Rozhovor nejen o tanci s ANDOREM ŠÁNDOREM, generálem v záloze a bezpečnostním poradcem

„Rozvědčík, který se nevyhne boji, je špatný rozvědčík. Bojové umění mě moc nebere. Kdybych žil znovu, tančil bych!“

 
Generála v záloze,  Andora Šándora,  jsem zastihla jako vždy v práci a při  plném nasazení. Ale přesně tak, jak ho známe z televizních obrazovek, vždy usměvavý, nabitý energií, přitažlivý, jen   lehce poznamenal, že má asi 1500 vzkazů…. Smutně jsem vydechla a odtušila, že rozhovor nebude úplně snadný. Jenže Andor  Šándor se usmál a zavzpomínal na svá léta, kdy začal tančit. A právě tyto vzpomínky Vám, milí čtenáři, právě  přinášíme! 

Máte, coby generál v záloze, vztah k tanci?

Já jsem zažil taneční v Moravské Třebové, to bylo ve 3. ročníku, odhaduji tak rok 1975. Tancovali jsme s dívkami z místní školy, myslím zemědělské, ale byly tam i ostatní dívky z Moravské Třebové. To byl pro mě obrovský zážitek a byl jsem nadšený.“

Tedy obrovský zážitek byly dívky anebo ten tanec?

Přece všechno dohromady!“

S mikrofonem v Pelhřímově

A co Vás ještě napadne při slově „taneční“?

Když moje sestra chodila do tanečních o rok později, pojaly to s mojí mamkou tak, že ona měla 18 šatů, ale já jsem si vystačil s jedněmi bílými rukavicemi za 40,- korun, které jsem vždy přepral. A tančil jsem v uniformě! Musím říct´, že jsem kluky učil i kroky, třeba při tancích jive nebo cha-cha jsem jim dělal i ,ženskou´! Miluji klasické tance, to mi učarovalo, je to nádherné, ale velice obdivuji i latinu. Jenže latina je už pro mě taková ,skoro akrobacie´, je to překrásné, ale přiznám se, že já ji nevnímám už jako tanec v pravém smyslu slova. Pořád se raději podívám na quickstep, který je rychlý, ale je to zkrátka tanec. Možná mě za tato slova někdo nebude mít rád, ale říkám, co cítím. A mně se prostě klasika líbí mnohem více. Latina je ohromující, ale je to takové určité ,spartakiádní cvičení´! A také si ještě vzpomínám, že jsem po tanečních chodil do tanečního kroužku manželů Křížových a vytancoval jsem si kategorii ,E´. Ale odešel jsem na vysokou školu a s tancem byl konec.“

Pokud chcete zasadit ještě hlubší ránu moderním tanečníkům a být ještě více neoblíbený u čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU, což takhle moderní tanec? Tanečník třeba chodí se záchodovou mísou na hlavě… Tak to by se Vám nelíbilo?

Ne. Když přijde klavírista ke klavíru, zvedne víko, 3 minuty čeká a odejde, tak se nebudu tvářit jako idiot, že je to úžasný, když úžasný to není. Je mi už skoro 64 let, tak mám přece právo na to mít konzervativní názor! Mám zkrátka rád věci, které se spíše zabývají obsahem. A pokud tam žádný obsah není, tak se nebudu dokonce ani tvářit, že se mi to líbí.“

Sledujete taneční pořady?

Na Stardance se příliš nedívám. Moc ty soutěže nemusím, ale obdivuji Imricha Bugára, který tam působil jako tanečník. Všechno zvládl. Bylo vidět, že mu je disk bližší než tanec. Ale obdivuji tu odvahu,  že tito ,netanečníci´ do soutěže vůbec jdou. Když mám možnost, to už teď tedy často není, pak na plesech MO tančím. A vždy jsem rád tančil.“

Kdybyste mohl žít znovu, líbilo by se vám třeba bojové umění spojené s tancem? To by mohlo být pro vojáka zajímavé… Anebo ne?

Bojová umění už mě nechávají docela chladným, nějak mě to neláká. Přiznám se, že kdybych se mohl vrátit do let, kdy jsem mohl dělat taneční, tak bych vůbec neváhal a dělal bych to víc. Měl jsem to skutečně rád, bavilo mě to doopravdy a říkám to upřímně! Ne, že bych uměl tančit kdovíjak, tak to určitě ne. Ale těšilo mě to. Určitě bych se více věnoval tanci jako takovému. Jenže tenkrát to nebylo možné. My jsme skončili, šli jsme na vysokou školu do Vyškova a tam jsme se věnovali všemu jinému jenom ne tanci. Tanec a společenské chování po roce 1968? Soudruzi zatrhli ledacos a tanec vůbec nebyl ,na pořadu dne´. Nebylo tam ani s kým tančit. A nebylo ani kde. Já jsem se už ,nabojoval´ dost. A domnívám se, že rozvědčík, který musí bojovat, je zkrátka špatný rozvědčík. Děláte většinu času všechno pro to, abyste se vyhnuli konfliktu. Toto je vlastně moje myšlenka a postoj k boji. Nějakou sebeobranu jsem určitě dělal, ale jinak mi bojové umění nic moc neříká.“

Právě se ocitáme v česko-ruské krizi. Mohlo by se u nás třeba stát, (navíc přijdou rozvolnění striktních pandemických opatření, lidé vyrazí do tanečních klubů), že by třeba noční taneční kluby nebo i divadla byla ohrožena nějakým nesmyslným teroristickým útokem? A co by člověk v takovém případě měl dělat?“

Psychika lidí je, za více než rok života v pandemii, značně narušená, neříkám rozhodně, že u každého, ale o to více u některých. A nikdo neví, jak určitý jedinec může své emoce ‚ventilovat‘, až z něj opadne veškerý stres, který nashromáždil a dojde ke skutečnému uvolnění.

Jsem rozhodně vzdálen tomu, abych strašil, nechci říkat, že bychom se měli bát jít do divadla nebo tanečního klubu. Ovšem žijeme ve světě, který má daleko k perfektnosti, žádný takový ani neexistuje, a může se stát každému, že bude ve špatnou chvíli na špatném místě. Proti tomu není v zásadě žádná obrana, než to, že nechodím nebezpečí zbytečně vstříc. Například, nebudu jezdit na dovolené do rizikových oblastí. Snad najdu jiný způsob, jak si vyrábět adrenalin. Budu opravdu zodpovědný za to, co dělám, za své děti, za svou rodinu. Mám také pocit, že chodit do divadla po koronaviru bude zpestřené testy, čipy, pasy, deseti rouškami… Takže nevím, zda a jak si toto užijeme. Nebude to takové, jako jsme byli zvyklí.

Ale kultura, sport a jiné podobné vyžití může být jeden z dobrých ‚ventilů‘ jak se dostat zpátky do normálu. Asi 80 procent aktivit nám mocní vzali, teď nám vrátí 20 procent a ještě budeme šťastně tleskat. Myslím, že by se lidé měli snažit se maximálně rychle vrátit do normálu a dělat věci, které je bavily před tím.

To, co politici tady vytvořili, mám na mysli tvrzení, že žijeme ve válce s covidem, je nesmysl. Válka vypadá úplně jinak. Toto by vám jistě vysvětlili v Sýrii, Iráku, Afghánistánu nebo na jihovýchodní Ukrajině. Těch míst je na světě, bohužel, dost. Nechci tím pandemii nijak zlehčovat, ale nechtělo se po nás nic víc, než omezit pohyb, někteří nemohli bohužel pracovat, měli jsme mít roušku na obličeji a někdy sedět doma. To tedy není válka!! To jsou jen nějaká opatření, můžeme pochybovat a vést diskusi, zda byla správná či špatná, ale o válce nemůže být řeči! Ovšem politici situaci zdramatizovali svými výroky. To nebylo úplně šťastné.“

Ale připusťme – člověk se skutečně ocitne na špatném místě ve špatnou dobu. Třeba v tramvaji, v tanečním klubu, navíc dotyčný může být i lehce „ovíněný“, trošku přepracovaný…, či jinak společensky méně nebo více omámený… Je možné všimnout si něčeho, co by bylo nápadné i laikovi? Nebo nemáme žádnou šanci toto nebezpečí vůbec nějak zjistit?

Většinou si tito ,lehce přepracovaní a ovínění´ lidé nevšímají vůbec ničeho. Kluci možná koukají po holkách, chlapi po ženách a lidé v tramvajích si čtou, dívají se do mobilů či tabletů. Nejhorší je, že i při romantické večeři ve dvou oba hledí do svých mobilů, facebooků a všeobecně toto platí všude. Nevšímavost k okolí je poměrně značná.

Odpálit se do vzduchu náloží, kterou máte kolem těla, to není věc, kterou děláte běžně. Takže dá se říci, že uvidíte člověka, který je roztřesen a nadměrně se potí. Neumíme si vůbec představit, jak obrovská je to zátěž pro lidský organismus, tohle jsme sami nezažili, byť je ten člověk takříkajíc ,vymytý´ a ,má vymydlený mozek´, fyzicky a psychicky cítí. Takže jsou věci, které nás můžou anebo by měly upozornit. Vlastně, jde o jakékoli chování, které se vymyká běžnému standardu. Okamžitě bychom měli zpozornět. Nemyslím, že ihned zalehneme na matrace. Ale zbystřit bychom měli určitě. Měli bychom si zachovat naše právo svobody a hned raději odejít, než se s někým takovým dostávat do jakéhokoli bližšího kontaktu. A může jít třeba i ,jenom´ o to, že se někdo chová jako ,hulvát´. Značí to, že se brzy stane malér. Je dobré netrávit už čas na takovém místě a vyčkávat, než dojde k dalšímu a dalšímu problému.

Ale ne vždycky si toho lidé všímají, navíc takové chování podceňují.“

Vezmu-li v úvahu Vaši profesi, stál jste Vy sám někdy tváří v tvář nabité zbrani?

Já jsem prožil situaci, že jsem ,na sobě´ měl nájemného vraha, který nebyl fyzicky ke mně blízko. Věděl jsem, kde je, opravdu existoval, byl zkrátka ,z masa a kostí´, ale nestál přede mnou. Možná je tohle ještě horší, než když proti vám někdo skutečně stojí, protože tam se možná dovedete ubránit. Ale tohle byla pro mě opravdu velice nepříjemná věc.“

Andor Šándor je i spisovatelem

Co se Vám tehdy honilo hlavou?

Nebál jsem se nějak moc o sebe, ale nepodceňoval jsem to. Upřímně, já sám jsem si udělal opatření, abych se byl schopen bránit, ale nechtěl jsem, aby třeba někdo takový měl zájem jít proti mým dětem. Naštěstí ta hrozba po nějaké době pominula.

Nejhorší je ale, porovnám-li jiné věci. Tato popsaná hrozba byla reálná, zakládala se na určitém vyšetřování. Kdežto média opakují každý rok dvakrát až třikrát, v souvislosti se soudním líčením, jak bývalý šéf vojenské rozvědky měl být zavražděn. Zákonitě si říkáte, když toto pořád někde opakují dokola, že se může najít ,člověk´, který se  tom zhlédne a půjde a bude chtít vraždit. Slyšel jsem prohlášení jednoho člověka nejmenované organizace – to jsem se tedy dozvěděl zprostředkovaně – ten dotyčný řekl: ,Škoda, že se to vrahovi nepovedlo.´ Pak už tedy opravdu nevíte, co si o takovém člověku myslet. Protože i jako legrace je toto tvrzení dost hloupé.

Z toho odvozuji, že jsou mezi námi lidé, kteří žijí na okraji společnosti, nic o nich nevíme a oni nepřemýšlí. Nevíme vůbec nic o jejich zdravotním ani duševním stavu. Tito lidé mají nějaký svůj vnitřní život. Vůbec není neobvyklé, že spáchají teroristický útok jen a jen kvůli tomu, že si přečetli podobná tvrzení v médiích. A někdy tomu může být i v knížce! Bohužel se najdou i takoví, kteří se četbou mohou skutečně inspirovat. Pro mne tedy tento fakt představuje dost velký problém.“

Nezáviděníhodné. Ale raději zpět k tanci. Jak byste zareagoval, přistála-li by Vám v mailu nabídka tančit ve StarDance?

(Smích) „Trošku exhibicionista jsem a ani se tím netajím, opravdu nejsem žádný introvert. Od osmi let jsem hrál na housle, hraji na bicí, mám za sebou řadu mediálních vystoupení před lidmi… Nabíjí mě to. Určitě bych to vzal jako výzvu. A šel bych do toho!“

Tak možná se mají naši čtenáři na koho a co těšit :-)

Hodně štěstí a děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Andora Šándora

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

Šokující volba diváků

Nejlepší musí z kola ven!

Večer 29. října přinesl nejedno překvapení. Tím prvním bylo, že vedle Ondřeje Banka stála Eva Krejčířová a ne Kamila Tománková. Kamila: “ Zkrátka vypadávám já“.  Kamila má vážné problémy s krční páteří, přesto nechtěla kazit soutěž a nedávala na sobě nic znát.  Kdo by ji ale tak rychle nahradil? Naštěstí Eva Krejčířová zastoupila a mnozí zazáviděli Ondřej i druhou kočku, se kterou si zatančí.

Tentokrát se tančilo paso doble a slowfox

Kristýna Leichtová a Václav Masaryk

Vašek říká, že paso doble je temperamentní tanec a oni dva v něm zúročí své povahy.  Kritizuje Kristýnu: „Ty přetáčíš točky, já nevěřím vlastním očím!“

Kristýna: „Trénuji v hlavě i v noci!“

Podle poroty předvedl pár zatím svůj nejlepší výkon, Kristýna se trochu ztrácí, když tančí sama a mají problém s rozložením energií. Pro Radka Balaše to bylo trošku těžkopádné paso doble, Zdeněk Chlopčík pochválil choreografii, ale nejistota v otočkách mu neušla.

Celkem 25 bodů

dsc_1089

Roman Zach a Andrea Třeštiková

Andrea: „Snažím se do Romana narvat techniku!“  Roman: „Rád se ujmu kormidla, ale nevím, zda doplujeme do přístavu“.

Porota byla spokojená, žádné velké chyby, elegantní, nádherné držení těla. Roman umí využít své výšky ve svůj prospěch

Celkem 35 bodů

dsc_1067

Jana Plodková a Michal Padevět ( Plody a Pady)

Jana přiznává, že má spoustu modřin.  Odpočine si při rybaření.

Radek Balaš byl spokojený,  souhra, empatie. Tatianě trošku vadilo, že éteričnost Jany vylučuje bojovnost typickou pro paso doble.

Jana ale už prý více bojovná být nemůže, to bylo maximum

Celkem 35 bodů

dsc_1019

Zdeněk Piškula a Veronika Lálová

 
Strhla se diskuse, zda spolu ti dva chodí nebo ne.  Zdeněk  ale tvrdil, že ne.  Já ji sice zlobím, ale co se škádlívá, to se rádo mívá.

Pro Zdeňka jsou ve slowfoxu „dementní nášlapy“

A druhý Zdeněk okamžitě reagoval: „Ty dementní nášlapy mě mrzí.“ Radek Balaš by chtěl vidět více emocí.

Celkem 37 bodů

dsc_1031

Emanuele Ridi a Lucie Hunčárová

Emanuele  odhalil, že Lucka si zase není jistá při vaření.

Honza Révai zhodnotil, že Emanuele vydal ze sebe maximum, tudíž odpouští i nekoordinované  pohyby. Tatiana udiveně konstatovala, že něco tak zvláštního už dlouho neviděla. Jako hádka, když manžel přijde opilý domů

Celkem 22 bodů

dsc_1071

 Olga Šípková a Marek Dědík

Marek Dědík si postěžoval, že se musel během sekundy naučit sestavu Olgy a pochopil, jak se cítí hvězdy, když na ně tanečníci  vybafnou kroky

Radek Balaš řekl, že v tomto případě se spokojí jen s tím nejlepším výkonem a už po několikáté je spokojený.

Celkem: 32 bodů

dsc_1047

Ondřej Bank a Eva Krejčířová

Ondra: „Utančil jsem partnerku!“

Porota  konstatovala chyby, ale impozantní chůzi. Ondrovi to zřejmě neubere na sympatiích divaček

Celkem 26 bodů

dsc_1052

Anna K a Marek Hrstka

Anna:  „Marek vypadá ve fraku dost směšně, ne jako Fred Astair“

Porotu překvapila rockerka svou jemností a něžností. Anna ovšem odpověděla, že takové šaty má na sobě poprvé a naposledy.  Souhra páru byla fantastická, absolutní splynutí

Celkem 31  bodů

dsc_1105

 Verdikt diváků: Marek Dědík a Olga Šípková  končí!

 
Marek Eben: „Vypadnout po takovém tanci, to je umění! Divák je nevyzpytatelný.“

dsc_1145

 

 

Zeptali jsme se…..

TM: Ve sportu jste většinou vítězila. Berete dnešní večer jako prohru?

Olga Šípková: „Ne, určitě neberu. Vždyť máme za sebou pět měsíců krásné práce a  nevyhrát v soutěži – to je život…“

TM: Minulý rok jste téměř sahal po vítězství. Jak prožíváte tento výsledek?

Marek Dědík: „To se na soutěžích stává, někdo vždy musí z kola ven. My jsme si chtěli užít tanec a to jsme udělali,  o vítězství jsme ani nepřemýšleli.“

dsc_1047

 

 

Zeptali jsme se….

TM: Minulý rok jste byl soutěžící. Jste ve Stardance raději jako divák nebo jako soutěžící?

Imrich Bugár: „No, teď je to mnohem pohodlnější. Já se dívám rád, pořad je to pěkný.“

TM: Není Vám líto, že dnes vypadla právě Olga Šípková?  Patří také do řad sportovců….

Imrich Bugár:  „Ano, je mi to líto, znám ji už léta. Oli je šikovná. V minulém kole předvedla, že tančit umí, od porotoy dostala desítky   a teď tohle. Je to zvláštní.  Ale je to  tak. Na ostatních  soutěžících je  vidět, že ani nejásají, i když  postoupili. Život jde  jde dál.“

dsc_1146

 

 

Zeptali jsme se poroty…

TM: Jak vnímáte dnešní výsledek hlasování diváků? 

Jan Révai: „Šokující, jak už bylo řečeno Markem Ebenem. Ale Stardance je soutěž, která není ovlivňována porotou tolik jako hlasy diváků a divák je nevyzpytatelný.  Já bych z profesního hlediska takhle určitě nehlasoval, určitě ne. Ale pro tuto  soutěž je to v pořádku. Stává se každým rokem, že postupují lidé, kteří umí tancovat méně a vypadávají ti, kteří toho umí více. Je tu ale několik faktorů, které si divák zvolí a potom  to dopadne třeba jako dnes.“

stardance-2015-revai-36

Foto: Česká televize

TM: Hodnotil byste dnes stejně jako diváci?

Radek Balaš: „Pochopitelně  nikoliv, troufám si dokonce  říci, že v tuto chvíli hovořím i za ostatní členy poroty. Ale  jedním dechem dodávám, že přesně toto  je fenomén Stardance, který  soutěž dělá soutěží. Dějí se tu  věci nepředvídatelné, šokující. Právě tyto okamžiky  mají v sobě  neočekávanou dramatičnost a  obrovskou míru emoce. A to je  vlastně přesně to,  co je správné.  Odborníci na tanec dnes asi nadšeni nejsou. Ale určitě se rozpoutá  bouřlivá diskuse na soci álních sítích.

Ze své dlouholeté praxe divadelního režiséra musím říct, že jsem se s něčím podobným setkal několikrát.  Svou divadelní kariéru jsem  začal  v roce 1990, už  26 let působím  jako režisér a tyhle záhady se staly v mém životě  mnohokrát  tak i onak. l představení,  kterému  jsem nesmírně věřil a měl jsem pocit, že to je můj nejlepší kus, jaký jsem kdy stvořil, propadlo. A naopak někdy  představení, o kterém jsem  hluboce pochyboval, jak dopadne a  zda ho vůbec diváci přijmou, se stalo hitem. Jan Werich  říkával: “ Vždy  nakonec přijde pan Publikum a rozhodne.“ Jsem rád, že nevíme, co nás v životě čeká.“

dsc_1147

Zdeněk Piškula toho neměl dost ani po soutěži a neúnavně trénoval s Radkem Balašem…

Zeptali jsme se….

TM: Opravdu chcete být profesionálním tanečníkem?

Zdeněk Piškula: „To byl spíše pokus o humor, určitě nechci. Ale tanec mě skutečně baví a vím, že v něm budu pokračovat“.

dsc_1157

dsc_1158

dsc_1160

 

 

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

Nová kolekce RIO 2016 byla představena v obchodním domě Quadrio

Olympionici předvedli oblečení do Ria a otevřeli svou Fan Zone! Nechyběla ani tradiční brazilská samba. Významným hostem tohoto večera byla Dana Zátopková, kterou doprovázel Imrich Bugár

Olympionici předvedli oblečení do Ria a otevřeli svou Fan Zone! Nechyběla ani tradiční brazilská samba. Významným hostem tohoto večera byla Dana Zátopková, kterou doprovázel Imrich Bugár

Módní  přehlídka, která se koná jen jednou  za dva roky, a to v době, kdy se blíží  olympijské hry, proběhla v obchodním centru  Quadrio na Národní třídě za plného provozu centra.

Přehlídku zahájila  taneční skupina Tradición, která předvedla svou parádní sambu.

Pestrobarevné klobouky a silueta legendárního běžce Emila Zátopka – to jsou nejvýraznější prvky RIO olympijské kolekce 2016, tedy souboru volnočasového oblečení pro českou výpravu na Letní olympijské hry v Riu.  Tvůrci kolekce, společnost Alpine Pro, ukazují módu České republiky.

Rio je město karnevalu, který tam vlastně nikdy nekončí a tvůrci kolekce tentokrát zdůraznili  národní barvy Brazílie, zelenou  a žlutou, takže oblečení je velmi pestré.

Tvůrci prozradili, že kolekci  připravoval pětičlenný tým dva roky, sportovci připomínkovali a  spoluvytvářeli dvacet modelů – boty, ponožky, šortky, trička, připomínkovali také střihy a materiály. V kolekci také  vzdali hold   snad nejslavnějšímu   českém   sportovci – Emilu Zátopkovi.

Oblečení je  překvapivě trošku teplejší, i přestože je do Brazílie,  protože olympiáda se koná v době jihoamerického zimního období.

 Modely, které mají sportovci při zahajovacím ceremoniálu, tzv. nástupovou kolekci,  předvedli kromě modelů a modelek i sami sportovci, např. atletka Anežka Drahotová, plavec Jan Micka a neslyšící sjezdařka Tereza Kmochová.

 „Normálně barevné oblečení nepreferuji, ale tohle se mi líbí, evokuje náladu brazilského festivalu“, pochválila práci návrhářů Anežka Drahotová, která v Riu bude závodit v chůzi.

O Emilu Zátopkovi  se  v Čechách delší dobu vůbec nemluvilo.  Emil Zátopek, pětinásobný olympijský medailista,  nejúspěšnější český sportovec a   snad největší atlet v historii… I když nikdy netrénoval, překonával jeden rekord za druhým a brzy  se z něj stala mezinárodní hvězda. V roce 1948 vyhrál v Londýně zlatou medaili. Po olympiádě se oženil se svojí láskou Danou, oba se narodili ve stejný den téhož roku.

Na slavnostní předvedení kolekce také zavítala výjimečná osoba – Dana Zátopková v doprovodu Imricha Bugára, tanečníkům dobře známého ze soutěžního pořadu Stardance. Paní Dana Zátopková přestřihla pásku a v prvním patře OC Quadrio byla otevřena  tzv. Fan Zone, která fanouškům nabídne nejen možnost setkání se sportovci, ale i program zaměřený na téma olympijských her. Fanoušci si také budou moci vybrat něco z nové kolekce.

Zeptali jsme se….

TM: Koupíte si také něco z této kolekce RIO 2016?

Imrich Bugár:

„Určitě, ale nejdřív musím zjistit, zda mají velikost i na mě, tedy XXL, zatím jsem tady viděl jen dětské velikosti….“

Budete fandit našim sportovcům?

„Rozhodně ano.“

Děkujeme, TM

A jak se líbí nová kolekce paní Daně Zátopkové?

„Líbí se mi, říkám to upřímně, protože je veselá a optimistická. Já doufám, že v Brazílii to také všechno dobře dopadne a držím palce!“, říká Dana Zátopková.

Bez štěstí a fanoušků není žádného olympijského úspěchu!

DSC_0360 DSC_0361 DSC_0367 DSC_0370 DSC_0378 DSC_0379 DSC_0381 DSC_0382 DSC_0383 DSC_0384 DSC_0392 DSC_0394 DSC_0398 DSC_0402 DSC_0403 DSC_0405 DSC_0407 DSC_0409 DSC_0412

DSC_0441 DSC_0442 DSC_0445 DSC_0448 DSC_0450 DSC_0452 DSC_0455 DSC_0457

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Bronz pro Imricha Bugára a Jitku Šorfovou

Semifinále ve Stardance: Zdeněk Chlopčík líbá Taťánu Kuchařovou

 

 

 

Bolek Polívka: „Styděl jsem se v tanečních, mistrová mi byla po pás, tak nad pupík“….:)

Imrich Bugár, Jitka Šorfová   (paso doble)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  6 bodů  (nehodnotil)

Tatiana Drexler: 7 bodů (velcí chlapi mají strach tančit, Vy jste dokladem toho, že to jde)

Radek Baláš: 7 bodů (máte krásný kostým, paso doble tam moc nebylo, občas rytmické chybičky, kreativní tanec)

Zdeněk Chlopčík: 5 bodů  (nehodnotil)

690

Foto Česká televize

Anička Polívková, Michal  Kurtiš  (slowfox)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  9 bodů  (pro mě se zlepšujete každým kolem, příběhem, tancem, ale postrádám krásný Aniččin úsměv)

Tatiana Drexler: 9 bodů (nehodnotila)

Radek Baláš: 9 bodů (nehodnotil)

Zdeněk Chlopčík: 9 bodů  (slowfox je těžký, povedlo se Vám to, byla tam malinká chybička, trošičku strnulý vršek)

694

Taťána  Kuchařová, Jan  Onder (paso doble)

Taťána tančí s šátkem na očích

Jan Onder: „Šátek se mi zdál  tajemný, dramatický“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  10 bodů  (nehodnotil)

Tatiana Drexler: 10 bodů (skoro nemožné, obdivuji to, ale přemýšlela jsem, na co je to dobré, bylo to krásné, ale zbytečné)

Radek Baláš: 10 bodů (z dramatického hlediska se mi potvrdila  Vaše  vzájemná empatie, Vy tančíte spolu,  choreografie Honzíka se neustále zlepšuje)

Zdeněk Chlopčík: 9 bodů  (nehodnotil)

52ac970354d6f87e9a560200-97814

52ac96acfc78123a6a860300-97812

Foto Česká televize

Imrich Bugár, Jitka Šorfová   (tango)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  8 bodů  (líbilo se mi to víc než paso doble,  pěkné držení, nadhled, vedení)

Tatiana Drexler: 6 bodů (jste naučený disciplíně, ale hrbíte záda, narovnat)

Radek Baláš: 7 bodů (těžká disciplína, mně se líbilo, že tam  zůstal tanec)

Zdeněk Chlopčík: 7 bodů  (mám pár připomínek, rytmus, mělo by být lepší držení těla, ale byl jste rozkošný „Míšánek“)

707

Foto Česká televize

Anna Polívková, Michal Kurtiš   (jive)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  10 bodů  (s chutí, rychlé, smála jsi se, byl jsem tak šťastný, nemám žádné připomínky)

Tatiana Drexler: 9 bodů (těšila jsem se s Vámi, trošku zavřít kolena)

Radek Baláš: 10 bodů (já jsem úplně unešený, jive miluji, hudba vám sedla)

Zdeněk Chlopčík: 9 bodů  (oceňuji, velmi dobré rychlé kroky,  nápaditá choreografie)

52ac937b8efad9f165d10100-97810

709

Foto Česká televize

Taťána  Kuchařová, Jan Onder (tango)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  10 bodů  (těžké, krásné, procítěné)

Tatiana Drexler: 10 bodů (jsem smutná, že Stardance končí, jednoho dne by Taťána byla lepší než Honza)

Radek Baláš: 10 bodů (pokouší se o nás porotofóbie, nejkrásnější číslo)

Zdeněk Chlopčík: 10 bodů  (vstal a políbil Taťánu za nelibosti Marka Ebena, který poznamenal, že tohle by chtěl udělat  každý)

jjjj

 Foto Česká televize

Taneční magazín