohyb bez zbytečných slov jako životní styl. Obloukem tedy se dostávám k tomu, že připravujeme realizaci kinetické sochy – pracovní název Hybatel.“

 

Vyučujete na tanečních konzervatořích, AMU v Praze a v souborech v ČR a v zahraničí. Jste lektorkou tanečního Studia Nové scény ND, vyučujete pohybový jazyk Gaga, děláte choreografii. Baví Vás předávat své schopnosti mladé generaci? 

„Uvažuji nad svými lekcemi spíše tak, že zkušenosti naopak získávám já. Vést kolektiv, myslím tím učit žáky nebo ty dospělé klienty, je pro mě více než cokoliv jiného spíše psychologie. Přicházet na to jak kdo a proč funguje právě, jak funguje, navíc mám k detekci psychiky pro pozorování celé tělo, které neumí lhát. Moc zajímavé.

Samozřejmě mě nejvíce naplňuje vyučování tam, kde mé informace zužitkují. A to se odvíjí především od předchozího učitele, pak od talentu, vůle a inteligence žáka. Vždy je to nakonec můj čas, který s lidmi trávím, nerada si jej otrávím.“

(foto: P. Hejný)

Na svém kontě máte dvě nominace nizozemských kritiků jako nejlepší tanečnice, Cenu Thálie za výkon ve Small Hour a na Festivalu Tanec Praha jste v roce 2009 získala titul Tanečník roku. Jednou jste přiznala, že budete tančit do sedmdesáti. Co pro Vás znamená tanec?

„Tanec je pro mě velice moudrý, ne-li nejmoudřejší způsob péče o vlastní tělo. Barometr vlastního stavu mysli a těla. Nekonečný pomocník pro získání lepší nálady a taky tichý živel, který se naštěstí dostavuje často.“

 Spolupracovala jste s řadou zajímavých osobností. Je někdo, kdo Vás nejvíce ovlivnil a s kým byste ještě ráda spolupracovala?

„Bylo by praktické vyjmenovat spíš těch pár lidí, se kterými už bych ráda nikdy nespolupracovala.  (-:  Vážím si velmi všech hvězdných setkání a propojení na inspirativní osobnosti. Choreografové Jiří Kylián a Ohad Naharin, kteří se mi prolínají životem, jsou bezesporu dva muži, kteří zkrátka už svou existencí zařídili motivaci pro ostatní, já nejsem výjimkou. Navíc s nimi svým způsobem stále spolupracuji. Mám-li dotaz chápat tak, s kým bych ráda spolupracovala jako tanečnice? Pak s kýmkoliv, kdo v mých očích prokazuje smysluplné profesní i lidské chování, k tomu má nosný nápad a zajištění pro vznik inscenace.“

Jste velice zaneprázdněná pracovními aktivitami. Umíte odpočívat a co koníčky?

„Popravdě jsem raději v pohybu než bez něj. Odpočívám na cestách, medituji při vaření, koníčkem je velká zahrada a drazí přátelé.“

(foto: M. Perricone)

 

Foto: Tamara Černá, V. Jirásek, P. Šulcová, P. Hejný a M. Perricone

Veronika Pechová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN