Rozhovor se zpěvákem HYNKEM TOMMEM

„Vidět ty rozzářené oči publika.“

Hynek Tomm nedávno v TANEČNÍM MAGAZÍNU lidsky a dojemně zavzpomínal na Evu Pilarovou. Na přání mnoha našich čtenářů a zejména čtenářek s ním teď přinášíme i osobní rozhovor.

Kdy ve Vás uzrálo přání veřejně vystupovat, stát se zpěvákem?

Víte, že to si pamatuji přesně? Bylo to totiž 1. února, v den, kdy je v kalendáři jméno Hynek. A já jsem zrovna zpíval ve stejný den i čas na dvou soutěžích u nás v Chebu. Takže jsem přebíhal z kulturního domu do školy hudební, kde se druhá soutěž konala. Bylo mi tehdy jedenáct. Nakonec jsem zvítězil v obou soutěžích, a tak se postupně prozpíval až do Prahy. A tam jsem, v rámci celorepublikového finále, opět vyhrál. To se ví, že mě těch několik triumfů v soutěžích poznamenalo. Maminka, přátelé a mí nejbližší byli na mě patřičně hrdí. A znal mne kdekdo, nejen z Chebu a okolí.

Tehdy jsem si uvědomil, že stát na jevišti, zpívat a vidět ty rozzářené oči publika, je tím, bez čeho už nechci být.“

Jaký máte vztah k tanci?

Když jsem byl teenager, často jsem chodil na diskotéky, a tancovat mě moc bavilo. Později jsem ale zjistil, že ačkoli nemám problém s rytmem, paměť naučit se tanec na danou choreografii, to už mi jaksi nejde. Ukázalo se to už, když jsem uspěl v konkurzu pro tehdejší muzikál ,Jesus Christus Superstar´. Po dvou měsících úporného snažení tancovat právě na přesně danou choreografii, jsem to vzdal. A to mi s tancem pomáhala a radila zpěvačka Leona Machálková… No prostě, od té doby se raději dívám a obdivuji ty druhé.“

Chodil jste do tanečních?

Nechodil jsem tam přímo. Ale jenom jako divák si sednout na balkón a podívat se. Občas jsem si někdy odběhl na chodbu.  A tam si zkusil  pro mě ty takzvaně lehčí žánry. Naučil jsem se tak alespoň polku, valčík, ča-ča…“

Navštěvujete někdy, jako divák, baletní či taneční představení?

Upřímně, byl jsem takto jen dvakrát. Už kdysi ve Stavovském divadle. Dnes opravdu ani nevím na čem, ale pamatuji si, že jsem byl tenkrát opravdu ohromen.“

Hynek Tomm se již s oblíbenou Evou Pilarovou může od letošního jara objevit pouze prostřednictvím fotografií a filmových záznamů

V TANEČNÍM MAGAZÍNU jste se nedávno představil jako dobrý přítel zesnulé Evy Pilarové. Máte ještě v branži nějakého takového dobrého známého či staršího rádce?

V mém pěveckém životě se objevilo několik osobností, kterých si upřímně vážím. Eva Pilarová vždy byla a bude stále ta nej… Nějakou dobu jsme měli společný zájezdový pořad s paní Květou Fialovou. V něm jsme dokonce předvedli i společný duet pod názvem ,Tam na konci světa´, který vyšel i na CD. Paní Květa měla v tom duetu monolog. Posluchači jej mohli slyšet i na vlnách Českého rozhlasu. Květa Fialová byla přirozená, vyprávěla a vždycky s ní bylo tak příjemně. Teprve když odešla, uvědomil jsem si, jak mě její osoba ovlivnila. Že hodně z jejího  náhledu na život máme společné. Jinak v minulém roce jsme hodně jezdili společné pořady se Zuzanou Bubílkovou. A občas také s Valérií Zawadskou. Obě dámy je vždycky přímo radost poslouchat…“

Jak Vaše současná vystoupení ovlivnila koronavirová karanténa? Podařilo se odřeknutá představení přeložit na pozdější termín?

Ano, o některé koncerty jsem, kvůli opatřením kolem koronaviru, přišel. Některé se podařilo přesunout. Hodně mě zamrzelo, že jsem přišel o vystoupení v rámci festivalu FIJO s doprovodem Městského orchestru Cheb, pod vedením dirigenta Jiřího Smitka. Na to jsem se snad nejvíce těšil. Byli jsme domluveni, že zazpívám i píseň s názvem ,Město jediné“. Tu pro mě, jak se říká, přímo na tělo, napsal básník Josef Fousek. A jeho verše skvěle zhudebnil Zdeněk Hrubý. Skladba pojednává o mém dětství v rodném Chebu a současně je vyznáním mé mamince. Ta mi odešla v roce 2017. A moc mi chybí. Škoda. Nicméně za dva roky se tento festival opakuje, tak se budu těšit.“

Se Zuzanou Bubílkovou

Máte i herecké zkušenosti před kamerou, nakolik je tato práce pro Vás náročná?

Nevím, zda se v mém případě dá mluvit o nějakých zkušenostech. Samozřejmě jsem ale za to moc rád, a vážím si toho, že mě páni režiséři obsadili. Pro mě je herectví před kamerou, oproti zpívání, obor hodně náročný. Poprvé jsem se ocitnul před kamerou v pohádce ,Kluci, to je víla´, kde jsem si zahrál dvojroli čerta a zpěváka. Tu pohádku režíroval Milan Růžička a hráli v ní takoví mistři herectví, jakými jsou Jan Přeučil, Jan Čenský i další. Tak to je pak tréma o to větší. Pak jsem se ocitnul ve filmu ,Kameňák 3´ pana režiséra Zdenka Trošky. Tam jsem zpíval ústřední píseň ,pod filmem´ i v titulcích. A odehrál tam i malou roličku… Určitě za všechno jsem moc rád a jak se říká: ,Práce plodí práci´.“

Co chystáte na nadcházející sezónu?

Být, kvůli koronaviru, skoro čtyři měsíce doma a nic nedělat, to není nic pro mne… Kromě přípravy koncertů vánočních a pořadů se Zuzanou Bubílkovou, jsem začal více pracovat do studia a připravovat si nový repertoár. Po vloni vydaném CD ,Hynek Tomm zpívá Fouskoviny´, kde pro mne deset textů napsal básník a textař Josef Fousek, se chystám vydat nové album. Bude takzvaně zimní, které bude žánrově obsahovat pop, klasiku, šanson, vyšší populár… Jinak začátkem léta bychom měli dokončit natáčení klipu na jednu z mých zbrusu nových písní. Tentokrát je to svižná poprocková pecka s názvem ,Vítr´, kterou mě složil Pavel Ryška.“

Potěšilo Vás, jako tam bydlícího, že jste vyšel ve výpravné publikaci o sídlišti Černý Most?

Na Praze 14 Černém Mostě bydlím skoro už dvacet let. A už bych se nepřestěhoval. Když jsem začínal se zpěvem v Praze, vyšla publikace ,Praha 14 ve fotografii´, pro kterou jsme nafotili i křest mého CD s tehdejšími redaktory a místostarostou. Nyní jsem byl velice potěšen, že si na mne opět vzpomněli a zařadili mezi osobnosti této městské části.“

Hynek Tomm je i autorem knížky, která mu vyšla v roce 2018 v nakladatelství Petrkllíč

Jaké máte koníčky a hobby?

Jsem filmový maniak. Zhruba do druhé hodiny v noci koukám na filmy, potom ovšem vstávám až kolem desáté. Nejraději mám psychologické filmy a filmy podle skutečných událostí.“

Co byste závěrem popřál čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU a kam byste je pozval na svá vystoupení?

Popřál bych vám co nejvíce čtenářů! Popřál bych nejenom čtenářům, ale všem lidem to, co je nejdůležitější, a to je zdraví! Jinak u této příležitosti srdečně pozvu na určitě zajímavou akci ,Plavba po Vltavě – Zpívá Romantický tenor Hynek Tomm´. Ta proběhne 5. září 2020 ve 12.30. Anebo třeba na Vánoční koncert 3. prosince do Nuselské radnice v Praze 4. Závěrem úplně všem popřeji krásné příští dny.“

Při setkání s příznivci Hynek září

Děkujeme za upřímný rozhovor. A těm, kteří se chtějí o Hynkovi dozvědět například data jeho vystoupení, doporučujeme odkaz na jeho stránky www.hynektomm.cz, kde se dočtou i mnohé další. A přejeme mu, ať se i nadále daří v profesním i osobním životě.

Foto: archiv Hynka Tomma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Klasika jinak V těchto dnech díky hned několika projektům

Několik kulturních projektů představilo “klasiku jinak” a všechny věkové kategorie byly nadšené

 

 

„Klasika jinak“ přivábila všechny věkové kategorie! Opery v Divoké Šárce, která na začátku září zaplnila amfiteátr,  se zúčastnilo více  než 15 000 diváků.

Jak zpřístupnit vážnou hudbu mladé generaci? Jak zdůraznit její kulturní význam? Odpovědi na tyto otázky úspěšně našlo několik projektů, které klasiku pojímají originálně, ale přesto s úctou. Ať se jedná o Orchestr Berg, který se věnuje současné klasice již víc než patnáct let, nebo Red Bull Flying Bach, který nechává „trsat“ hiphopery na Johanna Sebastiana Bacha, setkávají se koncepty u veřejnosti s enormním zájmem. Seznamte se s 5 projekty, které Praze servírují klasiku jinak – na zajímavých místech a v překvapivých kulturních spojeních.

Opera v Šárce

Dvě vdovy přilákaly letos 3. září do přírodního divadla v Divoké Šárce víc než 15 000 diváků. To je o pět tisíc víc než loni, kdy se tu odehrála Rusalka. Slavnou operu Bedřicha Smetany odehráli sólisté i sbor a orchestr Národního divadla. Od roku 2005, kdy městská část Praha 6 začala program zaštiťovat, proběhlo představení celkem 12x. „V době, kdy mají milovníci opery možnost sledovat špičková představení z Metropolitní opery nebo koncerty pěveckých hvězd, chceme divákům připomenout, že i my máme vynikající skladatele i interprety,“ říká Renée Nachtigallová, dramaturgyně Opery v Šárce a bývalá operní pěvkyně s tím, že do budoucna mají v plánu představit další česká díla, jako jsou Tajemství, Liška Bystrouška nebo Čertova stěna. Vstup na všechna představení je volný: „To proto, aby mohli přijít i lidé, kteří si návštěvu Národního divadla nemohou dovolit,“ zdůvodňuje Renée Nachtigallová.

Run Operun

Stejně jako klasická hudba, i opera se dá udělat jinak. Nový kabátek dostala Kouzelná flétna, jejíž zkrácenou verzi si připravil rok fungující spolek Run Operun. Novodobou verzi posledního Mozartova díla bylo možné  spatřit druhou zářijovou středu 14. září  v Praze na Stalinu – novém společenském centru pod kyvadlem na Letné. „Opera je stále vnímána jako žánr, na který se chodí zejména do divadla a který je nudný. My chceme ukázat, že opak je pravdou,“ říká produkční projektu Hana Slapničková. Cílem její skupiny je zaujmout nové publikum, pro něž v budoucnosti chtějí vytvo řit Stay OpeRun, tedy stálou scénu moderní opery. Pilotním dílem bude Figarova svatba.  

Red Bull Flying Bach

Red Bull Flying Bach je projekt, který klasickou hudbu představuje ve spojení s moderním tancem, který na rozdíl od honosných koncertních síní pochází z ulice. Jde o b-boying neboli breakdance. V roce 2010 vymyslel koncept tanečník Vartan Bassil z berlínské taneční skupiny Flying Steps s klavíristou Chistopherem Hagelem. Od té doby projeli čtyřnásobní mistři světa v breakdance více než 35 zemí a oslovili víc než 400 tisíc diváků. „Jsem pyšný, že mohu být součástí něčeho, co propojuje generace,” říká o show pětatřicetiletý tanečník Benny Kimoto s tím, že za nimi po představení často chodí prar odiče a děkuji za hezkou příležitost, seznámit vnoučata s klasikou. Původně 3 plánovaná vystoupení v Praze se na začátku září vyprodala a pořadatelé se tak rozhodli přidat ještě jedno. Nově je tak možné koupit lístky na 23. září v 17:00 do pražského Hudebního divadla Karlín, 1. října pak do Ostravy.

Orchestr Berg

Orchestr Berg funguje na české scéně už deset let a profiluje se jako průkopník současné české klasické hudby. Podle ředitelky Orchestru Berg Evy Kesslové je nová tvorba vnímána často jako náročná. „Přitom je ale skvělá, odvážná a může lidi obohatit a nakopnout. Bez Orchestru Berg by se k ní třeba ani nedostali,“ dodává. Těleso hudbu kombinuje i s tancem, divadlem, filmem nebo výtvarným uměním. Představení vždy uzpůsobuje také prostorům, ve kterých se odehrává: „Každé vystoupení je vlastně site-specific projekt v netradičním prostředí,“ říká Eva Kesslová s tím, že stejně jako Red Bull Fl ying Bach sbírá Ochestr Berg nadšení skrz všechny generace. Dokazuje to i nedávno vyprodané představení v prostoru Jatka78 nebo chystaná premiéra němých filmů CINEGOGA – The Second Sex od ženských autorek, které budou uvedené s novou hudbou hranou naživo. To vše  9. a 10. října ve Španělské synagoze.

Klasika bez kvádra v Cross Club

Pro ty, kteří se necítí dobře v klasických uhlazených koncertních sálech, ve společnosti lidí ve večerních robách, vznikl projekt v Cross Clubu. Pravidelně se zde koná akce zvaná Klasika bez kvádra. Účelem těchto večerních vystoupení, je zpřístupnit vážnou hudbu lidem, kteří běžně na koncert hudby tohoto charakteru nezavítají. V létě koncerty probíhaly před klubem pod širým nebem. V chladnějších měsících se představení přesunou dovnitř, přímo do undergroundového klubu, který je známý svým industriálním, recyklovaným interiérem. Nejbližší koncert se chystá ; na 30. října, další pak 27. listopadu.  K poslechu vždy hraje kvarteto Pražského filmového orchestru, které předvede několik filmových pecek v kombinaci s klasickými kousky. Oblibu konceptu dokazuje i jeho návštěvnost: na srpnové představení dorazilo už přes 200 diváků.

red_bull_flying_bach_2016_b

Taneční magazín