Podzimní sezona v PONCI vyvrcholí premiérou TEREZY HRADILKOVE

Kdo je dirigentem uvnitř nás? Jsme ti, co následují, nebo máme tendenci druhé vést?

Podzimní sezona v Ponci vrcholí

21.prosince ve  20:00 hodin zakončí PONEC – divadlo pro tanec svou podzimní sezónu novým projektem Terezy Hradilkové. Po mezinárodně úspěšné inscenaci ‘Švihla’ přichází umělkyně s druhým autorským sólem  nesoucím název Nepřestávej – Don’t Stop. Dílo nachází inspiraci v práci a pohybovém slovníku dirigenta. Hudbu k představení složil multimediální umělec Floex (Tomáš Dvořák).

„Zajímá mě, co všechno role dirigenta obnáší. Kdo řídí celý orchestr, interpretuje danou partituru, nakolik se jí musí držet a kde jsou hranice jeho tvůrčí svobody,“ říká Tereza Hradilková. Prvotním impulzem k tvorbě představení se pro ni stala spolupráce na opeře Arsilda, kde se setkala s dirigentem Václavem Luksem z renomovaného barokního ensemblu Collegium 1704.

Autorka však pracuje s rolí dirigenta v širším kontextu. „Snažila jsem se jít hlouběji v otázce, proč mě zajímá právě toto téma, a zjistila jsem, že mě přitahují i jeho další aspekty, jako je moc, kontrola, a naopak možnost věci pustit a dovolit si být křehký a zranitelný,“ vysvětluje umělkyně.

Tereza Hradilková se ptá, kdy a jak přejímáme roli dirigenta v našich životech, co všechno nás v nich řídí, čím se necháváme ovlivnit a jak moc držíme osud ve svých rukou. Kdo je dirigentem uvnitř nás? Jsme spíš ti, co následují, nebo máme tendenci druhé vést?

„Podzim plný barev zavál do divadla PONEC zajímavý mix našich umělců různých generací. Marta a Michal Vodenkovi se postarali o Opening plný mládí; v sérii repríz úspěšných titulů, z nichž některé přitahují zájem již více než 3 sezóny, rezonovaly i dvě derniéry nesoucí v sobě příslib zajímavých novinek v příštím roce (Dora Sulženko Hoštová, Spitfire Company) a také neuvěřitelná stovka repríz nejúspěšnějšího představení pro děti Báry Látalové (Karneval zvířat),“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha, a dodává: „Originálně nás vtáhl do dění k Výročí republiky Michal Záhora a svou vůbec první premiéru v PONCI zažil Viktor Černický (PLI). Festival TANEC PRAHA připomněla rozšířená multimediální výstava   Celebrating Kylián v provozní budově Národního divadla a již nyní jsme rozjeli předprodej na Opening 31. ročníku festivalu s nezapomenutelnou Eun-Me Ahn! Máme se na co těšit.“

 Více info na www.divadloponec.cz

Koprodukce: Tanec Praha z.ú. / PONEC – divadlo pro tanec, Studio Truhlárna, Centre national de la danse Pantin, České centrum Paříž, Švestkový Dvůr

Za finanční podpory: Ministerstvo kultury České republiky, Hlavní město Praha, Nadace Život umělce

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jeden performer a 25 židlí

Celý svět může být divadlem nebo deskou

 Co dokáže jeden a 25 židlí
PONEC – divadlo pro tanec uvádí 11. listopadu premiéru Viktora Černického a jeho projektu PLI. Představení se pohybuje na pomezí instalace, performance, tance a cirkusu. Odehrává se na dvaceti pěti metrech čtverečních a Viktorovi Černickému v něm sekunduje dvacet pět židlí.
Jediný aktér se naplno vrhá do schizofrenní rekonstrukce světa. Barokní robustnost je nahrazena prostorovou skromností a těžkopádné narůstání motivů kompenzuje materiální minimalismus.
“PLI je současnou parafrází Leibnizovy filozofie, v níž celý svět může být divadlem nebo deskou, ale ne proto, že by se rodil z iluze nebo do ní upadal,” vysvětluje Viktor Černický a dodává: Realizujeme cosi v samotné iluzi, předáváme jí duchovní přítomnost, která jejím částem a kouskům znovu navrací kolektivní jednotu,”
Představení PLI je pro Viktora Černického druhým sólovým vystoupením po inscenaci PAROLAPOLEA, za niž získal pozornost na České taneční platformě 2017 i pozvání do Bassana del Grappa.
A co říká o Viktoru Černickém umělecká spoluředitelka Tance Praha Markéta Perroud? “Současný tanec má mnoho podob. Viktor Černický představuje tu, která balancuje na hranici žánrů. Zaujal nás již jako student JAMU a po té dílem PAROLAPOLEA na České taneční platformě 2017. Od Centra současné scény v Bassanu del Grappa, obdržel  zvláštní ocenění – účast na „Choreographic research week“, týdenním mezinárodním workshopu pro mladé taneční tvůrce. Tam mu byla navíc letos poskytnuta tvůrčí rezidence. Viktor jako reprezentant mladé generace je také jednou z tváří vizuálu PONCE pro tuto se zonu.” 
PONEC – divadlo pro tanec je otevřený prostor pro současný tanec a pohybové divadlo, jehož posláním je podporovat nezávislou taneční scénu a její přesahy k jiným žánrům. Na jeho scéně se pravidelně představují inscenace tuzemských i zahraničních souborů a umělců. Ročně se zde odehraje na 200 představení.
„PONEC se i letos zapojuje do Noci divadel, tentokrát derniérou proslulé inscenace Spitfire Company „One Step Before the Fall“ v podání Markéty Vacovské a Lenky Dusilové. Proběhne jako benefice pro Parkinson-Help a celý podvečer 17. listopadu bude laděn v duchu otevřených diskusí nejen o divadle“, dodává Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha.
Více info na www.divadloponec.cz
Foto: Divadlo Ponec
Kateřina Kavalírová 
pro Taneční magazín

Český a slovenský tanec na Tanzmesse Düsseldorf 2018

Největší veletrh tance na evropském kontinentu – Čechy bude zastupovat Švihlá, Slovák Jaro Viňarský i Miřenka Čechová!

Letošní 12. veletrh tance Tanzmesse se koná od 29. srpna do 1. září a český tanec na něm bude opět zastoupen v rámci stánku CZECH AND SLOVAK CORNER. K tomu uvede i mezinárodně mimořádně úspěšnou inscenaci “Švihla”, prezentaci Focus Forum a Czech Closing Party.

 Na veletrhu se představí jedno české dílo – ŠVIHLA Terezy Hradilkové – vybrané pořadatelem z více než 700 přihlášených děl z celého světa, ale velký prostor dostanou i další čeští umělci v 90minutové studiové prezentaci FOCUS FORUM.  Výrazně se na ní podílejí Tereza Ondrová a Jaro Viňarský pod režijní taktovkou Petry Tejnorové, další části patří Miřence Čechové, Tereze Hradilkové a da lším umělcům, které netradičními formami představí v moderátorské roli Ewan McLaren s Yvonou Kreuzmannovou. Zviditelnění české scény podtrhne také CZECH CLOSING PARTY. Tu nový ředitel Tanzmesse věnoval právě progresivní české scéně, kterou zná díky letité spolupráci s Tancem Praha.

“Švihla” Terezy Hradílkové jistě zaujme i veletržní publikum (ze stejné inscenace je i titulní snímek tohoto článku)

Tanzmesse je prestižní bienále – největší veletrh tance na evropském kontinentu. Jedná se o jediný veletrh svého druhu v Evropě, který přináší řadu příležitostí ke zviditelnění rozvoje taneční scény dané země nejen v evropském, ale i celosvětovém kontextu. Více než 700 vystavovatelů si zde vzájemně předává informace, vyhledává partnery pro koprodukce a další formy mezinárodní spolupráce, diskutuje o nejnovějších trendech tanečního a pohybového umění. Veletrh nabízí i možnost zhlédnout v sérii představení velmi pestrou a různorodou paletu světové scény posledních let.

Čechy bude reprezentovat i Miřenka Čechová

CZECH AND SLOVAK CORNER je osvědčený koncept deklarující spolupráci kdysi jednoho státu a nabízející netradiční design s využitím typické kresby Josefa Lady. Na konceptu a využití stánku spolupracují tři subjekty: Tanec Praha, který se účastní Tanzmesse již od roku 2004, Arts & Theatre Institute Prague, jenž se poprvé zapojil již v roce 2012, a letos vůbec poprvé Theatre Institute Bratislava. Veletrhu se účastní mnoho jednotlivců z řad umělců, ředitelů festivalů a divadel i tanečních kritiků.

„Jsem opravdu nadšená, že letos dostáváme na Tanzmesse tolik prostoru. Velkým úspěchem je samo o sobě pozvání představení Švihla, ale nikdy předtím jsme nedostali dalších 90 minut pro atraktivní prezentaci naší scény v celé šíři, natož takovou šanci zviditelnit českou kulturu, jakou dává Closing Party. Té se vždy účastní kolem tisíce expertů z celého světa.“, říká Yvona Kreuzmannová a dodává: „Dieter Jaenicke právě ukončil své působení v Hellerau, kde byl naším partnerem zvláště pro bienále Dance Transit, na němž zazářilo několik českých inscenací. Po svém nástupu do funkce ředitele Tanzmesse tak neváhal zúročit dobré zkušenosti s českou scénou a oslovil nás s velkou důvěrou.“

 Tanec Praha z.ú. nachystal  také zajímavou příležitost pro diváky v PONCI –  divadle pro PONEC. V úterý 28. srpna v 18 hodin zde proběhla otevřená zkouška díla běloruské umělkyně Olgy Labovkiny, která se letos jako zahraniční host zúčastnila festivalu Česká taneční platforma a Ateliéru EDN (European Dancehouse Network) a nyní zde pobývá na tvůrčí rezidenci.

 Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=0L7B1ckD9xo

 

Česká účast na TANZMESSE 2018:

HAPPY HOUR

  1. 8. / 13:30 / NRW-Forum Düsseldorf, Ehrenhof 2, 40479 Düsseldorf

Stánek č. 65/66

Setkejte se osobně s českými i slovenskými tanečníky a tvůrci u sklenky vína.

FOCUS FORUM – CHECK THE CZECHS & SLOVAKS!

Gateway to Czech and Slovak dance

  1. 8. / 17:15–18:45 / tanzhaus nrw, Studio 6, Erkrather Str. 30, 40233 Düsseldorf

Kdo je kdo na české a slovenské taneční scéně? Objevte nejzajímavější umělce, festivaly, prostory a možnosti pro mezinárodní spolupráci.

 SWISH (Švihla)

  1. 8. / 20:30 h / FFT Kammerspiele, Jahnstr. 3, 40215 Düsseldorf

Choreografie a interpretace: Tereza Hradilková

Taneční představení Švihlá dokazuje, že skákání přes švihadlo není jen dětská hra; symbolizuje i ambici, touhu po výkonu, snahu o sebezdokonalování.

CZECH CLOSING PARTY

  1. 9. / 22:00 / tanzhaus nrw, Erkrather Str. 30, 40233 Düsseldorf

TO BEER OR NOT TO BEER?!

DJ Spring, AKA Jaro Viňarský & Czech dance artists and experts

 

Foto: TANEC PRAHA

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Představením „Sunny“ končil 30. jubilejní ročník festivalu TANEC PRAHA 

Ve  Foru Karlín proběhl „Gala Closing“ letošního festivalu TANEC PRAHA za účasti francouzského velvyslance a českého ministra kultury.

Ve  Foru Karlín proběhl za účasti ministra kultury a velvyslance Francie Gala Closing letošního ročníku festivalu TANEC PRAHA –  živý koncert Awira Leona roztančený izraelským choreografem Emanuelem Gatem pod názvem “SUNNY”. Tato multižánrová jevištní podívaná tak zakončila 30. jubilejní ročník festivalu TANEC PRAHA 2018, který trval od 1. do 25. června a proběhl v rekordních 21 městech a obcích České republiky včetně Prahy. 

Závěrečné představení “Sunny”  bylo místy dynamické a soubor dokazoval, že je dobře sehraný…

Letošní ročník festivalu TANEC PRAHA s mottem „Tancem proti předsudkům“ a podtitulem „Na věku nikdy nezáleželo méně“ představil od 1. do 25. 6. divákům pestrou nabídku děl z Evropy, Asie, Afriky i Latinské Ameriky. Publikum obdivovalo taneční tvorbu z celkem 14 zemí, konkrétně to byly: Belgie, Burkina Faso, Česká republika, Čína, Francie, Izrael, Jižní Korea, Kanada, Maďarsko, Mexiko, Nizozemí, Senegal, Slovenská republika, Spojené státy americké. Festival letos celkově nabídl stovku akcí v Praze a regionech.

V rámci hlavního programu v Praze měli diváci šanci zhlédnout 16 představení, konkrétně v prostorách Fora Karlín, divadla PONEC či DOX.  Kulisami festivalu nebyly však jen divadelní sály, dalších šest představení se konalo přímo pod širým nebem – u Národního památníku Vítkov, u Armádního muzea na Žižkově či v prostorách kasáren Karlín anebo žižkovského tunelu.

Doprovodný program TANCE PRAHA nabídl letos v Praze celkem 14 akcí – 6 workshopů, 3 moderované debaty, 2 prezentace, 1 film a 2 výstavy včetně „Celebrating Kylián!“. Do tance se tak mohli opět zapojit i diváci, ať už díky workshopům, zaměřeným nejen na tanec, ale i kulinářské umění či fotografii, nebo debatám. Festival nezapomněl ani na nejmladší diváky, kterým byla určena sekce TANEC PRAHA DĚTEM. V této linii se kromě obvyklých divadelních představení konaly dvě specifické akce (prezentace a workshop). Nechyběly ani Openingy a Closing party.

Milou specialitou letošního jubilejního ročníku festivalu byla výstava na počest Jiřího Kyliána – “Celebrating Kilián!”

V dalších 20 městech a obcích se celkem odehrálo přes 60 akcí. Festival měl letos zastávky v Brně, Broumově, Českých Budějovicích, Čkyni, Hradci Králové, Chocni, Jihlavě, Karlových Varech, Kladrubech, Liberci, Malovicích, Nečtinách, Olomouci, Ostravě, Pardubicích, Písku, Plzni, Sušici, Táboře a Ústí nad Labem. Mimo Prahu viděli diváci 54 představení a měli možnost zapojit s e do 6 workshopů, 2 diskusí či zhlédnout 2 projekce, to vše za účasti umělců nejen českých, ale i z dalších zemí světa včetně Afriky či Mexika.

Návštěvnost letošního festivalu potvrdila rostoucí zájem veřejnosti o současný tanec s přesahy do jiných žánrů soudobého umění. Celkově festivalový program přilákal přes 9 000 návštěvníků, z toho více než 5 200 v Praze a přes 3 800 v dalších 20 městech a obcích ČR.

Rozverný dětský “Svět z papíru” Mirky Eliášové zaujal i ve východočeské  Chocni

Festival TANEC PRAHA letos významně podpořil vznik nových projektů českých umělců v mezinárodní spolupráci a stal se koproducentem čtyř děl, z nichž tři byla uvedena jak v Praze tak v regionech.

Cirkusově laděné “Origami” si podmanilo nejen jihočeský Tábor (na snímku), ale i další místa

Atmosféra letošního festivalu byla mimořádná, ovacemi ve stoje ocenili diváci umělce nejen při Openingu v PONCI, ale i v dalších divadlech, užívali si mimořádnou kvalitu i pestrost, která naznačila, kam se chceme vydat po 30 letech festivalu TANEC PRAHA. Objela jsem několik kontinentů, abychom dokázali navázat na letošní zájem o Afričany, Mexičany i umělce z Asie stejně úžasnými zážitky v příštím roce. Už nyní máme část programu připravenu, promýšlíme koprodukce českých umělců se zahraničními a těšíme se i na celou 18. sezonu v PONCI, kam můžete chodit na skvělý tanec po celý rok,“ dodává Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu.

Ta, bez níž by TANEC PRAHA nebyl festivalem – jeho ředitelka Yvona Kreuzmannová

TANEČNÍ MAGAZÍN musí uznat, že Yvona Kreuzmannová svou neúnavnou činností skutečně  pozvedá povědomí českého diváka o tanci na celém světě. Už teď se těšíme  se na další ročníky, které určitě přivezou kulturu z dalších nám méně známých krajin. 

“Sunny”  bylo choreografickým dílem Emanuela Gata

Yvona Kreuzmannová byla při  závěrečném  Gala Closingu  oceněna slovy ministra kultury: “Yvona vydupala ze země něco, co nebylo, na začátku 90. let jsme o kulturu bojovali.  Peníze vložené do kultury se zúročí za mnoho let a politici chtějí vidět výsledek ihned! Kultivovat společnost trvá dlouho.  Proto je těžké  něčeho dosáhnout.  Tanečníků si velmi vážím. Dřou do úmoru, jsou skromní, času moc není.  Mecenášů, kteří podpoří tanec, není moc a pohybové divadlo nadbytek  prostředků nemá”, řekl Ilja Šmíd, tehdejší ministr kultury. 

“Sunny” se snažilo zaujmout i scénicky, ale většinu diváků nedojalo…

Samotné představení „SUNNY“, které uzavíralo letošní festival, sice začínalo slibně, na scéně se v úvodu objevil  umělec v podivném kostýmu a masce, leč  bohužel, představení samo o sobě divákům moc nepřinášelo.  Ačkoliv choreograf Emanuel Gat patří k nejvyhledávanějším osobnostem dnešní světové taneční scény a projekt „Sunny“ dává výjimečnou volnost kreativitě všech performerů i v oblasti kostýmů, ani scéna, ani kostýmy neříkají divákovi mnoho. Zpočátku jsou tanečníci polonazí, později sice oblečení, ale kostýmy neevokují nic. 

Soubor je sice perfektně sehraný a dokonale tančí do rytmu hudby Awira Leona, francouzského hudebníka, skladatele, performera i producenta, který v Praze představil svou elektronickou alternativní hudbu, ale celkový dojem je spíše takový, že soubor doplňuje pohybem hudbu, rozhodně nemůžeme  hovořit o tom, že by nás taneční představení  svým obsahem nějak dojalo.

Nicméně  musíme připustit i to, že  souznění tanečníků s hudbou nemá chybu, je to dokonale roztančený koncert,  těla  bezchybně sladěná s rytmem, hudbou, zvukem a hlasem. 

 Foto: TANEC PRAHA

Kateřina Kavalírová, Eva Smolíková

 TANEČNÍ MAGAZÍN

Francouzská akademie vzdává nejvyšší poctu českému umělci za posledních 180 let!

Kdo se stal nositelem pocty nedozírného významu? Není jím architekt, filmař, grafik, hudebník, malíř nebo sochař, nýbrž Jiří Kylián, choreograf světového renomé. Díky mimořádnému významu jeho díla navíc navrhla Akademie i novou kategorii – choreografie.

Académie francaise je slovutnou institucí, k níž neodmyslitelně patří Académie des beaux-arts, tedy Akademie krásných umění, založená roku 1816. Stát se členem této Akademie znamená prakticky „nesmrtelnost“.  Přijetí cizince za člena, tzn. membre associé étranger, je ojedinělou událostí, týká se jen pár zahraničních osobností múzických a výtvarných umění. Jednou z nich byl v roce 1835 hudebník českého původu, Antonín Rejcha. Tento pražský rodák byl ředitelem Pařížské konzervatoře, učitelem takových veličin, jako Hector Berlioz, Franz Liszt, César Franck nebo Charles Gounod.

Čerstvý laureát vzácného ocenění Jiří Kylián

Píše se 25. duben 2018 a Akademie krásných umění volí za svého člena druhého Čecha v historii. Následuje schválení návrhu na členství Jiřího Kyliána francouzským ministrem pro Evropu a zahraniční vztahy. 25. května 2018 je oficiálně vydáno komuniké stvrzující tuto výjimečnou poctu. Obrovská gratulace!

Jak píší o životní cestě Jiřího Kyliána v zahraničí?

Cesta k tanci Jiřího Kyliána vedla od akrobacie přes baletní přípravku Národního divadla na Taneční konzervatoř Praha. Stipendium na Královské baletní škole v Londýně znamenalo klíčové setkání s choreografem Johnem Crankem, který mu nabídl angažmá v Stuttgart Ballettu. V roce 1975 přijal nabídku na umělecké spoluvedení NDT (Nederlands Dans Theater) v Haagu. V roce 1978, po nebývalém úspěchu baletu Sinfonietta byl jmenován uměleckým ředitelem NDT v plném rozsahu. Žalmová symfonie, jeho druhý počin této éry, už jednoznačně vynesl souboru mezinárodní věhlas. Po období příklonu k abstraktnímu stylu v 80. letech jeho tvorbu zásadně ovlivnilo setkání s domorodci v Austrálii. Jiří Kylián odešel z pozice uměleckého ředitele NDT v roce 1999, ale zůstal ještě rezidenčním choreografem skupiny. Od 70. let minulého století vytvořil stovku baletů, z nichž tři čtvrtiny byly právě pro NDT. Je držitelem celé řady ocenění, včetně Ceny Nižinského udělené v Monte Carlu, nebo francouzského řádu Čestné legie.“

Jiří Kylián

Dodejme, že pražská Akademie múzických umění mu udělila titul Doktor honoris causa. V jednom z jeho vrcholných děl, Arcimboldo, které vytvořil pro 35. výročí NDT, spojil všechny fáze taneční kariéry od 17 do 70 let. Měli ho možnost vidět i naši diváci. Jeho velkou inspirací byla také Zora Šemberová, první světová interpretka Julie v Prokofjevově baletu.

Doposud mělo členství Akademie krásných umění sedm kategorií: Architektura, Film a fotografie, Grafika, Hudba, Malířství, Sochařství, a Kategorie nezávislých členů. 25. dubna, kdy jsem byl zvolen členem Akademie, se choreografie stala její novou kategorií.

Mám z toho radost a snad mají také radost ostatní příslušníci našeho cechu,“ vysvětluje Jiří Kylián a dodává: „Bude vás určitě zajímat, že jediní moji předchůdci z naší profese, kteří se stali členy této instituce, byli Marcel Marceau a Maurice Béjart. Ti byli přijati do kategorie nezávislých členů, protože kategorie Choreografie nebyla ještě založena. Oba tyto tvůrce jsem nesmírně obdivoval. Oni nám otevřeli dveře k magii, inovaci, kráse a fantazii. Byli největšími hrdiny mého mládí. Dodnes si uvědomuji, jak důležité pro mne bylo vidět jejich představení, a později se s nimi dokonce i setkat.“  

Ředitelka organizace i festivalu TANEC PRAHA Yvona Kreuzmannová

Festival TANEC PRAHA se rád přidává k nekonečné řadě gratulantů!,  říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu, a doplňuje: Je pro nás o to větší poctou, že právě Jiří Kylián s přesahovým dílem ,East Shadow´ zahájí jubilejní 30. ročník festivalu 1.–3. června v divadle PONEC.

Mimořádnou příležitost seznámit se hlouběji s jeho životním dílem pak přinese retrospektivní multimediální výstava „Celebrating Kylián!“, kterou v úzké spolupráci s Baletem Národního divadla a Kyliánovým nadačním fondem otevřeme příští týden! Veřejnost má možnost ji navštívit od 5. do 10. června a od 11. do 25. 10. 2018 v budově B Národního divadla na náměstí Václava Havla.  

Foto: Eva Smolíková a TANEC PRAHA

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

TEREZA ONDROVÁ a také PETRA TEJNOROVÁ jako BUSTER KEATON

Režisérka poprvé na jevišti v roli performerky!

Závěr této sezony čeká velká událost. V rámci 30. ročníku festivalu TANEC PRAHA 2018 bude uvedena světová premiéra představení francouzské choreografky působící v Belgii Karine Ponties s názvem SAME SAME. Duet, v němž vystoupí tanečnice a choreografka Tereza Ondrová a poprvé na jevišti i režisérka Petra Tejnorová, budou moct diváci poprvé zhlédnout 11. června ve 20:00 hod v divadle PONEC. Projekt vznikl v mezinárodní koprodukci skupin danceWATCH (CZ), Dame de Pic (BE), Festivalu TANEC PRAHA (CZ) a Le 140 (BE). Více na www.tanecpraha.org www.dancewatch.cz.

Koprodukce festivalu TANEC PRAHA přinášejí velké výzvy umělcům, kteří se nebojí nových impulzů, zkoumání neznámého, hledání jiných postupů a třeba i rolí stanovených jinak, než jsme byli zvyklí,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha z.ú. a dodává: „Ne náhodou se tak divadelní režisérka Petra Tejnorová ocitne na jevišti spolu s přední českou tvůrčí taneční osobností Terezou Ondrovou. Jejich společný zájem o hledání hranic jemného humoru, ironie či absurdity při vší úctě ke spletitosti lidskýc h vztahů podtrhuje režijně-choreografické vedení Karine Ponties.“

Režisérka Petra Tejnorová

Performerky, inspirovány osobností Bustera Keatona, přes veškerou odlehčenost formy dokáží dojmout svou hloubkou a upřímností.

Tanečnice a performerka Tereza Ondrová

Choreografka Karine Ponties smysl inscenace dále osvětluje:Nic nedefinuje lidskou bytost tak, jako její sklon k absurdním činům s nepravděpodobnými výsledky. Ve světě, kde rozum nepředstavuje nic než hezkou fasádu, nás náhlá pošetilost staví tváří v tvář našemu vlastnímu pojetí normálnosti a umožňuje nám vydat se dosud nevyšlapanou cestou,“ říká a doplňuje: „,SAME SAME´ zobrazuje dvě ženy kdesi mezi vyhořením a vyčerpáním, které ztrácejí směr a objevují svou zvířecí divokost.“

Choreografka Karine Ponties z Belgie

Ve světě, kde rozum nepředstavuje nic než hezkou fasádu, nás náhlá pošetilost staví tváří v tvář našemu vlastnímu pojetí normálnosti a umožňuje nám vydat se dosud nevyšlapanou cestou,“ dodává významná francouzsko-belgická choreografka Karine Ponties.

Tvůrčí tým:


Koncept a choreografie: Karine Ponties (BE/FR)

Tanec: Tereza Ondrová, Petra Tejnorová (CZ)

Světelný design: Guillaume Toussaint Fromentin (BE)

Světla: Zuzana Režná (CZ)

Produkce: Linda Průšová (CZ)

Producent: danceWATCH / Karolína Hejnová (CZ), Dame d e Pic / Rachel Goldenberg (BE)

Koproducenti: TANEC PRAHA festival (CZ), Le 140 (BE)

Celý projekt vznikl za podpory: Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hlavního města Prahy, ALT@RT z.ú., Ministerstva kultury Valonsko-bruselské federace.

Text a foto: Linda Průšová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Útočistě“ na farmě anebo v jeskyni?

Festival TANEC PRAHA 2018 hned ve svém úvodu útočí na diváky. Synovec Michala Dočolomanského vůdčí silou světové premiéry „Útočiště“! To vše pod producentskou taktovkou Yvony Kreuzmannové.

Viliam Dočolomanský, obdobně jako další slovenští umělci (kupříkladu Richard Müller) dokazuje, že pouze neparazituje na slavném jménu a rodinné tradici. Naopak, dodává divadelnímu rodu další barvy a rozměry.

Synovec Michala Dočolomanského, Viliam, už od počátků svého vstupu na prkna znamenající svět přeludů, obrazotvornosti a divadelních vjemů, prokazoval osobitost, kreativitu i vzácný čich na spolupracovníky. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti porotce jednoho z jeho prvních divadelních představení – ještě v minulém století – na festivalu v moravském Vyškově. Od té doby však už Viliam uběhl velký kus své divadelní cesty. Jeho současným středobodem směřování a doslova srdeční záležitostí je soubor FARMA V JESKYNI, který se formuje a krystalizuje již od roku 2001.

Zhasněte amplióny, já chci vidět tmu

Seskupení FARMA V JESKYNI dokáže zaujmout i šokovat. Nejinak tomu bylo i v první červnové pondělí roku 2018 v pražském DOXu. Problematika emigrace, imigrace a asimilace utečenců v novém prostředí není lídru FARMY V JESKYNI Viliamu Dočolomanskému nikterak vzdálená. Již jeho druhá inscenace s tímto souborem totiž nesla titul – „Emigrantova píseň“.

Vlastní světová premiéra „Útočiště“ se odehrávala v menším (přízemním) sále areálu výtvarného i divadelního umění DOX v Praze 7 – Holešovicích. Multifunkční prostorný sál ve vyšším patře tohoto stánku umění, k němuž vede namísto schodů nakloněná rovina, by sice skýtal větší (a zřejmě i komfortnější) divácký i jevištní prostor. Z druhé strany však onen prostornější prostor nedisponuje takovým technicko-divadelním zázemím jako tento stávající přízemní.

Útočiště“ se nesnaží prvoplánově šokovat. Věrno svému názvu však již od dynamického nástupu herců i živé doprovodné kapely útočí na divácký klid a bohorovnost v sedačkách hlediště.

Viliam Dočolomanský svou hudbou a hudební dramaturgií ostatních autorů hudebních kompozic nechtěně vyzrazuje své muzikantské začátky. Měl naposloucháno množství hodin širokého spektra hudby. Od klasiky po jazz a okrajové žánry. Chtěl zprvu studovat hudební kompozici… A právě to nyní úročí ve svých autorských představeních. V pasáži věnované muzice nesmím opomenout pěvecké kvality Hany Varadzinové.

Jako TANEČNÍ MAGAZÍN bychom měli věnovat samozřejmě prostor i choreografii. Vlastní choreografická práce nese osobitou a nesmazatelnou pečeť Dočolomanského rukopisu. Exotičtí vystupující Rin Kin a Minh – Hieu Nguyen dodali tanečním kreacím jistou rigidní akurátnost. To však neznamená, že by jejich vystoupení postrádala náboj… Naopak! Jejich chladnější až technokratický projev kontrastoval s tanečním projevem ostatních. A právě onen kontrast dvou kultur, dvojího myšlení, různého projevu dodává „Útočišti“ potřebný kontrapunkt. Z celé choreografie je cítit vliv silné Dočolomanského osobnosti, ale zároveň představení – při soustředění se na detail a drobnokresbu pohybového vedení interpretů – prozradí kolektivní spolupráci ostatních na výsledném tvaru.

Vše pak korunuje „choreografická“ práce s amplióny. Obří tlampače zde symbolizují dosah a ozvěnu médií. Zvláště jejich nasvěcování, které z nich doslova vytváří onu „hlásnou troubu“, je vynikající.

Ani východ ani západ

Kdysi jsem na budově zastupitelství jednoho z nejmenovaných arabských států viděl zajímavou vlajku. Byla bílá. A na ní nápis: „Ani východ, ani západ.“

Při inscenaci „Útočiště“ jsem si na toto výstižné motto nemohl nevzpomenout. Viliam Dočolomanský a jeho kolegové, kteří nejsou sice přímými aktéry „imigračního boomu“, se pro toto představení inspirovali v Londýně a rumunském městě Sibiu, kde probíhaly rezidenční zkoušky i konfrontace s diváky.

Kde tedy hledat své vlastní, soukromé útočiště? Anebo obranný azyl? Určitě v žádném případě ani na východě a ani v západním světě. Ale naopak uvnitř sebe. Ve vlastní víře. A toto roz(h)řešení nám přináší i Viliam Dočolomanský, jeho FARMA V JESKYNI a zejména tento nový titul „Útočiště“.

Kdo stojí za „Útočištěm“?

Autorský tým: Andrej Petrovič, Rin Kin, Minh – Hieu Nguyen, Hana Varadzinová, Viliam Dočolomanský

Koncept, režie, choreografie: Viliam Dočolomanský

Dramaturgie: Jana Pilátová

Producent: Yvona Kreuzmannová

Výkonný producent: Tanec Praha z. ú

Asistenti režie a choreografie: Andrej Petrovič, Hana Varadzinová

Hudba: Viliam Dočolomanský a Marcel Bárta, Hana Varadzinová, Vít Halška, Štěpán Janoušek

Hudební konzultace: Jan Rösner

Účinkují: Andrej Petrovič, Rin Kin, Minh – Hieu Nguyen, Hana Varadzinová, Marcel Bárta, Štěpán Janoušek, Vít Halška

Výprava a kostýmy: Lucia Škandíková, Tereza Kopecká

Světelný design: František Fabián

Zvukový design: Eva Hamouzová

Technická realizace: Pavel Kotlík, Hynek Petrželka, Tomáš Vondráček

Inspicient: Juraj Augustín

Produkce: Václav Hodonický, Zuzana Bednarčíková (Tanec Praha); Barbara Tůmová, Miroslava Kobrtková (Farma v jeskyni); Lucie Špačková (DOX)

Výzkum: Kate Saunders, Jindra Bromová, Viliam Dočolomanský, Jana Pilátová, Hana Varadzinová

Zvláštní poděkování: Zuzana Daňková

Představení podpořili: Státní fond kultury MK ČR, ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Fond na podporu umenia u Slovenské republiky a Václav Dejčmar.

Foto: TANEC PRAHA, DOX

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

JIŘÍ KILIÁN coby dárek k narozeninám

30. ročník festivalu TANEC PRAHA zahájil Jiří Kilián se svým představením „East Shadow“!

Třicátý ročník festivalu TANEC PRAHA začal a narozeninovým dárkem bylo představení samotného Jiřího Kiliána – ikonické osobnosti, která v tanci znamená totéž, co Miloš Forman pro film.

Dílo Jiřího Kiliána čítá zhruba stovku choreografií. Jiří Kilián je Mistrem v propojení tance s filmem, ale i jakýmikoli dalšími druhy umění. Z jeho díla dýchá dokonalost, fascinace obrazem a pohybem, lehkost a hloubka.

Ředitelka festivalu TANEC PRAHA Yvona Kreuzmannová říká: „Lepší dárek jsem nemohla dostat!“

Projekt „East Shadow“ nás přenáší k myšlence na oběti tsunami. Motiv všeničícího mořského živlu na filmovém plátně je zde propojen s živým představením. Kylián oslovil dva tanečníky tvořící zralý pár (Sabine Kupferberg, Gary Chryst) a japonskou klavíristku žijící v Holandsku (Tomoko Mukaiyama).

Představení “East Shadow” si pochopitelně nenechala ujít ani Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu TANEC PRAHA

Prvního června, tedy v den zahájení festivalu TANEC PRAHA, nadšené obecenstvo v divadle Ponec dychtivě očekávalo „East Shadow“. Představení zahájila Tomoko Mukaiyama svojí hrou na klavír a ta provázela celé představení. Nejprve začal film, scéna na jevišti věrně kopírovala obrazy na plátně, a tudíž dva tanečníci jaksi „vystoupili z plátna před nás“, doslova se zhmotnili a tančili současně s postavami na plátně, vlastně se obrazy vzájemně doplňovaly.

Co pohyb, a to přesný pohyb, to nápad a sebevyjádření. Divák zírá na sled někdy až absurdních obrazů, ale krásných a dokonalých. Každý moment znamená napětí a očekávání věcí příštích. Jiří Kilián diváka doslova hypnotizuje, jeho obrazy vás naprosto pohltí. V tom se ozve rána, přichází strašlivý mořský živel, který bere všechno. Smutek, ztráta. Přesto dva tančící lidé dávají jakousi naději. Evokují v nás myšlenky na ty, kteří přežili.

Jiří Kylián (druhý zleva)

Na závěr se z velkého plátna běsnící živel „valí téměř až na diváka“, strašné a působivé samo o sobě, v kombinaci s pohybem a jistým tajemnem, které během „East Shadow“ pociťujeme, se celý večer stává něčím mimořádným a neopakovatelným.

Ředitelka festivalu Yvona Kreuzmannová blahopřeje hlavní hvězdě zahájení festivalu Jiřímu Kyliánovi i ostatním účinkujícím

Ovace ve stoje neberou konce, ředitelka festivalu Yvona Kreuzmannová děkuje Jiřímu Kiliánovi za tento krásný dárek k 30. narozeninám festivalu TANEC PRAHA.

Připít si bylo možné alkoholicky i nealkem…

A dále probíhá raut, bujaré veselí a hosté se baví až do pozdních nočních hodin. Přesto asi v každém z nás zůstává myšlenka na oběti tsunami a také na East Shadow, krásně zpracované, oduševnělé dílo plné smutku i naděje.

Pod bohatou nadílkou převážně zdravých dobrůtek se prohýbaly stoly

Zeptali jsme se….

TM: Proč je Jiří Kilián v tanečním světě takovým fenoménem?

Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu Tanec Praha:

Yvona Kreuzmannová

Protože dokáže dokonale propojovat všechny žánry umění. Je absolutně otevřený, a to všemu, je úplně jedno, jestli je to hudba, film, divadlo, výtvarná stránka umění, nebo tanec. Jednoduše řečeno, Jiří Kilián je schopen všechny tyto oblasti umění perfektně spojit.“

Děkujeme.

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN