Luhovaný Vincent

Za odpočinkem nemusíte až na kraj světa

Třináctý ročník Luhovaného Vincenta se nese v duchu odpočinku, který lze prožívat v  mnoha podobách. Dovolená jako stav mysli je téma, které nenechá vaše mozkové závity  spát. Musí dovolená představovat útěk do dálek, nebo stačí zavítat do koutů své mysli  a nemuset opustit práh vlastního domu? Nejen o tom je letošní multižánrový festival  Luhovaný Vincent, probíhající ve dnech 22.–25. června v Luhačovicích.

Na téma dovolené se návštěvníci budou moci podívat hned z několika úhlů pohledu  a procítit ho skrze umělecká ztvárnění v mnoha podobách, za hudebních, zvukových,  divadelních či literárních doprovodů. V lokacích Společenského domu, kolonády, pramenů Aloiska i Ottovka, klubu Domino či hudebního altánu.

Letní kino, plovárna, extravagantní účesy, to k dovolené neodmyslitelně patří

Čtyři dny plné kulturních radovánek započnou tradiční projekcí na terase městské plovárny  Luhačovice filmem Aftersun (Charlotte Wells, 2022). Promítání snímku nebude jedinou  příležitostí, jak nasát atmosféru plovárny, návštěvníci si mohou užít ranní ambientní  vystoupení dvojice hudebnic Adele Mede Martyny Basta. Hudba zazní živě venku, ale  také reprodukovaně pro plavající posluchačstvo. Pátek bude patřit průběžným instalacím,  mezi kterými se objeví prezentace videohry Koleje jsou pevně přibité k vidění, jejímž autorem je básník Luboš Svoboda. Diváky dostává poetickou cestou do rozhraní virtuální  reality. „Po hodině strávené v brýlích vyjdete na ulici a zkoušíte se dívat na všechno kolem  tak, jako by vše bylo stejně důležité, obloha i zem,“ nechal se slyšet Svoboda. Terasa  Společenského domu bude hostit instalaci pásma videí deseti finalistů soutěže festivalu  PAF Olomouc, Jiné vize, která mapuje českou produkci současného umění pohyblivého  obrazu.

Utvořit si své vlastní útočiště před okolním světem si žádá vynaložení nemalé energie  a odhodlání, v Luhačovicím na Luhovaném Vincentovi tomu napomáhá instalace  Odpočívadla (Cyril Filcík), při které odpočívadla poskytují návštěvníkům možnost vykročit  z rušného prostředí a navodit pocit bezpečí, aniž by museli opustit okolní dění.

K oddechu povedou návštěvníky také relaxační masáže pod taktovkou terapeutky Evy  Stříbrné a Jana Švuby, ten vilu Kancnýřka rozezvučí ambientními tóny na přání. Ateliér  intermédií II. AVU připraví pop-up kadeřnický salón, který atypicky ozvláštní dovolenou.  Markeťáky jsou kolektivním performativním aktem s vyjádřením starostlivosti o účesy  účastníků festivalu. Návštěvníka vytrhnou z reality zajetých stylů účesů a ti tak budou moci  svým kadeřím dopřát extravagantní vzhled a oddechnout s rukama za hlavou.

Odpočinek mezi mechy, u vody, nebo ve virtuálních světech?

V paralelních světech videoher se denně pohybují milióny lidí. Jak vypadají jejich města, jaké  jsou jejich rituály a zvyklosti ve světě, který takřka nemá limity? Potenciály herního města  a skryté souvislosti mezi realitou a virtuálním světem prozkoumají pod taktovkou Jana  Mocka v představení Virtual Ritual urbanista Osamu Okamura, YouTuber Atlet, fotografka  a gamerka Adéla Vosičková. Téma odpočinku přiblíží skrze moderovanou diskuzi, 3D  animace a vlastní poznatky v kině Elektra. V Elektře ještě zůstaneme. V rámci promítání  s přednáškou Luhačovice ve filmu napříč historií budou moci diváci na dobových snímcích  sledovat dochované záběry z prostředí Luhačovic. Jak se proměnily lázně a lázeňský život,  procedury, jaká byla návštěva prezidenta Beneše či módní přehlídka kožichů. Promítání  bude doplněno slovy ředitelky Muzea luhačovického Zálesí Blanky Petrákové. Osamu Okamura zhmotní témata procházkou s titulem Luhačovice pro každého aneb, jak můžeme  proměnit naše město k lepšímu? Pozastaví se nad tématy, jak „číst“ město, pojmenovat  problémy a převést je ve společná řešení vhodná k vývoji prosperující kulturní platformy  21. století.

Prozkoumání mentálního stavu dovolené provede napříč festivalovými dny návštěvníky  skrze všechny výstavy a instalace zasahující do vnitřních i vnějších prostor Luhačovic.  Prohlídky budou obohaceny osobními komentáři, obohatí mysl uživatelů o možnosti  uchopení tématu dovolené jako stavu mysli, kde si můžeme dovolit to, co v běžném životě ne. Prozkoumání bude předcházet moderovaná debata Dovolená jako stav mysli, jejímž záměrem je návštěvníky směrovat k úvahám, co lze podnikat v jediném týdnu volna v roce.  Zda můžeme prožít dovolenou i v pohodlí domova a má-li vůbec krátký pobyt mimo realitu  všedních dní efekt skutečné změny. „S moderátorkou Hanou Řičicovou se podíváme také na  výčitky, které sužují naše rozhodování při tvorbě dovolenkových plánů, jaké je cestovat  v době klimatické krize či války za humny,“ doplňuje ředitelka festivalu Magdaléna Hruška.

Na své si přijdou také milovníci přírody. Představení skupiny Feel The Universe Company:  Vlez v les přiblíží dobrodruhům všech věkových kategorií, jaké to je procházet se  mechovými pěšinkami, dotýkat se zvířecích duší a splynout s jejich prostředím. Představení  je uchopeno hravou cirkusovo-akrobatickou formou.

Luhačovická přehrada v podání Ester Grohové: GARDENS OF DESIRES představí  netradiční způsob rekreace. V rámci představení je připraven rituální sběr svatojánských  bylin, zvukově-pohybová performance za úsvitu, mezi nocí a dnem, která otevře brány léta.  Za rozbřesku slunce a doprovodu zvuků a hudby uskuteční kolektivní rituál, na který bude  navazovat oslava Svatojánské noci v duchu Rituální snídaně s DJ setem pražské  multimediální umělkyně Idy Elastic.

Na tenisových kurtech v lázních pak výjimečně nebudou návštěvníci napjatě sledovat zápas,  ale po setmění budou moci z tribuny nahlédnout do tvorby Kolektivu, mezinárodního  otevřeného sdružení tvůrců algoritmických vizuálů a elektronických hudebních umělců respektujících tradici live codingu, který skrze audiovizuální prvky a psaní živých kódů dokáže vytrhnout nejednoho diváka z reality.

Hudební program nejen v klubu Domino

K dovolené také patřívá návštěva míst, která mnohdy nebývají běžně dostupná. V případě lázeňského areálu se jedná například o vilu Kancnýřka nebo klub Domino, kde se představí  ku příkladu tříčlenná kapela sinks, slovenské duo Waterbased – zpěvačka Julls Mihalyiová,  výtvarník a kytarista Ľubo Krajňák, kteří spojující něžnost a intimitu lidskosti s vnitřními  výbuchy pocitů, trio Manon Meurt oplývající transcendentními vokály s rozevlátými bicími  a kytarami, také energický mladík Ondřej Obst alias DJ Elýščítát či divadelní vystoupení  skupiny DĚDA: Ptačí sněm, nenápadná hra začínající u dubového stromu, která nabere na  obrátkách a vpustí kolíky na prádlo na dalekou cestu.

Návštěvníky nemine ani koncertní premiéra experimentálního hudebního projektu Eastworks v unikátní úpravě pro živé hudební nástroje. Vystoupí slowmotiondancer Dominik  Gajarský, frontman Vellocet Roll František Převorovský a Zuzana Sagitariová (kdysi ex+−0).

Pro malé, velké, místní i přespolní

Připraven je taktéž doprovodný program pro malé i velké kulturní nadšence. Workshop  Doroty a Adama Krátkých: Cesta kolem světa za 80 zrnek písku je tvůrčím setkáním, při  kterém dochází ke kolektivnímu vytváření pískových mandal a ornamentů z různých koutů světa. Tyto krásy nepotkáte koncem června nikde jinde než na největším luhačovickém  pískovišti. Výtvarná a odpočinková dílna ve veřejném prostoru je zaměřená na vysypávání  pískových obrazců, zklidnění mysli a přepnutí se do stavu „dovolená”.

Dovolená je pro Vincenta spíše než fyzickým únikem do dálek, z domova pryč, z města do  prázdninového rezortu, především stavem mysli, uměním uvolnit vnitřní napětí a odpočinout  si, nehledě na to kde. Zjistěte s námi i Vy, co je a co obnáší odpočinek z Vaší perspektivy na  Luhovaném Vincentovi 2023!

Kompletní program festivalu a veškeré praktické informace pro návštěvníky  naleznete na webových stránkách www.luhovanyvincent.cz.

Vstupenky a akreditace je možné zakoupit v předprodeji prostřednictvím portálu smsticket.cz, případně na místě v průběhu festivalu, v akreditačním centru festivalu na  zahrádce kavárny Jizba (Masarykova 198, 763 26 Luhačovice). Stánek bude v době konání  festivalu 23.–25. 6. otevřen od PÁ–SO 9–19, NE 9–16.

Daniela Michnová

pro Taneční magazín

Festivalový rozhovor s PETREM POLOU, uměleckým ředitelem festivalu Malá inventura:

„Zrcadlíme nezávislou divadelní tvorbu v Praze“

TANEČNÍ MAGAZÍN připravil téměř v předvečer osmnáctého ročníku úspěšného festivalu Malá inventura rozhovor s člověkem, co se jeho týká jeho programu a náplně, asi nejpovolanějším. Jeho uměleckým ředitelem PETREM POLOU. Přibližme si teď s ním blíž tuto divadelní přehlídku nezávislých souborů:

Blíží se divadelní festival Malá inventura, který organizuje kulturní organizace Nová síť. Tak se nabízí otázka, co bylo dříve: „slepice a nebo vejce“? Nová síť nebo Malá inventura?

Malá inventura letos slaví osmnáctiny a má tak před Novou sítí zhruba roční náskok. V každém případě festival i neziskovka mají za sebou řadu vývojových fází a domnívám se, že lidé stojící u založení by je dnes úplně nepoznali“

Který výtvarník je autorem nepřehlédnutelného loga a prezentace festivalu s kuřetem?

Autorem je svérázný výtvarník a grafik, který vystupuje pod uměleckým jménem Kakalík. Jeho žluté kuře je s festivalem už asi sedmým rokem.“

Jak vznikal první ročník festivalu? Na kolika scénách probíhal?

Historií festivalu znám jen zběžně, nebyl jsem u jeho založení. Původně vznikla Malá inventura z iniciativy spolku Motus, který provozoval (a dodnes provozuje) divadlo Alfred ve dvoře. V prvním ročníku šlo o prezentaci pěti představení, která na této scéně vznikla. A proto i ten název Malá inventura.“

Předpokládám, že se ty scény každým ročníkem rozrůstaly. Jakým způsobem je vybíráte? Pamatuji i třeba udergroundové prostory bývalé tiskárny na Letné…

Před dvěma lety jsme se rozhodli udělat trochu odvážný krok. Festival se rozrostl do současné podoby, kdy rámcově reprezentuje nezávislou autorskou tvorbu v Praze. Prostory v Praze vznikají a zanikají. Některé scény jsou spojené s festivalem téměř po celou jeho historii. Ty vznikající scény monitorujeme průběžně během roku. V posledních letech se nově přidaly např. Divadlo X10, po svém přesunu do centra města, Petrohradská kolektiv ve Vršovicích nebo Cross Attic v Holešovicích.“

Je složité zvládnout festival paralelně probíhající na několika scénách i logisticky? Máte na to nějaký originální recept?

Zárukou hladkého průběhu je sehraný tým a dlouholetá spolupráce s většinou festivalových scén. Nepřestává mě překvapovat, s jakou důsledností dokážou členky (máme téměř ženský kolektiv) týmu zpracovávat obrovský objem informací, které se na ně hrnou ze všech stran. Zejména ředitelka festivalu Adriana Světlíková a produkční hlavního programu Tereza Rybová svým výkonem připomínají superženy. Můj obdiv nicméně patří všem kolegyním a kolegům, kteří drží festival na uzdě.“

Jakým způsobem festival, předpokládám postupně, získával renomé u diváků, odborníků i potenciálních účastníků.

Tak pokud se ptáte tímto způsobem, zřejmě si už určité renomé vybudoval (smích). Těžko ale na tuto otázku odpovědět z mé pozice. V posledních letech se snažíme festival nějak výrazněji strukturovat, dát mu jednotlivé sekce a zvýšit přehlednost prezentovaného programu. Domnívám se, že to je zásadní, protože na rozdíl od jiných festivalů, jeho dramaturgie není například nějak tematicky zaměřená. Rovněž rozsah festivalu se za poslední dva roky zdvojnásobil. Není to však důsledek pro dnešek tak běžného megalomanství. Pouze sledujeme hlavní cíl festivalu, tedy relevantně zrcadlit nezávislou divadelní tvorbu v Praze, která je nesmírně bohatá. Zdá se, že to funguje. Profesionálům z Čech i zahraničí festival slouží jako místo, kde se mohou porozhlédnout po stavu českého nezávislého divadla a vybrat si představení, pro běžného diváka je to pozvánka zažít divadlo jinak, svěže, vytrhnout se ze zaběhlých kolejí.“

Máte nějaký univerzální klíč k výběru inscenací, souborů?

Obávám se, že žádný klíč není a nemůže být. Pochopitelně bych mohl vyjmenovat nějaká kritéria jako jsou inovativnost, jedinečnost v rámci domácí divadelní tvorby, schopnost zaujmout mezinárodní publikum, ale i jistá přenositelnost z důvodu snahy o další uvádění v ČR i zahraničí. Ve výsledku však do výběru vstupuje více jemnějších odstínů, které není možné shrnout do nějakého univerzálního klíče. Důležitá je například i vyváženost celého programu, tedy jak už jsem zmiňoval, že festival nereprezentuje jednotlivé kusy, ale tvorbu, která vznikla za uplynulý rok a reflektuje nějakou širší situaci.“

A to tedy objíždíte ta předvybraná představení?

Samozřejmě, jinak by to nešlo. Pochopitelně nelze vše stihnout naživo, takže určitou, menší část inscenací vidíme pouze ze záznamu.“

Nedílnou součástí Malé inventury je i slavnostní předávání cen Česká divadelní DNA. Jak jste k němu dospěli?

Ceny Česká divadelní DNA vznikly relativně nedávno. Udílí se od roku 2012, vždy jednou za dva roky. Vznikly z potřeby upozornit na nezastupitelnou práci, kterou vykonávají jednotliví tvůrci a aktéři nezávislé scény, projevit jim úctu a veřejně je ocenit. V situaci, kdy jsou umělci, tvořící většinu nezávislé scény, na volné noze a stavěni na periferii i z hlediska celkového kulturního provozu marginalizovaní, tak je to vhodný způsob, jak je povzbudit. Zároveň však i vyslat společnosti jasný signál.“

Kdo laureáty cen DNA vybírá? Jak se případná komise shodne?

Oceněné vybírá užší vedení Nové sítě ve spolupráci s členy Českého kulturního networku Nová síť, kteří jsou poradním hlasem. Opět je to podobné jako v případě dramaturgie Malé inventury, zde ještě více s ohledem na potřebu vytvářet prostor pro spolupráci v kultuře, což je i hlavním posláním Nové sítě. A jak to už bývá, někdy je výběr snazší, jindy to skřípe…“

Uvažujete, v rámci festivalu, i o nějakých „kulatých stolech“ či besedách pro divadelní odborníky, respektive šéfy souborů?

Festival má sekci Industry, která nabízí prohlídky scén s jejich dramaturgy, pravidelný sobotní bazar projektů nebo například diskusi o progresivnější formě dramaturgie v různých regionech České republiky. Nezapomínáme ale ani na ostatní diváky, kteří se třeba chtějí po vybraných představeních setkat s tvůrci a podělit se o svou zkušenost.“

Jak vycházíte vstříc divákům? Vzpomínám si, že jste v minulých ročnících i nějak organizovali přejezdy mezi divadelními scénami.

Můžeme diváky uklidnit, že program sestavujeme tak, aby navazující představení bylo možné stihnout. V několika málo případech, kdy je to opravdu natěsno, nabízíme nějakou formu přepravy.“

Také se festivalu účastní i „Váš“ soubor Anička a letadýlko. Jak se dokážete „rozdvojit“? Nepoukazují někdy jiní, že se sám festivalu aktivně účastníte?

Divadlo Anička letadýlko je součástí letošního programu. Nicméně uvádělo své představení na festivalu dlouho před tím, než jsem na něm začal spolupracovat. Takže, v tomto necítím nějaké tenze. Nadto, v těchto nemnohých choulostivějších případech se většinou vzdávám posledního slova při výběru do programu.“

Na co speciálně byste Vy, jako aktivní divadelník (nikoli pouze z pozice organizátora), na letošní ročník diváky pozval?

To je vždy těžká otázka. Jako aktivní divadelník, bych musel zmínit jen jedno. Takže zůstanu spíš u toho organizátora. Řekněme, že z pozice kritického diváka, mě letos nejvíce překvapila ,Maryša (mlčí)´, ,Medúza´, ,Nepřestávej´, ,Aluminiová královna´, ,Virtual Ritual´, ,Šest příběhů o vzniku a zániku´, ,Tumor: Karcinogenní romance´, ,Zmrzačení´ anebo ,Press Paradox´…“

Z tiskové konference MALÉ INVENTURY, po Petrově levici sedí ředitelka festivalu Adriana Světlíková

A který soubor bylo (nejen pro letošní ročník) historicky nejsložitější na festival přemluvit?

Naštěstí přemlouvat nemusíme a doufám, že to tak zůstane i do budoucna.“

Tak nejen to Vám přejeme jménem čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU i do dalších ročníků festivalu!


Závěrem krátce představujeme zmiňovanou NOVOU SÍŤ:

Nová síť již šestnáctým rokem podporuje živé umění a spolupráci v kultuře. Jako otevřená kulturní organizace propojuje regiony ČR s Prahou i zahraničím, posiluje komunikaci mezi veřejnou správou a jednotlivými aktéry kulturního života, usiluje o decentralizaci, rozvoj a kultivaci občanské společnosti v ČR. Hlavními projekty Nové sítě jsou ČESKÝ KULTURNÍ NETWORK NOVÁ SÍŤ, festival nového divadla MALÁ INVENTURA, kulturní platforma mezi Prahou a Berlínem PRALIN a nový projekt na podporu rezidenčních pobytů ART-IN-RES.

 

Foto: Markéta Bendová a archiv Malé inventury

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN