Devátý „KoresponDance“

Bude znovu mezinárodní a tradičně roztančí Prahu i Žďár nad Sázavou! ֍ Letošní kulturní léto tím pádem nepřijde o všechny festivaly. ֍

Pořadatelé „KoresponDance“ – tradičního festivalu současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu – se rozhodli nepřetrhnout kontinuitu a už po deváté přivítají diváky. V červnu v Praze v karlínské Invalidovně a v červenci pak na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Na rozdíl od minulého roku situace umožní přivézt i zahraniční hvězdy. Festival, který se vždy konal zejména open-air, si publikum tentokrát užije venku celý. „KoresponDance 2021“ přinese festivalovou atmosféru i bezpečné komorní prostředí.

KoresponDance“ je festival naditý tancem, akrobacií, akcemi a vystoupeními, nad kterými se až tají dech. První festivalový den letošního ročníku můžeme očekávat 24. června v Praze na zahradě karlínské Invalidovny. Diváci se budou moci těšit na taneční battle, workshop a tři představení.

„Fling“

Obyvatele Žďáru na Sázavou pak, v rámci „KoresponDance in the City“, budou ve dnech od 14. do 16. července náhodně překvapovat umělci v nejrůznějších zákoutích města. „KoresponDance“ pak vyvrcholí o víkendu od 16. do 18. července na zámku ve Žďáru nad Sázavou. „Přes všechny strasti, které pandemie koronaviru do světa kultury vnesla, si vážíme toho, že se můžeme znovu setkat. Jsme šťastní, že můžeme i letos s ,KoresponDance´ přivézt lidem kulturu, o kterou byli více než rok ochuzeni. Navíc tento rok bude náš festival opět mezinárodní, diváci se budou moci těšit nejen na české umělce, ale i ty zahraniční,“ říká ředitelka festivalu Marie Kinsky.

KoresponDance 2021 v bezpečném a komorním prostředí

Hlavní víkendový program, ve Žďáru nad Sázavou, je koncipovaný jako několik malých samostatně uzavřených festivalů, vždy pro limitovaný počet diváků. V průběhu tříhodinového bloku bude publikum moci zhlédnout tři představení. V mezičasech bude hrát kapela, k dispozici budou i stánky s občerstvením.

Takové bloky se během víkendu odehrají celkem čtyři, jeden v pátek, dva v sobotu a jeden v neděli. „Bezpečnost diváků a performerů je pro nás prioritou, proto jsem se rozhodli přistoupit k možná netradičním bezpečnostním opatřením, v podobě bloků. Zahraniční performeři jsou někteří již naočkovaní, u jiných počítáme s karanténou, každopádně je vše velmi dobře ošetřeno a jsme rádi, že nám všichni vystupující vyšli vstříc. Zároveň čekáme, jaká vládní nařízení se nás budou týkat v rámci testování návštěvníků. Samozřejmě se jim přizpůsobíme,“ vysvětluje PR manažerka KoresponDance Michaela Kessler.

Dostane se i na tradiční doprovodný program. V další části zámeckého areálu budou probíhat workshopy a v Letním tanečním kině se budou promítat filmy. Do každé sekce festivalu bude oddělený vstup s omezeným počtem návštěvníků.

James Batchelor

Na co se těšit?

Program devátého ročníku KoresponDance je již znám. 24. června v Praze proběhne světová premiéra open-air show Etta Ermini Dance Theatre: „OQDA“. První reprízy tohoto vystoupení pak budou součástí víkendového programu na zámku. V samotném Žďáru nad Sázavou se pak divákům představí performerské duo Gracie May Marshall a Cristian Fierro. Ti divákům představí „Fling“ – hravý a emocemi nabitý duet hula hoop tanečnice a akrobata. Publikum se též může těšit na taneční vystoupení Jamese Batchelora v performanci „HYPERSPACE“, která byla v roce 2019 zařazena mezi dvacet nejlepších tanečních představení v Evropě.

Více informací na: www.korespondance.cz

Foto: Konektor

Martina Hrašová

pro TANEČNI MAGAZÍN

Povídání nejen o tanci s ANDOREM ŠÁNDOREM, generálem v záloze a bezpečnostním poradcem

„Rozvědčík, který se nevyhne boji, je špatný rozvědčík. Bojové umění mě moc nebere. Kdybych žil znovu, tančil bych!“

 
Generála v záloze,  Andora Šándora,  jsem zastihla jako vždy v práci a při  plném nasazení. Ale přesně tak, jak ho známe z televizních obrazovek, vždy usměvavý, nabitý energií, přitažlivý, jen   lehce poznamenal, že má asi 1500 vzkazů…. Smutně jsem vydechla a odtušila, že rozhovor nebude úplně snadný. Jenže Andor  Šándor se usmál a zavzpomínal na svá léta, kdy začal tančit. A právě tyto vzpomínky Vám, milí čtenáři, právě  přinášíme! 

Máte, coby generál v záloze, vztah k tanci?

Já jsem zažil taneční v Moravské Třebové, to bylo ve 3. ročníku, odhaduji tak rok 1975. Tancovali jsme s dívkami z místní školy, myslím zemědělské, ale byly tam i ostatní dívky z Moravské Třebové. To byl pro mě obrovský zážitek a byl jsem nadšený.“

Tedy obrovský zážitek byly dívky anebo ten tanec?

Přece všechno dohromady!“

S mikrofonem v Pelhřímově

A co Vás ještě napadne při slově „taneční“?

Když moje sestra chodila do tanečních o rok později, pojaly to s mojí mamkou tak, že ona měla 18 šatů, ale já jsem si vystačil s jedněmi bílými rukavicemi za 40,- korun, které jsem vždy přepral. A tančil jsem v uniformě! Musím říct´, že jsem kluky učil i kroky, třeba při tancích jive nebo cha-cha jsem jim dělal i ,ženskou´! Miluji klasické tance, to mi učarovalo, je to nádherné, ale velice obdivuji i latinu. Jenže latina je už pro mě taková ,skoro akrobacie´, je to překrásné, ale přiznám se, že já ji nevnímám už jako tanec v pravém smyslu slova. Pořád se raději podívám na quickstep, který je rychlý, ale je to zkrátka tanec. Možná mě za tato slova někdo nebude mít rád, ale říkám, co cítím. A mně se prostě klasika líbí mnohem více. Latina je ohromující, ale je to takové určité ,spartakiádní cvičení´! A také si ještě vzpomínám, že jsem po tanečních chodil do tanečního kroužku manželů Křížových a vytancoval jsem si kategorii ,E´. Ale odešel jsem na vysokou školu a s tancem byl konec.“

Pokud chcete zasadit ještě hlubší ránu moderním tanečníkům a být ještě více neoblíbený u čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU, což takhle moderní tanec? Tanečník třeba chodí se záchodovou mísou na hlavě… Tak to by se Vám nelíbilo?

Ne. Když přijde klavírista ke klavíru, zvedne víko, 3 minuty čeká a odejde, tak se nebudu tvářit jako idiot, že je to úžasný, když úžasný to není. Je mi už skoro 64 let, tak mám přece právo na to mít konzervativní názor! Mám zkrátka rád věci, které se spíše zabývají obsahem. A pokud tam žádný obsah není, tak se nebudu dokonce ani tvářit, že se mi to líbí.“

Sledujete taneční pořady?

Na Stardance se příliš nedívám. Moc ty soutěže nemusím, ale obdivuji Imricha Bugára, který tam působil jako tanečník. Všechno zvládl. Bylo vidět, že mu je disk bližší než tanec. Ale obdivuji tu odvahu,  že tito ,netanečníci´ do soutěže vůbec jdou. Když mám možnost, to už teď tedy často není, pak na plesech MO tančím. A vždy jsem rád tančil.“

Kdybyste mohl žít znovu, líbilo by se vám třeba bojové umění spojené s tancem? To by mohlo být pro vojáka zajímavé… Anebo ne?

Bojová umění už mě nechávají docela chladným, nějak mě to neláká. Přiznám se, že kdybych se mohl vrátit do let, kdy jsem mohl dělat taneční, tak bych vůbec neváhal a dělal bych to víc. Měl jsem to skutečně rád, bavilo mě to doopravdy a říkám to upřímně! Ne, že bych uměl tančit kdovíjak, tak to určitě ne. Ale těšilo mě to. Určitě bych se více věnoval tanci jako takovému. Jenže tenkrát to nebylo možné. My jsme skončili, šli jsme na vysokou školu do Vyškova a tam jsme se věnovali všemu jinému jenom ne tanci. Tanec a společenské chování po roce 1968? Soudruzi zatrhli ledacos a tanec vůbec nebyl ,na pořadu dne´. Nebylo tam ani s kým tančit. A nebylo ani kde. Já jsem se už ,nabojoval´ dost. A domnívám se, že rozvědčík, který musí bojovat, je zkrátka špatný rozvědčík. Děláte většinu času všechno pro to, abyste se vyhnuli konfliktu. Toto je vlastně moje myšlenka a postoj k boji. Nějakou sebeobranu jsem určitě dělal, ale jinak mi bojové umění nic moc neříká.“

Právě se ocitáme v česko-ruské krizi. Mohlo by se u nás třeba stát, (navíc přijdou rozvolnění striktních pandemických opatření, lidé vyrazí do tanečních klubů), že by třeba noční taneční kluby nebo i divadla byla ohrožena nějakým nesmyslným teroristickým útokem? A co by člověk v takovém případě měl dělat?“

Psychika lidí je, za více než rok života v pandemii, značně narušená, neříkám rozhodně, že u každého, ale o to více u některých. A nikdo neví, jak určitý jedinec může své emoce ‚ventilovat‘, až z něj opadne veškerý stres, který nashromáždil a dojde ke skutečnému uvolnění.

Jsem rozhodně vzdálen tomu, abych strašil, nechci říkat, že bychom se měli bát jít do divadla nebo tanečního klubu. Ovšem žijeme ve světě, který má daleko k perfektnosti, žádný takový ani neexistuje, a může se stát každému, že bude ve špatnou chvíli na špatném místě. Proti tomu není v zásadě žádná obrana, než to, že nechodím nebezpečí zbytečně vstříc. Například, nebudu jezdit na dovolené do rizikových oblastí. Snad najdu jiný způsob, jak si vyrábět adrenalin. Budu opravdu zodpovědný za to, co dělám, za své děti, za svou rodinu. Mám také pocit, že chodit do divadla po koronaviru bude zpestřené testy, čipy, pasy, deseti rouškami… Takže nevím, zda a jak si toto užijeme. Nebude to takové, jako jsme byli zvyklí.

Ale kultura, sport a jiné podobné vyžití může být jeden z dobrých ‚ventilů‘ jak se dostat zpátky do normálu. Asi 80 procent aktivit nám mocní vzali, teď nám vrátí 20 procent a ještě budeme šťastně tleskat. Myslím, že by se lidé měli snažit se maximálně rychle vrátit do normálu a dělat věci, které je bavily před tím.

To, co politici tady vytvořili, mám na mysli tvrzení, že žijeme ve válce s covidem, je nesmysl. Válka vypadá úplně jinak. Toto by vám jistě vysvětlili v Sýrii, Iráku, Afghánistánu nebo na jihovýchodní Ukrajině. Těch míst je na světě, bohužel, dost. Nechci tím pandemii nijak zlehčovat, ale nechtělo se po nás nic víc, než omezit pohyb, někteří nemohli bohužel pracovat, měli jsme mít roušku na obličeji a někdy sedět doma. To tedy není válka!! To jsou jen nějaká opatření, můžeme pochybovat a vést diskusi, zda byla správná či špatná, ale o válce nemůže být řeči! Ovšem politici situaci zdramatizovali svými výroky. To nebylo úplně šťastné.“

Ale připusťme – člověk se skutečně ocitne na špatném místě ve špatnou dobu. Třeba v tramvaji, v tanečním klubu, navíc dotyčný může být i lehce „ovíněný“, trošku přepracovaný…, či jinak společensky méně nebo více omámený… Je možné všimnout si něčeho, co by bylo nápadné i laikovi? Nebo nemáme žádnou šanci toto nebezpečí vůbec nějak zjistit?

Většinou si tito ,lehce přepracovaní a ovínění´ lidé nevšímají vůbec ničeho. Kluci možná koukají po holkách, chlapi po ženách a lidé v tramvajích si čtou, dívají se do mobilů či tabletů. Nejhorší je, že i při romantické večeři ve dvou oba hledí do svých mobilů, facebooků a všeobecně toto platí všude. Nevšímavost k okolí je poměrně značná.

Odpálit se do vzduchu náloží, kterou máte kolem těla, to není věc, kterou děláte běžně. Takže dá se říci, že uvidíte člověka, který je roztřesen a nadměrně se potí. Neumíme si vůbec představit, jak obrovská je to zátěž pro lidský organismus, tohle jsme sami nezažili, byť je ten člověk takříkajíc ,vymytý´ a ,má vymydlený mozek´, fyzicky a psychicky cítí. Takže jsou věci, které nás můžou anebo by měly upozornit. Vlastně, jde o jakékoli chování, které se vymyká běžnému standardu. Okamžitě bychom měli zpozornět. Nemyslím, že ihned zalehneme na matrace. Ale zbystřit bychom měli určitě. Měli bychom si zachovat naše právo svobody a hned raději odejít, než se s někým takovým dostávat do jakéhokoli bližšího kontaktu. A může jít třeba i ,jenom´ o to, že se někdo chová jako ,hulvát´. Značí to, že se brzy stane malér. Je dobré netrávit už čas na takovém místě a vyčkávat, než dojde k dalšímu a dalšímu problému.

Ale ne vždycky si toho lidé všímají, navíc takové chování podceňují.“

Vezmu-li v úvahu Vaši profesi, stál jste Vy sám někdy tváří v tvář nabité zbrani?

Já jsem prožil situaci, že jsem ,na sobě´ měl nájemného vraha, který nebyl fyzicky ke mně blízko. Věděl jsem, kde je, opravdu existoval, byl zkrátka ,z masa a kostí´, ale nestál přede mnou. Možná je tohle ještě horší, než když proti vám někdo skutečně stojí, protože tam se možná dovedete ubránit. Ale tohle byla pro mě opravdu velice nepříjemná věc.“

Andor Šándor je i spisovatelem

Co se Vám tehdy honilo hlavou?

Nebál jsem se nějak moc o sebe, ale nepodceňoval jsem to. Upřímně, já sám jsem si udělal opatření, abych se byl schopen bránit, ale nechtěl jsem, aby třeba někdo takový měl zájem jít proti mým dětem. Naštěstí ta hrozba po nějaké době pominula.

Nejhorší je ale, porovnám-li jiné věci. Tato popsaná hrozba byla reálná, zakládala se na určitém vyšetřování. Kdežto média opakují každý rok dvakrát až třikrát, v souvislosti se soudním líčením, jak bývalý šéf vojenské rozvědky měl být zavražděn. Zákonitě si říkáte, když toto pořád někde opakují dokola, že se může najít ,člověk´, který se  tom zhlédne a půjde a bude chtít vraždit. Slyšel jsem prohlášení jednoho člověka nejmenované organizace – to jsem se tedy dozvěděl zprostředkovaně – ten dotyčný řekl: ,Škoda, že se to vrahovi nepovedlo.´ Pak už tedy opravdu nevíte, co si o takovém člověku myslet. Protože i jako legrace je toto tvrzení dost hloupé.

Z toho odvozuji, že jsou mezi námi lidé, kteří žijí na okraji společnosti, nic o nich nevíme a oni nepřemýšlí. Nevíme vůbec nic o jejich zdravotním ani duševním stavu. Tito lidé mají nějaký svůj vnitřní život. Vůbec není neobvyklé, že spáchají teroristický útok jen a jen kvůli tomu, že si přečetli podobná tvrzení v médiích. A někdy tomu může být i v knížce! Bohužel se najdou i takoví, kteří se četbou mohou skutečně inspirovat. Pro mne tedy tento fakt představuje dost velký problém.“

Nezáviděníhodné. Ale raději zpět k tanci. Jak byste zareagoval, přistála-li by Vám v mailu nabídka tančit ve StarDance?

(Smích) „Trošku exhibicionista jsem a ani se tím netajím, opravdu nejsem žádný introvert. Od osmi let jsem hrál na housle, hraji na bicí, mám za sebou řadu mediálních vystoupení před lidmi… Nabíjí mě to. Určitě bych to vzal jako výzvu. A šel bych do toho!“

Tak možná se mají naši čtenáři na koho a co těšit :-)

Hodně štěstí a děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Andora Šándora

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

Letos ve vleku silných emocí (a bez nemocí)

Skončil předjubilejní ročník festivalu „MALÁ INVENTURA“

19. ročník Malé inventury skončil. Devítidenní festival nového divadla se podařilo – i přes nepřízeň současné „koronavirové“ situace – zrealizovat offline. Představení, která proběhla fyzicky, například ve Studiu Hrdinů, v MeetFactory, Divadle Ponec, ve Studiu ALTA, Divadle X10 a dalších, byla přístupná pouze profesionálům. A to promotérům, dramaturgům, ředitelům regionálních scén a festivalů a novinářům s antigenním testem. Zájemci z řad veřejnosti pak viděli streamovaný kabaret „PiNKBUS“. Velký úspěch měly komentované online prohlídky pražských nezávislých scén 360° kamerou. I speciální Covid-19 edice burzy projektů pod názvem „Sbal ho!“. Či série „Život On Air“. Zde šlo o rozhovory s výraznými uměleckými osobnostmi. Online doprovodný program vidělo, v rámci devíti festivalových dní, 3350 diváků. Youtube kanál „Malá inventura“ zůstává i nadále přístupný a vše je tedy možné prohlédnout si i zpětně.

Z inscenace „Arbakkinn“

Podtitulem ročníku se stalo zvolání ‚Milujeme offline!‘. A my jsme rádi, že se nakonec podařilo, aby vybraná představení zhlédl omezený počet diváků z profesionální obce. Byla tak udržena kontinuita nezávislého divadla a jeho reflexe,“ říká umělecký ředitel Malé inventury” Petr Pola. „Dalším profesionálům z České republiky i zahraničí jsme nabídli online program. Mohl, alespoň částečně, nahradit to, že se festivalu nemohli zúčastnit fyzicky. Obdrželi přístupy ke streamům deseti představení, která jsme vysílali od pondělí do pátku, a také interaktivní katalog. Ten jim umožnil získat informace o všech čtyřiceti představeních vybraných pro letošní festival, včetně jejich záznamů. Profesionálové dále získali přehled o možnostech financování nezávislých projektů v ČR. Nebo se mohli například seznámit s výsledky diskuze o budoucnosti divadelních aktivit, až covidová krize skončí.“

„Průvodce peklem“

Festival „Malá inventura“ poukázal na možnost konání kulturních akcí i během pandemie, samozřejmě za dodržování přísných hygienických podmínek. Nikdo z organizačního týmu, umělců ani návštěvníků se koronavirem nenakazil. Po masívním testování se ukázalo, jak zodpovědná, ale také disciplinovaná kulturní obec je. Na rozdíl od firem, kde doposud nebyly povinné testy a dokonce ani respirátory.

Z představení „Hang Oute“

Letošní festival byl doprovázen velmi silnými emocemi. Jak ze strany účinkujících, tak profesionální obce, která tvořila publikum,“ doplňuje ředitelka Malé inventury Adriana Světlíková. „Slyšet po tolika měsících opět potlesk bylo opravdu blahodárné. A vneslo to, alespoň na pár dnů, optimismus a možné vyhlídky do budoucna. A to se v těchto dnech skutečně cení. Návštěvnost byla stoprocentní a kolikrát se i tvořil list náhradníků.“

Kromě zmapování současného stavu, podmínek a možností „Malá inventura“ upozornila i na to, jak důležitou roli kultura ve společnosti má – přispívá k sounáležitosti, psychické rovnováze jedinců. Ale i ke zdravé občanské společnosti a její kultivaci a je také výborným anti konfliktním nástrojem. Organizátoři „Malé inventury“ připravují během letošního roku pokračování tohoto festivalu v regionech. V plánu je například Jičín, Jihlava, České Budějovice nebo Karlovy Vary.

Foto: Markéta Bendová

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Slovo k velkým, pravidelným akcím

Prohlášení NIPOS k celostátním přehlídkám. Jak to bude s pořádáním? A dotacemi na ně? A co divadelní „Jiráskův Hronov“?

Vážení spolupracovníci,

zájemci o amatérské umění a umělecké aktivity dětí a mládeže,

vedoucí souborů, pedagogové

a pořadatelé přehlídek.

Uplynul měsíc od našeho posledního prohlášení a my zveřejňujeme nové aktuální stanovisko NIPOS k přehlídkám v souvislosti s platností mimořádných opatření během koronavirové epidemie v ČR.

Už v dubnu jsme informovali, že jsme byli nuceni některé přehlídky zrušit, jiné přesunout na pozdější termín, popřípadě upravit jejich koncepci. V tuto chvíli probíhá poměrně rychlé uvolňování bezpečnostních opatření, proto doufáme, že už nebude nutné do systému razantněji zasahovat. A také, že přehlídky proběhnou podle plánu, který jsme před měsícem nastínili. Protože se už tyto akce blíží, rádi bychom Vás dnes, koncem května 2020, o něco podrobněji seznámili se situací celostátních přehlídek jednotlivých oborů.

Potvrzujeme, že v některých případech nelze pokládat propozice jednotlivých přehlídek ve všech bodech za závazné a vyhrazujeme si právo se od nich v konkrétních odůvodněných případech odchýlit. Týká se to nejen termínů přehlídek, ale i způsobu výběru na tyto přehlídky, a to včetně mezidruhové divadelní přehlídky Jiráskův Hronov 2020, která je nadstavbou celostátních přehlídek divadelních oborů.

Všechny dosud uskutečněné postupové přehlídky, které byly zařazeny do dotačního programu MK v roce 2020, budou řádně proplaceny bez ohledu na skutečnost, zda celostátní kolo proběhne či nikoliv. MK bere za dostatečný fakt, že všechny tyto přehlídky byly pořádány v dobré víře.

Pokud však s ohledem na pandemickou situaci některé postupové přehlídky dosud neproběhly, tak v případě zrušení celostátního kola na přehlídku konanou v náhradním termínu slíbená dotace poskytnuta nebude. Pokud však pořadatelům těchto dosud neuskutečněných přehlídek vznikly už nějaké prokazatelné náklady, tak budou po předložení dokladů dle zadání dotace proplaceny.

Z toho tedy vyplývá, že pořadatelé, kteří se např. rozhodnou uspořádat svou původně postupovou přehlídku na podzim jako přehlídku nepostupovou, k tomu dotaci MK nemohou využít.

NIPOS nyní jednal se všemi pořadateli celostátních přehlídek o tom, jestli je možné některé z nich realizovat v náhradních termínech. Tam, kde je to reálné, bude možné uspořádat v náhradních termínech i některé postupové přehlídky.

Pokud jde o přehlídky, které mají svůj termín ve třetím a čtvrtém čtvrtletí, nic se pro ně zatím nemění.

Pokud jde o hygienická opatření (testy, roušky, štíty, rozestupy, dezinfekce a další) je třeba sledovat opatření Ministerstva zdravotnictví.

Více: zde.

Sdílet

Další informace: www.divadlo.cz

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN