Na „NASTŘEVŘENO“open call

Zve kulturní centrum Moving Station Plzeň. Hlaste se do 8. 4.

Kulturní centrum Moving Station Plzeň vyhlašuje open call pro doprovodný program festivalu nových forem divadla a performance „NASTEVŘENO“, který se bude konat na konci května v Plzni.

Performativními akcemi a happeningy chceme v rámci festivalu nezávislého divadla oživit především okolí nádraží Plzeň-Jižní Předměstí a protější budovy, kde Moving Station sídlí (na adrese: Koperníkova 56).

Ideálně tedy hledáme umělce-performery, kteří se nebojí vystupovat ve veřejném prostoru a zároveň okolí své performance učinit její součástí.

Termín konání festivalu „NASTEVŘENO“ je 26.–30. 5. 2021 (v případě stále přetrvávající pandemické situace kolem koronaviru připravujeme možnost částečného přesunu do online prostředí nebo přizpůsobení živého programu aktuálně platným opatřením).

Performance může pracovat s jakýmkoli druhem umění (výtvarné, hudební, pohybové, herecké, vypravěčské, literární…). Naším cílem je vytvořit sadu drobných intervencí do veřejného prostoru v délce trvání od několikaminutové performance po 2 – 3hodinovou instalaci či konceptuální tvorbu.

Vybraným umělcům nabízíme honorář a ubytování v místě.

Vaše přihlášky či dotazy posílejte výhradně elektronicky na adresu: jana.movingstation@gmail.com.

K přihlášce, prosíme, připojte příklady Vaší dosavadní práce v oboru a návrh/koncept nabízené akce, aktivity.

Do předmětu e-mailu zadejte: OPEN CALL NASTEVŘENO.

Uzávěrka: 8. 4. 2021

Více podrobností:  zde.

Sdílet

E-mail: jana.movingstation@gmail.com

Webové stránky: http://www.johancentrum.cz/

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Emocionální či emoční dramaturgie

Už jste někdy, jako režiséři, bojovali s herci při práci na emočně vypjatých scénách?

Podívejte se zde na přednášku Stephanie M. Hartové „Emocionální dramaturgie“. Řeší zejména začlenění snahy účinkujících o vyřešení traumatických rolí v závislosti na jejich emoční zranitelnosti. Byla poprvé zveřejněna na on-line konferenci IUGTE.

Jak vytvoříme prostor pro umělce, aby prozkoumali nepohodlné emoce, ale tyto pocity si následně nepřenesli do svého osobního života?

Vše je dokumentováno při práci režisérky ve vypjatých fázích intimity anebo násilí. Hartová se rovněž zaobírá prací s herci ve velmi obtížných rolích. A s ní související neustálou mantrou. Vysvětluje zároveň to, že „nepohodlné se liší od nebezpečného“.

Tato přednáška zkoumá nutnost vytvoření toho, co Hartová nazvala „emoční dramaturgií“. Čili jde o budování pedagogických hranic a psychologické oddělení účinkujících od jejich jevištního výkonu.

Watch Now>

Přednáška je v anglickém jazyce.

NIPAI

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Nahlížení 2020«

31. celostátní dílna středoškolské dramatiky a mladého divadla od 15. do 18. října 2020 v Bechyni

Tato divadelní dílna „Nahlížení“ je určena mladým divadelním souborům, které mají chuť prezentovat svou divadelní práci. A zároveň nahlížet do práce dalších souborů, povídat si o tvorbě inscenací, navzájem se inspirovat. Letos byla, z důvodů zdravotně karanténních opatření, týkajících se koronaviru, přesunuta na podzimní termín.

Akce je vhodná jak pro zkušenější soubory, tak i pro ty, které zatím nemají zkušenost z jiných divadelních dílen či přehlídek.

Soubory mají za sebou uzávěrku přihlášek, hlásit se však mohou ještě jednotlivci!

Tamější dílna může být totiž zajímavá nejen pro soubory, které už za sebou mají premiéru nebo i pár repríz. Zároveň i pro soubory, které při práci na inscenaci hledají nové cesty a možná jsou právě uprostřed jedné z nich. Neočekávají návod, jak dojít k cíli, ale třeba by jim pomohlo, kdyby s nimi ostatní účastníci dílny na chvíli kousek cesty sdíleli. Můžou se tak i dozvědět, jaké „pasti“ na ně čekají a jak se jim vyhnout. To platí však i pro jednotlivé, individuální účastníky.

Kulturní dům v půvabném lázeňském městečku Bechyně – místo této divadelní dílny

Nahlížení je otevřeno i jednotlivcům – členům souborů i dospělým zájemcům o divadelní práci s mladými lidmi a dramatickou výchovu s dospívajícími – vedoucím mladých divadelních souborů, učitelům, studentům a dalším, kteří o práci se souborem zatím jen uvažují.

Nahlížení je ojedinělá akce, která probíhá trochu jinak než běžná divadelní přehlídka nebo dílna. Patří k ní mimo jiné:

  • představení vybraných divadelních inscenací, ať už „hotových“, či v různém stavu rozpracovanosti

  • společné diskuse o představeních s přizvanými odborníky

  • dílny založené na samostatné tvůrčí spolupráci mezi účastníky napříč soubory a reflektující zhlédnutá představení

  • vzájemná výměna zkušeností a inspirace do další práce

  • hledání a mapování širších souvislostí, zdrojů, problémů a specifik středoškolského a mladého divadla

Více zde.

Sdílet

Webové stránky: www.nipos.cz

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí KAMILOU TOMÁNKOVOU, známou ze StarDance

„Tanec je můj život, práce i zábava. Kdyby ne, už dávno dělám něco jiného”

 „Tanec je můj život, přináší mi dobrou náladu, je to moje práce, ale i zábava…“, říká Kamila Tománková, kterou tanec provází celý život. Tanci podlehli nejen její rodiče, ale i bratr, věnuje se mu také manžel i jejich dvě děti. Třikrát se objevila ve StarDance, což pokládá za nezapomenutelný životní zážitek.

Pocházíte z Brna z taneční rodiny. Váš tatínek Petr Odstrčil, byl nejen výborný tanečník, ale také prezident Českého svazu sportovního tance a s Vaší maminkou Marcelou, založili a dlouho vedli, brněnský taneční klub Impuls a Vy s bratrem Martinem jste v tomto prostředí vyrůstali. Jak vzpomínáte na svá dětská léta?

Vše se u nás v mém dětství točilo právě kolem tance. Hrozně se mi líbilo poslouchat taneční hudbu, chodit s rodiči dívat se na tréninky, na soutěže a na soustředění. Byla tam vždycky hezká a přátelská atmosféra. Maminka šila i oblečení pro tanečníky a já jí pořád jako malá chtěla pomáhat, ale spíš jsem ji asi zdržovala. Probírat se všemi těmi látkami, flitry a kamínky byl pro mě neuvěřitelně zajímavý svět. Prvního tanečního partnera na soutěže jsem měla ve 13 letech, ale byl o 10 let starší a moc jsme si nerozuměli. Přesto jsme spolu tančili zhruba 3 roky. Pak rodiče chtěli, abych tančila  s bráchou, ale nečekaně se musel už v osmnácti letech oženit, protože čekali se svojí tehdejší tanečnicí mimčo. Já pak vystřídala ještě asi 5 tanečních partnerů, než jsem potkala svého muže, se kterým jsme se dali dohromady i tanečně.”

Bylo asi přirozené, že jste se vydala ve šlépějích svých rodičů. 3x jste získala titul vicemistra ČR v 10 tancích a titul mezinárodního mistra Kanady v 10 tancích. V roce 2000 jste se podílela na titulu vicemistrů Evropy v latinských formacích. Jste soutěživý typ?

Tanec pro mě byl, je a doufám, že i bude nedílná součást života. Primárně mi nikdy nešlo o to soutěžit a vyhrávat. Ale to potěšení ze spojení pohybu každé části těla ve spojení s hudbou a s partnerem. No a předávat tu radost a energii na někoho, kdo se na nás dívá nebo si to jen tak užívat se svým partnerem. To člověka hodně obohacuje, je to prožitek, který Vám dává smysl, potěšení, vášeň, štěstí a někdy i únavu a bolest. To k tomu prostě patří a je to neuvěřitelná kombinace toho všeho, bez čeho pak už nemůžete být, prostě to máte tak rádi a chcete to dělat. Že se pak dostaví i úspěchy na soutěži, je dobré motivačně a je to fajn, ale pro to jsem to nikdy nedělala.”

Vystudovala jste trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Olomouci. A jste spolu zakládající členkou taneční studia Kometa Brno, které patří k nejúspěšnějším tanečním školám republiky. Co Vás k tomu vedlo, podílet se na založení tohoto studia?    

Nejdřív tu byl nápad od mého bráchy a táty vybudovat rodinnou firmu, taneční studio. Našli pro to vhodný objekt, který byl z části rozestavěný, a část byla na zbourání. Já byla tehdy na střídačku týden v Mostě s Honzou (mým současným mužem) a týden studovala v Brně VUT. A protože jsme se také tehdy věnovali trénování párů, šli jsme do toho projektu s nimi a pře-sunuli se natrvalo do Brna. Postavili jsme nejprve jeden taneční sál s obytnou částí, kde také všichni stále bydlíme, máme takový velký činžovní dům s byty pro každou rodinu. Nejprve jsme v tanečním studiu jen založili a trénovali taneční klub se soutěžními páry, hlavně juniorskými a dospělými. Pak jsme přistavěli ještě jeden taneční sál a zázemí se šatnami a recepcí, využívané hlavně pro taneční kurzy pro malé děti až po dospělé. Věnujeme se všemu, co se týká tanečního světa od šití tanečních kostýmů, přes vzdělávání trenérů, pořádání tanečních soutěží a akcí až po již zmíněné trénování tanečních párů a tanečních kurzů.”

Ve studiu působíte jako lektorka tanečního kurzu pro nejmenší a latino dance pro ženy. Co Vás na učení nejvíce baví? Jaký je zájem o Vaše kurzy?

Mám na starosti celý chod kurzů tanečního studia. Zahrnuje to výběr a vzdělání lektorů tance, zaměstnávání dalších potřebných pracovních sil a plánování celé taneční sezony, včetně pravidelných vystoupení dětských složek, vytvoření metodiky výuky a kontroly, jestli jsou u nás lidi spokojeni. O to se snažíme nejvíc, být profesionální a přinášet lidem radost a zážitek z tance. Zájem o naše kurzy je velký, často máme plno a za to jsem moc ráda a vděčná, ale nebylo to takto hned od začátku, museli jsme se k tomu dopracovat. Tancování pro nejmenší pak i sama vyučuji a baví mě to moc, děti jsou neuvěřitelný příval energie a mají rády pohyb, poskakování a hraní si na písničky. Je to někdy náročné, ale musím říct, že to dělám ráda, protože moje vlastní děti už z těch dětských let vyrostli, jsou z nich puberťáci. No a Latino Dance pro ženy je bezvadná záležitost, která mi dělá moc radost a často mi i zlepší náladu. Přijde k nám vždycky ten, kdo se chce opravdu tancem potěšit, zpotit se a naučit se to dobře. Postupně se ze všech stane dobrá parta nadšenkyň, je tam skvělá atmosféra a hodně z nich už k nám chodí několik let. A taková práce je pro mě i potěšením.”

Tanec Vás svedl s manželem Janem Tománkem, s nímž jste se seznámila na tanečních soutěžích, kde jste vystupovala jako Kamila Odstrčilová a spolu učíte společenský tanec pro pokročilé. Jak se Vám spolu pracuje?

My se spolu vidíme na tanečním parketě takřka denně při trénování našich soutěžních tanečních párů. Každý tam ale trénuje při soukromých lekcích někoho jiného, tak se zase až tak moc nevnímáme, každý si hledí své práce. Někdy je to náročné v tom, že je to pod tlakem, aby tanečníci pak byli na soutěžích úspěšní, pokud možno nejlepší. Ne každý ale na to má, někdy se jim nechce, protože ta zátěž pro vrcholové tanečníky je velká, někdy nemají motivaci po špatném umístění na soutěži, občas je problém i psychika, rodiče dětských párů potřebují často něco řešit. Takže je to někdy fajn a v pohodě, ale někdy taky ne. Spolu s manželem pak vyučujeme dva taneční kurzy pro dospělé páry a to je příjemné v tom, že tam lidi přijdou s dobrou náladou, proběhne to v dobré náladě a skončí to v dobré náladě. Nikdo žádné výsledky neřeší, tančí se tam jen proto, že si to chtějí všichni užít, zasmát se.”

Tanec Vás provází celý život. Co pro Vás znamená? Jednou jste řekla: „Tanec je můj život, přináší mi dobrou náladu, je to moje práce, ale i zábava…“ Platí to stále?

Ano, kdyby tomu tak nebylo, tak už dělám něco jiného. Někdy toho samozřejmě bylo hodně a chtěla jsem třeba i přestat a najít si jinou práci, ale čím jsem starší, tím mám více zkušeností a uvědomuji si, že to je to, co dělat chci, už vím moc dobře, jak a baví mě to a jsem za to ráda. Nemusím sedět v kanceláři na zadku osm hodin denně, mám hodně pohybu a potkávám na akcích spoustu zajímavých lidí a pořád jsou přede mnou nové výzvy a zkušenosti. Moderuji třeba i taneční soutěže a taneční přenosy v TV a k tomu bych se asi nikdy normálně nedostala. Moje práce je pestrá, věnuji se i designu a šití tanečních šatů. Pro život je hodně důležité mít rád svou práci, pracovat tvrdě, mít pořád své vize, sny a cíle. Vždycky, když jsem se tak bezhlavě plácala životem, v práci, nemělo to pro mě smysl a vlastně jsem se necítila dobře a spokojeně. Pro mě je nejdůležitější zdravá a spokojená rodina a dělat práci, co mě baví, co přináší mě i lidem pro které pracuji nebo s kterými pracuji potěšení a všichni se snažíme nejlépe, jak to jde.”

Třikrát jste tančila v TV soutěži StarDance… když hvězdy tančí. V první řadě s atletem Tomášem Dvořákem, v páté řadě s hercem Oldřichem Navrátilem a v osmé řadě jste byla partnerkou lyžaře Ondřeje Banka, ale ze zdravotních důvodů jste pak odstoupila. Jak na soutěž vzpomínáte? Co Vám soutěž dala?

StarDance byl pro mě velký zážitek, velká změna v životě, přinesla mi spoustu zkušeností, nových příležitostí a zážitků a nových přátel. Nejvíc byla pro mě první řada, vše bylo nové, nikdo nevěděl, jaké to bude, jestli to jen nějak proběhne nebo to bude úspěšné. Mám ohromnou radost, že StarDance pořád patří k nejúspěšnějším pořadům na ČT. To je pro taneční svět strašně důležité a hodně ho to pozdvihlo a stal se díky tomu populárnější. Před tím pomalu nikdo nevěděl, co je to samba a dnes to už všichni vědí. To je skvělé. A na taneční partnery ve StarDance jsem měla štěstí. Se všemi se mi dobře tančilo, byli to moc fajn lidé, pracovití a příjemní, neměli jsme mezi sebou problémy. Hodně mě mrzelo, že jsem svoje poslední účinkování s Ondrou Bankem musela přerušit, nerada věci vzdávám, potřebuji být spolehlivá a vše dotáhnout do konce. Ale bolesti během tréninků a na zkouškách a přenosech se nedaly vydržet bez léků, prostě to nešlo. Vyhřezla mi ploténka na krční páteři na zkouškách při prvním díle a představa, že se tam budu trápit třeba ještě několik týdnů či měsíců pod práškami, to teda nebylo nic příjemného a zhoršovalo se to. Tak jsem ve třetím díle musela své účinkování přerušit a naštěstí byla k dispozici jiná tanečnice, která zrovna to kolo vypadla, tak mě vlastně jen vystřídala. Ale i přesto je pro mě StarDance nezapomenutelný životní zážitek v tom nejpozitivnějším smyslu slova.”

Jste maminkou dvou dětí – syna Jonáše a dcery Nely. Jak to mají s tancem? Neláká je také taneční parket?  

Naše děti obě tančí. Jonáš už opravdu skvěle, je několikanásobným mistrem ČR v tanečním sportu v kategorii juniorů i mládeže. Nelča tančí také, hlavně pro radost, ale první úspěchy na soutěžích už má také za sebou. Vyrůstali s námi v tomto prostředí a je to pro ně přirozené, baví je to a žijí tím stejně jako my. Nemuseli jsme je do ničeho nutit, sami to chtějí a tanec je pro ně důležitá součást života. Jsme za to rádi, kdyby ale chtěli dělat cokoliv jiného, budeme je v tom podporovat úplně stejně.”

A co chvíle volna, jak je ráda trávíte?  

Chvíle volna jsou pro mě důležité, trávím je nejraději s rodinou. Vaříme rádi různá jídla, chodíme na procházky, jezdíme na kolo, v zimě lyžujeme a bruslíme, jezdíme na výlety do ZOO a na zámky a hrady, baví nás cestování, ale rádi se spolu díváme i na filmy v klidu domova. Užívám si i chvilky, které mám sama pro sebe, cvičím jógu, čtu si knížky a sbírám nápady na dekorace do domu a na nové taneční a společenské šaty. Ráda si zajdu s přáteli na pivko či víno nebo jen tak pokecat o životě. Užít a prožít každý okamžik svého života, vnímat svět okolo sebe a lidi v něm je to, co je pro mě důležité, to dělám nebo se o to alespoň snažím.”

 Veronika Pechová   

pro TANEČNÍ MAGAZÍN