Skončil předjubilejní ročník festivalu „MALÁ INVENTURA“
19. ročník Malé inventury skončil. Devítidenní festival nového divadla se podařilo –i přes nepřízeň současné „koronavirové“ situace – zrealizovat of–fline. Představení, která proběhla fyzicky, například ve Studiu Hrdinů, v MeetFactory, Divadle Ponec, ve Studiu ALTA, Divadle X10 a dalších, byla přístupná pouze profesionálům. A to promotérům, dramaturgům, ředitelům regionálních scén a festivalů a novinářům s antigenním testem. Zájemci z řad veřejnosti pak viděli streamovaný kabaret „PiNKBUS“. Velký úspěch měly komentované on–line prohlídky pražských nezávislých scén 360° kamerou. I speciální Covid-19 edice burzy projektů pod názvem „Sbal ho!“.Či série „Život On Air“. Zde šlo orozhovory s výraznými uměleckými osobnostmi. On–line doprovodný program vidělo, v rámci devíti festivalových dní, 3350 diváků. Youtube kanál „Malá inventura“ zůstává i nadále přístupný a vše je tedy možné prohlédnout si i zpětně.
Z inscenace „Arbakkinn“
„Podtitulem ročníku se stalo zvolání ‚Milujeme off–line!‘. A my jsme rádi, že se nakonec podařilo, aby vybraná představení zhlédl omezený počet diváků z profesionální obce. Byla tak udržena kontinuita nezávislého divadla a jeho reflexe,“ říká umělecký ředitel „Malé inventury“ Petr Pola. „Dalším profesionálům z České republiky i zahraničí jsme nabídli on–line program. Mohl, alespoň částečně, nahradit to, že se festivalu nemohli zúčastnit fyzicky. Obdrželi přístupy ke streamům deseti představení, která jsme vysílali od pondělí do pátku, a také interaktivní katalog. Ten jim umožnil získat informace o všech čtyřiceti představeních vybraných pro letošní festival, včetně jejich záznamů. Profesionálové dále získali přehled o možnostech financování nezávislých projektů v ČR. Nebo se mohli například seznámit s výsledky diskuze o budoucnosti divadelních aktivit, až covidová krize skončí.“
„Průvodce peklem“
Festival „Malá inventura“ poukázal na možnost konání kulturních akcí i během pandemie, samozřejmě za dodržování přísných hygienických podmínek. Nikdo z organizačního týmu, umělců ani návštěvníků se koronavirem nenakazil. Po masívním testování se ukázalo, jak zodpovědná, ale také disciplinovaná kulturní obec je. Na rozdíl od firem, kde doposud nebyly povinné testy a dokonce ani respirátory.
Z představení „Hang Oute“
„Letošní festival byl doprovázen velmi silnými emocemi. Jak ze strany účinkujících, tak profesionální obce, která tvořila publikum,“ doplňuje ředitelka Malé inventury Adriana Světlíková. „Slyšet po tolika měsících opět potlesk bylo opravdu blahodárné. A vneslo to, alespoň na pár dnů, optimismus a možné vyhlídky do budoucna. A to se v těchto dnech skutečně cení. Návštěvnost byla stoprocentní a kolikrát se i tvořil list náhradníků.“
Kromě zmapování současného stavu, podmínek a možností „Malá inventura“ upozornila i na to, jak důležitou roli kultura ve společnosti má – přispívá k sounáležitosti, psychické rovnováze jedinců. Ale i ke zdravé občanské společnosti a její kultivaci a je také výborným anti konfliktním nástrojem. Organizátoři „Malé inventury“ připravují během letošního roku pokračování tohoto festivalu v regionech. V plánu je například Jičín, Jihlava, České Budějovice nebo Karlovy Vary.
A kterak Anička ke kalhotkám přišla? To se dozvíte již 5. a 6. října v pražském Studiu Paměť.
Divadlo Anička a letadýlko uvádí
„SMALL TALK“
5. a 6.10. 2020 od 19.30
Studio Paměť, Soukenická 29, Praha 1
Co si musí dva říct, aby spočinuli v mlčení. Na okamžik, než to zase začne. Devět setkání během úplňkového dne napříč žánry, generacemi, genderem i karmou. Slova jako řasy měsíce
oděné bezmocnou mocí
ač jsou jich stovky a tisíce
jsou odsouzené k noci.
Tvůrčí tým:
Anna Duchaňová, Petr Pola, Martina Zwyrtek,
Václav Zimmermann
Hrají:Anna Duchaňová a Václav Zimmermann
Děkujeme: Ministerstvu kultury ČR, Magistrátu hl. města Prahy, Státní fondu kultury ČR, Studiu Paměť.
Divadlo ANIČKA A LETADÝLKO již sedmnáct let proplouvá žánry činoherního, loutkového, předmětového a hudebního divadla. Vyniká rozpoznatelnou autorskou poetikou, která balancuje na hraně mezi scénickou provokací, trapností a smrtelnou vážností příběhu i postav.
Vize jste VY. Vize jsme MY. – Čtěte aktuální reakci na dopis z Ministerstva kultury:
Profesní sdružení VIZE TANCE, jak již TANEČNÍ MAGAZÍN informoval, se snaží jednat s vrcholnými organizacemi. A to nejen ve prospěch svých členů, ale tanečních a pohybových umělců vůbec.
Současná složitá doba potřebuje rychlé a konkrétní činy. Je dobře, že se VIZE TANCE umí (převážně) za živě vystupující autorské i reprodukční umělce postavit.
Marie Kinski
Baronka Marie Kinski a Yvona Kreuzmannová (na titulním snímku) napsaly za vedení „VIZE“ KONKRÉTNÍ dopis šéfovi OULK Ministerstva kultury ČR Mgr. Milanu Němečkovi a v kopii i ministru kultury PhDr. Lubomíru Zavorálkovi. Chtějí v něm řešit nelehkou situaci celé nezávislé pohybové a taneční scény. Zejména se zřetelem na dlouhodobou situaci neustálého podfinancování této kulturní oblasti. A žádají nalézt KONKRÉTNÍ východiska a navržená řešení. Dochází v něm rovněž na přímé a detailní dotazy, stran financování streamingu, řešení odložení termínů dotačních programů nebo palčivé otázky storno poplatků za neuskutečněná představení a produkce vůbec.
Adriana Světlíková
Mezitím napsala obdobný dopis i další z vedení VIZE TANCE, Adriana Světlíková z Nové sítě. Té již se od magistra Němečka dostalo bleskové odpovědi, s níž vás teď seznamujeme:
Ministerstvo Kultury dne 25.3.2020 – částečná odpověd’ na otázky, které všichni máme:
Vážená paní Světlíková,
v situaci, kdy mi lidé v sekci a na OULK odchází a přichází do karantény je těžké něco veřejně deklarovat. Mohu Vás však ujistit, že kolegové, kteří nejsou v karanténě, na rozhodnutích o dotaci pracují a já denně desítky rozhodnutí podepisuji. Situace je v podstatě analogická s předchozími lety, v pátek jsme se shodli na MK na novém znění rozhodnutí tak, aby bylo možno z dotace hradit i náklady u projektů, které se realizovat nebudou nebo budou jindy a v jiném rozsahu. Rychlost vydávání závisí i na výzvě a reakcích žadatelů o změnu, každopádně rozhodnutí vydáváme. Paní Zichová kupříkladu i přes pocit z nákazy i jako riziková entita chodí do kanceláře a rozhodnutí produkuje.
Jistě však pochopíte, že v situaci, kdy za mnou znenadání přicházejí kolegové a oznamují mi, že musí do karantény, je těžké něco garantovat.
Děkuji za pochopení
Mgr. Milan Němeček, PhD.
pověřen řízením sekce živého umění
VIZI TANCE patří zcela jistě velké poděkování za aktivitu a to, že jí nezůstává lhostejný osud všech těch, kteří jsou na svém umění bytostně i finančně závislí.
TANEČNÍ MAGAZÍN připravil téměř v předvečer osmnáctého ročníku úspěšného festivalu Malá inventura rozhovor s člověkem, co se jeho týká jeho programu a náplně, asi nejpovolanějším. Jeho uměleckým ředitelem PETREM POLOU. Přibližme si teď s ním blíž tuto divadelní přehlídku nezávislých souborů:
Blíží se divadelní festival Malá inventura, který organizuje kulturní organizace Nová síť. Tak se nabízí otázka, co bylo dříve: „slepice a nebo vejce“? Nová síť nebo Malá inventura?
„Malá inventura letos slaví osmnáctiny a má tak před Novou sítí zhruba roční náskok. V každém případě festival i neziskovka mají za sebou řadu vývojových fází a domnívám se, že lidé stojící u založení by je dnes úplně nepoznali“
Který výtvarník je autorem nepřehlédnutelného loga a prezentace festivalu s kuřetem?
„Autorem je svérázný výtvarník a grafik, který vystupuje pod uměleckým jménem Kakalík. Jeho žluté kuře je s festivalem už asi sedmým rokem.“
Jak vznikal první ročník festivalu? Na kolika scénách probíhal?
„Historií festivalu znám jen zběžně, nebyl jsem u jeho založení. Původně vznikla Malá inventura z iniciativy spolku Motus, který provozoval (a dodnes provozuje) divadlo Alfred ve dvoře. V prvním ročníku šlo o prezentaci pěti představení, která na této scéně vznikla. A proto i ten název Malá inventura.“
Předpokládám, že se ty scény každým ročníkem rozrůstaly. Jakým způsobem je vybíráte? Pamatuji i třeba udergroundové prostory bývalé tiskárny na Letné…
„Před dvěma lety jsme se rozhodli udělat trochu odvážný krok. Festival se rozrostl do současné podoby, kdy rámcově reprezentuje nezávislou autorskou tvorbu v Praze. Prostory v Praze vznikají a zanikají. Některé scény jsou spojené s festivalem téměř po celou jeho historii. Ty vznikající scény monitorujeme průběžně během roku. V posledních letech se nově přidaly např. Divadlo X10, po svém přesunu do centra města, Petrohradská kolektiv ve Vršovicích nebo Cross Attic v Holešovicích.“
Je složité zvládnout festival paralelně probíhající na několika scénách i logisticky? Máte na to nějaký originální recept?
„Zárukou hladkého průběhu je sehraný tým a dlouholetá spolupráce s většinou festivalových scén. Nepřestává mě překvapovat, s jakou důsledností dokážou členky (máme téměř ženský kolektiv) týmu zpracovávat obrovský objem informací, které se na ně hrnou ze všech stran. Zejména ředitelka festivalu Adriana Světlíková a produkční hlavního programu Tereza Rybová svým výkonem připomínají superženy. Můj obdiv nicméně patří všem kolegyním a kolegům, kteří drží festival na uzdě.“
Jakým způsobem festival, předpokládám postupně, získával renomé u diváků, odborníků i potenciálních účastníků.
„Tak pokud se ptáte tímto způsobem, zřejmě si už určité renomé vybudoval (smích). Těžko ale na tuto otázku odpovědět z mé pozice. V posledních letech se snažíme festival nějak výrazněji strukturovat, dát mu jednotlivé sekce a zvýšit přehlednost prezentovaného programu. Domnívám se, že to je zásadní, protože na rozdíl od jiných festivalů, jeho dramaturgie není například nějak tematicky zaměřená. Rovněž rozsah festivalu se za poslední dva roky zdvojnásobil. Není to však důsledek pro dnešek tak běžného megalomanství. Pouze sledujeme hlavní cíl festivalu, tedy relevantně zrcadlit nezávislou divadelní tvorbu v Praze, která je nesmírně bohatá. Zdá se, že to funguje. Profesionálům z Čech i zahraničí festival slouží jako místo, kde se mohou porozhlédnout po stavu českého nezávislého divadla a vybrat si představení, pro běžného diváka je to pozvánka zažít divadlo jinak, svěže, vytrhnout se ze zaběhlých kolejí.“
Máte nějaký univerzální klíč k výběru inscenací, souborů?
„Obávám se, že žádný klíč není a nemůže být. Pochopitelně bych mohl vyjmenovat nějaká kritéria jako jsou inovativnost, jedinečnost v rámci domácí divadelní tvorby, schopnost zaujmout mezinárodní publikum, ale i jistá přenositelnost z důvodu snahy o další uvádění v ČR i zahraničí. Ve výsledku však do výběru vstupuje více jemnějších odstínů, které není možné shrnout do nějakého univerzálního klíče. Důležitá je například i vyváženost celého programu, tedy jak už jsem zmiňoval, že festival nereprezentuje jednotlivé kusy, ale tvorbu, která vznikla za uplynulý rok a reflektuje nějakou širší situaci.“
A to tedy objíždíte ta předvybraná představení?
„Samozřejmě, jinak by to nešlo. Pochopitelně nelze vše stihnout naživo, takže určitou, menší část inscenací vidíme pouze ze záznamu.“
Nedílnou součástí Malé inventury je i slavnostní předávání cen Česká divadelní DNA. Jak jste k němu dospěli?
„Ceny Česká divadelní DNA vznikly relativně nedávno. Udílí se od roku 2012, vždy jednou za dva roky. Vznikly z potřeby upozornit na nezastupitelnou práci, kterou vykonávají jednotliví tvůrci a aktéři nezávislé scény, projevit jim úctu a veřejně je ocenit. V situaci, kdy jsou umělci, tvořící většinu nezávislé scény, na volné noze a stavěni na periferii i z hlediska celkového kulturního provozu marginalizovaní, tak je to vhodný způsob, jak je povzbudit. Zároveň však i vyslat společnosti jasný signál.“
Kdo laureáty cen DNA vybírá? Jak se případná komise shodne?
„Oceněnévybírá užší vedení Nové sítě ve spolupráci s členy Českého kulturního networku Nová síť, kteří jsou poradním hlasem. Opět je to podobné jako v případě dramaturgie Malé inventury, zde ještě více s ohledem na potřebu vytvářet prostor pro spolupráci v kultuře, což je i hlavním posláním Nové sítě. A jak to už bývá, někdy je výběr snazší, jindy to skřípe…“
Uvažujete, v rámci festivalu, i o nějakých „kulatých stolech“ či besedách pro divadelní odborníky, respektive šéfy souborů?
„Festival má sekci Industry, která nabízí prohlídky scén s jejich dramaturgy, pravidelný sobotní bazar projektů nebo například diskusi o progresivnější formě dramaturgie v různých regionech České republiky. Nezapomínáme ale ani na ostatní diváky, kteří se třeba chtějí po vybraných představeních setkat s tvůrci a podělit se o svou zkušenost.“
Jak vycházíte vstříc divákům? Vzpomínám si, že jste v minulých ročnících i nějak organizovali přejezdy mezi divadelními scénami.
„Můžeme diváky uklidnit, že program sestavujeme tak, aby navazující představení bylo možné stihnout. V několika málo případech, kdy je to opravdu natěsno, nabízíme nějakou formu přepravy.“
Také se festivalu účastní i „Váš“ soubor Anička a letadýlko. Jak se dokážete „rozdvojit“? Nepoukazují někdy jiní, že se sám festivalu aktivně účastníte?
„Divadlo Anička letadýlko je součástí letošního programu. Nicméně uvádělo své představení na festivalu dlouho před tím, než jsem na něm začal spolupracovat. Takže, v tomto necítím nějaké tenze. Nadto, v těchto nemnohých choulostivějších případech se většinou vzdávám posledního slova při výběru do programu.“
Na co speciálně byste Vy, jako aktivní divadelník (nikoli pouze z pozice organizátora), na letošní ročník diváky pozval?
„To je vždy těžká otázka. Jako aktivní divadelník, bych musel zmínit jen jedno. Takže zůstanu spíš u toho organizátora. Řekněme, že z pozice kritického diváka, mě letos nejvíce překvapila ,Maryša (mlčí)´, ,Medúza´, ,Nepřestávej´, ,Aluminiová královna´, ,Virtual Ritual´, ,Šest příběhů o vzniku a zániku´, ,Tumor: Karcinogenní romance´, ,Zmrzačení´ anebo ,Press Paradox´…“
Z tiskové konference MALÉ INVENTURY, po Petrově levici sedí ředitelka festivalu Adriana Světlíková
A který soubor bylo (nejen pro letošní ročník) historicky nejsložitější na festival přemluvit?
„Naštěstí přemlouvat nemusíme a doufám, že to tak zůstane i do budoucna.“
Tak nejen to Vám přejeme jménem čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU i do dalších ročníků festivalu!
Závěrem krátce představujeme zmiňovanou NOVOU SÍŤ:
Nová síť již šestnáctým rokem podporuje živé umění a spolupráci v kultuře. Jako otevřená kulturní organizace propojuje regiony ČR s Prahou i zahraničím, posiluje komunikaci mezi veřejnou správou a jednotlivými aktéry kulturního života, usiluje o decentralizaci, rozvoj a kultivaci občanské společnosti v ČR. Hlavními projekty Nové sítě jsou ČESKÝ KULTURNÍ NETWORK NOVÁ SÍŤ, festival nového divadla MALÁ INVENTURA, kulturní platforma mezi Prahou a Berlínem PRALIN a nový projekt na podporu rezidenčních pobytů ART-IN-RES.
