Signal festival 2026 vyzýval ke snění

Nově také trasa v Dejvicích

Signal festival letos kromě tradiční trasy poprvé objevuje také Dejvice.  Sny a vize představili velikáni světového digitálního a technologického umění, čeští umělci i nastupující talenty.

Celkově bylo možno vidět 21 děl z oblasti light designu, digitálního a konceptuálního umění.

Zajímavé byly i netradiční interiérové lokace v rámci programu Signal Inside.

Poměrně strašidelný zážitek jste mohli zakusit v Jízdárně Savarin.  Světelná a zvuková instalace od průkopníka imerzivního umění Kurta Hentschlagera  se odehrávala v naprosté tmě, která byla přerušována jen krátkými a silnými záblesky světla. Tedy něco, jako když se ocitnete uprostřed lesa v noci  v bouřce. Tápání podél stěn a touha najít východ mohou v někom vyvolat nepříjemné pocity. Prostor byl monitorován zvenku, kdyby někomu bylo nevolno a organizátoři  si mezi sebou situaci vtipně komentovali: „To je zajímavé, že vychází jen ti, co tam právě vešli. Ti ostatní už pěkně dlouho nevychází vůbec..“ Nevím, jak to celé dopadlo, ale najít východ bylo rozhodně dobrodružství.

Na Náměstí republiky nedaleko odsud  stála objektová instalace, lodní kontejner, který  se za pomocí Alcove LTD proměnil v imerzivní světelnou komoru. Skleněné stěny se měnily z průhledných na neprůhledné, takže jste si nebyli jisti, co je vlastně uvnitř a co je pouhý odraz. Pro kontejner jsem moc pochopení neměla.

Zřejmě největším tahákem byla pochopitelně věž Staroměstské radnice s videomappingem ukrajinské umělkyně Svitlany Reinish. Na fasádě se objevují slova jako Pravda, Láska, Svoboda, Demokracie, to všechno bylo inspirované Václavem Havlem a obrazy se střídaly za doprovodu skladby Antona Dehtiarova, který do ní zakomponoval motivy ze Smetanovy Vltavy.   Zajímavé, zvláštní. Letos si připomínáme nedožité devadesáté narozeniny bývalého prezidenta Václava Havla a jeho myšlenky jsou pořád aktuální.

Svitlana Reinish pracovala ve své rodné zemi jako art directorka a mediální umělkyně. Po vypuknutí války  musela ale zemi opustit a dočasné útočiště našla právě v Praze. Sama říká, že jí připadalo až neskutečné přijet do země, kde se lidé usmívají,  schází se, žijí běžný život. V její rodné zemi se lidé bojí vycházet z domu, žijí v úplně jiné realitě.

Letos Svitlana Reinish vytvořila operní představení s živými vizuály pro festival světla v Arrasu, loni scénografii a kostýmy pro balet Solaris, který měl premiéru ve Lvovské národní opeře. Její největší sen je ale uvidět Ukrajinu svobodnou a v míru, aby se tam mohla bez obav vrátit. V duchu hlavního motivu letošního  Signal festivalu, jímž jsou Sny a vize, sní o budoucnosti, v níž budou demokracie, svoboda, lidská důstojnost a pravda vnímány jako hodnoty, o které je třeba neustále pečovat a chránit je.

Mezinárodní umělecký kolektiv Media tribe rozehrál hru světla v prostoru vstupní haly Právnické fakulty. Pomocí laserových projekcí, LED obrazovek a animací generovaných v reálném čase vytváří proměnlivé struktury. Společně s dunivým zvukem byla instalace působivá.

Pro milovníky tance čekalo v prostorách  Staré čistírny odpadních vod v pražské Bubenči  představení Voda. Za představením  nestál nikdo jiný než Laterna magika a Radim Vizváry. Mrzí mě, že jsem se nestihla už přesunout tímto směrem, ale bylo toho k vidění tolik, že všechno stihnout nelze. Jako bonus  návštěvníci měli také dobrý důvod  pro pěší procházku noční Prahou.

 

 

Foto, video: Eva Smolíková

 

Taneční magazín

Rozhovor s herečkou Annou Stropnickou o inscenaci Příliš drahý jed

„Proti zlu se dá bojovat „

Proti zlu se dá a musí bojovat. I když to s sebou nese jisté ztráty!

Ve hře Příliš drahý jed hrajete postavu Mariny Litviněnkové, manželky Alexandra Litviněnka. Jaká podle vás je? Jaký je její příběh?

„Je to chytrá, otevřená žena. Je pyšná na svého muže, ale zároveň má přirozený strach. Pořád je to matka od dítěte, bojí se o svou rodinu. Zároveň je milující partnerkou a věří v práci a myšlenky svého muže.“

V čem je vám Marina blízká a v čem naopak je „vzdálená“ – ať už v dobrém či zlém?

„Je mi blízká skoro ve všem. Podporuje svého muže, myslím, že mají hezký, vyvážený vztah. Dává mu zázemí i podporu, ale když už je to za hranicí, nebojí se ozvat a svého muže konfrontuje se svým postojem. V její postavě vidím hezkou ukázku moderní ženy, která propojuje zavedené ženské stereotypy s moderní ženskou emancipací. V dobrém slova smyslu. Je to dobře napsaná postava. I když je hra o velmi vážné události, ukazuje zde hezky ženskou energii a sílu, kterou v sobě máme. Mnohdy i v lehce humorné notě.“

Studovala jste nějaké materiály k celé kauze Alexandra Litviněnka? Nebo si pamatujete na své pocity, když se přímo v roce 2006 udála, případně poté, když probíhaly soudy?

„Zajímala mě samozřejmě ona událost, o které příběh je. Tedy samotný příběh vraždy ruského agenta Alexandra Litviněnka. Znala jsem ho jen matně. Až při čtených zkouškách jsem se díky režisérovi (Thomas Zielinski), dramaturgyni (Martina Kinská) a kolegům dozvěděla o skutečných faktech. Jsem ráda, že se o tom hraje a informuje. Je to kauza z nedávné minulosti a ukazuje nám, jak funguje politika a hrozby velké moci.

Zhlédla jsem pár dokumentů o dané události. Vystupuje tam často „postava“ Mariny Litviněnkové, kterou hraji. Je to pořád žijící osoba, proto úplně nevím, jak ji titulovat. Je neuvěřitelné, čím si prošla a jak byla schopná se vším, co jí potkalo, bojovat. Je těžké mluvit o ní v minulém čase. Je relativní, jestli její boj již skončil. Ale ten hlavní boj, mám pocit, snad vyhrála.“

Ta hra je, dá se říci, politicky angažovaná. Je vám takové divadlo blízké? Hrála jste už v nějaké v tomto smyslu „konfrontační“ hře? 

„Jsem ráda, že takovéto téma Švandovo divadlo inscenuje. Je to svým způsobem odvážné. Až takhle konfrontační inscenaci jsem nedělala, myslím si, že je to důležité. Jsem šťastná, že máme tu svobodu a možnost o těchto věcech hrát.“

Co může podle vás diváka na inscenaci zaujmout?

Budu vycházet ze sebe po přečtení hry. Rozčarovaná, naštvaná, ustrašená. Ale i vděčná, pyšná a odhodlaná. Příběh nabízí negativní pocity, ale i naději a zadostiučinění. Hra je faktická, ale má naději, což je důležité. Říká, že i proti zlu se dá a musí bojovat. I když to s sebou nese jisté ztráty.

Foto: Alena Hrbková

Martina Kinská

pro Taneční magazín

„Kouzelný cirkus“ Laterny magiky

Výjimečné uvedení filmového záznamu on-line

Laterna magika připravila pro své diváky prázdninový dárek: filmový záznam legendární inscenace „Kouzelný cirkus“, který si budou moci po celý červenec a srpen pustit na stránkách Národního divadla. Od 1. července bude možné zakoupit on-line e-vstupenku.

Filmový záznam inscenace Laterny magiky „Kouzelný cirkus“ si budou moci diváci pustit z pohodlí domova kdykoli během celých letošních prázdnin. Cena základní e-vstupenky je 100,- Kč. Legendární dílo režisérů Evalda Schorma, Jiřího Srnce, Jana Švankmajera, scénografa Josefa Svobody a plejády dalších tvůrců, je po právu emblematickou inscenací Laterny magiky. Nyní je nabízíme okem kamery, jímž vynikne mnoho detailů projekcí i hereckých a tanečních akcí, které během představení divák někdy ani nezachytí. Tým režisérky Renaty Šáchové vsadil na dynamický střih a vyčistili jsme i zvuk použitých nahrávek pro plnohodnotný zážitek z hudby.

Inscenaci jsme natočili v zimě, v době lockdownu, abychom po delší době zachytili její aktuální podobu. Jako každá jevištní dílo i představení. „Kouzelný cirkus“ totiž stále žije. Navzdory tomu, že je svázáno časovým kódem a filmovými projekcemi, každá generace tanečníků mu vtiskne jinou atmosféru. V záznamu, který nabízíme divákům, účinkují v hlavních rolích Eliška Kolářová, David Stránský, Libor Kettner a Viktor Svidró.

„Kouzelný cirkus“ měl premiéru v dubnu roku 1977 a nikdy nebyl stažen z repertoáru. Počet repríz se blíží kulatému číslu 6 500, v zahraničí se na zájezdech uskutečnilo kolem 550 představení v 17 zemích a více jak 50 městech. Od počátku se ve čtyřech hlavních rolích představilo 32 Venuší, 22 Veselých klaunů, 25 Smutných klaunů a 25 Svůdců.

V době premiéry udivoval „Kouzelný cirkus“ dokonalými triky s přechody postav mezi projekčním plátnem a jevištěm, ale to by samozřejmě bylo málo. Jeho esencí je laskavá režie Evalda Schorma a námět, který je v českém prostředí velmi oblíbený, takže „Kouzelný cirkus“ je skutečně inscenací pro celou rodinu. Zatímco nejmenší diváci sledují jednoduchou dějovou linku, fandí dobru, smějí se nemotorným klaunům a jejich kouskům, dospělý vycítí onen nostalgický podtext, jenž neplyne ze stáří inscenace, nýbrž z oblouku, který jí Evald Schorm vtiskl.

Dychtivost po poznání a dobrodružství, touha po nedosažitelném, sentiment utichlého potlesku, ale i smíření a dobrácké pomrkávání po ztřeštěnosti nové generace, to vše je v postavách klaunů obsaženo a to vše v nich pozorný divák může vyčíst.

»Kouzelný cirkus«

Režie: Evald Schorm, Jiří Srnec, Jan Švankmajer

Scénografie: Josef Svoboda

Kamera: Emil Sirotek

Choreografie: Karel Vrtiška, Jiří Hrabal, Vlastimil Jílek, Josef Koníček, František

Pokorný, Inka Vostřezová

Kostýmy a masky: Zdenek Seydl

Hudba: Oldřich F. Korte, Vlastimil Hála, Jaroslav Krček, Jiří Srnec, Jan Švankmajer

Účinkují:
Eliška Kolářová (Venuše)

David Stránský (Veselý klaun)

Libor Kettner (Smutný klaun)

Viktor Svidró (Svůdce)

Dále tančí: Pavlína Červíčková, Kateřina Hanousková, Zuzana Herényiová, Tamara Kšírová, Tereza Kučerová, Natálie Paulasová, Patrik Čermák, Ondřej Martiš, Alexandr Sadirov

Černé divadlo: Zuzana Hrzalová, Patrik Čermák, Ondřej Martiš, Alexandr Sadirov

Režie filmového záznamu: Renata Šáchová

Hlavní kamera: Vladimír Holomek

Střih: Dalibor Lipský

Zvuk: Martin Ženíšek

Záznam představení 30. listopadu 2020

Zpřístupnění on-line záznamu: 1. července 2021, 18.00

Cena e-vstupenky: základní 100 Kč

Foto: Sergej Gherciu

Lucie Kocourková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Kam o prázdninách a dovolených?

Na letní divadelní a taneční školu Benoni 2021

Kurz je určen pro české i zahraniční studenty (česky mluvící) středních i vysokých škol, kteří se připravují ke studiu na uměleckých školách, ke studiu na fakultách AMU, ale i pro širší veřejnost v různých věkových kategoriích.

V jednotlivých lekcích si účastníci mohou vyzkoušet zapojení do tvůrčího studijního procesu, prohloubit své znalosti a dovednosti v různých disciplínách.

Místo konání: Hudební a taneční fakulta AMU,Galerie, Malostranské nám. 13, Praha 1

Termíny: 20.–29. 8. 2021, 9.00–11.00/11.00–13.00/14.00–16.00

POZOR! Počet míst v kurzu omezen (15 účastníků)!

Cena kurzu: 9 000 Kč


Herectví – lektor:

Mgr. TOMÁŠ PAVELKA

divadelní herec a pedagog DAMU

  • základy herecké techniky a dramatického myšlení, imaginace, motivace, komunikace, herecké a pohybové etudy a improvizace, cvičení k objevování a rozvíjení herecké představivosti, hledání pravdivého hereckého výrazu, vnímání dramatické situace

Současný tanec a jevištní pohyb – lektorka:

doc. Mgr. MARCELA BENONIOVÁ

choreografka a pedagog Pražské konzervatoře, HAMU, taneční publicistka

  • současné taneční techniky a jejich aplikace k hereckému projevu, krokové a rytmické variace, orientace v prostoru, prostorové cítění, vytváření tanečních frází a struktur v prostoru

Hlasová technika a jevištní řeč – lektorka:

MgA. EVA SPOUSTOVÁ

dabingová režisérka, pedagog DAMU

  • dechová technika, emoce a energie, cvičení pro kultivaci hlasu a hlasového projevu, rozdílné způsoby mluvení a čtení textu

Tanec, rytmus a improvizace – lektorka:

MgA. MONIKA DIATTA REBCOVÁ

bubenice, choreografka a pedagog HAMU

  • základy afrických tanců a rytmu – přirozená koordinace, spontánnost projevu, postupy taneční a kontaktní improvizace, svoboda pohybového projevu a myšlení

V případě zájmu o účast v tomto kurzu pošlete závaznou přihlášku na e-mail: marcela.benoni@seznam.cz

Sdílet

Telefonní kontakt: Marcela Benoniová, ředitelka Letní školy, 775 929 389

 

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN