Hledají se dobrovolníci a dobrovolnice pro projekt SecondBrand
Pro neziskový projekt SecondBrand hledáme dobrovolnici anebo dobrovolníka, kteří by nám pomohli s vývojem a produkcí celého projektu, přípravou kampaní pro rok 2021, komunikací se ZŠ, správou sociálních sítí… Práce je na cca 10 hodin týdně. Pozici je také možné sdílet mezi více lidmi.
Co je SecondBrand?
Jsme vzdělávací platforma pro druhý stupeň základních škol a nižší stupeň gymnázií, která provází žáky, rodiče a pedagogy procesem edukace v oblasti módy a udržitelnosti. Ve školách pořádáme sérii workshopů, přednášek, besed, na kterých se vždy podílejí vybraní umělci, ekologové a pedagogové. Na ty navazuje tvůrčí soutěž pro mladé lidi, která vrcholí společnou módní přehlídkou.
Pomocí vzdělávání v oblasti udržitelné módy a šikany pomáháme dětem udržovat zdravý vztah k sobě, ostatním lidem i světu okolo sebe.
Co tím získáte?
Ovlivníte budoucí generaci, její vztah k sobě a přírodě, stanete se součástí rozvoje naší organizace, poznáte nové skvělé lidi. A také předáte své zkušenosti dalším žákům, můžete se osobně rozvíjet a dozvíte se něco o sobě. Navíc můžete dál šířit myšlenky projektu SecondBrand, budete pracovat prostě pro dobrou věc!
Pokud jste studentem či studentkou, po dohodě s Vaší školou, se můžeme domluvit na praxi ohodnocenou za kredity.
Pokud Vás naše výzva zaujala, ozvěte se nám, prosím, na mail: hello@secondbrand.cz.
Tento poetický název nese celovečerní rodinný balet v interpretaci souboru Baby Balet Praha, mladších studentů konzervatoře-gymnázia Tanečního centra Praha. Premiéry se uskutečnily 2. a 5. února 2016 ve Stavovském divadle v Praze.
Autorský tým zkušených tvůrců dětských choreografií mapuje pět životních etap: narození, dětství, školu, pubertu a dospělost.
Dramaturgie využila mimořádně chytré a poetické texty 24 písní Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, které jsou mikro scénáři inspirujícími baletní tvůrce. Toto současné taneční divadlo však nesměřuje pouze k dětským divákům. Nesnaží se být ani infantilní a ani podbízivé. Naopak, tanečními scénickými prostředky doplněnými projekcí, se snaží vyjádřit životní moudrost, dramatičnost a humanismus, které jsou v textu písní obsaženy.
Podtitulkem, kterým se obvykle odpovídá na zdvořilostní frázi: „Dobré chutnání“, zahajujeme zajímavé obrázkové defilé.
Na adresu TANEČNÍHO MAGAZÍNU totiž přišlo mnoho a ještě více zajímavých přání a přáníček ke svátkům vánočním a do následujícího roku 2021.
Z těch nejzajímavějších vybíráme a slibujeme, že budeme tuto rubriku průběžnědoplňovat:
Velice působivé přání přišlo z moravského Holešova od spisovatele, uměleckého fotografa a novináře Roberta Rohála, se kterým TM uveřejnil počátkem roku 2016 zajímavý rozhovor
Odkaz vás nasměruje na velmi zajímavou satirickou PFku nakladatelství Vladimíra Krígla. Ten (mezi jiným) vydal knížku tanečníkovi a choreografovi Janu Onderovi. K jeho „vinšování“ se připojila i manželka Ivana Kríglová, která vede dětskou miniškolku a předškolku HABIBI.
Vlastní obraz jako novoročenku zaslal malíř Jan Hlavatý, syn známého herce Vladimíra HlavatéhoAčkoli bychom čekali spíše nohy obuté v piškotech, tak nám VIZE TANCE zasílá ruce. Asi ví proč?I tentokrát nás poctil manželský pár. Milé přání na naši adresu doputovalo i od Jany Eriksson Tomanové a jejího muže. Paní Eriksson Tomanová nejen vede špičkovou taneční školu, ale také letos přispěla do TANEČNÍHO MAGAZÍNU hodně zajímavými příspěvky.Popřál i známý autor vážné hudby Michal Müller
Půvabná originální přáníčka zaslal FysioART, jehož on-line divadlu „Za zrcadlem“ patřila nedávná recenze TM – a hned ke každým svátkům zvlášťZ Berlína nám vinšoval i skladatel a textař Vlady Gryc, s nímž jsme publikovali rozhovor již téměř před pěti lety -17. března 2016
Rovněž světový šampión v robotickém tanci Richard Mach, s nímž jsme publikovali rozhovor 23. 3. 2017, si na nás vzpomněl. A to typicky rozpohybovaně, formou videa.
Hned dvojici přání zaslala rovněž malířka a spisovatelka Alžběta Vlčková, s níž jste si u nás mohli přečíst rozhovor od 15. 4. 2018 a současně i soutěžit o tři její knížky „Sfumato”Nezapomnělo na nás ani Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni
Hudební přání od skladatelky, textařky, multiinstrumentalistky a pedagožky Markéty Mazourové
Popřálo nám i A studio RUBÍNDalší zahraniční přání je od taneční školy NIPAINezapomněl na nás ani spisovatel a kurátor výstav Pavel Šmidrkal (pamatujete na loňský rozhovor s ním a soutěž o jeho knížku „BABRÁCI”?), který zaslal vyloženě autorské PFko od své věrné spolupracovnice a manželky i malířky Petry SkluzáčkovéOriginální futuristické přání poslal Pjeer van Eck, režisér filmu „Babička aneb Jak to bylo doopravdy” z roku 2009
Videopřání jsme dostali i od Jihočeského divadla z Českých Budějovic
Aktuálně popřál i nymburský spisovatel a vydavatel Jan ŘehounekS malířkou, grafičkou i keramičkou Ivou Fialovou, která nám teď přeje, jsme v TM uveřejnili rozhovor 16. 8. 2017. A také jsme publikovali letos na jaře unikátní roušky, které vytvářela.Milou rodinnou fotografii zaslal – s přáním všeho dobrého – i Pavel Towen Veselý. Tanečník, choreograf, pedagog stepu, tance i zpěvu, s nímž jsme uveřejnili obsáhlý rozhovor 21. 4. 2016.Rovněž hudební Festival Brikcius přál do nového roku 2021Krásná je i novoročenka hudebního producenta, textaře, publicisty a dramaturga Ivana RössleraNezapomněla na nás ani Werichova vilaSympatické výtvarné přáníčko je také od středočeské galerie GASK z Kutné Hory, která často na vernisážích organizuje taneční a performerské kreacePFko od brněnského fotografa Milana Slámy, kterému zahajovala předloni výstavu Eva Pilarová a TANEČNÍ MAGAZÍN o tom pochopitelně informovalDalší umělecké PF 2021 nám přišlo od malíře Petra ŠmahyA takto kineticky přeje (nejen) do nového roku společnost KREATIVNÍ EVROPA
Za technicky nepublikovatelná přání musíme poděkovat IDU a konkrétně produkci PQ, čili Pražského Quadriennale i mnohým dalším.
Působí jako lektorka tance v Tanečním studiu v Ostravě a rovněž v pražské Taneční škole Vavruška. V roce 2018 byla taneční partnerkou zpěváka a herce Adama Mišíka v TV–taneční soutěži „StarDance… když hvězdy tančí“. A na celý projekt i tanečního partnera Kateřina Krakowková s láskou vzpomíná. Tanec je pro ni umění, v němž člověk ukáže své emoce, což je podlé ní právě to nádherné.
Pocházíte ze Šilheřovic na Hlučínsku, nedaleko Ostravy, blízko česko-polské hranice. Jak vzpomínáte na čas svého dětství? Co Vás bavilo?
„Na své dětství vzpomínám ráda. Ještě předtím, než jsem začala s tancem, chodívaly jsme s kamarádkou každý den po škole ven si hrát. Jelikož jsem vyrůstala na vesničce, která je opravdu nádherná, hledaly jsme stále nová a nová místa na hraní.”
S Adamem Mišíkem ve StarDance
Tanci se věnujete od roku 2002, tedy od svých devíti let. Jak jste se přímo k němu dostala?
„K tanci mě přivedli rodiče. Byla jsem temperamentní dítě, které neustále něco vymýšlelo. A proto mě přihlásili do tanečního kroužku v Hlučíně. V začátcích jsem ,tanečky´ navštěvovala jednou týdně, jelikož mě to opravdu bavilo, tréninky se postupem času množily, až došlo na taneční soutěže.”
Chtěla jste být vždycky tanečnicí?
„Na to si vůbec nevzpomínám. Jen mně maminka říkala, že jsem si tancovala už od doby, kdy jsem se postavila na nohy.”
S Vašim tanečním partnerem Danielem Jurčem jste byli finalisty MČR ve standardních tancích, semifinalisty v latinsko-amerických tancích, finalisté MCŘ v deseti tancích, finalisty mládežnické ligy ČR. V kategorii dospělých pak jste dvojnásobnou finalistkou MČR v deseti tancích, finalistkou ve standardních tancích MČR a vicemistryní v Showdance. Bavilo Vás chodit po soutěžích? Jste soutěživý typ?
„Bavilo mě to moc. Pamatuji si, když jsem si večer před každou soutěží balila věci, psala jsem si seznam na papír, zkoušela nové účesy a malování. Prostě jsem se v tom vyžívala. Co se týče soutěživosti, myslím si, že každý sportovec by měl být určitým způsobem soutěživý, jinak by nic nedokázal. Samozřejmě, tím zdravým způsobem. A to jsem, dle mého názoru, byla. Můj tatínek je velký fanoušek sportu, sám celý život sportuje, a proto jsem ho měla jako vzor a šel mně vždy příkladem.”
I když Vás tanec velice baví, vystudovala jste Hornicko-geologickou fakultu na Technické univerzitě v Ostravě. Proč jste si vybrala tento obor?
„Vždy mě zajímala planeta Země. I přesto, že to s tancem moc nesouvisí, bylo to zajímavé studium.”
Opět z populární televizní show, tentokrát ve folklórním duchu
Jak již bylo uvedeno, působíte jako lektorka tance v Tanečním studiu v Ostravě. A také v Praze v Taneční škole Vavruška. Vaší náplní je výuka tanečních párů od nejmenších dětských párů přes mládež, dospělé až po seniory. Někde jste přiznala, že Vás baví učit. Co Vás na práci lektorky baví?
„K prvním trenérským zkušenostem mně přivedli moji skvělí trenéři manželé Bankovi, kterým za to děkuji. Začala jsem s výukou tanečních párů v patnácti letech v Tanečním studiu Ostrava. Od té doby vyučuji neustále. A nejvíce mě na tom baví předávat své zkušenosti, jak taneční, tak lidské. Protože tanec není jen o technice, choreografiích a tak, ale o chování, respektu, drilu, chtění…”
V roce 2018 jste byla taneční partnerkou herce a zpěváka Adama Mišíka v TV–taneční soutěži „StarDance… když hvězdy tančí“. Jak na soutěž a tanečního partnera vzpomínáte? Co Vám tato soutěž dala?
„Byla to obrovská zkušenost. Poznala jsem nové lidi, kteří mně něco do života přinesli, inspirovali mě. A samozřejmě můj taneční partner Adam, s kterým jsme si sedli, neustále jsme si povídali, předávali zkušenosti. StarDance je projekt, který mně přišel do života a budu na něj vždy vzpomínat s láskou.”
Jaký tanec máte nejraději? Je podle Vás tanec písní těla?
„Mám ráda všechny tance, protože každý je odlišný a vyžaduje něco jiného, ale asi jeden z mých nejoblíbenějších je Slowfoxtrot. Pro mě je tanec umění, člověk ukáže své emoce a je to nádherné.”
A do třetice se synem populárního rockera ve StarDance
Je Vám práce také koníčkem? Jak ráda trávíte čas volna?
„Výuka tance je sice moje práce, ale beru ji jako koníček. Jsem šťastná, že mohu dělat to, čím žiju celý život. A hlavně, mám tu možnost předávat dál. Pokud zrovna nevyučuji, tak si ráda ve svém volném čase chodím zatancovat, často navštěvuji posilovnu anebo také vařím.”
