„ASSEMBLAGE“ atakovala auta

Aktivní ALTA adekvátně asociovala a atakovala agilním autorským abstraktním anglickým „Assemblage“ apokryfy a auditorium. A apelovala atakována automobily.

Jaká byla premiéra Martiny Hajdyly Lacové a seskupení ME-SA „Assemblage“? Jak už tomu bývává před premiérou, tak se tradičně (a “trendy”?) nezačínalo včas. U moderních – zejména pražských – tanečních scén nejen mně (ale stále větší armádě diváků) trochu vadí jakási nevyrovnanost. Pokud premiéra či repríza ze strany interpretů nezačne včas, tak se naprosto nic neděje. Nikdy jsem nezažil upřímnou omluvu. Pokud však divák přijde o trochu později, nebývá vpuštěn!!! Chápu úctu k hercům, celému uměleckému štábu… Ale kupříkladu dispozičně v divadle Ponec by mohli být  opozdilci téměř bezbolestně vpouštěni na horní balkon. Tam by, upřímně řečeno, minimálně rušili… A možná by se to dalo – při troše dobré vůle – vyřešit i v ALTĚ?

A tak se i v industriální ALTÉ čekalo, čekalo a ještě déle čekalo v typickém průchodu před hlavním sálem. A najednou ze dvora tohoto studia pěkně mezi premiérové čekající obecenstvo vjel – osobní automobil. Bez zatroubení! Stylové k tomu, co následovalo po dlouhém, maratónském čekání.

Jak již jsme byli předem z propagačních tiskovin připraveni, jednalo se o autorský počin Martiny Hajdyly Lacové. Těšili jsme se na užití silničních retardérů, na spolupráci jmenovkyně slavné výtvarnice Zuzany Scerankové – Pavly. Ta již zazářila ve známém Buran Teatru v Brně. Otazníky předem panovaly i kolem živé hudby…

Znalí divadelníci, hudebníci i teoretici, opět z Brna, právě vyzdvihovali multiinstrumentalistku a improvizátorku Hanu Foss Minaříkovou. Z Prahy naopak předem zněly pochvalné hlasy na adresu druhé hudebnice Žanety Vítové, spjaté zejména s Pražským improvizačním orchestrem a akordeonem…

Dějištěm „Asemblage“ byl již tradiční a první velký sál studia ALTA. Byl nabit přímo k prasknutí. Sedělo se i na schodech.

Vlastní jeviště ALTY bylo vymezeno dlouhým diagonálně položeným zpomalovacím – autentickým retardérem. Ne každý asi dokonale zná a ví, že je tento rozebiratelný… V levém zadním rohu hracího prostoru se neustále vzdouvá vojenská plachta. Asociuje pohyb, život uvnitř, pod ní. Nad ní – ve stejném vojenském maskovacím designu – visí obří šortky! Ne náhodou evokují červené trenýrky nad pražským Hradem.. Opodál leží několik malých, špičatých betonových hranolů, ostře se tyčících, jakoby z dílny proslulého Bořka Šípka. Ve středním pozadí na levé straně scény se pne totem, vytvořený z rozřezaných koláčů dřeva.

Skutečně, výtvarný rukopis Zuzany Sceránkové výrazně předznamenal celé, bezmála hodinové, představení. Stal se výrazným komponentem civilizačního příběhu a výtvarné artefakty se stávaly pilíři, na nichž inscenace – kromě nápadité choreografie – stála.

A už se vše rozjíždí… Na levé straně sedí dvě (až moc) živé, již zmíněné, hudebnice. S akustickými nástroji, ale i laptopy a dálkovým ovládáním. Na zemi leží šestice tanečnic. Zatím v  klidu téměř letargickém. V kolektivním duchu. Nic nevybočuje, nic neprovokuje. A pak poznenáhlu následuje nevyřčený houpavý apel k pohybu. Hudba – jakoby golemovským šémem – ožívá tanečnice a ony naopak ožívají hudbou…

Ještě stojí jistě za zmínku světelný design. Na něm zapracoval manžel hlavní autorky Jiří Hajdyla. Bylo vidět, že se jedná o manželský „teamwork“. Reflektory ani boďáky nepřebíjely vlastní scénu, nesnažily se za každou cenu exhibicionisticky dominovat… Naopak, byly s hudbou tím, co hnalo „Asemblage“ dopředu.

Celé představení „Asemblage“ přináší celou řadu výtvarně choreografických obrazů. Jde zde o konflikt přirozeného a strojeného pohybu, akustické a elektronické hudby, přírodních výtvarných artefaktů s umělými.

Zajímavý je i kontrast mluvené a zpívané ruštiny v podání Ekateriny Plechkové. Ve stínu „zemanovských“ (sice vojenských) šortek získává aktuální konotace.

Možná, že právě říjen 2018 klade naléhavé otázky… A „Asemblage“ na ně odpovídá s potřebnou razancí. Máme se bát islamistů? Anebo rusky mluvících (a zpívajících) lidí? A anglický název vtipně, avšak důrazně paroduje až nechutné ovlivnění českého slovníku anglo-americkými vzory, které však ve skutečnosti pražádnými pořádnými vzory  nejsou.

Vlastní kontrast hudby s elektronickými a samplovanými zvuky spoluvytváří i užití netradičních nástrojů. A tak zde s tradičním akordeonem kontrastuje například australské didgeridoo. I různé bicí nekonvenční nástroje a prvky.

Zmíněná maskovací plachta v pozadí stále evokuje život. Až v samém závěru představení odhaluje, že ji vzdouvá pouze – ventilátor. Bublina splaskla. Král je nahý. Krásná parodie na módní internetové a bulvárně novinové výmysly.

Asemblage“ je výrazným krokem Martiny Hajdyly Lacové do pomyslného divadelního souboje s Lenkou Vagnerovou & Company. Obě se žensky – avšak prostě a přírodní formou – vyjadřují civilně k civilizační tematice. Každá svým scénickým jazykem a pro ni typickými prostředky.

Věřím, že tento souboj dvou výrazných ženských tanečně choreografických osobností na dálku přinese i další úspěšné inscenace. Minimálně jako “Assemblage”.

Zakončení, až po představení, bylo opět stylové. Tradičně – bez zatroubení – vjelo ze dvora mezi odcházející obecenstvo tentokrát auto nákladní! Tuším, že jakési firmy Svoboda a Bobůrek? Nestačil jsem pořádně registrovat. Byl jsem rád, že jsem uskočil. Bylo i toto předem narežírováno? Možná, že po derniéře „Assemblage“ skončí retardéry zde v průchodu?

Assemblage
Premiéra: 8. 10. 2018, Studio ALTA

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová

Foto: studio ALTA/Vojtěch Sláma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Bratislava ožila argentinským tangem! Livie Klausová zatleskala italské herečce českého původu – Jitce Frantové Pelikan!

100 let tanga! Jitka Frantova Pelikan zazářila na italské scéně! V roce 2015 převzala z rukou Prezidenta ČR Miloše Zemana Státní vyznamenání 1.třídy za zásluhy v oblasti umění. Zatleskejme velké hvězdě českého původu!

 

 

V sobotu 8. dubna 2017 ožilo Městské divadlo  P.O. Hviezdoslava v Bratislavě  argentínským tangem. Umělecká agentura LECA production přinesla do Bratislavy a zrealizovala tak mezinárodní divadelně-taneční projekt 100 ROKOV TANGA – Príbeh veľkej lásky v režii italského režiséra Alfonsa Venerosa. V představení hlavní postavu ztvárnila italská herečka českého původ u Jitka Frantová Pelikan,  v představení současně také účinkovali 3 taneční páry z Itálie – vicenásobní Mistři Evropy.  Mistry světa v tangu  doplnil působivým výkonem  argentinský zpěvák a kytarista Martin Troncozo. 

Predstavenie si prišla pozrieť speváčka Marcela Laiferová. Na foto s organizátormi Andrejom a Robertom Leca100 rokov tanga – príbeh veľkej lásky

Táto inscenácia je plná argentínskeho tanga, ktorá spája majstrovské tanečné umenie. Produkciu sprevádzajú dobové zábery a projekcie, všetko je prepletené tanečnými exhibíciami tanečných párov tanga, spevom a hudbou významného argentínskeho speváka. V tomto poetickom divadelnom predstavení má aj tanečník svoje nespochybniteľné slovo, doplnené dojemným vyznaním herečky, ktorá tancuje.

Argentínsky spevák a gitarista Martin Troncozo

Inscenácia prevádza na javisko príbehy o hlbokých a vášnivých láskach k tangu.

O láske k tancu: Životný príbeh najvýznačnejšej tanečnice tanga Carmencity Calderon, ktorá sa narodila pred viac ako 100 rokmi, zároveň s tangom, tancovala od detstva a oslávila svoje sté narodeniny v tanci a na parkete.

O láske k spevu: Životný príbeh speváka tanga Carlosa Gardela, ktorý ako najoslavovanejší spevák sveta skončil svoj mladý život pri leteckom nešťastí.

Tangueros alebo tanečníci tanga na scéne DPOH

O láske k muzike: Životný príbeh najslávnejšieho skladateľa tanga Astora Piazzollu.

O láske k láske: Bolestný príbeh najväčšieho autora poetických textov tanga Contursiho s milovanou Grisel a ďalšie.

Po predstavení nasledovala tzv. milonga, teda tanečný večer priamo v priestoroch divadla, kde si mohli spolu s  tanečnými šampiónmi zatancovať všetci tancuchtivý diváci.

Európski šampióni 2016 Giampiero Cantone a Francesca del Buono

„Tango je tanec plný emócii, vášne, napätia, pýchy, sebavedomia i lásky. Je ako plameň, ktorý sa rodí z večnej a nekontrolovateľnej vášne medzi mužom a ženou. A presne také bolo aj predstavenie 100 rokov tanga, vynikajúcej skupiny umelcov, ktorým dominovala skvelá herečka, tanečníčka a rozprávačka príbehu, nestarnúca Jitka Frantova. V spojení s hudbou plnou energie a hypnotizujúcim hlasom špičkového gitaristu, to bola doslova oslava hudby a tanca. V každom pohybe tanečníkov bolo poznať dlhoročnú skúsenosť a absolútne odovzdanie sa ich práci, ktorá je zrejme aj ich najväčšou vášňou. Pre mňa ako choreografa a režisé ;ra bolo toto predstavenie veľmi poučné a zároveň inšpiratívne. Spracované na vysokej umeleckej i profesionálnej úrovni. S myšlienkou i posolstvom.“ – vyjadrenie choreografa a režiséra Jaroslava Moravčíka, ktorý prijal pozvanie ako hosť od organizátorov.

Jsme nesmírně rádi, že se nám podařilo zrealizovat toto výjimečné představení v našem hlavním městě. Všichni milovníci tanga i ti, kteří o tomto tanci dosud moc nevěděli si přišli na své. Svědčí o tom i neobyčejná atmosféra v divadelním sále. Aplaus neut ichal a to svědčilo o tom,  že mělo  smysl tuto produkci realizovat. A to se také podařilo díky vstřícnosti hlavního města,  díky primátorovi Ivu Nesrovnalovi za záštitu a pracovníkům Bratislavského kulturního a informačního střediska za spolupráci.  A v neposlední řadě samozřejmě také díky partnerům projektu, skupině ČEZ a společnosti Wertheim “ – tolik slova producentů a organizátorů projektu – Andreja Lecu a Roberta Lecu.

Jitka Frantova Pelikan a Giampiero Cantone

 Více….. 

Jitka Frantova pochádza z Brna, kde vyštudovala na Janáčkovej akadémii múzických umení. Jej manžel Jiří Pelikán bol v rokoch 1963-1968 populárnym riaditeľom Československej televízie, následne i poslancom Národného zhromaždenia a patril k významným osobnostiam Pražskej jari 1968. Po okupácii bol odvolaný a preložený na diplomatický post do Talianska. Jitka Frantova ho do Ríma nasledovala a v r. 1969 požiadali obaja o politický azyl. Ako herečka s dobrými jazykovými znalosťami prerazila na divadelnú scénu v Taliansku a v nemecky hovoriacich krajinách. V roku 2015 obdržala z rúk Prezidenta ČR Miloša Zema na Štátne vyznamenanie 1. triedy za zásluhy o štát v oblasti umenia.

Autorom titulu je Gianluca Berti, tanečník, choreograf, básnik a učiteľ tanga. Spoločne s tanečnicou Federicou Bolengo sú od roku 2002 umeleckí riaditelia Academie tanga “Milongueando”, čo je jedna z najväčších škôl tanga v talianskom Piemonte s výučbou tiež v Miláne. Mnoho rokov spolupracovali na výrobe jedného z najvýznamnejších festivalov tanga v talianskom Janove v Palazzo Ducale a na mnohých ďalších festivaloch. Pred viac ako 10 rokmi sa v ich produkcii odohral Prvý festival tanga v Ríme. Majú za sebou viac než 300 vystúpení v rôznych TV projektoch. V zahraničí zožali mnohokrát veľký úspech.

Predstavením bola nadšená aj veľvyslankyňa ČR na Slovensku J.E. Lívia Klausová. Na foto s hlavnou predstaviteľkou Jitkou Frantovou a organizátormi Andrejom Leca a Robertom Leca

Ďalší tanečný pár tvorili Giampiero Cantone a Francesca del Buono. Sú umeleckými riaditeľmi rímskej Academie tanga “Accademia Romana Del Tango” najväčšej školy tanga v Ríme. Spoločne tancujú od roku 2010. Ich Tango je možné charakterizovať neobyčajnou eleganciou. Účinkujú na rôznych festivaloch, divadelných predstaveniach a v televíziách po celom svete. Sú držiteľmi mnohých ocenení, víťazi mnohých súťaží ako v Taliansku, tak i medzinárodných, európskych i celosvetových. Tento dnes najúspešnejší tanečný pár v Európe dosiahol víťazstvo v kategóriách Tango Salon a scén ické Tango s titulom Európski šampióni 2016 a tiež sa stali držiteľmi titulu 2. miesta vo finále na svetovej súťaži tanga v Buenos Aires.

Potlesk pre hlavnú predstaviteľku predstavenia Jitku Frantovu

Vynikajúci tanečníci Andrea Bassi a Alice Gaini tvorili tretí pár v predstavení. Sú  umeleckými riaditeľmi “Associazione Milano tango”. Táto elegantná dvojica, rovnako ako dve predošlé majú veľké skúsenosti, sú jednými z najúspešnejších v Európe a účinkujú po celom svete. Dosiahli veľké úspechy napr. v New Yorku, Moskve, Sydney, Hong Kongu, Paríži či v Buenos Aires.

Podujatie sa konalo pod záštitou primátora hlavného mesta Bratislavy Iva Nesrovnala!

Milý čtenáři, přinášíme mezinárodní zprávy, proto je část textu v českém a část textu ve slovenském jazyce. Doufáme, že oceníte  tento jazykový přínos a s potěšením pročtete text ve slovenském jazyce

Účinkujúci umelci pri klaňačke pred bratislavským publikom s režisérom predstavenia

Foto: Leca Production

Leca Production, Taneční magazín