Máte páru, na co do Bazaaru?

Bazaar Festival 2019 uvede provokativní umělce z Německa, Bulharska i Libanonu. Začne od půli března!

Již pátý ročník pražského divadelního a tanečního festivalu Bazaar se uskuteční od 14. do 18. března 2019 v Praze. Uvede výrazná představení a ukázky z chystaných inscenací ze střední a východní Evropy, které letos poprvé doplní také umělci z Blízkého východu. Festival zahájí inscenace Grace mezinárodně uznávaného souboru Hodworks výrazné evropské choreografky Adrienn Hód. Sobotní Bazaar, přehlídka právě vznikajících projektů, nabídne excentrického performera a hudebníka Ivo Dimcheva s performancí I-Cure. Dva závěrečné festivalové dny budou patřit představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA. Ten otevře otázku zda a proč jsou autoritářské režimy tak lákavým řešení v období krize. Protagonistou celé události je přitom publikum, které ovládá scénu. Vstupenky jsou k dostání v předprodeji v síti GoOut.

Tematicky se bude letošní Bazaar Festival věnovat hrozbám a nezodpovězeným otázkám uvnitř člověka i ve společnosti: Od potlačených vnitřních pocitů až k velkým společenským změnám ohrožujícím svobodu lidí uvnitř i vně evropského regionu. Lze zvrátit chod dějin a společnost léčit? Jsou některé hrozby zakořeněné v každém z nás? Diváci se mohou těšit na pět intenzivních dnů plných vynalézavých i odvážných inscenací,” dodává dramaturg festivalu Ewan McLaren.

Přehlídka progresivních a myšlenkově kontroverzních scénických prací a ukázek proběhne od 14. do 18. března v divadlech Alfred ve dvoře, Archa, Ponec a ve Studiu Alta. Bazaar Festival 2019 zahájí inscenace Grace mezinárodně uznávaného maďarského souboru Hodworks, který úplně poprvé vystoupí v Praze. Pod vedením výrazné choreografky Adrienn Hód společně vytvořili obřad bez pravidel, neodolatelnou zpověď čtyř nezvedených a nadmíru upřímných postav, které ukazují své nahé a surové osobní příběhy jako přesně vystavěné taneční situace. Festival uzavře představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA, který v tomto interaktivním projektu divákům uštědří působivou lekci z dějin fašismu a autoritářských režimů.

Na programu letošního Bazaar Festivalu je dále sólová performance libanonské tanečnice Khouloud Yassine Hrdinové. Představí se také dva projekty, které byly v minulých letech na festivalu uvedeny jako work-in-progress: PLI Viktora Černinského a Wonderful World mezinárodního uskupení Collective B. Jádrem festivalu bude opět Sobotní Bazaar – přehlídka právě vznikajících scénických a tanečních projektů. Sobotní večer ovládne excentrický performer a hudebník Ivo Dimchev s performance I-Cure. Po velkých ohlasech z minulého ročníku festival zopakuje čtyřdenní workshop Bushe Hartshorna nazvaný Poskytování a přijímání zpětné vazby, který je otevřen široké veřejnosti. Kompletní program bude zveřejněn v průběhu února.


Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů Evropy.

Program festivalu Bazaar 2018:

ČTVRTEK 14. 3.

18:00 Khouloud Yassine (Libanon): HRDINOVÉ, Alfred ve dvoře

20:00 Slavnostní zahájení Bazaar Festival 2019:
Adrienn Hód a Hodworks (HU): GRACE, PONEC – divadlo pro tanec (250 Kč / 150 Kč)

PÁTEK 15. 3.

19:00 Viktor Černický: PLI (CZ/SK) PONEC – divadlo pro tanec (200 Kč / 100 Kč)

21:00  work-in-progress Collective B (CZ/AT/FR/SLO/PL): WONDERFUL WORLD, Studio ALTA (100 Kč)

SOBOTA 16. 3.

16:30 Sobotní Bazaar, Studio ALTA (200 Kč / 100 Kč)

ukázky z budoucích děl:

Tomáš Janypka (SK/CZ): SONGLINES

Tabula Rasa (CZ): PROROCTVÍ

Steam Room (BG/MK): DRAG ON

a další

20:30 Ivo Dimchev:  I-CURE, Studio ALTA (250 Kč / 150 Kč)

21:30 Party – DJ Mary C (Radio Wave), Studio ALTA – kavárna (vstup zdarma)

NEDĚLE 17. 3.

20:00 LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

PONDĚLÍ 18.3.

20:00  LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

WORKSHOPY

Workshop choreografky Adrienn Hód, 12. a 13. 3. Studio Alta od 10 do 15 hodin (1 200 Kč / 900 Kč)

Poskytování a přijímání zpětné vazby – Bush Hartshorn (UK), 14. – 17. 3., Nová síť (2 000 Kč / 1 000 Kč)

Festivalový pas: plná cena 1 000 Kč / studenti, senioři 700 Kč

Vstupenky jsou k dostání v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel a na pokladně divadla Alfred ve dvoře.

Předprodej: bit.ly/Bazaar2019

WEB: www.bazaarfestival.cz

FB: www.fb.com/bazaar.festival


Podpořili: Magistrát hl. m Prahy,  Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury, Městská část Praha 7, Česko-německý fond budoucnosti, Goethe Institut v Praze, Maďarský institut v Praze, Nationales Performance Netz, Institut umění – Divadelní ústav

Prostory: Alfred ve dvoře, Divadlo Archa, Studio Alta, Ponec – divadlo pro tanec

Mediální partneři: Český rozhlas Vltava, Radio Wave, A2, Full Moon, Taneční Zóna, Divadelní noviny, divadlo.czi-divadlo.cz 

Podpořeno projektem Create to Connect -> Create to Impact (Spolufinancováno z programu Evropské unie Kreativní Evropa).

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Silný a nevšední zážitek

V poslední době – po vzoru vraždícího invalidního jihoafrického sprintera Oscara Pistoria – neočekáváme od lidí postižených ztrátou dolní končetiny zrovna kladný vztah ke společnosti i svému okolí.Jednou ze světlých výjimek je Markéta Stránská, hlavní a jediná protagonistka večera „LeŤ” ve studiu ALTA.

Odjakživa řeším dilema. Co jsou berle a co naopak takzvané švédské hole”? Již od dětství jsem za berli považoval hůl vyšší než člověk, nahoře zakroucenou do spirály, jako ji nosil svatý Mikuláš (i jiní církevní hodnostáři).

Patrně jsou – ze zdravotního pohledu – jako klasické” berle vnímány vyšší hole, které se používají zapřené pod rameny. Za švédské hole” jsou považovány zdravotní hole, o něž se opíráme pomocí předloktí a loktů. Z tohoto hlediska vystupovala Markéta Stránská se švédskými holemi.

Zcela upřímně řečeno, nevěděl jsem, co od vystoupení interpretky o jedné noze očekávat. Tak trochu jsem se obával laciné senzace. Něčeho „barnumského” ve stylu dávných cirkusových liliputánů či sloních mužů.

Samotný výsledek však předčil ta má nejoptimističtější očekávání. Byl jsem svědkem výkonu, který by snesl ta nejpřísnější hodnotící kritéria. Ba, předváděné umění Markéty Stránské by sneslo i ta nejvyšší sportovní měřítka. Ať již z hlediska fyzické připravenosti, ale i choreografické kreativity. Občas jsem si v hledišti připadal jako na volných jízdách, respektive exhibicích krasobruslařek či uměleckých gymnastek.

One woman show byla opravdu nezapomenutelná. Šlo o nepřetržitý tok choreografických nápadů, trysk drobných gagů i smysluplného začlenění do prostoru. Markéta Stránská ukázala, že má srdce s velkým „S”. A na rozdíl od většiny obdobně postižených působila lidsky, nenuceně a nezakomplexovaně. Možná tím, že je i sama terapeutkou?

Markéta Stránská i na jedné noze s pomocí dvou švédských holí dokázala to, co valná část populace nedokáže ani klasicky s oporou obou nohou! Děkujeme jí.

LeŤ

Interpretace, choreografie: Markéta Stránská


Hudba: Jan Kratochvíl


Světelný design: Zuzana Režná


Kostýmy, scéna: Monika Urbášková


Poradci tvůrčího procesu: Lucia Kašiarová, Jean Gaudin, Karine Ponties


Produkce: Andrea Švandová


Poděkování: Lukáš Houdek, Sára Arnstein

Grafický design: Tomáš Bárta

Foto: studio ALTA

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Kulatý stůl SE.S.TA v ALTĚ

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA zve ke kulatému stolu na téma pedagogika tance. Kdy a kde: 3. března 2019 od 18.00, Studio ALTA, Obývák, Praha 7-Holešovice

Kulatý stůl je závěrem Pedagogického semináře, jehož lektory jsou Jean-Christophe Paré (FR) a Anna Sedláčková (SK), dále budou přítomni Marie Kinsky (ředitelka Centra choreografického rozvoje SE.S.TA) a účastníci semináře – taneční pedagogové, choreografové a studenti HAMU. To vše proběhne v neděli 3. března 2019 od 18.00, ve Studiu ALTA, Obývák, Praha 7-Holešovice.

Diskutovat budeme o různých přístupech k taneční výuce ve Francii, na Slovensku a v Čechách. Budeme si klást otázky: Jak pracovat v hodinách tance s kompozicí, s náhodou a s analýzou pohybu? Jak podporovat vlastní kreativitu žáků?

Kulatý stůl navazuje na představení z programu Studia ALTA. 

Ta, která má všechny hlavní aktivity – nejen kulatý stůl – centra choreografického rozvoje SE.S.TA na svědomí – Marie Kinski


Kulatý stůl je otevřen úplně všem zájemcům z řad veřejnosti, není třeba si jakkoliv rezervovat místo, stačí prostě dorazit. 

Anna Sedláčková

Slovenská tanečnice, pedagožka a choreografka. Vyučuje na bratislavské VŠMU současné taneční techniky a studuje na The School for Body Mind Centering (BMC) v USA. Založila pohybové studio Dvorana a spoluzakládala Asociáciu súčasného tanca. Pro svou skupinu
AS Project vytvořila řadu představení: např. BMExpress, Ako sme sa zmizli, Bratislavské tangá. Pracovala na mnoha mezinárodních tanečních projektech na Slovensku, v USA a v Holandsku. Specializuje se na aplikaci BMC pro rozvoj malých dětí, založila a řídí asociaci Babyfit a zároveň také vyučuje na bratislavské VŠMU. SE.S.TA ji zve pravidelně do Prahy, aby zde, v posledních letech v úzké spolupráci se Sophie Billy, vedla pedagogické stáže zaměřené na taneční výuku malých dětí.

Jean-Christophe Paré

Má bohaté praktické umělecké zkušenosti prvního tanečníka pařížské Opery, interpreta a choreografa současných experimentálních děl, zároveň̌ má teoretické znalosti pedagogiky a výzkumu funkční analýzy pohybu. Působil jako generální inspektor pro taneční obor francouzského ministerstva kultury, pedagog na univerzitách a v současnosti je ředitelem Státní konzervatoře v Paříži, což mu umožňuje velké znalosti tanečního prostředí a jeho směřování. Jeho velkým talentem je schopnost vnášet do kreativního procesu filozofický pohled. Jean-Christophe poskytuje přesné a zároveň různorodé údaje, citlivě přizpůsobené specifickému osobnímu výzkumu. Se SE.S.TA spolupracuje již od roku 1999 a od té doby dává k dispozici své umělecké i intelektuální kapacity pro vysoce kvalitní pedagogický rozvoj tance v České republice.

Pedagogický seminář

Již tradičně na jaře pořádá Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA pedagogický seminář, který sleduje cíl obohatit know-how pedagogů díky užití know-how choreografů. Během semináře dochází ke sdílení nástrojů pro analýzu a k porovnávání různých pedagogických přístupů, systémů a filozofií.

Foto: archiv SE.S.TA

TANEČNÍ MAGAZÍN

 Medúza – bytost ztracená mezi životem a smrtí

Studio ALTA chystá i na prosinec zajímavou premiéru. Můžete se těšit na – “Medúzu”!

Holešovické Studio ALTA uvede 12. a 13. prosince premiéru kolektivu tYhle s názvem Medúza. Autorka scénografie a choreografka Marie Gourdain zde s pěticí tanečníků zkoumá křehkost bytí, vratkost, nerovnováhu a nepředvídatelnost života: momenty, které převrací naše chápání normality. 

Inscenace Medúza je obraz na jevišti, který nám umožňuje opustit záchytné body a tázat se na vnímání hranic. Hranic mezi životem a smrtí, světlem a temnotou, nadějí a beznadějí. Hranic, na kterých balancujeme, symboly křehkých okamžiků, které převrací běh života.

 

Díky jedinečnému přístupu choreografky Marie Gourdain, která vychází ze svého výtvarného vzdělání, je Medúza inscenací postupující od obrazu k pohybu. Od výchozího bodu – obrazu Vor Medúzy Théodora Géricaulta – ke koláži, která odkazuje na její vnímání dnešního světa. Lineární pohled už nestačí, je třeba brát v potaz jednotlivé vrstvy, které se transparentně prostupují.

Zkoumání hranic se objeví v přítomnosti čtyř objektů – geometrických ploch a pěti tanečníků, jejichž figurální těla a expresivní pohyb jsou v kontrastu k minimalistické a funkční manipulaci se strohými plochami.

„Dnešní svět chápu jako metaforu ztracenosti v oceánu a vnímám to tak, že politicky se blížíme k zásadní změně. My všichni cítíme, že něco nefunguje, nevíme, kam jít a neznáme odpovědi. Postupně opouštíme pevné body dané minulostí. Libanonsko-kanadský režisér Wajdi Mouawad popisuje krásně období, kdy se starý svět rozpadá a nový svět ještě nevznikl. Je to období monstrozity, které charakterizuje právě Medúza – antická figura – symbol chaosu, rozbití všech forem. Děsí nás když křičí, zkamení nás pohledem, je to žena i muž, je smrtelná i monstrum, není jednoduché ji definovat, každou chvíli je jiná. Vše se rychle mění a my se nacházíme v té mutaci, v tom přechodu,“ říká Marie Gourdain.

Jedná se o již osmou produkci stále mladého, progresivního, ale již etablovaného česko-francouzského kolektivu tYhle. Kolektiv v roce 2015 založili tanečníci a herci, Florent Golfier a Lukáš Karásek, kteří se seznámili během studia. Následně se připojila světelná designérka Zuzana Režná a scénografka/choreografka Marie Gourdain. Kolektiv je myšlen jako platforma pro vyjádření se prostřednictvím performativního umění, tance, fyzického divadla a vizuálního umění. Název tYhle je inspirován generací Y. Písmeno Y svojí grafickou podobou vyjadřuje průnik různých linií, směrů, inspirací a pozadí a tento průnik je pro tYhle prostor, ve kterém se potkávají a tvoří.

Medúza

Choreografie, scénografie: Marie Gourdain
Konzultant choreografie: Hana Polanská Turečková
Dramaturgie: Lukáš Karásek
Interpretace: Sabina Bočková, Florent Golfier, Marek Menšík, Jaro Ondruš, Matthew Rogers
Světelný design: Zuzana Rež
Hudba: Lukáš Urbanec

Technologie a výroba: Štěpán Hejzlar, Zbyněk Opálka
Produkce: Lucie Fabišiková

Projekt vzniká v koprodukci se Studiem ALTA v Praze a DW7 – Divadlo na cucky, v Olomouci. .Partnery projektu jsou: Johan centrum – Moving Station – kulturní, Plzeň / Kredance, České Budějovice / LOFFT – Das Theater, Lipsko, Německo / Réservoir Danse, Rennes, Francie / Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, Praha / CIRQUEON, Praha

tYhle.cz/meduza/

PŘEDPRODEJ: https://goout.net/cs/listky/meduza/lbnd/

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„ASSEMBLAGE“ atakovala auta

Aktivní ALTA adekvátně asociovala a atakovala agilním autorským abstraktním anglickým „Assemblage“ apokryfy a auditorium. A apelovala atakována automobily.

Jaká byla premiéra Martiny Hajdyly Lacové a seskupení ME-SA „Assemblage“? Jak už tomu bývává před premiérou, tak se tradičně (a “trendy”?) nezačínalo včas. U moderních – zejména pražských – tanečních scén nejen mně (ale stále větší armádě diváků) trochu vadí jakási nevyrovnanost. Pokud premiéra či repríza ze strany interpretů nezačne včas, tak se naprosto nic neděje. Nikdy jsem nezažil upřímnou omluvu. Pokud však divák přijde o trochu později, nebývá vpuštěn!!! Chápu úctu k hercům, celému uměleckému štábu… Ale kupříkladu dispozičně v divadle Ponec by mohli být  opozdilci téměř bezbolestně vpouštěni na horní balkon. Tam by, upřímně řečeno, minimálně rušili… A možná by se to dalo – při troše dobré vůle – vyřešit i v ALTĚ?

A tak se i v industriální ALTÉ čekalo, čekalo a ještě déle čekalo v typickém průchodu před hlavním sálem. A najednou ze dvora tohoto studia pěkně mezi premiérové čekající obecenstvo vjel – osobní automobil. Bez zatroubení! Stylové k tomu, co následovalo po dlouhém, maratónském čekání.

Jak již jsme byli předem z propagačních tiskovin připraveni, jednalo se o autorský počin Martiny Hajdyly Lacové. Těšili jsme se na užití silničních retardérů, na spolupráci jmenovkyně slavné výtvarnice Zuzany Scerankové – Pavly. Ta již zazářila ve známém Buran Teatru v Brně. Otazníky předem panovaly i kolem živé hudby…

Znalí divadelníci, hudebníci i teoretici, opět z Brna, právě vyzdvihovali multiinstrumentalistku a improvizátorku Hanu Foss Minaříkovou. Z Prahy naopak předem zněly pochvalné hlasy na adresu druhé hudebnice Žanety Vítové, spjaté zejména s Pražským improvizačním orchestrem a akordeonem…

Dějištěm „Asemblage“ byl již tradiční a první velký sál studia ALTA. Byl nabit přímo k prasknutí. Sedělo se i na schodech.

Vlastní jeviště ALTY bylo vymezeno dlouhým diagonálně položeným zpomalovacím – autentickým retardérem. Ne každý asi dokonale zná a ví, že je tento rozebiratelný… V levém zadním rohu hracího prostoru se neustále vzdouvá vojenská plachta. Asociuje pohyb, život uvnitř, pod ní. Nad ní – ve stejném vojenském maskovacím designu – visí obří šortky! Ne náhodou evokují červené trenýrky nad pražským Hradem.. Opodál leží několik malých, špičatých betonových hranolů, ostře se tyčících, jakoby z dílny proslulého Bořka Šípka. Ve středním pozadí na levé straně scény se pne totem, vytvořený z rozřezaných koláčů dřeva.

Skutečně, výtvarný rukopis Zuzany Sceránkové výrazně předznamenal celé, bezmála hodinové, představení. Stal se výrazným komponentem civilizačního příběhu a výtvarné artefakty se stávaly pilíři, na nichž inscenace – kromě nápadité choreografie – stála.

A už se vše rozjíždí… Na levé straně sedí dvě (až moc) živé, již zmíněné, hudebnice. S akustickými nástroji, ale i laptopy a dálkovým ovládáním. Na zemi leží šestice tanečnic. Zatím v  klidu téměř letargickém. V kolektivním duchu. Nic nevybočuje, nic neprovokuje. A pak poznenáhlu následuje nevyřčený houpavý apel k pohybu. Hudba – jakoby golemovským šémem – ožívá tanečnice a ony naopak ožívají hudbou…

Ještě stojí jistě za zmínku světelný design. Na něm zapracoval manžel hlavní autorky Jiří Hajdyla. Bylo vidět, že se jedná o manželský „teamwork“. Reflektory ani boďáky nepřebíjely vlastní scénu, nesnažily se za každou cenu exhibicionisticky dominovat… Naopak, byly s hudbou tím, co hnalo „Asemblage“ dopředu.

Celé představení „Asemblage“ přináší celou řadu výtvarně choreografických obrazů. Jde zde o konflikt přirozeného a strojeného pohybu, akustické a elektronické hudby, přírodních výtvarných artefaktů s umělými.

Zajímavý je i kontrast mluvené a zpívané ruštiny v podání Ekateriny Plechkové. Ve stínu „zemanovských“ (sice vojenských) šortek získává aktuální konotace.

Možná, že právě říjen 2018 klade naléhavé otázky… A „Asemblage“ na ně odpovídá s potřebnou razancí. Máme se bát islamistů? Anebo rusky mluvících (a zpívajících) lidí? A anglický název vtipně, avšak důrazně paroduje až nechutné ovlivnění českého slovníku anglo-americkými vzory, které však ve skutečnosti pražádnými pořádnými vzory  nejsou.

Vlastní kontrast hudby s elektronickými a samplovanými zvuky spoluvytváří i užití netradičních nástrojů. A tak zde s tradičním akordeonem kontrastuje například australské didgeridoo. I různé bicí nekonvenční nástroje a prvky.

Zmíněná maskovací plachta v pozadí stále evokuje život. Až v samém závěru představení odhaluje, že ji vzdouvá pouze – ventilátor. Bublina splaskla. Král je nahý. Krásná parodie na módní internetové a bulvárně novinové výmysly.

Asemblage“ je výrazným krokem Martiny Hajdyly Lacové do pomyslného divadelního souboje s Lenkou Vagnerovou & Company. Obě se žensky – avšak prostě a přírodní formou – vyjadřují civilně k civilizační tematice. Každá svým scénickým jazykem a pro ni typickými prostředky.

Věřím, že tento souboj dvou výrazných ženských tanečně choreografických osobností na dálku přinese i další úspěšné inscenace. Minimálně jako “Assemblage”.

Zakončení, až po představení, bylo opět stylové. Tradičně – bez zatroubení – vjelo ze dvora mezi odcházející obecenstvo tentokrát auto nákladní! Tuším, že jakési firmy Svoboda a Bobůrek? Nestačil jsem pořádně registrovat. Byl jsem rád, že jsem uskočil. Bylo i toto předem narežírováno? Možná, že po derniéře „Assemblage“ skončí retardéry zde v průchodu?

Assemblage
Premiéra: 8. 10. 2018, Studio ALTA

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová

Foto: studio ALTA/Vojtěch Sláma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

“HYBAJ HO!” v Altě bourá mosty

Studio ALTA se věnuje dlouhodobě a systematicky bourání mostů mezi Čechy a Slováky. Každoročně bývá vyvrcholením tohoto snažení festival “HYBAJ HO!” Letos již devátým rokem.

Devátý ročník festivalu HYBAJ HO! se koná 25. až 28. října 2018 a představí to nejlepší z tvorby slovenských tanečníků a choreografů za poslední dva roky. V dobu, kdy oslavujeme sto let od vzniku ČSR a deset let od vzniku Studia ALTA, ukáže festival pražskému publiku širokou paletu přístupů k současnému umění i tradicím slovenské kultury. A současně dokáže, že současný slovenský tanec nezná žádné hranice. Geografické ani žánrové.

Proč právě slovenský tanec a proč právě v Praze?Kulturní různorodost vnímám jako základ zdravé společnosti. Tanec jako jazykově bezbariérový druh umění přirozeně migruje a propojuje umělce z různých koutů světa. Festival HYBAJ HO! je důkazem, že hranice mezi státy nejsou překážkou pro kulturní výměnu. Názvem festivalu chceme vyzvat lidi, aby se nepřestali hýbat, fyzicky ani mentálně“, vysvětluje Lucia Kašiarová, ředitelka Studia ALTA a festivalu HYBAJ HO!, která sama jako Slovenka žijící v Praze reprezentuje české umění doma i v zahraničí.

Letošní program bude různými způsoby reflektovat témata času. Hledání odpovědí v minulosti, intenzivní život v přítomnosti či nejisté otázky budoucnosti – tyto a další motivy nabídnou u příležitosti „osmičkových“ výročí zamyšlení nad vztahem mezi osobními zkušenostmi a velkými dějinami. Svá díla představí celosvětově oceňované hvězdy současného tance, nejstarší generace tvůrců i nejtalentovanější studenti a čerství absolventi uměleckých škol.

Hlavní událostí letošního festivalu HYBAJ HO! je potřeštěné a lechtivě exotické představení „Tropical Escape“ slovensko-maďarského tanečníka a choreografa Csaby Molnára a Márcia Canabarra, které získalo prestižní maďarskou Labanovu cenu za choreografii.

Csaba Molnár

Další jména festivalu se taky pravidelně objevují v programech zahraničních festivalů a jsou pražskému publiku dobře známá – zejména pak Milan Tomášik ze světoznámého souboru Les SLovaKs Dance Collective, který na festivalu HYBAJ HO! představí své nejnovější sólo.

Spektakulární multimediální performance o nejistotách dnešního i budoucího světa s názvem „WOW!“ (Slepá mapa světa) skupiny Debris Company se přednedávnem vrátila z úspěšného turné v USA a na bratislavském festivalu Nová dráma 2018 získala v konkurenci nejlepších činoherních představení hlavní ocenění Inscenace roku.

Duet Watch Now!“ Lucie Holinové a Daniela Račka reaguje na aktuální společenské téma nebezpečí ztráty soukromí a sbírání osobních informací.

Naopak velmi intimní autobiografickou zpověď nabídne inscenace „Stopy v paměti“ skupiny Odivo. Projekt vychází z osobní zkušenosti tvůrkyň, jejichž bratrům byla diagnostikovaná paranoidní schizofrenie.

“Suvenýr” je kolektivním intermediálním dílem kolektivu kolem Nástupiště 1-12

Široký žánrový rozptyl doplní živá intermediální instalace „Suvenýr“ kolektivu z Nástupište 1-12, propojující zvukové, vizuální a performativní formy umění s poezií a architekturou. Yuri Korec ve své inscenaci d-BODY-m představí unikátní fyzickou studii o paměti těla.

Yuri Korec

Mladší generaci tvůrců bude zastupovat se svými sóly Eva Urbanová a Tomáš Janypka či Eva Priečková, která v duetu „Earthworms are Crossing the Road“ hledá s iránskou performerkou Saghar Hosseinpour porozumění beze slov. Naopak trojice autorek starší generace pod vedením Anny Sedláčkové ve své inscenaci Stories of Be-coming (Pátrání po prvním pohybu) hledá prostřednictvím tance, hlasu, slova a vědeckých informací struktury a vztahy, které v nás přetrvávají od početí po celý život.

V doprovodném programu opět nebudou chybět diskuze, workshopy, večírky či koncerty a výstava. Více informací naleznete na www.hybajho.cz a www.studioalta.cz.

PROGRAM FESTIVALU HYBAJ HO! 2018:

25.10. 18.30 / Eva Urbanová: Una Dua + Tomáš Janypka: Nové sady
25.10. 19.30 / Mária Danadová, Monika Kováčová: Stopy v paměti
25.10. 20.30 / Csaba Molnár, Márcio Canabarro: Eye Candy
26.10. 18.30 / Yuri Korec: d-BODY-m
26.10. 19.30 / Csaba Molnár, Márcio Canabarro: Tropical Escape
27.10. 18.00 / Lucia Holinová: Watch Now
27.10. 19.00 / Suvenýr (autorský projekt Nástupišťa 1-12)
27.10. 20.00 / Milan Tomášik: Sólo 2016
28.10. 18.00 / Anna Sedlačková a kol.: Stories of Be-coming (Pátrání po prvním pohybu)
28.10. 19.00 / Saghar Hosseinpour, Eva Priečková: Earthworms are Crossing the Road
28.10. 19.30 / Debris Company: WOW! (Slepá mapa světa)

DOPROVODNÝ PROGRAM:

24.10. 19.00 / Vernisáž výstavy Lukáše Škorvánka: MOR HOE!
23.-25.10 / taneční workshop Csaba Molnár, Márcio Canabarro
26.10. 21.00 / Charmsove deti (koncert)
27.10. 15.00 – 17.00 / Jak řídit umění? (diskuze)
27.10. 21.00 / Hallogenerator (koncert)
28.10. 12.00 – 17.00 / Konec punku v Česku: Operace Alta-Mira (konference)

VYSTUPENKY:

https://goout.net/cs/listky/hybaj-ho-2018/fbnc/

Foto: ALTA

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ASSEMBLAGE – šest tanečnic a retardér

Retardér ještě neznamená, že inscenace bude zpomalena. Anebo, že je určena pouze pro retardované jedince!

V pondělí 8. října uvede Studio ALTA v 19.30 premiéru tanečního představení skupiny ME-SA v choreografii držitelky ocenění Tanečnice roku 2015 Martiny Hajdyla Lacové s názvem „Assemblage“. V představení šestice tanečnic hledá síly, které je a svět kolem nich tvoří i ničí zároveň.

Svérázný ekosystém inscenace v sobě zrcadlí neustálou proměnu, proces zrodu a provázanost vzniku a zániku. „My jsme ty síly, které mění okolí, ale zároveň i my jsme, ať chceme nebo ne, měněni naším okolím, společností. Jsme součástí asambláže, kterou sami tvoříme,“ vysvětluje inspirace dramaturg inscenace Jiří Hajdyla.

Cítila jsem potřebu pracovat s nebezpečím, lákalo mě téma apokalypsy a chtěla jsem nechat prorůst divadlo přírodou“, doplňuje autorka choreografie Martina Hajdyla Lacová.

V inscenaci je ale apokalypsa vnímaná spíše jako proces zrodu něčeho nového, než zánik toho původního. Autoři se obracejí k přírodě a k základním principům existence, hledají inspiraci ve vazbách prvků ve skupenstvích, ve vzájemném působení planet ve vesmíru, ale také ve zvířecí podstatě interpretek, z nichž každá přináší vlastní ženskou esenci – Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková.

Nedílnou součástí představení je živá hudba a scénografie Zuzany Scerankové.

Sceranková zde pracuje se zdánlivě neslučitelnými motivy. Zpomalující a ohraničující pouliční retardér leží vedle organických přírodních prvků. Výsledkem je svět, v němž se prolínají futuristické a postapokalyptické vize s klidnou a samozřejmou dokonalostí přírody.

Tvůrčí tým Assemblage:

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová
Za podpory: MHMP, MK ČR, IVF, ALT@RT / Studio ALTA, SE.S.TA – Centrum choreografického rozvoje

Fotoze zkoušek: Studio ALTA

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

LeŤ – odlišnost je inspirativní

Dne 25. září uvede pražské Studio ALTA sólový taneční debut choreografky, performerky a fyzioterapeutky Markéty Stránské s názvem “LeŤ”, který je inspirován její osobní pohybovou zkušeností se životem s jednou nohou, protetickou pomůckou a dvěma francouzskými holemi.

Cestou uměleckého ztvárnění poukazuje Markéta Stránská na fakt, že handicap neznamená omezení, nýbrž v sobě nese nové, obohacující možnosti a jedinečné příležitosti, a to jak tělesné, tak i duševní.

Už několik let mě zajímalo, jak nejlépe a co nejtrefněji sdělit a sdílet svou jedinečnou pohybovou zkušenost s každodenním fungováním s jednou nohou, nebo protézou a francouzskými holemi. Od doby, kdy žiju „pouze“ s jednou nohou se dostávám do různých komunikačních situací na toto téma, a postupně jsem dospěla k závěru, že kde slova nestačí, tam přichází tanec. Profesí jsem fyzioterapeutka a aktivně tančím odmalička. Tanec a pohyb jsou mojí absolutní přirozeností a nejvěrnějším způsobem vyjádření. V rozhodování, zda vytvořit sólový projekt hrálo důležitou roli zjištění, že má osobní zkušenost je slovy tak nesdělitelná a nepředatelná, že mi nezbývá než ji uchopit jako samostatný tvůrce,“ vysvětluje performerka své inspirace.

Projekt chce dokázat, že jakákoli fyzická odlišnost je ve skutečnosti bohatou inspirací, a že kontakt s životní překážkou může být jedinečnou příležitostí k probuzení naší fantazie a tvořivosti.

Jak moc ovlivní naši fyzickou i psychickou stabilitu změna či „zúžení opěrné báze“ a kontakt s určitým limitem? Jak se postavíme k novým možnostem? K samotnému hledání, objevování a prozkoumávání jiné, neobvyklé, ale možné cesty, ke změně našich zažitých stereotypů?

Jako choreografka i performerka si Markéta Stránská klade otázku, jak transformovat, choreograficky uchopit a dále komunikovat tuto zkušenost pro ostatní.

LeŤ

interpretace, choreografie: Markéta Stránská
hudba:
Jan Kratochvíl
světelný design:
Zuzana Režná
kostýmy, scéna:
Monika Urbášková
poradci tvůrčího procesu:
Lucia Kašiarová, Jean Gaudin, Karine Ponties
produkce:
Andrea Švandová
poděkování:
Lukáš Houdek, Sára Arnstein

více informací: www.studioalta.cz

vstupenky: https://goout.net/cs/listky/let/twrc/

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN